Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
36 C 87/2026-62
Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Petrželkovou, LL.M., ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
pro zaplacení 77 317,89 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 58 951,78 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do zbytku se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 8 979 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 58 951,78 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Co do zbytku se žaloba zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 8 979 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalované zaplacení částky 77 317,89 Kč s příslušenstvím jakožto dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalobkyní požadovaná částka v celkové výši 77 317,89 Kč se skládá z jistiny v částce 65 000 Kč, z poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši1 251,74 Kč, ze smluvního úroku ve výši 5 339,44 Kč, z poplatku za službu „Anonymizováno“ ve výši 73,20 Kč, z poplatku za službu „Anonymizováno“ ve výši 900,81 Kč, z poplatku za službu „Anonymizováno“ ve výši 19,20 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 4 733,50 Kč.
2. Žalobkyně v návrhu uvedla, že s žalovanou uzavřela smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 4. 1. 2025 (dále také jako „Smlouva“) na základě které byl žalované poskytnut úvěr jiný než na bydlení až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím, přičemž první splátka byla splatná dne 3. 2. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 28. 6. 2026. Smlouva byla uzavřena na dálku, kdy žalovaná vyplnila žádost o poskytnutí úvěru a poskytla údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila její úvěruschopnost. Smlouva byla s žalovanou uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaná přihlásila pomocí dvou faktorového ověření. V prostoru klientského profilu byl žalované nejprve zpřístupněn formulář SECCI, tj. standartní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru, který odsouhlasila kliknutím na opt-in volbu „podepisuji“. Žalované byly posléze Smlouva a formulář SECCI automaticky zaslány na jí uvedenou emailovou adresu. Úvěr byl žalované vyplácen na bankovní účet č. č. účtu prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobkyně, a to dne 4. 1. 2025 v částce 65 000 Kč, dne 3. 2. 2025 v částce 874 Kč, dne 11. 2. 2025 v částce 2 869 Kč, dne 15. 3. 2025 v částce 3 319 Kč, dne 15. 4. 2025 v částce 337 Kč, dne 29. 4. 2025 v částce 2 165 Kč a dne 29. 4. 2025 v částce 1 556 Kč. Žalovaná si při sjednávání Smlouvy zvolila volitelné služby, a to službu „Anonymizováno“ za poplatek ve výši 417,24 Kč, službu „Anonymizováno“ za poplatek ve výši 990 Kč a informační SMS servis za poplatek ve výši 111,36 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně Smlouvu ke dni 19. 8. 2025 vypověděla. Žalovaná se tak dostala do prodlení s úhradou celého úvěru dne 20. 8. 2025. Žalobkyně dále požaduje po žalované smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru ohledně které se žalovaná dostala do prodlení, a to za období od 20. 5. 2025 do 18. 8. 2025 ve výši 4 733,50 Kč.
3. Žalobkyně ve svém návrhu dále uvedla, že úvěruschopnost žalované byla zkoumána tak, že nejprve byl u žalované zjištěn celkový počet členů žijících s ní ve společně hospodařící domácnosti a těch majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené žalovanou při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené žalovanou, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Tyto informace žalovaná sdělila žalobkyni. Žalobkyně dále lustrovala žalovanou v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, v registru neplatných dokladů, v registru PČR hledaných osob, v registru politicky aktivních osob, v katastrálním rejstříku, v registru „sankční seznamy“, v registru historie klienta a v registrech NRKI a BRKI. Dále žalobkyně vycházela z informací o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonávány na účtech žalované. Případně žalobkyně vycházela z žalovanou předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících její pravidelný příjem. Žalobkyní ověřená výše čistého příjmu žalované činila 25 000 Kč.
4. Soud vyzval žalobkyni, aby písemně doplnila svá tvrzení obsažená v návrhu, označila důkazy a předložila soudu veškeré listin y, jichž se v návrhu dovolává. Žalovaná se ve lhůtě nevyjádřila, a proto soud opětovně vyzval žalobkyni k doplnění svých tvrzení a označení důkazů. Žalobkyně zaslala soudu dne 20. 5. 2026 přípis ve kterém upřesnila celkovou částku, kterou žalovaná na svůj dluh uhradila. Žalovaná na svůj dluh uhradila dne 3. 2. 2025 částku 1 394 Kč, dne 11. 2. 2025 částku 4 509,34 Kč, dne 14. 3. 2025 částku 5 079,55 Kč, dne 14. 4. 2025 částku 511,61 Kč, dne 29. 4. 2026 částku 2 381,17 Kč a dne 29. 4. 2025 částku 3 294,88 Kč. Žalovaná tak na svůj dluh uhradila celkem 17 170,55 Kč, z toho 11 122,33 Kč bylo žalobkyní započteno na jistinu a 6 048,22 Kč započteno na příslušenství. Po podání žaloby žalovaná neuhradila ničeho.
5. Soud vyzval žalovanou, aby se k žalobě vyjádřila. Současně soud vyzval žalovanou, aby sdělila, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se nevyjádřila; žalobkyně udělila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v žalobním návrhu. Soud proto v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále také jako „o. s. ř. “) ve věci rozhodl, aniž k jejímu projednání nařídil jednání.
6. Soud má za prokázaný tento skutkový stav.
7. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 4. 1. 2025 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru (prokázáno rámcovou smlouvou pro spotřebitelský úvěr s měsíčním splácením „Anonymizováno“ a pro revolvingový spotřebitelský úvěr „Anonymizováno“), a to distančním způsobem. První denní splátka byla splatná dne 3. 2. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 28. 6. 2026. Úvěr byl žalované vyplácen na bankovní účet prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobkyně, a to dne 4. 1. 2025 v částce 65 000 Kč, dne 3. 2. 2025 v částce 874,66 Kč, dne 11. 2. 2025 v částce 2 869,88 Kč, dne 15. 3. 2025 v částce 3 319,26 Kč, dne 15. 4. 2025 v částce 337,19 Kč, dne 29. 4. 2025 v částce 2 165,12 Kč a dne 29. 4. 2025 v částce 1 556,22 Kč. Celkem tedy žalovaná čerpala úvěr ve výši 76 122,33 Kč (prokázáno přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli). Žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela z údajů jí poskytnutých, zejména o příjmech, výdajích a domácnosti, které dále ověřovala z dostupných registrů a listin (včetně bankovních výpisů a potvrzení o příjmu). Současně provedla šetření v relevantních evidencích, z nichž nevyplynula existence exekucí ani insolvenčního řízení. Ověřený čistý měsíční příjem žalované činí 52 250 Kč (prokázáno výpisem identifikovaných příjmů). Výše čistého měsíčního příjmu uvedeného žalovanou činí 45 000 Kč. Výše pravidelných měsíčních výdajů žalované na půjčky činí 3 500 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení činí 6 000 Kč, další nezbytné výdaje činí 2 000 Kč a ostatní zbytné výdaje žalované činí 1 000 Kč (prokázáno výpisem o posouzení úvěruschopnosti u společnosti právnická osoba). Žalobkyně dále identifikovala žalovanou prostřednictvím služby BankID (prokázáno autorizací ověření totožnosti). Dle tvrzení žalobkyně žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, přičemž žalovaná netvrdila ani neprokazovala opak, a proto žalobkyně Smlouvu ke dni 19. 8. 2025 vypověděla (prokázáno emailem o vypovězení smlouvy). Právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 12. 2025 a potvrdením o podaji doporučenej zásielky ze dne 16. 12. 2025). Z ostatních žalobkyní předložených důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci.
8. Dle § 588 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (ustanovení o smlouvě o úvěru) a podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované částku 76 122,33 Kč. Dle tvrzení žalobkyně uhradila žalovaná na svůj dluh před podáním žaloby celkem částku 17 170,55 Kč. Žalovaná netvrdila ani neprokazovala opak.
11. Soud má za to, že již z žalobkyní uvedených tvrzení jednoznačně plyne, že tato nesplnila svoji zákonnou povinnost o řádném prověření schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr, resp. touto svojí zákonnou povinností se zabývala pouze zcela povrchně a nedostatečně, když od žalované nevyžádala zejména výplatní pásky, smlouvy dokládající čerpání jiných úvěrů, nájemní smlouvu apod. a tyto řádně neposoudila. Jedná se o typické listin y prokazující finanční situaci žalované, na jejichž vyžádání žalobkyně rezignovala a příjmovou stránku posoudila zcela obecně a povrchně. Nadto se žalobkyně vůbec nezabývala výdajovou stránkou žalované, tedy tím, jaké jsou její další nezbytné výdaje (například výdaje na nájemné, telefon, jízdné atd.). Žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované na základě údajů jí sdělených, zejména ohledně složení společně hospodařící domácnosti, výše příjmů a pravidelných výdajů, přičemž soud má za to, že tyto údaje dostatečně neověřila. Vůbec tedy nezkoumala výdajovou stránku žalované. Z výše uvedeného je tedy patrné, že žalobkyně pouze obecně a pro forma lustrovala žalovanou ve výše uvedených registrech, aniž by si od ní vyžádala listin y dokládající její finanční možnosti. Z těchto důvodů má soud za to, že žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalované.
12. Soud si je vědom toho, že výklad zákona o spotřebitelském úvěru by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou, kdy nelze očekávat hlubší systematické prověřování pravosti a správnosti předložených podkladů, nejsou-li zcela zjevně falešné, nicméně určité podklady musí být k ověření zásadních tvrzení spotřebitele opatřeny a údaje v nich uvedené musí být odborně posouzeny. Pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat, byť v některých oblastech jen racionálním odhadem. Neověření uváděných údajů se jeví u žalobkyně jako účelové, ve snaze uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.
13. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalované podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Nedostatečný způsob zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně pak má v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za následek neplatnost smlouvy o úvěru, a to neplatnost absolutní, k níž soud podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru přihlíží z úřední povinnosti.
14. Soud pro úplnost konstatuje, že podle shora citovaného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění, je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatnost uzavřené smlouvy, která je konstruována jako neplatnost relativní. Tato zákonná úprava však zapracovává směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, a dané ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat v souladu s unijním právem. Soudní dvůr Evropské unie k žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-Finance s.r.o. v. GK, v bodě 34. uvedl, že „[…] účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48, a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti.“ V bodě 46. pak soudní dvůr uzavřel, že „[…] články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Důsledkem nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je tedy podle Soudního dvora Evropské unie absolutní neplatnost smlouvy.
15. Uvedené je v souladu rovněž s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , podle kterého by obecné soudy měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Podle Ústavního soudu pak uložením a řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková.
16. Na základě shora uvedeného soud posoudil stranami uzavřenou Smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. V důsledku absolutní neplatnosti Smlouvy včetně všech jejích součástí je nutno vztah mezi účastníky vypořádat podle pravidel o bezdůvodném obohacení dle § 2991 o. z., neboť k čerpání finančních prostředků ze strany žalované došlo, když jí byly zaslány na bankovní účet, přičemž tato částka činila 76 122,33 Kč. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem 17 170,55 Kč. Žalobě tak lze vyhovět pouze do výše bezdůvodného obohacení, tj. do částky 58 951,78 Kč. Z uvedené částky pak nelze žalobkyni přiznat úrok z prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ani v zákonné výši, nýbrž je nutno uložit žalované úhradu dlužné částky ve lhůtě stanovené za obdobné aplikace ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Jinak by totiž soud zvýhodňoval žalobkyni za situace, kdy řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované.
17. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Z citovaného ustanovení vyplývá, že se v tomto případě zákon cíleně odchyluje od obecné právní úpravy vydání bezdůvodného obohacení v případě plnění z neplatné smlouvy a spotřebitel se může ocitnout v prodlení teprve po uplynutí určené přiměřené lhůty k vrácení jistiny poskytnutého úvěru. Vzhledem k absenci tvrzení i důkazních návrhů k této otázce ze strany žalované, která mohla argumentovat pro určení jiné lhůty, soud určil jako přiměřenou lhůtu 3 dny od právní moci rozsudku.
18. Co do zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II).
19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu nesplacené jistiny ve výši 58 951,78 Kč, naopak nebyla úspěšná ve zbytku požadovaného nároku v částce celkem 18 366,11 Kč. Byla tedy úspěšná v rozsahu přibližně 76,25 % a neúspěšná v rozsahu přibližně 23,75 %, tedy rozdíl úspěchu a neúspěchu činí přibližně 52,50 %.
20. Celkové účelně vynaložené náklady žalobkyně činí 17 103 Kč a sestávají z následujících položek:
a. soudní poplatek ve výši 3 093 Kč dle položky 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích;
b. odměna za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), po 4 220 Kč podle § 7 bod 5 a. t. za 3 úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, žaloba;
c. paušální náhrada hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. za uvedené 3 úkony.
S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu přiznal soud žalobkyni 52,50 % z částky 17 103 Kč, tedy 8 979 Kč.
21. O lhůtách k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 8. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu či exekuce podle exekučního řádu.