Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 As 106/2026 - 88

- 89

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ivo Pospíšila, soudkyně Sylvy Šiškeové a soudce Ondřeje Bartoše v právní věci žalobců: a) Bytové družstvo Oravská č. l892, l893 a l894, se sídlem Oravská 1892/13, Praha 10 a b) MaxProperty, s.r.o., se sídlem Traťová 574/1, Brno, oba zastoupeni JUDr. Mgr. Lucií Knoll, advokátkou se sídlem Helceletova 235/9, Brno, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) ASPIRA Žermanická s.r.o., se sídlem Pod viaduktem 647/51, Praha 5, zastoupena JUDr. Ing. Pavlem Jíchou, advokátem se sídlem Korunní 810/104, Praha 10 a II) Společenství vlastníků jednotek domů Štěchovická čp. 1905, 1906, 1907, Praha 10, se sídlem Štěchovická 1907, Praha 10, zastoupena JUDr. Milanem Milerem, advokátem se sídlem Na Příkopě 859/22, Praha 1, o žalobách proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 2. 2026, č. j. MHMP 102149/2026, v řízení o kasačních stížnostech žalobců a) a b) a osoby zúčastněné na řízení II) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 7. 2026, č. j. ,

takto:

I. Kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení II) se nepřiznává odkladný účinek.

II. Osobě zúčastněné na řízení II) se ukládá povinnost zaplatit ve lhůtě 3 dnů od doručení tohoto usnesení soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného účinku.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Úřad městské části Praha 15, jako příslušný stavební úřad, schválil stavební záměr na stavbu s názvem „BD Žermanická“ na pozemcích parc. č. 2838/54, 2845/1, 2845/7, 2845/17, 4523, 4525, vše v k. ú. Strašnice. Žalobci se proti tomuto rozhodnutí bránili odvoláním, které žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl. Následně podané žaloby městský soud rovněž zamítl.

II. Obsah návrhu na přiznání odkladného účinku a vyjádření účastníků

[2] Proti rozsudku městského soudu podala mimo jiné osoba zúčastněná na řízení II) (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost. Stěžovatelka současně navrhla, aby Nejvyšší správní soud přiznal její kasační stížnosti odkladný účinek.

[3] Stěžovatelka v návrhu uvedla, že bezprostřední realizací stavebního záměru spočívajícího v hloubení stavební jámy a zásahu do podloží by jí hrozila újma spočívající v ohrožení statiky a případném poškození jí spravované stavby. Tato újma by byla jen obtížně napravitelná, přičemž přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem.

[4] Žalobci a) a b) se k návrhu na přiznání odkladného účinku shodně vyjádřili tak, že s ním souhlasí. Uvedli, že v případě pokračující realizace stavebního záměru by mohlo dojít ke vzniku faktických a obtížně napravitelných následků, jejichž odstranění by bylo v případě pozdějšího úspěchu kasační stížnosti podstatně ztíženo. Přiznání odkladného účinku proto považují za odpovídající okolnostem projednávané věci.

[5] Osoba zúčastněná na řízení I) ve svém vyjádření navrhla, aby kasační soud návrh na přiznání odkladného účinku zamítl. Odkázala přitom na judikaturu Nejvyššího správního soudu, v níž je zdůrazňována mimořádná povaha tohoto institutu a povinnost navrhovatele dostatečně prokázat hrozící újmu. Stěžovatelka obecně tvrzenou újmu nijak neprokázala. V řízení před městským soudem pak ani nebyla prokázána příčinná souvislost mezi prasklinami na stěžovatelčině stavbě a stavem podloží. Stěžovatelka svá tvrzení nikdy nepodložila žádným odborným posouzením.

[6] Dále uvedla, že není splněna podmínka, dle níž musí újma hrozící stěžovatelce představovat nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. Odložením stavebního záměru vzniká osobě zúčastněné na řízení I) škoda, která jí nikdy nebude nahrazena. Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti by se tato škoda ještě navýšila. V souvislosti s pozastavením projektu (způsobeného přiznáním odkladného účinku žalobě) jí vznikají další náklady, přičemž jen náklady na obsluhu dluhu činí 197 000 Kč měsíčně. Stejně tak se náklady zvyšují v důsledku setrvalého růstu cen stavebních prací, ty však bude moci vyčíslit až zpětně. Tvrzení stěžovatelky, že odkladným účinkem nebude zasaženo do práv třetích osob, proto není dostačující.

[7] Přiznání odkladného účinku je také v rozporu s veřejným zájmem. Stavební záměr je totiž dlouhodobě podporován Městskou částí Praha 10. Projekt je situován v lokalitě určené územním plánem pro bydlení a osoba zúčastněná na řízení I) se zavázala k úhradě finančního příspěvku na rozvoj tohoto území. Přiznání odkladného účinku by tak znamenalo další posunutí realizace již jednou odloženého projektu.

[8] Žalovaný se k návrhu na přiznání odkladného účinku nevyjádřil.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[9] Podle , (dále jen „ “), kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; až 5 se užije přiměřeně. Podle lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[10] Z těchto ustanovení vyplývá, že možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je podle podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

[11] Odkladný účinek má charakter institutu mimořádného, vyhrazeného pro ojedinělé případy; je koncipován jako dočasná procesní ochrana stěžovatele před okamžitým výkonem pro něj nepříznivého soudního, resp. správního rozhodnutí; přiznáním odkladného účinku se pozastavuje vykonatelnost rozhodnutí. Stěžovatel, který přiznání odkladného účinku navrhuje, má povinnost tvrzení a povinnost důkazní. Je na něm, aby konkretizoval a doložil, jakou konkrétní újmu by pro něj výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly. Hrozící újma musí být závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická či bagatelní (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 1. 7. 2015, č. j. , č. 3270/2015 Sb. NSS, bod 25).

[12] V posuzované věci dospěl kasační soud k závěru, že stěžovatelka dostatečně neprokázala tvrzenou újmu. Stěžovatelka v návrhu na přiznání odkladného účinku pouze uvedla, že provedením stavebního záměru bude ohrožena statika jí spravované budovy, která v důsledku toho může být poškozena, aniž by tato tvrzení jakkoli doložila. V samotné kasační stížnosti pak sice namítá, že projevy pohybu podloží na stavbě (vychylování výtahových šachet, deformace budovy) jsou objektivně zjištěné a podložené měřením, avšak žádné z těchto tvrzení kasačnímu soudu nijak nedoložila. Konkrétně nijak nedoložila existenci těchto deformací, příčinu jejich vzniku, ani vliv posuzované stavby na její budovu. Jak vyplývá z výše uvedené judikatury, bylo povinností stěžovatelky doložit konkrétní a reálně hrozící újmu. To však neučinila a ustrnula na zcela obecném popisu možné hrozby.

[13] Rovněž tvrzení stěžovatelky, že se přiznání odkladného účinku nedotkne nepřiměřeným způsobem práv třetích osob, není dostatečné k závěru, že by výkon rozhodnutí znamenal pro stěžovatelku nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám. Důvody možného vzniku nepoměrně větší újmy stěžovatele oproti jiným osobám jsou totiž vždy individuální, závislé pouze na konkrétní situaci stěžovatele. Kasační soud se z tohoto důvodu nemohl spokojit s pouhým obecným konstatováním, že přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem práv třetích osob, zvláště v situaci, kdy osoba zúčastněná na řízení I) tvrdí a vyčísluje své náklady vynaložené na další odklad v provedení stavby.

[14] Nejvyšší správní soud po posouzení návrhu stěžovatelky na přiznání odkladného účinku dospěl k závěru, že stěžovatelka neprokázala, že by výkon, resp. jiné právní následky napadeného rozhodnutí, pro ni představoval bezprostředně hrozící újmu. Jelikož nebyla naplněna první z podmínek pro přiznání odkladného účinku, nezabýval se soud splněním další podmínky. Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud stěžovatelce nevyhověl a její kasační stížnosti odkladný účinek podle ve spojení s nepřiznal.

[15] Pro úplnost Nejvyšší správní soud uvádí, že na rozdíl od městského soudu, který žalobě odkladný účinek přiznal, neshledal důvody pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. V řízení před městským soudem o přiznání odkladného účinku žádal žalobce a), přičemž svůj návrh opíral o zcela odlišné důvody než ty, které v nynějším řízení uplatňuje stěžovatelka.

[16] Na závěr soud upozorňuje, že nepřiznáním odkladného účinku nijak nepředjímá rozhodnutí o kasační stížnosti.

[17] [OBRÁZEK]Podání návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá poplatkové povinnosti podle položky č. 20 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou , o soudních poplatcích. Stěžovatelka nespadá mezi osoby osvobozené od povinnosti hradit soudní poplatek, a proto Nejvyšší správní soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí. Soudní poplatek činí 1 000 Kč. Ten je možno uhradit v hotovosti na pokladně Nejvyššího správního soudu anebo bezhotovostně převodem na účet Nejvyššího správního soudu č. 3703–46127621/0710, vedený u České národní banky, pobočka Brno. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je: 1010410626. Pokud stěžovatelka včas nezaplatí soudní poplatek podle výroku II tohoto usnesení, bude tuto pohledávku vymáhat celní úřad ( věta druhá zákona o soudních poplatcích).

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 24. září 2026

Ivo Pospíšil

předseda senátu