Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

31 A 8/2026 - 53

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Magdaleny Ježkové a soudců JUDr. Ivony Šubrtové a Mgr. Tomáše Blažka ve věci

žalobce: D. B.

zastoupen Mgr. Martou Ondačkovou,

advokátkou MOND Legal, advokátní kancelář, s. r. o.

se sídlem Thunovská 192/27 118 00 Praha 1

proti

žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje

se sídlem Pivovarské náměstí 1245, 500 03 Hradec Králové

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 12. 2025, č. j. KUKHK-DS-2025-35302-3,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 12. 2025, č. j. KUKHK-DS-2025-35302-3, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 30 857 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.

Odůvodnění:

I. Předmět řízení

1. Rozhodnutím označeným shora (dále jen „napadené rozhodnutí“) bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Hradec Králové, č.j. MMHK/631034/2025 ze dne 14. 11. 2025 (dále jen „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“), jímž bylo dle , o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), rozhodnuto o zadržení řidičského průkazu žalobce do doby pravomocného rozhodnutí o přestupku.

II. Žalobní argumentace

2. Žalobce namítá, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť žalovaný se nevypořádal s jeho odvolacími námitkami a pouze převzal závěry správního orgánu I. stupně, aniž by provedl vlastní přezkumnou úvahu. Odůvodnění podle žalobce neobsahuje konkrétní vysvětlení, proč bylo v jeho individuálním případě nutné a přiměřené řidičský průkaz zadržet, a nereaguje na jeho argumentaci týkající se osobních, rodinných a zdravotních poměrů. V této souvislosti žalobce odkázal zejména na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále také jen „NSS“) ze dne 18. 4. 2018, č. j. , podle něhož rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu nemůže být automatické a správní orgány musí v odůvodnění vyložit konkrétní úvahy, které je k takovému zásahu vedly.

3. Dále žalobce namítá nesprávné právní posouzení věci spočívající v tom, že správní orgány pojaly zadržení řidičského průkazu jako automatický následek naplnění zákonných podmínek, konkrétně překročení nejvyšší dovolené rychlosti mimo obec o více než 50 km/h. Takový postup je podle žalobce v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu, která vyžaduje výkon správního uvážení, identifikaci relevantních kritérií a jejich konkrétní vyhodnocení v odůvodnění rozhodnutí. Správní orgány podle něj rezignovaly na individualizované posouzení případu a fakticky popřely smysl správního uvážení.

4. Správní orgány dle žalobce porušily zásadu proporcionality a zásadu minimalizace zásahů do práv jednotlivce tím, že opomenuly aplikovat korektiv nepřiměřenosti zakotvený v § 118c odst. 1 zákona o silničním provozu (tj. řízení nezahájit či zastavit). Přestože vzaly v úvahu samotné překročení rychlosti a žalobcovu starší přestupkovou minulost, nevypořádaly se s okolností, že od roku 2022 nespáchal žádný další přestupek. Současně nevysvětlily, proč právě v jeho případě bylo nezbytné použít tak intenzivní zajišťovací opatření, přestože k překročení rychlosti došlo pouze o 3 km/h nad hranici zakládající možnost zadržení řidičského průkazu, na komunikaci svými parametry srovnatelné s dálnicí a bez dalších rizikových okolností či škodlivých následků. Ani zde podle něj správní orgány nerespektovaly požadavky vyplývající z rozsudků NSS č. j. , č. j. a č. j. -22, které ukládají hodnotit konkrétní okolnosti případu a vážit jednotlivá relevantní kritéria.

5. Žalobce dále vytýká správním orgánům, že zcela pominuly jeho konkrétní osobní poměry. V řízení předložil tvrzení a důkazy o zdravotních komplikacích, potřebě absolvovat léčbu a vyšetření, jakož i o dopadech zadržení řidičského průkazu na výkon rodičovských práv a běžný život v lokalitě s omezenou dostupností veřejné dopravy. Správní orgány se však těmito okolnostmi věcně nezabývaly a omezily se na obecné konstatování o povinnosti řidičů dodržovat pravidla silničního provozu, aniž by provedly skutečné poměření veřejného zájmu a dopadů zásahu do práv žalobce.

6. Další žalobní bod směřuje proti nedostatečnému zjištění skutkového stavu. Podle žalobce správní orgány nezjišťovaly okolnosti významné pro posouzení proporcionality a potřebnosti zadržení řidičského průkazu, zejména charakter komunikace, dopravní situaci, intenzitu provozu, případné další rizikové okolnosti ani aktuální význam jeho přestupkové minulosti. Současně nereagovaly na jím tvrzené zdravotní a rodinné důvody a neopatřily si podklady, které by umožnily jejich řádné vyhodnocení. Tím porušily zásadu materiální pravdy i zásadu proporcionality.

7. Zadržení řidičského průkazu žalobce považuje za intenzivní zásah do jeho soukromého a rodinného života a do možnosti zajišťovat si zdravotní péči. Právě s ohledem na závažnost takového zásahu měly správní orgány podrobně vysvětlit, proč nebylo možné využít méně zatěžující postup, zejména s ohledem na možnost korektivu nepřiměřenosti dle § 118c odst. 1 věty třetí zákona o silničním provozu.

8. Žalobce rovněž poukázal na šablonovitost a vnitřní rozpory napadeného rozhodnutí. Žalovaný podle něj nesprávně odkazuje na jiné zákonné ustanovení upravující zadržení řidičského průkazu a používá formulace vztahující se k odlišným skutkovým situacím, například k řízení pod vlivem alkoholu či jiných návykových látek. Tyto rozpory dle žalobce svědčí o mechanickém převzetí textu bez skutečného individuálního posouzení věci a potvrzují nedostatečnost odůvodnění rozhodnutí.

9. Žalobce uzavřel, že správní orgány rozhodly mechanicky, bez řádného správního uvážení, bez individuálního posouzení přiměřenosti zásahu a bez vypořádání podstatných námitek. Z těchto důvodů navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

III. Vyjádření žalovaného a replika žalobce

10. Žalovaný ve svém vyjádření shrnul dosavadní průběh řízení před správními orgány, plně odkázal na žalobou napadené rozhodnutí, v němž se věcí podrobně zabýval. Zdůraznil, že smyslem řízení o zadržení řidičského průkazu je zamezit osobě řídit motorová vozidla, dokud nebude rozhodnuto o samotném přestupku. Jedná se o předběžné opatření, které chrání veřejný zájem spočívající v ochraně ostatních účastníků provozu. Uvedl, že zákon stanoví taxativně důvody, pro které je možno řidiči zadržet řidičský průkaz. Jde přitom o nejzávažnější porušení právních předpisů. Pro řízení o zadržení řidičského průkazu není nijak rozhodné, zda bylo zahájeno řízení o přestupku a jaký byl jeho výsledek. Výsledek řízení o přestupku má vliv pouze na to, kdy bude řidiči případně zadržený řidičský průkaz vrácen (srov. § 118c odst. 2 zákona o silničním provozu). Navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

11. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného setrval na názoru, že správní orgány rozhodly o zadržení řidičského průkazu formalisticky a bez skutečného výkonu správního uvážení. Nesouhlasí zejména s tvrzením žalovaného, že skutkový stav byl zjištěn natolik jednoznačně, že „nebylo možné rozhodnout jinak“. Podle žalobce totiž řízení podle § 118c zákona o silničním provozu neslouží k posouzení viny za přestupek, nýbrž k posouzení, zda je při existenci důvodného podezření potřebné a přiměřené setrvat na zadržení řidičského průkazu. Správní orgány proto neměly vycházet pouze ze závažnosti podezření na přestupek, ale měly individuálně posoudit potřebnost a proporcionalitu zajišťovacího opatření. Žalobce v této souvislosti odkázal na judikaturu NSS, která vylučuje automatické rozhodování a vyžaduje řádné odůvodnění správního uvážení (např. rozsudek NSS č. j. ).

12. Žalovaný dle žalobce nesprávně redukuje rozhodování podle § 118c zákona o silničním provozu na pouhé ověření, zda byl naplněn některý z důvodů uvedených v § 118b téhož zákona. Správní orgány zcela opomenuly zákonný korektiv nepřiměřenosti obsažený v § 118c odst. 1 větě třetí zákona o silničním provozu. Ačkoli žalobce v řízení poukazoval na své zdravotní, rodinné a osobní poměry, na okolnosti skutku i na svou přestupkovou minulost, správní orgány podle něj nevysvětlily, jak tyto skutečnosti hodnotily a proč je nepovažovaly za relevantní. Absentuje individualizované a přezkoumatelné zdůvodnění, proč bylo nutné právě v jeho případě setrvat na zadržení řidičského průkazu až do skončení přestupkového řízení.

13. Žalobce rovněž zpochybnil argumentaci žalovaného založenou na závažnosti skutku a jeho přestupkové minulosti. Správní orgány dle něj neidentifikovaly žádné další okolnosti svědčící o mimořádné nebezpečnosti jeho jednání, jako je opakované porušování pravidel v krátké době, agresivní způsob jízdy, dopravní nehoda či konkrétní ohrožení dalších osob. Individuální hodnocení nahradily automatickým přístupem založeným pouze na existenci zákonného důvodu pro zadržení řidičského průkazu. Setrval na zrušení napadeného rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost a nezákonnost.

IV. Jednání soudu

14. Soud jednal v nepřítomnosti žalovaného, který se z jednání předem omluvil ( ).

15. Zástupkyně žalobce přednesla obsah žaloby a repliky, odkázala na tam citovanou judikaturu Nejvyššího správního soudu s tím, že žalovaný v předmětné věci nedostál požadavkům NSS na správní úvahu týkající se zadržení řidičského průkazu, nedostatečně se zabýval korektivem nepřiměřenosti dle § 118c odst. 1 věty třetí zákona o silničním provozu, neprovedl individuální posouzení dané věci. Setrvala na zrušení napadeného rozhodnutí a přiznání nákladů řízení žalobci.

16. Žalobce popsal postup při samotném zadržení řidičského průkazu, své negativní zkušenosti při jednání se správním orgánem prvního stupně. Vyjádřil svůj nesouhlas s napadeným rozhodnutím, které se jeho odvolacími námitkami téměř nezabývalo, považuje ho proto za nepřezkoumatelné a nezákonné z důvodů podrobně uvedených v žalobě. Uvedl, že neměl jinou možnost obrany, než podání této žaloby. Přestože mu již byl řidičský průkaz vrácen, domáhá se zrušení napadeného rozhodnutí, neboť jím byl zkrácen na svých právech.

V. Posouzení věci krajským soudem

17. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (, 2 ). Dospěl přitom k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.

18. Ze správního spisu plyne, že dne 30. 10. 2025 žalobce řídil vozidlo BMW X7 M50D na silnici I/37 v k. ú. Hradec Králové, kde je nejvyšší dovolená rychlost stanovena na 90 km/h. Hlídka Policie ČR za použití měřicího zařízení TruCAM II žalobci naměřila rychlost 148 km/h; po odečtení tolerance byla jako rozhodná stanovena rychlost 143 km/h, tedy překročení rychlosti mimo obec o 53 km/h. Žalobce byl po zastavení ztotožněn, orientační dechová zkouška na alkohol byla negativní a policie mu na místě zadržela řidičský průkaz podle § 118b odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu. Žalobce s naměřenou rychlostí nesouhlasil a tvrdil, že měření mohlo zachytit jiné vozidlo, a uvedl, že se podrobněji vyjádří ve správním řízení.

19. Dne 5. 11. 2025 podal žalobce u správního orgánu I. stupně žádost o vrácení zadrženého řidičského průkazu.

20. Správní orgán I. stupně vydal dne 14. 11. 2025 rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu, v jehož odůvodnění uvedl, že vycházel z policejní dokumentace, fotografických záznamů měření i dokladů o ověření měřicího zařízení a odborné způsobilosti jeho obsluhy. Tyto podklady vyhodnotil jako věrohodné, zejména s ohledem na bezprostřední zastavení vozidla, ověření totožnosti řidiče a existenci výstupu z měřicího zařízení TruCAM II včetně fotografické dokumentace. Na tomto základě dospěl k závěru, že žalobce je důvodně podezřelý ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 2 zákona o silničním provozu, spočívajícího v překročení nejvyšší dovolené rychlosti mimo obec o více než 50 km/h, a tím byl naplněn zákonný důvod pro zadržení jeho řidičského průkazu.

21. Žalobce podal proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně odvolání, v němž namítal zejména nedostatečné odůvodnění a automatické (šablonovité) rozhodování bez individuální úvahy o přiměřenosti zadržení v konkrétních poměrech věci a bez vypořádání jeho konkrétní argumentace (zdravotní a rodinné důvody, dopady zásahu).

22. Napadeným rozhodnutím žalovaný odvolání zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. Žalovaný ve shodě se správním orgánem I. stupně dospěl k závěru, že byly splněny zákonné podmínky pro zadržení řidičského průkazu podle § 118b odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu. Námitky směřující proti správnosti měření nebo proti závěrům o spáchání přestupku označil za otázky, které mají být řešeny v navazujícím přestupkovém řízení. K dalším odvolacím námitkám uvedl, že správní orgán I. stupně se vypořádal s argumentací obsaženou v žádosti o vrácení řidičského průkazu, včetně předložených zdravotních podkladů. Zdůraznil význam ochrany bezpečnosti silničního provozu a uzavřel, že správní orgán I. stupně dostatečně zjistil skutkový stav, správně vyhodnotil důkazy a své rozhodnutí řádně odůvodnil.

23. V navazujícím přestupkovém řízení byl žalobce příkazem Magistrátu města Hradec Králové ze dne 6. 1. 2026, č. j. MMHK/016932/2026/OP/Čih, pravomocně uznán vinným a byl mu uložen zákaz řízení motorových vozidel v trvání 6 měsíců (uvedené rozhodnutí není předmětem soudního přezkumu v nyní posuzované věci).

24. Žalobci byl řidičský průkaz vrácen dne 4. 2. 2026.

25. Dle § 118b odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu je policista oprávněn zadržet řidičský průkaz mimo jiné tehdy, je-li řidič podezřelý ze spáchání přestupku tím, že překročil nejvyšší dovolenou rychlost mimo obec o 50 km/h a více.

26. Dle § 118c odst. 1 zákona o silničním provozu obecní úřad obce s rozšířenou působností příslušný podle místa spáchání skutku do 5 pracovních dnů ode dne doručení oznámení o zadržení řidičského průkazu podle § 118b učiní úkon k zahájení řízení o zadržení řidičského průkazu do doby pravomocného rozhodnutí o přestupku nebo o trestném činu; tímto úkonem může být vydání rozhodnutí. Jde-li o podezření ze spáchání trestného činu, zahájí řízení po předchozím souhlasu státního zástupce. Obecní úřad obce s rozšířenou působností řízení podle věty první nezahájí nebo zastaví, pokud by zadržení řidičského průkazu bylo nepřiměřené vzhledem k okolnostem, za nichž byl zadržen podle § 118b.

27. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

28. Předmětem posouzení v nyní projednávané věci není otázka, zda se žalobce skutečně dopustil přestupku spočívajícího v překročení nejvyšší dovolené rychlosti, ani zda mu za takové jednání bude či nebude uložen správní trest. Předmětem soudního přezkumu je výlučně zákonnost rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu podle § 118c odst. 1 zákona o silničním provozu a zejména otázka, zda správní orgány dostály povinnosti přezkoumatelným způsobem odůvodnit nezbytnost a přiměřenost takového zásahu do práv žalobce.

29. Nejvyšší správní soud ve své ustálené judikatuře, na kterou přiléhavě odkázal žalobce, opakovaně zdůraznil, že rozhodnutí podle § 118c odst. 1 zákona o silničním provozu není automatickým důsledkem existence důvodného podezření ze spáchání přestupku. Přestože zákon umožňuje řidičský průkaz zadržet, správní orgán musí v každém jednotlivém případě posoudit okolnosti věci a konkrétně vysvětlit, proč je ponechání řidičského průkazu v zadržení nezbytné a přiměřené. Pouhé odkazy na obecnou nebezpečnost určitého typu protiprávního jednání nebo na ochranu bezpečnosti silničního provozu nepostačují. Správní uvážení musí být individualizované a musí umožňovat následný soudní přezkum.

30. V posuzované věci žalobce v odvolání namítal zejména nepřiměřenost zásahu do svých práv, poukazoval na své zdravotní poměry, rodinnou situaci, závislost na individuální mobilitě a na skutečnost, že namítané překročení rychlosti se pohybovalo těsně nad hranicí umožňující postup podle § 118b odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu. Současně zpochybňoval význam své předchozí přestupkové minulosti pro posouzení nutnosti dalšího zadržování řidičského průkazu. Tyto námitky byly způsobilé ovlivnit úvahu správního orgánu o proporcionalitě zásahu a žalovaný byl povinen se s nimi řádně a konkrétně vypořádat.

31. Tomuto požadavku však žalovaný nedostál. Přestože v obecné rovině připustil nutnost existence konkrétních důvodů pro další zadržování řidičského průkazu, vlastní úvahu o přiměřenosti zásahu prakticky neprovedl. V odůvodnění se omezil převážně na rekapitulaci skutkového stavu, citaci zákonných ustanovení a obecné úvahy o významu bezpečnosti silničního provozu a nebezpečnosti překračování nejvyšší dovolené rychlosti, aniž by reagoval na žalobcem vznesené odvolací námitky. Takové úvahy nejsou způsobilé nahradit individuální posouzení konkrétní věci.

32. Žalovaný zejména nevysvětlil, proč zdravotní a rodinné poměry žalobce nepovažuje za natolik významné, aby mohly vést k odlišnému závěru o přiměřenosti zásahu. Z odůvodnění není patrné, zda a jakým způsobem tyto okolnosti hodnotil, jakou váhu jim přikládal a z jakých důvodů dospěl k závěru, že veřejný zájem na ponechání řidičského průkazu v zadržení v daném případě převažuje nad soukromým zájmem žalobce. Napadené rozhodnutí postrádá skutečné poměřování vzájemně kolidujících zájmů a omezuje se na obecné tvrzení o významu ochrany života a zdraví účastníků silničního provozu. Vypořádaní odvolacích námitek obecným shrnutím, že „zadržení řidičského průkazu může být pro odvolatele složitou situací a že každý účastník silničního provozu je povinen dodržovat právní předpisy, zejména pravidla bezpečnosti silničního provozu“, je nedostatečné.

33. Krajský soud rovněž nepřehlédl, že žalovaný se v podstatné míře spokojil s převzetím argumentace správního orgánu I. stupně, která obsahuje alespoň určitou úvahu založenou na výši překročení rychlosti a přestupkové minulosti žalobce. Žalovaný však tuto úvahu dále nerozvedl, neprovedl vlastní odvolací přezkum námitek směřujících právě proti závěrům o proporcionalitě zásahu. Odvolací řízení přitom není pouhou formalitou, nýbrž představuje plnohodnotnou instanční kontrolu zákonnosti a správnosti prvostupňového rozhodnutí. Jestliže žalobce v odvolání výslovně namítal absenci individualizované úvahy a nepřiměřenost zadržení řidičského průkazu, doložil lékařská potvrzení, bylo povinností žalovaného se s těmito námitkami vypořádat vlastním a přezkoumatelným způsobem.

34. Z judikatury Nejvyššího správního soudu týkající se požadavků na přezkoumatelnost správních rozhodnutí lze mimo jiné odkázat např. na rozsudek ze dne 14. 7. 2005, č. j. -44, podle něhož musí být z odůvodnění rozhodnutí zřejmé, jakými úvahami byl správní orgán veden při hodnocení rozhodných skutečností a při aplikaci právních předpisů. Nedostatek takových úvah zakládá nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Judikatura NSS rovněž dlouhodobě zdůrazňuje, že rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu podle § 118c odst. 1 zákona o silničním provozu není automatickým následkem naplnění zákonných podmínek pro jeho zadržení policií, nýbrž výsledkem správního uvážení, které musí být individualizované, racionální a přezkoumatelně odůvodněné. Srov. zejména rozsudky NSS ze dne 18. 4. 2018, č. j. -27, ze dne 15. 9. 2023, č. j. -22, či usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 22. 4. 2014, č. j. -154. Správní orgán je povinen vypořádat konkrétní okolnosti případu, poměřit veřejný zájem na bezpečnosti silničního provozu se soukromými zájmy dotčené osoby a zřetelně objasnit, proč právě v dané věci považuje ponechání řidičského průkazu v zadržení za opatření nezbytné a přiměřené. Těmto požadavkům žalovaný v projednávané věci nedostál. Jeho rozhodnutí je založeno převážně na obecných úvahách o nebezpečnosti překračování rychlostních limitů a o ochraně bezpečnosti silničního provozu, postrádá však skutečné individuální poměřování zájmů a řádné vypořádání odvolacích námitek žalobce. Proto je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Soud nemůže absentující správní úvahy nahrazovat vlastními úvahami ani dovozovat důvody, které v rozhodnutí nejsou obsaženy.

35. Z uvedených důvodů soud podle napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm bude žalovaný vázán právním názorem soudu ( ) a znovu posoudí, zda byly v projednávané věci splněny podmínky pro další zadržení řidičského průkazu. Současně se bude muset řádně vypořádat se všemi odvolacími námitkami a přezkoumatelným způsobem odůvodnit úvahu o proporcionalitě zásahu do práv žalobce ve smyslu judikatury Nejvyššího správního soudu.

36. Ačkoli byl žalobce následně pravomocně uznán vinným ze spáchání přestupku a řidičský průkaz mu byl již vrácen, neztrácí soudní přezkum napadeného rozhodnutí význam. V nově vyvolaném odvolacím řízení musí být najisto postaveno, zda postup prvoinstančního správního orgánu odpovídal zákonným požadavkům, či nikoliv.

VI. Náklady řízení

37. O náhradě nákladů řízení (výrok II. rozsudku) bylo rozhodnuto v souladu s , podle kterého má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Účelně vynaložené náklady žalobce, který měl ve věci úspěch, tvoří odměna advokátky za čtyři úkony právní služby [příprava a převzetí zastoupení, sepsání a podání žaloby, sepsání a podání repliky, účast při jednání soudu dne 23. 7. 2026] podle bodu 5, a , d) a g) , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve výši 4 620 Kč/úkon právní služby (tj. 18 480 Kč); náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč za každý úkon právní služby podle advokátního tarifu (tj. 1 800 Kč); náhrada cestovních výdajů z Prahy do Hradce Králové a zpět ve výši 1 842 Kč (238 km, sazba podle ve výši 5,90 Kč/km, spotřeba 5,3 l/km, cena pohonných hmot dle vyhlášky 34,70 Kč/l); náhrada za promeškaný čas strávený na cestě z Prahy do Hradce Králové a zpět za šest započatých půlhodin podle a odst. 3 advokátního tarifu po 150 Kč (tj. 900 Kč); daň z přidané hodnoty ve výši 21 % (tj. 4 835 Kč po zaokrouhlení na celé koruny nahoru), neboť zástupkyně žalobce doložila, že je plátcem této daně a dále zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč, celkem tedy 30 857 Kč. Krajský soud proto výrokem II. tohoto rozsudku uložil žalovanému, aby tyto prokázané náklady řízení žalobci uhradil k rukám jeho zástupkyně, která je advokátkou ( za použití ), a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům ( ).

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud.

Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Hradec Králové 30. července 2026

JUDr. Magdalena Ježková v. r.

předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje E. S.