Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21Co 232/2026

Krajský soud v Praze

USNESENÍ

Krajský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Lojkáskové a soudců Mgr. Vladimíra Soukupa a Mgr. Zuzany Hemelíkové ve věci

žalobkyně: [právnická osoba – žalobkyně], IČO: [IČO žalobkyně]

sídlem [sídlo]

zastoupená advokátem [advokátem žalobkyně]

sídlem [sídlo]

proti

žalované:

[žalovaná], nar

ozená dne [datum narození žalované]

bytem [adresa žalované]

o zaplacení částky 41 899,20 Kč s příslušenstvím

o odvolání žalobkyně proti výrokům II. a III. rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 29. dubna 2026, č. j. –48,

takto:

Rozsudek soudu I. stupně se v napadených výrocích II. a III. zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

1. Ve shora označené věci soud I. stupně napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od jeho právní moci částku 24 512,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 24. 2. 2026 do zaplacení (výrok I.) a k rukám jejího právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 850 Kč (výrok III.) a „ve zbytku“ žalobu zamítl (výrok II.).

2. Podle odůvodnění tohoto rozsudku se žalobkyně domáhala zaplacení částky 41 899,20 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru uzavřené dne 2. 1. 2024 prostřednictvím elektronických prostředků. Tvrdila, že žalované byl poskytnut úvěrový rámec 40 000 Kč, z něhož bylo čerpáno celkem 71 916,66 Kč, přičemž žalovaná uhradila pouze 47 404,46 Kč. Soud I. stupně rozhodl bez nařízení jednání podle ust. (dále jen „“). Dospěl k závěru, že nebylo prokázáno platné uzavření úvěrové smlouvy, neboť podpis žalované byl nahrazen pouze SMS kódem a z provedených důkazů nevyplývalo, že tento způsob autorizace umožňoval jednoznačně určit osobu jednající za žalovanou. Nárok žalobkyně proto neposoudil jako nárok smluvní, nýbrž jako nárok z bezdůvodného obohacení. Žalobkyni přiznal částku odpovídající rozdílu mezi poskytnutým a vráceným plněním ve výši 24 512,20 Kč s úrokem z prodlení a ve zbytku žalobu zamítl.

3. Proti výrokům II. a III. tohoto rozsudku podala odvolání žalobkyně a soudu I. stupně především vytkla, že rozhodl bez nařízení jednání, ačkoli mezi účastníky nebyl nesporný skutkový stav. Odkázala na judikaturu odvolacích soudů, podle níž nelze postup podle ust. použít v situaci, kdy má být rozhodnutí založeno na závěru o neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene.

4. Dále namítla, že soud dospěl k závěru o neprokázaném uzavření smlouvy, aniž jí poskytl možnost doplnit skutková tvrzení a navrhnout důkazy k průběhu elektronické kontraktace. V odvolání podrobně popsala systém uzavírání smluv prostřednictvím svého klientského portálu žalobkyně. Uvedla, že žalovaná byla identifikována prostřednictvím služby [identifikační služby], následně se přihlásila do klientského rozhraní, seznámila se s návrhem smlouvy a její akceptaci potvrdila jednorázovým SMS kódem zaslaným na jí uvedené telefonní číslo. Tvrdila, že tento způsob představuje elektronický podpis ve smyslu , zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce a nařízení eIDAS. Na podporu svých tvrzení navrhla doplnit dokazování zejména auditními záznamy o průběhu uzavření smlouvy, údaji o identifikaci klienta prostřednictvím [identifikační služby], záznamy o zaslání a použití autorizačního SMS kódu, případně vyžádáním údajů od [poskytovatele identifikační služby], [banky], nebo poskytovatelů elektronických komunikací. Poukazovala rovněž na následné splácení úvěru žalovanou a na znalecký posudek osvědčující důvěryhodnost elektronických systémů žalobkyně.

5. Navrhla proto změnu rozsudku a plné vyhovění žalobě, případně zrušení napadených výroků a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení.

6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací ( ) po zjištění, že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (, a contrario), přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně v rozsahu uvedeném v ust. věta první , jakož i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, a zjistil, že odvolání je důvodné.

7. Soud I. stupně založil své rozhodnutí na závěru, že nebylo prokázáno platné uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, neboť z provedených důkazů nevyplynulo, že zadání SMS kódu umožňovalo jednoznačně určit osobu žalované jako jednající osoby. Z tohoto důvodu nepřiznal žalobkyni nároky ze smlouvy a věc posoudil toliko jako nárok z bezdůvodného obohacení. Takový postup však odvolací soud nepovažuje za procesně správný.

8. Především nelze přehlédnout, že soud I. stupně o věci rozhodl bez nařízení jednání podle ust. , ačkoliv pro takový postup nebyly splněny zákonné předpoklady. Rozhodnutí podle citovaného ustanovení přichází v úvahu pouze tehdy, lze-li ve věci rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a není-li třeba objasňovat další skutkové okolnosti významné pro rozhodnutí.

9. Nadto se z obsahu spisu nepodává, že by byly založenyy dokládající splnění formálních předpokladů postupu podle , zejména výzva účastníkům k vyjádření souhlasu s rozhodnutím bez jednání a doklady o jejím doručení. Za této procesní situace nelze spolehlivě ověřit, zda byly splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez jednání podle

10. V projednávané věci však soud I. stupně založil zamítavou část rozhodnutí právě na závěru, že žalobkyně neprokázala rozhodné skutkové okolnosti týkající se uzavření smlouvy elektronickými prostředky a identifikace osoby, která měla smlouvu uzavřít. Za situace, kdy soud považoval dosavadní skutková tvrzení a předložené důkazy za nedostatečné, nebyly splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání. Bylo naopak nezbytné vytvořit procesní prostor pro doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů a věc projednat při jednání.

11. Odvolací soud dále shledává významným, že soud I. stupně posuzoval věc jako spor ze spotřebitelského úvěru, aniž by se zabýval splněním všech podmínek vyplývajících ze , o spotřebitelském úvěru.

12. Z obsahu spisu se nepodává, že by soud I. stupně zkoumal, zda žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalované, z jakých údajů přitom vycházela, jaké informace o příjmových, majetkových a osobních poměrech žalované měla k dispozici, jakým způsobem byly tyto informace ověřeny a zda posouzení úvěruschopnosti odpovídalo požadavkům zákona o spotřebitelském úvěru. Povinnost poskytovatele posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele přitom představuje jednu ze stěžejních povinností věřitele ve spotřebitelských úvěrových vztazích. Bude-li soud vycházet z možnosti existence platně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, nemůže pominout ani posouzení splnění povinností věřitele při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele, a to i s přihlédnutím k důsledkům, které zákon s případným porušením této povinnosti spojuje.

13. Pokud soud I. stupně považoval skutková tvrzení žalobkyně v tomto směru za neúplná nebo nedostatečná, bylo jeho povinností postupovat podle ust. a 3 , případně ji seznámit s odlišným právním posouzením věci, které hodlal ve svém rozhodnutí přijmout, a vytvořit prostor k doplnění tvrzení a důkazních návrhů. Ze spisu však nevyplývá, že by takové poučení bylo žalobkyni poskytnuto.

14. Stejná procesní povinnost dopadala na soud I. stupně i ve vztahu k okolnostem uzavření smlouvy elektronickými prostředky. Jestliže soud založil své rozhodnutí na závěru, že nebylo prokázáno, kdo smlouvu elektronicky uzavřel, nemohl bez dalšího rozhodnout v neprospěch žalobkyně, aniž by jí umožnil doplnit skutková tvrzení a důkazy významné pro posouzení této otázky.

15. Odvolací soud proto uzavírá, že řízení před soudem I. stupně je zatíženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Současně nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav potřebný pro posouzení nároku. Z těchto důvodů odvolací soud napadený rozsudek ve výroku II. a v závislém výroku III. podle ust. , b) zrušil a podle věc v tomto rozsahu vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

16. V dalším řízení soud I. stupně nařídí jednání, poskytne účastníkům potřebná poučení podle ust. , objasní skutkové okolnosti významné jak pro posouzení řádného prověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy, tak pro posouzení okolností uzavření smlouvy elektronickými prostředky, provede navržené důkazy a poté ve věci znovu rozhodne.

17. Odvolací soud se za této procesní situace nezabýval věcnou správností závěru soudu I. stupně o platnosti či neplatnosti smlouvy uzavřené elektronickými prostředky, neboť takové posouzení by bylo předčasné.

18. V novém rozhodnutí soud I. stupně rozhodne také o náhradě nákladů dosavadního řízení, včetně nákladů řízení odvolacího ( ).

Poučení:

Proti tomuto usnesení nelze podat dovolání ( ).

Praha 26. srpna 2026

JUDr. Hana Lojkásková, v.r.

předsedkyně senátu