Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

48 A 24/2026 - 29

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem Janem Ferfeckým ve věci

žalobce: I. D.

bytem X

zastoupený advokátem JUDr. Jiřím Pokorným, Ph.D.

sídlem Blanická 1008/28, 120 00 Praha 2

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra

sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha 7

o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, který spočíval ve vrácení žádosti žalobce o dočasnou ochranu z 13. 5. 2026 evidované pod čj. OAM0393827/DO2026 pro její nepřijatelnost

takto:

I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobci dne 13. 5. 2026 vrátil jeho žádost o dočasnou ochranu, evidovanou pod sp. zn. OAM-0393827/DO-2026, jako nepřijatelnou, byl nezákonný.

II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu z 13. 5. 2026, evidované pod sp. zn. OAM-0393827/DO-2026.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 12 269 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Jiřího Pokorného, Ph.D., advokáta.

Odůvodnění:

I. Podání stran

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá určení, že zásah žalovaného, kterým mu vrátil žádost jako nepřijatelnou podle , o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace (lex Ukrajina), byl nezákonný. Zároveň navrhl, aby soud žalovanému přikázal obnovit stav před vrácením žádosti. Žalovaný nesprávně uzavřel, že žalobce neprokázal, že by byl osobou uvedenou v lex Ukrajina a chybně mu tak jeho žádost vrátil jako nepřijatelnou dle uvedeného zákona.

2. Žalobce popsal, že se dne 24. 2. 2022 zdržoval na území Ukrajiny a právě toho dne překročil ukrajinsko-maďarskou hranici. Dne 15. 11. 2023 obdržel dočasnou ochranu (povolení za tímto účelem) z důvodu sloučení se svou manželkou. Ta se však musela kvůli zdravotnímu stavu své matky vzdát své dočasné ochrany v České republice a odcestovat na Ukrajinu. Rozhodnutím z 16. 4. 2026 žalovaný povolení za účelem dočasné ochrany z tohoto důvodu odňal. Následně proto žalobce dne 13. 5. 2026 podal žádost o poskytnutí dočasné ochrany, a to z důvodu, že je otcem dítěte držitelky dočasné ochrany v České republice (ČR) Viktoriie Lenchur, o čemž předložil souhlasné prohlášení rodičů o určení otcovství k dosud nenarozenému dítěti.

3. Žalovaný to dle žalobce nijak nezohlednil a jeho žádost neposoudil individuálně. Předně, žalobce pobýval k 24. 2. 2022 na Ukrajině a tu opustil až tento den. Zároveň měl žalovaný zohlednit ustanovení upravující sloučení rodiny, konkrétně , o dočasné ochraně cizinců (zákon o dočasné ochraně). Konkrétně žalobce poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) z 23. 5. 2025, č. j. - 62, dle kterého je-li držitelkou dočasné ochrany matka, bude tato ochrana náležet i jejímu novorozenému dítěti. Z toho dle žalobce vyplývá, že po narození dítěte bude žalobce jako otec rodinným příslušníkem cizince požívajícího dočasné ochrany mladšího 18 let. Žádost měl tedy věcně posoudit, potažmo mu dočasnou ochranu udělit.

4. Žalovaný ve vyjádření z 21. 7. 2026 navrhl zamítnutí žaloby. Žádost vyhodnotil jako nepřijatelnou z důvodu, že žalobce disponoval maďarským povolením k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání. Žalobce tak nelze považovat za osobu vysídlenou z Ukrajiny v důsledku válečného konfliktu. K otázce sloučení rodiny žalovaný uvedl, že jeho předpokladem je existence rodinného příslušníka, který je nositelem dočasné ochrany. Souhlasné prohlášení rodičů o určení otcovství k nenarozenému dítěti o splnění této podmínky nevypovídá. Poukázal na to, že člověk má právní osobnost od narození do smrti, úprava nascitura nemůže založit plnou právní subjektivitu ve veřejnoprávních vztazích. Pokud zde nějaký zájem existuje, je to především zájem samotného žalobce na zajištění pobytového oprávnění.

II. Posouzení věci soudem

5. Žaloba je přípustná. Závěry rozsudku NSS z 3. 4. 2025, čj. , a rozsudku Soudního dvora Evropské unie (SDEU) z 27. 2. 2025, C753/23, Krasiliva, je třeba v otázce přípustnosti bez dalšího vztáhnout i na věci týkající se nepřijatelnosti žádosti dle § 5 odst. 1 písm. b) lex Ukrajina. Žaloba je rovněž včasná a podala ji osoba k tomu oprávněná.

6. Při přezkoumání tvrzeného zásahu soud vycházel ze skutkového a právního stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí [ , )].

7. Ve věci samé soud rozhodl bez nařízení jednání ( ). Žalovaný s tím souhlasil výslovně, žalobce se nevyjádřil a souhlasil tak implicitně. Soud neshledal potřebu nařídit jednání ani pro potřeby dokazování. Podkladem pro rozhodnutí soudu je primárně tiskopis žádosti o dočasnou ochranu, kterou žalobkyně podala u žalovaného a který ji žalovaný vrátil. Tento dokument je stranám dobře znám a je obsažen i v předloženém spisovém materiálu. Pokud jde o další podklady, zejména z Cizineckého informačního systému, i ty jsou obsaženy v předloženém spisu.

8. Ochranu podle a násl. může správní soud poskytnout tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Tyto podmínky je nutno splnit kumulativně. Není-li, byť jen jediná z podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle a násl. poskytnout (rozsudek NSS z 17. 3. 2008, čj. -65, č. 603/2005 Sb. NSS).

9. V této věci jsou splněny první, druhá a pátá podmínka, neboť vrácení žádosti o dočasnou ochranu žalobci pro nepřijatelnost představuje přímý zásah do jeho práv. Z judikatury vyplývá, že vrácení žádosti pro nepřijatelnost může být zásahem ve smyslu (rozsudek NSS z 30. 5. 2017, čj. -52, č. 3601/2017 Sb. NSS). Čtvrtá podmínka je taktéž splněna. Zbývá tedy posoudit, zda žalovaný postupoval v souladu s právními předpisy, pokud žádost o dočasnou ochranu žalobci vrátil jako nepřijatelnou.

10. Podle § 5 odst. 1 písm. b) lex Ukrajina platí, že žádost o udělení dočasné ochrany je nepřijatelná, jestliže je podána cizincem, který není uveden v § 3. Ustanovení § 3 odst. 1 lex Ukrajina stanovuje, že správní orgány udělí pobytové oprávnění osobám, na které se povinně vztahuje prováděcí rozhodnutí 2022/382 Prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 z 4. 3. 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana.

. To aktivovalo dočasnou ochranu ve smyslu směrnice 2001/55/ES Směrnice Rady 2001/55/ES z 20. 7. 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími.

v souvislosti s ruskou agresí na Ukrajině. Okruh osob, na které dočasná ochrana dopadá, je upraven v čl. 2 odst. 1 uvedeného prováděcího rozhodnutí (srov. též rozsudek NSS z 30. 10. 2024, čj. ). Jedná se primárně o ukrajinské státní příslušníky vysídlené z Ukrajiny 24. 2 2022 nebo později v důsledku vojenské invaze ruských ozbrojených sil, kteří pobývali na Ukrajině před 24. 2. 2022, osoby bez státní příslušnosti a státní příslušníky třetích zemí, kterým byla před 24. 2. 2022 poskytnuta mezinárodní ochrana nebo odpovídající vnitrostátní ochrana na Ukrajině, popř. rodinné příslušníky výše uvedených osob.

11. Žalobce je státním příslušníkem Ukrajiny. Je zřejmé, že nynější žádost o dočasnou ochranu podal v souvislosti s návratem své manželky na Ukrajinu, jelikož tím přišel o dočasnou ochranu z důvodu sloučení rodiny. Ve formuláři žádosti uvedl, že dne 24. 2. 2022 (den zahájení ruské plnohodnotné agrese) pobýval na území Ukrajiny; v jiném členském státě dočasnou ochranu dosud nezískal. Byl však držitelem pobytového oprávnění v Maďarsku. Žalovaný do formuláře vyznačil, že žalobce na Ukrajině pobýval před 24. 2. 2022, zaznačil však také, že nebylo prokázáno, že by byl osobou dle § 3 lex Ukrajina.

12. Soud má za to, že v tomto případě nepostupoval v souladu se zákonem.

13. Pro přiznání postavení osoby podle § 3 odst. 1 lex Ukrajina, resp. čl. 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí 2022/382, je nezbytné, aby (i) byla vysídlena z Ukrajiny dne 24. 2. 2022 nebo po tomto datu v důsledku ruské vojenské invaze a (ii) aby pobývala na Ukrajině před 24. 2. 2022 (srov. i rozsudek NSS z 6. 3. 2026, čj. -14).

14. Žalovaný dle soudu spíše nezpochybňuje naplnění podmínky ad (ii), v tomto ohledu ve vyjádření k žalobě ničeho netvrdil. Naopak, ve formuláři vyznačil, že žalobce na Ukrajině k tomuto dni pobýval. Žalobce sám uvádí, že 24. 2. 2022 na Ukrajině byl a právě tento den překročil hranice do Maďarska, k čemuž doložil i sken razítka v cestovním pase. Podstata argumentace žalovaného tkví v tom, že na žalobce nelze i v důsledku toho, že disponoval maďarským pobytovým oprávněním pohlížet jako na osobu, jež byla z Ukrajiny vysídlena v důsledku ruské válečné agrese, tedy nesplňuje podmínku ad (i).

15. K tomu soud nejprve poznamenává, že naplnění této podmínky žalobce výslovně neadresoval ani v návaznosti na zaslané vyjádření k žalobě. Na druhou stranu není sporu o tom, že žalobce zpochybňuje závěr o nenaplnění podmínek § 3 lex Ukrajina jako celek, implicitně tedy zakládá, že Ukrajinu opustil v důsledku ruské invaze. Obě podmínky jinými slovy nelze zcela oddělovat. Zvláště ne v situaci, kdy se měl na Ukrajině dne 24. 2. 2022 fyzicky zdržovat a právě toho dne (v den zahájení invaze) ji i opustit. Nehledě na to, že v odpovědi na podnět k přezkumu postupu vrácení formuláře žádosti z 19. 6. 2026 žalovaný naopak tvrdil, že žalobce na Ukrajině nepobýval, ale pobýval v schengenském prostoru. Tím spíše nelze žalobci vyčítat, že se primárně vyjadřoval k podmínce pobytu na Ukrajině a jmenovitě nenapadl druhou rovinu případu. Rovněž soud se tedy těmito podmínkami bude zabývat společně.

16. Pro naplnění podmínky pobytu na Ukrajině je rozhodující, zda tam měla osoba těžiště svých zájmů, (zejména rozsudek zdejšího soudu z 17. 8. 2023, čj. 32, z nedávné doby též již cit. rozsudek NSS ). Samo disponování pobytovým oprávněním v jiném státě (zde Maďarsku) neznamená, že osoba již nesplňuje podmínku pobývání na Ukrajině. Tím spíše tomu tak nebude v situaci, kdy se tam žalobce dne 24. 2. 2022 též měl fyzicky nacházet. Judikatura požaduje důsledné posouzení individuálních okolností každého případu, zejména toho, že skutečně takové oprávnění žadatel v relevantní míře využíval (kromě výše cit. judikatury též např. rozsudek NSS z 29. 5. 2025, čj. -20). Z posledně připomínaného rozsudku též vyplývá, že takové zkoumání z povahy věci musí probíhat v rámci věcného posouzení žádosti; postup při odmítnutí žádosti pro nepřijatelnost jej neumožňuje. Odmítnout žádost bude tudíž možné jen v případě, kdy o pobytu žadatele mimo Ukrajinu nebudou rozumné pochybnosti.

17. Rovněž pro posouzení podmínky vysídlení ve smyslu čl. 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí 2022/382 pak není bez dalšího rozhodné, že žadatel disponuje (disponoval) jiným pobytovým oprávněním. Vysídlení představuje jakékoli, a to i opakované, opuštění státu, k němuž došlo v době od 24. 2. 2022 v důsledku válečného konfliktu (např. rozsudek zdejšího soudu z 20. 6. 2025, čj. , nebo již cit. rozsudek NSS ).

18. Ani skutečnost, že se žadatel vrátí (vrací) zpět na Ukrajinu (např. během aktivního využívání pobytového oprávnění jinde) tudíž automaticky neznamená, že jí následně neopustí v důsledku válečného konfliktu. Situace může být odlišná v případě, pokud skutečně dlouhodobě pobývá v zahraničí a na Ukrajinu se vrací jen sporadicky, např. na krátkodobé návštěvy; pak nelze vyloučit zpochybnění podmínky vysídlení v důsledku válečného konfliktu. Žalovaný ovšem vyšel čistě z existence maďarského povolení k zaměstnání, nezkoumal, zda a jak jej žalobce využíval, jestli a proč se před 24. 2. 2022 vrátil na Ukrajinu a z jakého důvodu ji opustil; nic z toho z předloženého spisového materiálu nevyplývá. Stěží pak mohl uzavřít o tom, že na Ukrajině žalobce nepobýval, popř. že nebyl vysídlen v důsledku ozbrojeného konfliktu. Porovná-li soud tvrzení žalobce, že se 24. 2. 2022 nacházel na Ukrajině a že právě tento den (sic!) ji opustil, což dokládal i otiskem vstupního razítka, se zcela vágním odkazem na existenci maďarského pobytového oprávnění, nemohou pochybnosti žalovaného o důvodech opuštění Ukrajiny obstát.

19. Za této situace nelze považovat skutkový stav zachycený žalovaným v předložených podkladech za dostatečně zjištěný. Tvrzení žalobce o naplnění podmínek čl. 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí Rady 2022/382 lze vyvrátit pouze dalším dokazováním v rámci meritorního posouzení žádosti (logicky zejména pokud jde o pobytovou historii v Maďarsku a na Ukrajině). Není přitom úkolem soudu provádět toto dokazování namísto žalovaného, který žádost odmítl bez věcného posouzení. Úkolem soudu je v tomto případě jen vyhodnotit, zda byly splněny podmínky pro odmítnutí žádosti. Nikoli nutně definitivně uzavřít, zda žalobci dočasná ochrana náleží (zda spadá pod personální rozsah zmíněného prováděcího rozhodnutí).

20. Už jen z tohoto důvodu soud musel žalobě vyhovět.

21. Dále pak žalobce (nutno říct, že ve větším rozsahu, než výše uvedenou otázku) namítal též otázku udělení dočasné ochrany za účelem sloučení rodiny. S tím počítají § 51 nebo 52 zákona o dočasné ochraně, který se použije subsidiárně vedle lex Ukrajina. Žalobce se konkrétně domáhá ustanovení § 51 odst. 2 písm. c) zákona o dočasné ochraně, dle kterého rodinným příslušníkem cizince požívajícího dočasné ochrany se pro účely sloučení rodiny a poskytování finančního příspěvku rozumí rodič cizince požívajícího dočasné ochrany mladšího 18 let.

22. Tvrdí, že takovou osobou (cizincem mladším 18 let požívajícím dočasné ochrany) je jeho dosud nenarozené dítě, otcovství k němuž v mezidobí prohlásil (k tomu nyní předložil i souhlasné prohlášení rodičů). Soud v prvé řadě zdůrazňuje, že touto skutečností ve formuláři žádosti žalobce výslovně neargumentoval, není tedy chybou žalovaného, že v daném směru neučinil jakoukoliv poznámku. To však soud nezbavuje povinnosti vypořádat se s takto nastolenou otázkou. Bude přitom vycházet z toho, že se dítě dosud nenarodilo (soud nemá informace opačné a z lékařské zprávy z 4. 5. 2026, předložené soudu, vyplývá, že těhotenství tehdy trvalo 11 týdnů – jeho narození ke dni rozhodnutí soudu je tudíž velmi nepravděpodobné).

23. Žalobce poukázal na rozsudek NSS z 23. 5. 2025, čj. -62, z něhož dovozoval, že pokud je matka dítěte držitelkou dočasné ochrany, bude ta náležet i jejímu novorozenému dítěti. Zdejší soud tuto premisu nijak nezpochybňuje, nezpochybňuje ani, že poté by i žalobci náležel nárok na dočasnou ochranu z důvodu sloučení rodiny dle § 51 odst. 2 písm. c) zákona o dočasné ochraně. Neznamená to však, že žalobci tento nárok náleží již v době těhotenství matky, tedy před narozením dítěte. To NSS v uvedeném rozsudku neřekl, naopak výslovně podotkl, že se tamější žadatel stane rodinným příslušníkem ve smyslu daného ustanovení po narození dítěte (viz bod 32 jeho odůvodnění). Zároveň připustil, že těhotenství by mohlo být důvodem hodným zvláštního zřetele s ohledem na § 52 zákona o dočasné ochraně (bod 31).

24. Žalobce zdejšímu soudu nepředložil žádný další argument, že by tomu mělo být jinak. To pak předurčuje i rozsah a hloubku soudního přezkumu. Předně soud zdůrazňuje, že účinky souhlasného prohlášení rodičů nastávají až narozením dítěte [Králíčková, Z., Hrušáková, M., Westphalová, L. a kol. II. Rodinné právo ( −975). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 512-520]. Nyní tudíž nelze na žalobce pohlížet jako na otce tohoto dosud nenarozeného dítěte. Soud nadto považuje za logické, že dočasnou ochranu (resp. i české pobytové oprávnění za tímto účelem) může dítě nabýt až narozením, neboť až tím získává právní subjektivitu (srov. i žalovaným odkazovaný , ). Úprava postavení nascitura ( téhož zákona) na tom nic nemění (nehledě na to, že nenarozené dítě matky, která sama požívá dočasné ochrany, žádné formální postavení v tomto směru nepotřebuje). Podstatné v tomto ohledu dále je, že i kdyby se snad na toto dítě i před narozením pohlíželo jako na osobu požívající dočasné ochrany (jako obecného institutu založeného prováděcím rozhodnutím 2022/382), neznamená to, že disponuje i českým pobytovým oprávněním za tímto účelem – to musí po narození teprve získat. Potom na něj nyní nelze hledět jako na cizince požívajícího dočasné ochrany ve smyslu zákona o dočasné ochraně, jehož by žalobce mohl být rodinným příslušníkem (viz i rozsudek NSS z 13. 8. 2025, čj. -22). Nedůvodnost této námitky však na výsledku nynějšího řízení nic nemění.

III. Závěr a náklady řízení

25. S ohledem na výše uvedené soud podle věty první určil, že zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobci vrátil jeho žádost o dočasnou ochranu jako nepřijatelnou, byl nezákonný. Žalovanému zároveň přikázal, aby obnovil stav před vrácením této žádosti – bude na něm se věcně zabývat tím, v jaké zemi žalobce před 24. 2. 2022 dlouhodobě pobýval, resp. zda lze vzhledem k tomu na něj hledět jako na osobu vysídlenou v důsledku válečného konfliktu. Teprve poté bude možné případně uzavřít o tom, že žalobce nespadá pod rozsah dočasné ochrany. Soud nyní nemůže na podkladě dosavadních skutkových zjištění definitivně uzavřít o tom, že snad mu má či nemá být pobytové oprávnění za účelem dočasné ochrany uděleno. Pro pořádek pak dodává, že se nezabýval jinými možnými důvody nepřijatelnosti, neboť na žádné jiné důvody žalovaný nepoukázal.

26. Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto mu dle náleží právo na náhradu nákladů, které v řízení před soudem důvodně vynaložil. Vzhledem k tomu, že byl od poplatkové povinnosti osvobozen, náleží mu pouze částka odpovídající náhradě nákladů a odměně jeho zástupce. Ta spočívá v odměně za dva úkony právní služby (tj. převzetí zastoupení a sepsání žaloby; relevanci a vůbec uskutečnění a délku specificky zmíněné porady s klientem zástupce žalobkyně soudu žádným způsobem nepřiblížil, resp. neosvědčil) podle a d) , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (AT) v částce 4 620 Kč za jeden úkon, celkem 9 240 Kč [ , AT], a náhradě hotových výdajů za 2 úkony v částce 450 Kč za jeden úkon, celkem 900 Kč ( AT). Zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, jak soud ověřil, výsledná odměny a náhrady hotových výdajů se proto dále zvyšuje o 21 %. Náklady tak činí celkem 12 269 Kč.

27. Soud nepřehlédl, že žalobce (jeho zástupce) požadoval zvýšení mimosmluvní úhrady ve smyslu § 12 odst. 1 AT s odkazem na složitost věci, použití cizího jazyka a unijního práva. Soud takové důvody neshledal: unijní právo je v zásadě srovnatelné s právem vnitrostátním (lze jej považovat za součást právního řádu); advokát jinými slovy musí pracovat s unijním právem v zásadě obdobně jako s právem českým. Věc nelze ani jinak označit za mimořádně složitou s ohledem na existenci robustní judikatury správních soudů, jež se k této problematice opakovaně vyjadřovaly – to dokládají ostatně také odkazy a citace této judikatury obsažené v žalobě. Zástupce žalobkyně ostatně danou oblast neřešil poprvé (srov. rozsudek zdejšího soudu z 11. 6. 2026, čj. - 29, bod 21) a ani robustnost žalobních námitek (srov. výše) nesvědčí o mimořádném zatížení zástupce žalobce tímto případem.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u NSS, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, který o ní též rozhoduje.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Kasační stížnost by svým významem měla podstatně přesahovat vlastní zájmy stěžovatele ( ).

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Praha 18. srpna 2026

Mgr. Jan Ferfecký v. r.

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje K. Š.