Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
33 Ad 30/2025 - 78.pdf
PDF · 0 B
No categories available
33 Ad 30/2025 - 78
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Hlouchem, Ph.D., v právní věci
žalobce: L. S.
bytem X
zastoupený advokátem Mgr. Markem Novotným
sídlem Panská 397/2, 602 00 Brno
proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí
sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 9. 2025, sp. zn. SZ/MPSV-2025/119526-923, č. j. MPSV-2025/185907-923,
takto:
I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 9. 2025, sp. zn. SZ/MPSV-2025/119526-923, č. j. MPSV-2025/185907-923, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 34 223,50 Kč, a to ve lhůtě do 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Marka Novotného, sídlem Panská 397/2, 602 00 Brno.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Včasně podanou žalobou ke Krajskému soudu v Brně (dále též „krajský soud“) napadl žalobce shora vymezené rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 9. 2025, SZ/MPSV-2025/119526-923, č. j. MPSV-2025/185907-923 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl jeho odvolání a v plném rozsahu potvrdil rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Brně (dále taktéž jen „prvostupňový orgán“ či „správní orgán I. stupně“) ze dne 15. 5. 2025, č. j. 111736/25/BO (dále taktéž „prvostupňové rozhodnutí“ či „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“).
2. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně zamítl žádost žalobce o dávku pro osoby se zdravotním postižením příspěvek na zvláštní pomůcku – Svislou zdvihací plošinu, včetně instalace dle zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, ve znění pozdějších předpisů (dále taktéž jen „zákon o dávkách pro OZP“). Prvostupňové rozhodnutí přitom vycházelo z posudku lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu Brno-venkov (dále jen „IPZS“) ze dne 19. 2. 2025 a současně z posudku lékařky IPZS ze dne 25. 4. 2025, dle nichž žalobce ve smyslu § 9 odst. 1 a 4 zákona o dávkách pro OZP není osobou se zdravotním postižením charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu uvedeným v příloze tohoto zákona. V případě žalobce totiž nejde o těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí uvedenou v části I. bodu 1. přílohy k citovanému zákonu, jakož ani o zdravotní postižení interní povahy způsobující těžké omezení pohyblivosti uvedené v části I. bodu 4. přílohy k citovanému zákonu.
II. Napadené rozhodnutí
3. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný zrekapituloval dosavadní průběh správního řízení a obsah spisové dokumentace. Poté se zabýval zákonností a správností prvostupňového rozhodnutí.
4. S ohledem na odvolací námitky nechal žalovaný zdravotní stav žalobce opětovně přezkoumat Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí, pracoviště Brno (dále jen „PK MPSV“ či „komise“). Ta se ve svém posudku ze dne 7. 8. 2025 plně ztotožnila se závěry lékařů IPZS, že v případě žalobce nejde ve smyslu § 9 zákona o dávkách pro OZP o osobu se zdravotním postižením charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu uvedeným v příloze tohoto zákona. Z posudkového hodnocení komise vyplývá, že hlavní příčinou žalobcova dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je hypomobilita při postižení kloubů a páteře při juvenilní idiopatické artritidě.
5. Podle doložené dokumentace praktického lékaře je žalobce orientovaný, jeho chůze je kolébavá a využívá francouzské hole. Dle revmatologického vyšetření z října 2024 je objektivně kloubní nález žalobce s deformitami starého data, bez nových synovitid a projevů aktivity onemocnění. Podle neurologického vyšetření ze dne 17. 3. 2025 je žalobce objektivně orientovaný, řeč má v normě, vykazuje ojedinělé záškuby v obličeji vpravo. Horní končetiny žalobce jsou bez paréz a bez ložiskové symptomatologie. U žalobce jsou přítomny deformity po operaci kloubů s výrazným omezením v ramenních kloubech. Na dolních končetinách má potom žalobce oslabené reflexy (v oblasti L2–S2), ovšem dolní končetiny jsou bez paréz. Dále komise u žalobce zjistila projevy těžké revmatoidní artritidy na všech kloubech, zástavu růstu končetin či též jizvy po operacích kloubů, v důsledku čehož jsou jeho pohyby výrazně omezeny. Žalobce současně vykazuje poruchu statiky i dynamiky páteře, přičemž pohyb v krční páteři je minimální.
6. Při osobním vyšetření žalobce při jednání komise zjistila, že žalobce je celkově menšího vzrůstu a vykazuje zkrácení horních i dolních končetin. Žalobcova páteř je tuhá s minimálními pohyby (dle Thomayerova testu žalobce při předklonu dosáhne jen 10 cm nad kolena). Ramena žalobce jsou klidná (pohyb S 10-0-20, F 20-0-5 R, T 10-0-5). V případě loktů PK MPSV zjistila flekční kontrakturu (pohyb bilaterálně 25-0-80), pronace a supinace loktů žalobce činí 10-0-5. Zápěstí i prsty žalobce jsou trvale zkrácené (pohyb zápěstí 10-0-5). I přes výraznou flekční kontrakturu prstů žalobce svede slabší stisk. Kyčle žalobce jsou klidné (pohyb S 0-0-75, F 15-0-5 R, T 15-0-5), stejně jako i jeho kolena (pohyb 0-0-75) či hlezna. Z neurologického hlediska a prokrvení jsou horní i dolní končetiny žalobce v normě.
7. Po zhodnocení doložené dokumentace PK MPSV uzavřela, že funkční postižení několika celků je v případě žalobce jistě závažné, avšak toto postižení nezpůsobuje žalobci neschopnost chůze či odkázanost na invalidní vozík. Příspěvek na zvláštní pomůcku je podle platné právní úpravy dán taxativním výčtem zdravotních postižení uvedených v příloze k zákonu o dávkách pro OZP, přičemž žádné z těchto postižení v případě žalobce prokázáno nebylo.
8. Poněvadž žalovaný zjistil v posudku PK MPSV nesrovnalosti, požádal PK MPSV o vyhotovení doplňujícího posudku. V rámci doplnění posudku ze dne 5. 9. 2025 komise setrvala na svém stávajícím posudkovém závěru. Zároveň komise výslovně odmítla požadavek, aby se vyjádřila k závěrům posudků lékařů IPZS, neboť provedla vlastní vyšetření žalobce u jednání. PK MPSV komplexně zhodnotila celou dokumentaci za účasti odborného lékaře v oboru ortopedie, který vyšetřil všechny žalobcovy klouby včetně páteře. Na základě vyšetření u jednání nebyly zjištěny objektivní skutečnosti, jež by naplňovaly kritéria pro přiznání zvláštní pomůcky.
9. Žalovaný vyhodnotil posudek PK MPSV v kontextu jeho doplnění jako úplný a přesvědčivý. PK MPSV přezkoumala zdravotní stav žalobce na základě doložené podkladové dokumentace a vycházela i z vlastního vyšetření žalobce odborným lékařem z oboru ortopedie. Své posudky komise vypracovala v řádném složení, přičemž oba posudky obsahují dostatečné odůvodnění posudkového závěru ve vztahu ke zdravotnímu postižení žalobce. Správní orgány jsou povinny řídit se zákonem o dávkách pro OZP, kde jsou uvedena konkrétní zdravotní postižení, kterým musí zdravotní stav žalobce odpovídat. Srovnání s obdobným zdravotním postižením tak není možné.
10. Závěrem žalovaný odmítl návrh žalobce na vyhotovení znaleckého posudku s odůvodněním, že on ani komise nemají oprávnění žádat vypracování znaleckého posudku pro účely správního řízení ve věci dávek pro osoby se zdravotním postižením. Po provedeném řízení a zhodnocení podkladů pro rozhodnutí tak žalovaný odvolání žalobce zamítl a prvostupňové rozhodnutí jako zákonné a věcně správné potvrdil.
III. Žaloba
11. Žalobce namítal, že posudek PK MPSV ze dne 7. 8. 2025 ani po doplnění není úplný a přesvědčivý, přičemž zdůraznil, že sám měří pouhých 151 cm, a tudíž při nášlapu na schod (i třeba s menším omezením rozsahu pohybu v kolenních kloubech) nemůže bezpečně stabilizovat svoji pozici při následujícím výšlapu na navazující schod. K tomu mu kromě omezení v kolenou a kyčlích brání i nepohyblivé kotníky. I kdyby přitom s tímto hendikepem žalobce úspěšně na schod vkročil, nemá vzhledem k těžkému postižení horních končetin (resp. zápěstí) možnost přidržovat se zábradlí a zamezit tak hrozícímu pádu ze schodů.
12. Žalobce brojil rovněž proti obsahu Instrukce náměstkyně ministryně sekce sociálně pojistných systémů č. 2/ 2016, jež se nesprávně vůbec nezabývá a nepamatuje na kvalitu hybnosti kloubů. Podle žalobce je přitom posudkově rozhodné právě omezení rozsahu flexe, jež nabývá na významu zejména u osob s nižším vzrůstem. Žalovaný ani posudkové orgány se ovšem těmito námitkami vůbec nezabývali, pročež jsou jejich rozhodnutí nepřezkoumatelná. Z žádného z posudků není zřetelné, jakými úvahami se příslušné posudkové orgány řídily a z jakých konkrétních důvodů neshledaly omezení hybnosti žalobce za podstatné.
13. Žalobce přitom splňuje i těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí dle písm. g) Instrukce, neboť v rámci kloubového revmatismu trpí těžkým postižením páteře (žalobce má srostlých několik obratlů) a vykazuje taktéž postižení končetin při pohybu, což žalobce doložil lékařskou zprávou z neurologické ambulance MUDr. Š. ze dne 17. 3. 2025, s níž se posudkové orgány nijak nevypořádaly. Pokud jsou posudky IPZS a PK MPSV v rozporu s názorem odborníků, je třeba upřednostnit názor odborníků před neodůvodněným názorem posudkových orgánů. Žalobce si navíc nechal vyhotovit k charakteru svého postižení vlastní znalecký posudek, který nesprávnost závěrů PK MPSV prokazuje.
14. Konečně žalobce namítal, že výčet postižení uvedený v příloze zákona o dávkách pro OZP je pouze demonstrativní, o čemž svědčí použití slova „charakteru“, které je třeba vykládat tak, že se v příloze jedná pouze o popis charakteristických znaků zdravotních postižení odůvodňujících přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku. Poněvadž správní orgány v průběhu správního řízení nedokázaly ani po doplněných posudcích spolehlivě vysvětlit, proč žalobce nárok na příspěvek na zvláštní pomůcku nesplňuje, žalobce krajskému soudu navrhl, aby obě správní rozhodnutí zrušil.
IV. Vyjádření žalovaného a replika žalobce
15. Ve vyjádření ze dne 4. 12. 2025 žalovaný zdůraznil, že posudek PK MPSV (včetně doplnění) byl vypracován komisí v řádném složení, po osobním vyšetření žalobce a obsahuje odůvodnění posudkového závěru ve vztahu k žalobcovu zdravotnímu stavu. Žalovaný na základě posudku PK MPSV dospěl k závěru, že žalobce je plně orientován a schopen chůze bez opory a kompenzačních pomůcek. Žalobcovo zdravotní postižení je svým funkčním dopadem sice závažné, nezpůsobuje ovšem neschopnost chůze či odkázanost na invalidní vozík. Současně není uvedeno v seznamu vymezených zdravotních postižení v příloze k zákonu o dávkách pro OZP.
16. S odkazem na judikaturu správních soudů žalovaný konstatoval, že výčet postižení uvedených v příloze k zákonu o dávkách pro OZP, je taxativní (konečný). Není proto možné využít institut srovnatelnosti funkčního dopadu zdravotního postižení. Jako nedůvodné žalovaný odmítl také veškeré námitky žalobce směřující proti postupu posudkových lékařů IPZS (absence osobního vyšetření, chybná práce s podklady, nedodržení kritérií prezentovaných na webových stránkách IPZS). Jelikož podle posudkových kritérií se v případě žalobce nejedná o těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí či postižení interní povahy způsobující těžké omezení pohyblivosti, navrhl žalovaný zamítnutí žaloby.
17. V replice ze dne 10. 1. 2026, se žalobce zejména vymezil proti průběhu osobní prohlídky, kdy nebyl vyzván k tomu, aby svůj hendikep upřesnil či jej mohl demonstrovat (chůze na schodišti). Současně poukázal na systémové nedostatky tížící proces posuzování zdravotního stavu osob se zdravotním postižením. Argumentaci žalovaného uvedenou ve vyjádření k žalobě implikující jeho schopnost samostatně chodit po schodech žalobce považuje za zjednodušující a bagatelizující jeho těžké zdravotní postižení. Z hlediska poskytnutí příspěvku na zvedací plošinu navíc není nijak relevantní, jakým způsobem se žalobce dostavil k jednání PK MPSV. Žalovaný pouze zneužívá vlastní postupy a metodiky s cílem žalobci požadovaný příspěvek nepřiznat.
18. Žalovaný dne 22. 6. 2026 zaslal omluvu z nařízeného jednání, v rámci níž se vyjádřil ke znaleckému posudku MUDr. Š. Uvedl, že u žalobce nejsou dány kontraktury v okolí kloubů ani postižení pánve. Dále u něj není doloženo ztuhnutí všech úseků páteře, protože je částečně zachována funkce C páteře. Žalobce je schopen částečného předklonu (Thomayer 10 cm nad kolena). Dále je schopen úchopu horními končetinami.
V. Řízení před krajským soudem
19. Krajský soud předně posoudil splnění podmínek řízení, přičemž dospěl k závěru, že žaloba byla podána ve lhůtě podle § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a jde o žalobu přípustnou (zejména § 65, § 68 a § 70 s. ř. s.). Žaloba je přípustná (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2014, čj. 3 Ads 55/2013-29).
20. V souladu s § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s. přezkoumal soud napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů, včetně řízení předcházejícího jeho vydání, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Při zjišťování skutkového stavu krajský soud vycházel především ze správního spisu předloženého žalovaným. Současně si zdejší soud od IPZS opatřil i kompletní posudkový spis ve věci žalobce.
21. K žádosti žalobce nařídil krajský soud ve věci ústní jednání, které se konalo dne 23. 6. 2026 v omluvené nepřítomnosti pracovníků žalovaného a za účasti žalobce i jeho zástupce. Krajský soud označil napadené rozhodnutí a vyslechl přednes žaloby, v němž zástupce žalobce poukázal především na to, že žalobce sice je schopen úchopu volantu při řízení automobilu, ale není schopen chodit do schodů a držet se zábradlí. Každý pád je pro něho vzhledem k prodělaným operacím kloubů velmi nebezpečný. Poukázal také na vyžádaný posudkový spis IPZS, a řízení o přiznání příspěvku na zakoupení motorového vozidla (posudek ze dne 11. 5. 2011), kde vidí paralelu s písm. g) přílohy k zákonu č. 329/2011 Sb. Dále navrhl čtení protokolu jiného posudku ze dne 13. 6. 1987. Kromě toho navrhl, aby soud ohledal klouby horních končetin žalobce a sám si učinil úsudek o schopnosti žalobce držet se zábradlí. Soud konstatoval dále obsah soudního a správního spisu, a to především posudky IPZS ze dne 19. 2. 2025 a současně z posudku lékařky IPZS ze dne 25. 4. 2025 a posudek PK MPSV ze dne 7. 8. 2025 včetně jeho doplnění ze dne 5. 9. 2025.
22. Dále soud přikročil k provádění doplnění dokazování a konstatoval vyjádření žalovaného ze dne 22. 6. 2026 k předloženému znaleckému posudku MUDr. Š. Zástupce žalobce reagoval návrhem na odročení jednání, neboť neměl dostatečnou lhůtu k přípravě a toto vyjádření je pro něj překvapivé, přičemž obsahuje lékařská hodnocení. Soud tomuto návrhu po rozpravě vyhověl a odročil jednání za účelem poskytnutí lhůty k přípravě k vyjádření žalobci.
23. Krajský soud poté obdržel jak vyjádření žalobce ze dne 22. 7. 2026, jehož přílohou je také vyjádření znalce MUDr. Z. Š. ze dne 22. 6. 2026, v němž se znalec podrobně vyjadřuje k jednotlivým námitkám žalovaného proti jeho znaleckému posudku. Zejména z tohoto vyjádření vyplývá, že podle jeho názoru se u žalobce jedná o kontraktury kloubů, a je zcela jedno, zda jde o kloub anatomický, či o kloub nahrazený endoprotézou. Součástí pánve jsou i kyčelní klouby, takže je dáno i postižení pánve. Při vyšetření znalcem bylo patrné plné ztuhnutí krční, hrudní i bederní páteře. Současné postižení horních končetin žalobce neumožňuje úchop zábradlí, ale může uchopit tužku, nůž nebo jiný předmět s průměrem do několika centimetrů (pravá ruka), stran levé ruky je možnost využití minimální. Nelze se přidržovat zábradlí, ale celkem dobře lze uchopit volant, což je důsledkem operačního řešení. Podle znalce u horních končetin žalobce jde o vadu obou horních končetin v podstatě s úplnou ztrátou základní funkce obou rukou (úchopu a přidržování).
24. Krajský soud pokračoval v jednání dne 18. 8. 2026, kde konstatoval závěry z prvního jednání, dále provedl důkaz znaleckým posudkem MUDr. Z. Š., ovšem pouze v tom rozsahu, v jakém znalec nekvalifikoval zdravotní postižení pod přílohu č. 1 zákona č. 329/2011 Sb. V rozsahu provedené kvalifikace a závěrů shledal znalecký posudek jako nepřípustný důkaz, neboť je v rozporu s ustanovením § 1 odst. 3 zákona č. 254/2011 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, ve znění pozdějších předpisů. Znalec MUDr. Z. Š. totiž není dle znalecké doložky zapsán jako znalec v oboru zdravotnictví ke specializaci posudkové lékařství, což soud ověřil i z evidence znalců vedené Ministerstvem spravedlnosti. V rozsahu anamnestických dat, klinického vyšetření a vlastního klinického vyšetření a posudkové rozpravy jde o poznatky, které spadají do oboru i specializace znalce a lze z nich vycházet při zjišťování skutkového stavu věci. Dále soud provedl důkaz v plném rozsahu též vyjádřením znalce ze dne 22. 6. 2026.
25. Další důkazní návrhy ve věci krajský soud zamítl jako nadbytečné (výslech znalce, přibrání znalce z oboru zdravotnictví – specializace posudkové lékařství, jakož i ohledání žalobce na schodech soudu), což při jednání stručně zdůvodnil. Jelikož další důkazní návrhy již účastníci neměli, krajský soud ukončil dokazování a po vyslechnutí závěrečného návrhu žalobce přikročil po přerušení jednání k vyhlášení rozsudku
VI. Posouzení věci krajským soudem
26. Žaloba je důvodná.
27. Podle § 9 odst. 1 zákona o poskytování dávek OZP platí, že „nárok na příspěvek na zvláštní pomůcku má osoba se zdravotním postižením charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu uvedeným v příloze tohoto zákona, a její zdravotní stav nevylučuje přiznání tohoto příspěvku.“ Podle odst. 4 téhož ustanovení platí, že „zdravotní postižení charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odůvodňující přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku a zdravotní stavy vylučující jeho přiznání jsou uvedeny v příloze k tomuto zákonu.“
28. Zdravotní postižení, která odůvodňují přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku, jsou výlučně zdravotní postižení vyjmenovaná v části I. přílohy k tomuto zákonu (viz obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2016, č. j. 4 Ads 51/2016 – 29). Jak je již shora uvedeno, pro přiznání příspěvku na zvláštní pomůcku je třeba, aby zdravotní postižení odpovídalo vyjmenovaným písmenům části I. přílohy zákona o poskytování dávek OZP. Není proto na místě hodnotit ve smyslu principu srovnatelnosti, zda zjištěný zdravotní stav je s vyjmenovanými poruchami funkčně srovnatelný. Žalobci tedy nelze přisvědčit, že jde o demonstrativní výčet, což přesvědčivě potvrzuje také ustálená judikatura k zákonu o poskytování dávek (viz k tomu zejm. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2016, či rozsudek ze dne 14. 9. 2022, č.j. 10 Ads 360/2020-63). Rozhodující je tedy provedení přímé kvalifikace pod určité zdravotní postižení uvedené v příloze k zákonu, anebo naopak při vyloučení všech relevantních možností dovození závěru, že posuzovaný nemá na příspěvek nárok.
29. Žalobce konkrétně tvrdil, že jeho zdravotní postižení lze podřadit pod bod 1 písm. g), tj. těžké funkční poruchy pohyblivosti na základě postižení tří a více funkčních celků pohybového ústrojí s případnou odkázaností na vozík pro invalidy; funkčním celkem se přitom rozumí trup, pánev, končetina. Dále pak ve vazbě na znalecký posudek MUDr. Š., jímž soud provedl zčásti dokazování, rozšířil svá tvrzení také k bodu 1 písm. e) a f) části I přílohy k zákonu o poskytování dávek OZP. Z jazykového i systematického výkladu části I bodu 1 přílohy k zákonu o poskytování dávek OZP je zřejmé, že zákonodárce stanovil ohledně postižení pod písm. g) dvě podmínky, jednak že porucha pohyblivosti musí být založena postižením tří a více funkčních celků, přičemž funkčním celkem se rozumí trup, pánev a končetina, a jednak souhrnně musí tato postižení způsobovat těžkou funkční poruchu pohyblivosti (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 11. 8. 2020, č. j. 42 Ad 10/2019 – 30). Obecně je proto třeba hodnotit zjištěné funkční poruchy více funkčních celků komplexně na základě společného působení všech zjištěných postižení.
30. To, zda diagnóza žalobce představuje těžkou funkční poruchu pohyblivosti dle citovaného písmena přílohy zákona o poskytování dávek, je odbornou lékařskou otázkou, k jejímuž komplexnímu posouzení nemá soud (ani správní orgán) potřebné odborné znalosti. Z tohoto důvodu posuzuje zdravotní stav občanů v řízení, jehož výsledek na takovém posouzení závisí, v prvním stupni posudkový lékař IPZS a v odvolacím řízení posudková komise žalovaného. Jedná se o specifickou formu správní činnosti, jejímž hlavním obsahem je posudková činnost, která předpokládá vedle odborných lékařských znalostí též znalosti z oboru posudkového lékařství. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného správního rozhodnutí (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2013, č. j. 4 Ads 93/2012 – 33).
31. Krajský soud se proto zabýval úplností a přesvědčivostí posudkového materiálu, který byl shromážděn ve správním řízení, a to ve světle doplnění dokazování v soudním řízení. Pro toto posouzení jsou klíčové posudky PK MPSV, které byly vypracovány v odvolacím řízení. Je třeba říci, že tyto posudky neobsahují příliš podrobnou posudkovou argumentaci. Posudek PK MPSV ze dne 7. 8. 2025 sice konstatuje funkční postižení několika celků, které je v případě žalobce závažné, avšak toto postižení nezpůsobuje žalobci neschopnost chůze či odkázanost na invalidní vozík. Doplňující posudek, který žalovaný nechal zcela správně vypracovat, zjištění skutkového stavu věci nijak neposunul, neboť PK MPSV pouze zopakovala svůj předchozí závěr s tím, že odmítla konzultovat situaci za pomoci přibrání znalce a odmítla se blíže vyjádřit k závěrům posudku Institutu, což žalobce požadoval. Přesto takto zjištěný skutkový stav žalovanému stačil k tomu, aby odvolání zamítl jako nedůvodné.
32. Krajský soud přisvědčil žalobci, že posudkovou argumentaci PK MPSV nelze považovat za dostatečně přesvědčivý podklad pro posouzení odvolání žalobce. Z doplňujícího posudku PK MPSV je víceméně patrná neochota se případem žalobce věcně dále zabývat. Krajský soud proto připustil k důkazu znalecký posudek MUDr. Z. Š., znalce z oboru zdravotnictví, specializace ortopedie a traumatologie, který si nechal žalobce na své náklady zpracovat. Na tomto místě soud konstatuje, že závěry posudku nebylo možno jako důkaz připustit proto, že znalec v těchto závěrech překročil svou odbornou kompetenci a na základě zadání žalobce se zabýval samotnou kvalifikací zdravotního postižení žalobce podle přílohy k zákonu o poskytování dávek. Tato činnost však znalci nepřísluší. Naproti tomu, znalecký posudek je přípustným důkazem v otázce přímých skutkových zjištění o zdravotním stavu žalobce, tedy zejm. o dochované hybnosti jeho kloubů horních a dolních končetin (lokty, zápěstí, kyčle a hlezna). V těchto poznatcích krajský soud shledal rozpor se závěry posudků PK MPSV, a to zejm. v otázce možnosti úchopu horními končetinami a schopnosti chůze. I bez provedení důkazu ohledáním, který žalobce navrhoval a soud jej nepřipustil, je zcela zjevné, že žalobce chůzi do schodů v důsledku operačního řešení svých hlezenních kloubů (artrodézy) nemůže svést. Úchop zábradlí znalec rovněž hodnotil jako téměř neproveditelný, na rozdíl od úchopu drobných předmětů.
33. Žalobce sice byl při jednání PK MPSV vyšetřen, a stejně tak byl také znalecky vyšetřen MUDr. Z. Š. Podle znaleckého vyšetření žalobce nebyl schopen vylézt schody k vyšetřovacímu lůžku (12 cm výška schodů), neboť levou nohu do této výšky nedostal, a pravou nohou pak jen s dopomocí druhé osoby. Diagnosticky se zjištění znalce stran extenze a flexe kloubů v podstatě shodují se závěry PK MPSV, ale rozdíl je v tom, že znalec hodnotí postižení žalobce více z funkčního hlediska, tj. zohledňuje jeho dopady při aktivním pohybu, zejména při chůzi po schodech. Závěry těchto vyšetření tedy ve výsledku nejsou ve shodě, a to zejm. v otázce dochované pohyblivosti kyčelních kloubů a otázce přítomnosti těžkého postižení pánve. Znalec tedy hodnotil výsledky vyšetření žalobce poněkud odlišně než ortoped, který byl členem PK MPSV. To zavdává důvodné pochybnosti, že byl zdravotní stav posudkově zhodnocen řádně a správně. Posudkové zhodnocení navíc nijak konkrétně nevysvětluje, proč nelze zjištěné zdravotní postižení podřadit pod žalobcem namítaná ustanovení přílohy č. 1 – zejm. část I, bod 1 písm. g).
34. Krajský soud tedy uzavírá, že skutkový stav v odvolacím řízení nebyl zjištěn zcela řádně a bez důvodných pochybností. Proto soud sáhl ke zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1 s.ř.s.).
VII. Závěr a náklady řízení
35. Poněvadž krajský soud shledal námitky žalobce důvodnými, žalobu podle § 78 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. V dalším řízení je žalovaný právním názorem soudu obsaženým v tomto rozsudku, jakož i provedeným dokazováním. In concreto to znamená, že bude třeba doplnit posudkový materiál o srovnávací posudek vypracovaný jiným pracovištěm PK MPSV, a to pokud možno za účasti žalobce a jeho vyšetření při jednání komise. PK MPSV bude povinna vycházet také z těch částí znaleckého posudku MUDr. Z. Š., které byly krajským soudem provedeny jako důkaz.
36. O nákladech řízení krajský soud rozhodl ve smyslu § 60 odst. 1 s. ř. s., dle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce měl ve věci úspěch, a proto se soud zabýval otázkou, které náklady ve věci byly vynaloženy důvodně a účelně.
37. Žalobce vyčíslil náklady řízení podáním ze dne 19. 8. 2026, v němž si uplatnil na nákladech právního zastoupení celkem osm úkonů právní služby včetně náhrady hotových výdajů v celkové výši 49 077,60 Kč včetně DPH. Dále uplatnil náklady na vypracování znaleckého posudku MUDr. Š. a jeho doplňující vyjádření ve výši 7100 Kč.
38. Krajský soud ze spisu ověřil, že zástupce žalobce učinil ve věci celkem pět úkonů právní služby, které lze uznat jako důvodné náklady. Jde o převzetí a přípravu právního zastoupení, v čemž krajský soud zohlednil i první nahlížení do spisu dne 2. 6. 2026 za účelem seznámení se se spisovým materiálem. Krajský soud podotýká, že obsah správního spisu byl zástupci žalobce jistě znám, neboť zastupoval žalobce již ve správním řízení, a obsah soudního spisu v té době byl tvořen pouze podáními žalobce a vyjádřením žalovaného, které mu bylo zasláno na vědomí. Samostatně tedy za těchto okolností nelze tento úkon považovat za úkon právní služby (srov. ustálenou judikaturu Nevyššího správního soudu zejm. v rozsudcích ze dne 13. 6. 2018, č.j. 3 Ads 35/2017-15, dále ze dne 5. 5. 2023, č.j. 4 Afs 243/2022 – 36 a ze dne 2. 4. 2025, č.j. 6 Azs 14/2025). Tím méně bylo možno uznat jako samostatně honorovaný úkon právní služby nárokované nahlížení do spisu dne 13. 8. 2026, které podnikl zástupce žalobce z procesní opatrnosti a které trvalo pouhých 10 minut. Odkazovaný nález Ústavního soudu ze dne 22. 2. 2022, č.j. III ÚS 2289/21 se týká odměny za nahlížení do spisu v přípravném trestním řízení a není pro správní soudnictví přiléhavý.
39. Dále soud započítal jako úkony právní služby sepis žaloby ze dne 27. 10. 2025, repliky ze dne 10. 1. 2026 a dvakrát účast na soudním jednání ve dnech 23. 6. 2026 a 18. 8. 2026. Soud neuznal jako důvodný výdaj opětovné vyjádření k vyjádření žalovaného ze dne 22. 7. 2026, které neobsahovalo žádná nová tvrzení a pouze duplicitně převzalo vyjádření znalce ze dne 22. 6. 2026. Celkem tedy náleží náhrada odměny za právní zastoupení za 5 úkonů právní služby v sazbě 4620 Kč, tedy 23 100 Kč. Dále soud připočítal celkem 5krát náhradu hotových výdajů v paušální výši 450 Kč, tedy celkem 2250 Kč. Celkovou částku odměny za právní zastoupení žalobce ve výši 25 350 Kč krajský soud zvýšil o částku připadající na DPH, tedy celkem 30 673,50 Kč.
40. Co se týká požadované náhrady nákladů výdaje na znalecký posudek MUDr. Z. Š., znalce z oboru zdravotnictví, kterou žalobce doložil ve výši 7100 Kč včetně podaného dodatečného vyjádření znalce, soud o ní uvážil takto. Znalecký posudek nebylo v řízení nezbytné zpracovávat, soud žalobci takovou povinnost neuložil a bylo zcela na vůli žalobce, zda si k řízení takový znalecký posudek nechá vypracovat. Z hlediska důvodnosti tohoto výdaje žalobce hraje zásadní roli, že závěry znaleckého posudku nebylo možno použít pro jejich nepřípustnost (nedostatek kompetence znalce k provedení posudkové kvalifikace), kterou soud dostatečně zdůvodnil. Přesto však znalecký posudek poskytl soudu určitá zjištění nad rámec správního spisu, která byla při posouzení věci využita. Proto krajský soud považuje za spravedlivé uznat tento doložený náklad do výše jedné poloviny, tedy v částce 3550 Kč.
41. Krajský soud uzavírá, že žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení v celkové výši částku 34 223,50 Kč, a to za podmínek uvedených ve výroku II tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává přímo u Nejvyššího správního soudu.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Brno 18. srpna 2026
JUDr. Lukáš Hlouch, Ph.D. v. r.
samosoudce