Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

46 A 19/2026 - 22

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Pavlou Klusáčkovou ve věci

žalobce:

proti

žalovanému:

S. S.

státní příslušnost: Ukrajina

bytem X

Ministerstvo vnitra

se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3

o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu ze dne 9. 10. 2025, zaevidované pod sp. zn. OAM-0430554/DO-2025,

takto:

I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobci vrátil dne 7. 5. 2026 jeho žádost o dočasnou ochranu, zaevidovanou pod sp. zn. OAM-0430554/DO-2025, jako nepřijatelnou, byl nezákonný.

II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti žalobce o dočasnou ochranu ze dne 9. 10. 2025, zaevidované pod sp. zn. OAM-0430554/DO-2025.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Základ sporu a obsah žaloby

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který měl spočívat ve vrácení jeho žádosti o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 9. 10. 2025, evidované pod sp. zn. OAM-0430554/DO-2025, jakožto nepřijatelné podle , o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), neboť žalobce není osobou uvedenou v tohoto zákona [blíže viz sdělení o nepřijatelnosti žádosti o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 7. 5. 2026, č. j. OAM-430554-21/DO-2025 (dále jen „sdělení o nepřijatelnosti žádosti“)].

2. V podané žalobě žalobce předně popsal své osobní a rodinné vazby k Ukrajině a k České republice. Uvedl, že pochází z ukrajinské rodiny, od roku 2007 žil na Ukrajině, absolvoval zde středoškolské a vysokoškolské vzdělání a měl zde registrovaný pobyt. Současně tvrdil, že se nemůže vrátit do Ruska, neboť veřejně podporoval Ukrajinu a ukrajinskou armádu, a obává se trestního stíhání v Rusku. Na území České republiky se nachází jeho matka požívající dočasné ochrany, teta s trvalým pobytem a bratranec, který je českým státním občanem.

3. Žalobce měl za to, že je podaná žaloba přípustná. Tvrdil, že § 5 odst. 2 Legis Ukrajina je v rozporu s unijním právem, konkrétně s čl. 8 odst. 1 směrnice 2001/55/ES ze dne 20. července 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími (dále jen „směrnice o dočasné ochraně“), ve spojení s y základních práv Evropské unie. K tomu žalobce poukázal na rozsudek Soudního dvora EU ve věci C-753/23 Krasiliva.

4. Žalobce namítal, že žalovaný nesprávně posoudil jeho státní příslušnost. Tvrdil, že doložil, že je státním občanem Ukrajiny a že před 24. 2. 2022 pobýval na území Ukrajiny (viz zejména dočasný průkaz totožnosti ukrajinského státního příslušníka, potvrzení Státní migrační služby Ukrajiny v Ternopilské oblasti, doklady o registraci pobytu na Ukrajině, potvrzení obce Koziv a dalšíy dokládající jeho dlouhodobý pobyt v obci Viktorivka v Ternopilské oblasti). Z potvrzení Státní migrační služby Ukrajiny vyplývá, že žalobce nabyl státní občanství Ukrajiny podle ukrajinského zákona o státním občanství a že je ukrajinským státním občanem ode dne 16. 2. 2021. Současně bylo potvrzeno, že mu byl vydán dočasný průkaz totožnosti občana Ukrajiny, jehož platnost byla za stanného práva prodloužena. Nelze tedy uzavřít, že by nesplňoval podmínky Legis Ukrajina ve spojení s Prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. března 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana (dále jen „Prováděcí rozhodnutí č. 1“).

5. Dále žalobce namítal nepřezkoumatelnost závěrů sdělení o nepřijatelnosti žádosti. Uvedl, že žalovaný v tomto sdělení vycházel ze závěrů označených jako zjištění v rámci úřední činnosti, aniž by uvedl konkrétní zdroje či podklady, z nichž tyto závěry dovodil. Takové odůvodnění neumožňuje přezkoumat, z jakých skutečností žalovaný vycházel.

6. Žalobce rovněž upozornil na to, že neměl objektivní možnost zajistit si dokumenty prokazující pozbytí ruského státního občanství, a to s ohledem na agresi Ruské federace proti Ukrajině, kdy došlo k přerušení diplomatických vztahů mezi oběma státy a k ukončení činnosti ruských diplomatických a konzulárních zastoupení na území Ukrajiny. Právě s těmito okolnostmi podle žalobce souviselo prodloužení platnosti dočasných průkazů totožnosti občanů Ukrajiny za stanného práva.

II. Vyjádření žalovaného k podané žalobě

7. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě navrhl, aby soud žalobu zamítl.

8. Žalovaný vycházel z toho, že dočasnou ochranu lze podle § 3 odst. 1 Legis Ukrajina udělit cizincům, na které se povinně vztahuje Prováděcí rozhodnutí č. 1. Podle čl. 2 odst. 1 tohoto rozhodnutí se dočasná ochrana vztahuje zejména na ukrajinské státní příslušníky pobývající na Ukrajině před 24. 2. 2022, osoby bez státní příslušnosti a státní příslušníky třetích zemí požívající před tímto datem na Ukrajině mezinárodní nebo odpovídající vnitrostátní ochrany a na jejich rodinné příslušníky.

9. Žalovaný upozornil, že ačkoli měl za prokázané, že se žalobce ke dni 24. 2. 2022 fakticky nacházel na území Ukrajiny, nepovažoval za dostatečně prokázané, že je státním příslušníkem Ukrajiny. Na základě předloženého cestovního pasu Ruské federace a žalobcem poskytnutých informací dospěl žalovaný k závěru, že žalobce je státním příslušníkem Ruska. Žalobce podle žalovaného nepředložil standardní ukrajinský cestovní doklad ani jiný jednoznačný doklad, z něhož by bylo možné bez důvodných pochybností dovodit jeho ukrajinské státní občanství.

10. Žalovaný se neztotožnil s námitkou nepřezkoumatelnosti sdělení. Připustil, že odůvodnění sdělení bylo v části týkající se státního občanství formulováno stručně, avšak podle jeho názoru z něj bylo seznatelné, proč žádost posoudil jako nepřijatelnou. Tuto část sdělení je podle žalovaného třeba vykládat v kontextu celého správního spisu, zejména dokladů předložených žalobcem, jeho vlastních tvrzení a výzvy žalovaného ze dne 18. 11. 2025. Zdůraznil, že žalobce v žalobě proti jeho závěrům věcně argumentuje, což podle něj svědčí o tom, že důvody sdělení byly žalobci zřejmé a způsobilé věcné polemiky.

11. K dočasnému průkazu totožnosti občana Ukrajiny žalovaný sdělil, že jej nepovažoval za dostatečný doklad k jednoznačnému prokázání ukrajinského státního občanství. Odkaz na poznatky z úřední činnosti měl podle žalovaného vysvětlit povahu tohoto dokladu a důvod, proč jej žalovaný nepokládal za postačující. Žalovaný přitom vycházel nejen ze správního spisu, ale i z poznatků získaných při výkonu své působnosti v oblasti pobytu cizinců a dočasné ochrany a z obecně dostupných informací o ukrajinské právní úpravě státního občanství.

12. Žalovaný dále uvedl, že nijak nezpochybňuje, že žalobce předložil odpověď Státní migrační služby Ukrajiny, podle níž měl nabýt státní občanství Ukrajiny podle čl. 8 ukrajinského zákona o státním občanství. Tento podklad však podle žalovaného nemohl být hodnocen izolovaně, nýbrž ve spojení s ostatními okolnostmi případu. Žalovaný poukázal zejména na to, že žalobce předložil cestovní pas Ruska, ve vlastním vyjádření ze dne 10. 10. 2025 uvedl, že má státní občanství Ruska, a ani přes výzvu nepředložil standardní ukrajinský cestovní doklad či jiný jednoznačný doklad prokazující státní občanství Ukrajiny.

13. Žalovaný se zabýval rovněž tím, zda žalobce nespadá do okruhu osob podle § 3 odst. 2 Legis Ukrajina, tedy mezi osoby, které ke dni 24. 2. 2022 oprávněně pobývaly na území Ukrajiny na základě povolení k trvalému pobytu a současně nemohou vycestovat do státu, jehož jsou státními příslušníky, z důvodu hrozby skutečného nebezpečí. Dospěl však k závěru, že žalobce v průběhu vyřizování žádosti nedoložil, že by byl držitelem povolení k trvalému pobytu na území Ukrajiny. Žalobce tak nespadá ani do tohoto okruhu osob.

III. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze

14. Městský soud v souladu s a násl. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), přezkoumal popsaný skutkový děj. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu ke dni svého rozhodnutí ( ).

15. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle , neboť žalobce i žalovaný s tímto postupem souhlasili, resp. nevyjádřili nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Veškeré podklady ay, z nichž soud vycházel a jichž se dovolávaly i procesní strany ve svých podáních, jsou obsaženy v žalobcem i žalovaným doložených písemnostech, které byly oběma stranám předem známy, a nebylo navrženo provedení dalších důkazních prostředků.

16. Úvodem soud uvádí, že žaloba v této věci je přípustná, jelikož SDEU ve věci Krasiliva dovodil, že y základních práv EU vyžaduje, aby osoba žádající o dočasnou ochranu ve smyslu směrnice o dočasné ochraně měla přístup k účinné soudní ochraně. V kontextu řečeného je tudíž Legis Ukrajina rozporný s y základních práv EU, soud proto neaplikoval soudní výluku dle uvedeného ustanovení.

17. Soud vyšel z následně uvedené právní úpravy:

- Podle je žádost o udělení dočasné ochrany nepřijatelná, jestliže je podána cizincem, který není uveden v .

- Podle platí, že:

1) Ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky uděluje dočasnou ochranu cizincům, na které se povinně vztahuje rozhodnutí Rady Evropské unie podle § 1 odst. 1 písm. a).

2) Ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky dále, je-li účinné rozhodnutí Rady Evropské unie podle § 1 odst. 1 písm. a), uděluje dočasnou ochranu cizinci, který doloží, že

a) byl ke dni uvedenému v rozhodnutí Rady Evropské unie podle § 1 odst. 1 písm. a) držitelem platného povolení k trvalému pobytu na území Ukrajiny a

b) jeho vycestování do státu, jehož je státním občanem, nebo části jeho území, anebo v případě osoby bez státního občanství do státu nebo části jeho území jeho posledního trvalého bydliště před vstupem na území Ukrajiny, není možné z důvodu hrozby skutečného nebezpečí podle § 179 odst. 2 zákona o pobytu cizinců na území České republiky.

3) Ministerstvo vnitra zašle Evropské komisi oznámení o riziku vyčerpání kapacit pro zvládání následků plynoucích z hromadného přílivu vysídlených osob a potřebě přijetí opatření k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob. Oznámení podle věty první zveřejní Ministerstvo vnitra na svých internetových stránkách.

- Podle článku 2 Prováděcího rozhodnutí č. 1 platí, že „Toto rozhodnutí se vztahuje na následující kategorie osob vysídlených z Ukrajiny dne 24. února 2022 nebo po tomto datu v důsledku vojenské invaze ruských ozbrojených sil, jež v uvedený den začala:

a) ukrajinští státní příslušníci pobývající na Ukrajině před 24. únorem 2022;

b) osoby bez státní příslušnosti a státní příslušníci třetích zemí jiných než Ukrajiny, kterým byla před 24. únorem 2022 poskytnuta mezinárodní ochrana nebo odpovídající vnitrostátní ochrana na Ukrajině, a

c) rodinní příslušníci osob uvedených v písmenech a) a b)“.

18. Podstata sporu mezi účastníky řízení spočívá v posouzení, zda je žalobce ukrajinským státním příslušníkem, a zda tedy spadá do osobního okruhu osob, na které se vztahuje dočasná ochrana podle § 3 odst. 1 Legis Ukrajina ve spojení s čl. 2 odst. 1 písm. a) Prováděcího rozhodnutí č. 1. Mezi účastníky řízení naopak není sporu o tom, že se žalobce ke dni 24. 2. 2022 fakticky nacházel na území Ukrajiny a že disponuje státním občanstvím Ruska.

19. Soud předně dospěl k závěru, že sdělení o nepřijatelnosti žádosti je nepřezkoumatelné. Z tohoto sdělení totiž nikterak nevyplývá, na základě jakých skutečností a důvodů žalovaný dospěl k závěru, že žalobce není státním příslušníkem Ukrajiny a proč žalovaný nepovažoval žalobcem předložené doklady za dostatečné k prokázání jeho ukrajinské státní příslušnosti. Soud přitom akcentuje, že žalobce žalovanému předložil dočasný průkaz totožnosti občana Ukrajiny a potvrzení Státní migrační služby Ukrajiny, podle něhož nabyl státní občanství Ukrajiny a je státním občanem Ukrajiny ode dne 16. 2. 2021. Žalovaný však ve sdělení o nepřijatelnosti žádosti nikterak nevysvětlil, proč právě tyto doklady nepovažoval za dostatečné k prokázání státní příslušnosti Ukrajiny, ani neuvedl, na základě jakých konkrétních podkladů a jaké úvahy dospěl k opačnému závěru. Pouhý obecný odkaz žalovaného na poznatky z úřední činnosti, bez jejich bližší identifikace a bez vypořádání konkrétních podkladů předložených žalobcem, nemůže při soudním přezkumu obstát. Nedostatky odůvodnění sdělení o nepřijatelnosti žádosti přitom nelze zhojit až podrobnějším vyjádřením žalovaného v řízení před soudem. Přezkoumatelnost zásahu musí vyplývat již z důvodů, které byly žalobci sděleny při vrácení žádosti jako nepřijatelné, tj. ve sdělení o nepřijatelnosti žádosti. Toliko na okraj soud poznamenává, že ani vyjádření k žalobě nedává jednoznačnou odpověď na výše nastíněné otázky.

20. Pokud žalovaný založil vrácení žádosti žalobce jako nepřijatelné na závěru, že žalobce neprokázal ukrajinskou státní příslušnost (jak ostatně tvrdí i ve vyjádření k podané žalobě), musel mít pro takový závěr dostatečný skutkový a právní podklad. Soud má přitom za to, že otázku, zda žalobce je, či není státním příslušníkem Ukrajiny, nelze posoudit bez zohlednění příslušné ukrajinské právní úpravy nabývání státního občanství. Právě podle ní je třeba hodnotit, jakou povahu má žalobcem předložený dočasný průkaz totožnosti občana Ukrajiny, jaké účinky má potvrzení Státní migrační služby Ukrajiny a jaký význam má případný souběh či neukončení státního občanství Ruské federace. Bez příslušného právního rámce nelze spolehlivě uzavřít, zda žalobce je, či není podle ukrajinského práva státním příslušníkem Ukrajiny. Předložený správní spis však k této otázce neobsahuje žádné podklady. Ze spisu nikterak nevyplývá, že by žalovaný při posouzení věci vycházel z relevantní ukrajinské právní úpravy, že by se zabýval právními účinky žalobcem předložených ukrajinských dokladů ani že by na základě této úpravy učinil přezkoumatelnou úvahu, proč tyto doklady nepostačují k prokázání ukrajinské státní příslušnosti žalobce. Správní spis se v tomto směru omezuje zejména na výzvy žalovaného a na doklady předložené žalobcem, neobsahuje však podklad, z něhož by bylo možné ověřit správnost závěru žalovaného o tom, že žalobce není státním příslušníkem Ukrajiny. Za této situace nelze závěr žalovaného obsažený ve sdělení o nepřijatelnosti žádosti považovat pouze za nedostatečně odůvodněný, nýbrž také za závěr učiněný na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Žalovaný sice dovodil, že žalobce není osobou uvedenou v § 3 odst. 1 Legis Ukrajina, avšak tento závěr nezaložil na odpovídajících skutkových zjištěních a právním podkladu, které by umožňovaly spolehlivě posoudit, zda žalobce ukrajinskou státní příslušnost skutečně nabyl, či nikoliv. Skutková zjištění žalovaného jsou tak neúplná, respektive neumožňují soudu přezkoumat, zda byly splněny podmínky pro vrácení žádosti jako nepřijatelné podle § 5 odst. 1 písm. b) Legis Ukrajina.

21. Soud doplňuje, že vyjasnění otázky státní příslušnosti žalobce má význam i pro posouzení závěru žalovaného, že žalobce nespadá ani do okruhu osob podle § 3 odst. 2 Legis Ukrajina. Tento závěr žalovaný odůvodnil tím, že žalobce nepředložil povolení k trvalému pobytu na území Ukrajiny. Taková úvaha však předpokládá, že žalobce je státním příslušníkem jiného státu než Ukrajiny. Pokud by se však ukázalo, že žalobce je státním příslušníkem Ukrajiny, nemohl by již ze své podstaty disponovat ukrajinským povolením k trvalému pobytu jako cizinec. Požadavek na předložení takového dokladu by pak vůči němu nebyl namístě. I z tohoto důvodu je nezbytné nejprve řádně a na základě dostatečných podkladů objasnit, zda je žalobce státním příslušníkem Ukrajiny, či nikoliv.

22. Vzhledem k tomu, že žalovaný založil vrácení žádosti jako nepřijatelné právě na závěru, že žalobce neprokázal ukrajinskou státní příslušnost, avšak tento závěr ve sdělení o nepřijatelnosti žádosti neodůvodnil dostatečně a současně tento závěr nemá ani dostatečný podklad v předloženém správním spisu, soud shledal zásah žalovaného nezákonným. Žalovaný nemohl za této procesní a skutkové situace žádost žalobce vrátit jako nepřijatelnou podle § 5 odst. 1 písm. b) Legis Ukrajina.

IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

23. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a uvedený zásah žalovaného byl nezákonný. Zároveň soud zakázal žalovanému, aby pokračoval v porušování práva žalobce na podání žádosti o dočasnou ochranu a přikázal mu, aby obnovil stav před označením žádosti žalobce o dočasnou ochranu jako nepřijatelné.

24. Žalovaný je povinen opatřit si dostatečné podklady k posouzení státní příslušnost žalobce, zejména ve vztahu k relevantní ukrajinské právní úpravě a k právním účinkům dokladů předložených žalobcem. Na jejich základě přezkoumatelně posoudí, zda žalobce je státním příslušníkem Ukrajiny a zda spadá do osobního okruhu osob podle § 3 odst. 1 Legis Ukrajina.

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle , podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl plný úspěch žalobce. Žalobce však vznik nákladů v řízení netvrdil a ani nedoložil. Od soudního poplatku přitom byl osvobozen ex lege dle , o soudních poplatcích.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 16. července 2026

Pavla Klusáčková v.r.

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje M. S.