Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)41 A 36/2024 - 89.pdf
PDF · 0 B
No categories available
41 A 36/2024 - 89
USNESENÍ
Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Oulíkové, soudkyně Martiny Kotouček Mikoláškové a soudce Richarda Galise ve věci
žalobce: Ing. B. F., narozený X
bytem X
zastoupený advokátem Mgr. Ing. Tomášem Němcem
sídlem Italská 2581/67, 120 00 Praha 2
proti
žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje
sídlem Zborovská 81/11, 150 00 Praha 5
za účasti osob
zúčastněných na řízení:
1. I. P.
bytem X
2. M. D. (dříve P.)
bytem X
3. J. K.
bytem X
4. L. S.
bytem X
všichni zastoupení advokátkou JUDr. Ivanou Kožíškovou
sídlem Novodvorská 416/141, 142 00 Praha 4
v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 7. 2024, č. j. 067306/2024/KUSK-DOP/Svo, o návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě,
takto:
I. Návrh na přiznání odkladného účinku žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 7. 2024, č. j. 067306/2024/KUSK-DOP/Svo, se zamítá.
II. Žalobci se ukládá zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto usnesení České republice – Krajskému soudu v Praze soudní poplatek za rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě ve výši 1 000 Kč.
Odůvodnění:
1. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), se žalobce domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Černošice (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 16. 1. 2024, č. j. MUCE 8456/2024 OSU (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán prvního stupně v řízení o určení právního vztahu vedeném podle § 142 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), rozhodl, že v severní části pozemku parc. č. X v k. ú. X (dále jen „pozemek žalobce“) se nachází veřejně přístupná účelová komunikace (dále jen „VPÚK“) sloužící k užití chodci a silničními vozidly, určená k obecnému užívání ve smyslu § 19 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.
2. Žalobce v průběhu soudního řízení podáním ze dne 5. 8. 2026 navrhl, aby soud přiznal žalobě odkladný účinek. Návrh odůvodnil tím, že v důsledku výkonu napadeného rozhodnutí dochází k omezení možnosti hospodaření a znehodnocení předmětné části žalobcova pozemku, který je zemědělsky obhospodařován pachtýřem. Dotčená část pozemku je stále více rozježděna automobily a vyježděné koleje zasahují stále více do zbylé plochy pozemku, nelze zde zasít plodiny ani provádět agrotechnické zásahy. Současně dochází k nenapravitelné kontaminaci zemědělské půdy stavebním odpadem, kterým jsou vyjeté koleje opakovaně spravovány. Kromě toho dochází i ke kaskádovitému prohlubování právních důsledků, jelikož na základě napadeného rozhodnutí bylo zahájeno i správní řízení o odstranění pevných překážek na sousedním pozemku. Oproti tomu újma uživatelů VPÚK by v případě přiznání odkladného účinku žalobě spočívala pouze v dočasném omezení užívání, kterou lze zhojit využitím alternativních přístupů k jejich rekreačním nemovitostem. Přiznání odkladného účinku by nebylo ani v rozporu s důležitým veřejným zájmem, jelikož dotčená část pozemku představuje pouze přístupovou cestu k několika rekreačním nemovitostem, nikoliv součást základní komunikační sítě obce.
3. Soud posoudil návrh na přiznání odkladného účinku takto:
4. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Zákon tedy pro přiznání odkladného účinku kumulativně stanoví celkem tři předpoklady: (1.) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro žalobce znamenaly újmu; (2.) tato újma je pro žalobce nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a (3.) přiznání odkladného účinku není v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
5. Při rozhodování o návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě soud nepřezkoumává v mezích žalobních bodů žalobou napadené výroky rozhodnutí (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), ale zjišťuje jen existenci uvedených zákonných předpokladů pro přiznání odkladného účinku. Rozhodnutí o přiznání odkladného účinku je podle své povahy dočasným rozhodnutím, neboť platí do doby pravomocného skončení řízení ve věci samé, a nelze proto proti němu podat kasační stížnost [§ 104 odst. 3 písm. c) s. ř. s.].
6. Tvrdit a osvědčit první z předpokladů pro přiznání odkladného účinku žalobě, tj. že výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro žalobce znamenaly újmu, je povinen žalobce, který se přiznání odkladného účinku domáhá svým návrhem; nestačí tak v návrhu toliko poukázat na možnost vzniku újmy. Vznik újmy musí být v příčinné souvislosti s výkonem napadeného rozhodnutí či jiným právním následkem plynoucím z rozhodnutí. Zároveň musí jít o následek určité intenzity, aby jej bylo vůbec možno označit za újmu odůvodňující přiznání odkladného účinku žalobě. Hrozící újma musí být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická či bagatelní. Je totiž třeba vycházet z předpokladu, že každé rozhodnutí správního orgánu napadené žalobou způsobuje ve sféře žalobce určitou újmu. Přiznávání odkladného účinku paušálně na základě možnosti vzniku jakékoliv újmy by proto popřelo smysl institutu odkladného účinku jakožto mimořádného nástroje k odvracení vzniku nepřiměřené újmy, která může hrozit výkonem žalobou napadeného rozhodnutí. O újmu takové intenzity, která odůvodňuje přiznání odkladného účinku žalobě, jde zásadně tehdy, nebude-li možno v případě, že bude napadené správní rozhodnutí naplněno a poté shledáno nezákonným a zrušeno, v podstatných ohledech navrátit v původní stav jím způsobené následky či dopady. Případně též tehdy, půjde-li sice při uplatnění rozhodnutí o následky vratné či napravitelné, avšak takového rázu, že způsobí žalobci vážné obtíže či významné poruchy v jeho životě, fungování, činnosti apod. (srov. např. usnesení NSS ze dne 21. 5. 2014, č. j. 6 Afs 73/2014-56). Přiznání odkladného účinku je preventivním nástrojem předběžného charakteru, a tedy možný vznik újmy v době rozhodování soudu zásadně nelze postavit najisto. Není proto nutné vznik újmy bez pochybností prokázat, ale v rámci nižšího standardu dokazování postačuje osvědčit, že vznik újmy hrozí (srov. usnesení NSS ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005-76).
7. Žalobce spojuje újmu hrozící výkonem napadeného rozhodnutí s důsledky užívání VPÚK a s právními následky spočívajícími v zahájení dalších správních řízení. K tomu ovšem soud uvádí, že ani přiznání odkladného účinku žalobě by nebylo způsobilé zabránit žalobcem tvrzené újmě, neboť rozhodnutí, kterým byla konstatována existence VPÚK, je pouze deklaratorním rozhodnutím a má pouze význam z hlediska právní jistoty jednotlivých osob, ale nemůže mít žádný vliv na budoucí užívání pozemku jako VPÚK, ani na to, že předmětná VPÚK je veřejně přístupnou účelovou komunikací. K tomu soud odkazuje na § 142 odst. 1 správního řádu, podle kterého správní orgán v mezích své věcné a místní příslušnosti rozhodne na žádost každého, kdo prokáže, že je to nezbytné pro uplatnění jeho práv, zda určitý právní vztah vznikl a kdy se tak stalo, zda trvá, nebo zda zanikl a kdy se tak stalo. (důraz přidán)
8. Přiznání odkladného účinku žalobě tak nemůže mít žádný vliv na budoucí užívání pozemku žalobce jako VPÚK ani na to, zda předmětná komunikace je skutečně VPÚK. Přiznání odkladného účinku nemůže mít ani vliv na řízení o odstranění pevné překážky na sousedním pozemku, neboť v takovém řízení si existenci veřejně přístupné účelové komunikace posuzuje správní orgán jako předběžnou otázku (srov. rozsudek NSS ze dne 15. 11. 2007, č. j. 6 Ans 2/2007-128, č. 1486/2008 Sb. NSS) a v závislosti na tom o návrhu meritorně rozhodne. Pro charakter VPÚK je rozhodné pouze naplnění jednotlivých znaků tak, jak byly definovány judikaturou soudů na základě příslušného ustanovení zákona (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. II. ÚS 268/06, nebo rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2015, č j. 6 As 213/2015-14, ze dne 29. 6. 2017, č. j. 2 As 337/2016-64, anebo ze dne 29. 8. 2017, č. j. 7 As 63/2017-48). Pro vznik VPÚK se tedy nevyžaduje vydání správního rozhodnutí (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2016, č. j. 9 As 141/2016-30). Deklaratorní rozhodnutí má pouze význam z hlediska právní jistoty jednotlivých osob (k celému výkladu srov. usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 3. 2026, č. j. 15 A 5/2026-48).
9. Jak soud zmínil výše, tvrdit a prokázat negativní újmu spočívající ve výkonu nebo jiných následcích napadeného rozhodnutí jako jednu z podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě bylo výhradně na žalobci. Tuto povinnost však žalobce nesplnil, jelikož z výše uvedeného je zjevné, že výkon napadeného rozhodnutí, kterým bylo potvrzeno prvostupňové rozhodnutí o existenci VPÚK, pro něj nemůže znamenat závažnou újmu podle § 73 odst. 2 s. ř. s. Soud proto výrokem I návrh žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě zamítl.
10. Soud pro úplnost uvádí, že nevyzýval žalovaného ani osoby zúčastněné na řízení k vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku. Návrhu totiž nebylo možné vyhovět již na základě právního posouzení charakteru napadeného rozhodnutí a následků, kterým by měl odkladný účinek zabránit. Vyjádření žalovaného ani osob zúčastněných na řízení by nemohla mít na posouzení návrhu žádný vliv. Pokud by soud vyčkával na vyjádření žalovaného a osob zúčastněných na řízení, jednal by v rozporu s § 73 odst. 4 s. ř. s., podle kterého má o návrhu na přiznání odkladného účinku rozhodnout bez zbytečného odkladu.
11. Soud výrokem II uložil žalobci, který nebyl se svým návrhem úspěšný, povinnost zaplatit soudní poplatek za rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě. Judikatura dovodila, že na vznik povinnosti zaplatit soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku je třeba analogicky vztáhnout právní úpravu poplatkové povinnosti za návrh na vydání předběžného opatření (srov. usnesení NSS ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012-32). Podle § 4 odst. 1 písm. h) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“) vzniká povinnost zaplatit soudní poplatek za rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto a v němž byla navrhovateli uložena povinnost soudní poplatek zaplatit. Soud tak žalobci vyměřil soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku podle položky 20 sazebníku, který je přílohou zákona o soudních poplatcích. Splatnost poplatku soud stanovil podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích do tří dnů od právní moci usnesení.
12. Bude-li žalobce soudní poplatek hradit bezhotovostně, nechť tak učiní převodem na účet soudu č. 37038729111/0710 pod variabilním symbolem 4133003624.
Poučení:
Proti tomuto usnesení není kasační stížnost přípustná [§ 104 odst. 3 písm. c) a d) s. ř. s.].
V případě, že žalobce včas nezaplatí soudní poplatek za rozhodnutí o návrhu přiznání odkladného účinku žalobě, bude tuto pohledávku vymáhat celní úřad.
Praha 24. srpna 2026
Lenka Oulíková v. r.
předsedkyně senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje: X