Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 A 26/2026 - 24

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Ludmilou Sandnerovou v právní věci

žalobce: R. S., narozený dne X

st. příslušnost X

X

proti

žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy,

sídlem Kaplanova 2055/4, 148 00 Praha 4

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 7. 2026, č. j. KRPA-229816-10/ČJ-2026-000022-ZZC

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy (dále jen „žalovaný“), jímž bylo podle ust. , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), rozhodnuto o zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění, přičemž doba zajištění byla stanovena na 90 dnů ode dne omezení osobní svobody.

II. Obsah žaloby

2. Žalobce namítá, že napadeným rozhodnutím byl zkrácen na svých právech, neboť napadené rozhodnutí trpí vadou nepřezkoumatelnosti, která spočívá v jeho nesrozumitelnosti, nedostatku důvodů, a proto musí být zrušeno.

3. Žalobce nesouhlasí s žalovaným, že v případě žalobce není možné užít přednostně mírnější opatření za účelem vycestování dle § 123b cizineckého zákona, neboť by to bylo zcela neúčinné, když nerespektoval předchozí správní rozhodnutí, kterým mu bylo uloženo správní vyhoštění. Takové odůvodnění je nepřezkoumatelné, neboť samotná skutečnost nedodržení předchozí povinnosti vycestování (na základě rozhodnutí o správním vyhoštění) ještě nezakládá nemožnost uložení zvláštního opatření dle § 123b cizineckého zákona, a naopak je i nadále žalovaný povinen zkoumat možnost jejich uplatnění. V napadeném rozhodnutí však žalovaný žádné další individuální důvody nezkoumal. Žalovaný založil nemožnost uložit zvláštní opatření pouze na obecné skutečnosti, která by ovšem musela být uplatněna ve všech případech, kdy cizinec porušil povinnost stanovenou mu v rozhodnutí o návratu (nevycestoval v době stanovené k vycestování). Takový postup odporuje možnostem uplatnění zvláštních opatření dle § 123b cizineckého zákona, resp. nedošlo k řádnému a individuálnímu zkoumání využití zvláštních opatření dle § 123b cizineckého zákona. Nadto žalovaný se ani nepokusil zjistit, zda u žalobce bude možné se pravidelně hlásit žalovanému v předem stanovený den a čas (v rozsahu uložení zvláštního opatření dle § 123b odst. 1 písm. c) cizineckého zákona).

4. Žalobce dále uvádí, že chce vycestovat do země původu, pouze si za tímto účelem musí nechat vyhotovit nový cestovní doklad a obdržet od žalovaného tranzitní vízum, na základě kterého může vycestovat do země původu – konkrétně autobusem do K., což aktuálně nemůže. Žalobce neshledává žádnou překážku ve vycestování, potřebuje však požádat o vydání cestovního dokladu (prostřednictvím ambasády) a současně získat tranzitní vízum. Žalobce nesouhlasí s žalovaným, že „měl dostatek času na vycestování z České republiky“, což je v rozporu se správním spisem, když žalobce vycestovat chce, pouze potřebuje platný cestovní doklad. S poukazem na uvedené žalobce upozorňuje, že současně podává podnět žalovanému k okamžitému propuštění a stanovení zvláštního opatření dle § 123b odst. 1 písm. c) cizineckého zákona, aby si žalobce mohl vyžádat nový cestovní doklad M.

5. Žalobce nesouhlasí ani se stanovenou délkou zajištění 90 dnů. Pokud žalovaný konstatoval, že vyřízení cestovního dokladu může trvat v rozmezí od 40 do 60 dnů a samotný průvoz dosahuje doby 30 dnů, bylo možné uložit zajištění i v kratší délce, není tedy zřejmé, proč žalovaný zvolil vyšší hranici délky zajištění.

6. Navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno.

III. Vyjádření žalovaného

7. Žalovaný poukázal na to, že shledal naplnění kumulativních podmínek dle § 124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců. První podmínka byla naplněna tím, že dne 24. 6. 2026 nabylo právní moci rozhodnutí o správním vyhoštění č.j. KRPA-87033-12/ČJ-2026-050022 ze dne 13. 7. 2026, kde byla stanovena lhůta k vycestování z území Evropské unie, a to do 15 dnů ode dne právní moci rozhodnutí. Žalobce měl tedy povinnost vycestovat z území, což však neučinil. Žalobce bhyl zařazen do Evidenc e nežádoucích osob od 24. 6. 2026 do 31. 12. 2999.

8. K žalobním námitkám uvedl, že z jednání a pobytové historie žalobce na území České republiky je zřejmé, že případné uložení zvláštního opatření za účelem vycestování by nerespektoval, a nadále by pobýval na území tak jako tomu bylo doposud. Žalobce si musel být vědom, že pro svůj pobyt na území České republiky potřebuje patřičné oprávnění. V případě žalobce nedošlo k nezákonnosti či nepřiměřenosti při vydání napadeného rozhodnutí. Po zhodnocení dosavadního chování žalobce, dospěl žalovaný k závěru, že v jeho případě existuje důvodná obava, že i nadále nebude respektovat rozhodnutí správních orgánů. Na základě uvedeného bylo přistoupeno k zajištění žalobce dle ustanovení zákona o pobytu cizinců. Žalovaný v napadeném rozhodnutí jednoznačně definoval na straně 4 až 6 důvody, které jej vedly k tomu, že v případě žalobce nepřistoupil k možnosti užití mírnějších opatření. v ustanovení stanoví, že policie zkoumá, zda uložením zvláštního opatření neohrozí výkon správního vyhoštění.“ Volba mírnějších opatření, než je zajištění cizince, je vázána na předpoklad, že cizinec bude se státními orgány spolupracovat při realizaci tohoto opatření a že neexistuje důvodná obava, že se nebude vyhýbat případnému výkonu správního vyhoštění. Pokud zde existují skutečnosti nasvědčující tomu, že cizinec bude případný výkon správního vyhoštění mařit, nelze dle zákona o pobytu cizinců přistoupit ke zvláštnímu opatření za účelem vycestování cizince. Jinými slovy pokud správní orgán shledá důvodnou obavu, že se žalobce bude vyhýbat případnému výkonu správního vyhoštění, což bude nejčastěji vyplývat z dosavadního chování cizince, přistoupí přímo k jeho zajištění, aniž by nejprve užil zvláštní opatření dle zákona o pobytu cizinců. Žalobce neoprávněně setrvával a pobýval na území, ač věděl o skutečnosti, že měl z území vycestovat. Žalobce musel vědět a počítat s tím, že pokud bude pobývat na území v rozporu s povinnostmi vyplývajícími ze zákona o pobytu cizinců, přijde doba, kdy bude muset území opustit a bude proti němu přijato opatření hájící zájem státu, kterým je jednoznačně dodržování platných zákonů a jejich respektování, které je v tomto případě spojeno se zajištěním a nuceným vycestováním z území. Žalobce sám v protokolu o podání vysvětlení uvedl (vedeno pod č. j KRPA-229816-9/ČJ-2026-000022), že nečinil žádné kroky k legalizaci svého pobytu nebo k vycestování, opakovaně se opíjel a na základě tohoto neměl dostatečné finanční prostředky k vycestování. Žalobce si sám svým přístupem a nerespektováním právních předpisů zapříčinil stav nedůvěryhodnosti, a to až do té míry, kdy žalovanému správnímu orgánu nezbylo nic jiného než možnost uložení zvláštního opatření vyloučit a přímo přistoupit k zajištění žalobce, a to z důvodu dosažení samotného cíle správního vyhoštění, kterým je ukončení nežádoucího neoprávněného pobytu žalobce na území.

9. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl.

IV. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

10. Městský soud v Praze o věci samé rozhodl ve lhůtě dle § 172 odst. 5 zákona o pobytu cizinců, a to bez jednání dle téhož ustanovení, jelikož účastníci řízení projednání věci při ústním jednání nepožadovali a soud nepovažuje nařízení ústního jednání za nezbytné.

11. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu žalobcem uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán ( věta první , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“)), a vycházel při tom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( ). V souladu s požadavky rozsudku Soudního dvora EU ze dne 8. 11. 2022, Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid, C-704/20 a C-39/21, soud z úřední povinnosti přezkoumal i podmínky zákonnosti zajištění žalobcem nenamítané. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

12. Na úvod soud konstatuje, že žalobce v žalobě vyslovil řadu obecných námitek, které se týkají přezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí či nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Tyto vady rozhodnutí soud neshledal.

13. V posuzovaném případě odůvodnění napadeného rozhodnutí splňuje požadavky přezkoumatelnosti, neboť žalovaný srozumitelně a dostatečně podrobně popsal, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, vypořádal se se všemi námitkami a vysvětlil, proč je nepovažuje za důvodné, uvedl také, podle kterých právních norem rozhodl a jakými úvahami se přitom řídil. I z obsahu žaloby je zřejmé, že žalobce nesouhlasí s právním hodnocením věci ze strany správních orgánů. Proti konkrétním závěrům žalovaného brojí a polemizuje s nimi, což by však nebylo možné, pokud by napadené rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné. Samotný nesouhlas žalobce s výsledkem hodnocení jeho věci nezakládá nezákonnost, nepřezkoumatelnost ani jinou nedostatečnost rozhodnutí. Rovněž podklady, ze kterých správní orgány vycházely, soud považuje za adekvátní, bylo přihlédnuto k tvrzením žalobce i k objektivním zjištěním jeho případu.

14. Podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců policie je oprávněna zajistit cizince staršího 15 let, jemuž bylo doručeno oznámení o zahájení řízení o správním vyhoštění anebo o jehož správním vyhoštění nebo trestu vyhoštění již bylo pravomocně rozhodnuto nebo mu byl uložen jiným členským státem Evropské unie, Islandskou republikou, Lichtenštejnským knížectvím, Norským královstvím nebo Švýcarskou konfederací zákaz vstupu platný pro území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace a nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, pokud cizinec nevycestoval v době stanovené v rozhodnutí o správním vyhoštění nebo nevycestoval z území na základě výzvy soudu k vycestování podle trestního řádu.

15. Podle § 125 odst. 1 zákona o pobytu cizinců doba zajištění nesmí překročit 180 dnů a počítá se od okamžiku omezení osobní svobody. V případě cizince mladšího 18 let nebo rodiny s nezletilými dětmi nesmí doba zajištění překročit 90 dnů.

16. Příslušná právní úprava ust. § 124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců vyžaduje k zajištění cizince současné splnění tří podmínek. Splnění první podmínky, tj. že bylo pravomocně rozhodnuto o správním vyhoštění žalobce, je v projednávané věci doloženo obsahem správního spisu, ze kterého plyne, že rozhodnutím ze dne 13. 6. 2026, čj. KRPP-87033-12/ČJ-2026-030022), kterým byla stanovena doba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie a smluvních států v délce 2 roky a které nabylo právní moci dne 24. 6. 2026, bylo žalobci uloženo správní vyhoštění a byla mu stanovena povinnost vycestovat do 15 dnů. To je v dané věci nesporné. Splněním druhé podmínky, tedy, že nepostačuje uložení zvláštního opatření za účelem vycestování, se soud bude zabývat níže v tomto rozsudku.

17. Třetí podmínka je naplněna, pokud cizinec nevycestoval z území v době stanovené v rozhodnutí o správním vyhoštění (viz dále).

18. Ze správního spisu plyne, že dne 13. 7. 2026 byl s cizincem sepsán protokol o podání vysvětlení, ve kterém uvedl, že si je vědom, že mu bylo dne 13. 6. 2026 uloženo správní vyhoštění, kterým mu byla stanovena doba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie a smluvních států v délce 2 roky. Jako důvod, pro který neodjel z České republiky uvedl, že nevycestoval, protože neměl dost financí, snažil se to řešit, ale opakovaně se opíjel a prostě na to neměl vycestovat, proto skončil na záchytce. Dále uvedl, že zde není kontaktní. V M. má dvě děti, oficiálně není ženatý. Na území ČR nemá nikoho z rodiny, je tady v České republice sám a nežijí zde žádní příbuzní, ani osoba, o níž se musí starat. Nedisponuje finančními prostředky pro pobyt, a prostředky pro vycestování z České republiky nemá. V ČR nemá žádný majetek, na území ČR přicestoval někdy v roce 2026 a od té doby je zde, a to i přes vydané vyhoštění. Není mu známa překážka nebo důvod, který by mu znemožňoval vycestování. Finanční prostředky na složení finanční záruky nemá. Na území České republiky se nenachází osoba, vůči níž by měl vyživovací povinnost, celá jeho rodina se nachází na území M. Není rodinným příslušníkem občana Evropské unie, ani s takovou osobou nežije ve společné domácnosti. Na území ČR se nenachází osoba, pro kterou by jeho vyhoštění bylo zásahem do rodinného nebo soukromého života a nemá zde ani žádné vazby, závazky nebo pohledávky. Jeho zdravotní stav je dobrý, s ničím se neléčí, lékaře pravidelně nenavštěvuje, drogy neužívá. Pro legalizaci svého pobytu nic neučinil. Svůj další život může realizovat v M., nebo jiném státě mimo území členských států Evropské unie; protokol stvrdil svým podpisem dne 13. 7. 2026 za účasti tlumočníka.

19. Součástí spisu je rozhodnutí ze dne 13. 6. 2026, čj. KRPP-87033-12/ČJ-2026-030022), kterým byla žalobci stanovena doba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie a smluvních států v délce 2 roky a které nabylo právní moci dne 24. 6. 2026. Tímto rozhodnutíám bylo žalobci uloženo správní vyhoštění a byla mu stanovena povinnost vycestovat do 15 dnů od právní moci rozhodnutí.

20. Z výše uvedeného tak vyplývá, že i třetí podmínka pro vydání předmětného rozhodnutí o zajištění byla naplněna, neboť rozhodnutím ze dne 13. 6. 2026 byla žalobci stanovena doba k vycestování z území EU a smluvních států, a to do 15 dnů od právní moci rozhodnutí, rozhodnutí nabylo právní moci dne 24. 6. 2026, žalobce však ve stanovené lhůtě do 9. 7. 2026 nevycestoval, přičemž dne 13. 7. 2026 byl zajištěn hlídkou policie; to vše uvedl i žalovaný v napadeném rozhodnutí.

21. Žalobce především nesouhlasí s žalovaným, že v jeho případě není možné užít přednostně mírnější opatření za účelem vycestování dle § 123b cizineckého zákona.

22. Podle § 123b odst. 1 zákona o pobytu cizinců jsou zvláštními opatřeními za účelem vycestování cizince z území: a) povinnost cizince oznámit policii adresu místa pobytu, zdržovat se tam, každou jeho změnu oznámit následující pracovní den policii a ve stanovené době se na adrese místa pobytu zdržovat za účelem provedení pobytové kontroly, b) složení peněžních prostředků ve volně směnitelné měně ve výši předpokládaných nákladů spojených se správním vyhoštěním (dále jen „finanční záruka“) cizincem, kterému je zvláštní opatření za účelem vycestování uloženo; peněžní prostředky za cizince může složit státní občan České republiky nebo cizinec s povoleným dlouhodobým nebo trvalým pobytem na území, c) povinnost cizince osobně se hlásit policii v době policií stanovené, d) povinnost cizince zdržovat se v místě určeném policií a ve stanovené době být v tomto místě přítomen za účelem provedení pobytové kontroly.

23. Zvláštní opatření za účelem vycestování představují alternativní řešení s cílem minimalizace omezování osobní svobody v případě zajištění cizinců (srov. rozsudek NSS ze dne 7. 12. 2011, č. j. 1 As 132/2011–51). Užití těchto mírnějších opatření předpokládá, že cizinec bude se státními orgány spolupracovat při jejich realizaci, bude schopen plnit povinnosti z toho plynoucí a že neexistuje důvodná obava, že by byl uložením zvláštního opatření ohrožen výkon rozhodnutí o správním vyhoštění, resp. vycestování. Možnost aplikace tohoto opatření nutně závisí také na důvodu zajištění. Základním pravidlem je, že uložení zvláštního opatření nesmí ohrozit výkon správního vyhoštění, resp. vycestování cizince (§ 123b odst. 4 věta druhá zákona o pobytu cizinců; čl. 15 odst. 1 a bod 16 odůvodnění návratové směrnice vychází z dostatečné účinnosti mírnějších donucovacích opatření); toto ohrožení bude typově různé v typově odlišných případech důvodů zajištění. Pokud správní orgán dospěje k závěru, že uložení zvláštního opatření nepostačuje, je povinen svůj závěr přezkoumatelným způsobem odůvodnit.

24. Podle usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 28. 2. 2017, č. j. , bod 36, závisí možnost aplikace zvláštního opatření na typovém důvodu zajištění. Ani u důvodu zajištění podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců není vždy vyloučena možnost použití zvláštního opatření. Přestože „v takovýchto případech bude volba zajištění pravidlem, i zde je nutno vždy zvážit osobní, majetkové a rodinné poměry cizince, charakter porušení povinností souvisejících s vyhošťovacím řízením, jeho dosavadní chování a respektování veřejnoprávních povinností stanovených ČR nebo jinými státy EU (včetně charakteru porušení těchto povinností ze strany cizince).“ K tomu srov. též rozsudek NSS ze dne 22. 8. 2022, č.j. -35. Posouzení, zda správní orgán přistoupí k uložení zvláštního opatření, nezahrnuje pouze subjektivní postoj cizince, zda by byl schopen a ochoten se danému opatření podrobit, ale předpokládá objektivní hodnocení celkové situace správním orgánem, na kterém leží odpovědnost rozhodnout, zda uložené opatření splní svůj účel. Vedle toho, že správní orgán musí uvedenou úvahu učinit, musí ji také promítnout do odůvodnění svého rozhodnutí (srov. rozsudky NSS ze dne 21. 3. 2012, č. j. –74, ze dne 18. 10. 2012, č. j. –40, nebo ze dne 7. 12. 2011, č. j. 1 As 132/2011–51). Jak uvedl NSS v rozsudku ze dne 12. 10. 2016, č.j. , uložení mírnějšího opatření podle § 123b odst. 1 zákona o pobytu cizinců je vázáno na předpoklad, že cizinec bude schopen plnit povinnosti z něj plynoucí (subjektivní složka), a zároveň neexistuje důvodná obava, že by uložením zvláštního opatření byl ohrožen výkon správního vyhoštění (objektivní složka); nesplnění jednoho nebo druhého předpokladu je samostatným důvodem pro závěr, že nepostačuje uložit zvláštní opatření za účelem vycestování.

25. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí možností uložení zvláštních opatření za účelem vycestování podle § 123b zákona o pobytu cizinců podrobně zabýval (na stranách 4 - 6 napadeného rozhodnutí), a to včetně jednotlivých alternativ dle písm. a) – d) předmětného ust. § 123b, při jejich hodnocení vyšel z konkrétních skutečností týkajících se situace žalobce, které mu byly známy z jeho pobytové historie a které žalobce sdělil při podání vysvětlení dne 13. 7. 2026. Přitom vycházel ze skutečnosti, že žalobce se na policii dobrovolně nedostavil, jeho jednání bylo zjištěno až kontrolou policie, pokud by k tomu nedošlo, cizinec by ve svém jednání pokračoval a pobýval by zde dále v rozporu se zákony na území České republiky, kde nemá nahlášenou žádnou pobytovou adresu, jedná se tak o zcela nekontaktní osobu, kdy v jeho případě hrozí důvodná obava, že opět nebude respektovat jemu uložené případné další správní vyhoštění, a stane se tak nedohledatelným pro potřebu správního orgánu.

26. Žalobce nemá ani dostatečnou a odpovídající požadovanou finanční hotovost, byť si byl vědom povinnosti vycestovat, nečinil tak a chtěl pokračovat ve výdělečné činnosti v ČR bez oprávnění, platným cestovním dokladem nedisponuje. Žalovaný v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že cizinec nerespektuje své povinnosti na úseku pobytu cizinců, bydlí v ČR na neznámém místě, adresu nikde nehlásil, neskýtá záruku, že by spolupracoval s orgány policie, nemá žádný majetek, nedisponuje finančními prostředky ke složení finanční záruky, ani není žádná osoba, která by za něj záruku složila, opakovaně porušuje právní předpisy, jeho dobrovolné vycestování nelze očekávat, nemá místo, kde by se mohl zdržovat, z jeho jednání je evidentní, že neměl v úmyslu vycestovat. Za těchto okolností žalovaný shledal, že žalobce neskýtá záruku, že bude plnit povinnosti mu uložené správním orgánem (tedy ani případně mu uložené zvláštní opatření za účelem vycestování).

27. Soud se s výše uvedeným hodnocením ztotožňuje, posouzení možnosti uložení mírnějších opatření je dostatečně odůvodněné, žalovaný zde přihlédl k výše uvedeným individuálním aspektům případu žalobce. Za této situace uložení zvláštních opatření podle § 123b zákona o pobytu cizinců nepřicházelo v úvahu, nebyla splněna ani subjektivní, ani objektivní složka, byla zde dána důvodná obava, že by uložením zvláštního opatření byl ohrožen výkon vyhoštění žalobce, uvedené nenasvědčovalo možné aktivní snaze žalobce spolupracovat s orgány České republiky. Namítá-li žalobce, že žalovaný se ani nepokusil zjistit, zda u žalobce bude možné se pravidelně hlásit žalovanému v předem stanovený den a čas, pak soud uvádí, že za situace, kdy žalobce nemá v České republice hlášenu žádnou kontaktní adresu, je výraznou měrou oslabena účelnost přijetí takového opatření, a to právě v kontextu dalších výše uvedených okolností případu žalobce.

28. Byť žalobce uvádí, že žalovaný nezjistil řádně skutkový stav věci, tuto námitku nijak blíže nekonkretizoval, a soud se tedy touto zcela obecnou námitkou nemohl blíže zabývat.

29. Žalobce tvrdí v žalobě, že chce vycestovat do země původu a brání mu v tom vyhotovení nového cestovního dokladu. Soud se v daném případě ztotožňuje s žalovaným, že „měl dostatek času na vycestování z České republiky“, když současně do protokolu uvedl, že pro legalizaci svého pobytu nic neučinil, nemá nic, nemá žádné pracovní povolení. Žalobce kromě svého sdělení, že chce vycestovat, rovněž uvedl, že důvodem pro nesplnění povinnosti vyplývající z rozhodnutí o správním vyhoštění je skutečnost, že si potřebuje zajistit finanční prostředky. Jinými slovy pro splnění povinnosti vyplývající z rozhodnutí o správním vyhoštění nebyla pro žalobce rozhodná žalovaným stanovená lhůta (do 9. 7. 2026), nýbrž jeho vlastní potřeba finančních prostředků. Skutečnost, že by činil kroky k získání nového cestovního dokladu, žalobce sám popřel. Soud proto tuto argumentaci shledal toliko účelovou.

30. Pokud jde o přiměřenost doby zajištění na 90 dnů, žalovaná tuto dobu odůvodnila odhadem předpokládané doby vyplývající z nutnosti zajistit náhradní cestovní doklad, přičemž doba vydání náhradního cestovního dokladu se odvíjí od konkrétního státu, kterého je cizinec občanem, zajištění letenky nebo vyjednání průvozu přes jiné členské státy EU, k zajištění policejní eskorty a komunikace s žalobcovým domovským státem. Po zvážení všech okolností daného případu uzavřel správní orgán, že doba 90 dnů je přiměřená. Dle § 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců policie stanoví dobu trvání zajištění s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy výkonu správního vyhoštění. Soud se s posouzením přiměřenosti doby ztotožňuje, neboť právě absence platného cestovního dokladu a nutnost vystavení nového cestovního dokladu náhradního znamená ve svém důsledku náročnější časovou přípravu (v podrobnostech blíže uvedl žalovaný na straně 6 napadeného rozhodnutí) a na ni budou navazovat další nezbytné úkony pro realizaci správního vyhoštění.

31. Lze shrnout, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí, jakož i z předloženého správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu věci, který má oporu ve spise, a soud nezjistil žádné skutečnosti, na základě, kterých by bylo nutné napadené rozhodnutí ve vztahu k rozsahu skutkových zjištění a z nich plynoucích právních závěrů hodnotit jako nezákonné. Své závěry pak žalovaný v napadeném rozhodnutí řádně a přezkoumatelně odůvodnil, žádné vnitřní rozpory soud neshledal. Soud uzavírá, že všechny podmínky pro rozhodnutí o zajištění vyžadované ust. § 124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců byly v případě žalobce naplněny, nebylo možné použít mírnějších opatření, přičemž použití daného institutu zajištění nebylo v případě žalobce nepřiměřené, stanovená délka zajištění nepřesahovala zákonné rozmezí a byla dostatečně odůvodněna (bylo přihlédnuto i k tomu, že žalobci je potřeba zajistit náhradní cestovní doklad).

32. S ohledem na výše uvedené závěry soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji dle zamítl.

33. O náhradě nákladů řízení jeho účastníků soud rozhodl podle Žalobce ve věci neměl úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalovanému žádné náklady řízení nad rámec úřední činnosti nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v , , a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Praha 10. srpna 2026

JUDr. Ludmila Sandnerová v. r.

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje J. S.