Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
33 A 22/2025 - 48.pdf
PDF · 0 B
No categories available
33 A 22/2025 - 48
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Kopečkovou, Ph.D., v právní věci
žalobce: S. B., nar. X,
st. přísl. Indická republika
bytem X, Indická republika
zastoupený JUDr. Hugem Körblem, advokátem
sídlem Hybernská 1007/20, Praha
proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců
sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 7. 2025, č.j. MV-71205-6/SO-2025,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladu řízení.
III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
1. Žalobce brojí proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 7. 2025, č.j. MV-71205-6/SO-2025, kterým žalovaná podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb. , správní řád (dále jen „správní řád správní řád “), zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo “), ze dne
21. 3. 2025, č. j. OAM-2229-11/DP-2024, kterým byla zamítnuta žádost žalobce ze dne 16. 1. 2025
o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia podle § 46 odst. 5 ve spojení s § 56 odst. 1 písm. h) zákona č. 326/1999 Sb. , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců “).
I. Shrnutí procesního postoje žalobce
2. Žalobce namítá, že nesouhlasí se žalovanou, která na základě toho, co zaznělo v pohovoru, dovodila, že jsou dány pochybnosti ohledně toho, zda žalobce hodlá plnit účel dlouhodobého pobytu v ČR, tedy studovat. S odkazem na judikaturu správních soudů žalobce zdůrazňuje, že smyslem pohovoru je ověřit, zda má žadatel skutečný a vážný zájem o pobyt a zda má v úmyslu plnit jeho plánovaný účel. Pohovor je třeba hodnotit komplexně, a nikoliv selektivně pouze na základě dílčích odpovědí. Smyslem pohovoru není vyhledávání rozporů za každou cenu, ale objektivní posouzení celkového postoje žadatele k zamýšlenému pobytu. Pokud žalovaná činí závěr k budoucímu možnému ději, její závěry musí být jednoznačné a dostatečně vysvětlené. Tomuto požadavku žalovaná podle žalobce nedostála. Žalobce k tomu doplňuje, že způsob, jakým je veden pohovor, ovlivní jeho výsledek. Žalovaná přitom své pochybnosti o budoucím účelu pobytu žalobce staví na „údajných“ strohých odpovědích a chabé znalosti anglického jazyka, která je však dostatečná a kvalitní. Žalobce dále namítá, že byl v průběhu pohovoru neustále přerušován, což pohovor ztížilo. Jeho nečitelné odpovědi byly později vysvětleny, avšak k tomu správní orgány nepřihlédly. Podle žalobce samotné odsouhlasení pohovoru neznamená, že žalobce nemá k jeho obsahu žádné výhrady.
3. Žalobce namítá, že z rozhodnutí žalované není zřejmé, proč by neměl plnit účel pobytu, kterým je studium na Provozně ekonomické fakultě Mendelovy univerzity v Brně (dále jen „Mendelova univerzita“) v bakalářském studijním programu „Economics and Management“. Jeho odpovědi ohledně kvality vzdělávání v ČR, pro které si zvolil uvedenou univerzitu, odpovídají realitě a žalobce na nich trvá, stejně jako nerozumí tomu, proč se žalovaná věnuje srovnávání bezpečnosti ČR s jinými zeměmi.
4. Žalobce dále namítá, že žalovaná nijak nekonkretizovala, v čem má spočívat tvrzení odkazující na faktické chování žalobce, z něhož dovozuje riziko zneužití pobytového oprávnění. Neurčitý závěr žalované je nepřezkoumatelný, neboť neumožňuje ověřit, z jakých skutkových zjištění žalovaná vycházela a jak k nim dospěla.
5. Žalobce zdůrazňuje, že jeho procesní aktivita v řízení svědčí naopak o vážném zájmu o studium. Aktivně se domáhal ochrany proti nečinnosti správních orgánů a vynaložil na řízení čas i finanční prostředky, což je v rozporu se závěrem o účelovosti jeho žádosti. Ke své žádosti doložil veškeré požadované dokumenty. Žalobce má v úmyslu studovat v ČR, a proto žádá o pobytové oprávnění za tímto účelem. Podání takové žádosti je výsledkem řady úkonů, které jsou náročné na čas i peníze, přičemž již skutečnost, že žalobce všechny tyto úkony, včetně přijímacího řízení, absolvoval, svědčí o tom, že jeho žádost je vážná a opravdová. Úvahy žalované o možném obcházení kvót pro jiné pobytové tituly jsou spekulativní a neodůvodněné.
6. Žalobce odmítá spekulativní závěry žalované a současně uvádí, že v jeho případě nejsou dány žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovozovat závažné a objektivní důvody k domněnce o neplnění účelu pobytu. V této souvislosti žalobce odkazuje na bod 14 preambule a čl. 20 odst. 2 písm. f) směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/801, o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem výzkumu, studia, stáže, dobrovolnické služby, programů výměnných pobytů žáků či vzdělávacích projektů a činnosti au-pair (dále jen „směrnice 2016/801“), podle které lze žádost zamítnout pouze při existenci důkazů nebo závažných a objektivních důvodů nasvědčujících jinému účelu pobytu. Takové důvody však v posuzované věci zjištěny nebyly a žalovaná takové důvody neuvedla.
7. Z uvedených důvodů žalobce navrhuje, aby soud zrušil jak rozhodnutí žalované, tak i rozhodnutí ministerstva. V replice podané k vyjádření žalované žalobce setrval na své žalobní argumentaci. Na svém procesním stanovisku žalobce setrval po celou dobu řízení před soudem.
II. Shrnutí procesního postoje žalované
8. Žalovaná má žalobu za nedůvodnou a odkazuje na své rozhodnutí, které obsahuje dostatečnou odpověď na námitky žalobce. Žalovaná uvádí, že se se podrobně zabývala závažností zjištění zastupitelského úřadu a z toho plynoucí důvodné obavy ohledně rizika zneužití pobytového oprávnění k jinému účelu, než je uveden v žádosti žalobce. Žalovaná tak dostála i požadavkům kladeným na toto posouzení směrnicí 2016/801 a žalobcem uváděnou judikaturou.
9. K námitce žalobce, že argumentace kvalitou indického vzdělání není důvodem pro pochybnosti o plnění budoucího účelu pobytu žalobcem, žalovaná uvádí, že se v tomto ohledu zaměřila na zkoumání odůvodnění volby země a univerzity samotným žalobcem. Žalovaná nesouhlasí s argumentací, že žalobce neměl povinnost dokládat, z čeho dovodil, že ČR nabízí kvalitní vzdělání. Žalobce byl před pohovorem řádně poučen a bylo na něm, jakým způsobem bude odpovídat na otázky. Žalobce opakoval obecné odpovědi, které neodůvodňovaly výběr studijního programu, školy či země (krásná země, bezpečná), neznal profil absolventa Mendelovy univerzity atd. Pokud sám žalobce konkretizoval důvod výběru země tím, že země je zařazena do „Top 10“ bezpečných zemí světa a toto tvrzení se ukázalo jako nepravdivé, k tomu žalobce v žalobě pouze polemizuje nad samotným srovnáváním bezpečnosti zemí žalovanou.
10. Žalovaná nesouhlasí ani s argumentem, že není možné v daném případě očekávat, že žadatel vysloví s obsahem protokolu o pohovoru nesouhlas. Vzhledem k řádnému poučení žalobce před provedením pohovoru nelze uvedenou námitkou již udělený souhlas zdiskreditovat; pak by nebylo možné provádět žádné pohovory či výslechy ze strany správních orgánů, jelikož ty jsou vždy přirozeně spojeny s určitým diskomfortem či stresem žadatele. Právě proto je povinností správních orgánů poučit vyslýchanou osobu o jejích právech před provedením úkonu, což se v případě žalobce stalo.
11. Co se týče poukazu na neprůkaznost hodnocení faktického chování žalobce, uvedené konstatování je součástí rozhodnutí ministerstva. Ministerstvo podrobně popsalo náročnost komunikace se žalobcem během pohovoru, kdy žalobce neodpovídal na položené otázky a opakoval odpovědi, které nebyly přiléhavé otázce, a jeho věty často nedávaly smysl; proto byl přepis jeho odpovědí proveden s přesným překladem.
12. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Taktéž žalovaná setrvala na svém procesním postoji po celou dobu řízení před soudem.
III. Posouzení věci
13. Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. , soudního řádu správního , dále jen „s. ř. s. “, § 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. ), žaloba je přípustná (§ 65 , § 68 a § 70 s. ř. s. s. ř. s. ).
14. Soud napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. ), podle skutkového a právního stavu ke dni rozhodnutí žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. ) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. O věci rozhodoval bez jednání za splnění podmínek podle § 51 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s.
15. Z obsahu správního spisu plyne, že žalobce podal dne 16. 1. 2025 na Velvyslanectví České republiky v Dillí (dále též „zastupitelský úřad“) žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia na Mendelově univerzitě a téhož dne s ním proběhl pohovor.
16. Soud předesílá, že v posuzované věci právě na základě záznamu o pohovoru ze dne
16. 1. 2025, č. j. 1001-1-138/2025-DILLKO, ministerstvo zamítlo žádost žalobce s odůvodněním, že z pohovoru vyplynuly závažné a objektivní důvody k pochybnostem o studijním účelu pobytu žalobce. S těmito závěry se žalovaná ztotožnila. Spor mezi účastníky řízení je tak o to, zda na základě pohovoru žalobce na zastupitelském úřadu správní orgány důvodně dospěly k domněnce, že žalobce hodlá dlouhodobé vízum užít k jinému účelu než ke studiu bakalářského studijního programu „Economics and Management“ na Mendelově univerzitě.
17. Podle § 56 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců ministerstvo dlouhodobé vízum cizinci neudělí, jestliže jsou zjištěny skutečnosti nasvědčující tomu, že cizinec po skončení pobytu stanoveného dlouhodobým vízem neopustí území nebo že dlouhodobé vízum hodlá zneužít k jinému účelu, než je uveden v žádosti o udělení dlouhodobého víza.
18. Soud připomíná, že zákonná úprava řízení o žádosti o udělení dlouhodobého víza za účelem studia je transpozicí směrnice 2016/801. Cílem směrnice je mimo jiné povolit státním příslušníkům třetích zemí pobývat na území členského státu, pokud byli přijati ke studiu na vysokoškolské instituci členského státu, aby se zde věnovali jako hlavní činnosti řádnému studiu vedoucímu k dosažení vysokoškolské kvalifikace uznané daným členským státem. K naplnění tohoto cíle čl. 5 odst. 3 směrnice 2016/801 stanoví, že státní příslušník třetí země, který podal žádost o přijetí na území za účelem studia, má právní nárok na povolení k pobytu na území členského státu, pokud splní obecné a zvláštní podmínky stanovené směrnicí 2016/801 (srov. též závěry Soudního dvora vyslovené zejména v bodech 31, 33 a 34 rozsudku ze dne 10. 9. 2014 ve věci Ben Alaya, C-491/13, k tehdy platné studijní směrnici 2004/114/ES, na které odkázal v bodě 35 rozsudku ze dne 29. 7. 2024 ve věci Perle, C-14/23).
19. Členský stát však podle čl. 20 odst. 2 písm. f) směrnice 2016/801 žádost zamítne, jestliže má důkazy nebo závažné a objektivní důvody k domněnce, že státní příslušník třetí země by v zemi pobýval za jiným účelem, než pro který žádá o přijetí.
20. Výše citovaný článek je projevem zásady, že subjekty se nemohou unijních právních norem dovolávat podvodně nebo zneužívajícím způsobem. Tento přístup plyne i z bodu 41 preambule směrnice 2016/801, podle něhož mají mít členské státy možnost provést příslušné kontroly nebo požadovat doložení některých skutečností tak, aby v jednotlivých případech mohly bojovat proti zneužívání nebo nesprávnému využívání řízení, které stanoví tato směrnice. Pro závěr o zneužití práva s cílem vytvořit uměle podmínky pro získání výhody plynoucí z unijního práva (tu nároku plynoucího ze směrnice 2016/801), musí být ve světle všech okolností projednávaného případu prokázáno, že státní příslušník třetí země, který (formálně) dodržel podmínky stanovené v čl. 7 a 11 směrnice 2016/801, podal žádost o přijetí za účelem studia, aniž měl skutečně v úmyslu věnovat se jako hlavní činnosti řádnému studiu vedoucímu k dosažení vysokoškolské kvalifikace (rozsudek Soudního dvora ve věci Perle, body 37 až 43, 47).
21. Podle Soudního dvora „[…] vzhledem k tomu, že okolnosti umožňující dospět k závěru o zneužívající povaze žádosti o přijetí za účelem studia se nutně odvíjí od každého jednotlivého případu, jak bylo uvedeno v bodě 47 tohoto rozsudku, nelze sestavit taxativní výčet skutečností, které jsou v tomto ohledu relevantní. Případnou zneužívající povahu žádosti o přijetí za účelem studia tudíž nelze předpokládat na základě určitých skutečností, ale musí být posuzována případ od případu na základě individuálního posouzení všech okolností vlastních každé žádosti“ (bod 54 rozsudku Soudního dvora ve věci Perle, zvýrazněno zdejším soudem). Posouzení přitom musí být založeno na souboru objektivních a subjektivních indicií a může vyžadovat vzájemnou spolupráci zúčastněných subjektů; úmysl žadatele je zpravidla vyvozován z objektivních kritérií (kupř. ze soudržnosti studijního plánu žadatele), které musí být vždy specifické ve vztahu k jednání konkrétní osoby. Pouze na základě individuální žádosti a závažných a objektivních důvodů lze uzavřít, že cílem pobytu není věnovat se jako hlavní činnosti řádnému studiu (body 59, 63, 67 a 79 stanoviska Generálního advokáta ze dne 16. 11. 2023 k věci Perle).
22. V návaznosti na unijní judikaturu Nejvyšší správní soud opakovaně zdůraznil, že u pobytu za účelem studia je třeba přísně trvat na tom, aby hlavním účelem pobytu, časově i mírou intelektuální investice, bylo skutečně vážně míněné studium. Studium se nesmí stát nekontrolovanou vstupenkou cizinců na území a prostředkem ke získání navazujícího povolení k pobytu za jinými účely (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2021, č. j. 2 Azs 325/2020 -33, bod 20). Rozhodující je, zda hlavním a vážně míněným účelem pobytu žalobce je zvolené vysokoškolské studium.
23. Důkazní břemeno k tomu nese příslušný správní orgán, přičemž závažné a objektivní důvody ve smyslu čl. 20 odst. 2 písm. f) směrnice 2016/801 mohou vyvstat z nepřesvědčivého obsahu pohovoru s žadatelem (případně jeho výslechu) (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 11. 2024, č. j. 6 Azs 38/2024 -28, bod 37, či ze dne 25. 7. 2025, č. j. 4 Azs 196/2024 -41, bod 21 a 24, či ze dne 31. 3. 2026, č. j. 5 Azs 115/2025 -38, body 24 a 25). Pokud jde o obsah pohovoru na zastupitelském úřadu coby přípustném podkladu pro závěr o naplnění podmínek ve smyslu čl. 20 odst. 2 písm. f) směrnice 2016/801 (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 11. 2024, č. j. 6 Azs 38/2024 -28, bod 39, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2024, č. j. 55 A 50/2022 -43, č. 4588/2024 Sb.), tak v takovém případě „nepůjde o standardně důkazně podložený závěr, ale o důvodnou domněnku vyplývající ze závažné a objektivní nepřesvědčivosti pohovoru, resp. skutečností z něj vyplývajících“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2025, č. j. 4 Azs 196/2024 , bod 25, zvýrazněno zdejším soudem).
24. Ve vztahu k nyní posuzované věci je podstatné, že k domněnce o neplnění studijního účelu pobytu nepostačuje pouze to, že cizinec odpovídá na otázky zastupitelského úřadu stručně či obecně. Jde naopak o případy, kdy cizinec nezná buď vůbec nebo na potřebné úrovni jazyk, v němž bude studium realizováno, není schopen uvěřitelně popsat svou motivaci ke studiu, nezná podrobněji podmínky a průběh studia, nezaplatil poplatky za studium, neví, proč si vybral ke studiu ČR, nezná praktické podmínky života v ČR apod.
25. Podle soudu správní orgány nepochybily, pokud v případě žalobce dospěly k závěru, že z pohovoru vyplynuly natolik závažné a objektivní nedostatky v jeho odpovědích, že domněnka o tom, že účelem pobytu žalobce nebude zvolené vysokoškolské studium, je namístě.
26. Ze správního spisu plyne, že žalobce je třicetiletý muž, má již vysokoškolské bakalářské vzdělání (Bachelor of Commerce), které mělo probíhat v anglickém jazyce. Žalobce uvedl jako své povolání „content writer“ u zaměstnavatele Health Cart Pvt. Ltd. se sídlem ve městě Hyberabad. Žalobce je svobodný a bezdětný. Jeho otec, matka i dva sourozenci žijí v Indii. Žalovaná v souvislosti s úrovní vysokého školství v Indii poukázala rovněž na tzv. rating univerzit v Indii (z veřejně dostupných zdrojů), v němž řada z indických univerzit, jež se zaměřují na ekonomiku (byznys) a finance, jsou v žebříčcích hodnocení na daleko vyšší příčce než Mendelova univerzita. Uvedený závěr žalovaná zdůraznila v souvislosti s odpověďmi žalobce na otázky, jak nalezl a z jakého důvodu si k (opakovanému) bakalářskému studiu vybral právě Mendelovu univerzitu. Stejně tak žalovaná mimo jiné zpochybnila opakované zdůvodnění volby ČR ke studiu žalobcem odkazem na její mimořádnou bezpečnost (viz níže body 28 až 30 tohoto rozsudku).
27. Ze záznamu o pohovoru žalobce soud zjistil, že pohovor probíhal se svolením žalobce v anglickém jazyce. Před provedením pohovoru mu bylo předloženo několik otázek v anglickém jazyce, k nimž se měl vyjádřit písemně, přičemž součástí otázek bylo poučení v anglickém jazyce, aby odpovědi byly psány čitelně. Z důvodu nečitelnosti zapsaného textu k odpovědím žalobce ministerstvo nemohlo přihlížet. Námitka, že žalobce své písemné odpovědi v rámci pohovoru vysvětlil, se míjí s obsahem správního spisu. Ze záznamu o pohovoru neplyne, že by žalobce byl dotazován, aby vysvětlil či přečetl své písemné odpovědi, byl pouze dotázán na význam pojmu „revenue“ (příjmy) (ministerstvo v rozhodnutí vysvětlilo, že šlo o pojem z písemné otázky „What does governmet revenue mean.“). Naopak na úvod záznamu o pohovoru je shrnuto poučení žalobce, že s ním bude proveden krátký pohovor zaměřený na konkrétní detaily a že má odpovídat na otázku stručně a přímo. Pokud pracovníku zastupitelského úřadu nebo otázce nebude rozumět, má to říct a otázka bude zopakována nebo přeformulována. Může říct, že odpověď nezná. Žalobci bylo dále sděleno, že musí odpovídat na všechny otázky pravdivě, jinak může být jeho žádost zamítnuta.
28. Na závěr záznamu o pohovoru je pak uvedena poznámka, že žalobci bylo v průběhu pohovoru velmi těžko rozumět a bylo třeba se neustále doptávat. Jeho vyjádření nedávala často smysl, slova byla spojena nelogicky. Protokol odráží především to, jak je možné jeho vyjádření chápat. Žalobce záznam odsouhlasil a vůči jeho obsahu neuplatnil žádné výhrady. Ve stejném duchu je součástí spisu informace zastupitelského úřadu o tom, že komunikace se žalobcem byla velmi náročná a písemný projev žalobce byl nečitelný, avšak je zjevné, že z této informace žalovaná nevycházela, nýbrž hodnotila (stejně jako ministerstvo ) samotné odpovědi žalobce a úroveň jeho komunikace tak, jak byla zachycena v samotném záznamu. Poznámka ministerstva v jeho rozhodnutí, že hodnotilo „faktické chování“ žalobce, se míjí s obsahem samotného rozhodnutí prvního stupně. Jak ministerstvo zdůraznilo na jiném místě, vycházelo při svém hodnocení z faktických odpovědí žalobce, což je z rozhodnutí správních orgánů obou stupňů zcela zjevné.
29. Namítá-li žalobce, že samotné odsouhlasení pohovoru neznamená, že žalobce nemá k jeho obsahu žádné výhrady, tak soud nemůže takovému argumentu přisvědčit. Žalobce byl náležitě poučen, je dospělým jedincem, který usiloval o získání pobytového titulu v ČR a o vysokoškolské studium; je zcela logické očekávat, že měl-li k obsahu záznamu o pohovoru výhrady, bude schopen je vyjádřit. Žalobce přitom neuvádí žádné konkrétní mimořádné okolnosti průběhu pohovoru s pracovnicí zastupitelského úřadu, které by jej měly „vystrašit“ natolik, že by záznam i přes svůj případný nesouhlas podepsal proti své vůli, či nedoplnil žádné vyjádření. Soud považuje uvedený argument a přirovnání k údajné praxi podepisování závěrečných smluvních ujednání v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek za účelové.
30. Pokud jde o obsah samotného pohovoru, v souvislosti s písemnou otázkou týkající se pojmu „revenue“ byl žalobce opakovaně vyzýván k uvedení jeho synonyma. Z průběhu pohovoru je patrné, že zpočátku otázce jako takové neporozuměl, a to ani po jejím opakovaném vysvětlení; následně nebyl schopen požadované synonymum uvést. Přestože mu bylo upřesněno, že má vysvětlit pouze význam samotného slova „revenue“, uvedl nerelevantní odpověď („Já neznám žádné země, ale když jsem si nedávno zjišťoval informace o ČR, tak revenue ČR“) a poté konstatoval, že odpověď nezná. Soud v této souvislosti uvádí, že namítá-li žalobce, že byl při pohovoru přerušován, je zjevné, že důvodem byly jeho odpovědi, které se míjely s položenými otázkami, nebo bylo zjevné, že žalobce otázce nerozumí. Proto byly otázky upřesňovány s tím, aby byla žalobci dána možnost na ně adekvátně odpovědět. Tímto postupem žalobce nebyl zkrácen na svých procesních právech; je tomu právě naopak, neboť dostal možnost si otázky znovu poslechnout a uvést relevantní odpovědi.
31. Žalobce byl rovněž dotazován na nesoulad mezi tím, že uvedl jako dosažené vzdělání středoškolský stupeň, a skutečností, že jeho nejvyšším dosaženým vzděláním již je bakalářský titul, který získal v roce 2023. Žalobce uvedl, že vzhledem k tomu, že se znovu hlásí na bakalářské studium, původně odkázal pouze na středoškolské vzdělání, a současně konstatoval, že takový postup považuje za chybu. Dále vysvětlil, že jeho předchozí bakalářské studium bylo zaměřeno na obchod („ECONS“) a že opětovnou žádostí o bakalářské studium sleduje rozšíření svých znalostí v oblasti byznysu a ekonomie. Na otázku uvedl okruh již absolvovaných předmětů, konkrétně „účty, obchod a počítače“.
32. Žalobce dále odůvodnil volbu absolvovat opět bakalářské studium potřebou rozvoje svých dovedností, a tak, že „bakalář je začátek učení“ a je „nutné učit se od začátku“.
V souvislosti s dotazem na možnost pokračovat přímo v navazujícím magisterském studiu v příbuzném oboru současně připustil, že i tato forma studia by mohla přispět k dosažení jeho cílů, když uvedl „Ano. Můžu dosáhnout své cíle. Rozvinout mé dovednosti“. Jako jeden z motivů studia dále zmínil podporu podnikání svého bratra a zlepšení svých „byznysových a ekonomických dovedností“.
K plánům po dokončení studia uvedl, že hodlá absolvovat stáž v Evropě a následně se vrátit do Indie, přičemž délku plánované stáže v průběhu pohovoru konkretizoval jen postupně, mimo jiné uvedl „Stáž asi, já nevím, kolik času mi dají“, následně doplnil „2 roky“. Uvedl, že po stáži se chce vrátit do Indie, podporovat svého bratra a může dostat víc pracovních příležitostí.
33. Důvody volby ČR a Mendelovy univerzity žalobce popisoval převážně obecnými tvrzeními, jako že se jedná o „nejbezpečnější zemi“, jde o jednu z „top deseti nebezpečnějších zemí na světe“ či že Mendelova univerzita nabízí „nejlepší vzdělání a praktickou znalost“ a opakoval opět fráze o možnosti svého rozvoje a růstu. Mendelovu univerzitu si vybral rovněž proto, že je to „stará“ univerzita. K otázce, na jaké další univerzity při svém výběru narazil, nejprve neodpověděl přímo a uvedl obecné charakteristiky ČR, následně doplnil „hledal jsem několik univerzit, soukromé a viděl jsem plno vysokých škol“. Při dotazu na profil absolventa zvoleného oboru otázce zprvu neporozuměl a po jejím upřesnění uvedl informace vztahující se ke své současné pracovní činnosti, např. „pracuji jako content writer“, a popsal náplň této práce spočívající mimo jiné ve „správě reklamy na sociálních sítích“.
34. Soud se shoduje se správními orgány, že z odpovědí žalobce je zřejmá nejen velmi chabá znalost zvoleného studijního programu, ale neschopnost porozumění otázkám jako takovým. Opakovaná tvrzení žalobce o kvalitě studia na Mendelově univerzitě a o ČR coby nejbezpečnější zemi světa, či jedné z deseti nebezpečnějších zemí světa, nelze považovat za přesvědčivě odůvodněné a skutečně podložené podklady volby bakalářského studia na Mendelově univerzitě. Soud v podrobnostech odkazuje na závěry žalované, která tato tvrzení žalobce správně uvedla do patřičných mezí odkazem na veřejně dostupné informace, pokud jde o bezpečnost ČR či kvalitu studia zvoleného oboru v Indii a na Mendelově univerzitě. Podstatné však je, že z výše citovaných obecných frází vůbec není zřejmé, proč si žalobce zvolil právě studium na Mendelově univerzitě jako pro něj vhodnou variantu než studium v zemi původu či na jiných vysokých školách, obzvláště v situaci, kdy již bakalářský titul v oblasti obchodu má. A v tomto kontextu také žalovaná jeho odpovědi hodnotila (str. 11 a 12 napadeného rozhodnutí).
35. Žalobce v průběhu pohovoru nebyl schopen uspokojivě vysvětlit, proč hodlá znovu absolvovat bakalářské studium, a namítá-li, že jeho znalost anglického jazyka je dobrá, tak ze záznamu o pohovoru je zjevné, že tomu tak není. Žalobce měl potíže vést samotný pohovor a řadě jednoduchých otázek vůbec nerozuměl, přestože byly zopakovány. Některé jeho odpovědi se míjely s otázkami, otázky mu musely být opakovaně vysvětlovány (např. dotaz na profil absolventa, či na jaké jiné univerzity při svém hledání narazil „nene, toto je jedna z top deseti nejbezpečnějších zemí na světe a krásná země. A stará univerzita…“). Soud v této souvislosti zdůrazňuje, že žalobce měl již své předchozí vysokoškolské studium absolvoval v anglickém jazyce, přičemž se i nyní hlásí ke studiu (stejného stupně v obdobném oboru), které má být realizováno rovněž v angličtině. Za této situace lze důvodně očekávat, že bude schopen v tomto jazyce alespoň na základní úrovni komunikovat v běžné rovině i k otázkám vztahujícím se k jeho studijnímu zaměření či hledání vhodné univerzity. Tomu však průběh pohovoru neodpovídal. Některé odpovědi žalobce postrádaly věcnou i jazykovou srozumitelnost, kterou lze rozumně obecně očekávat od absolventa bakalářského studia v příbuzném oboru absolvovaného v anglickém jazyce. Žalobce neuvedl ani dostatečně konkrétní informace, které lze očekávat od studenta, který se zajímá o studium na vysoké škole, natož od cizince, který jednak chce studovat ve studijním programu, který je obdobný jako obor, který již vystudoval, a který získával informace o studiu na vybrané vysoké škole na internetu, kde hledal informace a na studium se připravoval. Od někoho, kdo se opravdu vážně zajímá o studium na univerzitě v zahraničí, lze očekávat jasnější představu, co konkrétně chce studovat a jak to v praxi využít, a schopnost alespoň v základní rovině reagovat na otázky týkající se zvoleného oboru a univerzity. Odpovědi žalobce se omezovaly na obecné fráze, přičemž volbu Mendelovy univerzity odůvodňoval mimo jiné tím, že se jedná o „starou“ univerzitu nabízející kvalitní vzdělání. Takové vysvětlení však soud ve shodě se správními orgány nepovažuje za dostatečné. V situaci, kdy se cizinec pocházející ze státu velikosti a významu Indie rozhodne absolvovat vysokoškolské studium na jiném kontinentu, v odlišném kulturním i jazykovém prostředí, lze důvodně očekávat, že bude schopen alespoň v základní rovině objasnit, jak se o této možnosti dozvěděl a jaké konkrétní důvody jej vedly právě k volbě ČR a konkrétní vysoké školy. Žalobce však nebyl schopen takové skutečnosti uvést a omezil se pouze na obecné a nekonkrétní formulace. Odůvodnění volby studia v ČR na Mendelově univerzitě tak postrádá obsah a působí zcela nepřesvědčivě.
36. Podle soudu lze odpovědi žalobce hodnotit jako natolik nedostatečné, že ve spojení s úrovní jeho projevu v anglickém jazyce vedou bezpochyby k domněnce, že vízum nebude sloužit požadovanému účelu. Závěr správních orgánů o nenaplnění účelu pobytu, resp. jeho použití za jiným účelem, se opírá o kumulaci závažných indicií, že žadatel (žalobce) nezná na potřebné úrovni jazyk, v němž bude studium realizováno, ač již měl bakalářský studijní program v anglickém jazyce absolvovat, není schopen uvěřitelně popsat svou motivaci ke studiu, není schopen vysvětlit, proč si vybral ke studiu právě ČR a uvedenou univerzitu, apod., přičemž z pohovoru vyplývají pochybnosti o schopnosti porozumět základním otázkám souvisejících se zvoleným účelem pobytu a konkrétně odpovědět (opakující se fráze jako krásná, bezpečná země a kvalitní vzdělání).
37. Námitka, že čas, energie a peníze, které žalobce investoval do získání potřebných podkladů, dostatečně prokazují jeho silnou motivaci ke studiu, je nedůvodná. Povinnost doložit k žádosti
o udělení víza veškeré požadované dokumenty vyplývá ze zákona o pobytu cizinců a slouží k tomu, aby žádost měla všechny povinné náležitosti. Splnění uvedené povinnosti je teprve předpokladem k tomu, že se jí ministerstvo bude vůbec moci zabývat a ověřit deklarovaný účel žádosti.
38. K argumentaci bodem 14 preambule směrnice 2016/801 soud podotýká, že nezpochybňuje účel směrnice, jímž má být zjednodušení a zlepšení podmínek vstupu do Evropské unie pro příslušníky třetích zemí za účelem studia a stáží. Současně ale poukazuje na bod 41 preambule směrnice: „[v] případě pochybností ohledně důvodů žádosti o přijetí by členské státy měly mít možnost provést příslušné kontroly nebo požadovat doložení některých skutečností, tak aby v jednotlivých případech mohly posoudit, jakému výzkumu, studiu, stáži, dobrovolnické službě, programu výměnných pobytů žáků nebo vzdělávacímu projektu či činnosti au-pair se žadatel hodlá věnovat, a mohly bojovat proti zneužívání nebo nesprávnému využívání řízení, které stanoví tato směrnice.“ Naplňování účelu směrnice tedy neznamená, že by mohla být zneužívána k jiným účelům. Soud si je zároveň plně vědom judikaturních závěrů, podle nichž nelze závěr o neautentičnosti deklarovaného účelu pobytu založit toliko na skutečnosti, že žadatel při pohovoru odpovídá stručně, obecně či není schopen zodpovědět všechny položené otázky. Je si vědom toho, že správní orgán není oprávněn nahrazovat přijímací řízení vysoké školy ani podrobně přezkoumávat odborné znalosti žadatele (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2026, č. j. 5 Azs 115/2025 -38, bod 26). Správní orgány však případ žalobce takto neposuzovaly. Naopak vyšly z toho, že zjištěné skutečnosti ve svém souhrnu svědčí o tom, že deklarovaný účel pobytu – studium – není autentický. Jejich závěry nespočívají v izolovaném hodnocení jednotlivých odpovědí žalobce či jeho „přezkušování“, nýbrž na celkovém hodnocení vyznění a obsahu pohovoru, neboť odpovědi žalobce se vyznačují rozpory, nesouladem, nekonzistencí a nekompetentností ve více rovinách (v jazykové úrovni, ve schopnosti popsat motivaci ke studiu na Mendelově univerzitě, její výběr, schopnost odpovědět konkrétním způsobem atd.), přičemž odpovědi žalobce spočívaly v zásadě v opakování bezobsažných frází. Všechny tyto skutečnosti přitom správní orgány hodnotily v jejich souhrnu. V případě žalobce je pohovorem podložená domněnka správních orgánů o nenaplnění účelu pobytu dostatečná pro neudělení víza ve smyslu podle čl. 20 odst. 2 písm. f) směrnice 2016/801 a § 56 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců.
39. Soud dále uvádí, že poukaz žalované na maximální počty žádostí o zaměstnaneckou kartu a podnikání (či investování) na některých zastupitelských úřadech a snahu o jejich obcházení, nemá na posouzení nosných důvodů jejího rozhodnutí žádný vliv. Žalovaná v tomto ohledu neuvedla nic konkrétního ve vztahu k žalobci a tuto skutečnost zmínila pouze okrajově pro dokreslení širšího kontextu vízové politiky. Napadené rozhodnutí tak na existenci uvedených kvót založeno nebylo. Správní orgány se naopak pečlivě zabývaly individuálním případem žalobce, přičemž jejich úvahy jsou srozumitelné a logické a jsou opřeny o obsah pohovoru na zastupitelském úřadu a odpovědích samotného žalobce.
40. Z výše uvedených důvodů soud neshledal žalobu důvodnou a nad rámec uplatněných žalobních bodů nezjistil žádnou vadu, jež by měla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí a k níž by musel přihlížet z úřední povinnosti. Proto žalobu podle § 78 odst. 7 s. ř. s. s. ř. s. zamítl.
IV. Náklady řízení
41. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. Žalobce nebyl ve věci úspěšný,
a proto mu právo na náhradu nákladů řízení nenáleží; to by náleželo procesně úspěšné žalované. Žalované však žádné náklady nad rámec její běžné úřední činnosti nevznikly, proto soud rozhodl, že se jí náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Brno 29. července 2026
Mgr. Kateřina Kopečková, Ph.D. v. r.
samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje P. H.