Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
8 C 66/2023-172
Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl soudkyní Mgr. Janou Růžičkovou ve věci
žalobkyně: Anonymizováno sídlem Anonymizováno republika zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 15 618,34 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 618,34 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 16 000 Kč od datum do datum, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 618,34 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 921,97 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč a částky ve výši 2 864 Kč.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 576,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 618,34 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 16 000 Kč od , datum, do , datum, , zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 618,34 Kč od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 921,97 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč a částky ve výši 2 864 Kč.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 576,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Společnost právnická osoba se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 18 864 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi společností právnická osoba a žalovaným byla dne datum uzavřena na základě online žádosti smlouva o úvěru č. hodnota na částku 16 000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit do datum. V žalobě bylo dále uvedeno, že identita žalovaného byla ověřena pomocí verifikační platby spočívající v zaslání částky 1 Kč ze svého účtu, žalovaný při jejím zaslání odsouhlasil všeobecné obchodní podmínky, jejichž součástí byl souhlas se zpracováním osobních údajů a souhlas se zpracováním osobních údajů sdružením SOLUS, jakož i text smlouvy a další dokumenty. Jmenovaná společnost nahlížela dále do registrů k prověření bonity žalovaného. Žalovaný poskytnutou částku neuhradil a společnosti právnická osoba tím vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny denně, tj. na částku 2 864 Kč, a dále nárok na náhradu nákladů za upomínání ve výši 150 Kč. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a následných dílčích smluv o postupování pohledávek byla pohledávka postoupena na společnost právnická osoba
2. V řízení bylo usnesením datum, č. j. 8 C 66/2023-142, rozhodnuto o připuštění, aby namísto společnosti právnická osoba vstoupila do řízení žalobkyně, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek č. Anonymizováno ze dne datum. Dále bylo usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka, rozhodnuto o částečném zastavení řízení co do částky 381,66 Kč (z důvody úhrady částky v insolvenčním řízení žalovaného), předmětem řízení nadále zůstala částka 15 618,34 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 16 000 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 618,34 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 921,97 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 150 Kč a částka ve výši 2 864 Kč.
3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.
4. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav: mezi společností právnická osoba a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč, který měl žalovaný vrátit do datum. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny za každý dne prodlení a poplatek za každou zaslanou písemnou upomínku ve výši 50 Kč. (viz smlouva o úvěru číslo hodnota ze dne datum, obchodní podmínky právnická osoba pro poskytování úvěrů splatných jednorázově (Anonymizováno). Společnost právnická osoba přijala dne datum z účtu č. č. účtu na jméno žalovaného částku 1 Kč (viz výpis z účtu číslo č. účtu za dobu od datum do datum – došlá platba). Žalovanému byla poskytnuta dne datum částka 16 000 Kč (viz výpis účtu číslo č. účtu za dobu od datum do datum – platba – Anonymizováno, vyjádření právnická osoba. ze dne datum pod značkou č. účtu). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky upomínkou ze dne datum, opakovanou výzvou k úhradě ze dne datum a výzvou ze dne datum (viz upomínka ze dne datum, opakovaná výzva k úhradě ze dne datum, předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu ze dne datum). Pohledávka za žalovaného byla společností právnická osoba postoupena na společnost právnická osoba, o čemž byl žalovaný informován (viz smlouva o postoupení pohledávek uzavřená na dobu určitou od datum do datum, oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, společné prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne datum, podací arch ze dne datum). Žalovaný byl k úhradě vyzván i prostřednictvím právního zástupce (viz výzva před podáním žaloby ze dne datum, podací arch ze dne datum). Další důkazy byly pro nadbytečnost zamítnuty.
5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje
7. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle § 2 odst. 3 věty prvé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vázaným spotřebitelským úvěrem je spotřebitelský úvěr, který je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, s výjimkou spotřebitelského úvěru na bydlení.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet
11. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle ust. § 87 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
13. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 platí, že: „Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“
14. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, pak bylo dovozeno, že : „Je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá.“
15. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025 má spotřebitel povinnost tvrdit a prokázat, jaká je doba přiměřená jeho možnostem k vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru.
16. Na základě shora uvedeného, po zhodnocení všech uvedených důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém a právním stavu věci: mezi společností právnická osoba a žalovaným byla, dle tvrzení v žalobě, uzavřena distančním způsobem smlouva o úvěru č. hodnota, která je svou povahou spotřebitelskou smlouvou ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru pak bylo povinností poskytovatele, tj. společností právnická osoba, posoudit před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy o úvěr úvěruschopnost žalovaného. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného však spočívalo v toliko lustracemi v bankovních a jiných registrech či v insolvenčním rejstříku, žádné další bližší údaje (osobní poměry, příjmová, výdajová stránka atd.) nebyly po žalovaném požadovány, zkoumány, natož prověřovány. Dané posouzení úvěruschopnosti nelze považovat i s ohledem na rozhodnutí rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, za dostačující.
17. Na základě výše uvedeného proto soud nemá zato, že by žalobkyně dostála povinnosti řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného a předmětná smlouva o úvěru je tak absolutně neplatná dle § 580 odst. 1 o. z. a § 588 odst. 1 o. z. Žalovaný má tak povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu, jejíž poskytnutí bylo prokázáno, a to dle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jako specifické bezdůvodné obohacení. Žalovanému proto soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 618,34 Kč (výrok I. tohoto rozsudku) a zbylé nároky žalobkyně pak soud zamítl včetně zákonného úroku z prodlení (výrok II. tohoto rozsudku).
18. Ohledně zákonných úroků z prodlení soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dle kterého ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské smlouvě je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci neprověřených úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších poplatků a úroků, navíc v nové době splatnosti, která je buď dohodnuta mezi stranami nebo v případě sporu určena soudem a neodvisí od výzvy věřitele ale od možností a schopností dlužníka (žalovaného). Nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1968 o. z. a § 1970 o. z. tak věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka se splacením poskytnuté jistiny. Protože mezi účastníky k dohodě o splatnosti povinnosti vrátit poskytnutou jistinu nedošlo a žalovaný ji nevrátil ani na výzvu, vyšel soud z toho, že mezi účastníky je spor o stanovení této splatnosti a fakticky ji určil až svým rozhodnutím. S ohledem tedy na to, že dosud nenastala splatnost zbývající části jistiny, nemohl (prozatím) nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení vzniknout.
19. S ohledem na nečinnost žalovaného soud nemohl učinit žádná skutková zjištění k jejím aktuálním příjmovým a majetkovým poměrům, tj. k možnostem žalovaného vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelného úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025 sp. zn. 33 Cdo 1902/2025), proto byla splatnost stanovena v souladu s obecnou třídenní pariční lhůtou (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Řízení bylo vedeno o zaplacení částky 18 864 Kč s příslušenstvím, přičemž soud přiznal žalobkyni částku 15 618,34 Kč. Současně byla žaloba vzata zpět co do částky 381,66 Kč uhrazené v rámci insolvenčního řízení žalovaného, k částečnému zastavení tak došlo na základě chování žalovaného. Celkově tak žalobkyně byla úspěšná co do částky 16 000 Kč (tj. 85 %), co do zbývajícího předmětu řízení v částce 2 864 Kč pak byl úspěšný žalovaný (tj. 15 %), Přiznaná částka nákladů řízení ve výši 1 576,4 Kč tak představuje 70 % (rozdíl úspěchu žalobkyně představující 85 % a úspěchu žalovaného představující 15 %). 100 % nákladů řízení žalobkyně by bylo představováno částkou 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí, výzva k plnění, sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.