Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21Co 207/2026

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Lojkáskové a soudců Mgr. Vladimíra Soukupa a Mgr. Zuzany Hemelíkové ve věci

žalobkyně: [žalobkyně], IČO: [IČO žalobkyně]

sídlem [sídlo žalobkyně]

zastoupená advokátem [advokát]

sídlem [sídlo žalobkyně]

proti

žalované: [žalovaná], n arozená dne [datum narození žalované]

bytem [adresa žalované]

o zaplacení částky 51 541,04 Kč s příslušenstvím

o odvolání žalobkyně proti části výroku II., v rozsahu zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 49 778,04 Kč od 25. 6. 2024 do zaplacení, rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 27. března 2026, č. j. -114,

takto:

I. Rozsudek soudu I. stupně se v odvoláním napadené části věcného zamítavého výroku II. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 49 778,04 Kč od 25. 6. 2024 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 16 662 Kč.

Odůvodnění:

1. Ve shora označené věci soud I. stupně napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni ve lhůtě jednoho měsíce od jeho právní moci částku 49 778,04 Kč (výrok I.) a k rukám jejího právního zástupce poměrnou část náhrady nákladů řízení ve výši 5 395,10 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.); a žalobu v rozsahu částky 1 763 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 711,18 Kč za období od 6. 1. 2024 do 13. 2. 2024, kapitalizovaného úroku ve výši 1 449,19 Kč za období od 31. 7. 2023 do 13. 2. 2024, úroku ve výši 5,50 % ročně z částky 44 778,04 Kč od 14. 2. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 498,28 Kč, úroku ve výši 25 % ročně z částky 5 000 Kč od 14. 2. 2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 45 277,04 Kč od 14. 2. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 499 Kč od 14. 2. 2024 do zaplacení zamítl (výrok II.).

2. Podle odůvodnění tohoto rozsudku se žalobkyně žalobou podanou dne 3. 9. 2025 po žalované domáhala zaplacení částky 51 541,04 Kč s příslušenstvím. Podle jejích žalobních tvrzení její právní předchůdkyně, [předchůdkyně žalobkyně], IČO: [IČO právní předchůdkyně žalobkyně], uzavřela se žalovanou dne 6. 8. 2019 smlouvu o půjčce č. [číslo smlouvy o úvěru], na základě níž poskytla žalované na účet č. [číslo účtu] úvěr ve výši 200 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěrsplácet s úrokem ve výši 5,5 % ročně v 60 měsíčních splátkách po 3 821 Kč a hradit poplatky podle smlouvy a sazebníku poplatků. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas a právní předchůdkyně žalobkyně jej tak zesplatnila k 13. 2. 2024. Dále právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 3. 4. 2018 smlouvu o kontokorentu č. [číslo smlouvy o kontokorentu], na jejímž základě poskytla žalované kontokorentní úvěr do limitu 5 000 Kč. Žalovaná byla oprávněna čerpat peněžní prostředky na běžném účtu do debetního zůstatku až do úvěrového limitu s tím, že přečerpání této částky je porušením smlouvy. Nepovolený debet měl být úročen sazbou 25 % ročně. Žalovaná se zavázala kontokorentní úvěr splácet tak, že za období přechozích 3 měsíců zajistí na běžném účtu kreditní obrat ve výši 25 % celkové výše kontokorentu. Žalovaná naposledy přečerpala povolený úvěrový limit 30. 11. 2022 a dostala se tak do nepovoleného debetního zůstatku, a to stržením částky 68,63 Kč za úrok z kontokorentu. Přečerpání povoleného rámce se pak dále navyšovalo. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku k 13. 2. 2024 zesplatnila a uplatnila právo na sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Nepovolený debetní zůstatek ve výši 5 997,28 Kč převedla na úvěrový účet; šlo o úvěrový limit ve výši 5 000 Kč, úroky po splatnosti ve výši 498,28 Kč a poplatky po splatnosti ve výši 499 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou postoupila smlouvou ze dne 28. 5. 2024 žalobkyni. V té době pohledávka za žalovanou z titulu smlouvy o úvěru činila 47 437,41 Kč s příslušenstvím; žalovaná na jistinu uhradila 155 221,96 Kč. Žalobkyně se domáhala zaplacení jistiny ve výši 44 778,04 Kč, poplatku za upomínku z 26. 7. 2023 ve výši 499 Kč,kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 449,19 Kč od 31. 7. 2023 do 13. 2. 2024,kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 711,18 Kč od 6. 1. 2024 do13. 2. 2024, smluvních úroků ve výši 5,50 % ročně z částky 44 778,04 Kč od 14. 2. 2024 do zaplacení azákonných úrokůzprodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 45 277,04 Kč od 14. 2. 2024 do zaplacení. Pohledávka za žalovanou z titulu smlouvy o kontokorentním úvěru činila 5 997,28 Kč.Žalobkyně se proto domáhala zaplacení jistiny úvěru ve výši 5 000Kč, smluvní pokuty ve výši 765Kč, tj. 0,1 % denně z částky 5 000 Kčod14. 2. 2024 do 15. 7. 2024, poplatku za upomínku ze dne 6. 9. 2023 ve výši 499 Kč, kapitalizovaného smluvníhoúroku z částky 498,28 Kč v sazbě 25 % ročně za období od 31. 7. 2023 do 13. 2. 2024,smluvních úroků ve výši 25 % ročně z částky 5 000 Kč od 14. 2. 2024 do zaplacení a zákonných úrokůz prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 5 499 Kč od 14. 2. 2024 do zaplacení. Žalovaná na tyto částky ničeho neuhradila ani přes předžalobní výzvu.

3. Soud I. stupně podle ust. , (dále jen „“), jednal a rozhodl ve věci v nepřítomnosti žalované, která byla k jednání řádně a včas předvolána, a přesto se bez omluvy k jednání nedostavila.

4. Z provedeného dokazování učinil soud I. stupně následující skutkový závěr: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná dne 6. 8. 2019 uzavřely smlouvu o úvěru, na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla úvěr ve výši 200 000 Kč. Žalovaná se zavázala jej splácet s úrokem ve výši 5,50 % ročně v 60 splátkách po 3 821 Kč. RPSN činila 5,63 %. Celkem měla žalovaná splatit 229 207,10 Kč. Při prodlení žalované se splacením jakékoliv splátky byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna prohlásit dosud nesplatné pohledávky za splatné, požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, v níž je žalovaná v prodlení a odeslat žalované písemnou upomínku za poplatek 499 Kč. Žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela, a to ani přes upomínku ze dne 26. 7. 2023. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 13. 2. 2024 zesplatnila. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná dále dne 3. 4. 2018 uzavřely smlouvu o kontokorentu, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla na běžný účet kontokorent ve výši 5 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet s úrokem ve výši 16,9 % ročně. Žalovaná se zavázala na účtu udržovat pravidelný kreditní obrat ve výši 25 % celkové výše kontokorentu za období předchozích tří měsíců. Při prodlení žalované se splacením jakékoliv splátky nebo při přečerpání celkové výše kontokorentu byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna prohlásit dosud nesplatné pohledávky za splatné, požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, v níž je žalovaná v prodlení a úroky z prodlení, odeslat žalované písemnou upomínku za poplatek 499 Kč a částku čerpaného kontokorentu převést na samostatný účet. Žalovaná na účtu pravidelně překračovala povolený zůstatek, a to i přes výzvu ze dne 6. 9. 2023. V únoru 2024 činily pohledávky po splatnosti 5 997,28 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně ke dni 13. 2. 2024 úvěr zesplatnila. Obě pohledávky za žalovanou byly postoupeny na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Žalovaná žalovanou částku žalobkyni neuhradila ani přes předžalobní výzvu.

5. Zjištěný skutkový děj soud I. stupně posoudil podle , (dále jen „“), a podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“), neboť se jednalo o vztah mezi žalobkyní jako podnikatelem a žalovanou jako spotřebitelkou.

6. Soud I. stupně uzavřel, že podle zjištěného skutkového stavu věci nemá za prokázané, že by právní předchůdkyně žalobkyně v rozporu s a 2 s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalované, jak bylo její povinností, když se spokojila pouze s nedoloženými (a navíc zřejmě nevěrohodnými) tvrzeními žalované o výdajích. Skutečnost, že žalovaná po uzavření smlouvy úvěr po určitou dobu řádně splácela, nemůže zhojit pochybení žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti; k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy ostatně může podle Soudního dvora EU dojít dokonce i poté, co byl úvěr splacen zcela (rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 8. 2024, č. j. -70, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 11. 1. 2024, věc C-755/22). Soud I. stupně proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně ani u jedné ze smluv nesplnila povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalované, a že obě smlouvy jsou tak absolutně neplatné. Neplatná jsou proto i ujednání zakotvující nárok žalobkyně na sjednané úroky nebo poplatky.

7. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla na základě smlouvy o úvěru (byť absolutně neplatné) žalované částku 200 000 Kč, z níž jí žalovaná vrátila 155 221,96 Kč. Soud I. stupně proto vyhověl žalobě pouze v rozsahu dosud nevrácené poskytnuté jistiny ve výši 44 778,04 Kč, o kterou se žalovaná ve smyslu ust. na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila. Na základě (absolutně neplatné) smlouvy o kontokorentním úvěru poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši 5 000 Kč, přičemž žalovaná po posledním vyčerpání úvěrového limitu žalobkyni nevrátila nic; soud I. stupně proto žalobě vyhověl i v rozsahu této dosud nevrácené jistiny. Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

8. Jde-li o žalobkyní požadované příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení, soud I. stupně uzavřel, že splatnost pohledávky dosud nenastala, neboť žalovaná je v souladu s ust. povinna vrátit dosud nesplacenou jistinu úvěru v době přiměřené svým možnostem. V řízení nebylo zjištěno, že by mezi účastníky byla uzavřena dohoda o splatnosti. Splatnost proto určuje až soud v rámci tohoto řízení, a to na základě jemu dostupných informací. To s ohledem na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , v současnosti vylučuje nárok žalobkyně na úroky z prodlení.

9. Pokud jde o splatnost pohledávky, žalovaná byla v řízení zcela pasivní, a při určení lhůty k plnění přiměřené jejím možnostem je tak soud podle názoru soudu I. stupně nucen vycházet pouze ze své úvahy. Za lhůtu přiměřenou možnostem žalované soud I. stupně považoval i s ohledem na výši dlužné částky lhůtu v délce 1 měsíce ode dne nabytí právní moci tohoto rozsudku tak, aby měla žalovaná dostatek času ke splnění své povinnosti.

10. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně podle ust. odst. l za použití ust. za situace, kdy oba účastníci měli v řízení částečný úspěch. Žalobkyně byla v řízení úspěšná v rozsahu částky 49 778,04 Kč odpovídající 64 %, žalovaná v rozsahu částky 28 114,64 Kč včetně příslušenství odpovídající 36 %. Žalobkyně má tak právo na náhradu 28 % nákladů řízení (64 % - 36 %). Náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 062 Kč a z nákladů zastoupení advokátem sestávající z odměny advokáta podle ust. , , a vyhl. č. , advokátní tarif (dále jen „“) za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé, jednání dne 27.3.2026) po 3 180 Kč, tj. 12 720 Kč, 2 paušální náhrady výdajů po 300 Kč podle ust. ve znění do 31. 12. 2024 a 2 paušální náhrady výdajů po 450 Kč podle ust. ve znění od 1. 1. 2025 a 21 % DPH ze shora uvedených částek vyjma soudního poplatku. Celkem náklady řízení činí 19 268,20 Kč. Žalobkyně má nárok na náhradu 28 % z této částky, tedy 5 395,10 Kč. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena 15denní, aby měla žalovaná dostatek času ke splnění své povinnosti, s povinností plnit k rukám advokáta ( odst. l ).

11. Proti části zamítavého výroku II., v rozsahu zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 49 778,04 Kč od 25. 6. 2024 do zaplacení, podala odvolání žalobkyně. Uvedla v něm, že nenapadá právní závěr soudu I. stupně o neplatnosti smlouvy, nesouhlasí však s jeho názorem, že dosud nenastalo prodlení žalované a že tudíž bylo žalobě vyhověno pouze co do nároku na vrácení dlužné jistiny bez zákonného úroku z prodlení z této přiznané částky.

12. Žalobkyně zdůraznila, že žalované nevznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu teprve rozhodnutím soudu o neplatnosti smlouvy o úvěru, ale již před podáním žaloby na základě výzvy žalobkyně k vrácení peněžitého dluhu. Žalobkyně tvrdila a prokázala, že žalovaná byla vyzvána k plnění svého dluhu vůči novému věřiteli - žalobkyni již v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 11. 6. 2024, které jí bylo odesláno téhož dne. Nejpozději třetí pracovní den po odeslání se tak výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalované. Po marném uplynutí desetidenní lhůty, která jí byla poskytnuta ke splnění dluhu, se dne 25. 6. 2024 žalovaná dostala do prodlení a od tohoto data vznikl žalobkyni nárok na zaplacení úroků z prodlení podle ust. minimálně z částky bezdůvodného obohacení.

13. Žalovaná nadto v řízení před soudem I. stupně ani netvrdila, natož aby to prokázala, že by neměla možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit ve lhůtě, která jí byla žalobkyní poskytnuta. To již výslovně judikoval Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. , kde uzavřel, že skutková zjištění, že není v možnostech spotřebitele splnit dluh spočívající v povinnosti vydat věřiteli bezdůvodné obohacení, které získal na úkor poskytovatele přijetím peněžních prostředků na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, jsou ve prospěch spotřebitele, protože mají vliv na splatnost pohledávky věřitele. Jde tedy o skutečnosti, kterých se dlužník dovolává jako skutkové podstaty právní normy v jeho prospěch. Je to proto spotřebitel jako dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky. Takové rozložení procesního břemene odpovídá povaze skutečností právně významných pro úsudek o možnostech spotřebitele, které se zakládají na jeho subjektivních poměrech, jež jsou známy právě jemu, nikoli jeho věřiteli. Tedy břemeno tvrzení a důkazní ohledně možností žalovaného jako spotřebitele jistinu vrátit nese žalovaný, který zná své poměry a je na něm, aby je v rámci sporného řízení tvrdil a případně doložil. Navíc pokud je žalovaný v řízení aktivní a doloží, že nebyl s to vydat věřiteli bezdůvodné obohacení, prospěje to jeho právnímu postavení. Soudu nenáleží bez reálných podkladů domýšlet si schopnost žalovaného plnit dluh. Věřitel musí unést pouze procesní břemeno ohledně prokázání skutečnosti, že žalovaného řádně vyzval ke splnění pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení. Nadto se jeví jako zjevně nepřiměřené požadovat po věřiteli znalost reálných majetkových poměrů nekontaktního dlužníka. Za těchto okolností nelze než dospět k závěru, že žalovaná se dostala do prodlení poté, co byla žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky.

14. Žalobkyně dále tvrdila, že jí soud svým postupem uložil nepřiměřené břemeno jdoucí k její tíži, které je fakticky nesplnitelné, čímž došlo k neúnosnému zásahu do práv garantovaných stranám civilního procesu, když navíc ve skutkově obdobné věci Nejvyšší soud ČR k důkaznímu břemenu rozhodl přímo pro poměry zákona o spotřebitelském úvěru. Vše přitom vychází již z nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 10. 1996, sp. zn. , podle něhož je i institut důkazního břemene podřízen určitému ústavněprávnímu rámci vymezenému principy nestranného a spravedlivého procesu; soud proto nemůže některou z procesních stran zatížit důkazním břemenem bez dalšího a jednostranným způsobem, ale pouze v kontextu všech relevantních okolností případu.

15. Žalobkyně rovněž poukázala na nález Ústavního soudu ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. , v němž Ústavní soud připomněl obecné pravidlo rozdělení důkazního břemene v civilním sporném řízení, podle něhož procesní strana nese důkazní břemeno ohledně skutečností odpovídajících skutkovým znakům právní normy, která je jí příznivá, resp. právní normy, na jejímž základě uplatňuje své právo. Základní zásady spravedlnosti řízení, zejména principy rovnosti zbraní a kontradiktornosti, se nutně vztahují i na dokazování. Ústavní soud uzavřel, že v právu na spravedlivý proces obsažená zásada rovnosti zbraní v civilním řízení obecně zahrnuje též rovnost břemen, která jsou na účastníky řízení kladena a která nesmějí být nepřiměřená či fakticky nesplnitelná.

16. Žalobkyně též poukázala na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 21. 3. 2023, č. j. -103, a ze dne 31. 8. 2023, č. j. -67, dále na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 8. 2024, č. j. -72, a Krajského soudu v Brně ze dne 1. 10. 2024, č. j. -104, v nichž odvolací soudy dovodily, že neprokáže-li spotřebitel své objektivní omezené možnosti vrátit jistinu, může se po výzvě věřitele dostat do prodlení s její úhradou.

17. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadené části výroku II. změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 49 778,04 Kč od 25. 6. 2024 do zaplacení a náklady řízení před soudy obou stupňů.

18. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou včas a obsahuje zákonem předepsané náležitosti (, , a ), přezkoumal v napadeném rozsahu rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle ust. a , 3 a 5

19. Odvolací soud shledal, že soud I. stupně provedl potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným skutkovým závěrům. Odvolací soud proto při svých skutkových závěrech vychází z výsledků dokazování před soudem I. stupně tak, jak je tento soud ve svém rozhodnutí správně popsal, a pro stručnost na ně v těchto částech odkazuje.

20. Soud I. stupně věc správně posoudil podle , , a , o spotřebitelském úvěru, neboť právní vztah mezi účastníky vznikl za jejich účinnosti. Dospěl i ke správným právním závěrům s výjimkou posouzení vzniku nároku žalobkyně na zákonný úrok z prodlení z přiznaného bezdůvodného obohacení.

21. Podle ust. může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, jestliže věřitel řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví

22. Podle ust. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou , je smlouva neplatná; soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Podle ust. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

24. Ustanovení věty třetí stanoví zvláštní režim splatnosti nároku na vrácení jistiny poskytnuté na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Smyslem této úpravy je ochrana spotřebitele před okamžitým a pro něj objektivně neúnosným požadavkem na vrácení celé jistiny, nikoli vytvoření stavu, v němž by se pasivní spotřebitel mohl bez jakéhokoli tvrzení o svých poměrech neomezeně vyhýbat následkům prodlení. Závěr soudu I. stupně, že splatnost pohledávky dosud nenastala jen proto, že soud sám neměl k dispozici podklady o možnostech žalované, proto odvolací soud považuje za nesprávný.

25. Tento závěr odpovídá i rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. , v němž Nejvyšší soud ČR výslovně uzavřel, že skutková zjištění, že není v možnostech spotřebitele splnit dluh spočívající v povinnosti vydat věřiteli bezdůvodné obohacení, které získal na úkor poskytovatele přijetím peněžních prostředků na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, jsou skutečnostmi ve prospěch spotřebitele, neboť mají vliv na splatnost pohledávky věřitele. Jde tedy o skutečnosti, kterých se spotřebitel jako dlužník dovolává jako skutkové podstaty právní normy ve svůj prospěch. Je proto na spotřebiteli, aby ve sporném řízení skutkově tvrdil, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a aby k těmto tvrzením navrhl důkazní prostředky. Takové rozložení procesního břemene odpovídá povaze posuzovaných skutečností, které se zakládají na subjektivních poměrech spotřebitele, jež jsou známy právě jemu, nikoli věřiteli.

26. Soud I. stupně v bodech 40. a 41. odůvodnění napadeného rozsudku (viz body 8. a 9. shora) uvedené rozložení procesních břemen nerespektoval a fakticky přenesl důsledky naprosté procesní pasivity žalované na žalobkyni. Takový postup není přijatelný. Žalobkyně unesla procesní břemeno ohledně skutečností, které tvrdit a prokazovat měla, tedy že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky, že žalovaná nevrátila dosud nesplacenou jistinu, že pohledávka byla postoupena na žalobkyni a že žalovaná byla vyzvána k úhradě. Naproti tomu skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že nebylo v možnostech a schopnostech žalované vrátit jistinu v době po výzvě věřitele, se týkají výlučně jejích osobních, příjmových, sociálních a majetkových poměrů. Jde o skutečnosti jí vlastní, zpravidla věřiteli neznámé a bez její součinnosti prakticky nezjistitelné. Nelze proto po žalobkyni spravedlivě požadovat, aby prokazovala negativní skutečnost, že u nekontaktní a procesně pasivní žalované neexistují okolnosti odůvodňující delší dobu k plnění.

27. Odvolací soud zdůrazňuje, že ochranný účel ust. neopravňuje soud k tomu, aby bez skutkového podkladu konstruoval ve prospěch spotřebitele okolnosti, které tento spotřebitel vůbec netvrdil. Povinnost soudu přihlížet k ochraně spotřebitele z úřední povinnosti neznamená oprávnění nahrazovat jeho procesní aktivitu tam, kde jde o individuální poměry známé právě spotřebiteli. Jestliže žalovaná zůstala po celé řízení zcela pasivní a netvrdila žádné skutečnosti o tom, že by jí její příjmové, sociální nebo majetkové poměry bránily vrátit dlužnou jistinu bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, nelze z její pasivity dovozovat závěr o dosud nenastalé splatnosti pohledávky. Takový závěr by nedůvodně zvýhodňoval právě toho účastníka, který zůstal v řízení nečinný, a současně by ukládal věřiteli procesní břemeno, které je s ohledem na povahu posuzovaných skutečností fakticky nesplnitelné.

28. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , na který soud I. stupně odkázal, nelze vykládat tak, že u zcela pasivního spotřebitele nemůže prodlení nikdy nastat dříve, než soud v rozsudku nově stanoví pariční lhůtu. Uvedené rozhodnutí pouze vylučuje mechanický závěr, že samotná výzva věřitele vždy a bez dalšího zakládá prodlení spotřebitele. Ve spojení se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. , je však třeba uzavřít, že netvrdí-li spotřebitel žádné skutečnosti o svých poměrech a neprokazuje-li, že mu tyto poměry bránily ve vrácení jistiny v době po výzvě věřitele, nelze jeho procesní pasivitu vykládat k tíži věřitele. Opačný výklad by vedl k nepřiměřenému a neodůvodněnému vychýlení rovnováhy mezi stranami sporu.

29. V projednávané věci byla žalovaná vyzvána k úhradě oznámením o postoupení pohledávky ze dne 11. 6. 2024, které jí bylo téhož dne odesláno. Podle ust. se má za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, tedy nejpozději dne 14. 6. 2024. Žalované byla poskytnuta desetidenní lhůta k plnění, která marně uplynula dne 24. 6. 2024. Protože žalovaná netvrdila žádné skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že tato lhůta nebyla s ohledem na její možnosti přiměřená, dostala se dnem 25. 6. 2024 do prodlení s vrácením nesplacené jistiny ve výši 49 778,04 Kč. Od tohoto dne vznikl žalobkyni podle ust. nárok na zákonný úrok z prodlení.

30. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadené části výroku II. podle ust. změnil způsobem uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku.

31. Vzhledem k tomu, že odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil, rozhodoval nejen o nákladech odvolacího řízení ( ), ale nově i o nákladech řízení před soudem I. stupně ( ).

32. Předmětem řízení před soudem prvního stupně byla žalobou uplatněná jistina ve výši 49 778,04 Kč, zamítnutá jistina ve výši 1 763 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 711,18 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 449,19 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 498,28 Kč, tj. 54 199,69 Kč, a dále běžící úroky požadované žalobkyní do dne 12. 8. 2026, kdy odvolací soud o odvolání žalobkyně rozhodl, ve výši 27 928,92 Kč, celkem tedy 82 128,61 Kč. Po změně provedené odvolacím soudem byla žalobkyně úspěšná v rozsahu jistiny ve výši 49 778,04 Kč a úroku z prodlení kapitalizovaného částkou 15 650,08 Kč, celkem v rozsahu částky 65 428,12 Kč, tedy v rozsahu 79,67 %. Rozdíl mezi jejím procesním úspěchem a neúspěchem je 59,34 % (79,67 % − 20,33 %). Má proto podle ust. nárok na náhradu 59,34 % nákladů řízení. Ty tvoří odměna advokáta za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a kvalifikované výzvy a účast u jednání soudu) po 3 180 Kč podle ust. bodu 5. , 2 režijní paušály po 300 Kč podle ust. ve znění účinném do 31. 12. 2024 a 2 režijní paušály po 450 Kč podle ust. ve znění účinném od 1. 1. 2025, a 21% DPH ve výši 2 986,20 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 2 062 Kč, celkem 19 268,20 Kč. 59,34 % z této sumy představuje částku 11 433,75 Kč.

33. Předmětem odvolacího řízení byl samostatný nárok na příslušenství, a to zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 49 778,04 Kč od 25. 6. 2024 do zaplacení, což představuje ke dni rozhodování odvolacího soudu, tj. k 12. 8. 2026, kapitalizovanou částku 15 650,08 Kč. Odvolací soud podle ust. přiznal v odvolacím řízení plně úspěšné žalobkyni náhradu nákladů v celkové výši 5 227,90 Kč, sestávající z odměny advokáta za 1 úkon právní služby - podání odvolání ve výši 1 740 Kč podle ust. bodu 5. , 1 režijního paušálu ve výši 450 Kč podle ust. , 21% DPH ve výši 459,90 Kč podle ust. a zaplaceného soudního poplatku z odvolání ve výši 2 578 Kč.

34. Náklady řízení před soudy obou stupňů činí částku (po zaokrouhlení) 16 662 Kč.

35. Při vyhlášení rozsudku došlo ve výroku II. ke zjevné početní nesprávnosti, neboť namísto správné celkové výše nákladů řízení před soudy obou stupňů 16 662 Kč byla vyhlášena částka 16 658 Kč. Jelikož šlo o zřejmou nesprávnost v počtech ve smyslu ust. , odvolací soud ji opravil tak, že ve výroku II. tohoto rozsudku je již uvedena správná částka 16 662 Kč.

36. Náklady řízení před soudy obou stupňů je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám advokáta, který ji v řízení zastupoval ( ) v zákonné třídenní pariční lhůtě ( ). Odvolací soud neshledal důvod pro určení delší pariční lhůty, neboť žalovaná nevyužila dobrodiní poskytnutého soudem I. stupně, v prodloužené pariční lhůtě žalobkyni ničeho neuhradila a neučinila tak ani později.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné za předpokladu, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Dovolání lze podat do 2 měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

Praha 12. srpna 2026

JUDr. Hana Lojkásková, v.r.

předsedkyně senátu