Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
13 C 114/2026-58
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Zoratto ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
pro 17 720 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 000 Kč, částky 3 720 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 14 000 Kč od datum do zaplacení ve výši 12 %, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 000 Kč, částky 3 720 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 14 000 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 12 %, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum domáhala po žalované zaplacení částky 17 720 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že právní předchůdce žalobkyně, společnost Anonymizováno a. s., uzavřel se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě mu téhož dne poskytl úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zároveň zavázal uhradit smluvní úrok ve výši 40 % p. m. Žalovaný svůj peněžitý závazek řádně a včas neplnil a na úhradu dluhu neuhradil žádnou částku. Předmět řízení byl vyčíslen částkou 17 720 Kč, sestávající z nesplacené jistiny 10 000 Kč a smluvního úroku ve výši 4 000 Kč. Další část nároku představovala smluvní pokuta ve výši 3 720 Kč. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě smluv o postoupení pohledávek mezi právními předchůdci a žalobkyní, přičemž žalovaný byl o postoupení pohledávky informován. Žalobkyně se proto domáhá zaplacení částky 17 720 Kč, dále zákonného úroku z prodlení z částky 14 000 Kč od datum do zaplacení a náhrady nákladů řízení.
2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nerozporoval a po celou dobu řízení zůstal vůči soudu nečinný. Žalovaný se k jednání soudu dne datum bez omluvy nedostavil, o odročení jednání nepožádal. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila.
3. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění:
Ze smluv o postoupení pohledávek, ze seznamů postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že žalobkyně se stala právním nástupcem věřitele z titulu pohledávky s přísl. vůči žalovanému, což původní věřitel žalovanému řádně oznámil.
Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne datum vč. podacího lístku, že žalovaný byl vyzván k úhradě pohledávky před podáním žaloby dne datum.
Z potvrzení o provedené platbě jméno FO soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně zaslal dne datum na účet č. č. účtu pod v. s. 8809055805 částku ve výši 2 000 Kč a ve výši 8 000 Kč.
Ze sdělení Anonymizováno, a.s., soud zjistil, že žalovaný byl majitelem běžného účtu č. č. účtu vedeného u této banky a žalovaný k němu měl dispoziční oprávnění jako majitel i disponent, soud dále zjistil, že na tento účet byla v rozhodném období provedena platební transakce v celkové výši 10 000 Kč pod VS var. symbol.
Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota a jejího dodatku č. I ze dne datum, že právní předchůdce základě, Anonymizováno a. s. (dále jen „věřitel“) uzavřel s žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 8 000 Kč, navýšené posléze až do výše 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěrující společnosti poskytnuté peněžní prostředky spolu s úroky vrátit. Žalovaný se zavázal hradit smluvní úrok ve výši 40 % p. m. Úvěr byl sjednán na dobu neurčitou s povinností žalovaného hradit průběžně přirostlé úroky. Žalovaný v této smlouvě označil svůj bankovní účet č. č. účtu.
Z žádosti o úvěr u společnosti CentroFinance a. s., soud zjistil, že tato o žalovaném evidovala údaje o tom, že má vysokoškolské vzdělání – bakalářský titul a je zaměstnaný u právnická osoba. s pravidelným měsíčním příjmem ve výši 39 245 Kč a s měsíčními výdaji ve výši 10 000 Kč. K bydlení žalovaného nebylo zjištěno ničeho. Současně žalobkyně evidovala, že žalovaný není veden v exekuci ani v insolvenci, není osobou politicky exponovanou ani osobou na sankčním seznamu, a že byly uděleny souhlasy se zpracováním osobních údajů i se smluvní dokumentací.
Ze zesplatnění spotřebitelského úvěru soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému, že z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek došlo dne datum k zesplatnění úvěru, přičemž celková dlužná částka byla ke dni zesplatnění vyčíslena na 30 303,69 Kč, žalovaný byl vyzván k úhradě této částky ve lhůtě 3 dnů od doručení výzvy na bankovní účet věřitele, a byl současně upozorněn na další nárůst dluhu v důsledku prodlení.
Z ostatních důkazů (všeobecných obchodních podmínek, potvrzení o provedené platbě jméno FO ze dne datum) soud nezjistil žádné informace relevantní pro toto řízení.
4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:
Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne datum na základě úvěrové smlouvy č. hodnota a jejího dodatku I úvěr, a to převodem finančních prostředků na jeho bankovní účet č. č. účtu /3030, vedený u Anonymizováno, a. s., přičemž z provedených důkazů bylo zjištěno, že na tento účet byly v rozhodném období připsány částky v celkovém objemu 10 000 Kč. Úvěrový vztah byl založen smlouvou o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností Anonymizováno a. s., na základě které se žalovaný zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se smluvními úroky ve výši 40 % p. m., přičemž úvěr byl sjednán na dobu neurčitou s povinností hradit průběžně přirostlé úroky. Žalovaný svůj závazek řádně a včas neplnil, v důsledku čehož došlo dne datum k zesplatnění úvěru, kdy celková dlužná částka byla vyčíslena na 30 303,69 Kč a žalovaný byl vyzván k její úhradě ve lhůtě 3 dnů od doručení výzvy. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy byla následně na základě smluv o postoupení pohledávek postoupena žalobkyni jako novému věřiteli, což bylo žalovanému řádně oznámeno. Žalovaný na pohledávku ničeho neuhradil a před podáním žaloby byl žalobkyní dne datum vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou.
5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku , úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.
7. Podle ustanovení § 2398 odst. 1 , 2 občanského zákoníku , úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.
8. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 , 2 občanského zákoníku , úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.
9. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru), (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru), (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
11. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku , dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.
12. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
14. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
15. Podle ust. § 588 občanského zákoníku , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.
17. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádně a na základě dostatečných podkladů, když k důkazu o posouzení úvěruschopnosti nepředložila ničeho. Soud byl připraven žalobkyni o tomto poučit dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , avšak žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a zbavila se tak svého práva být soudem poučena o svém důkazním břemenu. Žalobkyně tak důkazní břemeno o tom, že řádně a úplně posoudila před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného, v tomto řízení neunesla.
18. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku .
19. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ust. § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Jak dovodil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne datum, sp. zn. spisová značka, z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy.
20. Zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud.
21. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně má nárok pouze na uhrazení dlužné jistiny, když s ohledem na neplatnost celé smlouvy nemohlo platně dojít ke sjednání úroků ani smluvní pokuty. Soud tedy zavázal žalovaného k úhradě dlužné jistiny úvěru, tj. částky 10 000 Kč, když dle tvrzení žalobkyně žalovaný před podáním žaloby ničeho nezaplatil. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř.
22. Ve zbývajícím rozsahu pak byla žaloba, z důvodů, již shora uvedených, zamítnuta.
23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , a to za situace, kdy byl žalovaný procesně úspěšnějším účastníkem řízení, nicméně v řízení zcela pasivnímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly a soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.