Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
15 C 200/2026-20
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně Praha zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
pro 34 128 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 700 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 18 700 Kč od 7. 2. 2025 do zaplacení ve výši 12 %, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, podle které je žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 928 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 6 078 Kč od 7. 2. 2025 do zaplacení ve výši 12 %, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 700 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 18 700 Kč od 7. 2. 2025 do zaplacení ve výši 12 %, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba, podle které je žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 928 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 6 078 Kč od 7. 2. 2025 do zaplacení ve výši 12 %, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeného k nadepsanému soudu dne 25. 6. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 34 128 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 7. 1. 2025 distanční způsobem uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému částku 18 700 Kč, které byly téhož dne zaslány na účet žalovaného č. č. účtu. Žalovaný se zavázal uhradit kromě jistiny také poplatek 6 078 Kč, přičemž celá částka měla být splacena do 6. 2. 2025. Žalovaný však neuhradil ani jistinu, ani poplatek, a ke dni podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu neuhradil ničeho. V důsledku prodlení žalovanému vznikla povinnost uhradit také úroky z prodlení, účelně vynaložené náklady ve výši 2 500 Kč za zaslané upomínky, a dále smluvní pokutu ve výši 0,01% denně z dlužné částky. Žalobkyně tak uplatňuje smluvní pokutu ve výši 9 350 Kč. Celkový dluh žalovaného ke dni podání návrhu tak činí částku 27 278 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 18 700 Kč, poplatku ve výši 6 078 Kč, dále z nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Dále žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 9 350 Kč. Před podáním žaloby zástupce žalobkyně písemně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, ani na základě této výzvy žalovaný nereagoval a zůstal žalobkyni dlužen žalovanou částku.
2. Přípisem nadepsaného soudu ze dne 30. 6. 2026 byla žalobkyně vyzvána, aby do 10 dní od doručení přípisu doplnila svá tvrzení ohledně skutečnosti, jakým způsobem posuzovala před poskytnutím úvěru žalovanému jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a označila důkazy k prokázání doplněných tvrzení. Žalobkyně podáním ze dne 3. 7. 2026 sdělila, že svá tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného nebude nijak doplňovat a pro případ, že soud posoudí úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou, žádá, aby jí bylo vydáno bezdůvodné obohacení a úroky z prodlení v zákonné výši.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, v řízení zůstal zcela pasivní.
4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutkový stav:
5. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 7. 1. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 18 700 Kč, které se žalovaný zavázal uhradit nejpozději dne 6. 2. 2025 spolu s poplatkem ve výši 6 078 Kč. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem. Úvěr byl poskytnut bezhotovostně na účet žalovaného č č. účtu. Smlouva obsahovala rozsáhlý systém sankcí pro případ prodlení žalovaného, neboť žalovaný povinen hradit smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky, zákonný úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady dle sazebníku žalobkyně, tj. částka 500 Kč za písemnou upomínku. Součástí smlouvy byly VOP a sazebník žalobkyně.
6. Z údaje o provedených platbách bylo zjištěno z účtu žalovaného č. č. účtu byla dne 26. 11. 2024 odepsána částka 1 Kč a dne 7. 1. 2025 byla připsána částka 18 700 Kč, obojí pod VS var. symbol.
7. Z upomínek žalobkyně ze dní 13. 2. 2025, z 20. 2. 2025 a ze dne 27. 2. 2025 bylo zjištěno, že poprvé byl žalovaný vyzván k úhradě částky 25 856 Kč, podruhé k úhradě částky 26 724 Kč a naposledy k úhradě částky 27 592 Kč.
8. Z dopisu právní zástupkyně žalobkyně ze dne 5. 2. 2026 včetně poštovního podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby upomenut o úhradu částky 34 749 Kč a o úhradu částky 1 322 Kč za právní zastoupení žalobkyně, a to do 3 dnů.
9. Nijak nebylo prokázáno, že žalobkyně před poskytnutím úvěru žalovanému s odbornou péčí prověřila úvěruschopnost žalovaného.
10. Žalovaný dlužnou částku nijak nesporoval ani o do důvodu vzniku ani co do výše dlužné částky.
11. Z výše uvedeného soud učinil závěr o skutkovém stavu:
12. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 7. 1. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 18 700 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit nejpozději do 6. 2. 2025 spolu s poplatkem 6 078 Kč. Smlouva byla uzavřena distančně a finanční prostředky byly bezhotovostně poukázány na účet žalovaného č. č. účtu. Žalovaný však žalobkyni ničeho neuhradil. Žalobkyně však netvrdila ani neprokázala, že by před poskytnutím úvěru důkladně a s odbornou péčí prověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný dlužnou částku nijak nesporoval.
13. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi účastníky podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen „o. z.“, a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen „ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi žalobkyní a žalovaným je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až § 3 ZoSÚ a § 420 a § 1810 a násl. o. z.
14. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
16. Podle § 3 odst. 1 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.
Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.
17. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
19. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
21. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
22. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.
23. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
24. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
25. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. spisová značka), přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.
26. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. III ÚS 4129/18 Ústavní soud ČR judikoval, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
27. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.
28. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ani netvrdila, natož řádně doložila. Žalobkyně si od žalovaného ani nevyžádala informace o jeho příjmech a výdajích, a tyto neporovnávala, žalobkyně žalovaného ani neprověřovala v dostupných registrech (SOLUS, CEE, NRBI apod.). Nezbývá než uzavřít, že prověření úvěruschopnosti žalovaného vůbec neproběhlo, tj. smlouva byla uzavřena v rozporu s § 86 odst. 1 ZoSÚ. Žalobkyně soudu nepředložila žádný důkaz, který by prokazoval, že informace o příjmech a výdajích žalovaného, byly úvěrujícím pořízeny a uchovány tak, jak vyžaduje § 78 ZoSÚ. Žalobkyně tak nemohla získat správnou představu o majetkové situaci žalovaného, a proto nemohla řádně poměřit příjmy s výdaji a zjistit, zda je vůbec žalovaný schopen úvěr splatit. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i k prověřování těchto tvrzení. Žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudila úvěruschopnost žalovaného, zda je schopen úvěr splácet, a poskytla mu spotřebitelský úvěr, aniž řádně zkoumala jeho příjmy a výdaje. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.
29. Jak již bylo výše konstatováno, dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru je s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, dle § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ absolutně neplatná. Faktem ovšem je, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 18 700 Kč, které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 18 700 Kč, také vrátit. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to z částky 18 700 Kč od 7. 2. 2025 do zaplacení, jak žalobkyně požadovala. (výrok I.).
30. Soud proto žalobě co částky, o níž se žalovaný bezdůvodně obohatil, s odkazem na § 87 ZoSÚ vyhověl. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (výrok II.).
31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť účastníci byli v řízení přibližně stejně úspěšní (výrok III.).
32. Lhůta pro splnění povinnosti uložené žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť nebyly zjištěny okolnosti, a to i vzhledem k naprosté pasivitě ho v řízení, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší či umožnění splatit dlužnou částku ve splátkách.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.