Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

65 A 11/2025 - 67

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Bednaříkové a soudců JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci

žalobkyně: Mountfield a.s., IČO: 25620991

se sídlem Všechromy 56, Strančice

proti

žalované: Česká obchodní inspekce, Ústřední inspektorát

se sídlem Gorazdova 1969/24, Praha 2

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 2. 2025, čj. ČOI 22083/25/O100/Sy/Št,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Rozhodnutím ze dne 13. 2. 2025, čj. ČOI 22083/25/O100/Sy/Št (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaná podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), změnila výrok I. bod 1 a výrok I. bod 3 rozhodnutí České obchodní inspekce, Inspektorátu Jihočeského a Vysočiny (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 8. 4. 2024, č. j. ČOI 39437/24/2000/Bo (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), a ve výroku II. snížila výši uložené úhrnné pokuty z 80 000 Kč na 75 000 Kč. Ve zbytku žalovaná prvostupňové rozhodnutí podle , věty druhé potvrdila.

2. Žalobkyně byla po změně výroků v rámci odvolacího řízení shledána vinnou z následujících přestupků:

- podle . , o výrobcích s ukončenou životností, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), kterého se dopustila porušením právní povinnosti stanovené v téhož zákona tím, že při prodeji nového elektrozařízení – výrobku elektrokola Road 3.3 (18) dne 15. 8. 2023 v pozici posledního prodejce neuvedla na daňovém dokladu formou samostatného údaje odděleně od ceny elektrozařízení náklady na zpětný odběr, zpracování, využití a odstranění odpadního elektrozařízení, které připadají na jeden kus nového elektrozařízení, což vyšlo najevo po vystavení daňového dokladu č. FPT11014-23-011788, kterou bylo fakturováno elektrokolo Road 3.3 (18) při kontrolním nákupu inspektory dne 15. 8. 2023 v provozovně žalobkyně na adrese Za Otýlií v Českých Budějovicích (dále jen „provozovna“) (přestupek I);

- podle , o ochraně spotřebitele, v rozhodném znění (dále jen „ “), kterého se dopustila porušením právní povinnosti poskytnout informaci o nejnižší ceně výrobku, za kterou jej jako prodávající nabízela a prodávala v době 30 dnů před poskytnutím slevy podle zákona o ochraně spotřebitele, když jako prodávající dne 15. 8. 2023 ve své provozovně při nabídce k prodeji určených elektrokol Road 3.3, Road 3.4 W, Mount 4.3, Tour 6.4 a Hill 7.3 v rámci slevové akce označené „Všechna elektrokola s volitelnou baterií za polovic z doporučených prodejních cen“ uvedla informaci o ceně jako informaci o „doporučené maloobchodní ceně (bez baterie)“ spolu se sníženou cenou o 50 %, kterou barevně zvýraznila označením „cena za polovic“ bez toho, že by byl spotřebitel informován o nejnižší ceně uvedených výrobků, za kterou je žalobkyně prodávala v době 30 dnů před poskytnutím slevy (přestupek II);

- a podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele, kterého se dopustila porušením zákazu používání nekalých obchodních praktik podle § 4 odst. 4 zákona o ochraně spotřebitele, a to klamavým konáním podle § 5 odst. 1 téhož zákona, když ve své provozovně dne 15. 8. 2023 nabízela k prodeji „BATERIE NA VÝBĚR“ k elektrokolům zn. MTF pod označením „SAMSUNG Li-ion 36 V 13 Ah ( ), hmotnost 3,5 kg, dojezd až 100 km“, které byly i při zakoupení fakturovány jako „aku SAMSUNG“, čímž vzbudila ve spotřebiteli zdání, že může kupovat nebo kupuje výrobek korporace SAMSUNG, přestože byly vyrobeny korporací Changde Yiklik Energy Limited se sídlem v Číně (přestupek III).

II. Shrnutí žaloby

3. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, v níž se domáhá zrušení jak napadeného, tak i prvostupňového rozhodnutí. Žalobkyně namítá nezákonnost obou rozhodnutí, nesprávnost právního posouzení skutkových okolností případu a podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, jakož i nepřezkoumatelnost obou rozhodnutí. Žalobní argumentace žalobkyně směřuje toliko do přestupků II a III.

4. V případě přestupku II žalobkyně namítá nesprávné právní posouzení zjištěných skutkových okolností, neboť tvrdí, že se u kontrolovaných výrobků nejednalo o slevovou akci a že žalobkyně neinformovala spotřebitele o slevě z ceny výrobků. Žalobkyně je toho názoru, že jí nevznikly povinnosti podle § 12a zákona o ochraně spotřebitele. Předmětem sporu je tedy to, zda ze sloganů „Všechna elektrokola s volitelnou baterií za polovic z doporučených prodejních cen“ a „Cena za polovic“, z pojmenování ceny nebo z grafického pojetí cenovek průměrný spotřebitel dovozoval, že dochází ke zlevnění.

5. Žalobkyně uvádí, že propagovala pouze výhodnost ceny elektrokol srovnáním aktuální ceny s nezávaznou doporučenou spotřebitelskou cenou, ale nijak neinformovala zákazníka o jakémkoli zlevnění. Z dotčené prezentace mohl zákazník pouze shledat, že žalobkyně prodává elektrokolo za cenu odpovídající polovině ceny, která je mu nezávazným způsobem doporučovaná k maloobchodnímu prodeji, což by považoval pouze za výhodné, nikoli za slevovou akci. Žalobkyně dodává, že pro průměrného spotřebitele bylo v této situaci nerozeznatelné/nezjistitelné, zda tato výhodná nabídka představuje zlevnění, či nikoliv.

6. Žalobkyně zdůrazňuje, že správní orgán prvního stupně neprováděl rozsáhlejší skutkové dokazování ohledně prezentace na podporu prodeje elektrokol na dotčené prodejně v době kontroly a spokojil se pouze s fotografiemi cenovek kontrolovaných výrobků, přičemž plakát se stal součástí spisu pouze díky aktivitě žalobkyně. Žalobkyně konstatuje, že v předmětné věci došlo k reálnému snížení cen kol. Snižování cen však nebylo podle žalobkyně doprovázeno oznámením o slevě nebo zlevnění. Tento postup není žádným právním předpisem zakázán a nepodléhá § 12a zákona o ochraně spotřebitele, neboť se vztahuje pouze na informace o slevě z ceny výrobku. Podle žalobkyně průměrný spotřebitel nemohl z prezentace nabýt přesvědčení o akčním zlevnění; nemůže se proto jednat o porušení § 12a zákona o ochraně spotřebitele.

7. Žalobkyně odkazuje na Sdělení Komise zvané Pokyny k výkladu a uplatňování čl. 6a směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/6/ES o ochraně spotřebitelů při označování cen výrobků nabízených spotřebiteli, z nichž se podává, že čl. 6a se nezabývá kolísáním a snižováním cen, které nezahrnují oznámení o slevě z ceny a žádným způsobem je neomezuje a že se nevztahuje ani na jiné techniky propagace cenových výhod, které nejsou slevou z ceny (např. srovnání cen). Žalobkyně uzavírá, že žalovaná skutkové okolnosti případu mylně posoudila, neboť z pouhého srovnání aktuální ceny s doporučenou spotřebitelskou cenou a z konstatování, že se aktuální cena rovná polovině doporučené spotřebitelské ceny, nelze vyvozovat informování spotřebitele o slevě. Uvedené nelze dovozovat ani z grafického provedení; to mělo samozřejmě upoutat pozornost průměrného spotřebitele a dovodit představu o výhodnosti ceny, nikoliv však o slevě. Žalobkyně dále dodává, že § 12a zákona o ochraně spotřebitele uvádí, že doporučená maloobchodní cena není cenou ve smyslu zákona, ale pouhým druhem informace poskytnuté zákazníkovi. Porovnáním prodejní ceny s doporučenou maloobchodní cenou se podle žalobkyně nejedná o deklaraci slevy z ceny výrobku.

8. Žalobkyně dodává, že aby jí vznikla povinnost podle § 12a zákona o ochraně spotřebitele, musí prezentovat informaci, která deklaruje slevu z ceny výrobku. Doporučená maloobchodní cena ovšem není cenou v zákonném smyslu. Porovnáváním své prodejní ceny s doporučenou maloobchodní cenou žalobkyně nedeklarovala slevu z ceny výrobku, pouze porovnávala tyto dva údaje.

9. Žalobkyně poukazuje na to, že setrvale namítá místní nepříslušnost správního orgánu prvního stupně k projednání přestupku II, neboť tvrdí, že její jednání je pouze dílčím útokem pokračujícího přestupku, k jehož projednání je místně příslušná Česká obchodní inspekce, Inspektorát Jihomoravský a Zlínský, v jejímž obvodu vyšel skutek nejdříve najevo. Žalobkyně připomněla další kontroly ve svých prodejnách (v Brně, Zlíně, Praze), při kterých ve stejný den (15. 8. 2023) bylo zjištěno použití stejné prezentace na podporu prodeje elektrokol, stejné rozvržení a grafická podoba cenovek, stejné propagační materiály, stejné pojmenování prodejních cen a vždy souběžné použití doporučené prodejní ceny na cenovkách. Všechny tyto kontroly měly dle žalobkyně stejné výsledky, a to podezření na porušení § 12a zákona o ochraně spotřebitele a naplnění skutkové podstaty § 24 odst. 7 písm. l) téhož zákona. Žalobkyně tvrdí, že nastavila ve všech zjištěných případech stejnou cenovou, prodejní a propagační politiku.

10. Žalobkyně se domnívá, že jednotlivé útoky (akce ve čtyřech provozovnách dne 15. 8. 2023) jsou spojeny jednotným záměrem, zatímco správní orgány se domnívají o opaku. Žalobkyně shrnuje, že jednotný záměr znamená, že pachatel již od počátku zamýšlí aspoň v nejhrubších rysech i další jednání téhož charakteru a že se jednotlivé úkony jeví jako postupné realizování tohoto jediného záměru. Žalobkyně tvrdí, že měla jednotný záměr, neboť nastavila u všech kontrolovaných výrobků na všech kontrolovaných provozovnách jednotnou cenovou a reklamní politiku. Žalobkyně úmyslně zvolila obsah reklamních materiálů zveřejněných na prodejnách, vč. sloganů (bez toho, aby uvedla nejnižší cenu za 30 dnů) a úmyslně chtěla působit na spotřebitele. Vše toto se stalo a je kryto úmyslem. Žalobkyně má za to, že její jednotný záměr byl tvrzen i prokázán, a to i v situaci, kdy se brání tím, že § 12a zákona o ochraně spotřebitele neporušila. Žalobkyně uvádí, že pokud krajský soud konstatuje, že žalobkyně porušila zákona o ochraně spotřebitele, pak se žalobkyně zřejmě spletla ve výkladu této právní normy; v tom případě se ale z její strany jednalo o omyl právní negativní a mělo být postupováno dle , o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). I když se žalobkyně spletla, tak ji dle citovaného zákona tento právní omyl neomlouvá a nevylučuje zavinění ve formě úmyslu. Žalobkyně uzavírá, že dle jejího názoru byl dán jednotný záměr pokračování v přestupku.

11. Podle žalobkyně je u všech zjištěných přestupků naplněn pojem pokračování podle , neboť všechny dílčí útoky představují jeden skutek, a to jak z hmotněprávního, tak procesněprávního hlediska. Podle měl provést řízení ten správní orgán, v jehož správním obvodu vyšel skutek nejdříve najevo, tj. nyní přezkoumávané prvostupňové rozhodnutí měl vydat místně nepříslušný správní orgán. Nevedením společného řízení o dílčích útocích jednoho přestupku byla významným způsobem dotčena práva žalobkyně, protože ta musela vynakládat prostředky na svou obranu vůči několika správním orgánům. Současně jí bylo uloženo několik pokut za spáchání samostatných přestupků (bez zohlednění souběhu), nikoliv pouze jedna pokuta za pokračování v přestupku. Smyslem právní úpravy pokračování v přestupku je, aby byla za pokračující přestupek uložena taková sankce, která zohlední závažnost všech dílčích útoků v jejich souhrnu. V opačném případě hrozí, že sankce uložené za každý dílčí útok zvlášť budou ve svém souhrnu příliš přísné. Podle žalobkyně v jejím případě předepisuje vedení společného řízení. Správní orgány však na tuto její argumentaci nereflektovaly. Správní orgán prvního stupně se podle tvrzení žalobkyně s uvedenou námitkou pokračování v přestupku nevypořádal vůbec.

12. V souvislosti s námitkou týkající se místní nepříslušnosti správního orgánu prvního stupně a pokračováním v přestupku žalobkyně dále namítá, že žalovaná uvedenou námitku řádně nevypořádala. Žalobkyně odkazuje na rozsudek zdejšího soudu ze dne 10. 12. 2024, čj. -54 (dále jen „zrušující rozsudek“), kterým bylo původní rozhodnutí žalované ze dne 8. 8. 2024, čj. ČOI 97941/24/O100/Sy/Št (dále jen „původní rozhodnutí“), zrušeno a vráceno k dalšímu řízení. Zdejší soud v uvedeném rozsudku konstatoval, že se žalovaná nezabývala podmínkami pokračování v přestupku a kritériem jednotného záměru ve vztahu k tvrzením žalobkyně učiněným v odvolání a dále neučinila dostatečná skutková zjištění ve vztahu k této námitce žalobkyně. Žalobkyně namítá, že se žalovaná v napadeném rozhodnutí neřídila právně závazným názorem zdejšího soudu a napadené rozhodnutí je tedy opět nepřezkoumatelné. Dle žalobkyně žalovaná nesplnila to, co jí krajský soud uložil v bodě 38 zrušujícího rozsudku, nezjišťovala nové skutkové okolnosti, nedoplnila dokazování (k nastavení reklamní kampaně a prodejní akce ani ve vztahu k jiným řízením). Žalovaná doplnila pouze sdělení Ústředního inspektorátu České obchodní inspekce ze dne 12. 6. 2024.

13. Ve vztahu k přestupku III žalobkyně namítá nezákonnost a nesprávné posouzení skutkových okolností případu. Žalobkyně uvádí, že se nedopustila jakéhokoliv klamání spotřebitele, pokud při kontrolním nákupu baterie byla tato baterie označena jako „AKU SAMSUNG 13 Ah“. Žalobkyně uznává, že výrobcem baterie jako celku sice není společnost SAMSUNG, ovšem tato společnost je výrobcem článků, ze kterých je baterie (akumulátor) sestavena. Označení baterie rovněž označením značky článku baterie je na trhu zcela běžné. Žalobkyně poukazuje na to, že přímo na baterii, která byla předmětem kontrolního nákupu, se nachází označení „Samsung cells“ a „POWERED BY SAMSUNG“. Baterie je taktéž nepřehlédnutelně označena logem žalobkyně MTF, což je registrovaná ochranná známka žalobkyně. Průměrný spotřebitel podle žalobkyně dostal kompletní informace a nebyl uváděn v omyl. Název výrobku uvedený na faktuře, která je vydávána poté, co zákazník zakoupil výrobek, nemůže dle žalobkyně žádným způsobem narušit informované rozhodování spotřebitele o koupi výrobku. Dle žalobkyně nebyly naplněny znaky nekalé obchodní praktiky a informované rozhodování spotřebitele nebylo negativně ovlivněno.

III. Shrnutí vyjádření žalované

14. Žalovaná uvedla, že z označení i grafického provedení cenovek plyne, že žalobkyně oznámila slevu z ceny (uvedla výraz „cena za polovic“), přičemž při výkladu § 12a zákona o ochraně spotřebitele žalovaná vycházela i z Pokynů k výkladu a uplatňování článku 6a směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/6/ES o ochraně spotřebitele při označování cen výrobků nabízených spotřebiteli.

15. Dále žalovaná uvedla, že setrvává na svém závěru, že se v případě přestupku II nejednalo o dílčí útok pokračujícího přestupku (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2024, čj. -35, a ze dne 18. 7. 2019, čj. -59), neboť nebyl prokázán alespoň nepřímý úmysl žalobkyně, když sama žalobkyně uvedla, že byla přesvědčena o tom, že při prodeji kontrolovaného zboží postupovala v souladu s platnými právními předpisy. Žalovaná dodává, že v souladu se závazným právním názorem soudu ve zrušujícím rozsudku má skutková zjištění za dostatečná; dále založila do spisu písemnost Sdělení ve věci žádosti o delegaci ze dne 12. 6. 2024 a podrobněji se zabývala argumentací žalobkyně.

16. V případě přestupku III žalovaná dovodila dojem průměrného spotřebitele o tom, že kupuje výrobek společnosti Samsung, právě z označení „Samsung Li-ion 36 V“, a to bez ohledu na uvedení značky MTF v levém horním rohu cenovky. Dodala, že z umístění označení „SAMSUNG“ nelze dovodit závěr, že by se mělo jednat pouze o technickou specifikaci/výrobce jednotlivých článků. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla žalobu zamítnout.

IV. Obsah správního spisu a geneze věci

17. Dne 15. 8. 2023 v čase od 9:50 hod. do 15:30 hod. proběhla kontrola provozovny inspektory správního orgánu prvního stupně. O této kontrole byl následně vydán protokol o kontrole ze dne 6. 11. 2023, proti kterému žalobkyně podala včasné námitky. Na základě skutkových zjištění vycházejících z výše uvedené kontroly bylo správním orgánem prvního stupně zahájeno oznámením ze dne 26. 2. 2024, čj. ČOI 22492/24/2000/Bo, řízení o přestupcích.

18. K oznámení o zahájení řízení o přestupcích se vyjádřila žalobkyně dne 14. 3. 2024, neboť odmítala závěry uvedené v protokolu ze dne 6. 11. 2023. Žalobkyně ve svém vyjádření také namítala místní nepříslušnost správního orgánu prvního stupně v souvislosti s porušením § 12a odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele, neboť bylo porušení uvedeného ustanovení zjištěno i na dalších provozovnách žalované a podle žalobkyně se tedy jedná o pokračování v přestupku, o kterém má vést řízení správní orgán, v jehož obvodu vyšel přestupek nejdříve najevo. Žalobkyně uvedla, že místně příslušným orgánem je tímto Česká obchodní inspekce, Inspektorát Jihomoravský a Zlínský, neboť prvně vyšel přestupek najevo na základě kontroly provozovny žalobkyně v Brně – Dolní Heršpice dne 15. 8. 2023 v 9:00 hod.

19. Správní orgán prvního stupně dne 8. 4. 2024 vydal prvostupňové rozhodnutí, ve kterém uznal žalobkyni vinnou za přestupky uvedené v oznámení o zahájení řízení o přestupcích. K námitce místní nepříslušnosti správní orgán prvního stupně uvedl, že na své místní i věcné příslušnosti trvá a odkázal na blíže neurčené sdělení žalované. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně včasné odvolání, ve kterém mimo další námitky uvádí opět námitku místní nepříslušnosti, neboť nedošlo ze strany správního orgánu prvního stupně k jejímu řádnému vypořádání.

20. Dne 8. 8. 2024 vydala žalovaná původní rozhodnutí, kterým částečně změnila prvostupňové rozhodnutí a ve zbytku jej potvrdila. K námitce místní nepříslušnosti uvedla, že je k projednání přestupku příslušný inspektorát podle kraje, ve kterém se nachází kontrolovaná provozovna, a ve zbytku odkázal na závěry uvedené ve Sdělení k žádosti o delegaci ve smyslu ustanovení , b) ze dne 12. 6. 2024, čj. ČOI 73201/24/O100 (dále jen „Sdělení ze dne 12. 6. 2024“), kdy žádosti žalovaná nevyhověla. Žalobkyně následně podala proti původnímu rozhodnutí žalobu ke zdejšímu soudu, ve které uvádí obdobné námitky, které uvedla již ve svém odvolání, a nadto dodává, že se správní orgán prvního stupně ani žalovaná řádně nevypořádaly s námitkou místní nepříslušnosti v souvislosti s pokračováním v přestupku, a poukázala na skutečnost, že Sdělení ze dne 12. 6. 2024, na které je v příslušných rozhodnutích odkazováno, není součástí správního spisu.

21. Krajský soud rozhodl ve věci rozsudkem ze dne 10. 12. 2024, čj. -54, kterým zrušil původní rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Krajský soud konstatoval, že žalovaná řádně neposoudila námitku místní nepříslušnosti správního orgánu prvního stupně v souvislosti s pokračováním v přestupku a neučinila dostatečná skutková zjištění k posouzení této námitky. Ve vztahu ke Sdělení, na které bylo žalovanou odkazováno, uvedl, že toto není součástí správního spisu a nemůže být řádným podkladem v projednávané věci. Následně na základě výše uvedeného rozsudku vydala žalovaná napadené rozhodnutí a do správního spisu založila dle pokynů krajského soudu příslušné Sdělení ze dne 12. 6. 2024.

V. Právní hodnocení krajského soudu

22. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( , , ve znění pozdějších předpisů; dále jen „ “).

23. Krajský soud rozhodl ve věci při jednání dne 19. 8. 2026. Žalobkyně a následně i žalovaná se z jednání omluvily. Jednání proběhlo s jejich souhlasem v jejich nepřítomnosti.

24. Žaloba není důvodná.

V.A Námitka týkající se pokračování v přestupku a místní příslušnosti správního orgánu prvního stupně

25. Žalobkyně konstantně namítá, že se v jejím případě nejedná o čtyři skutky (samostatné přestupky) spáchané na čtyřech provozovnách, nýbrž o čtyři dílčí útoky pokračujícího přestupku, které měly být projednány ve společném řízení vedeném Českou obchodní inspekcí, Inspektorátem Jihomoravským a Zlínským; podle žalobkyně tedy ve věci rozhodoval místně nepříslušný správní orgán prvního stupně. Žalobkyně má za to, že je dán jednotný záměr pokračování v přestupku, neboť žalobkyně nastavila při prodeji elektrokol a baterií stejnou cenovou, prodejní a propagační politiku, kterou činila úmyslně.

26. Podle pokračováním v přestupku se rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují skutkovou podstatu stejného přestupku, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku.

27. Pokračování v přestupku se z hlediska procesního i hmotněprávního považuje za jeden skutek. Od pokračování v přestupku je nutno odlišit tzv. opakování přestupku. V případě opakování se jedná o dva a více skutků, tj. dva a více přestupků, které sice mohou naplňovat skutkovou podstatu stejného přestupku, ale již nenaplňují další podmínky pokračování v přestupku.

28. Z citovaného je zřejmé, že k tomu, aby se mohlo jednat o pokračování v přestupku je nezbytné naplnění několika podmínek, a to kumulativně (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 3. 2012, čj. -74). Podle závěru Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 15. 8. 2012, čj. -33, se pokračování v přestupku odlišuje od opakování přestupku tím, že „jednotlivé útoky, z nichž každý naplňuje znaky téhož trestného činu, jsou po subjektivní stránce spojeny jedním a týmž záměrem v tom smyslu, že pachatel již od počátku zamýšlí aspoň v nejhrubších rysech i další útoky a že po objektivní stránce se tyto jednotlivé útoky jeví jako postupné realizování tohoto jediného záměru.“ Z téhož rozsudku dále vyplývá, že je jednotný záměr třeba dokazovat.

29. V projednávané věci se jedná o delikt (přestupek II) založený na objektivní odpovědnosti, u něhož se nezkoumá otázka zavinění (subjektivní stránka). Ve vztahu k jednotnému záměru bylo Nejvyšším správním soudem konstatováno následující: „I u přestupků založených na objektivní odpovědnosti může být forma zavinění relevantní, a to např. při stanovení výše ukládané sankce nebo právě u přestupků pokračujících, jichž se lze dopustit pouze úmyslným jednáním, jinak totiž podmínka jednotného záměru není splněna. V těchto případech tak představuje jednotný záměr, čili subjektivní vztah pachatele k protiprávnímu jednání, jednu ze zákonných podmínek pokračování v přestupku. Pro konstatování, že se pachatel dopustil pokračujícího přestupku, je proto nezbytné zabývat se zaviněním a prokázat existenci jednotného záměru.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4.2024, čj. –35). To vše za současného splnění všech kumulativních podmínek podle .

30. Obdobné konstatoval Nejvyšší správní soud i v rozsudku ze dne 18. 7. 2019, čj. -59, v němž uvedl, že v režimu objektivní odpovědnosti za přestupek lze jednotný záměr na pokračování v přestupku „zkoumat u takových protiprávních jednání, která jejich pachatel činil vědomě a úmyslně, nebo aspoň vědomě a při srozumění s následkem.“ Jinými slovy řečeno, u jednotného záměru musí být ve vztahu k protiprávnímu jednání pachatele zjištěn a prokázán jeho úmysl přímý či alespoň úmysl nepřímý. Z citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu plyne i to, že z hlediska jednotného záměru se zkoumá záměr jednat protiprávně.

31. Žalovaná v napadeném rozhodnutí v souladu s pokynem krajského soudu ve zrušujícím rozsudku blíže odůvodnila, na základě jakých skutkových okolností dospěla k závěru, že se v daném případě nemůže jednat o pokračování přestupku v souvislosti s přestupkem II. Podle žalované nebyla naplněna podmínka jednotného záměru, neboť žalobkyně nejednala v případě porušení § 12a zákona o ochraně spotřebitele úmyslně. Tuto skutečnost žalovaná prokazuje na argumentaci žalobkyně, která v průběhu celého správního řízení odmítá, že by se porušení § 12a zákona o ochraně spotřebitele dopustila, přičemž uvádí, že bylo jejím cílem porovnat výhodnost koupě srovnáním s doporučenými maloobchodními cenami. Obdobně žalobkyně vylučuje cílené jednání s úmyslem poškodit spotřebitele i v podané žalobě.

32. Právem chráněným zájmem je v daném případě zajištění transparentních informací pro spotřebitele, pokud se jedná o poskytování slevy ze strany prodávajícího. Žalobkyně k přestupku II namítala již v rámci svého odvolání, že nebylo jejím úmyslem oznámit slevu z ceny výrobku a zamlčet spotřebiteli údaj o referenční ceně, přičemž ani nebyla srozuměna se skutečností, že by způsobem, jakým prezentovala cenovou výhodnost předmětných kol, mohla klamat spotřebitele při rozhodování se o koupi zboží. Jelikož žalobkyně v průběhu správního řízení popírala, že by jednala s úmyslem poškodit spotřebitele nebo jej klamat při rozhodování o koupi zboží, dospěla žalovaná k závěru, že se protiprávního jednání dopustila žalobkyně z nedbalosti, nikoli úmyslně. Krajský soud se ztotožňuje se závěrem žalované o tom, že nebyla naplněna podmínka jednotného záměru.

33. Jednotný záměr je subjektivní vztah pachatele k protiprávnímu jednání a aby mohl být přijat závěr o tom, že jde o pokračování s jednotným záměrem, musel by být prokázán pachatelům úmysl přímý či alespoň nepřímý k protiprávnímu jednání. To však skutečně prokázáno nebylo. Dle platí, že přestupek je spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl svým jednáním porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem (tj. úmysl přímý), nebo věděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, a pro případ, že jej poruší nebo ohrozí, s tím byl srozuměn (tj. úmysl nepřímý).

34. Z postoje žalobkyně v průběhu správního řízení o přestupku je patrné, že setrvale tvrdila, že nechtěla oznámit slevu z ceny a zamlčet referenční cenu, nechtěla porušit žádné zákonné ustanovení. Z tvrzení a jednání žalobkyně ani nelze dovodit, že by věděla, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem a že pro tento případ s tím byla srozuměna. Úmysl přímý ani nepřímý, jakožto subjektivní vztah k protiprávnímu jednání, prokázán nebyl.

35. Uvedené nemůže žalobkyně zpochybnit ani žalobním tvrzením spočívajícím v tom, že měla jednotný zájem svého jednání, neboť úmyslně nastavila jednotnou cenovou a reklamní politiku na všech prodejnách, že úmyslně zvolila obsah reklamních materiálů a sloganů a úmyslně chtěla působit na spotřebitele, aby zboží zakoupil. To je sice pravdou, že veškeré toto jednání žalobkyně bylo kryto úmyslem, ovšem nikoliv úmyslem ve smyslu . Úmysl se u jednotného záměru u pokračujících přestupků zkoumá jako vztah k protiprávnímu jednání a nikoliv jako vztah k vlastní obchodní a reklamní politice; tu žalobkyně naopak dle svých postojů nevedla se záměrem, aby klamala spotřebitele a porušila zákona o ochraně spotřebitele.

36. Rétorika žalobkyně o právním omylu ve smyslu se krajskému soudu jeví jako zavádějící. Omyl právní se zkoumá u přestupků, u nichž se zkoumá zavinění jako nutná subjektivní stránka přestupku (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8. 2018, čj. –45). V nyní projednávaném případě jde o objektivní odpovědnost za přestupek. Vztáhneme-li i přesto právní úpravu právního omylu výlučně na zkoumání zavinění u jednotného záměru, tak z toho plyne, že žalobkyně možná nevěděla, že je její čin protiprávní, ovšem jednala přesto zaviněně, neboť se omylu mohla vyvarovat dle . Zavinění jako vztah k jednotnému záměru ovšem pokrývá jak úmysl, tak nedbalost. Jak již bylo uzavřeno, žalobkyni nebyl prokázán úmysl přímý ani nepřímý k jednotnému záměru jednat protiprávně; mohlo jít maximálně o nedbalost (jak konstatovala i žalovaná v napadeném rozhodnutí), která se ovšem taktéž vejde pod pojem zavinění.

37. Žalovaná v rámci napadeného rozhodnutí odkazovala na závěry uvedené ve Sdělení ze dne 12. 6. 2024, které bylo žalovanou po zrušení původního rozhodnutí řádně založeno do spisové dokumentace. Žalovaná se v rámci předmětného sdělení zabývala žádostí žalobkyně o delegaci ve vztahu k případům, které (obdobně jako v projednávané věci) spočívaly v porušení § 12a zákona o ochraně spotřebitele prezentací prodejní akce „Všechna elektrokola za polovic (z doporučených maloobchodních cen“). V daném případě došla žalovaná k závěru, že jednání žalobkyně vykazovala blízkou časovou souvislost, souvislost v předmětu útoku a ve způsobu provedení, ovšem nebyl shledán jednotný záměr žalobkyně, neboť odmítala, že by daným způsobem prezentace oznamovala slevovou akci, a tvrdila, že nepostupovala v rozporu se zákonnou úpravou.

38. S výše uvedeným přímo souvisí i námitka místní nepříslušnosti správního orgánu prvního stupně. Žalobkyně namítá, že obdobné porušení právních předpisů bylo zjištěno dne 15. 8. 2023 i na dalších prodejnách žalobkyně, přičemž první zjištění proběhlo na prodejně žalobkyně v Brně dle úředního záznamu České obchodní inspekce, inspektorátu Jihomoravského a Zlínského, č. 302308150062401.

39. Podle § 24b odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele platí, že přestupky podle tohoto zákona projednává správní orgán, který vykonává dozor nad dodržováním povinnosti, jejímž porušením došlo ke spáchání přestupku. Podle zákona o ochraně spotřebitele dozor nad dodržováním povinností stanovených tímto zákonem provádí Česká obchodní inspekce, s výjimkou dozoru podle až . Podle , o České obchodní inspekci, jako orgán prvního stupně rozhoduje ve správním řízení inspektorát příslušný podle své územní působnosti. V případě projednávaného přestupku II byl příslušný inspektorát Jihočeský a Vysočina, což ovšem nelze konstatovat u dalších zjištěných přestupků, neboť ty byly zjištěny na prodejnách v Brně, ve Zlíně a v Praze.

40. Jelikož žalovaná řádně prokázala, že se v souvislosti s přestupkem II nejedná o pokračování v přestupku ve smyslu , dopustila se žalobkyně vícero přestupků, které byly projednávány v samostatných přestupkových řízeních podle místní příslušnosti jednotlivých inspektorátů. V daném případě nebyly naplněny podmínky ani pro vedení společného řízení o více přestupcích podle , neboť jsou k projednání dalších přestupků žalobkyně příslušné odlišné inspektoráty České obchodní inspekce.

41. Žalovaná v napadeném rozhodnutí reflektovala na pochybení jí vytknuté ve zrušujícím rozsudku, neboť již řádně odůvodnila, proč se v projednávané věci nejedná o pokračování v přestupku. Žalovaná uvedla, z jakého důvodu neshledává naplněnou podmínku jednotného záměru, která je esenciální podmínkou pro pokračování v přestupku. Současně v souvislosti s hodnocením, zda lze protiprávní jednání žalobkyně kvalifikovat jako pokračování v přestupku, řádně posoudila místní příslušnost správního orgánu prvního stupně. Krajský soud shledává uvedenou námitku žalobkyně nedůvodnou. Závěry žalované jsou komplexně odůvodněny a obstojí i přestože žalovaná nedoplnila skutková zjištění, jak ji krajský soud instruoval v bodě 38 zrušujícího rozsudku. Lze souhlasit s vyjádřením žalované, že závěr o neexistenci jednotného záměru bylo možné přijmout na základě obsahu správního spisu po doplnění Sdělení ze dne 12. 6. 2024 a po řádném zhodnocení skutkových okolností a právním zhodnocení této otázky; to vše v předchozím zrušeném rozhodnutí absentovalo.

V.B Námitka nesprávného posouzení přestupku II

42. Žalobkyně namítá, že se v případě přestupku II u kontrolovaných výrobků nejednalo o slevovou akci a že neinformovala spotřebitele o slevě z ceny výrobků. Žalobkyně je toho názoru, že jí nevznikly povinnosti podle § 12a zákona o ochraně spotřebitele.

43. Podle § 12a odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele platí, že informace o slevě z ceny výrobku obsahuje informaci o nejnižší ceně výrobku, za kterou jej prodávající nabízel a prodával v době 30 dnů před poskytnutím slevy.

44. Uvedené ustanovení bylo do zákona o ochraně spotřebitele vloženo na základě transpozice čl. 6a směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/6/ES ze dne 16. 2. 1998 o ochraně spotřebitelů při označování cen výrobků nabízených spotřebiteli (dále jen „směrnice 98/6/ES“). Cílem této směrnice je posílení ochrany spotřebitele a transparentnosti v oblasti uvádění slev tak, aby spotřebitelé mohli učinit kvalifikované rozhodnutí, zda si zboží koupí, či nikoli.

45. Ve Sdělení komise – Pokyny k výkladu a uplatňování článku 6a směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/6/ES o ochraně spotřebitelů při označování cen výrobků nabízených spotřebiteli (dále jen „Pokyny“), se uvádí, že slevu z ceny lze oznamovat několika demonstrativně uvedenými možnými způsoby. Jedním z příkladů propagačních technik, kterými lze oznámit slevu z ceny, je např. označení „nakupujte dnes bez DPH“, které říká spotřebiteli, že se snížení ceny rovná hodnotě DPH. V Pokynech se dále popisuje, že se čl. 6a výše uvedené směrnice použije bez ohledu na to, zda oznámení o snížení uvádí měřitelnou slevu z ceny. Čl. 6a se tudíž vztahuje i na slovní spojení jakými je např. „sleva“, „speciální nabídka“ nebo „Black Friday“, které vytvářejí dojem snížení ceny. I v tomto případě musí prodejce u zboží dotčeného tímto označením uvést i cenu, za kterou prodával výrobek v době 30 dnů před poskytnutím slevy [podle českého platného práva ve smyslu § 12a odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele].

46. V Pokynech je dále též uvedeno, že se čl. 6a směrnice 98/6/ES nevztahuje na obecná marketingová tvrzení, která propagují nabídku prodávajícího tím, že ji porovnávají s nabídkami jiných prodejců, aniž vyvolávají nebo vytvářejí dojem slevy z ceny, např. „nejlepší/nejnižší ceny“. Tato prohlášení případně podléhají směrnici o nekalých obchodních praktikách. Čl. 6a směrnice 98/6/ES se podle Pokynů dále nezabývá kolísáním a snižováním cen, která nezahrnují oznámení o slevě z ceny, a žádným způsobem je neomezuje a také se nevztahuje na jiné techniky propagace cenových výhod, které nejsou slevou z ceny, jako je srovnání cen a vázané (podmíněné) nabídky.

47. Ustanovení § 12a zákona o ochraně spotřebitele zaručuje, aby spotřebitel z informace o slevě, kterou mu prodávající představuje, skutečně pochopil, kolik dané zboží stálo nejméně v posledním měsíci, za kolik je nabízeno nyní a jaká je výše slevy vypočítaná z těchto dvou hodnot. Postup prodejce, který maří smysl uvedeného ustanovení, popírá jeho účel.

48. Pojmem sleva se v tomto kontextu zabýval SDEU v rozsudku ze dne 26. 9. 2024, sp. zn. C-330/23, Aldi Süd, v němž konstatoval, že „výraz „sleva“ v běžném jazyce odkazuje na snížení doposud uplatňované ceny“, tedy ceny doposud uplatňované prodejcem.

49. Při posuzování, zda prodejce dodržuje výše stanovená pravidla, je nutné vycházet z hlediska průměrného spotřebitele, který je dostatečně pozorný, informovaný a opatrný, ovšem stále zranitelný vůči klamavým informacím a praktikám prodejce. Pro průměrného spotřebitele je proto klíčové, aby poskytované informace o slevě byly srozumitelné, transparentní, věrohodné, a současně aby nezkreslovaly jeho vnímání slevové výhody (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2025, čj. -41).

50. Průměrný spotřebitel nedisponuje detailním přehledem o historii cen kupovaného zboží a spoléhá na informace, které mu prodejce prezentuje. Cílem § 12a zákona o ochraně spotřebitele je, aby průměrný spotřebitel rozpoznal, že je uváděná sleva reálná, a dokázal na jejím základě rozumně a objektivně posoudit výhodnost svého nákupu. Postup, při kterém prodejce při výpočtu slevy zohledňuje namísto nejnižší ceny v uplynulých 30 dnech jinou, vyšší a pro spotřebitele zavádějící cenu, je taktéž rozporný se smyslem § 12a zákona o ochraně spotřebitele.

51. V posuzované věci je nutné primárně posoudit, zda lze sdělení žalobkyně považovat za oznámení o slevě, jak jej vyhodnotily správní orgány, nebo se jedná pouze o porovnávání dvou cen, aniž by u průměrného spotřebitele prezentovaná informace vyvolávala dojem slevy z ceny.

52. Ze spisového materiálu vyplývá, že na prodejně žalobkyně byli spotřebitelé informováni o probíhající akci na základě propagačních materiálů v podobě banneru a informačních cedulí u jednotlivých elektrokol. Na předmětném banneru bylo žalobkyní uvedeno následující: „VŠECHNA ELEKTROKOLA s volitelnou baterií ZA POLOVIC (z doporučených maloobchodních cen)“. Na daném banneru byla nejvýrazněji provedena slova „ZA POLOVIC“, neboť byla uvedena největším písmem bílé barvy na červeném podkladu. Lze také podotknout, že slovo „POLOVIC“ je graficky znázorněno jako rozdělující se na dvě poloviny. Naopak slova „z doporučených maloobchodních cen“ byla uvedena nejmenším písmem a v závorce pod slovy „ZA POLOVIC“. Současně byli spotřebitelé informováni o probíhající akci i na informačních cedulích umístěných přímo na vystavených elektrokolech. Na informačních cedulích byla uvedena vždy doporučená maloobchodní cena bez baterie spolu s cenou, která byla o 50 % nižší oproti uvedené maloobchodní ceně, označenou jako „CENA ZA POLOVIC (BEZ BATERIE)“, která byla uvedena na žlutém pozadí.

53. K posouzení výše uvedené akce ve spojitosti s propagačními materiály, které danou akci doprovází, je zapotřebí přistupovat pohledem průměrného spotřebitele, jak je uvedeno výše. Žalovaná v napadeném rozhodnutí shledala, že způsob prezentace akce v průměrném spotřebiteli vyvolává dojem, že je cena prodávaného výrobku aktuálně snížena a že žalobkyně poskytuje slevu z ceny výrobku. Krajský soud se se závěrem žalované ztotožňuje.

54. Oznámení o slevě z ceny může být provedeno i užitím jakéhokoliv slovního spojení, které může ve spotřebiteli vyvolat tento dojem. Rozhodující je, zda celkové vyznění reklamy skutečně působí jako oznámení slevové akce či nikoli. Optikou průměrného spotřebitele lze konstatovat, že ten může na základě způsobu prezentování informací o ceně předmětných výrobků dospět k závěru, že koupí produktu právě ušetřil 50 % z ceny, tedy že od prodávajícího obdržel slevu v dané výši. Dominantní a graficky zvýrazněné sdělení „CENA ZA POLOVIC“ bude velmi pravděpodobně průměrným spotřebitelem vnímáno jako sdělení o slevě 50 % z ceny výrobku. Z etiket připevněných k jednotlivým elektrokolům se taktéž podává text „cena za polovic“ a barevně zvýrazněná cena, která činí poloviční hodnotu oproti ceně uváděné o řádek výše s označením „doporučená maloobchodní cena“. Průměrný spotřebitel z takto prezentované ceny na etiketě ve spojení s reklamní bannerem nabude dojmu, že se jedná o slevu 50 %, neboť průměrný spotřebitel jistě nebude zkoumat žalobkyní užitý pojem „doporučená maloobchodní cena“ a rozhodně nemůže ani tušit, že za tuto „doporučenou maloobchodní cenu“ se elektrokola v posledních 30 dnech neprodávala (jak plyne z podkladů správního spisu). Průměrný spotřebitel bude prezentovanou cenu chápu jako 50 % slevu ve srovnání s cenou, kterou žalobkyně označuje jako „doporučenou maloobchodní cenu“. Je zcela jednoznačné, že se žalobkyně snažila přesvědčit spotřebitele o cenové výhodnosti nabízených produktů s úmyslem vzbudit ve spotřebiteli pocit podstatné slevy.

55. Z hlediska průměrného spotřebitele, pro kterého je klíčové, aby poskytované informace o slevě byly srozumitelné, transparentní, věrohodné, a současně aby nezkreslovaly jeho vnímání slevové výhody, lze uzavřít, že způsob prezentování ceny elektrokol ve spojení se sloganem „CENA ZA POLOVIC“ byl způsobilý vzbudit u průměrného spotřebitele dojem o tom, že elektrokola jsou prodávána o 50 % levněji.

56. Žalobkyně argumentuje tím, že propagovala výhodnost ceny elektrokol, ale prostřednictvím srovnání aktuální ceny s nezávaznou doporučenou spotřebitelskou cenou, nikoli způsobem, který by informoval spotřebitele o zlevnění výrobku. Ze způsobu sdělení ovšem průměrný spotřebitel nedojde k závěru, že se nejedná o oznámení slevové akce, pokud žalobkyně prostřednictvím reklamy klade zřejmý důraz na slovní spojení „ceny za polovic“. Uvedení doporučené maloobchodní ceny je sice přípustné, ovšem použití této ceny v souvislosti s danou prodejní akcí, kterou žalobkyně propaguje jako výrazné cenové zvýhodnění, zcela zřejmě vyvolává dojem slevové akce pohledem průměrného spotřebitele. Krajský soud na základě výše uvedeného shledal, že žalobkyně způsobem prezentace probíhající akce týkající se elektrokol vyvolala v průměrném spotřebiteli dojem, že poskytuje slevu z ceny výrobku, což vytváří dojem výhodného nákupu. Nadto je třeba doplnit, že žalobkyní dovolávané přípustné uvádění doporučené spotřebitelské ceny na etiketách zboží, nebylo žalobkyní taktéž provedeno v souladu se zákonem. Dle , o cenách, ve znění pozdějších předpisů, totiž platí, že výrobce zboží určeného ke konečné spotřebě může uvést např. v nabídkovém ceníku, katalogu, propagačních podkladech nebo na obalu zboží doporučenou cenu prodeje spotřebiteli, vždy však s označením „nezávazná doporučená spotřebitelská cena“. Žalobkyně užívala pojem „doporučená maloobchodní cena“ ovšem bez údaje „nezávazná“, což je k této informaci poměrně klíčový údaj. Žalobkyně tak nedostála ani povinnosti dle zákona o cenách, jestliže hodlala užívat tento pojem při označování zboží cenami.

57. Jelikož žalobkyně prezentovala výhodnost ceny elektrokol jako slevu z ceny, byla povinna uvést na etiketách přiložených k jednotlivým produktům i nejnižší cenu, za kterou byl výrobek nabízen a prodáván v době 30 dnů před slevou ve smyslu § 12a odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele. Ze spisového materiálu vyplývá, že tzv. referenční cena podle § 12a odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele byla u vybraných modelů elektrokol cca o 15 až 18 % vyšší než cena, za kterou je žalobkyně prodávala v době kontroly. Cenová výhodnost předmětných elektrokol oproti skutečné referenční ceně již nepůsobí pro spotřebitele natolik lákavě jako nabídka, kterou žalobkyně propagovala se sloganem „Všechna elektrokola ZA POLOVIC“.

58. Žalobkyně svou zákonnou povinnost nesplnila, čímž se dopustila přestupku podle § 24 odst. 7 písm. l) zákona o ochraně spotřebitele. Krajský soud konstatuje, že správní orgány nepostupovaly v rozporu se zákonem, pokud shledaly jednání žalobkyně rozporným s § 12a odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele.

V.C Námitka nesprávného posouzení přestupku III

59. Žalobkyně odmítá, že by se dopustila jakéhokoliv klamání nebo uvádění v omyl spotřebitele v souvislosti s prodejem baterií pro elektrokola. Označení celé baterie označením značky článků baterie je podle žalobkyně běžné. Na baterii i cenovkách bylo navíc dle žalobkyně uvedeno nepřehlédnutelné logo MTF.

60. Krajský soud v daném případě posuzoval, zda lze jednání žalobkyně označit za nekalou obchodní praktiku z pohledu průměrného spotřebitele.

61. Podle § 4 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele platí, že obchodní praktika je nekalá, je-li v rozporu s požadavky odborné péče a podstatně narušuje nebo je způsobilá podstatně narušit ekonomické chování spotřebitele, kterému je určena, nebo který je jejímu působení vystaven, ve vztahu k výrobku nebo službě. Je-li obchodní praktika zaměřena na určitou skupinu spotřebitelů, posuzuje se podle průměrného člena této skupiny.

62. Podle § 4 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele se nekalou obchodní praktikou rozumí zejména klamavé konání podle § 5 nebo klamavé opomenutí podle § 5a a agresivní obchodní praktika podle § 5b. Obchodní praktiky, které se považují za nekalé za všech okolností, jsou uvedeny v příloze č. 1 a 2 tohoto zákona.

63. Podle § 4 odst. 4 zákona o ochraně spotřebitele platí, že se užívání nekalé obchodní praktiky před rozhodnutím ohledně koupě, v průběhu rozhodování a po učinění rozhodnutí se zakazuje.

64. Podle § 5 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele platí, že obchodní praktika se považuje za klamavou, pokud obsahuje věcně nesprávnou informaci a je tedy nepravdivá, což vede nebo může vést spotřebitele k rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil.

65. Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu se podává, že nekalou obchodní praktiku je vždy nutné posuzovat z pohledu průměrného spotřebitele (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2023, čj. -54, publ. pod č. 4506/2023 Sb. NSS, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 2. 2023, čj. -44).

66. Pojem průměrného spotřebitele ve vztahu k nekalým obchodním praktikám je kodifikován v bodu 18 odůvodnění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice o nekalých obchodních praktikách) (dále jen „směrnice 2005/29/ES“). Průměrný spotřebitel je podle uvedené směrnice spotřebitel, který má dostatek informací a je v rozumné míře pozorný a opatrný s ohledem na sociální, kulturní a jazykové faktory (srov. též rozsudky SDEU ze dne 13. 1. 2000, ve věci C220/98 Estée Lauder, nebo ze dne 12. 5. 2011, ve věci C122/10 Ving Svergic). Podle bodu 18 odůvodnění směrnice 2005/29/ES také platí, že je na správních orgánech a správních soudech, aby určily reakci průměrného spotřebitele v konkrétních situacích.

67. Ze spisové dokumentace vyplývá, že v rámci kontroly na provozovně žalobkyně byla společně s elektrokolem zakoupena též příslušná baterie do elektrokola. Na etiketě přiložené ke kontrolovanému elektrokolu byla uvedena informace o kompatibilních bateriích. Předmětná baterie pro elektrokola byla nabízena pod označením „SAMSUNG Li-ion 36 V 13 Ah ( ), hmotnost 3,5 kg, dojezd až 100 km“. Stejným způsobem byla předmětná baterie označena i na samostatné cenovce „BATERIE PRO ELEKTROKOLA“. Obdobným způsobem byla předmětná baterie označena i na faktuře z kontrolního nákupu, a to jako „AKU SAMSUNG 13 Ah“. Výrobcem kontrolované baterie je ovšem společnost Changde Yiklik Energy Limited se sídlem ShenLiu Town, ChangLing District, DongTing Road, AnXiang, ChangDe, HuNan, Čína. Výrobce baterie byl uveden přímo na posuzované baterii. Tuto skutečnost potvrdila i sama žalobkyně. Přímo na baterii se nachází kromě označení „Samsung cells“ také označení „POWERED BY SAMSUNG“ a „MTF“. Na základě uvedených skutečností shledaly správní orgány porušení zákazu používání nekalých obchodních praktik ve smyslu § 4 odst. 4 ve spojení s § 5 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele.

68. Krajský soud na základě předloženého spisového materiálu dospěl k závěru, že správní orgány v nyní posuzované věci správně vyhodnotily jednání žalobkyně jako klamavou obchodní praktiku ve smyslu § 5 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele.

69. Klamavá obchodní praktika je formou nekalé obchodní praktiky. O klamavou obchodní praktiku se jedná, pokud konání spočívá v poskytnutí věcně nesprávné (také nepravdivé nebo lživé) informace. Uvedené následně vede nebo může vést k tomu, že spotřebitel učiní rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil.

70. Žalovaná v napadeném rozhodnutí konstatovala, že označení předmětné baterie na cenovce vyvolává u průměrného spotřebitele dojem, že kupuje výrobek společnosti Samsung, a to bez ohledu na označení uvedené na cenovce v levém horním rohu (MTF), případně označení na samotné baterii. Žalovaná dále uvedla, že značka Samsung je průměrnému spotřebiteli známá a může představovat důvod, proč se spotřebitel rozhodne pro koupi příslušné baterie. Oba správní orgány shodně shledaly, že byly naplněny znaky klamavé obchodní praktiky podle § 5 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, neboť žalobkyně uváděla nepravdivé informace způsobem, který byl způsobilý ovlivnit rozhodování spotřebitele. Krajský soud se ztotožňuje s posouzením správních orgánů, neboť konání žalobkyně vykazuje znaky klamavé obchodní praktiky.

71. Způsob, jakým žalobkyně prezentovala informace o předmětné baterii, byl způsobilý ovlivnit rozhodování spotřebitele o potencionální koupi daného výrobku. Informace o výrobci produktu představuje pro spotřebitele velmi významné kritérium při výběru, neboť v sobě zahrnuje očekávání určité kvality, spolehlivosti, životnosti i přiměřenosti ceny. V projednávané věci mohl spotřebitel na základě prezentace žalobkyně považovat předmětnou baterii přímo za produkt, který byl vyroben společností Samsung. Spotřebitel následně očekává od zakoupeného výrobku určitou kvalitu, kterou předpokládá u výrobků daného výrobce, nebo může být ochoten zaplatit vyšší cenu. Pro naplnění skutkové podstaty uvedeného přestupku přitom není nezbytné, aby byl konkrétní spotřebitel skutečně uveden v omyl, neboť je dostačující, pokud prezentovaná informace mohla vést spotřebitele k rozhodnutí ohledně koupě, kterou by jinak neučinil.

72. Žalobkyně v podané žalobě uvádí, že výrobcem baterie jako celku není společnost Samsung, která je ovšem výrobcem článků, ze kterých se baterie vytváří. Skutečnost, že je předmětná baterie pouze tvořena články, které jsou vyráběny společností Samsung, ovšem z cenovky přiložené k baterii nikterak nevyplývá. Průměrný spotřebitel vychází primárně z informací poskytnutých na cenovce vztahující se k nabízenému produktu. V případě koupě uvedené baterie se také nikterak nedozví, že je Samsung pouze výrobcem bateriových článků, neboť i na faktuře je baterie označena jako „Samsung Li-ion 36 V“. Uvedená skutečnost jenom více spotřebitele ujišťuje o skutečnosti, že je výrobcem baterie společnost Samsung. Ničeho nezmění ani argument žalobkyně, která poukazuje na nápisy na baterii „Samsung cells“ a „POWERED BY SAMSUNG“. Již prvostupňový orgán ve svém rozhodnutí uvedl, že informace v anglickém jazyce průměrného spotřebitele neovládajícího anglický jazyk mohou naopak utvrdit, že se jedná o výrobek značky Samsung, s čímž se krajský soud zcela ztotožňuje.

73. Nepřiléhavou shledává krajský soud též argumentaci žalobkyně, která uvádí, že je na cenovce k příslušné baterii uvedena značka MTF, která je ochrannou známkou registrovanou pro žalobkyni, tudíž průměrný spotřebitel ví, že se jedná o baterii vyrobenou žalobkyní nebo pro ni. Označení MTF se na cenovce, která spotřebitele informuje o ceně předmětné baterie, nachází v levém horním rohu v oddělené části cenovky od zbytku informací o baterii. V části pod tímto označením je následně uvedeno „Samsung Li-ion 36 V/13 Ah (468 Wh) hmotnost 3,5 kg; dojezd až 100 km“. Ve spojení s prezentací baterie uvedenou na etiketě vztahující se k elektrokolům lze konstatovat, že žalobkyně tímto způsobem ovlivnila či mohla ovlivnit rozhodnutí spotřebitele způsobem, který mohl na základě uvedeného učinit rozhodnutí, které by jinak neučinil. Z cenovky přiložené k baterii pro elektrokola nelze jednoznačně určit, že se jedná o baterii značky MTF, naopak se průměrnému spotřebiteli podává, že jde o baterii značky Samsung. Za takové situace může být průměrný spotřebitel jednoduše uveden v omyl ohledně výrobce předmětné baterie. Krajský soud v této souvislosti připomíná, že k naplnění skutkové podstaty postačuje, pokud je svým jednáním obviněný schopen ovlivnit rozhodnutí průměrného spotřebitele; nemusí nutně dojít ke skutečnému uvedení spotřebitele v omyl v případě koupě daného produktu.

74. Tvrzení žalobkyně, že je označení baterie pro elektrokola označením značky článků baterie zcela běžným postupem na trhu a je obecně přijímané i mezi spotřebiteli, nemůže mít vliv na vyhodnocení jednání žalobkyně. Správní orgány se zabývaly prezentací výrobku, kterou učinila samotná žalobkyně, nikoli jiní prodejci nabízející obdobný typ produktu. Žalobkyně je povinna uvádět informace o produktu pravdivě a nikoli způsobem, který může spotřebitele uvést v omyl, bez ohledu na způsob prezentace jiných prodávajících (hypoteticky). Žalobkyně je plně odpovědná za své obchodní praktiky. Nabízí se jistě varianty, jak označit baterii tak, aby nedocházelo ke klamání spotřebitele. Lze baterii označit označením výrobce nebo toho, pro koho byla baterie vyrobena (sestavena), a k tomu lze připojit údaj, že je v ní obsažen článek značky Samsung.

75. Krajský soud se ztotožňuje se závěry správních orgánů, že se žalobkyně dopustila klamavé obchodní praktiky podle § 5 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, neboť uvedla věcně nesprávnou, a tedy nepravdivou informaci při označení baterie elektrokola značkou Samsung, ačkoli ten je výrobcem pouze článků použitých pro výrobu baterie. Takové označení vede nebo může vést spotřebitele k rozhodnutí o koupi, které by jinak neučinil. Správní orgány správně posoudily zjištěné skutkové okolnosti, když shledaly žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele.

VI. Závěr a náklady řízení

76. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle zamítl.

77. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle , věty první Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšnou žalovanou, v jejím případě nebylo prokázáno, že by jí v souvislosti s tímto řízením nad rámec běžné úřední činnosti vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené v řízení před soudem. Z toho důvodu jí krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

České Budějovice 19. srpna 2026

Mgr. Kateřina Bednaříková v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: G. K.