Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
22 C 62/2026-20
Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní Mgr. Alžbětou Fuchsovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované, narozená datum bytem adresa
o zaplacení 18 750 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 433 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně od 31. 12. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 618,17 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 433 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně od 31. 12. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 618,17 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 18 750 Kč s tvrzením, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) byla uzavřena úvěrová smlouva ve znění jejího dodatku, a to elektronickou formou, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 12 600 Kč na účet uvedený v úvěrové smlouvě č. č. účtu, přičemž žalovaná se zavázala vyčerpaný úvěr právní předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu se smluvním úrokem v kapitalizované výši 6 150 Kč, přičemž poslední splátka úvěru byla splatná ke dni 17. 7. 2025. Za dobu trvání smluvního vztahu se však žalovaná dostala do prodlení s řádným splácením smluvených splátek. Pohledávka za žalovanou byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 žalobkyni, která žalovanou písemně vyzvala k úhradě předžalobní výzvou dle § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), přičemž žalovaná dosud ničeho neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. O žalobě soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání vyslovili souhlas, přičemž souhlas žalované je dovozen dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., když se žalovaná ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřila.
3. Provedeným dokazováním soud z listinných důkazů předložených žalobkyní ke skutkovému stavu zjistil, že dne datum byla mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena smlouva o úvěru č. anonymizováno ve znění jejího dodatku ze dne 1. 6. 2025 (dále jen „Smlouva“), ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 12 600 Kč na dobu trvání 12 měsíců s měsíční splátkou v minimální výši 5 % z výše jistiny spolu s úrokem za předchozí období. Výše úrokové sazby byla sjednána na 279,83 % ročně, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činila 672 %. Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku. Žalobkyně předložila soudu doklad o poukázání částky 12 000 Kč dne 9. 4. 2025 a částky 600 Kč dne 1. 6. 2025 na účet žalované, který žalovaná specifikovala v rámci Smlouvy. Vyplacení úvěru má soud za prokázané též ze sdělení právnická osoba opatřené soudem. Z tvrzení žalobkyně má soud dále za prokázané, že žalovaná uhradila na vyčerpaný úvěr celkem částku 1 167 Kč, která byla započtena v plné výši na jistinu úvěru. K postoupení předmětné pohledávky za žalovanou došlo na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené dne 12. 12. 2024. Žalobkyně následně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky na základě doložené předžalobní výzvy ze dne 18. 12. 2025 spolu s potvrzením o jejím odeslání.
4. Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
7. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
8. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle § 2993 o. z. věty první plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
10. Na základě zjištěného skutkového stavu a podle shora uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru č. anonymizováno ze dne datum je neplatná, a to pro zjevný rozpor s dobrými mravy, když výše sjednaného úroku činila 279,83 % ročně (přičemž v dubnu 2025 dosahovaly úrokové sazby spotřebitelských úvěrů dle systému časových řad ARAD zveřejňovaného Českou národní bankou 8,15 % ročně), hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005), a v daném případě byla úroková sazba sjednána ve výši více než třicetinásobku obvyklé úrokové sazby. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého souhrnného poplatku by právní předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky žalované zcela jistě neposkytla, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z. V daném případě by nemohl obstát argument žalobkyně, že žalovaná byla s podmínkami poskytnutí úvěru, včetně výše úrokové sazby, předem seznámena a souhlasila s ní. Právní předchůdkyni žalobkyně jakožto poskytovateli spotřebitelských úvěrů je ustálená judikatura Nejvyššího soudu ohledně výše úroků jistě známa, a pokud v rozporu s ní nadále poskytuje úvěry s podstatně vyššímu úroky, nemůže z takového jednání profitovat. S ohledem na výše uvedené nelze aplikovat ustanovení o smlouvě o úvěru, tedy § 2395 a násl. o. z. a smlouvu je tak třeba považovat za absolutně neplatnou.
11. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, představuje s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy plnění z neplatného právního úkonu, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. o. z., které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalované částku ve výši 12 600 Kč, žalovaná před podáním žaloby uhradila 1 167 Kč (na základě tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak v řízení nerozporovala), soud tedy částku ve výši 11 433 Kč posoudil jako bezdůvodné obohacení žalované vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená Smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalovaná byla vyzvána k plnění, prokazatelně v rámci předžalobní výzvy odeslané dne 22. 12. 2025, ve které jí žalobkyně poskytla třídenní lhůtu. V souladu s ustanovením § 573 o. z. se písemnost mohla dostat do dispozice žalované dne 25. 12. 2025, do 30. 12. 2025 tak byla žalovaná povinna plnit a ode dne následujícího, tj. od 31. 12. 2025 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalované (výrok I.).
12. Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena (výrok II.).
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 549 Kč, přičemž tato částka představuje 21,96 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60,98 % a úspěchu žalované v rozsahu 39,02 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 750 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.