Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
31 A 64/2024 - 94.pdf
PDF · 0 B
No categories available
31 A 64/2024 - 94
Legal thesis
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Petra Šebka a soudců Mgr. Jana Jiráska, Ph.D., a JUDr. Terezy Matuškové, v právní věci
žalobkyně: Lidl Česká republika s. r. o., IČO: 26178541
sídlem Nárožní 1359/11, 158 00 Praha 5
zastoupena advokátem JUDr. Pavlem Dejlem, Ph.D., LL.M.
sídlem Jungmannova 745/24, 110 00 Praha 1
proti
žalované: Ústřední veterinární správa Státní veterinární správy
sídlem Slezská 100/7, 120 00 Praha 2
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 26. 8. 2024, č. j. SVS/2024/120738-G,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Krajská veterinární správa Státní veterinární správy pro Kraj Vysočina („krajská veterinární správa“) rozhodnutím ze dne 3. 7. 2024, č. j. SVS/2024/100478-J, uznala žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle § 17 odst. 2 písm. f) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (“zákon o potravinách“), neboť uváděla na trh potraviny klamavě označené v rozporu s § 10 odst. 1 písm. a) téhož zákona. Přestupku se měla dopustit tím, že jako provozovatelka potravinářského podniku CZ 617400536 velkosklad potravin na adrese Stránecká Zhoř 139, 594 42 Měřín, uváděla minimálně dne 6. 9. 2023 na trh potravinu „Dušená šunka“, 1 balení 200 g, datum použitelnosti: 19. 9. 2023, identifikační značka: DE EV 27 EG, šarže: KEM 0005763436, datum závozu: 29. 8. 2023, v celkovém množství 129,6 kg, u které byl laboratorním vyšetřením zjištěn obsah tuku 5,9 g/100 g, přičemž na etiketě tohoto výrobku byl uveden ve výživových údajích obsah tuku 2,0 g/100 g. Za toto jednání uložila krajská veterinární správa žalobkyni pokutu ve výši 37 000 Kč, povinnost uhradit náklady státního veterinárního dozoru ve výši 594 Kč a povinnost uhradit náklady správního řízení v paušální částce 1 000 Kč.
2. Odvolání žalobkyně žalovaná rozhodnutím ze dne 26. 8. 2024, č. j. SVS/2024/120738-G, zamítla a rozhodnutí krajské veterinární správy potvrdila.
II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě
3. Proti rozhodnutí žalované podala žalobkyně žalobu. Namítla, že její jednání nenaplňuje znaky přestupku ve smyslu § 5 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, včetně společenské škodlivosti. Dle žalobkyně šlo v dané věci o drobnou odchylku v obsahu tuku, která nemůže představovat značnou míru oklamání spotřebitele. Jednalo se o jedno balení vepřové šunky, které bylo tučnější oproti standardu. Je přitom notorietou, že tučnost vepřového masa se mění dle konkrétního jedince, doby jeho porážky či podle toho, z jaké části zvířete daný kus masa pochází. Dle výsledků rozboru jiného vzorku totožné potraviny (byť jiné šarže) provedeného výrobcem činil naměřený tuk 2,5 g. Přirozené nehomogenitě vepřového masa svědčí výsledky dalších rozborů provedených akreditovanou laboratoří EUROFINS CZ, kde u typově shodné potraviny („dušená vepřová šunka 95 %“) u pěti vzorků činil obsah tuku 2,32 g, 2,46 g, 3,94 g, 4,11 g a 4,32 g. I u totožného druhu zvířete, které je šlechtěno k dosahování srovnatelných přírůstků za srovnatelný čas a je krmeno srovnatelnými krmnými dávkami může docházet k výkyvům v konkrétních nutričních hodnotách. Závěry rozboru jediného kusu potraviny proto nelze bez dalšího aplikovat na celou šarži potraviny.
4. Žalobkyně odkázala na čl. 31 odst. 4 a přílohu č. I bod 13 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 a (ES) č. 1925/2006 a o zrušení směrnice Komise 87/250/EHS, směrnice Rady 90/496/EHS, směrnice Komise 1999/10/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES, směrnic Komise 2002/67/ES a 2008/5/ES a nařízení Komise (ES) č. 608/2004 (dále jen „nařízení 1169/2011), a rovněž na čl. 2.3 Pokynů pro příslušné orgány pověřené kontrolou shody s právními předpisy EU mj. k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelů s ohledem na stanovení přípustných odchylek od nutričních hodnot (dále jen „pokyny EK“). Z těchto ustanovení dovozuje, že hodnoty uvedené na etiketě potraviny jsou průměrnými hodnotami a v jednotlivých případech se budou naměřené hodnoty lišit. V čl. 2.4 pokynů EK jsou proto stanoveny aspekty, které je třeba brát v úvahu, pokud se naměřená hodnota nenachází v rozmezí přípustných odchylek od hodnoty deklarované na výrobku. Správní orgány k těmto aspektům vůbec nepřihlédly (zejména k přirozeně nízké homogenitě vepřového masa). Naměřenou odchylku drobnějšího charakteru proto nesprávně hodnotily jako přestupek.
5. S odkazem na § 5 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, žalobkyně zdůraznila, že nikoli každá věcně nesprávná informace na obalu výrobku musí být bez dalšího klamavým označením. Průměrný spotřebitel počítá s tím, že výživové hodnoty uváděné na výrobcích jsou průměrné; zákazníka by proto jistě od koupě neodradilo, že je daný výrobek o něco málo tučnější. Argumentace správních orgánů, že spotřebitel by od koupě výrobku ustoupil, protože obsah tuku je o 68 % vyšší oproti deklaraci na obalu, je zavádějící. Obsah naměřeného tuku se oproti hodnotě deklarované na obalu liší pouze o 2,4g ze 100 g výrobku, tj. 3,5 g oproti 5,9 g tuku na 100 g výrobku. Tato marginální odchylka není způsobilá změnit rozhodnutí spotřebitele o koupi tohoto výrobku. Obě hodnoty lze z pohledu spotřebitele označit za „nízký obsah tuku“ – a to včetně spotřebitele, který má zájem na dodržování zdravého životního stylu. Naměřenou odchylku proto nelze kvalifikovat jako klamavé označení.
6. Správní orgány nezohlednily, že údaj na obalu výrobku je průměrnou hodnotu a nesprávně pak z jednoho vzorku dospěly k závěru, že žalobkyně uvedla na trh větší objem klamavě označené potraviny a že se porušení zákona dotýká většího množství spotřebitelů. Tento neprokázaný závěr pak správní orgány učinily i přesto, že měly k dispozici další laboratorní rozbor jiného vzorku stejné potraviny, kde bylo množství tuku v pořádku. Pro závěr o oklamání většího množství spotřebitelů je tak třeba vycházet z průměrné hodnoty vícero testovaných vzorků, což vyplývá též ze zásady materiální pravdy. K tomu žalobkyně odkázala na rozhodnutí Vyššího zemského soudu v Karlsruhe ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. 2 (4) SsBs 253/16, 2 (4) SsBs 253/16 – AK 96/16.
7. Žalobkyně též namítla, že správní orgány při úvaze o sankci nesprávně aplikovaly jako přitěžující okolnost recidivu žalobkyně – historická porušení zákona o potravinách ze strany žalobkyně se týkala skutkově odlišných případů a došlo k nim s časovým odstupem. Neodůvodněná a nesprávná je též úvaha správních orgánů, že žalobkyně nemá zaveden fungující systém k zajištění ochrany spotřebitele před klamavě označenými potravinami a že nečiní žádné kroky k zamezení opakování takového jednání. Žalobkyně přijímá na sklady desítky tisíc kusů výrobků denně a nesrovnalosti v označení zboží jsou objeveny jen v ojedinělých případech. Je objektivně vyloučeno, aby žalobkyně prováděla laboratorní kontrolu složení každého balení výrobků, jak by si zřejmě představovaly správní orgány. Žalobkyně odkázala na zprávu z auditu provedeného Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí („SZPI“) s tím, že má zaveden komplexní a funkční systém k zajištění potřebné kvality potravin a ochrany spotřebitele. Jsou proto naplněny podmínky pro zproštění odpovědnosti žalobkyně za přestupek podle § 21 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb.
8. Žalobkyně závěrem navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil.
III. Vyjádření žalované a replika žalobkyně
9. Žalovaná v obsáhlém vyjádření k žalobě zopakovala argumentaci obsaženou ve správních rozhodnutích. Zdůraznila, že žalobkyně vykládá pokyny EK nepřípustným způsobem v neprospěch spotřebitele. K ukládání pokut za přestupek přistupují orgány jen v případech, kdy je překročení deklarovaných hodnot značné, tj. když dojde i k překročení tolerance stanovené v pokynech EK. Pokud byl v daném případě vyšší obsah tuku způsoben jinou tučností masa konkrétního jedince, pak takové maso nemělo být výrobcem vůbec použito – výrobce tím nezajistil potřebný standard pro vstupní surovinu. V souladu s § 13 odst. 4 vyhlášky č. 69/2016 Sb., o požadavcích na maso, masné výrobky, produkty rybolovu a akvakultury a výrobky z nich, vejce a výrobky z nich, může být šunka z vepřového masa vyrobena jen z vepřové kýty či z masa vepřové kýty, které je zároveň jednou z nejméně tučných částí prasat. Výsledky rozboru jiné šarže téže potraviny nebo jiných podobných výrobků nejsou pro věc relevantní; žalobkyně výsledky laboratorního vyšetření nezpochybnila zákonem předvídaným postupem dle § 16 odst. 7 zákona o potravinách. Formální i materiální znaky přestupku byly naplněny – překročení deklarované hodnoty bylo značné. Navíc jde o výrobek typu šunka, kterou si spotřebitel (narozdíl od bůčků, slanin, špekáčků apod.) kupuje záměrně s očekáváním nižšího obsahu tuku a vyššího obsahu čistých svalových bílkovin. Společenská škodlivost přestupku je dána – nešlo o marginální pochybení.
10. V souladu s legislativou jsou výsledky rozboru jednoho vzorku relevantní pro celou šarži výrobku. Tvrzení žalobkyně o nehomogenitě výrobku jsou účelová – existence různého obsahu/složení v jednotlivých částech šarže jde za výrobcem jako jeho selhání v technologii výroby. Rozsudek Vyššího zemského soudu v Karlsruhe nemá v České republice žádné právní účinky a navíc řeší jinou věc dle jiné legislativy (soud posuzoval odpovědnost jednotlivých pracovníků při procesu výroby masného výrobku).
11. Žalovaná má za to, že žalobkyni správně přičetla k tíži minulá protiprávní jednání, v nichž došlo k uvedení nepravdivých údajů o množství soli ve výrobcích a k porušení stejného ustanovení zákona o potravinách. Pro liberaci žalobkyně nebyly splněny podmínky, a to ani s přihlédnutím k auditu SZPI.
12. S ohledem na výše uvedené žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.
13. Žalobkyně podala k vyjádření žalované repliku, v níž opakovala svou argumentaci. Nově zdůraznila, že nezabývala-li se žalovaná všemi hledisky uvedenými v čl. 2.4 pokynů EK, je rozhodnutí žalované nepřezkoumatelné. Mírně zvýšený obsah tuku nebyl způsobilý oklamat spotřebitele, neboť ti, kteří se zajímají o obsah tuku v nakupovaných potravinách, vepřovou šunku vůbec nekupují a přednost dávají šunce kuřecí a krůtí. Žalovaná přiznává, že se nezabývala naplněním materiálního znaku přestupku – škodlivostí, a proto je její rozhodnutí i z tohoto důvodů nepřezkoumatelné. Dále žalobkyně namítla, že ze záznamu o odběru vzorku, fotografie a zkušebního protokolu nelze ověřit, že byl chemickému vyšetření podroben vzorek, který svou hmotností odpovídá hmotnosti stanovené vyhláškou č. 289/2007 Sb., o veterinárních a hygienických požadavcích na živočišné produkty, které nejsou upraveny přímo použitelnými předpisy Evropských společenství. Předchozí porušení zákona o potravinách nemohla být žalobkyni dána k tíži, neboť se jednalo o odchylky v množství soli – jde o látku, které se do výrobku přidává a výrobce tak může její množství snadno ovlivnit, na rozdíl od tuku v mase. Navíc je třeba zohlednit institut zahlazení odsouzení – žalobkyně v obou případech uhradila pokutu, správní trest tak byl vykonán, čímž došlo k zahlazení odsouzení. Žalovaná proto nebyla oprávněna k těmto rozhodnutím přihlížet při stanovení výše ukládané sankce.
IV. Posouzení věci
14. Soud ve věci nařídil jednání, při němž účastníci setrvali na svých stanoviscích.
15. Žaloba není důvodná.
IV./A) Aplikovatelná právní úprava
16. Podle § 5 zákona č. 250/2016 Sb., je přestupkem společensky škodlivý protiprávní čin, který je v zákoně za přestupek výslovně označen a který vykazuje znaky stanovené zákonem, nejde-li o trestný čin.
17. Podle § 2 odst. 1 písm. k) zákona o potravinách se pro účely tohoto zákona rozumí šarží množství druhově totožných jednotek, které byly vyrobeny za stejných podmínek.
18. Podle § 10 odst. 1 písm. a) zákona o potravinách je zakázáno uvádět na trh potraviny klamavě označené nebo nabízené ke spotřebě klamavým způsobem.
19. Podle § 17 odst. 2 písm. f) zákona o potravinách se provozovatel potravinářského podniku dopustí přestupku tím, že poruší zákaz uvádět na trh potraviny podle § 10 odst. 1.
20. Podle § 17f písm. d) zákona o potravinách lze za přestupek podle § 17 odst. 2 písm. f) téhož zákona uložit pokutu do 50 000 000 Kč.
21. Povinnost uvádět na potravinách množství tuků vyplývá z čl. 9 odst. 1 písm. l) ve spojení s čl. 30 odst. 1 písm. b) nařízení 1169/2011. Podle čl. 31 odst. 4 nařízení upravujícímu výpočet jsou uvedené hodnoty průměrnými hodnotami vycházejícími v jednotlivých případech z výsledků: a) analýzy výrobce dané potraviny; b) výpočtu s použitím známých nebo skutečných průměrných hodnot použitých složek, nebo c) výpočtu s použitím obecně zjištěných a přijímaných údajů. Komise může přijmout prováděcí akty, v nichž stanoví podrobná pravidla pro jednotné provedení tohoto odstavce, pokud jde o přesnost uvedených hodnot, jako například rozdíly mezi uváděnými hodnotami a hodnotami zjištěnými při úřední kontrole. Tyto prováděcí akty se přijímají přezkumným postupem podle čl. 48 odst. 2. Podle přílohy I bod 13 nařízení se „průměrnou hodnotou“ rozumí hodnota, která nejlépe vyjadřuje množství určité živiny obsažené v dané potravině s ohledem na výkyvy v průběhu roku, spotřebitelské zvyklosti a jiné faktory, které mohou způsobit kolísání skutečných hodnot.
22. Podle čl. 2.3 pokynů EK jsou přípustné odchylky pro účely nutričního označování důležité proto, že vzhledem k přirozeným odchylkám a rozdílům vzniklým při výrobě a během skladování není možné, aby potraviny obsahovaly vždy přesně stejné množství energie a živin, které je uvedeno na etiketě. Množství živin v potravinách by se však od hodnot uvedených na etiketě nemělo lišit natolik, že by tyto odchylky mohly uvést spotřebitele v omyl. Uvedené hodnoty by měly být průměrnými hodnotami vycházejícími v jednotlivých případech z výsledků a) analýzy výrobce dané potraviny; b) výpočtu s použitím známých nebo skutečných průměrných hodnot použitých složek; nebo c) výpočtu s použitím obecně zjištěných a přijímaných údajů. Bez ohledu na způsob odvození údajů o výživové hodnotě by měli provozovatelé potravinářských podniků jednat v dobré víře tak, aby zajistili vysoký stupeň přesnosti těchto údajů o výživové hodnotě. Uvedené hodnoty by se měly zejména přibližovat průměrným hodnotám ve více šaržích potravin a neměly by být stanoveny na horní ani dolní hranici rozmezí přípustných odchylek. U živin, kde mají spotřebitelé obecně zájem o snížení jejich přívodu (např. tuky, cukry a sůl/sodík), by uvedené hodnoty neměly být stanoveny na dolní hranici rozmezí přípustných odchylek, přičemž měřené či vypočtené průměrné hodnoty by byly vyšší než tato uvedená hodnota. Rovněž u živin, kde mají spotřebitelé obecně zájem na vyšším obsahu, by uvedené hodnoty neměly být stanoveny na horní hranici rozmezí přípustných odchylek, přičemž měřené či vypočtené průměrné hodnoty by byly nižší než tato uvedená hodnota.
23. Podle čl. 2.4 pokynů EK, pokud se naměřená hodnota nenachází v rozmezí přípustných odchylek od uvedené hodnoty, měla by být konkrétně posouzena za účelem rozhodnutí, zda je nutno přijmout určitá opatření. Při těchto úvahách by měly být zohledněny například tyto aspekty:
a) předmětná živina;
b) rozsah odchylky;
c) povaha odchylky (nadhodnocení nebo podhodnocení) ve vztahu k předmětné živině;
d) velké přirozené výkyvy živiny včetně její sezónnosti;
e) zvláště vysoká rychlost rozkladu živin v některých matricích potravin;
f) zvláště vysoká analytická variabilita živin v určité matrici potravin;
g) zvláště nízká homogenita výrobku vedoucí ke zvláště vysokým výkyvům obsahu živin ve výrobku, který není při postupech pro odběr vzorků kompenzován;
h) soulad většiny vzorků z dané šarže s rozmezím přípustných odchylek, pokud jsou tyto údaje k dispozici;
i) platnost postupu výrobce při stanovení uvedené hodnoty živin;
j) celkové fungování vlastní monitorovací činnosti dané společnosti;
k) předchozí problémy společnosti nebo předchozí sankce, které na ni byly uvaleny.
Tyto aspekty budou mít rovněž vliv na stupeň sankcí v případě, že budou považovány za nezbytné, ať už by se jednalo například o rozšířené pokyny, varování, oznámení o vynucování předpisů nebo pokuty. Výrobci mohou být vyzváni, aby poskytli odůvodnění vysvětlující nedodržení přípustné odchylky a podrobné informace o konkrétních důvodech, proč k němu došlo.
24. Podle čl. 3 pokynů EK je přípustná odchylka (včetně nejistoty měření) u tuků v množství menším než 10 g na 100 g výrobku ± 1,5 g.
25. Podle § 27 odst. 1 písm. a) zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, se na odsouzenou právnickou osobu se hledí, jako by nebyla odsouzena, jakmile byl trest vykonán.
IV./B) Naplnění znaků přestupku
26. Žalobkyně argumentovala, že znaky přestupku nemohly být v dané věci naplněny, neboť se fakticky jednalo pouze o drobnou odchylku v obsahu tuku u jednoho balení šunky. S tím se soud neztotožňuje. Ze správního spisu jednoznačně plyne, že na základě provedené kontroly byl laboratorním vyšetřením zjištěn u kontrolovaného balení šunky obsah tuku 5,9 g/100 g, přičemž na etiketě tohoto výrobku byl uveden ve výživových údajích obsah tuku 2,0 g/100 g. Žalobkyně proti tomuto zjištění ve správním řízení ani v žalobě nebrojila a neuplatnila ani zákonem předvídaný postup podle § 16 odst. 7 zákona o potravinách a nepředložila konkurenční laboratorní vyšetření výrobku. Pokud až v replice k vyjádření žalovaného žalobkyně zpochybnila, zda byl laboratorně vyšetřen vzorek o hmotnosti odpovídající vyhlášce č. 289/2007 Sb., pak se jedná o námitku uplatněnou po lhůtě pro podání žaloby, k níž soud nepřihlíží [§ 71 odst. 2 ve spojení s § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“)]. Za této situace proto zůstalo zjištění správních orgánů o množství tuku ve výrobku relevantně nezpochybněno a je základním skutkovým podkladem pro posouzení věci.
27. Žalobkyně se pak mýlí, pokud tvrdí, že závěry rozboru jediného kusu potraviny nelze bez dalšího aplikovat na celou šarži potraviny. Tento postup vyplývá přímo z § 2 odst. 1 písm. k) zákona o potravinách, podle nějž se šarží rozumí množství druhově totožných jednotek, které byly vyrobeny za stejných podmínek. Jak k tomuto ustanovení konstatoval Nejvyšší správní soud „[u]vedená definice je založena na tom, že všechny výrobky označené stejnou šarží mají stejné, nebo jen nepatrně odlišné vlastnosti, a proto lze i jen z jednoho testovaného výrobku dovozovat závěry pro celou šarži“ (rozsudky ze dne 28. 1. 2026, č. j. 6 As 137/2025-39, bod 42, a ze dne 6. 12. 2019, č. j. 5 As 354/2018‑44, bod 30). Správní orgány proto v souladu se zákonem dospěly k závěru, že uvedení nesprávného množství tuku se týká celé šarže výrobku uváděné žalobkyní na trh v množství 129,6 kg. Z tohoto důvodu jsou pro stanovení množství tuku irelevantní, výsledky rozborů jiné šarže téže potraviny či výsledky rozborů „typově shodné“ potraviny provedené laboratoří EUROFINS. Tyto rozbory nemohou mít na skutkové závěry správních orgánů žádný vliv. Stejně tak je pro věc nevýznamný právní názor Vyššího zemského soudu v Karlsruhe, neboť česká právní úprava je zcela jasná a je výše uvedeným způsobem ustáleně aplikována a vykládána Nejvyšším správním soudem. Rozsudek německého soudu (nadto předložený pouze v německém jazyce) nemůže tuto judikaturu překonat.
28. Další část argumentace žalobkyně se týká pokynů EK. Soud úvodem podotýká, že pokyny EK jsou právně nezávazný dokument Evropské komise, který byl vypracován v roce 2012 s cílem poskytnout kontrolním orgánům členských států a provozovatelům potravinářských podniků pokyny ohledně přípustných odchylek pro účely nutričního označování. Přípustnými odchylkami se přitom rozumí akceptovatelné rozdíly mezi nutričními hodnotami uvedenými na etiketě a nutričními hodnotami zjištěnými při úředních kontrolách (viz čl. 1.1 pokynů EK). Jedná se tedy o soft law obsahující metodiku pro potravinářské podniky i pro kontrolující orgány. Jak vyplývá ze správního spisu i z napadených rozhodnutí a jak je soudu známo též z jiných řízení (viz rozsudky ze dne 8. 12. 2021, č. j. 31 A 28/2020-484, nebo ze dne 27. 1. 2022, č. j. 31 A 8/2021-109), Státní veterinární správa se těmito pokyny řídí a aplikuje je při provádění kontrol a při následném ukládání sankcí. Obsahově se přitom jedná o pravidla, která jsou koncipována ve prospěch potravinářských podniků, neboť stanoví konkrétní odchylky, které budou kontrolní orgány při kontrolách tolerovat. Tím poskytují potravinářským podnikům návod, jak bezpečně stanovovat nutriční hodnoty pro účely jejich uvedení na obalu výrobku, tak i právní jistotu v tom, jak bude naloženo s tím kterým výsledkem kontroly. Lze tak uzavřít, že pokyny EK jsou součástí správní praxe Státní veterinární správy, kterými je vázána a které zakládají legitimní očekávání na straně potravinářských podniků (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 6 Ads 88/2006-132).
29. Žalobkyně namítá, že rozhodnutí žalované je nepřezkoumatelné, pokud se nezabývalo všemi hledisky uvedenými v čl. 2.4 pokynů EK. Ani s touto tezí soud nesouhlasí. Jak vyplývá ze samotného textu čl. 2.4 pokynů EK, jedná se o aspekty, které jsou uvedeny pouze demonstrativně. Je tedy na správních orgánech, aby na základě okolností konkrétního případu posoudily, kterými otázkami z uvedeného seznamu je třeba se zabývat, přičemž mohou zohlednit i aspekty zde neuvedené. Je proto vyloučeno, aby jen samo vynechání některého z uvedených hledisek v odůvodnění rozhodnutí správních orgánů mělo za následek nepřezkoumatelnost těchto rozhodnutí. Ta by mohla nastat výlučně v případě, pokud by se sama žalobkyně zohlednění některého hlediska domáhala konkrétní argumentací ve správním řízení, přičemž správní orgány by se s ní nijak nevypořádaly. K tomu však v nyní projednávané věci nedošlo. Správní orgány se ve svých rozhodnutích zabývaly okolnostmi uvedenými pod písm. a), b), c), g), j) a k), byť výslovně v příslušných pasážích neodkazovaly na čl. 2.4 pokynů EK. Zbývající zde uvedené aspekty pak z povahy věci nepřipadaly v úvahu. Rozhodnutí správních orgánů proto nejsou nepřezkoumatelná.
30. Zevrubně se pak správní orgány zabývaly otázkou nízké homogenity kontrolovaného výrobku, neboť (pouze) v tomto směru žalobkyně podrobněji argumentovala. Krajská veterinární správa poukázala na standardizovaný způsob chovu prasat včetně krmných směsí a na skutečnost, že případě dušené šunky lze s ohledem na její složení výrobní proces standardizovat a vyloučit tak vliv sezónnosti na kolísání obsahu tuku v použitém vepřovém mase. Žalovaná doplnila, že producent potraviny musí zajistit využití takových vstupních surovin a takových technologických postupů, aby dodržel správnost údajů obsažených na obalu výrobku v rozsahu tolerance dle pokynů EK. Ačkoliv každý vepř je individuální, jsou všichni šlechtěni k tomu, aby dosahovali srovnatelných přírůstků za srovnatelný čas. Jsou proto krmeni srovnatelnými krmnými dávkami v přesně stanovených poměrech. V dané věci šlo navíc o dušenou šunku z vepřového masa nejvyšší jakosti, která musí být vyrobena jen z vepřové kýty či masa vepřové kýty, která je jednou z nejméně tučných částí prasete, a musí se jednat o výrobek celosvalový (§ 13 odst. 4 a 5 vyhlášky č. 69/2016 Sb.).
31. S právě uvedenými závěry správních orgánů se soud ztotožňuje. V případě výrobku dušená vepřová šunka nejvyšší jakosti musí být výrobce schopen použít takové suroviny a postupy, aby obsah tuku výrobku odpovídal údaji uvedeném na obalu v rozmezí tolerance dle pokynů EK. Údajnou nízkou homogenitu tohoto výrobku pak neprokazuje pouhé tvrzení o tom, že každý vepř je jiný, ani protokoly o zkoušce provedené společností EUROFINS, které soud provedl k důkazu. Z těchto protokolů vyplývá, že se týkaly celkem pěti vzorků výrobku PIKOK PURE Dušená šunka 95 %. U dvou vzorků šlo o totožnou šarži, zbývající vzorky byly odebrány z různých šarží. U jednotlivých vzorků byl naměřen obsah tuku 2,32 g, 2,46 g, 3,94 g, 4,11 g a 4,32 g. Za podstatnou pak soud považuje skutečnost, že v případě všech pěti vzorků byla na obalu uvedena hodnota obsahu tuku 3,2 g/100 g. Uvedené dle názoru soudu nesvědčí o nízké homogenitě dušené vepřové šunky, nýbrž o tom, že při správném stanovení obsahu tuku na obalu dušené vepřové šunky není žádný problém zajistit, aby se obsah tuku u jednotlivých šarží i jednotlivých výrobků pohyboval v rámci tolerance stanovené v pokynech EK. Ačkoliv se obsah tuku u jednotlivých vzorků pohyboval od 2,32 g po 4,32 g, ve všech případech šlo o výrobky respektující údaj o obsahu tuku na obalu v rámci tolerance stanovené v pokynech EK, tj. 3,2 g ± 1,5 g. To pak vede soud k závěru, že v nyní projednávané věci je třeba obsah tuku ve výši 5,9 g/100 g výrobku oproti deklarovaným 2 g/100 g výrobku považovat za významnou odchylku, která byla způsobena buď nesprávně stanoveným údajem na obalu (při dolní hranici a nikoliv v průměru) a/nebo nesprávným postupem při výrobě konkrétní šarže potraviny.
32. Soud proto v této souvislosti odmítá i argumentaci žalobkyně, že se jednalo pouze o drobnou odchylku. Na posuzovaném výrobku byl uveden obsah tuku 2 g/100 g. Při započtení tolerance dle pokynů EK v rozsahu ± 1,5 g se tedy musí naměřená hodnota obsahu tuku u konkrétního výrobku pohybovat v rozmezí 0,5 g až 3,5 g/100 g výrobku. Skutečná naměřená hodnota však v posuzovaném případě činila 5,9 g/100 g, tj. zjevně mimo stanovené rozmezí. Při procentuálním vyjádření se přitom jedná o překročení obsahu tuku oproti deklarované hodnotě o 68,6 %, což dle názoru soudu nelze v žádném případě považovat za drobnou odchylku. Argumentaci žalobkyně, že se obsah naměřeného tuku oproti deklarované hodnotě liší pouze o 2,4 % ze 100 g výrobku, soud považuje za poněkud účelovou. Velikost odchylky totiž vystihuje to, v jakém rozsahu byla překročena deklarovaná hodnota tuku (68,6 %), nikoliv to, o kolik je vyšší procentuální podíl tuku ve 100 g potraviny oproti deklaraci na obalu.
33. Dále žalobkyně namítala, že údaj na výrobku nebyl klamavý. Zákon o potravinách přímo nedefinuje pojem „klamavě označené“ či „nabízené ke spotřebě klamavým způsobem“. Zdejší soud již v minulosti dopěl k závěru, že se lze při výkladu tohoto pojmu opřít o úpravu v jiných právních předpisech. „Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, definuje klamavá konání v § 5, přičemž dle odst. 1 se obchodní praktika považuje za klamavou, pokud obsahuje věcně nesprávnou informaci a je tedy nepravdivá, což vede nebo může vést spotřebitele k rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil. Poukázat lze rovněž na definici klamavého označení zboží nebo služby v § 2978 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle něhož je klamavým označením takové označení, které je způsobilé vyvolat v hospodářském styku mylnou domněnku, že jím označené zboží nebo služba pocházejí z určité oblasti či místa nebo od určitého výrobce, anebo že vykazují zvláštní charakteristický znak nebo zvláštní jakost. Nerozhodné je, zda označení bylo uvedeno bezprostředně na zboží, na obalu, obchodní písemnosti nebo jinde. Rovněž je nerozhodné, zda ke klamavému označení došlo přímo nebo nepřímo a jakým prostředkem se tak stalo“ (rozsudky ze dne 8. 12. 2021, č. j. 31 A 28/2020-484, nebo ze dne 27. 1. 2022, č. j. 31 A 8/2021-109).
34. Správní orgány se v nyní projednávané věci zabývaly tím, zda nepravdivé sdělení o obsahu tuku vede nebo může vést spotřebitele k rozhodnutí ohledně koupě. Správně poukázaly na to, že údaj o obsahu tuku patří mezi základní údaje, kterými se spotřebitel řídí při výběru zboží. Současně spotřebitel nemá možnost si tento údaj před koupí výrobku jakkoliv ověřit. Pokud by však, věděl, že je mu předkládáno zboží, jehož obsah tuku je vyšší o 68,6 % než je deklarováno na obalu, od nákupu takového výrobku by patrně ustoupil. Výrobek typu šunka si spotřebitel kupuje s očekáváním nižšího obsahu tuku a vyššího obsahu čistých svalových bílkovin (na rozdíl od bůčků, slanin či špekáčků). Šunku nejvyšší jakosti navíc označenou jako „špičková kvalita“ si budou kupovat právě spotřebitelé, kteří mají zájem na dodržování zdravého životního stylu a preferující co nejnižší obsah tuku ve stravě. S těmito úvahami se tedy soud plně ztotožňuje – údaj o obsahu tuku berou spotřebitelé při koupi výrobku nepochybně v úvahu a míra překročení deklarované hodnoty byla u projednávaného případu taková, že hodnota tuku uvedená na výrobku byla nepravdivou informaci, která mohla vést spotřebitele ke koupi tohoto výrobku, ačkoliv by to jinak neučinil. Nepřípadná je v této souvislosti argumentace žalobkyně, že spotřebitelé, kteří se zajímají o obsah tuku v nakupovaných potravinách, vepřovou šunku vůbec nekupují a přednost dávají šunce kuřecí a krůtí. Jde o logickou chybu non sequitur, neboť ze zájmu spotřebitelů o množství tuku v potravinách nevyplývá, že tito spotřebitelé nekupují vepřovou šunku. Ačkoliv kuřecí a krůtí šunka je obecně považována za dietní potravinu, neznamená to, že spotřebitelé dbající na zdravý životní styl kupují pouze tyto druhy šunek. Svou roli totiž hraje i chuť (která se u těchto výrobků značně liší) a plánovaný způsob použití.
35. Nedůvodná je i argumentace čl. 31 odst. 4 a bodem 13 přílohy I nařízení 1169/2011. Z těchto ustanovení nevyplývá pro žalobkyni žádná výhoda pro tento spor. Tato ustanovení stanovují postup, jak má být potravinářským podnikem určena nutriční hodnota, která bude uvedena na výrobku. V žádném případě z nich nelze dovozovat, že následná kontrola má být prováděna na větším množství vzorků, jejichž hodnoty mají být zprůměrovány. Stejně tak z nich nelze dovozovat, že spotřebitelé jsou srozuměni s tím, že skutečné hodnoty obsahu živin se od údajů na obalu výrobku budou lišit. Jak bylo uvedeno výše, přípustné odchylky od hodnoty obsahu živiny uvedené na výrobku stanovují pokyny EK, a pokud je tato tolerance překročena, jedná se o porušení nařízení 1169/2011 a zákona o potravinách, které chrání zájem spotřebitelů na pravdivém označování potravin.
36. Na základě skutečností uvedených v předcházejících odstavcích proto soud shledal nedůvodnou námitku žalobkyně o nenaplnění skutkové podstaty přestupku dle § 17 odst. 2 písm. f) zákona o potravinách spočívající v porušení zákazu klamavého označení potraviny. V této souvislosti není ani pravdou, že by se nejednalo o přestupek ve smyslu § 5 zákona č. 250/2016 Sb. V projednávaném případě došlo k naplnění znaků stanovených zákonem o potravinách, takové jednání je výslovně v zákoně o potravinách označeno jako přestupek, jedná se o čin protiprávní a toto jednání naplňuje též znak společenské škodlivosti. Je přitom mylné tvrzení žalobkyně, že se správní orgány otázkou společenské škodlivosti nezabývaly – srov. s. 10 rozhodnutí žalované. Napadené rozhodnutí je proto v tomto směru plně přezkoumatelné. Ani soud nedospěl k závěru, že by společenská škodlivost jednání žalobkyně byla zcela nepatrná. Předmětem ochrany je zde zájem společnosti na ochraně spotřebitelů před klamným označováním potravin, tedy produktů nezbytných pro každodenní život člověka, které současně mají zásadní vliv na jeho fyzické a duševní zdraví. Tento zájem byl přitom v dané věci porušen významně s ohledem na velikost odchylky v obsahu tuku a množství výrobku uváděného na trh.
37. Žalobkyně se dále dovolávala liberačního důvodu ve smyslu § 21 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., podle nějž právnická osoba za přestupek neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby přestupku zabránila. Judikatura Nejvyššího správního soudu k tomuto ustanovení zdůrazňuje, že „liberační důvody jsou určené pro aplikaci pouze ve výjimečných případech, jelikož představují výjimku z principu objektivní odpovědnosti. Představují nástroj, jehož cílem je předejít aplikaci neúměrné tvrdosti zákona“ (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2024, č. j. 4 As 78/2023-40).
38. Žalobkyně v této souvislosti tvrdila, že disponuje funkčním systémem k zajištění ochrany spotřebitele a zajištění potřebné ochrany potravin, přičemž po ní nelze požadovat, aby kontrolovala složení každého výrobku. K tomu doložila zprávu z auditu provedeného SZPI z roku 2019. Soud podotýká, že tato zpráva popisuje situaci u žalobkyně v době, která více než čtyři roky předchází spáchání posuzovaného přestupku. Její vypovídací hodnota pro nyní posuzovanou věc je tedy již z tohoto důvodu omezená. Především však dle názoru soudu neobsahuje nic, co by bylo ve prospěch žalobkyně využitelné. Je pravdou, že v záznamu ze závěrečného jednání auditu je uvedeno, že žalobkyně má velmi propracovaný systém laboratorních rozborů a zkoušek z vlastní iniciativy, přičemž totéž požaduje od svých dodavatelů. Provádí namátkové nehlášené audity u svých dodavatelů, čímž je posouvá v procesních krocích, hygieně i kvalitě potravin k vyšší bezpečnosti potravin. Ze samotné zprávy z auditu ovšem plyne, že toto hodnocení se týká zdravotní (hygienické) nezávadnosti a bezpečnosti potravin, nikoliv otázky označování potravin v souladu s jejich složením. V tomto ohledu zpráva konstatuje pouze to, že žalobkyně uvádí do oběhu potraviny balené a nebalené a že při prodeji nebalených potravin (jemného a běžného pečiva) jsou uvedeny údaje o jejich složení v místě nabízení k prodeji. V této souvislosti žalobkyně též dodržuje povinnost označování „ze zmrazeného polotovaru“ a “rozmrazeno“. Žádné jiné závěry týkající se označování potravin z auditu neplynou. V takovém případě pak soud musí uzavřít, že ani tento audit (či závěry v něm obsažené) nelze v nyní projednávané věci označit za „veškeré úsilí“, které mohla žalobkyně vynaložit, aby zabránila přestupku. Ani skutečnost, že žalobkyně uvádí na trh velké množství výrobků, pak není důvodem pro liberaci. Nelze proto dospět k závěru, že by aplikace zákona o potravinách byla v nyní projednávané věci vůči žalobkyni nepřiměřeně tvrdá.
39. IV./C) Sankce
40. Ve vztahu k uložené pokutě žalobkyně namítala, že správní orgány k její tíži nesprávně zohlednily kritérium recidivy, ačkoliv její předchozí přestupky se skutkově odlišují a navíc byly zahlazeny.
41. Soud k tomu uvádí, že institut zahlazení zákon č. 250/2016 Sb. nezná. Nejvyšší správní soud však již dříve dovodil, že i na přestupky je třeba tento institut analogicky aplikovat: „zahlazené“ přestupky (při analogickém užití trestněprávního institutu zahlazení odsouzení) nelze hodnotit jako přitěžující okolnost v dalším přestupkovém řízení, lze k nim však přihlédnout při hodnocení osoby pachatele a z takových okolností vyvodit příslušné závěry (viz rozsudek ze dne 28. 2. 2018, č. j. 2 As 281/2017-33).
42. Nejvyšší správní soud výše uvedený závěr konstatoval ve vztahu k přestupku fyzické osoby. Soud však nevidí žádný důvod pro to, aby bylo postupováno jinak v případě právnické osoby. Ani u přestupku právnické osoby tedy nelze zahlazené přestupky hodnotit jako přitěžující okolnost v dalším přestupkovém řízení. Přihlédnout k nim lze výlučně při hodnocení poměrů právnické osoby a účinnosti zavedených preventivních opatření (analogicky § 14 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb.).
43. Při analogické aplikaci § 27 odst. 1 písm. a) zákona č. 418/2011 Sb. se přestupek „zahladí“ vykonáním správního trestu. V případě pokuty tedy dojde k „zahlazení“ přestupku jejím úplným uhrazením. Žalobkyně tvrdila, že pokuty za předchozí dva přestupky, které jí správní orgány kladly k tíži, uhradila. Správní spis neobsahuje v tomto ohledu žádné informace, neboť správní orgány se touto otázkou vůbec nezabývaly a k předchozím přestupkům žalobkyně přihlédly jako k přitěžující okolnosti. Tento postup tedy nelze považovat za správný. Přesto však dle názoru soudu nemůže mít za následek zrušení napadeného rozhodnutí. Správní orgány totiž při stanovení výše pokuty nepřihlížely pouze k recidivě, nýbrž i k dalším přitěžujícím a polehčujícím okolnostem. Výše pokuty tak nebyla stanovena výlučně na základě recidivy žalobkyně. Především však soud vzal do úvahy, že správní orgány uložily žalobkyni pokutu ve výši 37 000 Kč, tj. v rozsahu 0,37 % z maximální zákonné sazby. Podle názoru soudu pak nesprávné přihlédnutí k jednomu z mnoha kritérií pro určení výše pokuty nemůže mít v nyní projednávané věci s ohledem na výši pokuty vliv na její zákonnost ani přiměřenost. Ostatně moderace pokuty se žalobkyně ani nedomáhala.
V. Závěr a náklady řízení
44. Soud pro nadbytečnost neprováděl důkaz laboratorním protokolem výrobce potraviny Dušená šunka ze dne 20. 3. 2023, zprávou z auditu SZPI a rozhodnutím Vyššího zemského soudu v Karlsruhe. Tyto listiny byly součástí správního spisu, jímž se v soudním řízením správním dokazování zpravidla neprovádí. Soud k tomu neshledal důvod ani v nyní projednávané věci.
45. Námitky žalobkyně soud shledal neopodstatněnými. Jelikož v řízení nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž musí soud přihlížet z úřední povinnosti, zamítl žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s.
46. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně ve věci úspěch neměla, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Brno 15. září 2026
Mgr. Petr Šebek v. r.
předseda senátu