Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2441/2025

-381

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně MOTOTECH REAL, a.s., IČO 08733171, se sídlem v Praze, Bavorská 856/14, zastoupené Mgr. Robertem Klenkou, advokátem se sídlem v Praze, Klimentská 1207/10, proti žalované M. B., zastoupené JUDr. Alešem Janochem, advokátem se sídlem v Praze, Národní 340/21, o určení vlastnictví k nemovité věci, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , odovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2025, č. j. -344, takto:

I. Dovolání se odmítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 7345 Kč k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Roberta Klenky do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

I.Dosavadní průběh řízení

1.

Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9.

7.

2024, č. j. -293, určil, že žalobkyně je výlučným vlastníkem pozemku parc. č.

XY v katastrálním území XY

(výrok I), zamítl vzájemný návrh žalované na určení, že výlučným vlastníkem tohoto pozemku je žalovaná (výrok II), zamítl vzájemný návrh žalované na určení, že žalobkyně je osobou povinnou k uhrazení náhrady za

vyvlastněné pozemky parc. č.

XY

a parc. č.

XY v katastrálním území XY

(výrok III), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV) a o náhradě nákladů řízení

o vzájemných návrzích (výrok V).

2. K odvolání žalované Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem zedne 26. 3. 2025, č. j. -344, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem odvolacím (výrok II).

II.Dovolání a vyjádření k dovolání

3.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná s odkazem na a , , (dále jen „“) dovolání. Pokládá otázku, která podle ní dosud nebyla dovolacím soudem řešena, zda „správce konkurzní podstaty (právního předchůdce žalobkyně) v podmínkách konkursu a vyrovnání dle zákona 328/1991

Sb., za právního stavu účinného ke dni 3. 6. 2001, byl povinen k zápisu vlastnického práva právního předchůdce žalobkyně do katastru nemovitostí doložit kolaudační rozhodnutí, případně jiný veřejnoprávní akt, kterým by doložil splnění účelu, pro

který byl předmětný pozemek právním předchůdcům žalované vyvlastněn rozhodnutím o

vyvlastnění, jež nabylo právní moci dne 15. 8. 1972“. Dovozuje, že jestliže pozemek nebyl zastavěn a nenastal proto účel vyvlastnění, nemohlo vlastnické právo ke spornému pozemku přejít na žalobkyni. Dále tvrdí, že jí ani jejím právním předchůdcům nebyla nikdy poskytnuta náhrada za vyvlastněné pozemky, a má proto naléhavý právní zájem na určení osoby povinné k její úhradě. Odvolací soud se podle dovolatelky také odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. 22

Cdo

2657/2005, jestliže nepřihlédl k tomu, že rozhodnutí o vyvlastnění bylo doručováno v té době již zemřelé osobě. Vzhledem k tomu nemohlo rozhodnutí o vyvlastnění nabýt právní moci a právní předchůdkyně žalobkyně vlastnické právo k vyvlastňovaným pozemkům nenabyla. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Současně navrhuje, aby byla dovolacím soudem odložena právní moc napadeného rozsudku, jelikož by mohlo dojít k dispozici se sporným

pozemkem žalobkyní.

4. Žalobkyně navrhuje odmítnout dovolání jako nepřípustné, případně ho zamítnout, protože žádná z otázek formulovaných žalovanou nezakládá přípustnost podle Rozhodnutí soudů nižších stupňů vychází z toho, že právní předchůdce žalobkyně nabyl vlastnické právo k pozemku originárně právní mocí vyvlastňovacího rozhodnutí z roku 1972, nikoli zápisem do katastru nemovitostí, takže postup správce konkursní podstaty jeirelevantní. Otázka náhrady za vyvlastněné pozemky je založena na skutkové verzi odlišné od zjištění soudů, které prokázaly vyplacení náhrady; navíc žalovaná nemá naléhavý právní zájem na určení osoby povinné, protože je oprávněna k žalobě na plnění. Námitky žalované podle žalobkyně směřují k obcházení restitučních předpisů, „v jejichž rámci již žalovaná neuspěla“. Dovolání je tedy nejen nepřípustné, ale i nedůvodné, stejně tak jako návrh na odklad právní moci rozsudku odvolacího soudu.

III.Přípustnost dovolání

5.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být právní otázka již dovolacím soudem vyřešená posouzena jinak.

6. Podle až 3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

K účelu vyvlastnění

7. Dovolatelka namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na podle ní dosud dovolacím soudem neřešené otázce, a to, zda byl správce konkurzní podstaty povinen k zápisu vlastnického práva žalobkyně doložit splnění účelu, pro který byl sporný pozemek vyvlastněn.

8. Dovolací soud uvádí, že na řešení dovolatelkou nastolené otázky není rozhodnutí odvolacího soudu založeno, a proto nemůže založit přípustnost dovolání.

9. Rozhodnutí odvolacího soudu je totiž založeno na závěru, že vlastnické právo kespornému pozemku nabyl právní předchůdce žalobce originárně rozhodnutím odboru výstavby a územního plánování bývalého ONV XY, č. j. výst. 330-1833/72-Vo, zedne 7. 4. 1972, o vyvlastnění pozemku, nikoliv zápisem vlastnického práva do katastru nemovitostí.

10. Ve vztahu k této prejudiciální otázce, s níž žalovaná v dovolání nijak nepolemizuje, neformuluje žádnou konkrétní právní otázku, kterou by se mohl dovolací soud zabývat.

Stanovení osoby oprávněné a povinné k náhradě za vyvlastněné pozemky

11. Pokud žalovaná dále namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na dosud neřešené právní otázce, zda „žalovaná má právo na poskytnutí náhrady za pozemky vyvlastněné na základě v případě, že náhrada za jejich vyvlastnění nebyla nikdy vyvlastňovaným resp. právním předchůdcům žalované vyplacena, resp. Zda má žalovaná právo (a naléhavý právní zájem) na to, aby byla za tohoto stavu určena osoba povinná k poskytnutí náhrady za vyvlastněné pozemky“, pak v této části dovolání řádně nevymezuje dovolací důvod, přestože jde o obligatorní náležitost dovolání ( ). Podle důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. Žalovaná však v této části dovolání nepoukazuje na výklad příslušné právní normy (tedy především ), neuvádí žádnou argumentaci, na základě které má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci; omezuje se toliko na strohé vyjádření nesprávnosti či nesouhlasu s rozhodnutím nalézacích soudů. Nadto na řešení části otázky, tedy zda „má žalovaná právo na poskytnutí náhrady“ není rozhodnutí odvolacího soudu ani založeno.

K nabytí právní moci vyvlastňovacího rozhodnutí

12. Pokud dále žalovaná namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. , v otázce nabytí právní moci rozhodnutí doručovaného zemřelé osobě, paksvé závěry staví na jiném skutkovém základě než soud odvolací. Tvrdí-li dovolatelka, žek nabytí právní moci rozhodnutí o vyvlastnění nemohlo dojít, jelikož M. Š. byl v okamžiku doručování rozhodnutí mrtev, formuluje právní otázku na jiném skutkovém základě, než ze kterého vyšel odvolací soud, který k uvedené skutečnosti nemohl přihlížet, neboť byla žalovanou uvedena až po koncentraci řízení. Odvolací soud se tak touto skutečností nemohl ani zabývat. Nejvyšší soud je, s ohledem na již výše uvedené, vázán skutkovým stavem věci zjištěným odvolacím soudem. Jestliže žalovaná své odlišné právní posouzení věci buduje na jiném skutkovém stavu, než který se stal základem pro rozhodnutí odvolacího soudu, uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod a přípustnost dovolání ve smyslu tím založit nemůže (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2017, sp. zn. , ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. , dostupná na www.nsoud.cz, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2016, sp. zn. , dostupné na http://nalus.usoud.cz).

IV.Závěr a náklady řízení

13.

Dovolání žalované s ohledem na vše výše uvedené není přípustné; dovolací soud je

proto podle ustanovení odmítl.

14. Vzhledem k tomu, že bylo dovolání odmítnuto jako nepřípustné, zamítl dovolací soud pro nedůvodnost návrh na odklad právní moci rozsudku odvolacího soudu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. , či ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. ), a to v rozhodnutí, kterým bylo rovněž dovolací řízení skončeno (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. ).

15. V souladu s větou druhou neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou jí tímto usnesením, může se žalobkyně domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

V Brně dne 25. 8. 2026

Mgr. David Havlík předseda senátu