Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 16/2026-41
Okresní soud ve Vsetíně rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Pavlíkovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno
o zaplacení 24 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 29. 12. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 500 Kč, nákladů na upomínkování ve výši 1 000 Kč a úrokového příslušenství. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 29. 11. 2024 Smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 24 500 Kč. Úroky z úvěru měly být hrazeny v měsíčních splátkách 3 675 Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář, dostal se do prodlení. Žalobkyně žalovaného upomínala, ale marně. Úvěr byl tedy zesplatněn dopisem ze dne 21. 10. 2025. Žalobkyně tak požaduje zaplacení dlužné jistiny 24 500 Kč, nákladů na upomínkování 1 000 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 24 500 Kč od 5. 11. 2025 do zaplacení.
2. Soud nevydal v této věci elektronický platební rozkaz s ohledem na požadovaný smluvní úrok, kdy tento nárok žalobkyně byl již v této fázi řízení hodnocen jako požadavek, který zřejmě nemůže být přiznán.
3. V podání ze dne 27. 2. 2026 žalobkyně tvrdila, že při posuzování úvěruschopnosti postupovala v souladu se zákonnými i smluvními ustanoveními, učinila všechny nezbytné kroky, které lze v těchto případech očekávat. Posoudila zejména schopnost žalovaného splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění jeho dosavadních závazků. Žalobkyně rovněž zjišťovala, zda již žalovaný čerpá úvěr úročený pevnou či pohyblivou sazbou, zda u něj probíhá záporná amortizace či zda se jedná o úvěr s tzv. balonovou splátkou. Od žalovaného si vyžádala doklady totožnosti a výpisy z účtu za poslední 3 kalendářní měsíce. Žalobkyně využívá služeb dvou externích společností (Anonymizováno právnická osoba. a Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno) specializujících se na analýzu úvěruschopnosti a finanční data. Za pomocí nástrojů označených společností získává žalobkyně analýzu úvěruschopnosti a surová finanční data, což fakticky nahrazuje výpis z bankovního účtu v běžném formátu PDF. Klient v rámci fáze vyřizování úvěru sám ve svém online bankovnictví autorizuje sdílení finančních dat mezi bankou klienta a mezi společností právnická osoba. Žalovaný tedy nezasílá žalobkyni skeny vygenerovaných výpisů z bankovního účtu, ale rovnou předává strojově čitelná surová data na úrovni banka-poskytovatel služby prostřednictvím API rozhraní. Podoba těchto strojově čitelných dat je ve formátu JSON, ze kterých po procesu vyhodnocení a kategorizace vychází žalobkyně při sestavení profilu úvěruschopnosti klienta. Žalobkyně dále posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr podle následujících podkladů: výpisem z insolvenčního rejstříku, výpisem z databáze odcizených dokladů, výpisem z Centrální evidence exekucí a výpisem z registru SOLUS, případně jiného obdobného registru. Na základě posouzení úvěruschopnosti žalovaného dospěla žalobkyně k závěru, že žalovaný může splácet nové závazky až do výše 11 739 Kč, aniž by tím byla dotčena jeho životní úroveň. Z bankovního účtu žalovaného žalobkyně zjistila, že příjem žalovaného činí 25 346 Kč, náklady na potraviny a běžné zboží domácnosti pak 4 573 Kč a finanční závazky dosahují částky 449 Kč. Extra zůstatek na cokoliv činí 500 Kč, sázení a hazardní hry žalovaný neprovozuje. Žalovaný je svobodný, má vyživovací povinnost k 1 dítěti. Žalobkyně ověřila platnost občanského dokladu žalovaného prostřednictvím lustrace neplatných dokladů, dále prověřila žalovaného v insolvenčním rejstříku (negativní), v CEE (negativní), v rejstříku SOLUS (výborná platební morálka, jeho měsíční závazky činí 0 Kč) a v interní databázi (pozitivní nebo žádné zkušenosti). Minimální částka za bydlení byla stanovena na 4 000 Kč, za potraviny pak 4 573 Kč. V návaznosti na metodiku zjišťování finančních závazků byly u žalovaného zjištěny finanční závazky nalezené na bankovním účtu (449 Kč), sdělené organizací SOLUS (0 Kč) a žalovaným (9 000 Kč). Pro zjištění, jakou si klient může vzhledem k své finanční situaci dovolit splátku úvěru tak, aby se jeho životní úroveň a standardy, na které je zvyklý, nesnížily, žalobkyně využívá vzorec: od nejnižšího zjištěného příjmu jsou odečteny nejvyšší zjištěné náklady na bydlení (pronájem, energie a veškeré ostatní), poté jsou odečteny nejvyšší zjištěné náklady na potraviny a běžné nákupy domácnosti. Následuje odečtení nejvyšších současných finančních závazků žalovaného. Dále jsou odečteny náklady na sázení a hazardní hry. Od zbylé hodnoty je odečtena hodnota Extra. Pokud je zůstatková hodnota dostatečná na to, aby z ní bylo možné měsíčně hradit splátku úvěru, která je tvořena částečně úrokem a částečně jistinou, pak může být klientu předložena nabídka úvěru. Tak bylo dospěno k částce 5 927 Kč coby finančnímu zůstatku, žalovaný měl tedy dostatečný zůstatek na splácení měsíční splátky úvěru, která dle úvěrové smlouvy činila 3 675 Kč. Žalovaný na předmětný uhradil 7 splátek po 3 675 Kč, celkem tedy 25 725 Kč.
4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále též „o. s. ř.”), a rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil skutková zjištění a z nich tento závěr o skutkovém stavu věci.
5. Žalobkyně uzavřela dne 29. 11. 2024 s žalovaným Smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. hodnota, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 24 500 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného č. č. účtu. Úvěr byl sjednán na dobu 12 měsíců, zápůjční úroková sazba činila 15 % p. m., RPSN pak 436 %. Žalovaný tak měl vrátit celkovou částku 68 600 Kč. Příloha č. hodnota smlouvy (Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele) upravovala proces posuzování klienta, zda je schopen hradit úvěr, lustrace žalovaného, informace o žalovaném ohledně příjmů, výdajů, jeho nákladů a finančních závazků. Obsah této přílohy byl totožný s Přílohou č. 1 z podání žalobkyně ze dne 27. 2. 2026. Žalovanému byly rovněž poskytnuty Předsmluvní informace ohledně RPSN, tabulky umoření a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Z účtu žalovaného č. č. účtu byla zaslána žalobkyni 1 Kč jako verifikační platba. Poskytnutí částky 24 500 Kč žalobkyně doložila výpisem z internetového bankovnictví. Žalovaný byl upomínán k úhradě dlužné splátky prostřednictvím e-mailů i dopisů. Předžalobní upomínkou ze dne 21. 10. 2025 byl žalovaný opět vyzván k úhradě dlužné částky, bylo mu oznámeno zesplatnění úvěru. Zaslání předžalobní upomínky bylo doloženo podacím lístkem pošty. Totožnost žalovaného byla ověřena z občanského průkazu a řidičského průkazu. Žalovaný prostřednictvím listiny Souhlas se zpracováním osobních údajů souhlasil s nahráním PDF bankovních výpisů pro příslušného správce. Z Datového výstupu z Credit Info CEE bylo zjištěno, že žalovaný byl lustrován v insolvenčním rejstříku (s negativním záznamem), v negativním registru SOLUS (bez negativního záznamu), v pozitivním registru SOLUS (výsledek 0 Kč) a v CEE (bez aktivní exekuce).
6. Po právní stránce posoudil soud projednávanou věc podle následujících zákonných ustanovení.
7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
9. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele tak, že jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
11. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.
12. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle § 1796 o. z. je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.
14. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Soud se v dané souvislosti nejprve zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy, a to z hlediska posouzení úvěruschopnosti, jakožto zákonné předsmluvní povinnosti žalobkyně.
16. Žalobkyně ohledně posuzování úvěruschopnosti uvedla, že postupovala v souladu se zákonnými i smluvními ustanoveními a učinila všechny nezbytné kroky. Posoudila zejména schopnost žalovaného splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění jeho dosavadních závazků. Žalobkyně rovněž zjišťovala, zda již žalovaný čerpá úvěr úročený pevnou či pohyblivou sazbou, zda u něj probíhá záporná amortizace či zda se jedná o úvěr s balonovou splátkou. Od žalovaného si vyžádala doklady totožnosti a výpisy z účtu za poslední tři kalendářní měsíce. Žalobkyně provedla lustrace žalovaného v různých databázích a registrech. Minimální částka za bydlení byla stanovena na 4 000 Kč, za potraviny pak 4 573 Kč. V návaznosti na metodiku zjišťování finančních závazků byly u žalovaného zjištěny finanční závazky nalezené na bankovním účtu (449 Kč) a sdělené organizací SOLUS (0 Kč). Žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný může splácet nové závazky až do výše 5 927 Kč.
17. Soud však dospěl k závěru, že žalobkyně řádně a úplně nedoložila podklady, na základě kterých byla úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumána, doložila pouze fotokopie dokladů totožnosti a odkazovala na Přílohu č. hodnota, v níž jsou uvedeny tvrzené příjmy a výdaje žalovaného, které však nejsou žádným způsobem prokázány. Soud má dále za to, že ze strany poskytovatele úvěru nebyly nijak zkoumány výdaje žalovaného, např. konkrétní náklady na bydlení, výdaje na dítě a ačkoli měl být posuzován stav účtu žalovaného za tři měsíce, nebyl doložen ani jeden výpis z účtu, ze kterého by byly zjistitelné i běžné měsíční výdaje. Žalobkyně tak zřejmě pouze formálně vykázala úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, aniž by se blíže jeho poměry zabývala. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost řádně.
18. Za dané situace soud dovodil, že nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného z hlediska příjmové a výdajové stránky, čímž nebylo ani prokázáno, že by žalovaný byl schopen úvěr splatit. Lze tak uzavřít, že žalobkyně před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného po formální i materiální stránce, respektive, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena na základě nezbytných, spolehlivých informací a dle výsledku takového posouzení musela mít žalobkyně důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.
19. Při právním hodnocení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok. Současně se tato smlouva řídila i úpravou zákona o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 tohoto zákona šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stíhala žalobkyni jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného, zejména porovnáním jeho příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak to ukládá § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť nedokázala doložit dostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Důsledek porušení povinnosti žalobkyně dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu, také s ohledem na výklad čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, obsažený v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 vydaného ve věci C-679/18, tak jak uvedl Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 31. 5. 2021 č. j. 29 ICdo 3/2021-55. Dle tohoto výkladu musejí být čl. 8 a 23 citované směrnice vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě obsažené v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, aby byla sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele uplatněna pouze tehdy, pokud spotřebitel tuto neplatnost namítne.
20. Nad rámec důvodu neplatnosti smlouvy z titulu výše uvedených zákonných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru soud dovodil absolutní neplatnost úvěrové smlouvy podle § 588 ve spojení s § 1796 o. z. Žalobkyní byl dle smlouvy poskytnut úvěr ve výši 24 500 Kč se smluvním úrokem 15 % p. m. Taková výše smluvního úroku se zjevně příčí dobrým mravům. Žalobkyně vystupovala při uzavření smlouvy jako profesionální poskytovatel úvěrů, zatímco žalovaný byl spotřebitelem. Na takový vztah je nutno klást zvýšené požadavky na poctivost, transparentnost a respekt k ochraně slabší smluvní strany. Sjednaný úrok představuje mimořádně vysoké úplatné zatížení spotřebitele. Při prostém ročním přepočtu jde o sazbu dosahující 180 %, tedy sazbu zcela excesivní a zjevně neodpovídající obvyklé ceně peněz na trhu ani zvýšené rizikovosti nebankovního úvěrování. Takto sjednaný úrok již v relativně krátké době vede k nárůstu dluhu v rozsahu, který je ekonomicky neobhajitelný a pro spotřebitele fakticky neúnosný. Takové ujednání nezakládá spravedlivou rovnováhu práv a povinností stran, ale vytváří hrubě nerovné postavení ve prospěch žalobkyně jako profesionála na úkor žalovaného jako spotřebitele.
21. Soud přihlédl i k tomu, že judikatura dlouhodobě považuje za rozporné s dobrými mravy takové úroky, které podstatně a zjevně přesahují sazby obvyklé v době a místě sjednání, zejména jsou-li uplatněny vůči spotřebiteli a spojeny s jeho slabším postavením (srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3308/16, nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 a usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2841/2018). Závěr o neplatnosti pro rozpor s dobrými mravy vychází z konkrétních okolností dané věci spočívající v nepřiměřené výši sjednaného úroku, v postavení žalobkyně jako profesionálního nebankovního věřitele naproti postavení žalovaného jako spotřebitele. Za této situace soud uzavírá, že ujednání o odměně za poskytnutí úvěru překročilo meze smluvní volnosti a poctivého obchodního styku natolik, že je nelze právně chránit. Úvěrová smlouva je proto neplatná i pro rozpor s dobrými mravy. K této neplatnosti soud přihlédl i bez návrhu.
22. Z těchto důvodů soud posoudil nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 24 500 Kč, od kterých bylo nutno odečíst částku 25 725 Kč, kterou žalovaný na předmětnou pohledávku dosud uhradil. Jelikož žalovaný zaplatil víc, než obdržel od žalobkyně, soud žalobu zamítl. V důsledku absolutní neplatnosti smlouvy pozbyla žalobkyně též právo na zaplacení veškerých nároků odvíjejících se od smluvních ujednání (tedy úroků z prodlení od tvrzené splatnosti, poplatků, úroků z úvěru), a proto byly tyto nároky jako nedůvodné zamítnuty.
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Soud při stanovení poměru úspěchu a neúspěchu účastníků zohlednil i žalobou požadované příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalovaný jakožto v řízení úspěšnější strana sporu by měl právo na náhradu nákladů řízení, avšak z obsahu spisu vzhledem k jeho pasivitě nevyplývá, že by mu v řízení vznikly jakékoliv náklady, které by mu bylo možné přiznat.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.