Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
13 C 52/2026-34
Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Kolářem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
pro zaplacení Anonymizováno Anonymizováno Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky částka, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky částka od datum do datum, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se co do částky , částka, , úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne datum domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku částka s příslušenstvím a dále náklady řízení. Žalovaný uzavřel dne datum s žalobkyní smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši částka, které byly žalovanému zaslány na účet č. č. účtu dne datum. Dne datum žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o navýšení zápůjčky o částka, které byly žalovanému zaslány na účet č. č. účtu dne datum. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši částka. Jistina a Poplatek byly splatné dne datum, žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas, a proto se žalobkyně domáhá svých nároků soudní cestou.
2. K výzvě soudu doplnila žalobkyně žalobu svým podáním ze dne datum, ve kterém uvedla, že v podané žalobě došlo k písařské chybě a v žalobě byla nesprávně uvedena jak výše dlužné jistiny, tak výše sjednaného poplatku za poskytnutí zápůjčky. Dlužná jistina podle žalobkyně činí částka a dlužný poplatek částku částka. Zároveň sdělila žalobkyně soudu, že přes výzvu soudu k doplnění skutkových tvrzení a důkazů, jakým způsobem byla prověřena úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o zápůjčce, nebude svá tvrzení nikterak doplňovat.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovanému byly listiny v tomto řízení řádně doručovány na základě tzv. fikce doručení v souladu s ust. § 45 a n. o.s.ř. na adresu trvalého pobytu uvedenou v centrální evidenci obyvatel.
4. Podle ust. § 115a o.s.ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.
5. Žalobkyně byla soudem vyzvána přípisem ze dne datum, aby doložila soudu listiny prokazující ověření úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu § 86, z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně v reakci na tento přípis sdělila soudu podáním ze dne datum, že k otázce prověření úvěruchopnosti žalovaného nebude doplňovat žádná skutková tvrzení ani důkazy s tím, že si je vědoma, že soud zřejmě dospěje k závěru o neplatnosti smlouvy o zápůjčce podle § 87 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a v takovém případě navrhla žalobkyně, aby bylo žalobě vyhověno co do neuhrazené jistiny dluhu, úroku z prodlení a aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení.
6. Podle § 86, z.č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87, z.č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Zde soud okazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu použitou např. v rozhodnutí NS ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018.
7. V posuzovaném případě nebylo prokázáno, že by žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru splnila povinnost prověření úvěruschopnosti žalovaného podle § 86, z.č. 257/2016 Sb., a žalobkyně tyto skutečnosti ani přes výzvu soudu nijak neprokazovala. S ohledem na výše uvedený judikatorní výklad rozsahu povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru uložené mu podle § 86 z.č. 257/2016 Sb. tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila tuto svou povinnost a smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná s ohledem na § 87 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. Zároveň však bylo prokázáno čerpání spotřebitelského úvěru žalovaným ve výši jistiny částka, a to protokolem o vlastnictví účtu a údaji o provedených platbách. S ohledem na skutečnost, že soud hodnotil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, posoudil vztah mezi účastníky řízení podle předpisů o bezdůvodném obohacení, konkrétně § 2991 a n. občanského zákoníku. Podle žalobních tvrzení uhradil žalovaný na svůj dluh částku celkem částka. Soud tak výrokem pod bodem I. žalobě vyhověl toliko ohledně zbývající části jistiny dluhu, která byla bezdůvodným obohacením na straně žalovaného z absolutně neplatné smlouvy a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, a to včetně nároku na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky, poplatku za poskytnutí zápůjčky a smluvních pokut, neboť tyto nároky vyplývají z ujednání obsažených ve smlouvě o zápůjčce, která pro svou absolutní neplatnost nemůže takový nárok žalobkyně založit. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení, a to ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, jehož výše je určena v souladu s ustanovením § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Za počátek prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení považuje soud den datum, což byl prvý den následující po dni, kdy nastala podle § 573 občanského zákoníku fikce doručení výzvy k plnění zaslané žalobkyní žalovanému dne datum. Lhůta k plnění pak byla stanovena jako třídenní v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.
8. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalovaný, který byl ve věci z větší části úspěšný, by měl právo na částečnou náhradu nákladů účelně vynaložených v tomto řízení. Jelikož však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.