Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
5 A 25/2026 - 55.pdf
PDF · 0 B
No categories available
5 A 25/2026 - 55
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci
navrhovatel: Proti-plotu, z. s., IČO 17337952
se sídlem Hnězdenská 767/4a, Praha 8 – Troja
proti
odpůrci: hlavní město Praha
se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1 – Staré Město
zastoupené Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D., advokátem
se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1 – Nové Město
o návrhu na zrušení opatření obecné povahy odpůrce ze dne 22. 1. 2026, č. 284/2026 – aktualizace č. 15 Zásad územního rozvoje hlavního města Prahy,
takto:
I. Opatření obecné povahy odpůrce ze dne 22. 1. 2026, č. 284/2026 – aktualizace č. 15 Zásad územního rozvoje hlavního města Prahy, se dnem nabytí právní moci tohoto rozsudku ruší v rozsahu bodů 84., 92., 138. a 440. textové části aktualizace č. 15 Zásad územního rozvoje hlavního města Prahy, jež je přílohou č. 1.
II. Odpůrce je povinen zaplatit navrhovateli náhradu nákladů řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy v celkové výši 5 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Základ sporu
1. Usnesením ze dne 24. 6. 2024 zastupitelstvo odpůrce schválilo návrh na pořízení aktualizace č. 15 Zásad územního rozvoje hlavního města Prahy (dále jen „ZÚR“). Tato aktualizace byla zdůvodněna nutností uvést ZÚR do souladu s požadavky nového stavebního zákona. Dne 17. 3. 2025 se konalo společné jednání a veřejné projednání návrhu změny. Následně dne 1. 4. 2025 podal navrhovatel připomínky k návrhu.
2. Dne 4. 11. 2025 nabyl právní moci rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 3. 11. 2025, č. j. 18 A 66/2025 -77, kterým soud zrušil předchozí aktualizaci č. 5 ZÚR v rozsahu, „v němž byl v grafické části Zásad územního rozvoje hlavního města Prahy změněn Výkres uspořádání území Prahy Z 01 vypuštěním prvku Základní směry rozvoje zeleně ‒ zelené klíny ve vztahu k těm plochám, u nichž nebyl tento prvek nahrazen prvkem enklávy otevřené krajiny.“
3. Na základě tohoto rozsudku byla doplněna grafická část návrhu aktualizace č. 15 Zásad územního rozvoje hl. m. Prahy (dále jen „AZÚR 15“), konkrétně Výkres uspořádání území hlavního města Prahy, o „Základní směry rozvoje zeleně – zelené klíny“.
4. AZÚR 15 byla vydána usnesením zastupitelstva odpůrce ze dne 22. 1. 2026, č. 30/13, a nabyla účinnosti dne 26. 2. 2026. Součástí AZÚR 15 je v příloze č. 1 textová část této aktualizace.
5. Navrhovatel podaným návrhem navrhuje zrušení AZÚR 15 v rozsahu bodů 84., 92., 138. a 440. textové části AZÚR 15, jež se týkají zelených klínů.
II. Rozsah změn
6. Pro přehlednost městský soud v této kapitole uvede znění ZÚR před její 15. aktualizací a po její aktualizaci provedené body 84., 92., 138. a 440. textové části AZÚR 15. Zároveň uvede odůvodnění daných změn. Soud zároveň zvýrazní změny v obou verzích. Soud dodává, že AZÚR 15 neodstranila prvek zelených klínů zanesený zpět do Výkresu uspořádání území provedený rozsudkem městského soudu sp. zn. 18 A 66/2025 .
II. 1 Bod 84
7. Urbanistická koncepce kraje je založena na:
o) doplňování stávajících nezastavitelných a nestavebních ploch „zelených klínů“, směřujících z otevřené krajiny do celoměstského centra, o nově definované parky a na zajištění jejich tangenciálních propojení,
8. Cílem koncepce rozvoje území a koncepce sídelní struktury je zajištění účelného a hospodárného uspořádání města. Pro zajištění adekvátního rozvoje sídelní struktury je nutné zejména:
o) doplňovat stávající nezastavitelné a nestavební plochy zelené infrastruktury, směřující z otevřené krajiny do celoměstského centra o nově definované parky a na zajištění jejich tangenciálních propojení,
9. Odůvodnění bodu: V návaznosti na změnu uvozujícího odstavce jednotlivých bodů je nutné upravit i gramatiku jednotlivých ustanovení, změnit podstatná jména na slovesa. Dále na základě změny zákona, ve kterém je definována zelená infrastruktura jako nedílná součást infrastruktury je napříč textovou částí upřesněno ustanovení týkající se nestavebních ploch. Zelená infrastruktura je novým zastřešujícím pojmem pro přírodní a krajinné prvky a je jednoznačně součástí ZÚR. Starší pojem nejasně popisující krajinu jako zelené klíny, který byl v ZÚR uváděn pro volnost výkladu v uvozovkách, je plně nahraditelný obecnějším pojmem zelená infrastruktura. Význam ustanovení se nemění, jen je v návaznosti na odborné diskuze nad zelenou infrastrukturou upřesněno, že se nejedná pouze o nejasnou zeleň, zelené plochy nebo o obecnou vegetaci, ale o funkčně ucelený systém infrastruktury.
II. 2 Bod 92
10. Úkoly pro podrobnější územně plánovací dokumentaci:
b) řešit propojení takzvaných zelených klínů, zejména přírodních parků Prokopské a Dalejské údolí a Radotínsko-chuchelský háj, především pak pásem zeleně mezi Holyní a dostavbou sídliště Barrandov,
11. ZÚR stanovují následující úkoly pro navazující územně plánovací dokumentaci:
b) řešit propojení významných prvků zelené infrastruktury, zejména přírodních parků Prokopské a Dalejské údolí a Radotínsko-chuchelský háj, především pak krajinným parkem mezi Holyní a dostavbou sídliště Barrandov,
12. Odůvodnění bodu: Na základě změny zákona, ve kterém je definována zelená infrastruktura jako nedílná součást infrastruktury je napříč textovou částí upřesněno ustanovení týkající se nestavebních ploch. Zelená infrastruktura je novým zastřešujícím pojmem pro přírodní a krajinné prvky a je jednoznačně součástí ZÚR. Starší pojem nejasně popisující krajinu jako zelené klíny, který byl v ZÚR uváděn pro volnost výkladu v uvozovkách, je plně nahraditelný obecnějším pojmem zelená infrastruktura. Význam ustanovení se nemění, jen je v návaznosti na odborné diskuze nad zelenou infrastrukturou upřesněno, že se nejedná pouze o nejasnou zeleň, zelené plochy nebo o obecnou vegetaci, ale o funkčně ucelený systém infrastruktury. Podobně je potom nejasný „pás zeleně“ nahrazen terminologicky vhodnějším „krajinným parkem“, upřesňujícím obecný pojem zelená infrastruktura.
II. 3 Bod 138
13. Trojmezí (100/Z/40), Podmínky pro následné rozhodování o změnách v území:
c) respektování území jako součást zeleného klínu v návaznosti na západní okraj lesoparku Hostivařské přehrady,
14. ZP40 – Plocha zelené infrastruktury na Trojmezí, ZÚR v ploše zelené infrastruktury stanovují následující požadavky pro rozhodování v území:
c) respektování území jako součást významného prvku zelené infrastruktury v návaznosti na západní okraj lesoparku Hostivařské přehrady,
15. Odůvodnění bodu: Na základě změny zákona, ve kterém je definována zelená infrastruktura jako nedílná součást infrastruktury je napříč textovou částí upřesněno ustanovení týkající se nestavebních ploch. Zelená infrastruktura je novým zastřešujícím pojmem pro přírodní a krajinné prvky a je jednoznačně součástí ZÚR. Starší pojem nejasně popisující krajinu jako zelené klíny, který byl v ZÚR uváděn pro volnost výkladu v uvozovkách, je plně nahraditelný obecnějším pojmem zelená infrastruktura. Význam ustanovení se nemění, jen je v návaznosti na odborné diskuze nad zelenou infrastrukturou upřesněno, že se nejedná pouze o nejasnou zeleň, zelené plochy nebo o obecnou vegetaci, ale o funkčně ucelený systém infrastruktury. V tomto místě je s ohledem na umístění plochy v historicky významném území otevřené krajiny pojem akcentován slovem „významný“.
II. 4 Bod 440
16. Ochrana a rozvoj přírodních, kulturních a civilizačních hodnot je jednou z priorit územního plánování Prahy pro zajištění udržitelného rozvoje území. Upřesnění územních podmínek koncepce ochrany a rozvoje přírodních, kulturních a civilizačních hodnot vychází ze závěrů Územně analytických podkladů hl. m. Prahy a je definováno následujícími body:
17/ Koncipovat plochy otevřené krajiny v krajinném rozhraní tak, aby v návaznosti na dochované segmenty příměstské krajiny rozvíjely možnosti rekreačního využití; zachovat a chránit tzv. zelené klíny, zajistit propojení významných krajinných a parkových ploch.
17. Pro ochranu a rozvoj přírodních, kulturních a civilizačních hodnot je především nutné:
17/ Koncipovat plochy otevřené krajiny v krajinném rozhraní tak, aby v návaznosti na dochované segmenty příměstské krajiny rozvíjely možnosti rekreačního využití; zachovat a chránit prvky zelené infrastruktury propojující významné krajinné a parkové plochy.
18. Odůvodnění bodu: Na základě změny zákona, ve kterém je definována zelená infrastruktura jako nedílná součást infrastruktury je napříč textovou částí upřesněno ustanovení týkající se nestavebních ploch. Zelená infrastruktura je novým zastřešujícím pojmem pro přírodní a krajinné prvky a je jednoznačně součástí ZÚR. Starší pojem nejasně popisující krajinu jako zelené klíny, který byl v ZÚR uváděn pro volnost výkladu se slovem „tzv.“, je plně nahraditelný obecnějším pojmem zelená infrastruktura. Význam ustanovení se nemění, jen je v návaznosti na odborné diskuze nad zelenou infrastrukturou upřesněno, že se nejedná pouze o nejasnou zeleň, zelené plochy nebo o obecnou vegetaci, ale o funkčně ucelený systém infrastruktury.
III. Posouzení návrhu
19. Městský soud v souladu s § 101b odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb. , soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s. “), při přezkumu vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání opatření obecné povahy. Návrh navrhovatele je důvodný, proto soud podle § 76 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 101b odst. 5 s. ř. s. s. ř. s. zrušil část AZÚR 15 pro nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů. O věci rozhodl bez jednání, jelikož s takovým postupem navrhovatel i odpůrce vyjádřili souhlas. Navrhovatel sice navrhl provedení důkazů, avšak to samo o sobě neznamená nesouhlas s rozhodnutím o věci bez nařízení jednání (usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 2. 2016, č. j. 7 As 93/2014 -48, č. 3380/2016 Sb. NSS). Většina navrhovatelem navržených důkazních prostředků je součástí předloženého správního spisu. Tím se dokazování neprovádí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008 -117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Navrhovatel k provedení důkazem navrhoval připomínky veřejného zástupce k návrhu metropolitního plánu a učebnici Ekologické a environmentální výchovy, kterými chtěl prokázat velkou podporu občanů, a tedy svoji aktivní procesní legitimaci. Tyto důkazní prostředky soud pro nadbytečnost neprovedl, jelikož o aktivní procesní legitimaci navrhovatele nemá pochyb. Navrhovatel rovněž k provedení důkazem navrhoval metropolitní plán ze dne 28. 5. 2026. Tento důkazní prostředek soud neprovedl, jelikož, jak již bylo uvedeno, podle § 101b odst. 4 s. ř. s. s. ř. s. vychází soud z právního a skutkového stavu ke dni vydání napadeného opatření obecné povahy, tedy ke dni 22. 1. 2026. Z tohoto důvodu soud ani nepřihlédl k námitkám navrhovatele týkající se nově vydaného metropolitního plánu.
20. Soud předesílá, že podle ustálené judikatury jak správních soudů, tak Ústavního soudu, povinnost řádného odůvodnění rozhodnutí nelze mechanicky ztotožňovat s povinností poskytnout podrobnou odpověď na každý jednotlivý v žalobě uplatněný argument. Podstatné je posouzení jádra případu a poskytnout odpověď na základní námitky, které v sobě mohou v některých případech konzumovat i odpověď na námitky dílčí a související (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2013, č. j. 7 As 79/2012 -54, ze dne 29. 8. 2013, č. j. 7 As 182/2012 -58, ze dne 19. 2. 2014 č. j. 1 Afs 88/2013 -66). Dle Ústavního soudu „není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná“ [nález sp. zn. III. ÚS 989/08 ze dne 12. 2. 2009 (N 26/52 SbNU 247)]. Soud se proto nebude podrobně zabývat každým dílčím tvrzením účastníků řízení, ale zaměří se na posouzení podstaty jejich argumentace. Z tohoto posouzení soudu pak bude plynout i názor na dílčí námitky účastníků. Podstatu názorů účastníků soud shrne a vypořádá ve vlastních podkapitolách níže.
III. 1 Aktivní procesní legitimace
21. Dle § 101a odst. 1 věta první s. ř. s. s. ř. s. je návrh oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy, vydaným správním orgánem, zkrácen.
22. Dle judikatury Nejvyššího správního soudu jsou podmínky aktivní procesní legitimace splněny tehdy, tvrdí-li navrhovatel „logicky konsekventně a myslitelně možnost dotčení své právní sféry příslušným opatřením obecné povahy“ (usnesení rozšířeného senátu kasačního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009120 , č. 1910/2009 Sb. NSS, bod [34]).
23. Navrhovatel tvrdí dotčení práva na příznivé životní prostředí, které jakožto environmentální spolek s místním zaměřením v Praze chrání. Mezi stranami není sporu o tom, že navrhovatel je nadán aktivní procesní legitimací (bod 25 vyjádření odpůrce) a soud o ní rovněž nemá pochybnosti (viz body [45] až [49] rozsudku městského soudu sp. zn. 18 A 66/2025 , a body [13] až [16] rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2026, č. j. 22 As 267/2025 -54, v nichž soudy shledaly aktivní procesní legitimaci totožného navrhovatele ve vztahu k předchozí aktualizaci ZÚR odpůrce č. 5).
III. 2 Nepřípustnost námitek
24. Městský soud na úvod poznamenává, že na věc se použije zákon č. 283/2021 Sb. , stavební zákon. Podle § 323 odst. 7 tohoto zákona platí, že bylo-li zahájeno projednávání návrhu aktualizace zásad územního rozvoje, dokončí se podle dosavadních právních předpisů. Z toho plyne, že bylo-li zahájeno projednávání až po nabytí účinnosti odpovídající části zákona (od 1. 7. 2024, viz § 334a odst. 1 stavebního zákona), použije se již stavební zákon z roku 2021. Vyhláška, kterou bylo oznámeno konání společného jednání a veřejného projednání, byla z únoru roku 2025, tedy již za účinnost nového stavebního zákona.
25. Na věc se tak použije i § 307 odst. 2 stavebního zákona (obdobně srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2026, č. j. 10 As 182/2025 -57). Dle tohoto ustanovení platí, že návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části je také nepřípustný, obsahuje-li pouze důvody, které navrhovatel neuplatnil v řízení o vydání opatření obecné povahy, ač tak učinit mohl; to neplatí, jde-li o opatření obecné povahy podléhající posouzení vlivů na životní prostředí.
26. Odpůrce ve vyjádření k návrhu na zrušení části AZÚR 15 namítal, že většina navrhovatelem vznesených námitek je nepřípustná, jelikož navrhovatel sice v rámci procesu přijímání AZÚR 15 uplatnil připomínku (dne 1. 4. 2025), ale odůvodnění jeho podaného návrhu na zrušení AZÚR 15 je výrazně širší a uplatňuje v něm i námitky v připomínkách neuplatněné.
27. Navrhovatel k této námitce odpůrce v replice uvedl, že AZÚR 15 měla podléhat posuzování vlivů na životní prostředí, proto se aplikuje výjimka uvedená v části § 307 odst. 2 stavebního zákona za středníkem. V samotném návrhu na zrušení části AZÚR 15 rovněž namítal, že AZÚR 15 měla podléhat posuzování vlivů na životní prostředí.
28. Z § 307 odst. 2 stavebního zákona části za středníkem plyne, že mělo-li napadené opatření obecné povahy podléhat posouzení vlivů na životní prostředí, není navrhovatel v podávání svých námitek omezen, a může tak vznášet i takové námitky, které nevznesl v procesu přijímání opatření obecné povahy. Soud pouze doplňuje, že § 307 odst. 2 stavebního zákona hovoří obecně o návrhu jako celku, avšak dle městského soudu je toto ustanovení nutné vyložit i ve vztahu k jednotlivým námitkám (k tomu viz body [15] až [19] rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 3. 2026, č. j. 38 A 12/2025 -47, k obdobně znějícímu ustanovení § 307 odst. 1 stavebního zákona). Pro posouzení přípustnosti navrhovatelem vznesených námitek je tak podstatné nejprve zodpovědět, zda AZÚR 15 měla podléhat posuzování vlivů na životní prostředí.
29. Z § 89 odst. 3 písm. b) stavebního zákona plyne, že to, zda změna zásad územního rozvoje podléhá posouzení z hlediska vlivů na životní prostředí, uvede ve svém stanovisku příslušný úřad. Tím je podle § 21 písm. k) zákona č. 100/2001 Sb. , o posuzování vlivů na životní prostředí, Ministerstvo životního prostředí.
30. Ministerstvo životního prostředí ve svém stanovisku ze dne 26. 4. 2024, č. j. MZP/2024/710/2607, uvedlo, že předmětem AZÚR 15 je uvedení ZÚR „do souladu s požadavky nového stavebního zákona, resp. se bude jednat o formální úpravy ZÚR HMP spočívající v převedení územně plánovací dokumentace (dále jen „ÚPD“) do souladu s požadavky dle ustanovení § 320 nového stavebního zákona ve spojení zejména s ustanoveními § 72 odst. 2 a § 59 uvedeného zákona, které řeší obsah, strukturu a jednotný standard ÚPD.“ Ministerstvo životního prostředí dospělo k závěru, že návrh není nutné posuzovat z hlediska jeho vlivů na životní prostředí, jelikož nemůže mít významný vliv na životní prostředí, veřejné zdraví ani na lokality soustavy Natura 2000. Ministerstvo dále uvedlo, že „navržené úpravy aktualizace se vztahují pouze ke grafické části, kde bude upraven grafický standard současného znění ZÚR HMP v souladu s požadavky nového stavebního zákona, a to na celém území hlavního města Prahy, navržené změny se tedy netýkají obsahové části ZÚR HMP.“ Charakter úprav Ministerstvo označilo za formální změny, přičemž nepředpokládalo žádné potenciální negativní vlivy na životní prostředí, ani návrh nepředstavoval změnu koncepce, jež by mohla mít významný dopad na uplatňování práva životního prostředí EU. Ministerstvo vycházelo i ze stanovisek Magistrátu hlavního města Prahy, Odboru ochrany prostředí, ze dne 15. 4. 2024, č. j. MHMP 802139/2024, a Agentury ochrany přírody a krajiny, Oddělení Správa chráněné krajinné oblasti Český kras, ze dne 22. 4. 2024 s č. j. SR/0784/SC/2024-2. I v těchto stanoviscích, jež jsou také součástí předloženého správního spisu, tyto orgány uvedly, že změny provedené AZÚR 15 jsou pouze změnami formálními, jež nebudou mít věcný ani významový dopad.
31. Navrhovatel namítá, že dotčené orgány ve svých vyjádřeních (mimo jiné i Ministerstvo životního prostředí ve stanovisku ze dne 26. 4. 2024, č. j. MZP/2024/710/2607) sice uvedly, že není nutné zpracovat vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území, včetně výsledků vyhodnocení vlivů na životní prostředí a posouzení vlivu na předmět ochrany a celistvost evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti, avšak tyto orgány vycházely z nesprávného předpokladu, že AZÚR 15 spočívá pouze ve formálních úpravách – v uvedení ZÚR do souladu s požadavky nového stavebního zákona. Navrhovatel námitkami (jež odpůrce považuje za nepřípustné) namítá, že napadenými změnami došlo ke snížení ochrany ploch, jež byly před změnou provedenou AZÚR 15 označovány jako zelené klíny. Odpůrce tyto námitky odmítá a je názoru, že ochrana (bývalých) zelených klínů se nezměnila – aktualizací došlo pouze k revizi používaných pojmů v souladu s § 320 stavebního zákona. Přípustnost vznesených námitek se tak ve výsledku odvíjí od jejich věcného posouzení.
32. Byla-li by totiž důvodná námitka, že změnou provedenou AZÚR 15 došlo ke snížení ochrany životního prostředí, pak by stanovisko Ministerstva životního prostředí ze dne 26. 4. 2024 bylo minimálně nepřezkoumatelné, jelikož Ministerstvo učinilo závěr na základě nesprávných skutkových zjištění. S ohledem na princip prevence a předběžné opatrnosti ovládající právo životního prostředí [např. bod [50] nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. Pl. ÚS 44/18 (N 134/95 SbNU 124; 225/2019 Sb.)] je nutné upřednostnit ochranu životního prostředí a připustit vznesené námitky. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 16. 1. 2025, č. j. 1 As 111/2024 -66, č. 4666/2025 Sb. NSS, „existují‑li pochybnosti o tom, zda záměr podléhá zjišťovacímu řízení podle § 7 téhož zákona, je namístě jej s ohledem na princip předběžné opatrnosti a prevence provést“. Městský soud pouze doplňuje, že si uvědomuje, že na věc se neaplikuje zjišťovací řízení dle § 7 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, ale § 10i a § 10g stejného zákona, avšak toto obecné východisko je vztažitelné i na pořizování změn zásad územního rozvoje.
33. Soud na tomto místě předesílá, že námitku snížení ochrany ploch shledal důvodnou, proto i s ohledem na v této podkapitole uvedená východiska a závěry nebyl navrhovatel limitován § 307 odst. 2 stavebního zákona a jeho námitky tak byly přípustné.
34. Některé námitky navrhovatele jsou přípustné i z dalšího důvodu. V průběhu veřejného projednání, tedy i v průběhu lhůty, ve které veřejnost (a tedy i navrhovatel) mohla uplatňovat své připomínky, byl platný stav před zrušením části aktualizace č. 5 ZÚR rozsudkem městského soudu sp. zn. 18 A 66/2025 . V době veřejného projednávání tak v grafické části nebyly zakresleny žádné zelené klíny. Stav ZÚR byl tak takový, že v textové části byly zelené klíny upraveny, avšak v grafické části byly zakresleny pouze tzv. enklávy otevřené krajiny. Navrhovatel tak nemohl uplatnit např. námitku nejednoznačnosti ochrany zelených klínů z důvodu rozporu grafické a textové části ZÚR (jež je součástí širší námitky snížení jejich ochrany) nebo námitku nutnosti nového veřejného projednání po vydání zrušujícího rozsudku městského soudu.
III. 3 Snížení ochrany zelených klínů
35. Mezi stranami je primárně sporné, zda změnou bodů 84., 92., 138. a 440. textové části AZÚR 15 došlo ke snížení ochrany ploch, jež byly před danou změnou označovány jako zelené klíny.
36. Navrhovatel namítá, že ZÚR po změně AZÚR 15 nejsou jednoznačné. V ZÚR dlouhodobě existoval soulad mezi grafickou a textovou částí. V grafické části byly vymezeny zelené klíny a v textové části byla pod stejným označením stanovena pravidla pro nakládání s nimi. Vydáním AZÚR 15 došlo k nežádoucímu stavu, jelikož Výkres uspořádání území zobrazuje prvek zelené klíny, ale v textové části se tento pojem již nepoužívá. ZÚR nově vymezují pouze „významné prvky zelené infrastruktury“ a „prvky zelené infrastruktury propojujících významné krajinné a parkové plochy“, z čehož není zřejmé, zda tyto pojmy zahrnují také zelené klíny. Textová část ZÚR podle navrhovatele rovněž neobsahuje obecný regulativ chránící všechny prvky zelené infrastruktury – použití označení „významný“ naopak svědčí o tom, že regulativ dopadá pouze na některé z nich. Ze ZÚR tak podle navrhovatele není zřejmé, jaká pravidla, či zda vůbec nějaká pravidla se po vydání AZÚR 15 vztahují k plochám zelených klínů vymezených v grafické části. Tím došlo ke snížení jejich ochrany a současně vznikl rozpor mezi grafickou a textovou částí ZÚR. Bodem 440. AZÚR 15 byla ze ZÚR rovněž odstraněna zásada zajistit propojení významných krajinných a parkových ploch.
37. Dle odpůrce jsou zelené klíny svou povahou prvky zelené infrastruktury. Zelená infrastruktura je pojmem definovaným v § 10 odst. 1 písm. c) stavebního zákona jako plánovaný, převážně spojitý systém ploch a jiných prvků přírodního a polopřírodního charakteru. Jedním z definičních znaků je propojovací funkce. Jedná se tedy o nový zastřešující pojem pro přírodní a krajinné prvky, pod který jsou podle odpůrce podřaditelné také zelené klíny. Pro posouzení, zda určitá plocha představuje prvek zelené infrastruktury, je rozhodující její věcný charakter a funkce, nikoli její zařazení do konkrétního výkresu ZÚR. Adresáti regulace se mohou řídit jak vymezením zelených klínů v grafické části ZÚR, tak i regulativy dopadající na prvky zelené infrastruktury v textové části. Obsahový význam dotčených ustanovení tak nebyl změněn. Z podkapitoly e) 1, první oddíl, odstavec 3 písm. b) ZÚR (změna bodem 92. AZÚR 15) plyne, co je míněno pod pojmem „významný prvek zelené infrastruktury“ – jedná se o přírodní parky Prokopské a Dalejské údolí, Radotínsko-chuchelský háj, krajinný park mezi Holyní a dostavbou sídliště Barrandov a jemu podobné významné přírodní a krajinné prvky. Toto je příkladný výčet, přičemž je zřejmé, že zelené klíny jako celek (propojující celky přírodních parků a nezastavitelných ploch) pod tuto kategorii spadají. I bod 84. AZÚR 15 dopadá na zelené klíny, aniž by používal adjektivum „významný“. Dle odpůrce plyne zásada zajistit propojení významných krajinných a parkových ploch již z definice § 10 odst. 1 písm. c) stavebního zákona a z bodů 84. a 92. AZÚR 15.
38. Soud se nejdříve zabýval otázkou, zda je ze ZÚR po změně provedené AZÚR 15 možné dovodit, že plochy zelených klínů spadají pod pojem zelené infrastruktury, tedy, že ochrana, jež se výslovně pojí se zelenou infrastrukturou, se vztahuje i na zelené klíny. Tvrdí-li odpůrce, že nedošlo k snížení ochrany zelených klínů, je totiž podle soudu rozhodné, zda po přijetí AZÚR 15 nedošlo ke snížení ochrany těchto ploch, nikoli to, zda byly nadále označovány jako zelené klíny.
39. Podle § 10 odst. 1 písm. c) stavebního zákona je zelená infrastruktura plánovaný, převážně spojitý systém ploch a jiných prvků vegetačních, vodních a pro hospodaření s vodou, přírodního a polopřírodního charakteru, které svým cílovým stavem umožňují nebo významně podporují plnění široké škály ekosystémových služeb a funkcí; součástí zelené infrastruktury je také územní systém ekologické stability krajiny.
40. Zelené klíny je dle městského soudu možné charakterizovat jako prvek systému zeleně vedený z volné (otevřené) krajiny směrem do centra města. Jejich smyslem bylo zachování, ochrana a rozvoj spojitého systému zeleně, který chrání krajinný ráz města. Z pohledu tohoto pojetí zelených klínů by je bylo možné v obecné rovině podřadit pod pojem zelená infrastruktura. Je nicméně nutné vzít v potaz specifika ZÚR, a to konkrétně to, jak ZÚR se zelenými klíny a zelenou infrastrukturou pracují.
41. Je nutné zdůraznit, že přestože textová část ZÚR po jejich 15. aktualizaci již na žádném místě pojem zelených klínů nepoužívá, v grafické části jsou stále zaznačeny. Zároveň se však v grafické části nacházejí i zaznačené plochy výslovně označené jako zelená infrastruktura. Tyto jednotlivé plochy mají sice občasné průniky, avšak nelze říci, že by zelené klíny byly v grafické části shodné s plochami zelené infrastruktury.
42. Zelené klíny jsou zaznačeny ve Výkresu uspořádání území hlavního města Prahy:
[OBRÁZEK]
43. Ve Výkresu ploch a koridorů jsou zaznačeny plochy zelené infrastruktury:
[OBRÁZEK]
44. Všechny plochy zelené infrastruktury ve Výkresu ploch a koridorů jsou označeny konkrétním alfanumerickým kódem ve formátu ZP**, a to ZP40 až ZP53. Tomu odpovídá i textová část ZÚR, kde se o existujících plochách zelené infrastruktury mluví pouze v souvislosti s těmito vymezenými plochami ZP40 až ZP53 [kapitola e), podkapitola e) 5 Plochy a koridory zelené infrastruktury nadmístního významu; a rovněž tabulka vymezených prvků výkresů grafické části na str. 76 textové části ZÚR]. O zelené infrastruktuře se dále hovoří ve výše zmíněných částech, jež byly dotčeny změnami bodů 84., 92. a 440. textové části AZÚR 15 (změna bodem 138. pojednává o ploše ZP40). Na str. 25 a 35 textové části ZÚR je ještě uveden požadavek na založení nové plochy zelené infrastruktury v transformační ploše XX50 a podél trasy okruhu severně od Dolních Chaber, jižně od Drahaňské rokle a západně od Suchdola. Toto jsou však pouze požadavky na budoucí zbudování zelené infrastruktury a nejedná se tak o již existující prvky.
45. Tyto plochy zelené infrastruktury ZP** vznikly změnami provedenými body 135. až 175. z ploch, jež do provedení AZÚR 15 byly zařazeny do kategorie transformačních ploch v otevřené krajině a byly označeny označením 100/Z/**, konkrétně 100/Z/40 až 100/Z/53.
46. Z uvedeného plyne, že ve znění ZÚR před provedením AZÚR 15 existovaly transformační plochy v otevřené krajině, které se po provedené aktualizaci nazývají plochami zelené infrastruktury. Mimo tyto transformační plochy existovaly i zelené klíny. Na tyto transformační plochy nedopadala úprava následně změněná body 84., 92. a 440. AZÚR 15, jež dopadala pouze na zelené klíny. Úprava následně změněná bodem 138. AZÚR 15 se týkala transformační plochy (Trojmezí 100/Z/40), avšak to z toho důvodu, že v této ploše přikazovala respektovat území jako součást zeleného klínu. Předchozí znění ZÚR tak striktně rozlišovalo mezi transformačními plochami a zelenými klíny.
47. Je nutné poukázat i na časové souvislosti věci. AZÚR 15 byla časově z velké části přijímána a projednávána v době, kdy zelené klíny byly zrušeny aktualizací č. 5. Ta byla vydána dne 23. 5. 2024 a rozsudek městského soudu sp. zn. 18 A 66/2025 , který „navrátil“ existenci zelených klínů do grafické části ZÚR byl vydán 3. 11. 2025. Jak bylo uvedeno, zastupitelstvo odpůrce schválilo návrh na pořízení AZÚR 15 dne 24. 6. 2024 a veřejné projednání proběhlo dne 17. 3. 2025. Z předložené spisové dokumentace plyne, že po vydání zrušujícího rozsudku osmnáctého senátu zdejšího soudu odpůrce požádal zpracovatele o zapracování tohoto rozsudku do návrhu AZÚR 15. Ten změnil toliko Výkres uspořádání území hlavního města Prahy, kam doplnil dříve zrušené zelené klíny. Nic dalšího změněno nebylo. V tomto znění byla AZÚR 15 následně přijata.
48. Jak již bylo uvedeno, v grafické části ZÚR po její 15. aktualizaci jsou zaznačeny plochy zelené infrastruktury a zelené klíny. Jak rovněž bylo uvedeno, aktuální výslovně označené plochy zelené infrastruktury byly v předchozím znění ZÚR transformačními plochami, tedy jinými plochami než zelenými klíny. Dle městského soudu je sice možné dovodit, že pravidla týkající se zelené infrastruktury dopadají nově i na více prvků než jen na plochy výslovně označené za zelenou infrastrukturu (ZP**), toto propojení je nicméně natolik nezřetelné a nejasné, že jej není možné považovat za dostatečné, a tedy ani srozumitelné.
49. Změna 92. (viz podkapitola II. 2 tohoto rozsudku, bod [11]) stanoví, že významným prvkem zelené infrastruktury jsou přírodní parky Prokopské a Dalejské údolí a Radotínsko-chuchelský háj. Prokopské a Dalejské údolí je v textové části ZÚR označeno jako specifická oblast nadmístního charakteru NS075. Z grafické části ZÚR, konkrétně z Koordinačního výkresu, plyne, že Prokopské a Dalejské údolí se rozléhá na jiném místě než přilehlá výslovně označená plocha zelené infrastruktury ZP52 Dívčí Hrady. Obdobné pak platí o přírodním parku Radotínsko-chuchelský háj, v jehož blízkosti se ani nenacházejí žádné plochy výslovně označené za zelenou infrastrukturu (ZP**). Z této části ZÚR tak lze dovodit, že zelenou infrastrukturou jsou myšleny i jiné plochy než ty, jež jsou za zelenou infrastrukturu v ZÚR výslovně označeny.
50. Ze změny 84. (viz podkapitola II. 1 tohoto rozsudku, bod [8]) plyne, že plochy zelené infrastruktury směřují z otevřené krajiny do celoměstského centra. Ze změny 440. (viz podkapitola II. 4 tohoto rozsudku, bod [17]) plyne, že prvky zelené infrastruktury propojují významné krajinné a parkové plochy. I tyto dva body tak naznačují, že ZÚR považují za plochy zelené infrastruktury více prvků než pouze ty, které jsou za plochy zelené infrastruktury výslovně označeny (ZP**).
51. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 2. 2. 2026, č. j. 5 As 128/2025 -39, dovodil, že opatření obecné povahy musí být srozumitelné: „Požadavek srozumitelnosti opatření obecné povahy pak vyplývá právě z jeho povahy regulativního aktu jako součásti systému práva. ‚Právo by jako normativní ani jako regulativní systém nemohlo působit, kdyby nebylo sdělné. Aby se lidé mohli chovat podle práva, musejí vědět, jak se mají chovat.‘ (Knapp, V. Teorie práva. C. H. Beck: Praha, 1995, s. 49). Pod sdělností přitom nelze rozumět jen dostupnost práva jeho adresátům, ale též jeho srozumitelnost. Jestliže je srozumitelnost nezbytnou podmínkou, která musí být dodržena při vydávání správních rozhodnutí i právních předpisů, je třeba trvat na srozumitelnosti i u opatření obecné povahy jako jejich mezičlánku (rozsudek NSS ze dne 16. 12. 2010, č. j. 1 Ao 6/2010130 ). Tyto úvahy potvrzuje i judikatura Nejvyššího správního soudu, která dovodila, že srozumitelnost opatření obecné povahy je jeho nutnou vlastností, bez níž nelze hovořit o dodržení zákonem stanoveného postupu vydání opatření obecné povahy.“ Pátý senát vycházel ze své starší judikatury, konkrétně z rozsudku ze dne 30. 10. 2008, č. j. 9 Ao 2/2008 ‑62, č. 1766/2009 Sb. NSS, ve kterém kasační soud konstatoval, že „pojmovým znakem opatření obecné povahy je konkrétní vymezení jeho předmětu. Tento předmět tedy musí být vymezen srozumitelně a jednoznačně, v opačném případě by z neurčitého okruhu adresátů nemohla být vybrána množina dotčených osob, tyto osoby by pak neměly možnost domáhat se ochrany v případě, že se předmětný úkon týká jejich práv. Je‑li opatřením obecné povahy vydávána změna územního plánu obce, pak je požadavek srozumitelného vymezení předmětu opatření obecné povahy splněn, pokud je z jeho znění (a to nejen z grafické, ale i z textové části změny), zřejmé, v čem tato změna spočívá, jaké konkrétní skutečnosti se mění oproti původnímu stavu. [...] Požadavek srozumitelnosti a transparentnosti schvalovaných a vydávaných změn je zcela samozřejmým a zásadním předpokladem pro dodržení zákonem stanoveného postupu.‘‘
52. Aplikováno na nyní posuzovanou věc. Ve prospěch výkladu odpůrce (tzn. pravidla chránící zelenou infrastrukturu dopadají i na bývalé zelené klíny) svědčí textové znění § 10 odst. 1 písm. c) stavebního zákona a body 92., 84. a 440. AZÚR 15. V jeho neprospěch naopak skutečnost, že za plochy zelené infrastruktury výslovně označil konkrétní části území hl. m. Prahy jak v textové, tak i grafické části ZÚR (plochy ZP**), a to bez dostatečně srozumitelného rozlišení ploch zelené infrastruktury a zelených klínů. S ohledem na citovanou judikaturu a požadavek srozumitelnosti opatření obecné povahy pro adresáty této normy se musí městský soud přiklonit k názoru navrhovatele, tedy, že ZÚR ve znění po provedení AZÚR 15 nejsou dostatečně srozumitelné. Dle názoru soudu totiž nelze po adresátech ZÚR požadovat, aby studovali znění stavebního zákona a podrobně analyzovali text ZÚR, aby zjistili, že pravidlo, které v textové části na první pohled dopadá pouze na výslovně označené plochy, které jsou tak označené i v grafické části, dopadá i na jiné plochy. Soud proto shledal námitku nejednoznačnosti a nesrozumitelnosti AZÚR 15 důvodnou. De lege ferenda by pro dostatečnou srozumitelnost ZÚR dle městského soudu postačovalo, přejmenoval-li by odpůrce aktuálně přímo označené plochy zelené infrastruktury (ZP**), a to jak v textové, tak i v grafické části, z tohoto obecného pojmu na jiný. Tím by bylo zajištěno, že i ze ZÚR plyne, že pojem zelená infrastruktura je skutečně pojmem nadřazeným, jehož obsah není omezen pouze na plochy aktuálně označené za plochy zelené infrastruktury (ZP**), ale zahrnuje i další prvky ochrany přírody a krajiny (jako např. zelené klíny).
53. Již tato vada by postačovala ke zrušení napadených částí AZÚR 15, soud se nicméně dále zabýval i otázkou, zda i při vztažení nových pravidel i na zelené klíny, se ochrana zelených klínů přijetím AZÚR 15 nezměnila, jak tvrdí odpůrce. Městský soud v této otázce dospěl k jednoznačnému závěru, že ochrana se zmenšila, čemuž neodpovídá odůvodnění AZÚR 15. Soud tedy shledal za důvodnou námitku vady nepřezkoumatelnosti AZÚR 15.
54. Úprava následně změněná bodem 92. AZÚR 15 (bod [10] tohoto rozsudku) jako úkol pro podrobnější územně plánovací dokumentaci stanovila povinnost řešit propojení zelených klínů, bez rozlišení na to, jaké zelené klíny to jsou. Následně pak specificky vyjmenovala, že zejména se tím myslí přírodní parky Prokopské a Dalejské údolí a Radotínsko-chuchelský háj. Změnou bodem 92. AZÚR 15 (bod [11] tohoto rozsudku) tato ochrana propojení obecně všech zelených klínů zanikla. Nově má navazující územně plánovací dokumentace řešit propojení pouze významných prvků zelené infrastruktury (zelených klínů). Již z pouhého jazykového výkladu je více než zřejmé, že přidáním tohoto slova došlo ke zúžení ochrany bývalých zelených klínů, resp. jejich propojení. Tímto tak zůstaly bez ochrany např. zelené klíny v okolí Kyjského rybníku, v okolí městské části Koloděje nebo jihovýchodně od Kunratického lesa (viz zelené klíny zaznačené výše v bodě [42] tohoto rozsudku), jelikož ani jeden z těchto zelených klínů není v ZÚR označen za významný prvek zelené infrastruktury. Této změně však neodpovídá odůvodnění AZÚR 15 (bod [12] tohoto rozsudku), dle kterého se význam ustanovení nemění. Odpůrce namítal, že zelené klíny nepochybně spadají pod pojem „významný prvek zelené infrastruktury“. Tento výklad však ze ZÚR neplyne. V odůvodnění bodu 138. AZÚR 15 (bod [15] tohoto rozsudku) je k oblasti Trojmezí uvedeno, že „v tomto místě je s ohledem na umístění plochy v historicky významném území otevřené krajiny pojem akcentován slovem ‚významný‘“. Byl-li by každý zelený klín významným prvkem zelené infrastruktury, nebylo by nutné zdůrazňovat, že právě z důvodu historického významu zde bylo přidáno slovo „významný“. Zároveň v bodech 84. a 440. AZÚR 15 nebyl pojem „zelených klínů“ zaměněn za pojem „významná zelená infrastruktura“, ale pouze za pojem „zelená infrastruktura“. I z tohoto bodu tak plyne, že ZÚR rozlišují mezi „zelenou infrastrukturou“ a „významnou zelenou infrastrukturou“.
55. Shodnou vadu soud spatřuje i v bodu 440. AZÚR 15. Úprava následně změněná tímto bodem (bod [16] tohoto rozsudku) stanovila pravidlo, dle kterého měly být zachovány a chráněny zelené klíny a mělo být zajištěno propojení významných krajinných a parkových ploch. Změnou provedenou bodem 440. AZÚR 15 (bod [17] tohoto rozsudku) tato ochrana obecně všech zelených klínů zanikla. Nově se mají totiž zachovat a chránit prvky zelené infrastruktury (zelených klínů), které propojují významné krajinné a parkové plochy. Úpravou struktury dané části věty se tak zúžila ochrana zelených klínů z obecně všech zelených klínů na ochranu pouze těch zelených klínů, které propojují významné krajinné a parkové plochy. Této změně tak opět neodpovídá její odůvodnění (bod [18] tohoto rozsudku), dle kterého se nezměnil význam pravidla. I v tomto je tak napadená část AZÚR 15 nepřezkoumatelná. Odpůrce namítal, že propojovací funkce je definičním znakem zelené infrastruktury. Ani odpůrce však netvrdí, že by aktuálně všechny existující zelené klíny (nehledě na ty budoucí, které mají být rovněž chráněny, viz dále bod [57] tohoto rozsudku) propojovaly pouze právě významné krajinné a parkové plochy. Z ochrany tak byly vypuštěny ty zelené klíny, které nepropojují významné krajinné a parkové plochy.
56. Argumentoval-li odpůrce k těmto námitkám bodem 84. AZÚR 15, ze kterého má dle odpůrce plynout ochrana obecně všech zelených klínů (bez použití adjektiva „významný“), nic to nemění na nepřezkoumatelnosti odůvodnění bodů 92. a 440. AZÚR 15, jelikož v těchto bodech bylo uvedeno, že se nemění význam daného ustanovení, nikoliv, že je odstraňována duplicitní ochrana.
57. Soud souhlasí s navrhovatelem, že změnou provedenou bodem 440. AZÚR 15 byl rovněž vypuštěn požadavek na zajištění propojení významných krajinných a parkových ploch (tedy do budoucna). Novou úpravou jsou chráněny prvky zelené infrastruktury, které propojují významné krajinné a parkové plochy (tedy prvky již existující). Této úpravě neodpovídá její odůvodnění, ve kterém je pouze uvedeno, že se nemění význam ustanovení, což neodpovídá textu této změny. Odpůrce k tomuto bodu namítal, že ochrana i do budoucna vyplývá ze samotné definice prvků zelené infrastruktury v § 10 odst. 1 písm. c) stavebního zákona. S tímto soud nesouhlasí. Toto ustanovení pouze definuje, co je myšleno pod pojmem zelená infrastruktura. Naopak z něj neplyne žádný požadavek na ochranu zelené infrastruktury. Namítá-li odpůrce, že požadavek na zajištění propojení významných krajinných a parkových ploch vyplývá i z bodu 84. a 92. AZÚR 15, soud uvádí, že i kdyby to byla pravda, nic to nemění na tom, že odůvodnění bodu 440. je nepřezkoumatelné. Z tohoto odůvodnění totiž nevyplývá, že změna byla provedena z důvodu odstranění duplicitní ochrany. Naopak je v něm uvedeno, že se nijak nemění význam daného ustanovení.
58. Soud uzavírá, že z výše uvedených důvodů musel přistoupit ke zrušení napadených částí AZÚR 15 z důvodu nepřezkoumatelnosti, jelikož snižovaly ochranu zelených klínů, aniž by byl tento postup adekvátně odůvodněn.
59. Soud doplňuje, že výše provedeným posouzením implicitně reagoval i na námitku navrhovatele týkající se rozporu AZÚR 15 s Politikou územního rozvoje ČR, kterou spatřoval právě ve snížení ochrany zelených klínů, a na námitku rozporu AZÚR 15 s jejím zadáním, podle něhož měla AZÚR 15 spočívat pouze ve formální změně bez věcného dopadu.
III. 4 Oznámení o společném jednání a veřejném projednání a nutnost jeho opakování
60. Navrhovatel namítal, že odpůrce nenaplnil požadavek § 93 odst. 5 stavebního zákona oznámit společné jednání a veřejné projednání, protože v něm uvedl zavádějící tvrzení o předmětu změny. Podle rozsudku městského soudu ze dne 31. 7. 2024, č. j. 9 A 39/2024 -145, doručoval-li odpůrce veřejnou vyhláškou, měl určit způsob vedoucí k nejúčinnějšímu informování veřejnosti. Vadné doručení způsobilo, že navrhovatel si všiml daných změn až poslední den lhůty k podání připomínek. Navrhovatel rovněž namítal, že odpůrce měl zopakovat veřejné projednání po vydání zrušujícího rozsudku městského soudu sp. zn. 18 A 66/2025 , jelikož jím došlo k významné změně grafické části ZÚR. Měl tak umožnit veřejnosti a dotčeným orgánům na nový stav reagovat. V případě nového projednání by navrhovatel uplatnil připomínku rozporu grafické a textové části.
61. Odpůrce namítal, že citovaný rozsudek městského soudu se na věc již nepoužije, jelikož stavební zákon změnil způsob doručování návrhu územně plánovací dokumentace a již se tak nepoužije § 172 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb. , správní řád . Z § 93 odst. 5 stavebního zákona neplyne, že součástí oznámení měl být vyčerpávající a podrobný popis změny územně plánovací dokumentace. Navrhovatel rovněž své připomínky řádně a včas uplatnil, tím se také posuzovaná věc liší od citovaného rozsudku. Dle odpůrce nebyly k novému projednání splněny podmínky, jelikož nedošlo k podstatné úpravě návrhu (§ 103 odst. 1 stavebního zákona). Odpůrce přitom reagoval na zrušující rozsudek městského soudu a vyhodnotil jeho dopad.
62. Soud se nebude těmito námitkami z důvodu nadbytečnosti věcně zabývat. Případné neuplatnění některých připomínek (ať už v rámci řádného termínu ke vznášení připomínek, či následujícího po opakovaném veřejném projednání) by v soudním řízení mělo s ohledem na § 307 odst. 2 stavebního zákona dopad pouze na přípustnost odpovídajících námitek. Jak bylo uvedeno výše, soud všechny podané námitky uplatněné v návrhu na částečné zrušení AZÚR 15 shledal přípustné, proto se tyto případné vady v nyní posuzovaném soudním řízení nijak neprojevily. Soud k námitce navrhovatele, dle které měl odpůrce po vydání zrušujícího rozsudku městského soudu umožnit veřejnosti a dotčeným orgánům reagovat na nový stav, uvádí, že navrhovatel se nemůže domáhat ochrany práv jiných osob, ale pouze svých vlastních. Tato část námitky mu tak nepřísluší.
IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
63. Soud dospěl k závěru, že návrh na zrušení napadeného OOP je důvodný, proto návrhem napadenou část AZÚR 15 postupem dle § 101d odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. zrušil, a to dnem právní moci tohoto rozsudku.
64. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. Jelikož měl navrhovatel ve věci plný úspěch, náleží mu náhrada nákladů řízení. Tyto náklady představují náklady na soudní poplatek ve výši 5 000 Kč za podání návrhu. Tuto částku je odpůrce povinen uhradit navrhovateli do 30 dní od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha dne 4. 8. 2026
Mgr. Gabriela Bašná v.r.
předsedkyně senátu
Shodu s prvopisem provedla S. K.