Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
3 A 174/2025 - 53.pdf
PDF · 0 B
No categories available
3 A 174/2025 - 53
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci
žalobkyně: X. Y., narozena dne X.
bytem X.
zastoupena advokátem JUDr. Jiřím Vaníčkem
sídlem Hloubětínská 1/38, 198 00 Praha 9
proti
žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Praze
sídlem Pod sídlištěm 1800/9, 182 11 Praha 8
za účasti
osob zúčastněných na řízení: 1) X. A., narozena dne X.
bytem X.
2) X. B., narozena dne X.
bytem X.
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 10. 2025, č. j. ZKI PR-O-48/1726/2025-6
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Vymezení věci
1. Žalobkyně se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým žalovaný změnil usnesení Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha (dále též „katastrální úřad“) ze dne 30. 6. 2025, č. j. OR-1007/2012-101-176. Podstatou sporu je posouzení, zda katastrální úřad postupoval správně, když nevyhověl nesouhlasu žalobkyně s provedenou opravou chyby v údajích katastru. V tomto směru žalovaný usnesení katastrálního úřadu potvrdil.
2. Mezi žalobkyní a osobami zúčastněnými na řízení probíhá dlouhodobý spor, zda má být v katastru nemovitostí zapsána služebnost chůze a jízdy ve prospěch pozemků žalobkyně.
Dosavadní správní a soudní řízení
3. Soud zjistil z obsahu správního spisu i z předchozích soudních řízení následující podstatné skutečnosti.
4. Žalobkyně je vlastníkem pozemků č. XXXX/A a XXXX/B v k. ú. X., X., které nabyla v roce 1995.
5. Pozemky žalobkyně sousedí s pozemky č. XXXX/C a č. XXXX/D v k. ú. X, které jsou ve vlastnictví osob zúčastněných na řízení. Osoby zúčastněné na řízení své pozemky koupily v roce 1999 a podle smlouvy a tehdejšího stavu katastru nemovitostí na těchto pozemcích předmětná služebnost chůze a jízdy nevázla.
6. Dne 2. 2. 2000 podala žalobkyně katastrálnímu úřadu žádost o opravu chyby. Na základě této žádosti byla v roce 2001 výkazem změn (položka výkazu změn „POLVZ“) č. XXX/XXXF k pozemkům žalobkyně zapsána služebnost chůze a jízdy po cestě na pozemku osob zúčastněných na řízení č. XXXX. Katastrální úřad o této změně neinformoval osoby zúčastněné na řízení.
7. Osoby zúčastněné na řízení v řízení o kasační stížnosti sp. zn. 3 As 439/2019 uvedly, že se o změně dozvěděly až v rámci následného územního a stavebního řízení (na pozemku chtěly postavit rodinný dům). Tehdy zjistily, že na „jejich“ LV je nově zapsáno věcné břemeno chůze a jízdy ve prospěch pozemku žalobkyně. Žalobkyně se v důsledku zápisu služebnosti stala účastníkem stavebního řízení, přičemž zamýšlené výstavbě bránila. Osoby zúčastněné na řízení dále uvedly, že proti tomuto zápisu brojí již od okamžiku, kdy se o něm dozvěděly, katastrální úřad s nimi však odmítl komunikovat, ve věci nevedl žádné řízení, kterého by se mohly účastnit, a teprve v roce 2012 jim sdělil, že mohou podat vlastní žádost o opravu chyby.
8. Osoba zúčastněná na řízení 1) následně podala katastrálnímu úřadu dne 14. 5. 2012 žádost o výmaz předmětné služebnosti (tehdy věcného břemene) na svých pozemcích ve prospěch pozemků žalobkyně, neboť ji považovala za chybný zápis.
9. Oznámením ze dne 6. 9. 2012 katastrální úřad žalobkyni sdělil, že provedl opravu chyb v údajích katastru nemovitostí. Konkrétně vymazal věcné břemeno chůze a jízdy po pozemku č. XXXX/C a č. XXXX/D v k. ú. X ve prospěch pozemků č. XXXX/E, č. XXXX/A a č. XXXX/B také v k. ú. X. Katastrální úřad zjistil, že v pozemkové knize nebyla tato služebnost zapsána. Katastrální úřad uvedl, že postupoval v souladu s pokynem Českého úřadu zeměměřického a katastrálního ze dne 11. 7. 2008, č. j. 2642/2008-22 (dále jen „Pokyn ČÚZK“), podle kterého je v případě věcného břemene, které je v katastru nemovitostí evidováno jednostranně, povinen zjistit, na základě jaké listiny bylo do katastru nemovitostí, respektive evidence nemovitostí, zapsáno, případně z nich vymazáno, a na základě toho dosavadní zápis opravit.
10. Proti tomuto oznámení podala dne 10. 10. 2012 žalobkyně nesouhlas.
11. Katastrální úřad nesouhlasu žalobkyně opakovaně nevyhověl. Rozhodnutí katastrálního úřadu byla opakovaně zrušena žalovaným, rozhodnutí žalovaného pak byla dvakrát zrušena městským soudem (rozsudek ze dne 11. 12. 2019, č. j. 14 A 56/2017-61 a rozsudek ze dne 26. září 2023, č. j. 3 A 11/2021-63). Ve věci již rozhodoval též Nejvyšší správní soud (rozsudek ze dne 10. 12. 2021, č. j. 3 As 439/2019-100) jehož závěry je zdejší soud nyní vázán.
Argumentace žalobkyně
12. Žalobkyně vznáší následující žalobní body:
1) Délka dosavadního řízení a komplikovanost věci naznačují, že nešlo o zřejmý omyl ve smyslu § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona.
2) Rozhodnutí civilních soudů dle žalobkyně potvrzují existenci sporné služebnosti.
3) Napadené rozhodnutí je dle žalobkyně nepřezkoumatelné, zejména proto, že nespecifikuje, v čem je spatřován omyl.
4) Žalovaný dle žalobkyně porušil její práva v odvolacím řízení.
Posouzení žaloby soudem
13. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Soud vycházel při přezkumu napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době jeho vydání (§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“). Napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Neshledal přitom vady, ke kterým by měl povinnost přihlédnout z moci úřední. Soud ve věci rozhodl bez jednání, jelikož s takovým postupem účastníci řízení i osoby zúčastněné na řízení souhlasili, resp. nevyjádřili nesouhlas s takovým postupem (§ 51 odst. 1 s. ř. s.).
14. Žaloba není důvodná.
Délka dosavadního řízení a komplikovanost věci
15. Žalobkyně předně namítla, že délka dosavadního řízení (13 let) a komplikovanost věci naznačují, že nešlo o zřejmý omyl ve smyslu § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona.
16. Žalovaný poukázal na to, že tuto otázku již závazně vyřešil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 10. 12. 2021, č. j. 3 As 439/2019-100.
17. Dle § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona na písemný návrh vlastníka nebo jiného oprávněného nebo i bez návrhu opraví katastrální úřad chybné údaje katastru, které vznikly zřejmým omylem při vedení a obnově katastru.
18. Soud konstatuje, že obdobnou námitku uplatnila žalobkyně již v řízení vedeném tímto soudem pod sp. zn. 14 A 56/2017. Čtrnáctý senát se s žalobkyní ztotožnil. Konkrétně uvedl, že se jedná o komplexní právní spor, jehož výsledek záleží na posouzení řady otázek, které nelze podřadit pod „zjevný“ právní omyl ve smyslu § 36 odst. 1 katastrálního zákona. Tomuto závěru nakonec svědčí také to, že správním orgánům oprava tohoto „zjevného“ omylu trvala téměř čtyři roky. Prvoinstanční rozhodnutí katastrálního úřadu je až čtvrtým rozhodnutím v dané věci, když tři předchozí (dvě věcná a jedno přerušení řízení) byla žalovaným zrušena. Žalovaný na odůvodnění zjevnosti dané chyby potřeboval v napadeném rozhodnutí sedmnáct stránek hutného textu. Již toto jsou indicie, které měly žalovaného upozornit, že jím shledaná chyba v katastru nemovitostí není „zjevná“. Čtrnáctý senát též upozornil, že rozhodnutím žalovaného není rozhodnuto, zda daná služebnost skutečně existuje či nikoliv. Tuto otázku může s definitivní platností vyřešit až civilní soud ve sporném řízení. Pro spory, které vyvolávají takto složité právní a skutkové otázky je bezpochyby vhodnějším fórem právě občanskoprávní řízení než správní řízení před katastrálním úřadem. Oprava chyb dle § 36 odst. 1 katastrálního zákona je určena pouze pro opravu skutečně zjevných chyb a nelze skrze ni nahrazovat civilní soudy. V dané věci se o takto zjevnou chybu nejednalo.
19. Rozsudek čtrnáctého senátu napadli kasační stížností žalobkyně i žalovaný. Nejvyšší správní soud se s výše uvedenými závěry čtrnáctého senátu neztotožnil. Konkrétně uvedl, že:
[63] (…) Nejvyšší správní soud souhlasí s výhradou stěžovatele k argumentaci městského soudu, dle které o překročení limitů postupu vyplývajících z § 36 katastrálního zákona svědčí fakt, že se v posuzované věci jedná o komplexní, složitý, právní spor mezi osobami zúčastněnými na řízení a žalobci o existenci, potažmo rozsah věcného břemene a jemu odpovídajících práv (viz odst. [20] výše). Jak již bylo opakovaně zdůrazněno, otázka skutečné existence daných práv předmětem řízení o opravě chyb v katastrálním operátu není a z rekapitulace řízení před správními orgány v narativní části tohoto rozsudku je jasně patrné, že si správní orgány byly této skutečnosti vědomy a ze své (toliko) evidenční role v tomto ohledu nevybočily.
[64] Závěr o složitosti nynější věci, který by snad měl za následek nemožnost postupu podle § 36 odst. 1 katastrálního zákona, nelze dovozovat ani z toho, že správní orgány o věci rozhodovaly celkem čtyřikrát, a že žalobou napadené rozhodnutí čítá 17 stran. Ze shora uvedené rekapitulace řízení před správními orgány je patrné, že důvodem pro opakované rušení rozhodnutí katastrálního úřadu bylo v prvé řadě to, že katastrální úřad nerespektoval závazné pokyny, kterými jej stěžovatel zavázal v rozhodnutí o odvolání. Větší délka žalobou napadeného rozhodnutí je pak dána i tím, že sporné věcné břemeno má svůj základ v trhové smlouvě z roku 1922. Delší text rozhodnutí stěžovatele tak odráží jeho snahu dostatečně jasně, srozumitelně a podrobně vysvětlit, jak se na pozadí postupných změn právní úpravy (úpravy pozemkových knih, středního občanského zákoníku, zákona o evidenci nemovitostí aj.) postupně měnily zápisy týkající se pozemků, jejichž vlastníky jsou nyní žalobci a osoby zúčastněné na řízení, a tedy proč byl jejich stav před provedenou opravou v roce 2012 takový, jaký byl. V tomto ohledu nemá Nejvyšší správní soud ke způsobu, jakým správní orgány svá rozhodnutí strukturovaly, výhrady.
20. Výše uvedeným závěrem Nejvyššího správního soudu je městský soud v této věci vázán. Uzavírá proto, že délka dosavadního řízení ani komplikovanost věci nemají za následek nemožnost postupu podle § 36 odst. 1 katastrálního zákona. Námitka žalobkyně není důvodná.
Existence služebnosti
21. Žalobkyně dále odkazuje na části rozhodnutí civilních soudů ohledně sporné služebnosti citované v napadeném rozhodnutí. Má za to, že z uvedených částí vyplývá, že stále platí služebnost chůze a jízdy ve prospěch jejích pozemků. Osoby zúčastněné na řízení s touto interpretací nesouhlasí, považují ji za účelovou a zavádějící.
22. Soud se s námitkou žalobkyně neztotožnil. Ze žalobkyní citované části napadeného rozhodnutí nevyplývá, že stále platí služebnost chůze a jízdy ve prospěch jejích pozemků.
23. Z této části napadeného rozhodnutí naopak vyplývá, že obvodní soud nerozhodl ve prospěch žalobkyně, ale řízení ohledně předmětné služebnosti zastavil. Konkrétně je v napadeném rozhodnutí uvedeno následující:
Obvodní soud pro Prahu 5 pod č. j. 9 C 487/2007-1220 rozhodl tak, že zastavil řízení ohledně zrušení služebnosti chůze a jízdy po pozemku parc. č. XXXX/C ve prospěch pozemků parc. č. XXXX/A a XXXX/B. Zrušil bez náhrady služebnost volné chůze a jízdy po pozemku parc. č. XXXX/C pro pozemky parc. č. XXXX/O a XXXX/P. Zamítl žalobu o určení, že služebnost cesty zahrnující právo chůze a jízdy přes pozemek parc. č. XXXX/C ve prospěch mimo jiné pozemků parc. č. XXXX/A a XXXX/B vázne pouze na vymezené části pozemku parc. č. XXXX/C v rozsahu geometrického plánu č. 2013-10/2003. Tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 19 Co 30/2019-1251 ze dne 27. 2. 2019 (právní moc dne 27. 3. 2019). KÚ na podkladě rozsudku Obvodní soud pro Prahu 5 pod č. j. 9 C 487/2007-1220 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 19 Co 30/2019-1251 provedl řízením V-XXXXX/XXXX-XXG příslušný zápis změn.
24. Proti rozhodnutí Obvodního soudu, které zmiňuje napadené rozhodnutí, brojila žalobkyně odvoláním. Odvolací soud k výroku, jímž bylo zastaveno řízení ohledně služebnosti zatěžující pozemek par. č. XXXX/C ve prospěch pozemků parc. č. XXXX/A a XXXX/B, vše k. ú. X, uzavřel, že nalézací soud správně řízení ve smyslu § 96 odst. 2 o. s. ř. zastavil ke zpětvzetí vedlejších účastnic [osob zúčastněných na řízení v nyní projednávané věci, pozn. soudu] přes nesouhlas stěžovatelů [včetně žalobkyně v nyní projednávané věci, pozn. soudu]; v této souvislosti odkázal na usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 5099/2016 ze dne 19. 12. 2016. Nalézací soud dospěl dále podle odvolacího soudu ke správnému závěru, že na požadovaném zrušení služebnosti nemohou mít žalovaní právní zájem a za stávající situace by se jejich právní postavení meritorním rozhodnutím nezměnilo.
25. Následně rozhodoval ve stejné věci (podruhé) Nejvyšší soud, který dovolání stěžovatelky (nynější žalobkyně) podle § 243c odst. 1, věty první, o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
26. Žalobkyně podala ústavní stížnost, kterou Ústavní soud usnesením ze dne 22. 9. 2020 sp. zn. I. ÚS 2235/20-1 odmítl pro neopodstatněnost.
27. Soud se proto neztotožnil s námitkou žalobkyně, že z napadeného rozhodnutí vyplývá, že civilní soudy daly žalobkyni ohledně existence sporné služebnosti zapravdu. Civilní soudy o této otázce finálně nerozhodly, neboť řízení zastavily.
28. Pokud jde o citované dílčí závěry jednotlivých soudů (včetně zdejšího soudu a Nejvyššího soudu) v průběhu civilního řízení, soud uvádí, že ani z nich nevyplývá, že by žalobkyni sporná služebnost svědčila. Tyto dílčí závěry nepředstavují závazné meritorní posouzení existence služebnosti.
29. Námitka žalobkyně není důvodná.
K přezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí
30. Žalobkyně dále namítá, že napadené rozhodnutí není přezkoumatelné.
31. Žalobkyně má za to, že prvostupňové ani napadené rozhodnutí neodpovídá na otázku, kdy došlo k chybě odůvodňující provedení opravy. V tomto ohledu spatřuje jejich nepřezkoumatelnost.
32. Soud se s námitkou žalobkyně neztotožnil. Z napadeného rozhodnutí je zcela zřejmé, že dle žalovaného chyba vznikla při zápisu POLVZ XXX/XXXF v roce 2001. Tento zápis, provedený na základě žádosti žalobkyně o opravu chyby, neměl být proveden.
33. Na str. 5 napadeného rozhodnutí je uvedeno, že katastrální úřad:
[p]rošetřením této části dospěl k závěru, že se jedná o chybu ve smyslu § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona, neboť pracovník KÚ při zápisu pod POLVZ XXX/XXXF zapsal věcné břemeno chůze a jízdy k parcele č. XXXX nyní parc. č. XXXX/C a XXXX/D ve prospěch parcel č. XXXX/A a XXXX/B, přestože při zakládání evidence nemovitostí bylo vyšetřeno, že žádné věcné břemeno neexistuje. (str. 5)
34. Soud nemá pochybnosti o tom, že žalovaný (ve shodě s katastrálním úřadem) považoval zápis pod POLVZ XXX/XXXF za chybu, kterou je třeba opravit. Tento závěr je zřejmý z odůvodnění napadeného rozhodnutí, konkrétně z jeho následujících částí.
35. Napadené rozhodnutí srozumitelně popisuje, že právě v roce 2001 byl sporný zápis do evidence doplněn. Na str. 13 napadeného rozhodnutí žalovaný uvádí:
Ke změně evidence služebností na parc. č. XXXX/A a XXXX/B došlo podle zápisů na ručně evidovaných LV až POLVZ XXX/XXXF. Pod POLVZ č. XXX/XXXF bylo na LV č. XXXI doplněno do části C-LV k služebnosti chůze a jízdy po cestě na parc. č. XXXX oprávnění pro parc. č. XXXX/A a XXXX/B podle listiny č.d. XXXX/XXXJ.
36. Dále na téže straně napadené rozhodnutí uvádí, že tento „[z]ápis byl proveden na podkladě návrhu na opravu chyby podaného odvolatelkou.“
37. Žalovaný v napadeném rozhodnutí též vysvětlil, proč je za chybný považován právě zápis z roku 2001. Napadené rozhodnutí uvádí, že zápis z roku 2001 nebyl podložen způsobilými listinami. Žalovaný konkrétně uvedl, že „zřejmý omyl, který by bylo možné opravit na podkladě návrhu odvolatelky z roku 2000, provedený KÚ pod POLVZ XXX/XXXF. Listiny předložené odvolatelkou nebyly způsobilé k provedení změn zápisu do katastru nemovitostí, neboť nedokládaly existenci této služebnosti.“
38. Napadené rozhodnutí dále výslovně označuje zápis z roku 2001 za „zřejmý omyl“. Na str. 18 uvádí, že:
Z tohoto důvodu neměl KÚ v roce 2001 přistoupit k zápisu předmětného věcného břemene. Zápis tedy byl proveden zřejmým omylem zaměstnance katastru. Zápis byl následně jinými řízeními měněn (opravován). Tento chybný zápis, který vznikl zřejmým omylem, byl řízením sp.zn. OR-XXXX/XXXX-XXL v rámci neformální fáze řízení opraven.
39. Rozhodnutí naopak odmítá, že by bylo možné prohlásit za chybu stav z roku 1962. Na str. 17-18 se žalovaný výslovně vypořádává s odvolací námitkou žalobkyně:
Odvolatelka ve svém odvolání uvádí, že POLVZ XXX/XXXF byla provedena náprava stavu, ke kterému došlo v roce 1962, kdy sama odvolatelka tento okamžik považuje za původ chyby.
40. Na to žalovaný reagoval tak, že nelze jednoznačně konstatovat, že při KZEN (komplexní zakládání evidence nemovitostí probíhající 60. až 80. letech) došlo k chybě. Zpětně nelze zjistit, zda došlo k chybě při KZEN (nepřevzetím údaje z pozemkové knihy) anebo to byl výsledek šetření. Dále uvedl, že v roce 2001 ani dnes nejsou katastrální úřady oprávněny opravovat chyby, které vznikly před evidencí nemovitostí ani přezkoumávat správnost šetření tehdejších středisek geodézie při šetření práv při KZEN. S odkazem na judikaturu srozumitelně zdůvodnil, proč byl zápis POLVZ XXX/XXXF chybný.
41. Soud uzavírá, že z napadeného rozhodnutí lze jednoznačně seznat, že podle správních orgánů chyba vznikla nesprávným zápisem pod POLVZ XXX/XXXF provedeným v roce 2001. Zápis předmětné služebnosti považoval za zřejmý omyl při vedení katastru. Právě tuto chybu v roce 2012 katastrální úřad vymazáním předmětné služebnosti opravil. Žalovaný výslovně odmítl, že by bylo možné konstatovat chybu již v roce 1962.
42. Námitka žalobkyně není důvodná.
43. Žalobkyně má dále za to, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť žalovaný na straně 14 napadeného rozhodnutí uvedl, které důkazy jsou součástí správního spisu, aniž by uvedl, co z nich vyplývá. Má za to, že důkazy uváděné žalovaným na s. 14-15 napadeného rozhodnutí, konkrétně předmětné rozsudky, znějí v její prospěch.
44. Soud neshledal napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů. Žalovaný srozumitelně vysvětlil, k jakým závěrům došel a z jakých důvodů. Jak již soud uvedl výše, z citovaných civilních rozsudků nevyplývá, že by žalobkyni svědčila předmětná služebnost.
45. Žalobkyně dále brojí proti části napadeného rozhodnutí, v níž žalovaný rekapituluje, že při zápisu vkladu práva pod sp. zn. V-XXXXX/XXXX-XXK byla mimo rozsah rozhodnutí o povolení vkladu práva provedena též změna (oprava) zápisu věcného břemene. Žalovaný k tomu uvedl, že v návrhu na vklad nebylo požadováno provedení vkladu věcného břemene chůze a jízdy s oprávněním pro pozemek parc. č. XXXX/A a XXXX/B s povinností pro pozemek parc. č. XXXX/C a XXXX/D, ale, jak uvedeno podrobně výše, výmaz (zrušení) věcného břemene váznoucího na pozemku parc. č. XXXM ve prospěch pozemku parc. č. XXXX/E a vklad (zápis) věcného břemene chůze a jízdy váznoucího na pozemku parc. č. XXXN ve prospěch pozemku parc. č. XXXX/E. Zápis věcného břemene chůze a jízdy přes pozemek parc.č. XXXX/C a XXXX/D pro vlastníky pozemku parc. č. XXXX/O a XXXX/B nebyl v tomto vkladovém řízení navrhován ani nebyl doložen příslušnou listinou.
46. Soud konstatuje, že tímto žalovaný reagoval na odvolací námitku žalobkyně, která uvedla, že chybné rozhodnutí o povolení vkladu nelze nijak napravit a jediným způsobem, jak proti vkladu práva brojit je podání určovací žaloby. V této souvislosti konstatoval, že zápis věcného břemene v tomto řízení nebyl navrhován. Ani tuto část napadeného rozhodnutí soud neshledal nepřezkoumatelnou.
K neseznámení žalobkyně s podklady rozhodnutí
47. Žalobkyně dále namítá, že žalované rozhodnutí je nezákonné z důvodu porušení ustanovení o řízení. K tomu uvádí, že pokud žalovaný shledává oproti správnímu orgánu I. stupně důvod, pro který rozhodne v rámci odvolacího řízení určitým způsobem, je povinen s tím seznámit účastníka řízení. Tato povinnost se nevztahuje jen na provádění nových důkazů (podkladů), ale též na nové důvody. To platí též v případě, má-li odvolací orgán v úmyslu rozhodnout stejným způsobem jako prvoinstanční orgán, ale z jiných důvodů. Tuto povinnost dle žalobkyně žalovaný nesplnil. Žalobkyně v této souvislosti opakuje, že dle jejího názoru není jednoznačné, od jakého okamžiku je odvozována chyba, která je důvodem provedení opravy. Pokud se však žalovaný ztotožnil s okamžikem, který v odvolání naznačila žalobkyně, nikoli však s jistotou, bylo jeho povinností seznámit se svým právním názorem žalobkyni a umožnit jí vyjádřit se.
48. Ani této námitce žalobkyně soud nemohl přisvědčit. Žalovaný nedal účastníkům řízení možnost seznámit se s podklady pro rozhodnutí podle § 36 odst. 3 správního řádu, neboť žádné nové podklady k rozhodnutí nepořídil a stěžejní právní názor katastrálního úřadu nikterak nezměnil. Jak již uvedl výše, v nyní projednávané věci je zřejmé, že správní orgány v roce 2012 vymazaly spornou služebnost, čímž opravily zápis z roku 2000 provedený na žádost žalobkyně, který považovaly za zřejmý omyl. Žalovaný se neztotožnil s názorem žalobkyně, že by chyba vznikla v 60. letech. Žalovaný přitom nebyl povinen před vydáním napadeného rozhodnutí žalobkyni seznamovat s tím, že její odvolací námitce nepřisvědčí. Námitka není důvodná.
Závěr a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení
49. Jelikož soud neshledal žádnou z námitek důvodnou a současně nezjistil žádnou vadu, k níž by byl povinen přihlédnout z úřední povinnosti, žalobu pro její nedůvodnost zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s. (I. výrok).
50. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobkyně neměla ve věci úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení (II. výrok). Procesně úspěšnému žalovanému pak žádné náklady řízení nad rámec běžného výkonu úřední činnosti nevznikly, proto mu soud jejich náhradu nepřiznal (III. výrok).
51. Osobám zúčastněným na řízení soud žádnou povinnost v řízení neuložil, současně neshledal důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by jim mohl přiznat právo na náhradu nákladů řízení. Proto v souladu s § 60 odst. 5 s. ř. s. rozhodl, že osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení (IV. výrok).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 2. září 2026
JUDr. Ludmila Sandnerová v. r.
předsedkyně senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje X. Y.