Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 29/2026-91

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované

pro zaplacení částky 111 098,20 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni pohledávku ve výši 62 357 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 62 357 Kč ve výši 11,50 % ročně od 28. 8. 2025 do zaplacení, a to vše do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, podle které je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni pohledávku ve výši 48 741,20 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 34 552 Kč ve výši 11,50 % ročně od 28. 8. 2025 do zaplacení, úrok ve výši 72,84 % p.a z částky 79 028,36 Kč od 28. 8. 2025 do 20. 9. 2025 ve výši 3 678,24 Kč, úrok ve výši 12 % p.a z částky 79 028,36 Kč od 21. 9. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28. 8. 2025 dosáhne částky 297 273 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 5 358,24 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni pohledávku ve výši 62 357 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 62 357 Kč ve výši 11,50 % ročně od 28. 8. 2025 do zaplacení, a to vše do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba, podle které je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni pohledávku ve výši 48 741,20 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 34 552 Kč ve výši 11,50 % ročně od 28. 8. 2025 do zaplacení, úrok ve výši 72,84 % p.a z částky 79 028,36 Kč od 28. 8. 2025 do 20. 9. 2025 ve výši 3 678,24 Kč, úrok ve výši 12 % p.a z částky 79 028,36 Kč od 21. 9. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28. 8. 2025 dosáhne částky 297 273 Kč, se zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 5 358,24 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 27. 1. 2026 domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky řízení byla dne 1. 2. 2025 distančním způsobem uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota (dále jen „smlouva“), na jejímž základě byly žalované bezhotovostně poskytnuty finanční prostředky ve výši 80 000 Kč. Úvěr byl žalované vyplacen dne 3. 2. 2025 na účet uvedený ve smlouvě. Žalovaná se zavázala tento úvěr splatit, tj. jistinu spolu s úrokem ve výši 72,84 % p.a. ve 48měsíčních splátkách po 5 881 Kč, splatných vždy k 22. dni každého měsíce počínaje březnem 2025. Dále bylo sjednáno pojištění úvěru, za které se žalovaná zavázala hradit částku 720 Kč měsíčně. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, konkrétně e-mailovou komunikací, a byla podepsána žalovaným prostřednictvím jedinečného kódu. Oznámení o schválení úvěru, včetně splátkového kalendáře, bylo žalované doručeno na e-mailovou adresu uvedenou ve smlouvě. Žalovaná však své smluvní povinnosti neplnila řádně a dostala se do prodlení s úhradou splátek. Do dne zesplatnění úvěru uhradila pouze tři splátky celkové výši 17 643 Kč. V důsledku prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokuty ve výši 998 Kč a náhradu nákladů spojených s prodlením ve výši 400 Kč, jak bylo sjednáno ve smlouvě. Dne 26. 8. 2025 došlo v souladu s bodem 6.3 smlouvy k zesplatnění celého úvěru, neboť žalovaná byla v prodlení s úhradou splátky č. hodnota o více než 65 dnů. Ke dni zesplatnění činila nová jistina úvěru, zahrnující dosud nesplacenou jistinu v částce 79 028,36 Kč a přirostlé úroky ke dni zesplatnění ve výši 14 323,47 Kč. Nová jistina činí celkem částku 93 351,83 Kč. Dále žalobkyně žádá náhradu smluvní pokuty dle bodu 6.1. smlouvy, tj. smluvní pokuty ve výši 998 Kč a náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč. Dále žalobkyni vznikl nárok na smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy, která činí 0,1 % denně z nové jistiny úvěru ve výši 93 351,83 Kč, za období od 28. 8. 2025 do dne vyhotovení této žaloby, což je částka 14 189,20 Kč. Žalobkyně tak požaduje zaplacení částky 96 909 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 96 909 Kč ve výši 11,5 % ročně od 28. 8. 2025 do zaplacení, zaplacení částky smluvní pokuty ve výši 14 189 Kč, úroku ve výši 72,84 % p.a z částky 79 028,36 Kč od 28. 8. 2025 do 20. 9. 2025 ve výši 3 678,24 Kč, úroku ve výši 12 % p.a z částky 79 028,36 Kč od 21. 9. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28. 8. 2025 dosáhne částky 297 273 Kč. Žalovaná tyto částky neuhradila ani po předžalobní výzvě právní zástupkyně žalobkyně.

2. Před poskytnutím úvěru byla žalobkyní prověřena schopnost žalované splácet úvěr na základě dokladů a informací poskytnutých žalovanou, včetně dokladů o příjmech a jejího prohlášení. Dále byly využity externí databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti, konkrétně registry SOLUS a NRKI, a byl proveden interní scoringový model založený na bodovém hodnocení. Žalobkyně rovněž ověřila, že žalovaná nebyla evidována v insolvenčním rejstříku, neměla u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, její doklad totožnosti nebyl neplatný, její zaměstnavatel nebyl v insolvenci a obchodník, který s žalovanou jednal, úvěr doporučil ke schválení. Na základě těchto zjištění žalobkyně vyhodnotila, že žalovaná má dostatečné volné zdroje ke splácení úvěru.

3. Přípisem zdejšího soudu ze dne 24. 2. 2026 byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dnů od doručení přípisu doplnila svá tvrzení ohledně skutečnosti, jakým způsobem posuzovala právní předchůdkyně žalobkyně při poskytování úvěrů schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a dále, aby označila důkazy k doplněným tvrzením. Žalobkyně svá tvrzení doplnila tak, že vycházela z informací poskytnutých žalovanou, kdy tato doložila čistý měsíční příjem ve výši 29 800 Kč, její měsíční náklady byly stanoveny na 15 960 Kč. Po odečtení rezervy 1 000 Kč byly volné zdroje ke splácení vyčísleny na 12 840 Kč. Ohledně výdajů vycházela pouze z prohlášení žalované o jejích výdajích, kdy k nákladům na bydlení žalovaná uvedla, že její měsíční náklady na bydlení (nájemné a inkaso) činí 7 500 Kč, žije ve společné domácnosti s jedním dítětem, ke kterému má vyživovací povinnost ve výši 3 500 Kč a u osobních nákladů vycházela z částky životního minima ve výši 4 860 Kč. Žalobkyně tuto částku převzala jako výchozí údaj, protože neměla k dispozici žádné doklady, které by výši nákladů na bydlení potvrzovaly nebo vyvracely.

4. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, přestože jí byla žaloba řádně doručena, v řízení zůstala zcela pasivní.

5. Z listin předložených žalobkyní byl zjištěn následující skutkový stav:

6. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru číslo hodnota ze dne 3. 2. 2022včetně doručenky od žalované ze dne 7. 2. 2025, ve spojení s dodatkem číslo hodnota k této smlouvě ze dne 3. 2. 2025 bylo zjištěno, že účastníci řízení tohoto dne spolu uzavřeli s pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 80 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 72,84% p.a., RPSN činilo 102,82 %, a to ve 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 881 Kč. Celkem měla žalovaná žalobkyni uhradit částku 247 728 Kč. Splátky byly splatné vždy do 22. dne v měsíci, počínaje kalendářním měsícem, který následuje po měsíci, kdy byla částka úvěru vyplacena. Pojištění schopnosti splácet úvěr bylo sjednáno ve výši 13,95 % ze splátky měsíčně. Pro případ prodlení žalované se splátkami úvěru byly sjednány následující sankce – dostane-li se žalovaná do prodlení s úhradou splátky o 15 dní, vzniká jí povinnost zaplatit náhradu nákladů ve výši 200 Kč za každou opožděnou splátku; při prodlení 30 dní byla navíc sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč pro každou splátku. Celková výše těchto smluvních pokut nesmí překročit částku 2 999 Kč ročně. Pokud prodlení trvá 65 dní, úvěr se automaticky zesplatní – stává se splatná celá zbývající jistina, úroky i dosud vzniklé sankce, a žalovaná byla povinna vše uhradit okamžitě. Pokud tak neučiní, je povinna uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, a zároveň může být požadován zákonný úrok z prodlení, náhrada škody a náklady řízení.

7. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalované byly poskytnuty informace o parametrech úvěru dle , o spotřebitelském úvěru, podrobně specifikované v předchozím odstavci odůvodnění tohoto rozsudku.

8. Z dokumentu „Podpis na dálku“ bylo zjištěno, že smlouva o spotřebitelském úvěru byla technicky uzavřena na dálku prostřednictvím tzv. produktu A, který využívá elektronický podpis pomocí odpovědní SMS. Klient obdržel návrh smluvní dokumentace e-mailem a následně mu byl zaslán jedinečný 10místný podpisový kód jako variabilní symbol platby ve výši 1 Kč na jeho bankovní účet. Tento kód klient použil k podpisu smlouvy tím, že odeslal SMS ve tvaru „Souhlasím, Jméno, Příjmení, PodpisovýKód“. Tímto způsobem došlo k ověření identity klienta (přístup k účtu vedenému na jeho jméno) a k podpisu všech dokumentů.

9. Z dokladu o odeslání ze dne 1. 2. 2025 bylo zjištěno, že žalovaná ze svého účtu číslo č. účtu odeslala žalobkyni 1 Kč pod variabilním symbolem var. symbol.

10. Ze zaslané SMS – informace o vyplacení ze dne 1. 2. 2025 a důkazu o přijaté potvrzovací SMS ze dne 1. 2. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vrátila 1 Kč na účet žalované a žalovaná s pomocí SMS potvrdila uzavření úvěrové smlouvy číslo hodnota.

11. Z oznámení žalobkyně ze dne 4. 2. 2025 bylo zjištěno, že došlo ke schválení úvěru dle smlouvy o úvěru č. hodnota, ve znění Dodatku č. hodnota k této smlouvě.

12. Ze splátkového kalendáře k úvěrové smlouvě č. hodnota bylo zjištěno, že žalovaná měla hradit pravidelné měsíční splátky ve výši 5 881 Kč počínaje 22. 3. 2025, poslední splátka měla být uhrazena nejpozději do 22. 2. 2029. Splátek mělo být celkem hodnota. Z dokumentu se podává, jaká část splátky připadá na úroky z úvěru a jaká část splátky připadá na splátku jistiny, přičemž splátka úroků v každé splátce násobně převyšovala splátku umořování jistiny úvěru.

13. Z přílohy č. hodnota k Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru – Pojištění schopnosti splácet úvěr ze dne 3. 2. 2025 bylo zjištěno, že k úvěrové smlouvě bylo sjednáno pojištění, za které se žalovaná zavázala hradit částku 720 Kč měsíčně.

14. Z přihlášky do pojištění ze dne 1. 2. 2025 bylo zjištěno, že se žalovaná přihlásila ke skupinovému pojištění schopnosti splácet úvěr, přičemž si vybrala balíček B, za který se zavázala hradit 13,95% splátky úvěru měsíčně, tj. částku 720 Kč měsíčně.

15. Z dokumentu „Pojištění schopnosti splácet úvěry – Informační dokument o pojistném produktu bylo zjištěno, že žalované byly před uzavřením skupinového pojištění poskytnuty informace o parametrech tohoto pojistného produktu

16. Z dokumentu informace o pojištění – pro skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry byl zjištěn rozsah pojištění, a to co se týče škodných událostí, výluky z pojištění a cena pojištění dle jednotlivých balíčků, tj. od 3,33 % do 13,95 % z měsíční splátky úvěru.

17. Z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 3. 2. 2025 bylo zjištěno, že na účet žalované číslo č. účtu byla připsána částka 80 000 Kč.

18. Z dopisu žalobkyně ze dne 23. 7. 2025 bylo zjištěno, že žalovaná byla upomenuta o úhradu splátky 4. splatné dne 22. 6. 2025 a splátky 5. splatné dne 22. 7. 2025 s tím, že je dále povinna uhradit účelně vynaložené náklady na vymáhání ve výši 200 Kč za každou splátku a smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku. Žalovaná byla rovněž upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru.

19. Z dopisu žalobkyně ze dne 22. 8. 2025 bylo zjištěno, že žalovaná byla upomenuta o úhradu splátky 4. splatné dne 22. 6. 2025, splátky 5. splatné dne 22. 7. 2025 a splátky 6. splatné dne 22. 8. 2023 s tím, že je dále povinna uhradit účelně vynaložené náklady na vymáhání ve výši 400 Kč a smluvní pokuty ve výši 998 Kč. Žalovaná byla rovněž upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru.

20. Z dopisu žalobkyně ze dne 26. 8. 2025 bylo zjištěno, že došlo k zesplatnění celého úvěru, neboť se žalovaná dostala do prodlení se splátkami v délce 65 dnů a byla vyzvána k okamžité úhradě částky 96 909 Kč, kdy tato částka představuje původní jistinu úvěru ve výši 79 028,36 Kč, úrok za poskytnutí úvěru přirostlý ke dni zesplatnění úvěru ve výši 14 323,47 Kč, neuhrazené smluvní pokuty ve výši 998 Kč, náhrada nákladů na vymáhání ve výši 400 Kč a pojistné ve výši 2 160 Kč.

21. Z karty klienta (žalované) ke smlouvě č. hodnota bylo zjištěno, že žalovaná řádně a včas uhradila žalobkyni toliko 2 splátky, a to v únoru a březnu 2025, dále opožděně uhradila žalobkyni ještě splátku č. hodnota dne 5. 6. 2025 a od té doby již neuhradila ničeho. Žalovaná tedy uhradila 3 x 5 881 Kč, což je celkem 17 643 Kč. Dále bylo zjištěno, kdy byla žalovaná o úhradu splátek upomenuta, ověřena celková žalovaná částka ve výši 96 909 Kč (bez smluvní pokuty ve výši 14 189,20 Kč).

22. Dne 29.1. 2025 byla žalovaná lustrována v registru SOLUS, a to bez negativního záznamu v tomto registru.

23. Z výpisu z běžného účtu žalované č. č. účtu za období červenec 2023 (2,5 roku před podáním žádosti o úvěr) bylo zjištěno, že příjem žalované ze zaměstnání byl ve výši 23 107 Kč, k tomuto dni činila splátka jiného úvěru částku 2 724,96 Kč, přičemž z informace o úvěrech ke dni 31. 7. 2023 činil zůstatek nesplacení jistiny částku 152 865,21 Kč, úroková sazba činila 11,43 % p.a., žalované zbývalo uhradit 95 řádných splátek a žalovaná neměla žádné dluhy po splatnosti.

24. Z oznámení právnická osoba o provedení platby ze dne 31. 1. 2025 bylo zjištěno, že příjem žalované – výplata od společnosti právnická osoba, činila v prosinci 2024 částku 31 857 Kč a v lednu 2025 částku 27 482 Kč.

25. Z dokumentu „Hodnocení klienta“ ze dne 1. 2. 2025 bylo zjištěno, že žalovaná je zaměstnaná a její čistý měsíční příjem činí 29 800 Kč, mezi její výdaje byla zařazena částka 4 860 Kč životního minima a částka na bydlení 7 500 Kč s tím, že žalovaná má jedno dítě a výživné pro něj představuje částku 3 500 Kč měsíčně. Žalovaná bydlí ve vlastním, je rozvedená a je vyučená. Její celkové příjmy tak činily částku 29 800 Kč, výdaje pak činily částku 15 960 Kč, volné zdroje pak činily 12 840 Kč měsíčně.

26. Z prohlášení klienta ze dne 1. 2. 2025 bylo zjištěno, že žalovaná potvrdila, že byla seznámena se všemi informacemi dle , úvěr bude použit pro osobní potřeby a splácen z vlastních zdrojů, a že nebude použit k financování trestné činnosti. V případě konsolidace bude úvěr použit na úhradu jiných dluhů. Žalovaná souhlasila s výší úroků, byla si vědoma, že jde o nebankovní úvěr. Dále prohlásila, že nemá jiné splatné závazky, exekuce ani insolvence. Potvrdila pravdivost všech údajů, její manžel, pokud existuje, souhlasí s uzavřením smlouvy a případnými závazky. Žalovaná dále prohlásila, že smlouvu uzavírá svobodně, bez tísně, a je schopna úvěr řádně splácet.

27. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací bylo zjištěno, že z hlediska interního scoringu představuje žalovaná střední či mírně zvýšené riziko. Pozitivním faktorem je především skutečnost, že neměla žádné závazky po splatnosti, což svědčí o její schopnosti řádně splácet své finanční závazky. Naopak negativně je hodnocen vyšší počet finančních institucí, u kterých si žalovaná podala žádosti o úvěr (celkem 6). Tento faktor může signalizovat zvýšenou potřebu financování nebo opakované zamítání žádostí, a proto snižuje celkové skóre. Celková výše zadlužení se pohybuje ve střední kategorii, což znamená, že žalovaná již měla určité závazky.

28. Úplným výpisem ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu – registr nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru prokázala žalobkyně svou licenci k poskytování spotřebitelského úvěru a svou procesní subjektivitu.

29. Z dopisu právní zástupkyně žalobkyně ze dne 7. 1. 2026 včetně poštovního podacího archu z téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně před podáním žaloby žalovanou upomenula o okamžitou úhradu částky 96 909 Kč spolu s příslušenstvím.

30. Žalovaná žalovanou částku, ani částku uhrazenou žalobkyni nijak nesporovala.

31. Z uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu:

32. Účastníci řízení uzavřeli dne 3. 2. 2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 80 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v 48měsíčních splátkách ve výši 5 881 Kč, přičemž celkem měla uhradit 247 728 Kč, včetně úroků z úvěru ve výši ve výši 72,84 % p.a., RPSN činilo 102,82 % a pojištění v částce 720 Kč měsíčně. Součástí smluvního ujednání byly též sankce pro případ prodlení. Úvěr byl dne 3. 2. 2025 žalované skutečně vyplacen. Žalovaná splatila řádně a včas pouze dvě splátky a jednu další opožděně, poté přestala splácet. Celkem žalobkyni uhradila 17 643 Kč. V důsledku prodlení byla opakovaně upomínána a následně došlo k zesplatnění celého úvěru ke dni 26. 8. 2025, k tomuto dni byla vyzvána k úhradě celkové částky 96 909 Kč, zahrnující jistinu, úroky, smluvní pokuty, náklady na vymáhání a pojistné. Soud však nemá za prokázané, že žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalované, zejména ohledně jejích faktických výdajů, kdy předložení jednoho výpisu z účtu žalované z doby cca 2,5 roku před poskytnutím úvěru není pro věc relevantní. Zvláště v případě, kdy větší počet žádostí o úvěr u různých institucí jasně signalizoval snahu žalované získat finanční prostředky od kohokoliv a za jakoukoliv cenu. Žalovaná dluh nijak nesporovala.

33. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

34. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalované sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s a , o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ, kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby věřitel a na straně druhé žalovaná coby spotřebitel.

35. V posuzované věci bylo pouze prokázáno, že žalovaná při uzavírání předmětné smlouvy uvedla informace o své průměrné příjmové stránce ve výši 29 800 Kč, tento její příjem byl ověřen dvěma potvrzeními banky o přijetí výplaty, její výdaje však byly minimalizovány – žalobkyně ani nezjišťovala faktické výdaje žalované, natož aby je doložila, když se žalobkyně spokojila s uvedením částky životního minima a odhadnutými náklady na bydlení. Nadto velký počet žádostí o poskytnutí úvěru nasvědčovalo tomu, že žalovaná je odhodlána půjčit si finanční prostředky od kohokoliv a za jakýchkoliv podmínek. Příjem žalované lze mít za prokázaný doloženými potvrzeními o úhradě ze strany zaměstnavatele, avšak její faktické výdaje nebyly, jakkoliv prověřeny ze strany žalobkyně, kdy tato se spokojila pouze s tvrzeními žalované. K tomu je třeba uvést, že pouhé doplnění čísel do formuláře (smlouvy, karty klienta) bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. spisová značka). Poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 86 odst. 1 ZoSÚ, tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. spisová značka). Pouhé prohlášení žalované o tom, že je schopna předmětný úvěr splatit, je proto pro řádné zjištění a posouzení jejích majetkových poměrů zcela nedostačující. Žalobkyně se spolehla jen na prohlášení žalované o pravdivosti jí uvedených údajů o jejích příjmech a výdajích, nijak nezkoumala zejména výdajovou stránku. Žalobkyně další důkazní prostředky, které by prokazovaly, že informace uvedené ve smlouvě a v kartě klienta byly žalobkyní prověřeny a uchovány tak, jak vyžaduje § 78 ZoSÚ, soudu nepředložila. K žalobkyní doloženému posouzení úvěruschopnosti klienta soud uvádí, že metodika posuzování je jakýmsi modelem, který však neodpovídá tomu, že ZoSÚ vyžaduje ověření úvěruschopnosti u každého spotřebitele zcela konkrétně, nikoli statisticky. Na tom nic nemění případné komentáře v komentářové literatuře a metodiky ČNB, neboť ZoSÚ je v tomto jednoznačný (§ 78 ZoSÚ). Smlouva byla uzavřena v roce 2025, kdy požadavky ZoSÚ a jejich striktní vyžadování soudy muselo být žalobkyni dostatečně známo. Pokud tedy žalobkyně vyšla pouze z tvrzení žalované o jejích výdajích, a tato tvrzení nijak neověřovala, nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí. Za těchto okolností pak žalobkyně nemohla získat správnou představu o tom, zda žalovaná bude schopna úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 ZoSÚ. Pokud žalobkyně nezkoumala zejména podstatné výdaje žalované, nemohla zjistit, zda vůbec bude úvěr moci poskytnout.

36. Podle , , v platném znění, dále jen „o. z.“, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

37. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

38. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

39. Podle § 122 odst. 1 ZoSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Podle odst. 3 tohoto ustanovené souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

40. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

41. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

42. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná

43. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

44. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

45. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

46. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

47. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

48. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

49. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

50. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

51. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

52. Podle , ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.

53. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v . Jeho ustanovení pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. spisová značka), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

54. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. Ústavní soud ČR judikoval, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

55. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

56. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, tedy skutečnost, zda je žalovaná schopna požadované peněžní prostředky vrátit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 ZoSÚ, a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalované poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu posoudil dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ jako absolutně neplatnou.

57. Jak již bylo výše konstatováno, dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru je s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč, které jí žalovaná v plném rozsahu nevrátila. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 62 357 Kč (zapůjčených 80 000 Kč po odečtení žalovanou vrácených 17 643 Kč), také vrátit. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úroky z prodlení podle o. z. ve výši stanovené , tedy z částky 62 357 Kč od 28. 8. 2025 do zaplacení (výrok I.).

58. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (výrok II.).

59. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , (dále jen „”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 358,24 Kč, přičemž tato částka představuje 12,26 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 56,13 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 43,87 %). Tyto náklady v celkové výši 43 705,09 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 555 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 111 098,20 Kč sestávající z částky 5 580 Kč za každý ze 5 úkonů uvedených v a. t. včetně 5 paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle a. t., cestovné za cestu k jednání konanému 11. 8. 2026 z adresa a zpět, celkem 120 km, osobním vozidlem SPZ ve výši 779 Kč, promeškaný čas 600 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Povinnost uhradit náhradu nákladů k rukám právní zástupkyně žalobkyně vyplývá z (výrok III.).

60. Lhůta pro splnění povinnosti uložená žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s , tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku, neboť nebyly zjištěny okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší, a to i s ohledem na naprostou pasivitu žalované v řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.