Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

53 Ad 46/2025 - 38

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Richardem Galisem ve věci

žalobkyně: L. S.

bytem X

proti

žalované: Česká správa sociálního zabezpečení

sídlem Křížová 25, Praha 5

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 23. 10. 2025, č. j. X,

takto:

I. Rozhodnutí žalované ze dne 23. 10. 2025, č. j. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Vymezení věci

1. Rozhodnutím ze dne 14. 5. 2025, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) žalovaná zamítla žalobkyninu žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek podle , o důchodovém pojištění, neboť dle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „ “) poklesla žalobkynina pracovní schopnost jen o 20 %.

2. V záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaná zamítla žalobkyniny námitky a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. Podle posudku institutu z námitkového řízení bylo rozhodující příčinou žalobkynina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu alergické astma bronchiale s lehkým funkčním postižením a konstatováním dobrého efektu nasazené medikace v minulých letech. Zdravotní stav žalobkyně hodnotil podle kapitoly X, oddílu B, položky 3b přílohy k , kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity). Míru poklesu pracovní schopnosti stanovil na 30 %. Dle institutu sama žalobkyně přiznala, že neužívá inhalační preparáty a subjektivně dominuje námahová dušnost a občasný kašel. Nebyla doložena opakovaná exacerbace nebo nutnost hospitalizace. Dle výsledků funkčních vyšetření je FEV1 71 %, 73 %, 62 %. Stav žalobkyně při udržovací léčbě odpovídá dolní hranici procentního rozpětí, při zohlednění fumatorní CHOPN, polyvalentní alergie a obezity byl zvolen střed. Samotná dlouhodobě existující obezita 3. stupně neléčená na specializovaném pracovišti a bez dopadu na kardiorespirační výkonnost a mobilitu není rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Po opakovaných úrazech kloubů dolních končetin není objektivizován funkční deficit, což se týká i interních nemocí a vertebrogenního algického syndromu. CHOPN by odpovídala poklesu pracovní schopnosti o 15 – 30 %.

Žaloba

3. Žalobou podle a násl. , (dále jen „ “), se žalobkyně domáhá zrušení napadeného rozhodnutí. Žalobkyně namítá, že primárním důvodem pro podání žádosti o invalidní důchod bylo onemocnění pohybového aparátu (úrazy levého a pravého kolenního kloubu), nikoliv astma, které je spolu s chronickou obstrukční plicní nemocí jen doprovodnou diagnózou. Žalobkyně je pro zdravotní potíže nezaměstnatelná a kvůli četným alergiím neví, co může jíst a dělat. Lékaři se neodvažují kolena operovat kvůli prvotní anafylaktické reakci na anestetika. MUDr. V. v lékařských zprávách považuje žalobkyninu diagnózu za závažnou poruchu pohybového aparátu. Z lékařské zprávy všeobecné fakultní nemocnice plyne, že žalobkyně je rizikovou pacientkou pro alergie a intolerance. Posudkoví lékaři však jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého stavu určili astma. Žalobkyně se táže, zda je astma hlubším problémem, než že se nedokáže pohybovat a plnit každodenní úkony. Žalobkyně byla uznána osobou zdravotně znevýhodněnou pro diagnózu pohybového aparátu, a proto je přesvědčena, že posudkoví lékaři pochybili. Není možné, aby žalobkyni byly vystaveny dva rozdílné posudkové závěry.

Vyjádření účastnic

4. Žalovaná navrhuje zamítnutí žaloby a důkaz posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „posudková komise“) podle , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení.

5. Ve vyjádření ze dne 5. 6. 2026 žalobkyně souhlasí s posudkem posudkové komise ze dne 20. 5. 2026.

Posouzení věci

6. Soud ověřil, že žaloba byla podána osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků, je včasná a splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Poté přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v rozsahu napadených výroků a v mezích uplatněných žalobních bodů ( ). Vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované ( ). O žalobě soud rozhodl bez jednání, neboť byly splněny podmínky podle (ve znění účinném od 1. 1. 2026, viz přechodné ustanovení čl. XI bodu 1 ). Jednání nebylo zapotřebí ani k provádění dokazování, neboť soud vycházel pouze z obsahu správního spisu (jímž se zásadně nedokazuje) a listinných důkazů, s nimiž se účastnice mohly seznámit (zejm. posudku posudkové komise, který jim soud doručil). Jiné než listinné důkazy ostatně účastnice ani nenavrhly.

7. Podle § 26 zákona o důchodovém pojištění se za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav považuje zdravotní stav, který omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti pojištěnce významné pro jeho pracovní schopnost, pokud tento zdravotní stav trvá déle než jeden rok nebo podle poznatků lékařské vědy lze předpokládat, že bude trvat déle než jeden rok.

8. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2 jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla [písm. a)] nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně; [písm. b)] nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně; [písm. c)] nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

9. Podle § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění se pracovní schopností rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

10. Při určování poklesu pracovní schopnosti se podle § 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.

11. Žalobní námitky spočívají převážně v nesprávném posouzení žalobkynina zdravotního stavu.

12. Nárok na invalidní důchod je podmíněn zdravotním stavem pojištěnce a rozhodnutí je proto závislé na odborném lékařském posouzení. Soud předesílá, že posouzení míry poklesu pracovní schopnosti je otázkou odbornou a soud si o ní nemůže učinit úsudek sám. Zdravotní stav sám nepřezkoumává.

13. Podle § 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění posuzují posudkové komise jako orgány Ministerstva práce a sociálních věcí. I tento posudek nicméně hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v ustanovení a v případě potřeby může zejména uložit též zpracování posudku soudem ustanoveným znalcem z oboru posudkového lékařství. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti, a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu, dále jen „NSS“, ze dne 25. 9. 2003, č. j. – 54, č. NSS, a rozsudek NSS ze dne 15. 5. 2013, č. j. – 20).

14. Požadavek (test) úplnosti a přesvědčivosti posudku spočívá v tom, že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítal, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila (srov. rozsudek NSS ze dne 2. 4. 2015, č. j. – 52). Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a pokud ano, které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je více zdravotních postižení (§ 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity). Jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se tu nesčítají, ale procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti tedy komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky o posuzování invalidity, přičemž zdravotní postižení se podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, a současně odůvodní stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí, včetně případného navýšení podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity.

15. Soud si v řízení vyžádal posudek posudkové komise v Praze ze dne 20. 5. 2026, který splnil kritéria přesvědčivosti a úplnosti. Posudková komise vycházela z veškeré dostupné zdravotnické dokumentace žalobkyně (včetně zpráv MUDr. V.). Žalobkyně byla při jednání komise osobně přítomna a vyšetřena lékařem z oboru interního lékařství. Posudková komise dospěla k závěru o existenci dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, za jehož rozhodující příčinu označila průduškové astma. Toto zdravotní postižení podřadila pod kapitolu X (postižení dýchací soustavy), oddíl B (dolní dýchací cesty), položku 3 (astma) písmeno b (astma pod částečnou kontrolou) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Míra poklesu pracovní schopnosti je pro uvedenou položku stanovena na 20 % – 40 %. Posudková komise v souladu s tímto rozpětím stanovila míru poklesu pracovní schopnosti na 35 %. Datum vzniku invalidity posudková komise určila na 3. 3. 2025 dle odborného nálezu, kdy již bylo zřejmé, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav.

16. Posudková komise své závěry i řádně zdůvodnila. Poukázala na to, že žalobkyně byla těžce obézní a dne 27. 2. 2024 si podvrtla levé koleno. Pro zjištěné poškození menisku levého kolene byl dne 19. 6. 2024 proveden plánovaný artroskopický ortopedický výkon s cílem ošetření poškozeného menisku chrupavky. Během výkonu však došlo k závažné alergické reakci (anafylaktický šok), proto byl předčasně ukončen. Poté byla žalobkyně léčena konzervativně. V září 2024 došlo k podvrtnutí pravého kolene. Rentgenové vyšetření a magnetická rezonance popsaly degenerativní změny na pravém koleni. Žalobkyně byla léčena konzervativně (ortézou, klidem, rehabilitací). Po podvrtnutí kolen trvaly dlouhodobé potíže a bolesti. Objektivně byla kolena stabilní s lehce omezenou hybností při ohýbání, natažení bylo možné plně. Pro bolesti žalobkyně používala francouzské hole. Žalobkyně byla dále dlouhodobě léčena pro průduškové astma. Na spirometrických vyšetřeních byla opakovaně prokázána ventilační porucha, převážně lehká, bronchodilatační test byl pozitivní. Při kontrole dne 3. 3. 2025 byla na spirometrii zjištěna lehká až středně těžká obstrukční ventilační porucha, astma bronchiale nebylo pod dostatečnou kontrolou. Při plicní kontrole v listopadu 2025 (po vydání napadeného rozhodnutí) byla při nastavené léčbě kontrola onemocnění hraniční. Žalobkyně uváděla dva až tři stavy dušnosti týdně, které odezněly po aplikaci bronchodilatačního spreje. Hodnoty vydechovaného oxidu dusnatého byly v normě, což nesvědčilo pro chronický zánět.

17. Posudková komise uzavřela, že za nejvýznamnější funkční postižení považuje ve shodě s posudkovými lékaři astma bronchiale pod částečnou kontrolou, neboť při spirometrických vyšetřeních bylo opakovaně zjištěno FEV1 menší než 80 % náležité hodnoty a příznaky s potřebou aplikace úlevových léků měla žalobkyně dvakrát až třikrát týdně. Soud konstatuje, že tato úvaha je v souladu s posudkovými hledisky kapitoly X, oddílu B, položky 3b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, která vyžaduje FEV1 menší než 80 % náležité hodnoty, denní příznaky více než dvakrát týdně a potřebu úlevových léků více než dvakrát týdně.

18. Posudková komise i řádně zdůvodnila stanovení konkrétního procenta poklesu pracovní schopnosti. Vysvětlila, že příznaky a celkový průběh astma by hodnotila při dolní hranici procentního rozmezí. Se zohledněním dalších postižení, zejména kolen a přetížení pohybového ústrojí při těžké obezitě výrazně omezující pohyblivost a výkonnost zvolila oproti posudkovým lékařům pokles pracovní schopnosti o 35 %. Takový postup soud pokládá za souladný s § 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity.

19. Z posudku vyplývá i odpověď na žalobkyniny námitky. Žalobkyně se domnívá, že astma nepředstavuje rozhodující příčinu jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, kterou je dle jejího názoru onemocnění pohybového aparátu. Posudková komise nicméně vysvětlila, že samotné postižení kolenních kloubů (bez zohlednění obezity, ač výrazně snižovala celkovou výkonnost a pohyblivost a měla vliv na obtíže s koleny) by odpovídalo kapitole XIII, oddílu A, položce 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, tj. osteoartróze, středně těžké postižení dvou a více nosných kloubů s mírou poklesu pracovní schopnost asi o 20 %. K tomu soud podotýká, že rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se určuje právě podle toho, které zdravotní postižení má dle vyhlášky o posuzování invalidity, tj. dle posudkových hledisek jednotlivých položek, nevýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce (viz § 2 odst. 3 věta poslední vyhlášky o posuzování invalidity). Byť tedy žalobkyně pociťuje onemocnění pohybového aparátu subjektivně jako nejtěžší, podstatné je, že (dle posudkových hledisek vyhlášky) nevede k nevýznamnějšímu dopadu na pokles pracovní schopnosti. Nelze ani přihlížet k žalobkynině obezitě, která žalobkyninu pohyblivost a potíže s koleny podstatně zhoršuje (a proto tyto obtíže zřejmě žalobkyně pokládá za nejzávažnější), neboť se jedná o samostatné zdravotní postižení. I u něj pak posudková komise vysvětlila, že je nelze hodnotit dle kapitoly IV, položky 14c přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, neboť se u žalobkyně nejedná o obezitu vzdorující léčbě na odborném pracovišti. Posudková komise pak i u ostatních postižení žalobkyně (onemocnění štítné žlázy, bolestivý syndrom krční páteře, migréna či alergie) řádně zdůvodnila, proč nemohou představovat rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

20. Jak bylo ovšem výše uvedeno, na rozdíl od posudkových lékařů posudková komise na základě žalobkyniných námitek řádně přihlédla k souběžným onemocněním, zejména namítanému pohybovému postižení v rámci procentního rozpětí dané položky v souladu s § 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity.

21. Pokud žalobkyně poukazuje na to, že byla uznána osobou zdravotně znevýhodněnou právě pro diagnózu pohybového aparátu, lze jen doplnit, že pro tyto účely se nezjišťuje, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu (viz a 4 , o zaměstnanosti). Skutečnost, že žalobkyně byla uznána osobou zdravotně znevýhodněnou z důvodu pohybového postižení tak neznamená, že právě toto postižení je to nejzávažnější, nadto z hlediska předpisů o důchodovém pojištění (viz již uvedená věta poslední vyhlášky o posuzování invalidity).

22. V posudku je popsán i vývoj žalobkynina zdravotního stavu (včetně jeho hodnocení posudkovými lékaři), obsahuje všechny požadované formální náležitosti, jeho závěry se opírají o shromážděné podklady (žalobkynino osobní vyšetření a veškeré lékařské zprávy a další podklady), které měla posudková komise k dispozici, a celkové posudkové hodnocení je vnitřně konzistentní a nerozporné.

23. Na základě výše uvedeného soud pokládá posudek posudkové komise za nejpřesvědčivější, logický a vycházející z nejúplnějších podkladů (zejm. žalobkynino osobní vyšetření) oproti posudkům institutu. V návaznosti na něj lze uzavřít, že žalovaná vycházela při svém rozhodování z nesprávného skutkového závěru, že míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně ke dni vydání napadeného rozhodnutí činila jen 30 %, v důsledku čehož zamítla žalobkyninu žádost o invalidní důchod. Míra poklesu pracovní schopnosti ale ve skutečnosti od 3. 3. 2025 činila 35 %, což odpovídá invaliditě prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Napadené rozhodnutí je tak zatíženo vadou řízení spočívající v nesprávném zjištění skutkového stavu, která měla vliv na jeho zákonnost. Žalobní body jsou důvodné.

Závěr a náklady řízení

24. S ohledem na shora uvedené závěry soud napadené rozhodnutí pro vady řízení zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení ( a 4 ). V dalším řízení je žalovaná vázána právním názorem soudu ( ). Žalovaná zejména znovu posoudí žalobkynin nárok na invalidní důchod a mezi své podklady zahrne i posudek posudkové komise ze dne 20. 5. 2026 ( ), podle nějž od 3. 3. 2025 poklesla žalobkynina pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu o 35 %.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle Žalobkyně, která byla ve věci plně úspěšná, má právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů proti žalované, která ve věci úspěch neměla, avšak žádné náklady jí dle obsahu soudního spisu nevznikly. Žádná z účastnic tak nemá právo na jejich náhradu.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Praha 30. června 2026

Richard Galis v. r.

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K. U.