Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22Co 150/2026

USNESENÍ

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Boudníkové a soudkyň Mgr. Jany Pokorné Stejskalové a JUDr. Terezy Dobešové ve věci

manžela: [manžel], narozený [datum narození manžela]

bytem [adresa manžela]

zastoupený advokátem [advokátem manžela]

sídlem [sídlo advokáta manžela]

a

manželky: [manželka], naroze ná [datum narození manželky]

bytem [adresa manželky], Rakouská republika

zastoupená advokátkou [advokátkou manželky]

sídlem [sídlo advokátky manželky]

o rozvod manželství

o odvolání manželky proti usnesení Okresního soudu Praha – západ ze dne 24. 2. 2026, č. j. –76

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.

Odůvodnění:

1. Usnesením uvedeným v záhlaví soud prvního stupně rozhodl, že příslušné k projednání a rozhodnutí věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. jsou soudy České republiky.

2. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že návrhem podaným u soudu dne 20. 10. 2025 se manžel domáhal rozvodu manželství. Tvrdil, že s manželkou uzavřeli manželství dne 20. 6. 1992 před [orgánem veřejné moci]. Jejich poslední společné bydliště bylo na adrese [adresa manželky], Rakousko, kde i nadále bydlí manželka. Manžel byl nucen společnou domácnost opustit a nyní trvale bydlí na adrese [adresa manžela]. V souladu s nařízením Rady (EU) 2019/1111 ze dne 25. 6. 2019 o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí (dále jen „nařízení Brusel II ter“), je dána mezinárodní příslušnost soudů ČR, přičemž místně příslušný je soud, v jehož obvodu se nachází trvalé bydliště manžela.

3. Manželka s rozvodem manželství nesouhlasila. Zároveň namítla, že není dána mezinárodní příslušnost českých soudů. Na adrese v [obci] manžel nikdy nebydlel, dům manželé společně prodali, nový vlastník ponechal manželovi možnost mít tam nahlášeno trvalé bydliště. Následně vlastník souhlas odvolal, manžel byl tak nahlášen k trvalému pobytu na [orgánu veřejné moci]. Manželka na území ČR žádné trvalé bydliště nahlášeno nemá. Manželka má trvalý pobyt na adrese uvedené v záhlaví, v tomto bytě je k trvalému pobytu hlášen též manžel. Příslušné k projednání a rozhodnutí této věci by tak měly být soudy Rakouské republiky, neboť manželé žili společně ve [městě] a manželka je finančně nezajištěná a zcela nemajetná důchodkyně, sociálně je vázána na [město], kde bylo také rozhodováno o výživném.

4. Napadeným usnesením soud prvního stupně rozhodl, že v dané věci je dána mezinárodní příslušnost soudů České republiky. Při vyřešení této otázky vyšel ze znění čl. 3 písm. b) nařízení Brusel II ter, dle něhož je ve věci rozvodu dána mezinárodní příslušnost soudů členského státu, jehož státními příslušníky jsou oba manželé. Protože oba účastníci jsou státními příslušníky České republiky, je dána mezinárodní příslušnost soudů tohoto státu, konkrétně pak Okresního soudu Praha-západ v souladu s § 383 odst. 1 z. ř. s.

5. Proti tomuto usnesení podala manželka včasné odvolání. Namítla, že je třeba zohlednit čl. 3 písm. a) bod ii) nařízení Brusel II ter, dle něhož jsou ve věci rozvodu účastníků příslušné soudy též toho členského státu, na jehož území měli manželé poslední společný pobyt, pokud zde jeden z manželů ještě bydlí, respektive čl. 3 písm. a) bod iii) nařízení Brusel II ter, dle něhož jsou v této věci příslušné soudy toho členského státu, na jehož území má odpůrce svůj pobyt. Dle obou těchto kritérií je dána mezinárodní příslušnost soudů Rakouské republiky. Právě se skutečností, že poslední společný pobyt manželů byl právě v Rakousku, přičemž manželka i nadále v Rakousku (ve [městě]) bydlí, se soud prvního stupně nikterak nevypořádal. Manželka dále namítla, že by bylo v rozporu s dobrými mravy, aby v situaci, kdy minimálně dle dvou hraničních ukazatelů jsou příslušné soudy Rakouské republiky, rozhodovaly soudy české. Manželka je vyššího věku, finančně nezajištěná, zcela nemajetná důchodkyně, která navíc s rozvodem manželství nesouhlasí. Lze tak očekávat delší a náročné jednání, přičemž manželka není schopna fyzicky ani finančně takové řízení včetně cest zvládnout. Naproti tomu je manžel úspěšný manažer a obchodník, často cestuje, a tudíž mu cesty do Vídně nečiní žádný problém. Navíc problémy v manželství zapříčinil právě manžel, a to mimo jiné mimomanželským vztahem. Navrhla proto, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že vysloví mezinárodní příslušnost soudů Rakouské republiky.

6. Manžel navrhl, aby bylo napadené usnesení potvrzeno. Zdůraznil, že ani případná existence příslušnosti rakouských soudů podle některého z hraničních určovatelů uvedených v čl. 3 nařízení Brusel II ter nevylučuje příslušnost soudů ČR založenou podle čl. 3 písm. b) téhož nařízení. Článek 3 nařízení Brusel II ter stanoví více alternativních kritérií mezinárodní příslušnosti. Ta nejsou nikterak uspořádána hierarchicky a nelze z nich dovozovat, že by některé mělo přednost před jiným. Pokud je tedy naplněno alespoň jedno z kritérií uvedených v čl. 3 nařízení Brusel II ter, potom je příslušnost soudů daného členského státu naplněna. Manželka se ve skutečnosti domáhá prosadit závěr, že by příslušnost rakouských soudů pro ni byla subjektivně vhodnější, což však není rozhodné kritérium pro určení mezinárodní příslušnosti. Nařízení Brusel II ter nestanoví žádné pravidlo, podle něhož by soud měl mezi více příslušnými členskými státy vybírat ten, který je pro některého z účastníků pohodlnější, méně nákladný a subjektivně příznivější. Neobsahuje ani pravidlo forum non conveniens , na jehož základě by soud členského státu mohl odmítnout svou příslušnost jenom proto, že soud jiného členského státu by se některému z účastníků mohl jevit jako vhodnější. Navíc manželka je zastoupena advokátkou se sídlem v ČR, a tudíž jsou její procesní práva dostatečně chráněna. Ani otázka toho, kdo zapříčinil rozvrat manželství, není pro posouzení mezinárodní příslušnosti rozhodná.

7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v intencích ustanovení věta první v celém rozsahu podle ustanovení , 5, 6 a dospěl k závěru, že odvolání manželky není důvodné.

8. Dle čl. 1 odst. 1 písm. a) nařízení Brusel II ter se toto nařízení vztahuje na občanské věci týkající se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné.

9. Dle čl. 3 nařízení Brusel II ter ve věcech týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné jsou příslušné soudy členského státu, a) na jehož území: i) mají manželé obvyklý pobyt, ii) měli manželé poslední obvyklý pobyt, pokud zde jeden z nich ještě bydlí, iii) má odpůrce obvyklý pobyt, iv) v případě společného návrhu má alespoň jeden z manželů obvyklý pobyt, v) má navrhovatel obvyklý pobyt, pokud zde pobýval nejméně jeden rok bezprostředně před podáním návrhu, nebo vi) má navrhovatel obvyklý pobyt, pokud zde pobýval nejméně šest měsíců bezprostředně před podáním návrhu, a zároveň je státním příslušníkem tohoto členského státu; nebo b) jehož státními příslušníky jsou oba manželé.

10. Předmětem řízení je rozvod manželství, který podal manžel jako státní občan České republiky, který má trvalé bydliště na území téhož státu. Z obsahu spisu (zejména pak nájemní smlouvy) bylo zjištěno, že od 30. 5. 2025 manžel má pronajatý byt na adrese uvedené v záhlaví, kde se skutečně zdržuje. Manželka má pak trvalý pobyt na adrese [adresa manželky], Rakousko, kde se skutečně zdržuje, a je rovněž státní příslušnicí České republiky.

11. Soud prvního stupně postupoval zcela správně, pokud námitku mezinárodní nepříslušnosti soudů ČR posuzoval podle nařízení Brusel II ter. To v čl. 3 stanoví kritéria pro určení mezinárodní příslušnosti soudu pro řízení o rozvodu manželství. Jedná se komplexní výčet všech kritérií, která jsou alternativní. Tento závěr jednoznačně vyplývá z rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 16. 7. 2009, Hadadi, C-168/08, které bylo sice přijato v poměrech předchozí úpravy, a to nařízení (ES) 2201/2003, nicméně vzhledem k obsahové shodě rozhodné úpravy jsou jeho závěry použitelné i při výkladu čl. 3 nařízení Brusel II ter. Jinými slovy, při zkoumání mezinárodní příslušnosti soud členského státu, u něhož bylo zahájeno řízení o rozvod manželství, zkoumá, zda je naplněno alespoň jedno z objektivních kritérií stanovených v citovaném čl. 3 nařízení Brusel II ter. Pokud tomu tak je, je dána mezinárodní příslušnost tohoto členského státu, a to bez ohledu na to, že by dle jiných kritérií mohla být dána mezinárodní příslušnost jiného členského státu. Citované rozhodnutí C-168/08 se rovněž výslovně vyslovuje k tomu, zda je vyloučena příslušnost soudů členského státu, k němuž jednoho z manželů neváže žádné pouto. Rovněž i zde uzavřel, že při naplnění jednoho z jurisdikčních důvodů nemá tato skutečnost žádný vliv na posouzení mezinárodní příslušnosti.

12. Vztaženo na předmětnou věc pak odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že je dána mezinárodní příslušnost soudů České republiky. Je nepochybné, že oba manželé byli ke dni zahájení řízení státními příslušníky České republiky, a tudíž je naplněn jurisdikční důvod dle čl. 3 písm. b) nařízení Brusel II ter. Není tak rozhodné, zda na základě jiného jurisdikčního důvodu by byla dána mezinárodní příslušnost soudů jiného členského státu, ani skutečnost, že manželka vnímá (subjektivně) vedení řízení u soudů České republiky jako nepřiměřeně zatěžující s ohledem na její zdravotní stav a finanční situaci. Tato hlediska nelze při posuzování mezinárodní příslušnosti nikterak zohlednit.

13. Pouze na okraj odvolací soud poznamenává, že současné technologie, jakož i platná právní úprava civilního řízení a spolupráce členských států EU umožňují účastníkovi jeho plnou účast na jednání za pomoci videokonference.

14. Z výše uvedených důvodů odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně v souladu s jako věcně správné potvrdil.

15. Za použití a v souladu s věty před středníkem odvolací soud o náhradě nákladů tohoto řízení nerozhodoval, jelikož se nejedná o rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí.

Poučení:

Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu Praha-západ, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Praha 26. srpna 2026

Mgr. Kateřina Boudníková v. r.

předsedkyně senátu