Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Ad 29/2025 - 77

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci

žalobkyně: D. K., narozená dne X

bytem X

zastoupená advokátem Mgr. Ivo Suchomelem

sídlem Elišky Přemyslovny 379, 156 00 Praha 5

proti

žalované: Česká správa sociálního zabezpečení

sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 10. 2025, č. j. X,

takto:

I. Rozhodnutí žalované ze dne 30. 10. 2025, č. j. X, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 24 539 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 30. 10. 2025, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaná podle , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) a , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) zamítla námitky žalobkyně a potvrdila rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 22. 7. 2025, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“).

2. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně zamítl žádost žalobkyně o invalidní důchod pro nesplnění podmínek dle , o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“).

II. Obsah žaloby

3. Žalobkyně poukazovala na to, že byla v letech 2018 a 2020 opakovaně uznána invalidní v I. stupni, invalidní důchod jí byl odebrán rozhodnutím ze dne 14. 1. 2025. Namítala, že posudek ze dne 29. 10. 2025, z něhož žalovaná vycházela (tj. námitkový posudek), neuvádí, z jakého důvodu je omezení žalobkyně kvalifikováno jako lehké postižení, tj. podle bodu 5b přílohy k , kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), a nikoliv jako středně těžké funkční postižení, jak bylo kvalifikováno dříve (v letech 2018 a 2020). Dle žalobkyně z posudku nevyplývá, v čem se žalobkyně natolik zlepšila, že je nyní schopna takřka plného pracovního nasazení. Zdůraznila, že na jejím stavu, zejména pak na schopnosti sociálního fungování a výkonu denních aktivit, se nic nezlepšilo, právě naopak. Namítla, že posudek se vůbec nezabývá skutečnostmi uváděnými žalobkyní, byl proveden bez osobního pohovoru, resp. dalšího vyšetření, pouze na základě dokumentů ze spisu.

4. Dále žalobkyně namítala nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neboť toto nezhojilo výše uvedené vady posudku. Namítala, že žalovaná nijak nevypořádala její konkrétní námitky, ani neodkázala na jakoukoli část posudku, která by je věcně vyvracela.

5. Žalobkyně rovněž poukazovala na nedostatečně zjištěný skutkový stav. Uvedla, že prostřednictvím odborných zpráv psychiatrů i praktické lékařky doložila, že v období let 2023 – 2025 došlo k relapsům psychického onemocnění, zhoršení úzkostně depresivní symptomatiky, nutnosti změny a navýšení medikace, doporučení hospitalizace a nutnosti intenzivní psychoterapie. Posudek a napadené rozhodnutí však tyto skutečnosti redukovaly na pouhé „subjektivní stesky“, byť vyplývají z dokumentace. Namítala, že nebylo přihlédnuto k novým nálezům, ale bylo účelově odkazováno na dřívější lékařské zprávy ohledně stabilizace jejího zdravotního stavu. Namítla, že její kognitivní a jiné psychické obtíže nelze bagatelizovat jen s odkazem na to, že nebylo provedeno psychologické vyšetření; nelze ji sankcionovat za absenci dalšího specializovaného vyšetření, které po ní nebylo vyžadováno.

6. Dle žalobkyně byly dezinterpretovány její pracovní schopnosti s odkazem na to, že žalobkyně dlouhodobě pracuje. Žalovaná však ignoruje povahu předmětného pracovního místa – jedná se o místo chráněné, na němž je pracovní proces výrazně uzpůsoben pro potřeby zaměstnanců se změněnými pracovními schopnostmi. Z hlediska pracovní náplně jde o jednoduchou administrativní činnost s konkrétními úlevami, nejde tedy o standardní pracovní místo. Oduznáním její invalidity pak dojde ke ztrátě tohoto zaměstnání, avšak na běžném pracovním místě se žalobkyně nebude moci s ohledem na její zdravotní stav uplatnit. Zdůraznila, že zaměstnání má pro ni terapeutický účinek.

7. Žalobkyně dále namítala, že změna v hodnocení míry poklesu pracovní schopnosti nebyla dostatečně vysvětlena. Uvedla, že neexistuje žádný lékařský důvod, pro který by jí nyní měla být snížena míra poklesu pracovní schopnosti takřka na polovinu (oproti předchozím posouzením). Pokud by u ní došlo k výraznému zlepšení zdravotní situace, tak by se to nezbytně nutně muselo projevit v lékařských nálezech. Tak tomu však nebylo, naopak žalobkyně prožívá další relaps.

8. Další pochybení spatřovala v tom, že nebyly dostatečně zohledněny její komorbidity. Uvedla, že trpí antifosfolipidovým syndromem (APS), který omezuje její flexibilitu a bezpečnost pracovního zařazení. Posudek ani napadené rozhodnutí pak dle žalobkyně neprovedly komplexní hodnocení kumulativního efektu psychiatrické poruchy a APS, jak vyžaduje § 3 vyhlášky.

9. Žalobkyně následně odkázala na judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) stran požadavků na úplnost a přesvědčivost lékařských posudků v obdobných věcech. Navrhla, aby soud doplnil dokazování lékařským posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí.

10. Navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil, věc vrátil žalované k dalšímu řízení a přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení.

11. Dne 12. 12. 2025 žalobkyně doplnila žalobu o lékařskou zprávu z psychiatrie ze dne 11. 12. 2025.

III. Vyjádření žalované

12. Žalovaná uvedla, že dříve potvrzená invalidita určitého stupně (včetně data vzniku) nutně nezachovává tento stav napořád. Rozhodnutí o dávkách důchodového pojištění jsou vydávána s výhradou změny poměrů. Uvedla, že v aktuálně proběhlém řízení shromážděné medicínské prameny ve prospěch invalidity nesvědčily. V posudku ze dne 29. 10. 2025 bylo zohledněno jak dominantní postižení žalobkyně, tak přidružené potíže. Žalovaná proto odmítla námitky o nepřezkoumatelnosti posudku a napadeného rozhodnutí. Dále uvedla, že prokazování zlepšení zdravotního stavu jedince netvoří úkol Institutu pro posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“); stejně tak není vždy nutné posuzovanou osobu v řízení osobně vyšetřit. Dle žalované žalobkyně ani nezmínila, co by osobní pohovor měl pro objasnění skutkového stavu přinést.

13. Navrhla, aby soud žalobu zamítl.

IV. Replika žalobkyně

14. Dle stanoviska žalobkyně se žalovaná nijak nevyjádřila k jádru žalobních námitek. Uvedla, že lékařka IPZS pouze obecně shrnula psychický zdravotní stav žalobkyně a na závěr pouze připsala, že stanoví snížení pracovní schopnosti o 20 %. Takové zhodnocení však dle žalobkyně nelze považovat za úplné, neboť nezohledňuje např. předchozí snížení pracovní schopnosti o 35 % a tedy presumované zásadní zlepšení stavu žalobkyně, a neřeší ani to, že žalobkyně pracuje výhradně z toho důvodu, že má chráněné pracovní místo. Dále uvedla, že osobní vyšetření posuzované osoby je zásadní prostředek k objektivizaci funkčních dopadů, které jsou u duševních poruch rozhodné (adaptace, stabilita, výkon v zátěži, sociální fungování, výkyvy/relapsy, schopnost vykonávat denní aktivity).

V. Obsah správního spisu

15. Ze správního spisu vyplývá, že rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 14. 1. 2025, č. j. X, byl žalobkyni podle a , od 12. 2. 2025 odňat invalidní důchod. Podkladem tohoto rozhodnutí byl posudek IPZS ze dne 2. 1. 2025, č. j. LPS/2024/7309-P2_CSSZ, dle kterého ke dni 2. 1. 2025 zanikla invalidita žalobkyně, neboť její pracovní schopnost poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o 20 %. Žalobkyně nepodala proti tomuto rozhodnutí námitky.

16. Dne 17. 6. 2025 podala žalobkyně novou žádost o invalidní důchod

17. Podle posudku ze dne 18. 7. 2025, č. j. LPS/2025/15998-P2_CSSZ (dále jen „prvostupňový posudek“), se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu , žalobkyně není invalidní podle téhož zákona, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost pouze o 20 %. Posudkový lékař uvedl, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, neboť psychické onemocnění má vliv na pracovní schopnost. Jako posudkově rozhodující bylo zvoleno psychické onemocnění (smíšená úzkostně depresivní porucha) s tím, že se dle lékařských zpráv jedná o lehkou poruchu (viz lékařský nález psychiatričky ze dne 28. 5. 2025). Ke komorbiditě (APS) uvedl, že její dopad na pracovní schopnost je minimální až žádný. Uvedl, že porucha zdraví má jistý vliv na pracovní schopnosti, nicméně není objektivně doloženo, že by byl dopad invalidizující. Žalobkyně je v posledním zaměstnání od roku 2018, dle záznamů ČSSZ nečerpala dlouhodobou pracovní neschopnost a pracuje na plný úvazek. Je tedy doložitelné, že svoji profesi zvládá, byť subjektivně s obtížemi. Zdravotní postižení vyhodnotil jako srovnatelné podle kapitoly V, položky 5b) přílohy k vyhlášce, z důvodu chronicity byla zvolena horní hranice 20 %. Uvedl, že vyššímu hodnocení stav žalobkyně neodpovídá, žalobkyně pracuje na plný úvazek, nebyla nutná hospitalizace, žalobkyně byla znovu vyšetřena na psychiatrii u jiného lékaře v 5/2025, v mezidobí od zániku invalidity do května byl tedy stav pravděpodobně stabilizován a nevyžadoval psychiatrické sledování. Dle lékaře se proto objektivně jedná o lehkou poruchu, která neodpovídá žádnému stupni invalidity. Úlevy v zaměstnání lze zajistit statusem OZZ, pokud o něj žalobkyně požádá na důchodovém oddělení. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se dle a 4 vyhlášky nemění.

18. Prvostupňovým rozhodnutím ze dne 22. 7. 2025 byla žádost žalobkyně zamítnuta pro nesplnění podmínek dle § 38 zákona č. 155/1999 Sb. Správní orgán I. stupně uvedl, že podle prvostupňového posudku není žalobkyně invalidní.

19. Žalobkyně podala proti prvostupňovému rozhodnutí námitky, ve kterých namítala nepřezkoumatelnost prvostupňového rozhodnutí, nesoulad posudkového zhodnocení s předchozími lékařskými posudky, nesoulad mezi závěry posudkového lékaře a psychiatrickými vyšetřeními, nesprávné hodnocení pracovní schopnosti, nesprávný závěr o stabilizaci jejího zdravotního stavu a nedostatečné zohlednění historie invalidity a relapsu obtíží, nedostatečné zohlednění APS a nesprávné nakládání s jejími subjektivními obtížemi. K námitkám žalobkyně doložila další lékařské zprávy a posudky. Dne 8. 9. 2025 žalobkyně námitky doplnila o další lékařské zprávy.

20. V posudku vypracovaném v námitkovém řízení ze dne 29. 10. 2025, č. j. LPS/2025/2599-NR-STC_CSSZ (dále jen „námitkový posudek“), je uvedeno, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav dle , ale žalobkyně není invalidní dle téhož zákona, neboť její pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pouze o 20 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je duševní postižení, konkrétně úzkostně depresivní porucha, hodnoceno podle kapitoly V., položky 5b) přílohy k vyhlášce. K APS bylo uvedeno, že z posudkového hlediska by pokles pracovní schopnosti byl hodnocen srovnatelně podle kapitoly XIII, oddíl D, položky 1a) přílohy k vyhlášce, kde je procentní rozpětí 10-15 %. Posudkový lékař potvrdil závěr posudkového lékaře z I. stupně s tím, že byla stanovena správná posudková kritéria v souladu s platnou legislativou. K námitkám uvedl, že jim nebylo vyhověno, jelikož od 23. 1. 2025 nedošlo k podstatné změně zdravotního stavu, medikace nasazená na psychiatrii upravována po změně ošetřujícího psychiatra. Uvedl, že podle objektivního nálezu funkční postižení nedosahuje středně těžkého funkčního postižení (žalobkyně byla klidná, spolupracovala, pokleslá forie, intermitentní anxieta, lakrimace, myšlení koherentní). Od roku 2018 nebyla nutnost vystavení pracovní neschopnosti pro psychiatrickou diagnózu ani uváděné infekty dýchacích cest. Nebyla nutnost dlouhodobé hospitalizace na psychiatrii z důvodu zhoršení. Do změny ošetřujícího psychiatra psychický stav hodnocen na terapii dlouhodobě kompenzovaný, při vyšetření v nové ambulanci z objektivního nálezu nezjištěna dekompenzace psychického stavu. Podle uvedené položky 5b) se hodnotí stavy, kdy dochází k narušení sociálních kontaktů a vazeb, některé denní aktivity jsou vykonávány s potížemi. Pokles 20 % byl zvolen s přihlédnutím k chronicitě funkčního postižení a dalšímu postižení zdravotního stavu. Základní pokles nebyl dále měněn, procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu vyhlášky nemění.

21. Napadeným rozhodnutím ze dne 30. 10. 2025 žalovaná zamítla námitky žalobkyně a potvrdila prvostupňové rozhodnutí. Shrnula dosavadní průběh řízení a zákonný podklad. Vyšla z prvostupňového i námitkového posudku, shrnula jejich podklady, učiněná skutková zjištění, včetně hodnocení dle přílohy k vyhlášce, a jejich závěrů. Konstatovala, že se v rámci přezkumu prvostupňového rozhodnutí zabývala námitkami žalobkyně, přičemž její zdravotní stav posoudila komplexně nad rámec námitek. Uvedla, že jelikož po přezkoumání celkového zdravotního stavu činí pokles pracovní schopnosti žalobkyně pouze 20 %, nejsou splněny podmínky pro vznik invalidity dle

VI. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

22. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán ( věta prvá a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí ( ). Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

23. Soud ve věci samé rozhodl bez jednání dle , jelikož ve věci lze rozhodnout jen na základě listinných důkazů, k nimž měli účastníci možnost se vyjádřit nebo které jsou jim známy, a účastníci ve smyslu tohoto ustanovení souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

24. Podle pojištěnec má nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let a stal se a) invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle , popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle , pokud nedosáhl důchodového věku, nebo b) invalidním následkem pracovního úrazu.

25. Ustanovení upravuje tři stupně invalidity z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně. Pokud se jedná o pokles pracovní schopnosti nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a dále v případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu třetího stupně.

26. Podle § 2 odst. 1 vyhlášky pro stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti je nutné určit zdravotní postižení, která jsou příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce, a jejich vliv na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.

27. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky je-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.

28. Podle § 3 odst. 1 vyhlášky v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů.

29. Správní orgán není sám oprávněn zkoumat, zda a k jakému datu se žadatel stal invalidním, správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod, případně jeho změně či zániku, je tak závislé především na odborném lékařském posouzení (viz ). Správní orgán je pouze oprávněn a zároveň též povinen vyhodnotit, zda lékařský posudek, ze kterého při posouzení nároku na invalidní důchod vychází, splňuje požadavky na úplnost a přesvědčivost.

30. Na základě zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku Institutu posuzování zdravotního stavu; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. V takovém posudku odborné lékařské komise se pak hodnotí celkový zdravotní stav, dochované pracovní schopnosti pojištěnce a zaujímají se v něm též posudkové závěry o invaliditě a jejím vzniku.

31. V projednávaném případě žalobkyně zejména zpochybňovala závěry posudkových lékařů ohledně posouzení svého zdravotního stavu, žalovaná pak ze závěrů posudkových lékařů vycházela. S ohledem na to soud nechal vypracovat posudek Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky v Praze. Posudková komise soudu předložila posudek ze dne 1. 4. 2026, ev. č. SZ/2026/301-PH-12 (dále jen „Posudek MPSV“), který soud provedl k důkazu; soud sám není oprávněn zdravotní stav žalobkyně zkoumat.

32. Posudek byl vypracován posudkovou komisí ve složení předsedkyně komise MUDr. M. S. a další lékařka s odborností psychiatrie MUDr. H. D. Při jednání byla žalobkyně přešetřena odborným psychiatrem MUDr. D. Žalobkyně byla jednání přítomna, s posudkovým závěrem byla ústně seznámena, zdravotní dokumentace byla pro posouzení dostatečná. Podle výroku byla žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle , jednalo se o invaliditu prvního stupně podle téhož zákona, pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu dosahoval nejméně 35 %, nedosahoval však více než 49 %. Invalidita I. stupně dle posudku trvala nadále. Doba platnosti posudku byla stanovena do 4/2028.

33. Posudková komise shrnula pracovní anamnézu žalobkyně, vyšetření při jednání komise a posudkově významné odborné nálezy a diagnózy. Diagnózu žalobkyně shrnula takto: generalizovaná úzkostná porucha, smíšená úzkostně depresivní symptomatika – v péči psychiatra od 2/2016, s eskalací matrimoniální dysharmonie s akcentací úzkosti, poruchou spánku a zhoršeným příjmem potravy, dlouhodobě v léčbě antidepresivy (Trazadon, Sertralin), od 1/2021 stav hodnocen jako uspokojivě stabilizován, v roce 2024 kolísavá symptomatika úzkostně depresivních stavů v rámci zátěže, uvedeny infekty dýchacích cest, v 5/2025 provedena změna léčby spojená se zhoršováním zdravotního stavu (Pregabalin, Venlafaxin); hraniční mentální anorexie, amenorea; hypestenie, BMI 19,5; syndrom APS s mírně vzrůstající aktivitou od roku 2012; UZ břicha – drobné cystičky jater, pravá ledvina – dilatace KPS I-II; infekce močových cest v anamnéze, zlepšení po ošetření laserem, pyelonefritida ve 30 a 34 letech; mammoplastika 11/2016; ve 20 letech tonzilektomie pro stav po častých angínách; operace pupeční kýly; uzlík v levém laloku štítnice bez poruchy funkce; opakované ataky funkční dyspepsie horního typu; polyp žlučníku; mírná sideropenická anémie; skolióza páteře; pásový opar s výsevem až 3x do roka.

34. Posudková komise dále uvedla, že žalobkyně absolvovala střední zdravotní školu a působila v oboru jako dětská sestra, poté si doplnila kvalifikaci, v posledním zaměstnání vykonávala psychicky nenáročnou práci administrativního charakteru a zcela bez fyzické zátěže, prakticky bez využití rozsáhlých studiem nabytých znalostí a dovedností. V září 2025 propuštěna z důvodu zániku invalidity, protože šlo o místo na chráněném pracovišti. Od 21. 12. 2017 jí byla přiznána invalidita I. stupně pro úzkostně depresivní poruchu, shodně při kontrole 2021, při kontrole 2. 1. 2025 invalidita oduznána.

35. Posudková komise za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu k datu vydání napadeného rozhodnutí určila generalizovanou úzkostnou poruchu se smíšenou úzkostně depresivní symptomatikou se středně těžkým stupněm postižení, pro kterou je žalobkyně v péči psychiatra od 2/2016, s eskalací matrimoniální dysharmonie s akcentací úzkosti, poruchou spánku a zhoršeným příjmem potravy, při léčbě antidepresivy byl od 1/2021 stav hodnocen jako uspokojivě stabilizován. Od roku 2024 zhoršení, v 5/2025 provedena změna léčby spojená se zhoršením zdravotního stavu. Po interní stránce je žalobkyně astenického habitu (BMI 19,5) – jedná se o hraniční mentální anorexii, k úbytku na váze došlo nejprve z důvodu nechutenství při stresu, nyní se podílí i nevolnost a nechutenství při dyspeptickém syndromu horního typu. Za další příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu posudková komise označila APS s mírně vzrůstající aktivitou od roku 2012, jde o autoimunitní onemocnění, pro toto postižení je doporučeno vyhýbat se práci s rizikem úrazu a s dlouhodobou zátěží zvyšující riziko trombózy. Uvedla, že dle sdělení ošetřující praktické lékařky, ošetřujícího psychiatra i lékařky z posudkové komise jde o středně těžkou formu generalizované úzkostné poruchy, která omezuje nejen pracovní schopnosti, ale i každodenní činnosti a sociální fungování. Žalobkyně není schopna soustavného zaměstnání na běžném pracovním trhu, poslední zaměstnání zvládla díky chráněnému pracovnímu místu a systematickým úlevám zaměstnavatele, což jí umožňovalo i při častých onemocněních (katary dýchacích cest, infekce močových cest, opakované pásové opary) setrvat doma bez potřeby vystavení potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti.

36. Posudková komise dospěla k závěru, že nebyl shledán důvod k zániku invalidity I. stupně, protože stabilizace choroby při zavedené léčbě a maximálnímu vstřícnému postoji zaměstnavatele byla velmi křehká, nikdy nedošlo k podstatnému odeznění psychopatologické symptomatiky, a aktuálně po dobu necelého roku (tj. již v době rozhodné pro posouzení) došlo naopak k subjektivnímu zhoršení, pro které byla provedena změna medikace, referována i počínající kognitivní porucha (paměťová ztráta). Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stanovila úzkostně depresivní poruchu, pokles pracovní schopnosti hodnotila podle kapitoly V, položky 5b) přílohy k vyhlášce horní hranicí procentního rozmezí 35 %, který nebyl dále měněn. Zhodnoceno bylo středně těžké funkční postižení úzkostné fobické poruchy, jakož i postižení interního charakteru vyžadující zároveň léčbu a režimová opatření. Konstatovala, že žalobkyně byla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní v I. stupni. V závěru posudku pak posudková komise jako datum vzniku invalidity uvedla datum 17. 6. 2025 jakožto datum obnovené žádosti o invaliditu.

37. Žalovaná k Posudku MPSV uvedla, že tento dospěl k závěru o rozhodujícím postižení „podle kapitoly V položky 5b“, ačkoli ta příslušnou procentní taxaci neobsahuje. K datu vzniku invalidity uvedla, že zatímco závěr posudku hovoří o datu vzniku invalidity k 17. 6. 2025, úvodní pasáž oproti tomu uvádí ne zcela jasný údaj „invalidita I. stupně nadále.“ Dále uvedla, že námitkový posudek podal v otázce klasifikace dominantního postižení žalobkyně výstižnější odpovědi než Posudek MPSV.

38. Žalobkyně k Posudku MPSV uvedla, že správně měla být jistě uvedena „položka 5c“ a že se jedná pouze o písařskou chybu, přičemž posudkové hodnocení je jinak zcela zřejmé. K nejasnosti ohledně data vzniku invalidity uvedla, že požadavek dle § 7 písm. f) bodu 4. vyhlášky je dle judikatury naplněn i tím, že je uvedeno datum, kdy invalidita nepochybně trvala – takovým datem je jistě i datum 17. 6. 2025, pokud byla žalobkyně za invalidní uznána již před tímto datem. Měla za to, že Posudek MPSV se vyjadřuje zcela jasně v otázce, zda je invalidní a zda její invalidita trvala ke dni podání žádosti. Zároveň tak posudek odpovídá na otázku, zda k předchozímu zániku invalidity I. stupně vůbec došlo – formulaci v úvodu Posudku MPSV je třeba dle žalobkyně vykládat jako potvrzení toho, že invalidita trvala po celou dobu, nikoli jako závěr o novém vzniku až ke dni 17. 6. 2025. Posudková komise podle všeho neshledala žádný medicínský důvod k zániku dříve zjištěné invalidity I. stupně; naopak uvedla, že stabilizace zdravotního stavu žalobkyně byla pouze křehká, dosažená při zavedené léčbě a maximálně vstřícném pracovním režimu, a že nikdy nedošlo k podstatnému odeznění psychopatologické symptomatiky. K datu 17. 6. 2025 uvedla, že toto je v posudku uvedeno pouze jako datum obnovené žádosti žalobkyně o invalidní důchod; nejde však o medicínsky odůvodněné datum nového vzniku invalidity. Navrhovala proto, aby soud při hodnocení Posudku MPSV výslovně uzavřel, že žalobkyně byla invalidní v I. stupni nejen ke dni vydání napadeného rozhodnutí, ale že invalidita I. stupně u ní trvala kontinuálně i v období od ledna 2025 do 16. 6. 2025. Jen v takovém případě žalovaná neodepře žalobkyni doplatek invalidního důchodu za toto období. Principem Posudku MPSV je především to, že se žalobkyni věnovala kompletní komise lékařů, kteří ji navíc vyšetřovali osobně a nikoli pouze na základě dokumentace. Z tohoto důvodu je dle žalobkyně Posudek MPSV ze své povahy úplnější a vyváženější. Úkolem Posudku MPSV není dle žalobkyně vyvracet závěry předchozích posudků.

39. S ohledem na to, že soud v Posudku MPSV shledal určité nesrovnalosti, požádal posudkovou komisi o vypracování doplnění posudku. Tyto nesrovnalosti soud spatřoval v tom, že: a) dle Posudku MPSV bylo rozhodující postižení žalobkyně hodnoceno dle kapitoly V, položky 5b) přílohy k vyhlášce mírou poklesu pracovní schopnosti 35 %, přestože daná položka přílohy k vyhlášce umožňuje rozpětí pouze 15 – 20 %; b) Posudek MPSV byl vnitřně rozporný a nesrozumitelný ohledně data vzniku (popř. trvání) invalidity, neboť na jednu stranu bylo v posudku uvedeno, že invalidita I. stupně trvala nadále (1. strana), přičemž v rozporu s tím bylo dále uvedeno, že datum vzniku invalidity je 17. 6. 2025 (5. strana). Bylo tedy třeba dle soudu jednoznačně uvést, zda a od jakého data invalidita nově vznikla, či se vyjádřit ke dni zániku invalidity dne 2. 1. 2025 a uvést, zda a od kdy invalidita trvala nadále.

40. Posudková komise soudu předložila doplňující posudek ze dne 1. 7. 2026, ev. č. SZ/2026/1079-PH-4 (dále jen „Doplňující posudek MPSV“), který soud rovněž provedl k důkazu, v němž na první straně jako datum vzniku invalidity uvedla datum 17. 6. 2025. K tomuto datu uvedla, že bylo stanoveno datem obnovené žádosti o invalidní důchod ze dne 17. 6. 2025, které spadá do období zhoršení psychického stavu žalobkyně, které je referované ve vyšetřeních ošetřujícího psychiatra MUDr. Roušalové ze dne 28. 5. 2025 a potvrzeno při dalším vyšetření po měsíci (28. 6. 2025). Zhoršení spočívalo (a trvá dosud) jednak v narůstající frekvenci úzkostných stavů, pocitů vyčerpání a únavnosti, především však v počínajících projevech organicity, jmenovitě jde o potíže se soustředěním a krátkodobou pamětí, což jistě vylučuje zařazení na vysoce kvalifikovanou činnost, ke které žalobkyně získala patřičné vzdělání a erudici. V tomto období také musela být provedena změna medikamentózní léčby. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla určena úzkostně depresivní porucha a pokles pracovní schopnosti byl hodnocen podle kapitoly V, položky 5c) přílohy k vyhlášce horní hranicí procentního rozmezí 35 %, který dále nebyl měněn. Zhodnoceno tak bylo středně těžké funkční postižení úzkostně fobické poruchy, zohledněno bylo i postižení interního charakteru vyžadující rovněž léčbu a režimová opatření. Tímto byla opravena technická chyba (překlep) při volbě položky při jinak validním posouzení. K datu vydání napadeného rozhodnutí byla invalidní, šlo o invaliditu prvního stupně.

41. Žalobkyně ani žalovaná se přes výzvu soudu k Doplňujícímu posudku MPSV nevyjádřily.

42. Požadavky na kvalitativní stránku posudku jsou stanoveny judikaturou NSS, např. v rozsudku ze dne 25. 1. 2019, č. j. -40 k tomu NSS uvedl, že: „Posudek posudkové komise je zpravidla rozhodujícím důkazem při posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. I proto je nezbytné, aby splňoval požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a aby se vypořádal se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Posudkový závěr by tedy měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení závisí především. Případné chybějící či nepřesně formulované náležitosti posudku, jež způsobují jeho nepřesvědčivost či neúplnost, nemůže soud nahradit vlastní úvahou, jelikož pro to, na rozdíl od posudkové komise, nemá potřebné medicínské znalosti (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j. – 38).“

43. V rozsudku ze dne 27. 11. 2013, č. j. -20, NSS vyslovil následující právní větu: „Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a musí své posudkové závěry náležitě odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, a pokud ano, které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je více zdravotních potíží, přičemž jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se tu nesčítají, ale procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.“

44. Soud považuje Posudek MPSV ve spojení s Doplňujícím posudkem MPSV za úplný, celistvý a přesvědčivý. Zdravotní stav žalobkyně posuzovala posudková komise, který byla v řádném složení, členkou komise byla i lékařka s odborností psychiatrie. Posudková komise vycházela z podkladové dokumentace (včetně lékařských zpráv z psychiatrie), jejíž podstatný obsah v posudku shrnula, vedle toho pak komise vycházela i z vlastního osobního vyšetření žalobkyně při jednání komise, jehož závěry rovněž v posudku popsala. Na základě podkladů pak komise shrnula vývoj zdravotních obtíží žalobkyně, pracovní anamnézu a její diagnózy a léčbu.

45. Posudková komise popsala vývoj zdravotních obtíží žalobkyně, kdy tato byla od roku 2016 v péči psychiatra pro generalizovanou úzkostnou poruchu a smíšenou úzkostně depresivní symptomatiku. V roce 2025 byla u žalobkyně změněna léčba spojená se zhoršením zdravotního stavu, komise podrobně a věcně odůvodnila, v čem spočívalo zhoršení zdravotního stavu žalobkyně (ke kterému došlo v roce 2024 a nadále) a vysvětlila, z jakých důvodů na rozdíl od prvostupňového a námitkového posudku nehodnotila podle položky 5b), ale položky 5c) přílohy k vyhlášce, když středně těžká forma generalizované úzkostné poruchy omezuje nejen pracovní schopnosti, ale i každodenní činnosti a sociální fungování žalobkyně. Na základě zjištěného skutkového stavu komise shrnula, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, když za rozhodující příčinu tohoto stavu označila generalizovanou úzkostnou poruchu se smíšenou úzkostně depresivní symptomatikou se středně těžkým stupněm postižení. Další příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byl dle komise antifosfolipidový syndrom, kdy popsala jeho dopad na pracovní schopnost žalobkyně. Vysvětlila, že žalobkyně je schopná pracovat pouze díky úlevám zaměstnavatele. Náležitě tak odůvodnila svůj závěr, že žalobkyně je invalidní v prvním stupni.

46. Ohledně určení data vzniku invalidity soud odkazuje na § 7 písm. f) bodu 4. vyhlášky, dle kterého posudek o invaliditě obsahuje výsledek posouzení zdravotního stavu a míry poklesu pracovní schopnosti se stanovením dne vzniku invalidity, dne změny stupně invalidity nebo dne zániku invalidity.

47. NSS v rozsudku ze dne 4. 7. 2012, č. j. -15, uvedl, že „stanovení data vzniku invalidity patří nesporně k zásadním posudkovým závěrům, a to s ohledem na jeho význam pro posouzení podmínek vzniku nároku na invalidní důchod. Datum vzniku invalidity by mělo být objektivně a přesvědčivě odůvodněno. Vznik invalidity je základním a výchozím předpokladem pro stanovení data, od něhož je důchod přiznáván. Invalidita jako posudkově – medicínská kategorie vzniká od okamžiku, kdy lze zdravotní stav pojištěnce považovat za dlouhodobě nepříznivý v důsledku nemoci či úrazu. Ke vzniku invalidity dochází tehdy, jestliže je zřejmé, že zdravotní postižení pojištěnce je trvalé a zlepšení zdravotního stavu nelze očekávat. Konstantní judikatura se shoduje v tom, že datum vzniku invalidity je objektivně existujícím stavem a nelze ho proto stanovit na základě nahodilých skutečností, jakými v konkrétním případě mohou být např. hospitalizace, datum lékařského vyšetření, datum podání žádosti o invalidní důchod, datum skončení výplaty nemocenského, je-li podle zdravotních změn a vyšetření možné spolehlivě usoudit, ke kterému datu invalidita skutečně vznikla. Pokud nelze datum invalidity stanovit alespoň s vysokou pravděpodobností, např. vznikala-li invalidita postupně, je třeba tuto skutečnost blíže zdůvodnit a uvést den, kdy již byla její existence nepochybná. (Srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2011, č. j. - 174, dostupný na www.nssoud.cz a rozsudek ze dne 19. 8. 2004, č. j. - 47, publikovaný pod č. 404/2004 Sb. NSS.)“

48. V usnesení ze dne 11. 12. 2025, č. j. -22, pak NSS shrnul, že „datum vzniku invalidity je objektivně existujícím stavem, které nelze stanovit čistě na základě nahodilých skutečností, jakými v konkrétních případech mohou být např. hospitalizace, datum lékařského vyšetření či datum podání žádosti o invalidní důchod. Tento předpoklad ovšem platí pouze tehdy, jeli podle zdravotních změn a vyšetření možné spolehlivě usoudit, ke kterému datu invalidita skutečně vznikla. Pokud však nelze datum invalidity stanovit alespoň s vysokou pravděpodobností, např. vznikalali invalidita postupně, je třeba tuto skutečnost blíže zdůvodnit a uvést den, kdy již byla její existence nepochybná (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2011, č. j. , ze dne 19. 8. 2004, č. j. , č. 404/2004 Sb. NSS, či ze dne 4. 7. 2012, č. j. ).“ Ustanovení stanoví, že při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření (viz rozsudek NSS ze dne 10. 7. 2018, č. j. ).

49. Soud shledal, že v Doplňujícím posudku MPSV již posudková komise zaujala jednoznačné a srozumitelné stanovisko ohledně data vzniku invalidity žalobkyně, když za tento den určila den 17. 6. 2025, tj. datum obnovené žádosti žalobkyně o invalidní důchod. Judikatura sice vylučuje určení data vzniku invalidity na základě nahodilých skutečností, za kterou označuje i datum podání žádosti o invalidní důchod, nicméně připouští, že v určitých případech je možné i takto datum vzniku invalidity odůvodnit, pokud není možné spolehlivě určit (na základě zdravotních změn a vyšetření), ke kterému datu invalidita s vysokou pravděpodobností skutečně vznikla. Posudková komise datum vzniku invalidity 17. 6. 2025 zařadila do období zhoršení psychického stavu žalobkyně, které vyplývalo z vyšetření ošetřujícího psychiatra z dat 28. 5. 2025 a 28. 6. 2025, toto zhoršení dostatečně věcně popsala, poukázala i na to, že v tomto období musela být provedena změna medikace. Odůvodnění posudkové komise ohledně určení data vzniku invalidity tedy dle soudu není založeno na nahodilé skutečnosti, ale je podepřeno medicínskými zjištěními. Doplňující posudek MPSV ve spojení s Posudkem MPSV proto soud považuje v této otázce za dostatečný.

50. Soud neprováděl k důkazu lékařské zprávy, které žalobkyně doložila k žalobě, neboť je měla k dispozici posudková komise, která v řízení posuzovala zdravotní stav žalobkyně. Soud sám není oprávněn zdravotní stav žalobkyně zkoumat.

51. Z výše uvedeného plyne, že žalobkyně byla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní v prvním stupni invalidity. Napadené rozhodnutí je proto třeba považovat za nezákonné, neboť v rozhodné době byly splněny podmínky pro přiznání invalidního důchodu podle

52. Z výše uvedených důvodů soud napadené rozhodnutí zrušil pro jeho nezákonnost dle a věc vrátil žalované k dalšímu řízení ( ). V dalším řízení, v němž bude žalovaná vázána právním názorem vysloveným v tomto rozsudku ( ), bude žalovaná vycházet z Posudku MPSV (ze dne 1. 4. 2026) ve spojení s Doplňujícím posudkem (ze dne 1. 7. 2026), které nechal soud v tomto řízení vypracovat, žalovaná tomu přizpůsobí svůj další procesní postup.

53. O nákladech řízení soud rozhodl podle Žalobkyně byla ve věci úspěšná, proto jí přísluší právo na náhradu účelně vynaložených nákladů proti neúspěšné žalované. Náklady vynaložené žalobkyní v tomto řízení představují náhradu nákladů právního zastoupení spočívající v odměně za čtyři úkony právní služby po 4 620 Kč (, , , d) a g) , advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, tj. převzetí zastoupení, podání žaloby, účast na jednání posudkové komise MPSV, vyjádření k posudku), tedy celkem 18 480 Kč, a v náhradě hotových výdajů ve výši 4 x 450 Kč, tedy celkem 1 800 Kč ( téže vyhlášky). Repliku ze dne 25. 2. 2026 soud neuznal jako účelně vynaložený úkon, jelikož neobsahovala žádnou podstatnou novou argumentaci. Náhrada je zvýšena o DPH, jelikož zástupce je plátcem daně ( ), ve výši 21%, tj. 4 259 Kč. Celková výše nákladů řízení tedy činí částku 24 539 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Praha 19. srpna 2026

Mgr. Kateřina Peroutková v. r.

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje P. V.