Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 210/2025-34
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Benešovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení částky 16 993 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 993 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 100,58 Kč od 15. 2. 2025 do 4. 3. 2025 a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % z částky 16 993 Kč od 5. 3. 2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 987,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně Jméno advokáta.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 1 993 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 100,58 Kč od 15. 2. 2025 do 4. 3. 2025 a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % z částky 16 993 Kč od 5. 3. 2025 do zaplacení, se zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 987,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, .
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 16 993 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela dne 3. 10. 2024 s žalovaným úvěrovou smlouvu, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit do 30 ti dnů od poskytnutí této částky, a to včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč. Úvěr byl poskytnut na účet žalovaného č. účtu dne 3. 10. 2024. Sjednány byly také další volitelné služby za následující poplatky: poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za tzv. Bezpečnou splátku ve výši 99 Kč. Žalovaný za trvání smlouvy neuhradil ničeho. V následujících dnech po splatnosti částky 15 000 Kč byly žalovanému účtovány účelně vynaložené náklady: dne 9. 11. 2024 ve výši 300 Kč. Smluvní pokuta ve výši 450 Kč byla účtována dne 4. 12. 2024 a dne 6. 1. 2025. S ohledem na výše uvedené, eviduje žalobkyně ke dni sepsání žalobního návrhu za žalovaným pohledávku ve výši 16 993 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 15 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 300 Kč, smluvních pokut v celkové výši 900 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, avšak žalovaná částka nebyla dosud uhrazena.
2. Soud nařídil jednání ve věci na 13. 5. 2026, ke kterému se žalobkyně, její zástupce ani žalovaný nedostavili. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění: podle smlouvy o úvěru ze dne 3. 10. 2024 žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč, kterou mu vyplatila na jeho účet č. č. účtu. Žalovaný řádně úvěr nesplácel, když do 30 ti dní a ani později částku ve výši 15 000 Kč žalobkyni nevrátil. Žalobkyni nezaplatil ničeho ani na sjednané poplatky a vyúčtované smluvní pokuty. proto došlo k zesplatnění uvedeného revolvingového úvěru výzvou ze dne 25. 6. 2024. Před poskytnutím úvěru zaslal žalovaný žalobkyni své osobní doklady, vyplnil kartu klienta, žalobkyně pak žalovaného lustrovala ve veřejně dostupných rejstřících SOUS, centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku a posoudila z nich úvěruschopnost žalovaného. Soud nevzal za prokázané, že by žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné prošetření osobních, majetkových, příjmových a výdajových poměrů a nebylo možné pouze z karty klienta takto dospět k závěru, že by žalobkyně měla ověřené veškeré údaje sdělovaného žalovaným. Žalovanou částku pak tvoří částka 15 000 Kč na jistině, a dále částka 1 093 Kč na poplatcích a 900 Kč za smluvní pokuty, další žalovanou částkou je pak kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za dobu od 15. 2. 2025 do 4. 3. 2025 a další zákonný úrok z prodlení z částky 16 993 Kč od 5. 3. 2025 do zaplacení.
4. Soud byl při ústním jednání dne 13. 5. 2026 připraven žalobkyni poučit o její povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní ve vztahu k unesení břemene tvrzení a důkazního břemene, aby doplnila z jakých konkrétních údajů vycházela při stanovení volných prostředků ke splácení částky na daný úvěr, když dospěla k závěru, že žalovaný má prostředky na to, aby do jednoho měsíce (30 dní) zaplatil žalobkyni částku 15 000 Kč s poplatkem ve výši 495 Kč, když není zřejmé z jakých údajů vycházela žalobkyně při závěru, že žalovaný má dostatek prostředků k zaplacení částky 15 495 Kč do jednoho měsíce. Žalobkyně tím, že se k jednání nedostavila, zbavila se možnosti být soudem poučena ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř..
5. Dále soud vyšel také z té skutečnosti, že žalovaný ničím nerozporoval to, že od žalobkyně převzal částku ve výši 15 000 Kč a z této částky dosud ničeho žalobkyni nevrátil a dluží tak na jistině žalobkyni částku 15 000 Kč. Když právě tyto skutečnosti žalobkyně uváděla v žalobě.
6. Na základě shora uvedeného a důkazů, které ve věci provedl soud, soud učinil skutkový závěr, a to, že žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet dne 3. 10. 2024 celkem částku 15 000 Kč na základě podepsané úvěrové smlouvy ze dne 3. 10. 2024, avšak žalovaný z této částky dosud nevrátil ničeho, i když v označené úvěrové smlouvě bylo uvedeno, že tuto částku včetně poplatku 495 Kč vrátí žalovaný žalobkyni do 30 ti dnů. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně řádně neprověřila úvěrové schopnosti žalovaného. Nemohla tak dostát své odborné povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného před tím, než mu půjčí s konkrétní lhůtou splatnosti dohodnutou částku.
7. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalované, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech a výdajích bez prokázání a doložení těchto údajů, což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015(zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
11. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu, pokud je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání [v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 - 654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084]. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli.
12. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, neboť žalobkyně netvrdila ani nepředložila žádné konkrétní důkazy k prokázání, že by posoudila úvěruschopnost žalovaného řádným ověřením toho, co sám uvedl o svých poměrech žalovaný. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z úvěru založeného Smlouvou. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je s ohledem na zásadu iura novit curia nicméně třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle 87 zákona č. 257/2016 Sb., které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 87 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že žalovaný obdržel částku 15 000 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Z dokazování vyplynulo, že žalovaný z této částky dosud nevrátil ničeho, a proto bezdůvodné obohacení žalovaného stále činí 15 000 Kč.
14. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
15. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na zaplacení částky 15 000 Kč coby poskytnuté a dosud nezaplacené jistiny. Na další nároky žalobkyni právo nevzniklo. Ve zbývajícím rozsahu pak žalobu zamítl.
16. Lhůta k plnění má oporu v ustanovení § 160 odst. 1 věty první před středníkem o. s. ř. a uložil žalovanému povinnost k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
17. S ohledem na výše uvedené byla tedy žaloba částečně zamítnuta pro neplatnost úvěrové smlouvy, a to v rozsahu, který odpovídá rozdílu mezi nároky uplatněnými žalobou o zaplacení částky 16 993 Kč s příslušenstvím a těmi, které byly k zaplacení přiznány žalobkyni (viz výrok I. tohoto rozsudku), a to s odůvodněním a oporou o shora uvedený závěr korespondující s citovanou právní úpravou smlouvy o spotřebitelském úvěru.
18. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. a přiznal procesně ne zcela úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení ve zkrácené míře, a to dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., když její procesní neúspěch představuje 12 % z předmětu řízení. Uvedený procesní úspěch tak představuje 88 % z celkového předmětu řízení. Při plném úspěchu je sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby dle 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. do podání žaloby 400 Kč a 100 Kč za režijní paušál. Právní zástupce žalobkyně učinil za řízení 3 úkony právní služby do podání žaloby, představující přípravu a převzetí věci, sepis žaloby, sepis výzvy k plnění. Za tyto 3 úkony mu při plném procesním úspěchu náleží odměna ve výši 1 200 Kč a 3x 100 Kč, tj. 300 Kč za režijní paušály k těmto úkonům. Dále by žalobkyni náležela k vyúčtovaným částkám 21 % DPH ve výši 315 Kč, a také částka 800 Kč za zaplacený soudní poplatek. V součtu při plném úspěchu by žalobkyni náležela celkem částka za náklady řízení ve výši 2 615 Kč. Protože však žalobkyně nebyla zcela procesně úspěšná, její procesní úspěch představovalo pouze 88 % z předmětu řízení, je třeba od jejího procesního úspěchu odečíst její procesní neúspěch, tj. 12 %. Žalobkyni tak po vyčíslení nákladů řízení ve výši 2 615 Kč náleží z této částky pouhých 76 %, tj. částka 1 987,40 Kč. Tyto náklady ve výši 1 987,40 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni dle ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.