Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 C 85/2026-22

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kapitánem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

pro 12 937 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení v částce 2 735,10 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 937 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 937 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 005 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení v částce 2 735,10 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 937 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení zamítá.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 937 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 005 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, a to společnost právnická osoba, IČ: IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 24. 11. 2022 uzavřela se žalovaným úvěrovou smlouvu č. hodnota, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 18 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit v 78 pravidelných splátkách po 521 Kč splatných týdně do spolu se sjednaným příslušenstvím. Žalovaný ale úvěr splatil pouze ve výši 5 063 Kč, zbylou část úvěru žalovaný nevrátil. Žalobkyně nicméně požaduje pouze jistinu a úrok z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Ze smlouvy č. hodnota ze dne 24. 11. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 18 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splácet částkou 521 Kč v 78 splátkách splatných týdně.

4. Z tabulky umoření ke smlouvě č. hodnota soud zjistil, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 18 000 Kč dne 24. 11. 2022. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad ke smlouvě č. hodnota soud dále zjistil že žalovaný zaplatil částku 5 063 Kč.

5. Ze zákaznické karty ke smlouvě č. hodnota soud zjistil, že při poskytování úvěru právní předchůdkyně žalobkyně vyšla z prohlášení žalovaného, a sice, že žalovaný žije v jiném bydlení, tj. není vlastník či spoluvlastník, nájemce, spolubydlící, nežije s rodiči ani na ubytovně či pečovatelském domě, má základní vzdělání, je ženatý či v registrovaném partnerství, úvěr žádá na neočekávané výdaje, je majitelem auta, pracuje na plný úvazek jako uklízeč veřejných prostranství s čistým příjmem 14 457 Kč, další příjmy domácnosti činí 37 450 Kč, kdy čistý příjem byl ověřen pracovní smlouvou a výplatními páskami, externí splátky žadatele činí 1 000 Kč, interní splátky 3 018 Kč. Odhadované měsíční výdaje činí 1 000 Kč. Jiné údaje něž příjmy žalovaného nebyly nikterak ověřeny.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávky, z její přílohy, kterou tvoří seznam postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2025 a podacího lístku ze dne 21. 11. 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se dohodla na postoupení pohledávky z úvěrové smlouvy č. hodnota za žalovaným a tuto skutečnost žalovanému oznámila.

7. Výzvou ze dne 16. 1. 2026 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek pod pohrůžkou podání žaloby, jak soud zjistil z příslušné výzvy, přičemž výzva byla odeslána dne 16. 1. 2026, jak soud zjistil z příslušného podacího archu.

8. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

9. Dne 24. 11. 2022 žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši 18 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit v 78 týdenních splátkách po 521 Kč. Téhož dne byl úvěr žalovanému vyplacen v plné sjednané výši 18 000 Kč. Na úhradu svého dluhu žalovaný následně zaplatil celkem částku 5 063 Kč. Před uzavřením úvěrové smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě údajů, které jí žalovaný sdělil. Žalovaný uvedl, že pracuje na plný úvazek jako uklízeč veřejných prostranství s čistým měsíčním příjmem 14 457 Kč, další příjmy domácnosti činí 37 450 Kč měsíčně, externí splátky představují částku 1 000 Kč měsíčně, interní splátky částku 3 018 Kč měsíčně a odhadované měsíční výdaje činí 1 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila pouze příjem žalovaného prostřednictvím pracovní smlouvy a výplatních pásek, zatímco ostatní údaje rozhodné pro posouzení úvěruschopnosti, zejména údaje o dalších příjmech domácnosti, o výdajích, majetkových a osobních poměrech, nijak neověřovala a vycházel toliko z prohlášení žalovaného. Následně byla pohledávka z uvedené úvěrové smlouvy postoupena na žalobkyni, která se stala novou věřitelkou žalovaného. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Protože žalovaný svůj závazek řádně nesplnil, vyzvala jej žalobkyně dne 16. 1. 2026 k úhradě dlužných částek s upozorněním na možnost soudního vymáhání pohledávky. Výzva byla žalovanému téhož dne odeslána. Žalovaný však dlužnou částku ani poté neuhradil.

10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

11. Uzavřená smlouva jeví znaky smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z., neboť smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

12. Jelikož shora uvedenou smlouvu žalovaný neuzavřel v rámci své podnikatelské činnosti, uzavřel ji jakožto spotřebitel dle o. z., proto se na věc vztahuje i , o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“). Dle z. s. ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru (za který je dle z. s. ú. třeba považovat i peněžitou zápůjčku) před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle z. s. ú., ve znění ke dni uzavření smlouvy, neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

13. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle d. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.

14. S ohledem na tuto judikaturu je pak dle názoru soudu smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka považovat za neplatnou nejen dle § 87 odst. 1 z. s ú., ale i dle § 580 odst. 1 o. z. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soudem dlužník musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., kdy s účinností od 29. 5. 2022 je soud povinen k neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout i bez návrhu.

15. V dané věci soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že vyšla z jím tvrzených příjmů a příjmů domácnosti a jím tvrzených výdajů, kdy právní předchůdkyně žalobkyně ověřila pouze příjmy žalovaného, nikterak již ale další příjmy domácnosti ani výdaje žalovaného.

16. Soudní praxe je ustálena v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , usnesení Vrchního soudu v Olomouci sen. zn. -80, č.j. , rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č.j. -22, rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. – 39 či rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. - 167, v podrobnostech, zejména s ohledem na formulaci požadavku ověření skutečností uvedených spotřebitelem, pak soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění uvedených rozhodnutí.

17. Jelikož v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru ověřila pouze příjem žalovaného prostřednictvím pracovní smlouvy a výplatních pásek, nikoli však další příjmy domácnosti, údaje o výdajích žalovaného ani další skutečnosti rozhodné pro posouzení jeho schopnosti úvěr splácet, soud uzavírá, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného neprovedla způsobem odpovídajícím požadavkům § 86 z. s. ú. Samotné ověření příjmů totiž není pro řádné posouzení úvěruschopnosti dostačující. Schopnost spotřebitele splácet úvěr je nutné posuzovat porovnáním jeho příjmů a celkové výdajové a dluhové zátěže. I spotřebitel s dostatečným příjmem totiž nemusí být schopen nový úvěr splácet, pokud je jeho příjem zatížen jinými závazky nebo pravidelnými výdaji. Bez ověření údajů o výdajích a dalších závazcích spotřebitele nelze spolehlivě zjistit jeho skutečnou disponibilní částku použitelnou pro splácení úvěru, a tudíž ani učinit kvalifikovaný závěr o jeho úvěruschopnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně tak při posouzení úvěruschopnosti z podstatné části vycházela pouze z údajů sdělených žalovaným, aniž by jejich správnost a úplnost náležitě ověřila. Tím porušila povinnost stanovenou v § 86 z. s. ú., a proto je shora uvedená smlouva neplatná.

18. S ohledem na neplatnost smlouvy je tak namístě uzavřít, že předmětnou částku vyplatila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému bez právního důvodu, čímž se žalovaný bezdůvodně obohatil, je proto povinen částku, o kterou se bezdůvodně obohatil, dle § 2991 o. z. vrátit. Předmětná pohledávka pak byla dle § 1879 o. z. převedena na žalobkyni v důsledku uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky. Ohledně vydání bezdůvodného obohacení pak ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. obsahuje zvláštní úpravu, když stanoví, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, přičemž dle odst. 2 citovaného ustanovení platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

19. Ze shora uvedeného ustanovení tedy vyplývá, že žalobkyni lze přiznat pouze nezaplacenou část jistiny dluhu, žalovaný není povinen hradit žádné sjednané příslušenství. Žalobkyni nenáleží ani úrok z prodlení, neboť žalovaný se dosud v prodlení neocitl. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti v době přiměřené možnostem spotřebitele, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ). Jelikož lhůta k plnění závazku z neplatného právního jednání je stanovena soudem a uplyne až po právní moci rozsudku, není tak žalovaný s plněním závazku dosud v prodlení a z tohoto důvodu tak dosud není povinen hradit úrok z prodlení.

20. Jelikož žalovaný byl v řízení nečinný, přičemž se nezúčastnil žádného z nařízených jednání, soud proto žalovaného nemohl poučit dle k doplnění tvrzení ohledně jeho majetkových poměrů, proto soud neučinil k možnostem žalovaného vrátit žalobkyni dluh žádné skutkové zjištění, tedy soud stanovil lhůtu k plnění žalovaného ihned a povinnost uhradit dluh žalovanému uložil zaplatit v obecné třídenní pariční lhůtě.

21. S ohledem na shora uvedené soud uložil žalované zaplatit rozdíl mezi poskytnutými peněžními částkami (18 000 Kč) a zaplacenými částkami (5 063 Kč), který představuje nezaplacenou jistinu. Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 005 Kč, přičemž tato částka představuje 50 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 75 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 25 %, příslušenství kapitalizováno ke dni vyhlášení rozsudku). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 937 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 000 Kč ve výši 210 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení účastníkovi u Okresního soudu v Děčíně. O odvolání bude rozhodovat Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna včas a řádně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí u místně příslušného soudu anebo exekučním návrhem u soudního exekutora.