Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

47 Ad 24/2025 - 40

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Martinou Kotouček Mikoláškovou ve věci

žalobce: J. C., narozený dne X

bytem X

zastoupený zákonnou zástupkyní S. K.

bytem X

proti

žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí

sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 00 Praha 2

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 5. 2025, č. j. MPSV-2025/116224-925,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 5. 2025, č. j. MPSV-2025/116224-925, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 170 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Vymezení věci

1. Úřad práce ČR – krajská pobočka v Příbrami (dále jen „úřad práce“) rozhodnutím ze dne 30. 8. 2024, č. j. 39316/2024/PRI (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), přiznal žalobci od března 2024 příspěvek na péči ve výši 6 600 Kč (II. stupeň) s tím, že od července 2024 činí jeho výše 7 400 Kč měsíčně.

2. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl odvolání žalobce a potvrdil prvostupňové rozhodnutí.

3. Žalobce se žalobou podle a násl. , (dále jen „ “) domáhá zrušení napadeného rozhodnutí.

Obsah žaloby a dalších podání účastníků

4. Žalobce prostřednictvím své zákonné zástupkyně v žalobě uvedl, že v útlém věku prodělal vážné poranění mozku způsobené pokousáním psem, v jehož důsledku u něj došlo k částečnému ochrnutí levé horní i dolní končetiny a dalším vážným dlouhodobým zdravotním následkům. Jeho postižení mu brání ve zvládání jednotlivých základních životních potřeb (dále jen „ZŽP“). Péče, kterou mu vzhledem k jeho stavu musí každodenně poskytovat matka, svým rozsahem, intenzitou a náročností podstatně přesahuje péči běžně poskytovanou jiné osobě téhož věku. Zdravotní postižení žalobce i jím způsobená omezení vyplývají z lékařských zpráv a protokolu o místním šetření, které měla posudková komise k dispozici pro účely posouzení závislosti žalobce na péči jiné osoby. Žalobce nesouhlasí s napadeným rozhodnutím, neboť je založeno na nedostatečně odůvodněných posudcích posudkové komise. Jelikož posudková komise nepřizvala žalobce k osobní účasti u jednání, byla lékařskými zprávami a protokolem ze sociálního šetření plně vázána. Posudková komise však lékařských zpráv ani výsledků sociálního šetření nedbala a namísto toho pouze odkázala na instrukci náměstkyně pro řízení sekce sociálně pojistných systémů č. 15/2016 (dále jen „instrukce MPSV“), podle které se u nezletilých dětí ve věku žalobce fakticky většina ZŽP vůbec nehodnotí. Žalobce považuje za rozporné s právním řádem České republiky, pokud napadené rozhodnutí vzniklo na základě posudku, ve kterém posudková komise striktně vychází z interní instrukce MPSV, která má pouze upřesňovat obecně závazné předpisy, aniž by se posudková komise zabývala skutečným zdravotní stavem žalobce dokladovaným lékařskými zprávami a sociálním šetřením. Dále žalobce namítá, že ZŽP oblékání a obouvání byla vyhodnocena jako zvládaná, ačkoliv úzce související ZŽP tělesná hygiena vyžadující podobné funkční schopnosti byla hodnocena jako nezvládaná. Žalobce vůbec nepoužívá levou ruku a nedokáže plně ovládat ani levou nohu. Pokud se v důsledku tohoto omezení nedokáže omýt, tak se nedokáže ani oblékat a obouvat. Žalobce považuje závěry učiněné v napadeném rozhodnutí za rozporné s výsledky sociálního šetření, které poukazují na jeho neschopnost zvládat jednotlivé ZŽP, přičemž žalovaný se s tímto rozporem nevypořádal. Dále žalobce uvádí, že byl hodnocen podle hlediska věku, a to nejprve v období od 28. 3. 2024 (kdy mu byly dva roky a osm měsíců) do 13. 7. 2024 (kdy mu byly již tři roky). V tomto věku jsou standardně děti umísťovány ve školkách, přičemž podmínkou přijetí je, že sami zvládají stravování, oblékání a obouvání, tělesnou hygienu (umýt si ruce), samostatně si dojít na toaletu, komunikovat. Žalobce však kvůli svému postižení sám nezvládá ani oblékání a obouvání, tělesnou hygienu, nedojde si sám na toaletu a kvůli verbální dispraxii špatně hovoří. Následně byl hodnocen ve věkovém období od 14. 7. 2024 do 31. 8. 2026 (kdy končí platnost posudku). Nyní jsou žalobci již 4 roky, přičemž tento věk prakticky není zohledněn, přestože naposledy posudková komise posuzovala zdravotní stav žalobce dne 24. 4. 2025, kdy mu byly již tři roky a devět měsíců. Žádost o příspěvek na péči podal již dne 28. 3. 2024. Bylo-li čekání na posudky takto dlouhé, měla by posudková komise zohlednit zdravotní stav žalobce k datu hodnocení. V tuto chvíli žalobce již patří do další věkové kategorie, podle které by měl rozhodně nárok na uznání nezvládání ZŽP oblékání a obouvání, mobilita, komunikace, tělesná hygiena, péče o zdraví a osobní aktivity. Žalobce také poukazuje na to, že žalovaný před vydáním napadeného rozhodnutí nereagoval na jeho žádost o přerušení odvolacího řízení z důvodu stížnosti na postup posudkové komise.

5. Žalovaný považuje žalobu za nedůvodnou. Zrekapituloval průběh správního řízení a uvedl, že napadené rozhodnutí považuje za věcně správné a posudky posudkové komise za úplné, objektivní a přesvědčivé. Posudková komise se dostatečně vyjádřila k jednotlivým ZŽP a vysvětlila důvody jejich hodnocení. Posudková komise přihlédla k věkovým standardům psychomotorického vývoje dítěte specifikovaných v příloze instrukce MPSV, podle kterých se hodnotí, kdy se předpokládá zvládání konkrétní ZŽP a co se považuje za její nezvládání. Žalovaný se současně vypořádal se všemi námitkami žalobce. Neshledal ani důvod pro přerušení odvolacího řízení v souvislosti se stížností na postup posudkové komise, jelikož ta se zabývala všemi podklady rozhodnutí a vyjádřila se ke všem ZŽP.

6. Žalobce v replice uvedl, že se žalovaný opět omezil pouze na rekapitulaci průběhu správního řízení, aniž by se zabýval meritem věci. Tento postup se opakuje dlouhodobě a námitky směřující proti posudkovým závěrům nikdy věcně nevypořádal. Posudková komise neposuzovala zdravotní stav žalobce individuálně s ohledem na lékařské zprávy a sociální šetření. Namísto toho mechanicky aplikovala tabulková kritéria podle instrukce MPSV, která mají být pouze podpůrným vodítkem a nikoli závaznou normou. Vycházela striktně z předepsaných věkových kategorií, ačkoliv žalobce dělilo od další kategorie jen několik týdnů věku. Dosud také nebylo vysvětleno, proč oproti posudkové lékařce v řízení před úřadem práce posudková komise hodnotila ZŽP oblékání a obouvání jako zvládanou, ačkoli vycházela ze stejných podkladů a aplikovala stejné právní předpisy a metodiku. Již v průběhu odvolacího řízení žalobce namítal, že ZŽP oblékání a obouvání, se kterou přímo souvisí jeho zcela nehybná ruka, nelze hodnotit jako zvládanou pouze proto, že se při oblékání s pečující osobou „nepere“. Závěr posudkové komise o oblékání a obouvání nekoresponduje ani s hodnocením jiných ZŽP. Pokud posudková komise uznala, že z důvodu žalobcovy nefunkční ruky není žalobce schopen zvládat ZŽP tělesná hygiena, logicky není ze stejného důvodu ani schopen se obléknout a obout. Pro dokreslení závažnosti situace žalobce popisuje materiální a časové náklady na péči o něj (zejména spojené s výrobou speciální ortézy na nohu a rehabilitací) a s tím související dopady na jeho rodinu. Současně opět poukazuje na procesní pochybení žalovaného, který před vydáním napadeného rozhodnutí nereagoval na jeho žádost o přerušení odvolacího řízení. Žalobce nesouhlasí s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání, protože považuje za nutné, aby žalovaný konečně poskytl věcné vyjádření ke všem výše vytýkaným pochybením.

Podstatný obsah správního spisu

7. Dne 28. 3. 2024 žalobce požádal o přiznání příspěvku na péči.

8. Úřad práce provedl dne 30. 4. 2024 v bydlišti žalobce sociální šetření. K ZŽP oblékání a obouvání je v záznamu uvedeno, že vzhledem k omezené mobilitě matka kompletně zajišťuje oblékání, svlékání, obouvání a vyzouvání. Z důvodu omezené citlivosti levé dolní končetiny mu musí kontrolovat obuv, aby nedocházelo k otlačeninám a puchýřům.

9. Úřad práce si vyžádal od Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) posudek o zdravotním stavu žalobce. Podle posudku posudkové lékařky ze dne 16. 8. 2024 žalobce z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu samostatně nezvládá čtyři ZŽP, a to oblékání a obouvání, tělesná hygiena, péče o zdraví a osobní aktivity. Jde proto o osobu do 18 let věku, která se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve II. stupni (středně těžká závislost).

10. Prvostupňovým rozhodnutím úřad práce přiznal žalobci od března 2024 příspěvek na péči ve výši 6 600 Kč měsíčně a od července 2024 příspěvek na péči ve výši 7 400 Kč měsíčně. V odůvodnění úřad práce zopakoval závěry posudku IPZS ze dne 16. 8. 2024.

11. Žalobce podal proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání, ve kterém namítal, že závěry uvedené v posudku ze dne 16. 8. 2024 neodpovídají jeho skutečnému zdravotnímu stavu, reálnému

rozsahu jeho omezení ani dlouhodobé náročnosti péče, kterou je mu nutné poskytovat. Žalobce podrobně popsal svůj zdravotní stav a konkrétní omezení z něj plynoucí.

12. Žalovaný si od své posudkové komise vyžádal nové posouzení zdravotního stavu žalobce. Podle posudku posudkové komise ze dne 20. 2. 2025 žalobce v období od 28. 3. 2024 do 13. 7. 2024 (kdy byl posuzován ve věkové kategorii od 2 do 3 let věku) nezvládal čtyři ZŽP, a to komunikace, tělesná hygiena, péče o zdraví a osobní aktivity. V období od 14. 7. 2024 do dne vydání prvostupňového rozhodnutí (kdy byl posuzován ve věkové kategorii od 3 do 4 let věku) navíc nezvládal ještě ZŽP mobilita. V obou obdobích byl proto osobou do 18 let věku, která se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve II. stupni (středně těžká závislost). K ZŽP oblékání a obouvání posudková komise uvedla, že ve věkové kategorii od 2 do 3 let věku lze oblékání a obouvání pokládat za nezvládané, pokud se jim posuzovaná osoba brání a není schopna se učit spolupracovat. Žalobce stál, chodil a seděl samostatně, pravou horní končetinu neměl postiženou, viděl a slyšel, mentální retardace nebyla prokázána, takže neměl zdravotní důvod pro to, aby se nedovedl učit spolupracovat při oblékání a obouvání. V dané oblasti nevyžadoval mimořádnou péči. V období od 3 do 4 let věku lze oblékání a obouvání hodnotit jako nezvládané, pokud při této činnosti nespolupracuje. Žalobce měl dobré smyslové a zrakové funkce, funkční pravou horní končetinu, a proto nadále neměl zdravotní důvod pro nezvládání spolupráce při vysvlékání a oblékání. Ani v tomto období nevyžadoval v dané oblasti mimořádnou péči. Proto byla ZŽP oblékání a obouvání oproti posudku IPZS hodnocena jako zvládaná.

13. Žalobce podáním datovaným dnem 3. 3. 2025 vyjádřil nesouhlas se závěry posudku posudkové komise, jelikož neodpovídají jeho skutečnému zdravotnímu stavu ani doloženým podkladům, zejména záznamu ze sociálního šetření a lékařské zprávě ze dne 4. 11. 2024 z kliniky rehabilitace a tělovýchovného lékařství, ale i dalším. Veškeré podklady vypovídají o tom, že se žalobce není schopen sám každodenně obstarat ani v oblastech hodnocených posudkovou komisí jako zvládaných, a to ani s přihlédnutím k jeho věku a od něj odvozeným dovednostem. Posudková komise sama žalobce nevyšetřila, a tedy neověřila, zda a jak se žalobce adaptoval na svá zdravotní omezení. Nemůže proto pouze od stolu dovodit závěry protichůdné k obsahu předložených podkladů. Dále žalobce obdobně jako v odvolání vypočítává, jaké činnosti v rámci jednotlivých ZŽP nezvládá a jakou péči vyžaduje. Mimo jiné upozornil na to, že jeho postižení mu nedovoluje při oblékání a obouvání používat obě ruce. Nedokáže se obléknout a svléknout ani pomocí kompenzačních mechanismů. Dále uvedl, že posouzení jednotlivých ZŽP spolu vzájemně nekoresponduje. Pokud totiž posudková komise uznala, že si žalobce nedokáže z důvodu svého postižení umýt ruce, pak se logicky nedokáže ani obléknout a obout. Též poukazuje na to, že posudková komise posoudila nezvládání ZŽP převážně podle věkových metodických tabulek, aniž by přihlédla ke skutečnému zdravotnímu stavu žalobce a k tomu, že k zařazení do vyšší věkové kategorie mu chyběl jen nepatrný časový odstup.

14. Žalovaný si s ohledem na námitky žalobce vyžádal od posudkové komise doplňující posudek. Posudková komise v doplňujícím posudku ze dne 24. 4. 2025 dospěla ke stejným závěrům jako v posudku ze dne 20. 2. 2025. Zdůraznila, že při hodnocení postupovala v souladu s instrukcí MPSV a vycházela z věkových standardů psychomotorického vývoje specifikovaných v tabulkách v příloze instrukce. K ZŽP oblékání a obouvání posudková komise uvedla, že podle tabulky se dítě ve věku dvou až tří let samo neoblékne ani neobuje. Tuto oblast zvládá, pokud je schopno se ke konci druhého roku věku učit při oblékání spolupracovat, čehož byl žalobce schopen. Mimořádnou péči v tomto věku nelze podle tabulky ještě pro náročnost péče v oblasti oblékání a obouvání i u stejně zdravých dětí hodnotit. I děti od 3 do 4 let se nemusí umět obléknout ani svléknout. Postačí, pokud při této činnosti spolupracují. Za nezvládanou lze ZŽP oblékání a obouvání považovat, pokud posuzované dítě není z důvodu dlouhodobě nepříznivého stavu schopno při oblékání a obouvání spolupracovat. Žalobce neměl prokázáno postižení, pro které by nebyl schopen při vysvlékání a oblékání spolupracovat. Obouvání speciálních ortéz přitom spadá pod ZŽP péče o zdraví.

15. Žalobce podáním datovaným dnem 7. 5. 2025 opět vyjádřil nesouhlas se závěry a postupem posudkové komise. Současně sdělil, že hodlá na posudkovou komisi podat stížnost a navrhuje přerušení řízení do doby, než o ní bude rozhodnuto.

16. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil prvostupňové rozhodnutí. V odůvodnění zrekapituloval průběh správního řízení a v zásadě doslovně převzal závěry posudkové komise vyslovené v posudku ze dne 20. 2. 2025 a doplňujícím posudku ze dne 24. 4. 2025. Uvedl k nim, že posudky považuje za úplné, objektivní a přesvědčivé, jelikož posudková komise se dostatečně a podrobně zabývala jednotlivými ZŽP i námitkami žalobce a vycházela z řádně zjištěného skutkového stavu. K námitce, že žalobce bude v budoucnu zařazen do jiné věkové kategorie a bude tak splňovat podmínky pro uznání více ZŽP jako nezvládaných, žalovaný uvedl, že posudková komise zkoumá zdravotní stav v rámci svého řízení a posuzuje jej ke dni provedení posouzení. V daném případě tedy nemůže učinit kvalifikovaný závěr o tom, jakým způsobem se bude zdravotní stav žalobce vyvíjet v budoucnu, přestože mu k dosažení 4 let věku zbývá jen několik měsíců. Nelze činit hypotetické závěry o možnosti vývoje zdravotního stavu v budoucnu a o tom, jak se bude žalobce vyvíjet v biopsychosociální oblasti. Případné nové skutečnosti žalobce může uplatnit v rámci návrhu na změnu výše přiznaného příspěvku na péči. Žalovaný neshledal ani důvod pro přerušení řízení, jelikož posudková komise se zabývala všemi podklady pro rozhodnutí, které měla k dispozici.

Splnění procesních podmínek

17. Žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a proti rozhodnutí, proti kterému je žaloba přípustná. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného ( ). Napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán ( věta první ). Současně soud shledal i vady, k nimž je povinen přihlédnout z moci úřední [ ].

18. Ve věci soud rozhodl bez provedení jednání, jelikož pro takový postup byly splněny podmínky podle a b) Při posouzení věci vycházel toliko ze správního spisu, kterým se neprovádí dokazování, z něj soud bez dalšího vychází [srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 29. 1. 2009, č. j. -117, nebo ze dne 19. 12. 2022, č. j. -36].

Posouzení žaloby

19. Soud považuje za potřebné na úvod předeslat, že je ze správních spisů patrné, že správní orgány nijak nezlehčují péči, kterou je žalobci nutné z důvodu zdravotního postižení poskytovat. Soud zároveň předesílá, že posuzování nároku na příspěvek na péči se řídí zákonnými kritérii, která nemusí korelovat s tím, jak je případně tato péče finančně nákladná. Podstatné je vyhodnotit, které ZŽP posuzovaná osoba nezvládá, přičemž každá ZŽP je definována řadou dílčích aktivit.

20. Také je třeba připomenout, že je soud vázán rozsahem žalobních bodů. Žaloba přitom obsahuje zejména podrobný popis závěrů správních orgánů a lékařské posudkové služby, avšak není z ní zcela zřejmé, co přesně žalobce v hodnocení jakých konkrétních ZŽP rozporuje. Soud předesílá, že má za to, že žalobce považuje za sporné toliko posouzení ZŽP oblákání a obouvání. Byť žalobce v žalobě uvádí, že též nezvládá ZŽP tělesná hygiena, komunikace, péče o zdraví a osobní aktivity, avšak jejich nezvládání bylo žalobci napadeným rozhodnutím uznáno, proto není soudu zřejmé, v čem by mělo být mezi účastníky hodnocení těchto ZŽP sporné.

21. Jelikož je v případě příspěvku na péči aplikována rozsáhlá právní úprava (kterou bude soud v rozsudku i obsáhleji citovat, aby ji měli účastníci uceleně k dispozici), považuje soud pro větší srozumitelnost za vhodné shrnout v úvodu stručně závěry, ke kterým dospěl a které následně po výčtu rozhodné právní úpravy podrobně odůvodní. Soud tedy dospěl k závěru, že je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné a je založeno na skutkovém stavu, který vyžaduje zásadní doplnění, neboť posudková komise, jejíž závěry žalovaný bez jakéhokoliv doplnění převzal, neprovedla řádně srovnání schopností žalobce se zdravými dětmi a aplikovala instrukci MPSV, která je v příslušné části nezákonná, v důsledku čehož neprovedla ani hodnocení mimořádnosti péče o žalobce, byť jí tato povinnost vyplývá ze zákona. Soud naopak neshledal, že by žalovaný pochybil, když posuzoval žalobce vždy s ohledem na přesně vymezenou věkovou kategorii, byť by ho od vstupu do další věkové kategorie dělilo jen pár týdnů nebo dnů.

22. Podle věty první a druhé , o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) se příspěvek na péči poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby. Tímto příspěvkem se stát podílí na zajištění sociálních služeb nebo jiných forem pomoci podle tohoto zákona při zvládání základních životních potřeb osob.

23. Podle § 7 odst. 2 zákona o sociálních službách má nárok na příspěvek osoba uvedená v § 4 odst. 1, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm závislosti podle § 8.

24. Podle § 8 odst. 1 zákona o sociálních službách se osoba do 18 let věku považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři základní životní potřeby, b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat čtyři nebo pět základních životních potřeb, c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat šest nebo sedm základních životních potřeb, d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat osm nebo devět základních životních potřeb, a vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby.

25. Podle § 9 odst. 1 zákona o sociálních službách se při posuzování stupně závislosti na pomoci jiné osoby hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby: a) mobilita, b) orientace, c) komunikace, d) stravování, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, g) výkon fyziologické potřeby, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity a j) péče o domácnost.

26. Podle § 9 odst. 3 zákona o sociálních službách se schopnost zvládat základní životní potřebu uvedenou v odstavci 1 písm. j) nehodnotí u osob do 18 let věku.

27. Podle § 9 odst. 4 zákona o sociálních službách se při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

28. Podle § 9 odst. 5 zákona o sociálních službách pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku.

29. Podle § 9 odst. 6 zákona o sociálních službách bližší vymezení schopností zvládat základní životní potřeby a způsob jejich hodnocení stanoví prováděcí právní předpis.

30. Podle § 10 zákona o sociálních službách se u osoby do 18 let věku při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby podle § 9 odst. 1 a při hodnocení potřeby mimořádné péče porovnává rozsah, intenzita a náročnost péče, kterou je třeba věnovat posuzované osobě se zdravotním postižením, s péčí, kterou je třeba věnovat zdravé fyzické osobě téhož věku. Při stanovení stupně závislosti u osoby do 18 let věku se nepřihlíží k potřebě péče, která vyplývá z věku osoby a tomu odpovídajícímu stupni biopsychosociálního vývoje. Mimořádnou péčí se rozumí péče, která svým rozsahem, intenzitou nebo náročností podstatně přesahuje péči poskytovanou osobě téhož věku.

31. Podle , kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách (dále jen „ “), se schopnost osoby zvládat základní životní potřeby pro účely stanovení stupně závislosti hodnotí podle aktivit, které jsou pro jednotlivé základní životní potřeby vymezeny v příloze č. 1 k této vyhlášce (odst. 1). Schopnost osoby zvládat základní životní potřeby pro účely stanovení stupně závislosti se hodnotí v přirozeném sociálním prostředí a s ohledem na věk fyzické osoby (odst. 2). Při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby se hodnotí a) tělesné struktury a b) tělesné funkce duševní, mentální, smyslové, oběhové, dechové, hematologické, imunologické, endokrinologické, metabolické, zažívací, vylučovací, neuromuskuloskeletální, včetně hrubé a jemné motoriky, a funkce hlasu, řeči a kůže, a to ve vztahu k rozsahu a tíži poruchy funkčních schopností (odst. 3). Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje rovněž stav, kdy režim nařízený odborným lékařem poskytujícím specializované zdravotnické služby neumožňuje provádění základní životní potřeby v přijatelném standardu. Přijatelným standardem se rozumí zvládání základní životní potřeby v kvalitě a způsobem, který je běžný a obvyklý, a který umožňuje, aby tato potřeba byla zvládnuta bez každodenní pomoci jiné osoby.

32. Podle § 2 odst. 1 prováděcí vyhlášky se při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby posuzuje, zda z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je rozsah duševních, mentálních, tělesných a smyslových funkčních schopností dostatečný k pravidelnému zvládání základní životní potřeby a zda je fyzická osoba schopna rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost zvládnutí základní životní potřeby. Přitom se přihlíží k tomu, zda dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav trvale ovlivňuje funkční schopnosti, k výsledku rehabilitace a k adaptaci na zdravotní postižení.

33. Podle § 2a prováděcí vyhlášky platí, že pokud osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat základní životní potřebu vymezena v příloze č. 1 prováděcí vyhlášky, není schopna základní životní potřebu zvládat, a to bez ohledu na příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

34. Podle § 2b prováděcí vyhlášky platí, že pokud osoba do 18 let věku nemá z důvodu nízkého věku a tomu odpovídajícímu stupni biopsychosociálního vývoje ještě vyvinutou schopnost zvládat některou ze základních životních potřeb nebo některou aktivitu, které jsou vymezeny v příloze č. 1 k této vyhlášce, není pro účely posuzování stupně závislosti považována za osobu, která je neschopna základní životní potřebu zvládat. To neplatí, pokud osoba z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu při zvládání základní životní potřeby nebo některé aktivity, které jsou vymezeny v příloze č. 1 k této vyhlášce, vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby.

35. Podle přílohy č. 1 písm. e) prováděcí vyhlášky se za schopnost zvládat základní životní potřebu oblékání a obouvání považuje stav, kdy osoba je schopna 1. vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem, 2. rozeznat rub a líc oblečení a správně je vrstvit, 3. oblékat se a obouvat se, 4. svlékat se a zouvat se, 5. manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem.

36. Posouzení zdravotního stavu pro účely dávek ze systému sociálního zabezpečení je vždy věcí odborně medicínskou, k níž nemají správní orgány ani soudy potřebné odborné znalosti (srov. např. rozsudek NSS ze dne 29. 9. 2015, č. j. -27, bod 47). Proto musí vždy vycházet z vyjádření subjektů, které tyto znalosti mají. V odvolacím řízení je tím míněn posudek posudkové komise podle , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (dále jen „ “), který je ve smyslu zákona o sociálních službách klíčovým podkladem pro rozhodnutí správního orgánu. Právě z důvodu absence potřebných odborných znalostí musí správní orgány a soudy klást při hodnocení posudku zvýšený důraz na jeho jednoznačnost, úplnost a přesvědčivost (viz rozsudek NSS ze dne 23. 9. 2009 č. j. -53, nebo ze dne 4. 12. 2013 č. j. -34). NSS ve své judikatuře dovodil, že v řízení o nároku na příspěvek na péči je povinností odvolacího správního orgánu požádat posudkovou komisi o doplnění neúplného či nepřesvědčivého posudku (srov např. rozsudek NSS ze dne 25. 4. 2013, č. j. -25). Posudková komise se musí zejména vyjádřit ke schopnosti posuzované osoby zvládat jednotlivé dílčí aktivity ZŽP vymezených v příloze č. 1 prováděcí vyhlášky a případnými spornými dílčími aktivitami se detailně zabývat. Hodnocení posudkové komise přitom musí odpovídat kritériím vymezeným zejména v až 2c prováděcí vyhlášky. Své úvahy musí posudková komise opřít o dostatečně zjištěný skutkový stav a posudkové závěry jednoznačně a konkrétně zdůvodnit. Případné chybějící náležitosti posudku způsobující jeho nepřesvědčivost nebo neúplnost nemůže správní orgán ani soud nahradit vlastní úvahou, jelikož pro to nemají potřebnou odbornou erudici. Nenaplnění požadavků na přesvědčivost a úplnost posudku je vadou řízení před správním orgánem ve smyslu , pro kterou musí krajský soud napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení (srov. opět rozsudek NSS č. j. -27, a rozsudek ze dne 20. 12. 2018, č. j. -27).

37. Určení stupně závislosti na pomoci jiné osoby pro účely rozhodnutí o příspěvku na péči se odvozuje od počtu ZŽP, které posuzovaná osoba nezvládá v přijatelném standardu z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a současně od charakteru nutné péče ( a , 4 a 5 zákona o sociálních službách). Bližší vodítko pro posouzení schopnosti zvládat jednotlivé ZŽP na základě zmocnění v zákona o sociálních službách poskytuje , podle jejíhož se schopnost osoby zvládat ZŽP odvozuje podle schopnosti posuzované osoby zvládat dílčí aktivity vymezené pro jednotlivé ZŽP v příloze č. 1 prováděcí vyhlášky. Přijatelným standardem zvládání ZŽP, resp. jejich jednotlivých dílčích aktivit se rozumí zvládání v kvalitě a způsobem, který je běžný a obvyklý, a který umožňuje, aby tato potřeba byla zvládnuta bez každodenní pomoci jiné osoby ( prováděcí vyhlášky). Významem pojmu přijatelný standard se zabýval i NSS, který v rozsudku ze dne 23. 9. 2014, č. j. -40, upřesnil, že „správní orgány při posuzování stupně závislosti žadatele o příspěvek na péči zkoumají zvládání základních životních potřeb v přijatelném standardu (tedy pouze v určitém základním rozsahu), nikoliv, jestli je posuzovaná osoba schopna tyto své potřeby obstarávat ve stejné míře, jako v případě absence zdravotního postižení“.

38. Pokud posuzovaná osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat v přijatelném standardu alespoň jednu z dílčích aktivit vymezených v příloze č. 1 prováděcí vyhlášky, není schopna danou ZŽP zvládat (§ 2a prováděcí vyhlášky). U osob mladších 18 let se však toto pravidlo uplatní s ohledem na korektiv biopsychosociálního vývoje vyplývající z § 10 zákona o sociálních službách a § 2b prováděcí vyhlášky. Podle odkazovaných ustanovení se neschopnost zvládnout některou aktivitu určité ZŽP z důvodu nízkého věku a tomu odpovídajícímu stupni biopsychosociálního vývoje nepovažuje za neschopnost zvládat danou ZŽP. Uvedené však neplatí, pokud posuzovaná nezletilá osoba z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu při zvládání ZŽP, resp. jednotlivých aktivit, kterými je vymezena, vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby, tedy péči nikoliv srovnatelnou či jen mírně zvýšenou, ale péči poskytovanou navíc (nad rámec péče běžné), která svým rozsahem, intenzitou a náročností podstatně přesahuje péči poskytovanou osobě téhož věku bez zdravotního postižení (srov. § 10 větu poslední zákona o sociálních službách a rozsudek NSS ze dne 17. 5. 2023, č. j. -26, bod 19). Smyslem tohoto korektivu je rozlišení mezi běžnou potřebou pomoci odpovídající věku a přirozenému rozvoji schopností dítěte (s případnými nikoliv významnými odchylkami vyplývajícími z individuálního přístupu k dítěti), od mimořádné péče tzv. navíc vyvolané zdravotním postižením. Jeho prostřednictvím tedy má být zohledněno, že nezletilým (zejména v nízkém věku) je určitá péče zajišťována běžně, bez ohledu na zdravotní stav (srov. důvodovou zprávu zejm. k návrhu zákona o sociálních službách, a dále JANEČKOVÁ, E., MACH, P. : Komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2026-6-9], komentář k ).

39. Pro účely stanovení stupně závislosti je proto bez ohledu na věk nutné nejprve určit, zda posuzovaná osoba zvládá v přijatelném standardu jednotlivé dílčí aktivity ZŽP či nikoliv. To neznamená, že by se posudková komise musela vždy vyjádřit ke každé z dílčích aktivit ZŽP. Není-li o jejich zvládání pochybnost, postačí v posudku uvést pouze závěr, zda ZŽP zvládaná je či není. Naopak, jsou-li o zvládání některé z aktivit pochybnosti, je posudková komise povinna se k jejímu zvládání konkrétně a srozumitelně vyjádřit. U osob mladších 18 let je pak třeba případně též také posoudit, zda by posuzovaná osoba dané aktivity nebyla schopna zvládat ani při absenci zdravotního postižení s ohledem na svůj nízký věk a tomu odpovídající (nedostatečně pokročilý) biopsychosociální vývoj. Nezvládáli posuzovaná osoba kvůli zdravotnímu postižení aktivity běžné pro zdravé osoby srovnatelného věku, je třeba uzavřít, že danou ZŽP nezvládá. Naopak pokud tyto aktivity obvykle nezvládá ani zdravá osoba srovnatelného věku, je třeba posoudit, zda není při zvládání konkrétní ZŽP nezbytně poskytována mimořádná péče o tuto osobu. Pouze takovou pak lze v dané situaci pokládat za projev nezvládání určité ZŽP.

40. Uvedené je možné ilustrovat na příkladu dětí ve věku 3 až 4 let, které i bez zdravotních omezení běžně z důvodu nízkého věku plně nezvládají žádnou z dílčích aktivit ZŽP oblékání a obouvání a je od nich možné očekávat pouze více či méně aktivní spolupráci při zajišťování těchto aktivit pečující osobou. Je-li podobné spolupráce schopna i posuzovaná osoba, pak by bylo danou ZŽP možné hodnotit jako nezvládanou pouze za předpokladu, že při této činnosti vyžaduje posuzovaná osoba oproti zdravým vrstevníkům ještě i mimořádnou péči. Např. může jít o situaci, kdy posuzovaná osoba se spasticitou dolních končetin je schopna poskytovat při oblékání a obouvání alespoň částečnou součinnost, avšak pečující osoba musí např. pro další zdravotní postižení způsobující extrémní křehkost kůže postupovat zcela nestandardně, aby při oblékání nedošlo k vyvinutí vyššího tlaku na pokožku posuzované osoby, a tedy ke zranění. Taková péče může být vyhodnocena jako péče přesahující péči běžně poskytovanou zdravým osobám téhož věku při oblékání a obouvání, přestože posuzovaná osoba vyvíjí určitou míru spolupráce. Takovou péči by proto bylo možné považovat za mimořádnou, svědčící ve smyslu zákona o sociálních službách a prováděcí vyhlášky o nezvládání dané ZŽP.

41. V projednávané věci přitom dospěl soud k závěru, že je napadené rozhodnutí založeno na posudcích posudkové komise, které co do hodnocení ZŽP oblékání a obouvání nelze považovat za úplné a přesvědčivé.

42. Podle posudku ze dne 20. 2. 2025 a doplňujícího posudku ze dne 24. 4. 2025 posudková komise hodnocení ZŽP oblékání a obouvání založila na tom, že neschopnost žalobce zvládat jednotlivé dílčí aktivity této ZŽP nelze považovat za její nezvládání, jelikož tyto aktivity běžně z důvodu nízkého věku a tomu odpovídajícímu stupni biopsychosociálního vývoje nezvládají ani zdravé osoby téhož věku, a současně péči poskytovanou žalobci podle posudkové komise nelze považovat za mimořádnou. Posudková komise konkrétně uvedla, že podle věkových standardů popsaných v příloze instrukce MSPV se zdravé děti ve věku od 2 do 3 let obvykle sami neobléknou ani neobují, koncem druhého roku věku se pouze učí při těchto činnostech spolupracovat. Ve věku od 3 do 4 let pak běžně umí při oblékání a obouvání spolupracovat. V případě žalobce uzavřela, že uměl stát, sedět a chodit, neměl postiženou pravou horní končetinu, měl dobré smyslové funkce a nebyla u něj prokázána mentální retardace, a proto neměl zdravotní důvod, aby se při oblékání a obouvání ve věku od 2 do 3 let nedovedl učit spolupracovat, resp. aby ve věku od 3 do 4 let nezvládal při této činnosti spolupracovat. Současně v posudku ze dne 20. 2. 2025 konstatovala, že žalobce nevyžadoval oproti svým zdravým vrstevníkům mimořádnou péči. K tomu v doplňujícím posudku ze dne 24. 4. 2025 dodala, že podle přílohy instrukce MPSV ve věkové kategorii od 2 do 3 let ještě mimořádnost péče ani nelze hodnotit. (důraz přidán soudem) ZŽP oblékání a obouvání proto v obou věkových kategoriích hodnotila jako zvládanou.

43. Posudková komise při srovnání schopností žalobce se stejně starými zdravými osobami a následném posouzení otázky mimořádnosti poskytované péče vycházela z instrukce MPSV a její přílohy popisující standardy biopsychosociálního vývoje dítěte v určitých věkových obdobích. Smyslem této interní metodiky založené na odborných poznatcích o běžném vývoji dětí je sjednotit postup lékařské posudkové služby při posuzování stupně závislosti pro účely příspěvku na péči, aby při posuzování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly [viz , (dále jen „ “)]. Instrukce MPSV tak v praxi poskytuje pro posudkovou službu, správní orgány a v neposlední řadě i soudy legitimní pomůcku pro zákonem požadované srovnání poskytované péče. Nejde tedy o pramen (dalších) právních pravidel pro přiznání příspěvku na péči, nýbrž o odborné zpřehlednění toho, co právní předpisy vyžadují posoudit. Užití této metodiky usměrňuje správní praxi a může mít vliv na úplnost a přesvědčivost zdravotních posudků (srov. rozsudky NSS ze dne 3. 10. 2013, č. j. -40, č. 2982/2014 Sb. NSS, resp. ze dne 24. 4. 2025, č. j. a rozsudky Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 1. 2025, č. j. -28 a Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 5. 2025, č. j. -32). Užití instrukce MPSV jako pomůcky pro posouzení stupně závislosti žalobce proto samo o sobě nepředstavuje postup v rozporu se zákonem.

44. Současně je však nutné zdůraznit, že při posuzování zvládání ZŽP může jakákoli klasifikace ze své povahy skrze zobecnění zkreslovat skutečnost a může tak být v určitých případech zavádějící, pokud rozhodující orgán vychází pouze z odborné klasifikace, ale nezohlední individuální okolnosti případu. Zkreslení může odvrátit právě dostatečný rozbor jednotlivých dílčích aktivit ZŽP, resp. schopností mladistvého na základě zjištěného skutkového stavu nebo osobní vyšetření posuzovaného (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 9. 2015, č. j. -27). Ačkoliv interní metodické pokyny mohou být pramenem ustálené správní praxe, nesmí být v rozporu s právními předpisy upravujícími pravidla pro posuzování stupně závislosti fyzických osob na péči jiné osoby. Posouzení zdravotního stavu založené na interní instrukci je proto nepřijatelné tam, kde by instrukce v rozporu se zákonem a prováděcí vyhláškou nepřípustně zužovala zákonná posudková kritéria (srov. opět rozsudek NSS č. j. -40, rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 4. 2025, č. j. -106 a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2025, č. j. -52).

45. Posudkové komisi, jejíž závěry žalovaný plně převzal, je nutné vytknout, že při hodnocení zvládání ZŽP oblékání a obouvání za užití instrukce MPSV vůbec nevysvětlila, co v případě jednotlivých aktivit ZŽP oblékání a obouvání představuje schopnost učit se spolupracovat (v kategorii od 2 do 3 let), resp. spolupracovat (v kategorii od 3 do 4 let), tj. jaké konkrétní projevy součinnosti je možné od zdravých dětí ve věku žalobce očekávat. Komise nevysvětlila, zda se měla spolupráce projevit např. aktivním nastavováním horní či dolní končetiny, udržením potřebné polohy těla apod. Z tohoto důvodu není zřejmé, podle jakého konkrétního měřítka vlastně žalobcovu schopnost součinnosti posuzovala. Napadené rozhodnutí je proto v této části nepřezkoumatelné, neboť není zřejmé, jak má podle žalovaného (posudkové komise) vypadat spolupráce při oblékání a obouvání, aby mohl hodnotit tuto ZŽP jako ne/zvládnutou.

46. Současně posudková komise při porovnávání schopností žalobce se stejně starými zdravými dětmi ani dostatečně nezohlednila individuální okolnosti žalobcova případu. Vyšla pouze z toho, jaké tělesné a smyslové funkce žalobci zůstaly zachovány. Vůbec se však nezabývala tím, do jaké míry je žalobce při jednotlivých aktivitách ZŽP oblékání a obouvání skutečně schopen spolupráce odpovídající jeho věku s ohledem na funkce, které naopak z důvodu zdravotního postižení zachovány nebyly (zejména vůbec nezohlednila možný vliv jeho částečného ochrnutí levé horní a dolní končetiny). Na konkrétní omezení v oblasti oblékání a obouvání přitom sám žalobce poukazoval již v odvolacím řízení v rámci vyjádření k posudku ze dne 20. 2. 2025, ve kterém uvedl, že mu jeho postižení nedovoluje při oblékání a obouvání používat obě ruce. Zohlednění postižení žalobce je pro úplnost a přesvědčivost posouzení jeho schopností podstatné. Nedostatečná míra součinnosti při oblékání přitom vůbec nemusí být jakýmsi aktivním odporem dítěte (jak je naznačeno v napadeném rozhodnutí), ale i pouhou pasivitou vycházející ze zdravotního omezení. Jelikož má žalobce zachovalou pohyblivost pravé horní a dolní končetiny, nelze vyloučit, že ve věku od 2 do 3 let by si byl i přes své postižení schopen osvojovat základní formy součinnosti při oblékání a obouvání, tj. učit se alespoň částečně spolupracovat. V následující věkové kategorii od 3 do 4 let se však podle standardů biopsychosociálního vývoje od zdravých dětí při oblékání a obouvání již očekává plnohodnotná spolupráce. Pro úplnost a přesvědčivost srovnání schopností zde proto nepostačí pouze obecně poukázat na zachovanou funkčnost pravé horní končetiny, dobré smyslové funkce a absenci mentální retardace. Naopak je nutné konkrétně vysvětlit, proč částečné ochrnutí levé horní a dolní končetiny žalobci nebrání při jednotlivých aktivitách ZŽP oblékání a obouvání plně spolupracovat v rozsahu obvyklém u zdravého dítěte téhož věku. Posudková komise se však touto otázkou ani u jedné z věkových kategorií blíže nezabývala. Bez této úvahy nelze přesvědčivě uzavřít, že jsou schopnosti žalobce v oblasti ZŽP oblékání a obouvání ve smyslu § 10 zákona o sociálních službách a § 2b prováděcí vyhlášky srovnatelné se zdravými dětmi téhož věku.

47. Z posudků posudkové komise navíc ani nevyplývá, jaký konkrétní rozsah postižení, resp. funkčnosti levé horní končetiny žalobce považovala na základě předložených lékařských zpráv za prokázaný. Přičemž míra postižení se může významně projevit při zvládání dílčích aktivit ZŽP (např. mírou schopnosti spolupráce) Dítě sice může být schopno spolupracovat pomocí jedné zdravé končetiny, avšak pro své částečné funkční omezení nedokáže samo provést některý z pohybů či úkonů, který se od něj s ohledem na věk očekává (např. z důvodu postižení dolní končetiny samo nenastaví nebo nepokrčí nohu do potřebné polohy, nepomůže při navlékání oděvu, neudrží stabilitu při obouvání nebo se pro nefunkčnost jedné horní končetiny nedokáže dostatečně zapojit do manipulace s oděvem. Posudková komise v posudku ze dne 20. 2. 2025 shrnula, že podle zprávy z rehabilitačního vyšetření ze dne 25. 3. 2024 žalobce levou horní končetinu dokázal natáhnout a přitáhnout v lokti a zlepšovala se spolupráce. Většinu času držel levou ruku v pěsti a uvolnil ji s dopomocí, využíval náznak dlaňového úchopu. Ve zprávě praktického lékaře ze dne 29. 4. 2024 byla ovšem levá horní končetina popisována jako pohyblivá pouze v ramenním kloubu, v lokti jí zcela nenapnul a nepokrčil, ruka byla v semiflexi a pronaci a nebylo jí možné extendovat, nepoužíval ji. Další zpráva z rehabilitačního vyšetření ze dne 4. 11. 2024 uvádí volnější držení levé dlaně, její volnou protažitelnost a alespoň náznak dlaňového úchopu. Podle zprávy z neurologie ze dne 20. 11. 2024 byla u levé horní končetiny pasivně možná plná extenze, levou ruku nepoužíval. V doplňujícím posudku ze dne 24. 4. 2025 posudková komise shrnula také zprávu z neurologického vyšetření ze dne 19. 2. 2025, podle které levou hodní končetinu držel ve flekčním ostavení, pasivně možné plné natažení, levou ruku nepoužíval, prsty držel ve flekčním postavení. Některé lékařské zprávy tedy naznačují, že by žalobce levou horní končetinu mohl alespoň částečně využívat jako pomocnou, jelikož nebyla zcela ochrnutá a využíval náznak dlaňového úchopu, z jiných naopak plyne, že ji fakticky nepoužívá vůbec. Jelikož posudková komise žalobce sama nevyšetřila, ani ohledně zachovalých funkčních schopností levé horní končetiny neučinila v posudcích žádný konkrétní závěr, není jasné, z čeho při posuzování ZŽP oblékání a obouvání (možnosti spolupráce při jednotlivých dílčích aktivitách) vycházela.

48. Dále posudková komise v doplňujícím posudku ze dne 24. 4. 2025 konstatovala, že podle přílohy instrukce MPSV ve věkové kategorii od 2 do 3 let ještě mimořádnost péče u ZŽP oblékání a obouvání nelze hodnotit, což znamená, že v této věkové kategorii u ZŽP oblékání a obouvání žádnou péči nelze posoudit jako podstatně převyšující péči poskytovanou stejně staré zdravé osobě. Jak ale již vysvětlil Krajský soud v Ostravě v rozsudku ze dne 28. 2. 2025, č. j. -52, instrukce je v této části v přímém rozporu se zákonem. Z § 2b prováděcí vyhlášky vyplývá, že u aktivit, které posuzovaná osoba nezvládá s ohledem na svůj nízký věk a tomu odpovídající biopsychosociální vývoj, je nutné posoudit, zda lze péči potřebnou k jejich zvládání z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu považovat za mimořádnou. Podle § 7 odst. 3 zákona o sociálních službách je nárok na příspěvek na péči vyloučený pouze u osob mladších jednoho roku. U starších osob do 18 let je z posouzení vyloučena pouze ZŽP péče o domácnost (§ 9 odst. 3 zákona o sociálních službách). Instrukce MPSV je tak v této části v přímém rozporu se zákonem o sociálních službách a prováděcí vyhláškou, která je obecně závazným právním předpisem vydaným na základě zákonného zmocnění a závazným pro všechny, jak pro správní orgány, tak i pro posudkové lékaře. Posudková komise proto v této části v instrukce MPSV vůbec neměla vycházet. Doplňující posudek ze dne 24. 4. 2025 je tak i v této části neúplný, neboť posudková komise u ZŽP oblékání a obouvání neposoudila otázku mimořádnosti péče v období od 2 do 3 let věku, ačkoliv byla podle právních předpisů k jejímu posouzení povinna.

49. S ohledem na uvedené soud uzavírá, že posudková komise v posudku ze dne 20. 2. 2025 a doplňujícím posudku ze dne 24. 4. 2025 při hodnocení ZŽP oblékání a obouvání tedy neprovedla řádně srovnání schopností žalobce se zdravými dětmi téhož věku, ani hodnocení mimořádnosti péče. Posouzení zvládání ZŽP oblékání a obouvání je proto neúplné a nepřesvědčivé. Za této situace bylo namístě, aby žalovaný požádal posudkovou komisi o další doplnění posudků. Žalovaný se však uvedenými nedostatky nezabýval a do odůvodnění napadeného rozhodnutí v podstatě pouze doslovně převzal obsah již vyhotovených posudků s tím, že je považuje za úplné a přesvědčivé. Žalovaný tedy rezignoval na přezkoumatelné posouzení úplnosti a přesvědčivosti posudků a jejich soulad s právními předpisy. Napadené rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů [ ] a současně je založeno na skutkovém stavu, který vyžaduje zásadní doplnění [ ]. Proto napadené rozhodnutí neobstojí.

50. Ostatní žalobní námitky soud důvodné neshledal.

51. Posudková komise postupovala správně, když při posuzování schopností žalobce zvládat konkrétní ZŽP porovnávala schopnosti žalobce se schopnostmi stejně starých zdravých osob, tj. osob ve shodných věkových kategoriích. U osob do 18 let věku zákon výslovně vyžaduje, aby byly porovnávány se zdravými osobami téhož věku tedy (téže věkové kategorie). Aby mohlo být porovnání pro účely příspěvku na péči objektivizováno, musela si správní praxe vypracovat určitý modelový věkový referenční rámec, který je založený na typických milnících biopsychosociálního vývoje dítěte, který následně umožňuje sjednotit posuzování jednotlivých případů. Posudková komise porovnává individuální schopnosti konkrétního dítěte (posuzované osoby) s modelovým zdravým dítětem příslušné věkové kategorie, jemuž jsou pro účely posouzení přiřazeny schopnosti rámcově odpovídající tabulkovému věku. Rozdělení do věkových kategorií je sice zcela formální, neboť je zřejmé, že skutečný vývoj probíhá s různými odchylkami (k nabytí nové schopnosti nedochází v den dosažení určitého věku, ale postupným zlepšováním v průběhu celého porovnávaného období), nicméně lze mít za to, že rozdělení do kategorií bylo nastaveno tak, aby v maximální možné míře odpovídalo souhrnu běžně dosahovaných schopností a dovedností v určitém věku (období). Jak soud naznačil výše, je zřejmé, že totožné dítě fakticky nebude mít ve věku 2 let a 364 dnů odlišné schopnosti než ve věku 3 let a 2 dnů , ale pro účely posouzení stupně závislosti se na něj hledí tak, jak kdyby jiné schopnosti a dovednosti mít mělo. Bez formalizovaného zobecnění (vytvoření tabulky s věkovými kategoriemi a tomu odpovídajícími schopnostmi) by nebylo možné rozhodovat o příspěvcích na péči tak, aby mezi skutkově shodnými nebo podobnými případy nevznikaly nedůvodné rozdíly ( ). Zvládání jednotlivých ZŽP se přitom hodnotí ke dni vydání rozhodnutí správního orgánu s tím, že u osob do 18 let věku se zohledňují jednotlivé milníky (věkové kategorie) vycházející z běžného biopsychosociálního vývoje člověka. Tomu odpovídají i limity soudního přezkumu stanovené v , podle kterého soud při přezkumu napadeného rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Nelze proto zohlednit, že po vydání napadeného rozhodnutí, tedy v době podání žaloby, by žalobce již spadal do jiné (vyšší) věkové kategorie; taková skutečnost může být relevantní pro podání žádosti o příspěvek na péči (změnu).

52. Pro posouzení stupně závislosti je též nerozhodné, že některá předškolní zařízení v praxi podmiňují přijetí dítěte vyšší mírou samostatnosti, než jaká vyplývá z věkových standardů specifikovaných v příloze instrukce MPSV. Řízení o příspěvku na péči nesměřuje k posouzení, zda je dítě dostatečně samostatné pro přijetí do mateřské školy, nýbrž k posouzení, zda z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládá jednotlivé ZŽP v přijatelném standardu, tedy (jak bylo vysvětleno výše) v určitém základním, resp. pro důstojný život nezbytném rozsahu. Požadavky mateřských škol oproti tomu mohou být ovlivněny jejich provozními možnostmi a zájmy, zejména nutností současně zajistit péči o větší počet dětí při omezeném počtu dohlížejících osob. Z toho důvodu mohou být požadavky na dovednosti dětí, tedy vstupní předpoklady, nastaveny přísněji.

53. Za důvodnou soud nepovažuje ani žalobní námitku, podle které hodnocení ZŽP oblékání a obouvání nekoresponduje s hodnocením ZŽP tělesná hygiena, k jejímuž zvládání žalobce potřebuje obdobné schopnosti. Závěr posudkové komise, že žalobce nezvládá ZŽP tělesná hygiena, zatímco ZŽP oblékání a obouvání zvládá, není sám o sobě vnitřně rozporný. Jde o dvě samostatné ZŽP, které jsou v příloze prováděcí vyhlášky vymezeny odlišnými dílčími aktivitami. U osob do 18 let věku se navíc posuzování zvládání jednotlivých aktivit opírá o rozdílné předpokládané schopnosti vyplývající z úrovně biopsychosociálního vývoje. Jak bylo uvedeno výše, ve věkových kategoriích od 2 do 3 a od 3 do 4 let, ve kterých byl žalobce hodnocen, je podstatné, zda se posuzovaná osoba při oblékání a obouvání zvládá učit spolupracovat, resp. zda spolupracuje. Oproti tomu u ZŽP tělesná hygiena je pro dané věkové kategorie rozhodné, zda si je posuzovaná osoba schopna sama alespoň umýt ruce, příp. si je též osušit. Vliv konkrétního postižení na tyto schopnosti přitom může být odlišný. Proto skutečnost, že si žalobce z důvodu částečně ochrnuté horní končetiny nedokáže omýt a osušit ruce, sama o sobě nevede k závěru, že ze stejného důvodu není schopen poskytovat také potřebnou míru součinnosti při oblékání a obouvání.

54. Pokud jde o žalobní námitku rozporu závěrů napadeného rozhodnutí s výsledky sociálního šetření, žalobce nijak nekonkretizuje, v čem přesně má tvrzený rozpor spočívat, a v posouzení jakých ZŽP se měl projevit. Ačkoli sociální šetření popisuje nutnost poskytování péče žalobci, ještě to nemusí samo o sobě znamenat, že závěr o zvládání jednotlivých ZŽP jsou s tímto zjištěním v rozporu.

55. Konečně žalobce namítal i procesní pochybení, které mělo spočívat v tom, že žalovaný nereagoval na žádost žalobce o přerušení odvolacího řízení z důvodu podání stížnosti na postup posudkové komise. Podle v řízení o žádosti správní orgán přeruší řízení na požádání žadatele; jestliže je žadatelů více, může tak učinit jen za podmínky, že s přerušením souhlasí všichni. Výkladem tohoto ustanovení se NSS zabýval např. v rozsudku ze dne 25. 5. 2017, č. j. -45 (bod 52 a násl.), nebo ze dne 14. 7. 2017, č. j. -40 (bod 21). Vyložil, že sice stanoví, že správní orgán má na základě žádosti účastníka řízení přerušit, toto ustanovení však nemůže být vykládáno tak, že správní orgán musí řízení přerušit pokaždé, kdy je o to žadatelem požádán. Naopak je třeba v každém jednotlivém případě posuzovat naplnění smyslu a účelu institutu přerušení řízení, kterým je vypořádání se s překážkami, které zabraňují rozhodnout ve věci samé, oproti prodlužování řízení a oddalování rozhodnutí ve věci samé. V žalobcově případě bylo řízení o příspěvku na péči zahájeno na jeho žádost a návrh na přerušení řízení podal v samotném závěru odvolacího řízení poté, co se seznámil s doplňujícím posudkem ze dne 24. 4. 2025. Z obsahu návrhu na přerušení řízení vyplývá, že žalobce nezmiňoval existenci jakýchkoliv překážek, které by bránily vydání rozhodnutí ve věci samé. Stížností hodlal brojit proti tomu, jak jeho stav posoudila posudková komise. Ovšem právě tato otázka byla předmětem odvolacího řízení a tedy i napadeného rozhodnutí. Nebyl proto důvod vyčkávat na rozhodnutí o stížnosti. Není ani pravdou, že by žalovaný na návrh na přerušení řízení vůbec nereagoval. Vypořádal jej přímo v napadeném rozhodnutí, ve kterém sdělil, že neshledal důvod přerušení řízení, jelikož posudková komise se podle jeho názoru řádně zabývala všemi podklady pro rozhodnutí a vyjádřila se ke všem ZŽP.

Závěr a náklady řízení

56. Soud dospěl k závěru, že je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a pro nedostatečně zjištěný skutkový stav, protože žalovaný nevysvětlil, co obnáší aktivitu spolupráce při zvládání ZŽP oblákání a obouvání a nepopsal, jakou míru postižení levé horní končetiny žalobce měl za prokázanou a jak se toto omezení hybnosti projevilo na zvládání ZŽP oblékání a obouvání. Napadené rozhodnutí je též nezákonné z důvodu, že žalovaný v rozporu se zákonem vyloučil možnost hodnotit pro věkovou kategorii 2-3 roky při zvládání ZŽP oblákání a obouvání mimořádnost poskytované péče. Jelikož je napadené rozhodnutí nezákonné, nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a skutkový stav vyžaduje zásadní doplnění, soud napadené rozhodnutí zrušil podle a b) Současně soud podle vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení.

57. V dalším řízení je žalovaný vázán shora vysloveným právním názorem soudu ( ). Úkolem žalovaného v dalším řízení bude zejména vyžádat si od posudkové komise nové posouzení zdravotního stavu žalobce, v němž budou odstraněny výše popsané nedostatky týkající se hodnocení ZŽP oblékání a obouvání. Posudky posudkové komise následně žalovaný znovu zhodnotí z hlediska jednoznačnosti, úplnosti a přesvědčivosti a v rozhodnutí ve věci vypořádá veškeré žalobcovi námitky vznesené v průběhu celého správního řízení.

58. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle Žalovaný neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce, měl ve věci plný úspěch, a proto má právo na náhradu nákladů řízení. Jeho náklady tvoří poštovné za doručení žaloby a repliky soudu v celkové výši 170 Kč. Náhradu nákladů řízení soud uložil žalovanému zaplatit ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 20. července 2026

Martina Kotouček Mikolášková v. r.

soudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. U.