Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 22/2024-62

Zmenené rozhodnutím 74 Co 55/2025-107
„Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Krčmářové a soudců Mgr. Martiny Polákové a JUDr. Miroslava Řezáče ve věci žalobce: [[Jméno žalobce]]., IČO [[IČO žalobce]] sídlem [[Adresa žalobce]] zastoupený advokátem [[Jméno advokáta]] sídlem [[Adresa advokáta]] proti žalovanému: [[Jméno žalovaného]], narozený dne [[Datum narození žalovaného]] bytem [[Adresa žalovaného]] t. č. [[Anonymizováno]] [[Anonymizováno]] o zaplacení částky 32 226,55 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 31. 10. 2024, č. j. 6 C 22/2024-62, takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se v odvoláním napadené části II. výroku, ve které soud zamítl žalobu o zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 978,71 Kč od 3. 4. 2023 do 27. 12. 2024 a úroku z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 25 978,71 Kč od 3. 4. 2023 do zaplacení, potvrzuje. II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve zbývající odvoláním napadené části II. výroku mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 25 978,71 Kč od 28. 12. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení."

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Olgou Houžvičkovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

t. č. Anonymizováno výkon trestu odňatia slobody Anonymizováno

o zaplacení 32 226,55 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 978,71 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 247,84 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 419,90 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 32 226,55 Kč od 26. 10. 2022 do zaplacení, úrokem ve výši 23,99 % ročně z částky 28 122,95 Kč od 26. 10. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 7 031,48 Kč k rukám zástupce žalobkyně tituly před jménem Anonymizováno, tituly za jménem, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 978,71 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 247,84 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 419,90 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 32 226,55 Kč od 26. 10. 2022 do zaplacení, úrokem ve výši 23,99 % ročně z částky 28 122,95 Kč od 26. 10. 2022 do zaplacení, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 7 031,48 Kč k rukám zástupce žalobkyně , tituly před jménem, , Anonymizováno, , , tituly za jménem, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 32 226,55 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba. (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), se žalovaným dne 4. 3. 2022 uzavřela smlouvu o vydání kreditní karty Anonymizováno č. hodnota, na jejímž základě se zavázala vydat žalovanému kreditní kartu s úvěrovým limitem 29 000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit čerpaný úvěr spolu úrokem ve výši 23,99 % a poplatky za bankovní služby v měsíčních minimálních splátkách ve výši 3,2 % z celkové dlužné částky, minimálně však ve výši 200 Kč. K prověřování schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně uvedla, že tato byla hodnocena na základě žalovaným poskytnutých informací a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný průběžně čerpal peněžní prostředky prostřednictvím poskytnuté karty, splátky však nehradil řádně a včas, proto předchůdkyně žalobkyně ke dni 25. 10. 2022 prohlásila úvěr za okamžitě splatný. Žalobkyně se tak domáhá uhrazení dlužné jistiny ve výši 28 122,95 Kč, poplatků ve výši 4 103,60 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 419,90 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného žalobkyně dále požaduje zaplacení úroku ve výši 23,99 % ročně z jistiny úvěru ve výši 28 122,95 Kč od 26. 10. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 32 226,55 Kč (tj. jistiny a poplatků) od 26. 10. 2022 do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením , (dále jen „“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

3. S ohledem na přítomnost cizího prvku v řízení, když žalovaný je občanem Slovenské republiky a nemá na území České republiky evidován pobyt, se soud zabýval nejprve otázkou pravomoci českých soudů k projednání a rozhodnutí této věci. Pravomoc a příslušnost nadepsaného soudu k projednání a rozhodnutí této věci vyplývá z čl. 7 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, tzv. Brusel I bis, podle kterého může být osoba žalována v jiném členském státě, než kde má bydliště, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, a to u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. V posuzované byla prostředky komunikace na dálku sjednána smlouva o poskytnutí kreditní karty s úvěrovým limitem, přičemž žalovaný ve své žádosti o uzavření smlouvy uvedl, že kreditní karta mu má být zaslána na adresu adresa, adresa, kterou současně označil jako adresu pro doručování. Soud proto má zato, že k čerpání služby a také plnění závazku došlo v jeho obvodu, čímž je založena jeho pravomoc i místní příslušnost. Rozhodným právem je právo české s ohledem na čl. 4 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, tzv. Řím I, jelikož smlouva o poskytování služeb se řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště; žalobkyně i její předchůdkyně mají sídlo na území České republiky. Soud dále doplňuje, že dospěl k závěru, že v dané věci se neuplatní úprava příslušnosti u spotřebitelských smluv obsažená v oddílu 4 Bruselu I bis, neboť se nejedná o koupi movitých věcí na splátky, ani o půjčku návratnou ve splátkách nebo jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových věcí, když toto ani nevyplývá ze smlouvy o úvěru, ani žádný z účastníků tuto skutečnost netvrdil.

4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla prostředky komunikace na dálku, na základě žádosti žalovaného, ke dni 4. 3. 2022 uzavřena smlouva o vydání kreditní karty č. hodnota, kterou se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému kreditní kartu s možností čerpání úvěrového limitu 29 000 Kč, a žalovaný se zavázal hradit čerpané prostředky ve splátkách ve výši 3,2 % z celkové dlužné částky, minimálně ve výši 200 Kč, a to formou inkasa z účtu č. účtu. Nedílnou součástí smlouvy byly Obchodní podmínky pro vydávání a používání kreditních karet, Všeobecné obchodní podmínky, Produktové podmínky služeb přímého bankovnictví a Ceník. Ve smlouvě byla dále sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 23,99 % ročně (návrh na uzavření smlouvy, akceptace smlouvy). Žalovaný prostřednictvím kreditní karty v období od 3. 3. 2022 do 21. 10. 2022 čerpal (formou výběrů hotovosti nebo plateb u obchodníků) peněžní prostředky v celkové výši 28 982,58 Kč a uhradil částku 3 003,87 Kč (souhrnný výpis z účtu). Dopisem ze dne 27. 10. 2022 byl žalovaný informován, že předchůdkyně žalobkyně z důvodu neplnění povinností žalovaného poskytnutý úvěr zesplatnila (okamžitá splatnost kreditní karty, přehled podacích čísel). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 2. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni, žalovaný byl o postoupení informován dopisem ze dne 10. 3. 2023 (smlouva o postoupení, vyrozumění o postoupení, přehled podacích čísel, příloha č. 1). Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván dále předžalobní upomínkou ze dne 25. 9.2023, odeslanou následujícího dne (podací lístek, předžalobní upomínka).

5. Soud dále prováděl dokazování k okolnostem posuzování úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy byla úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumána, a to na základě jím sdělených údajů a provedených lustrací. K tomuto však odkázala pouze na protokol o ověření úvěruschopnosti klienta, jehož přílohou je sdělení dat o žalovaném. Z uvedených dokladů přitom bylo soudem zjištěno pouze to, že při uzavírání smlouvy předchůdkyně žalobkyně operovala s příjmem žalovaného ve výši 16 633 Kč a žalovaný byl ke dni 2. 3. 2022 lustrován v dostupných databázích bez negativních zjištění.

6. Při právním posouzení věci vycházel soud ze , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení, bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle ustanovení § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

13. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Na základě shora uvedených zjištění vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla prostředky komunikace na dálku platně uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému kreditní kartu s disponibilním úvěrovým rámcem k čerpání ve výši 29 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky včetně sjednaných úroků a poplatků vrátit v měsíčních splátkách ve výši dle čerpané jistiny, minimálně však ve výši 200 Kč. Žalovaný však neplnil své povinnosti z těchto smluv, když sjednané splátky nehradil řádně a včas. Ve smyslu § 1879 o. z. byla pohledávka za žalovaným postoupeny žalobkyni.

15. Jelikož žalovaný v daném smluvních vztahu vystupuje jako spotřebitel, zatímco právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikající právnická osoba, je třeba na uvedený závazkový vztah mezi účastníky aplikovat úpravu zákona o spotřebitelském úvěru. Soud je tedy povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda žalobkyně, resp. její předchůdkyně, splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , ze kterého vyplývá, že: „Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , dále dovodil, že: „Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle § 9 odst. 1 ZSÚ je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).“ Přitom případná neplatnost smlouvy o úvěru v důsledku porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto ve smyslu aktuální judikatury (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, C-76/10, Pohotovosť a zejména C-679/18, OPR-Finance) povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

16. Dle tvrzení žalobkyně vycházela její právní předchůdkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy ze standardních schvalovacích postupů, kdy byly zkoumány dluhy žalovaného, ověřovány informace z bankovních i nebankovních registrů, byly zvažovány příjmy žalovaného, pravidelné výdaje a posuzován celkový skóring, a současně zhodnoceny žalovaným poskytnuté informace. K prokázání tohoto však žalobkyně předložila pouze doklad o tom, že před uzavřením smlouvy byly provedeny lustrace žalovaného bez negativních zjištění. Žádné jiné doklady nebyly soudu předloženy. Na základě takto předložených podkladů však nelze dospět k závěru, že by bonita žalovaného byla řádně a s náležitou péčí zkoumána, naopak se soudu jeví, že úvěruschopnost žalovaného nebyla mimo provedené lustrace vůbec ověřována a předchůdkyně žalobkyně se spokojila pouze se žalovaným sdělenou a nijak neověřenou výší jeho příjmů. Co se pak týká výdajů žalovaného, o těchto zjevně předchůdkyně žalobkyně neměla žádnou povědomí, ani je žádným způsobem neověřovala. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný proces posouzení spotřebitelem sdělených „čísel“ představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů. Je totiž obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak nadhodnocují své příjmy a zejména zkreslují své výdaje a často nesdělí poskytovateli úvěru všechny své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má ze zákona uloženu povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením spotřebitele o pravdivosti jeho tvrzení. Zásada ochrany spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany s sebou zákonitě nese větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele coby poskytovatele spotřebitelského úvěru. Poskytovatel úvěru má pořizovat dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jeho povinností stanovených tímto zákonem.

17. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalovaného nebyla řádně a s náležitou péčí posuzována a soudu tak nezbylo než posoudit předmětné smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků. Avšak jak již bylo uvedeno shora, vyplynulo z provedeného dokazování, že žalovaný čerpal peněžní prostředky ve výši 28 982,58 Kč a je tak od počátku povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z., neboť mu byla poskytnuta bez právního důvodu. Žalovaný však již uhradil částku 3 003,87 Kč, k úhradě tak zbývá částka 25 978,71 Kč. Co do zaplacení této částky tedy soud žalobě vyhověl. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků v nové době splatnosti, která ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele není závislá na výzvě věřitele, nýbrž na možnostech dlužníka. Uvedené ustanovení dle systematického výkladu představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 4. 2022, sp. zn ). Tato zvláštní úprava je především projevem ochrany spotřebitele, když stanoví, že spotřebitel není poskytnutou jistinu povinen vrátit ihned, ale v době odpovídající jeho možnostem, případně ve splátkách, které je schopen splácet. Pokud tedy spotřebitel vrací dle shora uvedeného ustanovení poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli pak nevzniká ani právo na zákonné úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z., jako v případě postupu dle obecných ustanovení dle § 2993 o. z o vypořádání bezdůvodného obohacení ze zaniklé smlouvy.

18. Soud proto ve zbývající části žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí, neboť v této části je žaloba s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy nedůvodná. Dále podotýká, že nevyhověl žalobkyni ani co do požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z., neboť splatnost přiznané části jistiny na základě dohody stran, případně na základě rozhodnutí soudu, ještě nenastala. Doba splatnosti je stanovena právě tímto rozsudkem a teprve po jejím marném uplynutí se žalovaný dostane do prodlení.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , (dále jen „”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 031,48 Kč, přičemž tato částka představuje 61,22 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80,61 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 19,39 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 612 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 32 226,55 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem a písemné podání nebo návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Celkem tedy činí náhrada nákladů řízení činí 11 485,60 Kč a žalobkyně má nárok na 61,22 % z nich, tedy na 7 031,48 Kč (výrok III.). Za doplnění žaloby ze dne 2. 9. 2024, kterým žalobkyně doplňovala svá tvrzení a důkazy, soud žalobkyni odměnu a režijní paušál nepřiznal, neboť tato tvrzení měla být již součástí žaloby.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.