Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
22 C 82/2026-29
Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Alžbětou Fuchsovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o 41 977,40 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 34 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně od 5. 11. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 991,36 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 34 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně od 5. 11. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 991,36 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 41 977,40 Kč s tvrzením, že mezi žalovanou a žalobkyní byla dne datum uzavřena úvěrová smlouva, a to elektronickou formou, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala vyčerpaný úvěr žalobkyni vrátit spolu se smluvním úrokem v podobě měsíčních splátek ve výši 2 000 Kč. Za dobu trvání smluvního vztahu se však žalovaná dostala do prodlení s řádným splácením smluvených splátek, když neuhradila splátku splatnou ke dni 15. 7. 2025. Celkem žalovaná uhradila na vyčerpaný úvěru částku 6 000 Kč. Z důvodu prodlení žalované využila žalobkyně svého oprávnění a v souladu se smlouvou o úvěru dne 21. 10. 2025 úvěr zesplatnila. Předmětnou žalobou se tak žalobkyně domáhal úhrady dlužné jistiny ve výši 39 789 Kč, smluvního úroku v kapitalizované výši 5 689,39 Kč, smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny v konečné výši 2 188,40 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání vyslovili souhlas, přičemž souhlas žalované je dovozen dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. , když se žalovaná ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřila.
3. Provedeným dokazováním soud z listinných důkazů předložených žalobkyní ke skutkovému stavu zjistil, že dne datum byla mezi žalovanou a žalobkyní uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. anonymizováno (dále jen „smlouva“), ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěrový rámec ve výši 40 000 Kč. Vyčerpaný úvěr se žalovaná zavázala splácet spolu s úrokem ve výši 57,99 % p.a. v podobě minimálních měsíčních splátek ve výši 5 % z aktuální dlužné jistiny. RPSN úvěru činila 76,18 %. Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku. Žalobkyně předložila soudu doklad o poukázání částky 40 000 Kč dne 9. 4. 2025 na účet žalované č. č. účtu, který žalovaná specifikovala v rámci Smlouvy. Vyplacení úvěru má soud za prokázané též ze sdělení právnická osoba opatřené soudem. Z tvrzení žalobkyně má soud dále za prokázané, že žalovaná uhradila na vyčerpaný úvěr celkem částku 6 000 Kč, a to v podobě tří měsíčních splátek po 2 000 Kč uhrazených ve dnech 25. 4. 2025, 25. 4. 2025 a 23. 6. 2025. V prodlení se ocitla žalovaná s úhradou splátky splatné dne 15. 7. 2025. Z důvodu prodlení žalobkyně zesplatnila úvěr, o čemž žalovanou informovala dopisem ze dne 21. 10. 2025, zahrnujícím též předžalobní výzvu. Žalovaná však po zesplatnění žalobkyni ničeho neuhradila.
4. Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
7. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
8. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle § 2993 o. z. věty první plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
10. Na základě zjištěného skutkového stavu a podle shora uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že smlouva o revolvingovém úvěru č. anonymizováno ze dne datum je neplatná, a to pro zjevný rozpor s dobrými mravy, když výše sjednaného úroku činila 57,99 % ročně (přičemž v dubnu 2025 dosahovaly úrokové sazby spotřebitelských úvěrů dle systému časových řad ARAD zveřejňovaného Českou národní bankou 8,15 % ročně), hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 ), a v daném případě byla úroková sazba sjednána ve výši více než sedminásobku obvyklé úrokové sazby. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého souhrnného poplatku by žalobkyně finanční prostředky žalované zcela jistě neposkytla, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z. V daném případě by nemohl obstát argument žalobkyně, že žalovaná byla s podmínkami poskytnutí úvěru, včetně výše úrokové sazby, předem seznámena a souhlasila s ní. Žalobkyni jakožto poskytovateli spotřebitelských úvěrů je ustálená judikatura Nejvyššího soudu ohledně výše úroků jistě známa, a pokud v rozporu s ní nadále poskytuje úvěry s podstatně vyššímu úroky, nemůže z takového jednání profitovat. Při hodnocení souladu smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úroku, s dobrými mravy je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem; žalovaná akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou původním věřitelem, jejíž obsah nemohla reálně nijak ovlivnit. Soud přihlédl rovněž k tomu, že pro případ porušení téže povinnosti, je žalovaná stižena i další podstatnou sankcí, a to smluvní pokutou, stanovenou na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. S ohledem na výše uvedené nelze aplikovat ustanovení o smlouvě o úvěru, tedy § 2395 a násl. o. z. a smlouvu je tak třeba považovat za absolutně neplatnou.
11. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalované částku ve výši 40 000 Kč, žalovaná před podáním žaloby uhradila 6 000 Kč (na základě tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak v řízení nerozporovala), soud tedy částku ve výši 34 000 Kč posoudil jako bezdůvodné obohacení žalované vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalovaná byla vyzvána k plnění, prokazatelně v rámci předžalobní výzvy odeslané dne 21. 10. 2025, ve které jí žalobkyně poskytla lhůtu k plnění do 4. 11. 2025. Ode dne následujícího, tj. od 5. 11. 2025, má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 , a to s ohledem na počátek prodlení žalované (výrok I.).
12. Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní spočívající ve zbylé jistině, smluvním úroku či smluvní pokutě totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena (výrok II.).
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 991,36 Kč, přičemž tato částka představuje 61,92 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80,96 % a úspěchu žalované v rozsahu 19,04 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 927 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 41 977,40 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.