Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 A 21/2026 - 46

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Hrabcem ve věci

žalobce: V. A., nar. X

st. přísl. Ukrajina

bytem X

zastoupený JUDr. Petrem Janem Bakešem, advokátem

se sídlem U Olší 280, Velký Borek

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra

se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 – Holešovice

v řízení o žalobě ze dne 11. 6. 2026 na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného ze dne 10. 6. 2026,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Základ sporu

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá ochrany před postupem žalovaného, který mu dne 10. 6. 2026 nejprve vyznačil neplatnost jeho vízového štítku č. 902389388, vydal mu výjezdní příkaz č. AKT0267191 s platností od 10. 6. 2026 do 24. 6. 2026 a až následně přijal jeho žádost o udělení dlouhodobého víza za účelem strpění.

II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného

2. Žalobce v podané žalobě uvedl, že je držitelem platného cestovního pasu. Disponoval také vízovým štítkem č. X (vízem k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění) s dobou platnosti od 12. 1. 2026 do 11. 5. 2026. Dne 10. 6. 2026 se dostavil na pracoviště žalovaného za účelem osobního podání žádosti o udělení dlouhodobého víza za účelem strpění. Žalovaný však žalobci sdělil, že na území České republiky pobývá neoprávněně a jeho žádost nemůže být přijata. Nejprve úřední osoba vyznačila na vízovém štítku žalobce neplatnost razítkem, následně byl žalobci vydán výjezdní příkaz č. AKT0267191 platný od 10. 6. 2026 do 24. 6. 2026 a až následně mu bylo umožněno podat žádost o udělení dlouhodobého víza za účelem strpění. Přijetí žádosti bylo podmíněno předchozím zneplatněním vízového štítku.

3. Žalovaný sám udělil žalobci pobytové oprávnění na 120 dní (vízový štítek č. X), čímž vytvořil právní stav, na nějž žalobce legitimně spoléhal. Měl-li žalovaný za to, že toto vízum k pobytu bylo vydáno nesprávně, nemohl bez dalšího přenést důsledky vlastního předchozího nesprávného úředního postupu na žalobce. Po uplynutí platnosti víza k pobytu na základě vízového štítku č. 902389388 mohl na území České republiky žalobce pobývat v režimu krátkodobého pobytu bez víza podle čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2018/1806, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni. Podle tohoto článku jsou státní příslušníci Ukrajiny disponující biometrickým pasem osvobozeni od vízové povinnosti pro krátkodobé pobyty do 90 dnů během jakéhokoliv období 180 dnů.

4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce dne 7. 5. 2025 podal žádost o změnu účelu dlouhodobého pobytu. Podáním této žádosti mu vznikla tzv. fikce pobytu, avšak této žádosti nebylo rozhodnutím žalovaného ze dne 4. 8. 2025 vyhověno. Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále jen „Komise“) rozhodnutím ze dne 24. 10. 2025, č. j. MV-144681-4/SO-2025, zamítla žalobcem podané odvolání. Toto rozhodnutí Komise nabylo právní moci dne 5. 11. 2025, čímž žalobci zanikla fikce pobytu. Žalobce sice podal proti rozhodnutí Komise správní žalobu, ale nepodal návrh na přiznání odkladného účinku žalobě a samotná žaloba tento účinek neměla. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) žalobu zamítl rozsudkem ze dne 22. 4. 2026, č. j. -21. Žalobce sice od žalovaného obdržel překlenovací štítek s platností od 12. 1. 2026 do 11. 5. 2026, ten mu však neměl být vydán. Tento postup byl totiž v rozporu s , o pobytu cizinců na území České republiky.

5. Vzhledem k tomu, že žalobci zanikla fikce pobytu v listopadu roku 2025, povolených 90 dní bezvízového pobytu vyčerpal nejpozději v průběhu února, resp. počátkem března 2026. Skutečnost, že žalovaný žalobci vylepil překlenovací štítek na omezenou dobu (do 11. 5. 2026), neznamená, že se dny bezvízového styku „vynulovaly“ nebo běžely znovu od začátku. Vízum strpění pouze dočasně překrylo stávající protiprávní stav. Po uplynutí platnosti tohoto víza žalobce již nedisponoval žádným legálním pobytovým oprávněním a limit pro bezvízový styk měl vyčerpán. Dne 10. 6. 2026 se tak nacházel na území České republiky neoprávněně.

6. Označení vízového štítku č. X razítkem neplatné bylo deklaratorním vyznačením faktického stavu, neboť toto vízum ex lege (ze zákona) pozbylo platnosti již dne 11. 5. 2026. Žalovaný zároveň přijal žádost žalobce o vízum za účelem strpění, musel však nejprve vyřešit aktuální nelegální status žalobce vystavením výjezdního příkazu.

III. Posouzení žaloby

7. Městský soud v souladu s a násl. , (dále jen „“), přezkoumal popsaný skutkový děj. O věci rozhodl bez jednání, jelikož s takovým postupem žalobce i žalovaný vyjádřili souhlas. V souladu s soud rozhoduje na základě listinných důkazů, které obě strany přiložily ke svým podáním. Tyto důkazníy soud zaslal stranám, aby se k nim měly možnost vyjádřit. Soud shledal, že žaloba není důvodná.

8. Soud se nejdříve zabýval otázkou, zda žalobcem tvrzené zásahy mohou být ze své podstaty nezákonným zásahem. Z judikatury správních soudů plyne, že vydání výjezdního příkazu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 2. 2023, č. j. -26), označení vízového štítku za neplatný (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 9. 2024, č. j. -29, č. 4638/2024 Sb. NSS) i bránění přijetí žádosti o pobytové oprávnění (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2019, č. j. -37, nebo ze dne 3. 4. 2025, č. j. -42, č. 4682/2025 Sb. NSS) může být nezákonným zásahem.

9. Ochranu podle a násl. může správní soud poskytnout tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byly zaměřeny přímo proti němu nebo v jejich důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle a násl. poskytnout (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2008, č. j. -65, č. 603/2005 Sb. NSS).

10. Městský soud se zejména zaměří na 3. podmínku, tedy zda postup žalovaného byl zákonný či nezákonný.

11. Žalobce je názoru, že po skončení platnosti jeho vízového (překlenovacího) štítku č. 902389388 dne 11. 5. 2026 byl oprávněn na území České republiky pobývat 90 dní na základě bezvízového styku dle čl. 4 odst. 1 nařízení č. 2018/1806. Dle žalobce mu není možné přikládat k tíži, že mu žalovaný vydal vízový štítek nesprávně. Žalovaný je názoru, že po nabytí právní moci rozhodnutí o zamítnutí jeho odvolání proti rozhodnutí o jeho podané žádosti o dlouhodobý pobyt zanikla fikce pobytu žalobce. Od této doby počal plynout 90denní bezvízový pobyt a nezačal znovu plynout po zániku platnosti jeho vízového štítku.

12. Ve věci je rozhodné, zda žalobce dne 10. 6. 2026 pobýval na území České republiky oprávněné či nikoliv.

13. Z čl. 4 odst. 1 nařízení č. 2018/1806 plyne, že od vízové povinnosti jsou osvobozeni státní příslušníci Ukrajiny s biometrickými pasy, jejichž celková délka pobytu nepřekročí 90 dnů během jakéhokoliv období 180 dnů. Bližší úprava počítání této doby je stanovena v čl. 6 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2016/399, kterým se stanoví kodex Unie o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex) – srov. např. bod [13] rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 6. 2019, č. j. -26. Podle odst. 2 tohoto článku platí, že k dobám pobytu povoleného povolením k pobytu nebo dlouhodobým vízem se při výpočtu délky pobytu na území členských států nepřihlíží.

14. Podle § 47 odst. 4 zákona o pobytu cizinců platí, že pokud doba platnosti víza k pobytu nad 90 dnů nebo povolení k dlouhodobému pobytu uplyne před rozhodnutím o žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu nebo prodloužení doby jeho platnosti, považuje se vízum nebo povolení k dlouhodobému pobytu za platné do doby nabytí právní moci rozhodnutí o podané žádosti.

15. Podle § 47 odst. 11 zákona o pobytu cizinců platí, že oprávnění k pobytu podle odstavce 4 […] ministerstvo osvědčí vízovým štítkem vyznačovaným do cestovního dokladu […], a to ve formě víza k pobytu nad 90 dnů s dobou platnosti odpovídající předpokládané délce řízení o žádosti; […]. Platnost dokladu nebo potvrzení podle věty první zaniká dnem nabytí právní moci rozhodnutí o žádosti.

16. Z citované právní úpravy plyne, že po podání žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu vzniká žadateli oprávnění k pobytu (nebylo-li o podané žádosti pravomocně rozhodnuto do uplynutí platnosti k pobytu žadatele), které se vyznačuje vízovým štítkem, a je platné do nabytí právní moci rozhodnutí o podané žádosti.

17. Mezi stranami není v zásadních okolnostech sporný zjištěný skutkový stav, který soud rekapituloval výše v kapitole II tohoto rozsudku. Tento rovněž plyne z listin, které strany soudu předložily, a z rozsudku zdejšího soudu sp. zn. , ve kterém městský soud přezkoumával rozhodnutí Komise, která potvrdila rozhodnutí žalovaného o zastavení řízení o žádosti o vydání nového povolení k dlouhodobému pobytu žalobce. Žalobce podal žádost o povolení k dlouhodobému pobytu dne 7. 5. 2025 a pravomocně o ní bylo rozhodnuto rozhodnutím Komise ze dne 24. 10. 2025, č. j. MV-144681-4/SO-2025. Žalobce v žalobě podané ve věci sp. zn. tvrdil, že mu bylo rozhodnutí Komise doručeno dne 7. 11. 2025, žalovaný ve vyjádření k nyní posuzované věci tvrdí, že rozhodnutí Komise nabylo právní moci dne 5. 11. 2025. Tento rozpor není pro posouzení nyní posuzované žaloby zásadní. Nabytím právní moci rozhodnutí Komise ze zákona zaniklo pobytové oprávnění žalobce.

18. Žalovaný vydal žalobci vízový (překlenovací) štítek č. X s platností od 12. 1. 2026 do 11. 5. 2026. Soud souhlasí s žalovaným, že postupoval v rozporu s § 47 odst. 11 zákona o pobytu cizinců, když v té době již řízení o žádosti žalobce o povolení k dlouhodobému pobytu ze dne 7. 5. 2025 bylo pravomocně ukončeno a podaná žaloba neměla odkladný účinek, ani jí nebyl přiznán. To ostatně ani nerozporuje žalobce. Podle judikatury správních soudů platí, že nesprávně vydaný překlenovací štítek není způsobilý založit cizinci práva (např. existenci fikce pobytu), která mu nenáleží. Konkrétně Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 17. 1. 2017, č. j. -32, uvedl, že „okamžikem nabytí právní moci rozhodnutí o této žádosti tato fikce zaniká per se, a to bez ohledu na to, zda byl stěžovatelce v průběhu tohoto řízení vydán tzv. "překlenovací" štítek na dobu do předpokládaného rozhodnutí o této žádosti (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2015, č. j. -64), popř. i následně nesprávně vydán další "překlenovací" štítek na dobu po právní moci rozhodnutí o zamítnutí odvolání.“ (srov. i rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2016, č. j. -32).

19. K otázce dobré víry při nesprávném vydání překlenovacího štítku se vyjadřoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 28. 8. 2015, č. j. -32, ve kterém uvedl, že „případné nesprávné vydání tohoto pobytového (překlenovacího) štítku stěžovateli, jakkoli by se mohlo jednat o případné pochybení Ministerstva, ovšem nemůže založit stěžovateli, byť je v dobré víře, práva, která mu podle platné právní úpravy nepřísluší. Případné nesprávné vydání pobytového (překlenovacího) štítku Ministerstvem tedy sice není způsobilé založit hmotněprávní domněnku pobytového oprávnění stěžovatele na území České republiky, avšak na druhé straně nelze stěžovateli klást k tíži pochybení Ministerstva, a pokud se jím v dobré víře řídil, nesmí být za své chování sankcionován.“ Na tento rozsudek navázal kasační soud v rozsudku ze dne 27. 10. 2015, č. j. -39, kde uvedl, že „v době platnosti nesprávně vydaného překlenovacího štítku by tedy nemělo být žadateli kladeno k tíži to, že jedná s důvěrou v legálnost svého pobytu, nesmí být za své jednání sankcionován. Osvědčení v podobě překlenovacího štítku však nemůže zhojit nedostatek, spočívající na straně stěžovatelky v tom, že podala žádost v době, kdy k tomu nebyla oprávněna. Tento štítek nezakládá ani nemění právo pobytu, které je založeno rozhodnutím o povolení pobytu cizince.“

20. Z uvedené judikatury plyne, že sic není možné žalobci přikládat k tíži, že v době od 12. 1. 2026 do 11. 5. 2026 pobýval na území České republiky neoprávněně, jelikož byl v dobré víře ve správnost překlenovacího štítku, to mu však nemohlo založit právo k pobytu ve smyslu výše citovaného čl. 6 odst. 2 Schengenského hraničního kodexu (právo k pobytu povoleného povolením nebo dlouhodobým vízem), jelikož to zaniklo nabytím právní moci rozhodnutí Komise ze dne 24. 10. 2025 (ať už to bylo dne 5. nebo 7. 11. 2025). Od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí Komise tak žalobce pobýval na území České republiky v rámci 90denního bezvízového pobytu. Tento pobyt mu skončil začátkem února 2026 a od této doby pobývá na území České republiky bez oprávnění. Na této skutečnosti nic nemění ani později vydaný překlenovací štítek, neboť tento není způsobilý mít vliv na stavění či přerušení běhu 90denního bezvízového pobytu (obdobně i bod [20] rozsudku městského soudu ze dne 23. 3. 2022, č. j. -24). Pro počítání doby uvedeného krátkodobého bezvízového pobytu je totiž dle § 47 odst. 11 zákona o pobytu cizinců rozhodující skutečný konec předchozího pobytového titulu, kterým je v nyní posuzované věci právě nabytí právní moci rozhodnutí Komise ze dne 24. 10. 2025. Ve světle shora citované judikatury je pak překlenovací štítek pouhým osvědčením, a nikoliv samostatným pobytovým oprávněním, neboť nezakládá, nemění a ani nijak „neobnovuje“ právo pobytu. Nejedná se tak v takovém případě o kvalitativně totožný pobyt na území, jako je tomu v případě jiného řádného pobytového oprávnění ve smyslu čl. 6 odst. 2 Schengenského hraničního kodexu, ale o právně technický nástroj v podobě dočasné právní fikce legálního pobytového statusu sloužícího výhradně určitému smyslu a účelu dle příslušných zákonných ustanovení. Cizinec proto pobytové oprávnění podle zákona nemá, pouze se na něj z praktických důvodů po dobu rozhodování o jeho žádosti hledí, jako by jím disponoval (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 5. 2021, č. j. -81). Překlenovací štítek vydaný v rozporu s § 47 odst. 11 zákona o pobytu cizinců tak má význam toliko ve vztahu k otázce posouzení dobré víry cizince v oprávněnost jeho pobytu a případných souvisejících sankcích (například ohledně délky vyhoštění apod.).

21. Z uvedeného důvodu je nutné uzavřít, že žalobce 180 dní před dnem 10. 6. 2026 pobýval na území České republiky více než 90 dní (cca 120 dní) bez patřičného oprávnění k pobytu, proto nelze považovat za nezákonný zásah žalovaného, dle kterého označil překlenovací štítek č. 902389388 platný do dne 11. 5. 2026 za již neplatný, označil žalobce za osobu na území České republiky pobývající neoprávněně, a proto mu stejného dne vydal výjezdní příkaz.

22. Soud se dále zabýval otázkou, zda skutečnost, že žalovaný nejdříve trval na zneplatnění překlenovacího štítku a vydání výjezdního příkazu, a až následně přijal žádost žalobce o udělení dlouhodobého víza za účelem strpění, byla nezákonným zásahem.

23. Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu plyne, že aby byl určitý zásah označen za nezákonný, musí dosahovat určité intenzity. V rozsudku ze dne 7. 4. 2020, č. j. -20, kasační soud uvedl, že „za nezákonný zásah přitom nelze označit jakýkoli nezákonný postup správního orgánu, ale pouze ten, který dosáhne určité intenzity. Jen takový postup může naplnit podmínky Ochranu ve smyslu je nutné poskytnout jen proti nezákonným postupům, které představují reálný (nikoliv jen imaginární či mizivý) dopad do práv žalobce.“ (srov. i např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2020, č. j. -38, ze dne 18. 9. 2018, č. j. -35, č. 3791/2018 Sb. NSS, nebo ze dne 11. 7. 2019, č. j. -35).

24. I kdyby tak bylo pochybením žalovaného, že bez dalšího nepřijal rovnou žádost žalobce o udělení dlouhodobého víza, nejednalo by se o takové pochybení, jež by bylo dostatečně intenzivní na to, aby jej bylo možné označit za nezákonný zásah. Žalovaný žádost žalobce přijal a zaevidoval. Jak žalobce uvedl v podané žalobě, žalovaný mu bránil v podání žádosti od 13:30 do 15:17 hod., kdy žalobce obdržel potvrzení o podání žádosti. Dle soudu časová prodleva v délce necelých 2 hodin není takové intenzity, aby způsobila nezákonný zásah žalovaného.

IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

25. Městský soud neseznal žádnou ze vznesených námitek důvodnou, proto z výše uvedených důvodů žalobu jako nedůvodnou zamítl podle

26. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn Žalobce v řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů řízení, nevznikly v řízení žádné náklady nad rámec jeho úřední povinnosti, proto mu soud podle náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha dne 13. 7. 2026

Mgr. Ondřej Hrabec v.r.

samosoudce

Shodu s prvopisem provedla S. K.