Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
57 A 10/2026 - 27.pdf
PDF · 0 B
No categories available
57 A 10/2026 - 27
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Karlem Ulíkem ve věci
žalobkyně: D. R.
narozená X, státní příslušnost X
bytem X
zastoupená Mgr. Jegorem Popovem, advokátem
sídlem Konviktská 291/24, 110 00 Praha 1
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra
sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha 7
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 5. 2026, č. j. OAM-1856-20/ZR-2025,
takto:
I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 5. 2026, č. j. OAM-1856-20/ZR-2025, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 15 900 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce, Mgr. Jegora Popova, advokáta.
Odůvodnění:
Průběh správního řízení
1. Žalobkyně získala povolení k trvalému pobytu na území ČR v roce 2015.
2. Dne 27. 2. 2025 žalovaný zahájil řízení o zrušení tohoto pobytového oprávnění.
3. Žalovaný totiž zjistil, že žalobkyně byla třikrát odsouzena Okresním soudem v Mladé Boleslavi za úmyslné trestné činy, konkrétně:
- trestním příkazem ze dne 24. 4. 2023, sp. zn. 17 T 65/2023, za přečin ohrožení výchovy dítěte dle § 201 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v délce 6 měsíců, který byl podmíněně odložen na 2 roky, za to, že od září 2022 do 3. 4. 2023 neplnila řádně své rodičovské povinnosti vůči nezletilému synovi R. R., narozenému X, kterého po vzájemné dohodě nechala v péči své matky, nicméně řádně nezajistila jeho povinnou školní docházku, v důsledku čehož syn zameškal velký počet vyučovacích hodin;
- trestním příkazem ze dne 28. 8. 2024, sp. zn. 4 T 125/2024, za přečin ohrožení výchovy dítěte dle § 201 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v délce 8 měsíců, který byl podmíněně odložen na 2 roky za současného stanovení dohledu, za to, že od 20. 1. 2024 do 20. 8. 2024 neplnila řádně své rodičovské povinnosti vůči nezletilému synovi R. R., narozenému X, tím, že nezajistila jeho povinnou školní docházku, v důsledku čehož syn zameškal velký počet vyučovacích hodin;
- trestním příkazem ze dne 23. 1. 2025, sp. zn. 4 T 8/2025, za přečin ohrožení výchovy dítěte dle § 201 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. c) trestního zákoníku k trestu obecně prospěšných prací v rozsahu 250 hodin za to, že od 1. 9. 2024 do 20. 12. 2024 úmyslně zanedbávala péči o svého nezletilého syna R. R., narozeného X, tím, že zejména řádně nezajistila plnění jeho povinné školní docházky, v důsledku čehož syn jakožto žák 8. třídy v 1. pololetí školního roku 2024/2025 zameškal velký počet vyučovacích hodin.
4. Žalovaný si dále opatřil do správního spisu několik dalších podkladů k rodinné situaci žalobkyně.
5. Ve zprávě Magistrátu města Mladá Boleslav, orgánu sociálně-právní ochrany děti (dále „OSPOD“), ze dne 20. 3. 2025 se uvádí, že žalobkyně žije ve společné domácnosti s partnerem a dvěma nezletilými dcerami na adrese X. Dcera K. (narozená X) je zdravá. Dcera P. (narozená X) má poruchu X a dochází do speciálně pedagogického centra. Syn R. žije u babičky (matky žalobkyně) na adrese X. Žalobkyně ho pravidelně navštěvuje. Závěrem zprávy se uvádí, že rodiče mají vytvořené vhodné podmínky pro péči o obě nezletilé dcery a k jejich péči nebyly zjištěny žádné výhrady.
6. OSPOD žalovanému zaslal též zprávu ze dne 21. 3. 2025 k synovi R. Z ní vyplývá, že R. je v evidenci kurátorů od roku 2022, protože měl problémy se školní docházkou. Od malička žije s babičkou a dědou na adrese X. Soudně je svěřen do péče své matky (žalobkyně). Po rozvodu rodičů si přál zůstat u prarodičů, protože je na toto prostředí zvyklý. Matka ho navštěvuje několikrát týdně. Babička mluvila o tom, že R. má strach z lékařů a z docházky do školy. Psychiatrička mu diagnostikovala X a doporučila mu domácí vzdělávání.
7. Ve zprávě o pobytové kontrole Policie ČR ze dne 2. 4. 2025 se uvádí, že na adrese X byla zastižena babička nezletilého R., paní K. V. Ta uvedla, že v místě bydlí ona, její manžel a tři jejich vnoučata, děti žalobkyně. I sama žalobkyně tam má zázemí, je tam velmi často, ale přechodně bydlí se svým partnerem na adrese X. Babička děti vypravuje i do školy a do školky.
8. Konečně ze zprávy o pobytové kontroly Policie ČR ze dne 11. 4. 2025 vyplývá, že na adrese X byla zastižena žalobkyně a její dvě nezletilé dcery. Partner byl dle sdělení žalobkyně v zaměstnání. Žalobkyně k dotazům hlídky uvedla, že Patricie navštěvuje mateřskou školku B. a že syn R. bydlí s její matkou na adrese X.
Napadené rozhodnutí
9. Žalovaný shora uvedeným rozhodnutím ze dne 12. 5. 2026 (dále „napadené rozhodnutí“) zrušil platnost povolení žalobkyně k trvalému pobytu podle § 87l odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále „zákon o pobytu cizinců“). Současně žalobkyni s odkazem na § 50 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců udělil výjezdní příkaz s platností 30 dní od právní moci rozhodnutí.
10. V odůvodnění žalovaný konstatoval, že žalobkyně byla opakovaně pravomocně odsouzena za spáchání výše uvedených úmyslných trestných činů, které v odůvodnění zrekapituloval. Podle žalovaného se tím dopustila závažného narušení veřejného pořádku. Jednání žalobkyně představuje aktuální, skutečné a dostatečně závažné ohrožení zájmů české společnosti. Žalobkyně umožnila svému synovi osvojit si laxní přístup k plnění povinné školní docházky. Žalobkyně se trestné činnosti dopustila v letech 2023, 2024 a 2025. Nejedná se tak o ojedinělý exces z jinak řádně vedeného života. Žalovaný nemá žádné záruky, že žalobkyně nebude své trestné jednání opakovat.
11. Žalovaný se následně v odůvodnění zabýval tím, zda napadené rozhodnutí bude přiměřené z hlediska zásahu do soukromého nebo rodinného života žalobkyně. V tomto ohledu žalovaný zrekapituloval výše uvedené zprávy OSPOD a Policie ČR. Konstatoval, že žalobkyni jakožto občance EU nic nebrání v tom, aby po zrušení trvalého pobytu navštěvovala svoji blízkou rodinu a byla s nimi v kontaktu. Poukázal na to, že sama žalobkyně neuvedla nic, co by prokazovalo, že zrušení trvalého pobytu představuje nepřiměřený zásah do jejího života. S ohledem na páchanou trestnou činnost nelze ani hovořit o integraci žalobkyně do české společnosti. Pokud sama žalobkyně zpřetrhala své vazby na Slovensko, je to její rozhodnutí. Napadené rozhodnutí tak představuje přiměřený zásah do jejího soukromého a rodinného života. Žalovaný též dovodil soulad napadeného rozhodnutí s Úmluvou o právech dítěte.
Shrnutí žaloby
12. Žalobkyně podala dne 27. 5. 2026 žalobu proti napadenému rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“).
13. V ní namítá, že žalovaný se nezabýval konkrétními okolnostmi projednávané věci, zejména pak sociálním kontextem a dalšími okolnostmi, které vedly k odsouzení žalobkyně pro přečin ohrožení východy dítěte podle § 201 trestního zákoníku. Žalovaný zcela pominul, že nezletilý syn R. trpí závažnou formou X, což se projevuje jeho izolací v místě bydliště a neschopností účastnit se standardního vzdělávacího procesu. To měl žalovaný vyčíst z jemu dostupných zpráv OSPOD.
14. Navzdory tomu žalovaný chybně uzavřel, že žalobkyně představuje aktuální a dostatečně závažné ohrožení veřejného pořádku. Žalovaný zcela rezignoval na posouzení otázky budoucí hrozby opakování obdobného jednání. Předmětná trestná činnost byla bezvýhradně spojena s plněním povinné školní docházky R., ten ji nicméně již ukončil. Z tohoto důvodu závěr žalovaného o pokračujícím nebezpečí trestné činnosti žalobkyně postrádá reálný základ. K otázce závažnosti narušení veřejného pořádku ve smyslu § 87l odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců žalobkyně odkazuje na závěry rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 1. 2026, č. j. 1 A 49/2025-49, a tam citovanou judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále „NSS“).
15. Žalobkyně dále poukazuje na to, že uložený trest obecně prospěšných prací řádně vykonává a že OSPOD ve své zprávě výslovně uvedl, že žalobkyně a její partner mají vytvořeny vhodné podmínky pro péči o nezletilé děti a nebyly shledány žádné výhrady k zajišťování potřeb jejich nezletilých dcer.
16. Žalobkyně dále odmítá paušalizující závěr žalovaného, že do české společnosti není integrována. Žalobkyně pobývá v ČR od útlého dětství a strávila zde prakticky celý svůj život. I oba její rodiče žijí dlouhodobě zde. Celá její rodina tak má své vazby výhradně na území ČR. Naopak na Slovensku nemá žádné zázemí.
17. Napadené rozhodnutí dále obsahuje řadu nepřesných či absurdních závěrů, např. že „páchala trestnou činnost na úseku pobytu cizinců“ nebo že se „sama a dobrovolně rozhodla přesídlit do České republiky“, přičemž se zde nachází od dětství, takže logicky žádné autonomní rozhodnutí o místě svého pobytu neučinila.
Vyjádření žalovaného
18. Žalovaný s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí.
19. Má za to, že žalobkyně se od prvního odsouzení v roce 2023 nijak neponaučila a opakovaně páchala úmyslnou trestnou činnost. Není pochyb, že šlo vždy o její osobní jednání představující aktuální a závažné ohrožení zájmů české společnosti. Co se týče povahy a závažnosti spáchaných trestných činů, žalovaný není kompetentní k tomu, aby zohledňoval míru zavinění žalobkyně. Od toho je trestní soud.
20. K otázce budoucí hrozby trestné činnosti žalobkyně žalovaný uvedl, že vycházel i ze směrnice 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (dále „směrnice 2004/38/ES“). Podle jejího čl. 27 musí chování dotyčného jednotlivce představovat aktuální, skutečné a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti. Tuto podmínka chování žalobkyně naplňuje. Žalovaný je přitom toho názoru, že nebyl povinen zkoumat, zda bude žalobkyně do budoucna páchat trestnou činnost, tedy zda je aktuálně hrozbou pro veřejný pořádek, neboť žalovaný měl povinnost zkoumat pouze to, zda žalobkyně opakovaně porušila veřejný pořádek. To je splněno. Námitka žalobkyně je tak irelevantní.
21. Žalobkyní odkazovaný rozsudek Městského soudu v Praze a v něm citovaná judikatura se týkají jiných typů řízení, nikoli zrušení trvalého pobytu podle § 87l odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců.
22. Žalobkyně žije na území ČR od roku 2006. Určité zhoršení její sociální a ekonomické situace nemůže převážit nad potřebou ochránit veřejný zájem. Napadené rozhodnutí nestanoví zákaz pobytu. Dojde tak pouze k odebrání některých výhod, nikoli k zásahu do soukromého a rodinného života žalobkyně.
Posouzení věci soudem
23. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas (§ 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců), osobou k tomu oprávněnou a obsahuje všechny formální náležitosti na ni kladené.
24. Žaloba je též přípustná, neboť podle § 168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců nelze proti rozhodnutí žalovaného vydaného z důvodu uvedeného v § 87l odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců podat odvolání. Napadené rozhodnutí je tudíž rozhodnutím, proti kterému již nelze uplatnit řádné opravné prostředky před správním orgánem [§ 68 písm. a) s. ř. s.].
25. Soud o žalobě rozhodl v souladu s § 172 odst. 10 zákona o pobytu cizinců do 90 dnů ode dne jejího podání.
26. Při přezkumu napadeného rozhodnutí soud vycházel v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu v době rozhodování žalovaného, přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je podle § 75 odst. 2 věty první s. ř. s. vázán.
27. Podle § 87l odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců Ministerstvo rozhodnutím zruší povolení k trvalému pobytu, jestliže držitel tohoto povolení ohrožuje bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušuje veřejný pořádek, není-li zahájeno řízení o správním vyhoštění, za podmínky, že rozhodnutí bude přiměřené z hlediska zásahu do jeho soukromého nebo rodinného života.
28. Podle čl. 27 odst. 2 směrnice 2004/38/ES opatření přijatá z důvodů veřejného pořádku musí být v souladu se zásadou přiměřenosti a musí být založena výlučně na osobním chování dotyčné osoby. Předchozí odsouzení pro trestný čin samo o sobě přijetí takových opatření neodůvodňuje. Osobní chování dotyčného jednotlivce musí představovat skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti. Odůvodnění, která přímo nesouvisí s dotyčnou osobou nebo souvisejí s generální prevencí, nejsou přípustná.
29. Aby bylo zrušení trvalého pobytu občanovi Evropské unie souladné s čl. 27 odst. 2 směrnice 2004/38/ES, musí jeho chování představovat skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti ve smyslu tohoto ustanovení. To potvrzuje ustálená judikatura NSS (viz např. usnesení ze dne 7. 8. 2025, č. j. 9 Azs 72/2025-34, odst. 14, a tam citovaná rozhodnutí).
30. Aby bylo možné říci, že chování takového cizince představuje aktuální ohrožení s odkazem na jeho jednání v minulosti, musí být zpravidla u dotyčného jednotlivce dán předpoklad, že se stejně bude chovat i v budoucnu (rozsudky Soudního dvora EU ze dne 22. 5. 2012, C-348/09, P. I. proti Oberbürgermeisterin der Stadt Remscheid, odst. 30 a 34, a ze dne 13. 7. 2017, C-193/16, E proti Subdelegación de Gobierno en Álava, odst. 23). Cizinec musí v době rozhodování žalovaného představovat trvající ohrožení veřejného pořádku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 4. 10. 2007, C-349/06, Murat Polat v Stadt Rüsselsheim, odst. 32 a 35). Případné ohrožení veřejného pořádku ze strany cizince je tak třeba posuzovat směrem do budoucnosti, tedy zaměřit se na to, zda cizinec nyní představuje či bude v budoucnu představovat ohrožení veřejného pořádku (rozsudek NSS ze dne 9. 12. 2015, č. j. 4 Azs 228/2015-40, odst. 46). V tomto posuzování samozřejmě může obecně předchozí chování cizince (jeho minulá trestná činnost) hrát významnou roli.
31. Žalovaný si zjevně byl nutnosti výkladu souladného s čl. 27 odst. 2 směrnice 2004/38/ES vědom, neboť v odůvodnění napadeného rozhodnutí opakoval formulaci, že jednání žalobkyně představuje aktuální, skutečné a dostatečně závažné ohrožení zájmů společnosti.
32. Konkrétní úvahy, na základě kterých by bylo možné důvodně uzavřít, že žalobkyně představuje aktuální ohrožení veřejného pořádku (ve smyslu judikatury citované v odst. 30 výše), však v napadeném rozhodnutí chybí.
33. V nyní posuzované věci je zásadní, že všechna tři odsouzení žalobkyně za přečin ohrožení výchovy dítěte podle § 201 trestního zákoníku se opírala výlučně o to, že žalobkyně nezajistila plnění povinné školní docházky u svého nezletilého syna R. R., narozeného X.
34. Žalobkyně v žalobě namítla, že R. již povinnou školní docházku ukončil. To žalovaný nijak nerozporoval, soud tak z této skutkové okolnosti vychází. Ostatně z § 36 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb., školského zákona, plyne, že povinná školní docházka R. skončí nejpozději na konci školního roku 2025/2026, protože v tomto školním roce dosáhne X roku věku. Žalovaný vydal napadené rozhodnutí dne 12. 5. 2026. Podle soudu tak měl ukončení povinné školní docházky v napadeném rozhodnutí zohlednit jako významnou skutečnost, která zcela zásadně oslabuje závěr o aktuálnosti ohrožení veřejného pořádku ze strany žalobkyně.
35. Žalobkyně žije dle samotného žalovaného v Česku od roku 2006, od roku 2015 má trvalý pobyt. Žije tady tedy celkem 20 let, z toho 11 let na základě povolení k trvalému pobytu. Za tu dobu
spáchala trestnou činnost v letech 2022, 2023 a 2024, a to trestnou činnost výlučně pramenící z povinnosti zajistit účast syna na povinné školní docházce. Pokud tato její povinnost v době vydání napadeného rozhodnutí již skončila (případně v nejzazší variantě končí následující měsíc po jeho vydání), z jakých relevantních okolností pramení obava žalovaného, že by žalobkyně tuto trestnou činnost v budoucnu opakovala (viz str. 3 napadeného rozhodnutí)? To není z odůvodnění napadeného rozhodnutí vůbec patrné. Soud zdůrazňuje, že žalovaný nezjistil, že by se za 20 let pobytu v České republice žalobkyně dopustila jakékoli jiné protiprávní činnosti. A z napadeného rozhodnutí taktéž nevyplývá, že by žalobkyně byla v době jeho vydání hrozbou pro veřejný pořádek z nějakých jiných důvodů či že by hrozilo opakování této trestné činnosti ve vztahu k některé z nezletilých dcer žalobkyně (nic takového žalovaný netvrdí a nezabýval se tím, naopak ze zprávy OSPOD ze dne 20. 3. 2025 vyplývá, že ve vztahu k péči o ně nebyly zjištěny žádné výhrady).
36. Soud tak dává žalobkyni za pravdu, že žalovaný řádně neposoudil a neodůvodnil závěr, že žalobkyně představuje aktuální hrozbu pro veřejný pořádek ve smyslu čl. 27 odst. 2 směrnice 2004/38/ES. Přesvědčení žalovaného ve vyjádření k žalobě, že se nebyl povinen zabývat chováním žalobkyně do budoucna, ale stačilo zjištění, co žalobkyně v minulosti spáchala, odporuje citovanému ustanovení a výkladu SDEU i NSS připomenutému výše v odst. 30 tohoto rozsudku.
37. Z tohoto důvodu soud napadené rozhodnutí zrušil pro nezákonnost podle § 78 odst. 1 s. ř. s. a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení podle § 78 odst. 4 s. ř. s. V dalším řízení je žalovaný právním názorem vysloveným v tomto rozsudku vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.). Pokud žalovaný v dalším průběhu řízení nezjistí žádné nové podstatné okolnosti, které by svědčily o opaku, nebude podle soudu možné dovodit, že žalobkyně představuje aktuální ohrožení veřejného pořádku ve smyslu čl. 27 odst. 2 směrnice 2004/38/ES.
38. Za této situace se soud pro nadbytečnost nezabýval navazující otázkou (a žalobními námitkami vznesenými v tomto ohledu), zda bylo zrušení trvalého pobytu přiměřeným zásahem do soukromého a rodinného života žalobkyně.
39. Pokud jde o žalobní námitku, že syn R. v se nemohl s ohledem na svůj zdravotní stav účastnit standardního vzdělávacího procesu, tato obrana měla zaznít v prvé řadě v trestním řízení. Školský zákon počítá i s alternativami k standardnímu prezenčnímu vzdělávání ve škole (viz jeho § 16, § 18, § 41 nebo § 50 odst. 3). Žalobkyně však nepodala proti žádnému z trestních příkazů odpor, a tak žalovaný v principu správně vycházel z obsahu těchto pravomocných rozhodnutí.
40. Protože soud rozhodl bezodkladně o samotné žalobě, nerozhodoval již samostatně o návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě (srov. např. rozsudek NSS ze dne 14. 4. 2022, č. j. 5 Azs 89/2022-24, odst. 27).
41. O nákladech řízení účastníků soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně byla v řízení úspěšná, a má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Její náklady spočívají v zaplaceném soudním poplatku (3 000 Kč za žalobu) a nákladech na zastoupení advokátem. Ty tvoří odměna advokáta za dva úkony právní služby po 4 620 Kč [převzetí a příprava zastoupení a sepis žaloby podle § 7, § 9 odst. 5, § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu], jeden úkon s poloviční sazbou 2 310 Kč [návrh na přiznání odkladného účinku žalobě podle § 11 odst. 2 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu (přestože o něm soud nerozhodl, tak úkon učiněn byl)] a tři paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu.
42. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 15 900 Kč je žalovaný povinen uhradit podle § 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve spojení s § 64 s. ř. s. k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 54 odst. 9 s. ř. s.).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 26. června 2026
Karel Ulík v. r.
samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.