Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 A 18/2025 - 27

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Kopečkovou, Ph.D., v právní věci

žalobce: R. P.

bytem X

zastoupen Mgr. Zdeňkem Burdou, advokátem

sídlem Husova 48/4, Mělník

proti

žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina

sídlem Žižkova 1882/57, Jihlava

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 4. 2025, č. j. KUJI 39844/2025, sp. zn. , OOSC/54,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladu řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

1. Žalobce podanou žalobou brojí proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 4. 2025, č. j. KUJI 39844/2025, sp. zn. , OOSC/54, kterým žalovaný změnil rozhodnutí Městského úřadu Velké Meziříčí, odboru dopravy a silničního hospodářství (dále jen „městský úřad“), ze dne 10. 3. 2025, č. j. DOP/15093/2025-vasu/2175/2024, tak, že výrok II. týkajícího se přestupku podle , o silničním provozu (dále jen , u“), doplnil v části týkající se porušených ustanovení: „Tedy svým jednáním porušil ustanovení zákona číslo , (v návaznosti na zákona číslo , o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů).“ Žalovaný dále doplnil za uložený správní trest pokuty a zákazu činnosti výrok o nákladech řízení: „- je uložena podle zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, v souvislosti s , o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ve znění pozdějších předpisů, povinnost nahradit náklady řízení v paušálně stanovené výši 2.500 Kč (dva tisíce pět set korun českých).“ Ve zbytku napadené rozhodnutí městského úřadu žalovaný podle , (dále jen „ “), potvrdil.

2. Rozhodnutím městského úřadu ze dne 10. 3. 2025, č. j. DOP/15093/2025-VASU/2175/2025, byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupků, které spáchal ve formě zavinění z nedbalosti dne

4. 2. 2025 v 10:30 hod., v obci Velká Bíteš na ulici Zmola, jako řidič traktorového vozidla MAN 6X4 BB, registrační značky X (CZ), a to:

- přestupku podle § 125c odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu, kterého se dopustil porušením § 5 odst. 2 písm. b) zákona silničním provozu, tím, že řídil výše uvedené vozidlo pod vlivem alkoholu, který si přivodil požitím alkoholických nápojů. V rámci kontroly hlídkou Policie ČR byl žalobce vyzván k provedení orientační dechové zkoušky přístrojem DRÄGER Alcotest 7510, který dne 4. 2. 2025 v 10:58 hod. naměřil hodnotu 0,55 g/kg alkoholu v dechu a dne 4. 2. 2025 v 11:04 hod. naměřil hodnotu 0,53 g/kg alkoholu v dechu. Po odečtení odchylky 0,24 g/kg, která zohledňuje faktory ovlivňující výsledek měření a jeho přepočet, byla prokázána minimální hodnota bližší k době řízení 0,31 g/kg alkoholu v krvi;

3. přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, kterého se dopustil porušením § 5 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu, tím že řídil uvedené vozidlo traktorové vozidlo,

i když nemělo platné osvědčení o technické způsobilosti vydané stanicí technické kontroly. Platnost pravidelné technické prohlídky byla do 17. 3. 2024.

4. Městský úřad za uvedené přestupky žalobci uložil podle § 35 písm. b) a § 46 odst. 1 zákona

č. , o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „ “), ve spojení s zákona o silničním provozu pokutu ve výši 13 000 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 8 měsíců.

I. Shrnutí procesního postoje žalobce

5. Žalobce namítá, že napadené rozhodnutí je nezákonné a nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Nezákonnost spatřuje v podstatném porušení procesních předpisů upravujících řízení před správním orgánem. Správní orgány podle žalobce postupovaly v rozporu se zásadou legality vyjádřenou v , jakož i se zásadou ochrany procesních práv účastníků řízení.

6. Podle žalobce spočívá vada řízení před správními orgány v tom, že městský úřad vydal rozhodnutí o přestupcích bez nařízení ústního jednání. Dále žalobce namítá, že nedostal možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, neboť jej městský úřad nevyzval podle k uplatnění tohoto procesního práva. Další pochybení žalobce spatřuje v tom, že mu městský úřad nesdělil, k jakému datu hodlá rozhodnutí vydat. Podle žalobce tímto postupem došlo ke zkrácení jeho procesních práv a porušení jeho práva na spravedlivý proces.

7. Žalobce dále nesouhlasí s výší uložené sankce, kterou považuje za nepřiměřenou. Namítá, že městský úřad při jejím ukládání nerespektoval polehčující okolnosti ve smyslu § 39 zákona o odpovědnosti za přestupky, přičemž se na jejich existenci žalobce ani nedotazoval a nijak je nehodnotil. Dále žalobce namítá, že městský úřad nesprávně posoudil povahu a závažnost jednání, a pouze formálně uvedl, že k těmto kritériím přihlédl, aniž by své úvahy jakkoli konkretizoval či odůvodnil. Rozhodnutí je proto v této části nepřezkoumatelné.

8. Další námitkou žalobce je, že řízení před správními orgány trpí vadami, které zakládají nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Podle žalobce nebyl skutkový stav dostatečně zjištěn, neboť z odůvodnění napadeného rozhodnutí ani z odůvodnění rozhodnutí městského úřadu není zřejmé, z jakých úvah správní orgány vycházely při neprovedení odečtu bodů, přičemž dochází k zaměňování skutečností týkajících se celkového počtu bodů a počtu bodů, které měly být žalobci odečteny. Z odůvodnění rozhodnutí rovněž nevyplývá, zda dosažení hranice 12 bodů představuje samo o sobě překážku pro provedení odečtu bodů.

9. Z uvedených důvodů žalobce navrhuje, aby soud zrušil jak rozhodnutí žalovaného, tak prvostupňové rozhodnutí městského úřadu. Na svém procesním stanovisku žalobce setrval po celou dobu řízení před soudem.

II. Shrnutí procesního postoje žalovaného

10. Žalovaný ve svém vyjádření nesouhlasí se žalobou, napadené rozhodnutí považuje za správné

a odůvodněné.

11. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Taktéž žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před soudem.

III. Posouzení věci

12. Žaloba byla podána včas ( , , dále jen „ “), osobou k tomu oprávněnou ( ), žaloba je přípustná ( , a

).

13. Soud napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů ( ), podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodnutí žalovaného ( ) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. O věci rozhodoval bez jednání za splnění podmínek podle

14. Podle nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; to se netýká žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal. V případě, že podkladem rozhodnutí jsou písemnosti a záznamy, které jsou za podmínek v uchovávány odděleně mimo spis, může se účastník, o jehož právním nároku se v řízení rozhoduje, s těmito podklady seznámit pouze v podobě, která nezmaří účel jejich utajení; není-li to možné, sdělí se takovému účastníkovi alespoň v obecné rovině, jaké skutečnosti z těchto podkladů vyplývají. Správní orgán si předtím, než účastníkovi umožní seznámit se s podklady podle předchozí věty, vyžádá vyjádření orgánu, který tyto podklady poskytl. Nerozhoduje-li se v řízení o právním nároku účastníka, není takový účastník oprávněn seznámit se s podklady rozhodnutí, které jsou za podmínek v uchovávány odděleně mimo spis.

15. Podle správní orgán nařídí ústní jednání v případech, kdy to stanoví zákon, a dále tehdy, jestliže je to ke splnění účelu řízení a uplatnění práv účastníků nezbytné. Nehrozí-li nebezpečí z prodlení, uvědomí správní orgán o ústním jednání účastníky nejméně s pětidenním předstihem. Tuto povinnost nemá vůči účastníkovi, který se práva účasti na ústním jednání vzdal.

16. Podle správní orgán předvolá osobu, jejíž osobní účast při úkonu v řízení je k provedení úkonu nutná. Předvolání musí být písemné a doručuje se do vlastních rukou s dostatečným, zpravidla nejméně pětidenním předstihem. Do předvolání musí být uvedeno, kdo, kdy, kam, v jaké věci a z jakého důvodu se má dostavit a jaké jsou právní následky v případě, že se nedostaví. Předvolaný je povinen dostavit se včas na určené místo; nemůže-li tak ze závažných důvodů učinit, je povinen bezodkladně se s uvedením důvodů správnímu orgánu omluvit.

17. Podle může správní orgán nařídit ústní jednání.

18. Podle nařídí správní orgán ústní jednání na požádání obviněného, je-li to nezbytné k uplatnění jeho práv; jinak návrh zamítne usnesením, které se oznamuje pouze obviněnému. O právu žádat nařízení ústního jednání musí být obviněný poučen. Správní orgán nařídí ústní jednání i bez požádání obviněného, je-li to nezbytné pro zjištění stavu věci. Správní orgán prvního stupně nařídí ústní jednání i bez požádání obviněného, je-li obviněným mladistvý.

19. Podle správní orgán k ústnímu jednání předvolá účastníky řízení. Ústní jednání lze konat bez přítomnosti obviněného jen tehdy, jestliže byl řádně předvolán a souhlasí s konáním ústního jednání bez vlastní přítomnosti nebo pokud se na předvolání nedostaví bez náležité omluvy nebo bez dostatečného důvodu.

20. Podle § 123b odst. 2 zákona o silničním provozu záznam v registru řidičů provede příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o uložení správního trestu za přestupek nebo za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise, rozhodnutí o uložení kázeňského trestu za jednání mající znaky přestupku anebo rozhodnutí, kterým se ukládá trest za trestný čin, nebo ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněném zastavení trestního stíhání, a to nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne, kdy mu bylo doručeno

a) oznámení o uložení pokuty za přestupek příkazem na místě,

b) rozhodnutí o uložení správního trestu za přestupek nebo za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise anebo rozhodnutí o uložení kázeňského trestu za jednání mající znaky přestupku, nebo

c) rozhodnutí, kterým byl uložen trest za trestný čin,

d) rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněném zastavení trestního stíhání.

21. Podle 125c odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích v rozporu s § 5 odst. 2 písm. b) řídí vozidlo nebo jede na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo po užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky, po kterou je ještě pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky.

22. Podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu se fyzická osoba dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích jiným jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a) až j), nesplní nebo poruší povinnost stanovenou v hlavě II tohoto zákona.

23. Podle § 5 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu je řidič kromě povinností uvedených v § 4 dále povinen užít vozidlo, které splňuje technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem.

24. Podle § 5 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu řidič nesmí řídit vozidlo nebo jet na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky, kdy by mohl být ještě pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky; v případě jiných návykových látek uvedených v prováděcím právním předpise se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou, pokud její množství v krevním vzorku řidiče dosáhne alespoň limitní hodnoty stanovené prováděcím právním předpisem.

25. V posuzované věci žalobce nerozporuje, že se dopustil přestupkového jednání, které je mu správními orgány kladeno za vinu. Sporu je o to, zda městský úřad vedl přestupkové řízení v souladu se zákonnou úpravou vedení řízení a zda v řízení vydaná rozhodnutí ve věci samé jsou přezkoumatelná. Těžiště obrany žalobce totiž spočívá v tvrzení, že nesprávný procesní postup městského úřadu vedl k vydání nezákonného a nepřezkoumatelného rozhodnutí. Soud však této argumentaci žalobce nemůže přisvědčit.

26. Soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Žalobce ji dovozoval z nedostatečného odůvodnění, pokud jde o otázku celkového počtu dosažených bodů a rozsahu jejich odpočtu, přičemž namítal, že z odůvodnění rozhodnutí není zřejmé, „kolik bodů dosáhl a kolik mu bylo odečteno“. Současně poukazoval na to, že městský úřad nevyložil, zda dosažení hranice 12 bodů představuje překážku pro provedení odečtu bodů. Dále žalobce dovozoval nepřezkoumatelnost z toho, že žalovaný v rozhodnutí výslovně neuvedl, ke kterým okolnostem přihlédl při stanovení výše uložené sankce.

27. Za nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů jsou považována zejména taková rozhodnutí, u nichž není z odůvodnění „zřejmé, jakými úvahami se soud řídil při naplňování zásady volného hodnocení důkazů či utváření závěru o skutkovém stavu, jakým způsobem se vypořádal s právní argumentací stěžovatele a na základě jakého logického postupu soud subsumoval zjištěný skutkový stav pod příslušné právní normy.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2004, č. j. -52). Pokud jde o výši sankce, jakkoliv má správní orgán při ukládání pokuty volnost správního uvážení, je vázán základními principy správního rozhodování (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 6. 2005, č. j. -53). Mezi tyto principy správního rozhodování přitom patří i úplnost, resp. dostatečná odůvodněnost rozhodnutí správního orgánu, které v konečném důsledku zakládají i jeho přesvědčivost. Správní orgán je tak povinen se při ukládání sankce zabývat podrobně všemi hledisky, které mu zákon předkládá a podrobně a přesvědčivě odůvodnit, ke kterému hledisku přihlédl, a navíc podrobně odůvodnit, jaký vliv mělo toto hledisko na konečnou výši pokuty. Výše uložené pokuty tak musí být v každém rozhodnutí zdůvodněna způsobem, nepřipouštějícím rozumné pochyby o tom, že právě taková výše pokuty odpovídá konkrétním okolnostem individuálního případu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2007,

č. j. -59).

28. Napadené rozhodnutí ani rozhodnutí prvního stupně žádnou ze shora uvedených vad netrpí, jsou tedy přezkoumatelná. Z odůvodnění obou rozhodnutí je zřejmé, z jakých skutkových zjištění a důkazů správní orgány vycházely a jaké úvahy je vedly k přijatým závěrům. Žalovaný se dostatečně vypořádal se všemi námitkami uplatněnými žalobcem v odvolání ze dne 28. 3. 2025; soud v tomto směru odkazuje zejména na str. 5 a 6 odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí.

29. Ve vztahu k námitce žalobce směřující k absenci odůvodnění ohledně bodového hodnocení v registru řidičů soud uvádí, že rozhodnutím městského úřadu byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupků, přičemž o započtení ani odpočtu bodů v něm rozhodováno nebylo. Jde tak o žalobní argumentaci, která se míjí s meritem věci. K samotnému bodovému hodnocení dochází až následně záznamem provedeným postupem podle § 123b a násl. zákona o silničním provozu, kdy obecní úřad obce s rozšířenou působností zaznamená stanovený počet bodů ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o uložení správního trestu. Městský úřad neměl povinnost tuto problematiku ve svém rozhodnutí jakkoli blíže rozvádět. Skutečnost, že bodové hodnocení není předmětem napadeného rozhodnutí žalovaného, nemůže založit nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí, a to tím spíše, že žalobce tuto námitku neuplatnil v odvolacím řízení.

30. Soud nemůže přisvědčit ani námitce nedostatečného posouzení okolností rozhodných pro stanovení výše sankce. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí výslovně ztotožnil s úvahami městského úřadu, který při ukládání trestu přihlédl k přitěžujícím i polehčujícím okolnostem, jež konkretizoval, jakož i k osobním poměrům žalobce. Městský úřad na str. 4 svého rozhodnutí uvedl, že trest ukládá za nejpřísněji trestaný přestupek, kterým byla jízda pod vlivem alkoholu. Jako přitěžující okolnosti zohlednil zejména to, že žalobce spáchal dva přestupky a že zjištěná hladina alkoholu se nepohybovala při spodní hranici. Při stanovení sankce přihlédl rovněž k předchozím záznamům žalobce v evidenci řidiče, zejména nepominul, že tři záznamy se týkaly řízení pod vlivem alkoholu (srov. str. 5 rozhodnutí městského úřadu). Za polehčující okolnost městský úřad považoval skutečnost, že v důsledku protiprávního jednání nedošlo ke vzniku škody ani ke zranění osob, a dále skutečnost, že se žalobce dopustil přestupků z nedbalosti. S ohledem na takto provedené hodnocení protiprávního jednání žalobce a okolností týkajících se individualizace trestu, nemohl soud přisvědčit námitce nepřezkoumatelnosti odůvodnění výše sankce.

31. Žalobce nakonec namítal, že uložená sankce je nepřiměřená. Soud k tomu uvádí, že předmětem správního řízení byly dva přestupky, a proto se v souladu s příslušnou zákonnou úpravou ukládá správní trest podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejpřísněji trestný. Tím je v posuzované věci přestupek podle § 125c odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu, za nějž zákon stanoví pokutu v rozmezí od 7 000 Kč do 25 000 Kč a zákaz činnosti v délce od 6 do 18 měsíců. Uložený trest zákazu řízení na dobu 8 měsíců a pokuta ve výši 13 000 Kč se mohou jevit jako přísné, pohybují se však zjevně v rámci zákonem stanoveného rozpětí. Samotné zákonné vymezení hranice pokuty a typů sankcí za společensky škodlivé jednání je přitom věcí zákonodárce, přičemž správní orgán je při individualizaci trestu povinen respektovat zákonné meze a přihlížet ke konkrétním okolnostem případu. Tomuto požadavku správní orgány dostály (viz bod 30 tohoto rozsudku). Námitce nepřiměřenosti sankce proto nelze přisvědčit.

32. Těžištěm žaloby jsou žalobcem vytýkané vady správního řízení. Tyto měly mít podle jeho názoru vliv na zákonnost správních rozhodnutí obou stupňů. Žalobce předně tvrdí, že městský úřad rozhodl o přestupcích bez nařízení ústního jednání.

33. Soud ze správního spisu ověřil, že žalobci bylo dne 20. 2. 2025 prostřednictvím jeho zástupce doručeno vyrozumění, kterým mu městský úřad sdělil, že shromáždil dostatek podkladů pro vydání rozhodnutí a že po uplynutí deseti pracovních dnů od doručení vyrozumění bude vydáno rozhodnutí. Současně žalobce vyrozuměl o možnosti seznámit se v souladu s s obsahem spisu a vyjádřit se k jeho podkladům před vydáním rozhodnutí; k tomu mu byla stanovena lhůta. Žalobce byl dále poučen o možnosti požádat o nařízení ústního jednání, přičemž k podání takové žádosti mu byla stanovena lhůta pěti kalendářních dnů od doručení vyrozumění. Závěrem městský úřad žalobce poučil o možnosti vyjádřit se k věci rovněž písemně. Žalobce až do vydání rozhodnutí o přestupcích zůstal pasivní a na výzvu nijak nereagoval.

34. Z dikce vyplývá, že procesní právo žalobce je zachováno, pokud je mu dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí a současně se s nimi seznámit. V posuzovaném případě tato možnost byla žalobci vyrozuměním ze dne 17. 2. 2025 poskytnuta. Vyrozuměním mu byla pro tyto účely stanovena lhůta v délce deseti pracovních dnů od jeho doručení, tj. od 20. 2. 2025 do 6. 3. 2025 včetně. Současně byl žalobce poučen o tom, že pokud tohoto práva v uvedené lhůtě nevyužije, bude ve věci vydáno rozhodnutí. Vedle toho mu byla dána také možnost požádat o nařízení ústního jednání a vyjádřit se k projednávaným přestupkům písemně.

35. Nevyužil-li žalobce žádnou z těchto možností, nelze tuto skutečnost přičítat k tíži městského úřadu, nýbrž k tíži žalobce. Ten měl možnost uplatnit svá procesní práva, včetně seznámení se se spisovým materiálem a vyjádření se k němu, avšak tohoto práva nevyužil. Nelze proto dovodit, že by mu bylo procesní právo ve smyslu jakkoli odepřeno. Soud k tomu uzavírá, že žalobce nemohl být na svých procesních právech postupem správních orgánů jakkoli zkrácen, neboť to byl právě on, kdo nevyvinul aktivitu směřující k jejich uplatnění, přestože mu městský úřad takovou možnost poskytl. Městský úřad splnil povinnost stanovenou v a žalobce proto nemůže být úspěšný s tvrzením, že jeho právo podle tohoto ustanovení bylo porušeno. Tomu ostatně odpovídá i odůvodnění rozhodnutí žalovaného na str. 5 napadeného rozhodnutí. Soud proto ani této žalobní námitce nepřisvědčil.

36. K námitce, že městský úřad vydal rozhodnutí bez nařízení ústního jednání, soud doplňuje, že nařízení ústního jednání není v řízení o přestupku povinností správního orgánu. Správní orgán přistupuje k jeho nařízení zejména tehdy, požádá-li o něj obviněný a současně je-li to nezbytné k uplatnění jeho práv, popřípadě může-li ústní jednání přispět ke zjištění skutkového stavu věci. Obecně postačuje, vychází-li správní orgán z podkladů založených ve správním spise, které poskytují dostatečný podklad pro vydání meritorního rozhodnutí, jako tomu bylo i v nyní posuzované věci.

37. Pokud jde o námitku, že městský úřad žalobce neinformoval o konkrétním datu vydání rozhodnutí, soud odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž ,, (…) není vyžadováno, aby byl účastník řízení například informován, že v určitý den bude ve věci rozhodováno“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 6. 2013, č. j. ) a že „správní orgán nemusí účastníky řízení informovat, kdy ve věci rozhodne.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 6. 2024, č. j. -28, bod 16). Ze správního spisu nadto jednoznačně vyplývá, že žalobce byl vyrozuměn o tom, že městský úřad shromáždil dostatek podkladů a po uplynutí deseti pracovních dnů od doručení vyrozumění bude ve věci vydáno rozhodnutí. Ačkoli městský úřad neměl povinnost informovat žalobce o konkrétním datu vydání rozhodnutí, městský úřad žalobci ve vyrozumění sdělil alespoň předvídatelný časový rámec. Za této situace nemůže žalobce důvodně namítat, že o vydání rozhodnutí nebyl informován.

38. Soud k věci uzavírá, že správní orgány se nedopustily žádných procesních pochybení, která by měla za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé.

39. Z výše uvedených důvodů soud neshledal žalobu důvodnou a nad rámec uplatněných žalobních bodů nezjistil žádnou vadu, jež by měla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí a k níž by musel přihlížet z úřední povinnosti. Proto žalobu podle zamítl.

IV. Náklady řízení

40. O nákladech řízení soud rozhodl podle Žalobce nebyl ve věci úspěšný,

a proto mu právo na náhradu nákladů řízení nenáleží; to by náleželo procesně úspěšnému žalovanému. Žalovanému však žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly, proto soud rozhodl, že se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Brno 23. července 2026

Mgr. Kateřina Kopečková, Ph.D.

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje P.H.