Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 A 183/2025 - 52

8

[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Andrey Veselé ve věci

žalobce

proti

žalovanému

Z. M., narozen X

bytem Y

Ministerstvo spravedlnosti,

se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 11. 2025, č.j. MSP-826/2025-OSV-OSV/4,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I.

Základ sporu

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 11. č.j. MSP-826/2025-OSV-OSV/4, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 24. 10. 2025, č.j. -17, o odmítnutí žádosti o informace podle , o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů.

II.

Obsah žaloby a vyjádření žalovaného

2. V žalobě žalobce uvedl, že dne 31. 8. 2025 podal u Obvodního soudu pro Prahu 3 žádost o informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím, ve které se domáhal lokalizace zdroje konkrétních skutkových tvrzení uvedených v rozsudku povinného subjektu sp. zn. .

3. Povinný subjekt tuto žádost rozhodnutím ze dne 11. 9. 2025 odmítl, avšak žalovaný jako odvolací orgán vyhověl odvolání žalobce a toto rozhodnutí povinného subjektu zrušil pro nezákonnost, nepřezkoumatelnost a neúplnost a věc vrátil povinnému subjektu k novému projednání se závazným právním názorem, že formální výklad nestačí a je třeba provést "materiální test".

4. Povinný subjekt při novém projednáni opět žalobcovu žádost odmítl rozhodnutím ze dne 24. 10. 2025, č. j. -17, přičemž opět použil pouze formální a účelovou argumentaci.

5. I proti tomuto odmítavému rozhodnutí žalobce podal odvolání, žalovaný je však tentokrát zamítl a rozhodnuti povinného subjektu potvrdil.

6. Žalobce napadené rozhodnutí považuje za nezákonné a nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů, a to zejména z následujících důvodu svévole a extrémního rozpor s předchozím rozhodnutím žalovaného. Žalovaný totiž během necelého měsíce v těže věci vydal dvě zcela protichůdná rozhodnutí. Zatímco ve svém prvním rozhodnutí ze dne 13. 10. 2025 postup povinného subjektu označil za nezákonný a nepřezkoumatelný, v napadeném rozhodnutí tentýž postup a téměř identickou argumentaci povinného subjektu označil za zákonný a správný. Žalovaný nijak nevysvětlil a neodůvodnil tuto diametrální změnu svého právního názoru.

7. Dále žalovaný ignoroval podstatu odvolacích námitek. Žalobce v odvolání jasně argumentoval, že odkaz povinného subjektu na nahlížení do spisu je zlomyslný a manipulativní, protože důvodem žádosti je právě fakt, že požadovaná informace (zdroj tvrzení soudu) se ve spisu nenachází. Žalovaný tuto klíčovou námitku v napadeném rozhodnuti zcela ignoroval. Namísto toho se pouze formálně ztotožnil s argumentaci povinného subjektu a zopakoval jeho manipulativní argumentaci. Tím zatížil své rozhodnutí vadou, protože se nevyrovnal se všemi odvolacími námitkami.

8. Konečně, žalovaný potvrdil nesprávný právní názor povinného subjektu, že žalobcova žádost je žádostí o "názor" nebo "vytvoření nové informace" podle § 2 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím, což však je účelová dezinterpretace. Žalobcova žádost se od začátku domáhá lokalizace existující informace - tedy označeni konkrétního dopisu, strany nebo dokumentu ve spisu, a tedy otázka "Odkud pochází informace?" není žádosti o právní názor, ale legitimním požadavkem na identifikaci zdroje, který je nezbytným předpokladem transparentnosti a kontrolovatelnosti soudního rozhodování. Žalovaný i povinný subjekt tímto výkladem odpírají samotný smysl práva na informace.

9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobce svou žádostí ze dne 31. 8. 2025 žádal sdělení, odkud pochází informace v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. ve znění: „Ze zdravotního hlediska byly důvodem hospitalizace suicidální tendence před přijetím, riziko dokonání v nechráněném prostředí, referování pocitu bezmoci a bezvýchodnosti. Stav v době přijetí nebylo možné řešit méně omezujícím opatřením....neboť žalovaný byl při přijetí k hospitalizaci ve stavu, kdy byly prováděny úkony, které vedly k záchraně života a zdraví žalovaného.“

10. Žalovaný při přezkumu napadeného rozhodnutí vycházel ze skutečností patrných ze spisového materiálu povinného subjektu sp. zn. . Ohledně své argumentace žalovaný plně odkazuje na odůvodnění svého rozhodnutí ze dne 5. 11. 2025, kde se vypořádal se všemi námitkami žalobce. Žádost žalobce o poskytnutí informace byla povinným subjektem odmítnuta s odkazem na ust. § 2 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím, neboť se jedná o dotaz na názor či dodatečné vysvětlení rozhodnutí soudce, tedy o vytváření nové informace.

11. Povinný subjekt zdůraznil, že není oprávněn poskytovat stanoviska k odůvodnění rozhodnutí jednotlivých soudců ani vysvětlovat skutkové závěry uvedené v rozsudku nad rámec jeho odůvodnění, pročež žalovaný následně postup dotázaného povinného subjektu posuzoval a dospěl k závěru obsaženému v napadeném rozhodnutí.

12. Žalovaný dodal, že žádost žalobce o poskytnutí informace byla povinným subjektem původně odmítnuta s odkazem na ust. § 11 odst. 4 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím, ovšem jeho rozhodnutí ze dne 11. 9. 2025 bylo následně žalovaným zrušeno a věc byla vrácena povinnému subjektu k novému projednání. Žalobcovo tvrzení v žalobě o „svévoli a extrémním rozporu s předchozím rozhodnutím žalovaného“ je tak zcela liché, neboť obě rozhodnutí žalovaného v předmětné právní věci žalobce posuzovala jiný právní důvod povinného subjektu pro odmítnutí žalobcovi žádosti o informace.

13. Při jednání soudu dne 29. července 2026 setrvali účastníci na svých skutkových i právních stanoviscích. Žalobce navrhl, aby soud rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti České republiky ze dne 5. 11. 2025, čj. j. MSP-82B/2025-OSV-OSV/4, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Pověřená zástupkyně žalovaného navrhla zamítnutí žaloby.

14.

III.

Posouzení žaloby

15. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán ( a 2 ), přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. Jiné vady, k nimž by byl povinen přihlédnout z moci úřední, soud neshledal.

16. Z obsahu správního spisu předloženého žalovaným je zřejmé, že žalobce se žádostí ze dne 31. 8. 2025 u Obvodního soudu pro Prahu 3 domáhal podle zákona o svobodném přístupu k informacím sdělení, odkud pocházejí informace, které předsedkyni senátu Mgr. S. opravňují k tvrzení, která uvedla v rozsudku sp. zn. , tedy že „Ze zdravotního hlediska byly důvodem hospitalizace suicidální tendence před přijetím, riziko dokonání v nechráněném prostředí, referování pocitu bezmoci a bezvýchodnosti. Stav v době přijetí nebylo možné řešit méně omezujícím opatřením.“, resp. „...neboť žalovaný byl při přijetí k hospitalizaci ve stavu, kdy byly prováděny úkony, které vedly k záchraně života a zdraví žalovaného.“

17. Tuto žádost Obvodní soud pro Prahu 3 odmítl rozhodnutím ze dne 11. 9. 2025, č. j. -5, a to podle ve spojení s , o svobodném přístupu k informacím.

18. Povinný subjekt konstatoval, že ust. § 11 odst. 4 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím stanoví, že povinné subjekty neposkytnou informace o rozhodovací činnosti soudů, s výjimkou rozsudků. V daném případě však žadatel nepožaduje poskytnutí rozsudku v dané věci, ale žádá o poskytnutí vysvětlení, z čeho vychází skutečnosti uvedené v takovém rozsudku, což lze s jistotou zařadit právě pod informace o činnosti soudů. Žadateli tak nelze takovou informaci v rámci zákona o svobodném přístupu k informacím poskytnout a povinný subjekt tak jeho žádost musel odmítnout.

19. Proti tomuto rozhodnutí povinného subjektu podal žalobce odvolání, jemuž nadřízený orgán – tedy žalovaný – rozhodnutím ze dne 13. 10. 2025, č. j. MSP-826/2025-OSV-OSV/2, vyhověl a rozhodnutí povinného subjektu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Důvodem ke zrušení byla skutečnost, že rozhodnutí orgánu prvního stupně bylo nedostatečně odůvodněném v jeho odůvodnění chyběly konkrétní úvahy či není proveden test proporcionality. Povinný subjekt pouze obecně uvedl, že pokud se žadatel na základě předmětné žádosti ze dne 31. 8. 2025 domáhá poskytnutí sdělení, odkud pocházejí shora uvedené informace v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. , nemůže mu takovouto informaci poskytnout, neboť povinné subjekty neposkytují podle § 11 odst. 4 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím informace o činnosti soudů, a to s výjimkou rozsudků.

20. Povinný subjekt tedy sice formálně správně identifikoval, že žadatelem požadovaná informace (tedy vysvětlení, z čeho vychází skutečnosti uvedené v takovém rozsudku) může být podřazena pod rozhodovací činnost soudu, avšak omezil se pouze na formální rovinu výkladu, aniž by přistoupil k nezbytnému materiálnímu testu. Podle obecně přijímané definice rozhodovací činnosti soudu, jak ji uvádí odborná literatura, se za rozhodovací činnost soudu považují nejen samotná rozhodnutí, ale i úkony soudu a účastníků řízení směřující ke zjištění skutkového stavu věci. V tomto smyslu lze vysvětlení, z čeho vychází skutečnosti uvedené v označeném rozsudku, formálně podřadit pod rozhodovací činnost soudu. Tento výklad však není postačující, pokud není doplněn o materiální stránku výluky, která je v judikatuře i odborné literatuře vykládána jako ochrana nezávislosti, nestrannosti a autority soudní moci. Povinný subjekt však tuto materiální rovinu zcela pominul.

21. Obvodní soud pro Prahu 3 tedy ve věci rozhodoval znovu a dne 24. října 2025 pod č. j. -17 znovu rozhodl o odmítnutí žádosti žalobce o informace, a to podle § 15 odst. 1 a § 2 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím.

22. Povinný subjekt konstatoval, že podle § 2 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím se povinnost poskytovat informace netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací. Obvodní soud posoudil obsah požadované informace a při hodnocení dospěl k závěru, že se nejedná o informaci, kterou lze žadateli v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím poskytnout. Povinný subjekt sice poskytuje zejména informace o činnosti povinného subjektu vyplývající z jeho působnosti apod., avšak není oprávněn ve smyslu zákona o svobodném přístupu k informacím podávat stanoviska k odůvodnění rozhodnutí jednotlivých soudců či předsedů senátů v rámci soudních řízení. V daném případě se také nejednalo o situaci, kdy by soudce (jako představitel povinného subjektu) využil při formulaci svého stanoviska v rozsudku informace (dokumenty), které mu povinný subjekt předal. Okolnosti a důvody rozhodnutí soudu v daném řízení jsou vtěleny do konečného rozhodnutí ve věci a jeho odůvodnění. Je-li předmětem žádosti analýza postupu nebo rozhodnutí soudu v konkrétním řízení, pak nelze než konstatovat, že další dovysvětlování nad rámec odůvodnění rozsudku je nepřípustné. Smyslem práva na informace tedy není, aby povinný subjekt účastníkům řízení zjišťoval a vysvětloval cokoliv nad rámec odůvodnění soudního rozhodnutí vydaného v rámci jejich soudního řízení nezávislým soudcem. Zpochybňovat správnost rozhodnutí či procesní postupy soudu jistě lze, slouží k tomu však opravné prostředky (jsou-li přípustné). Má-li žadatel za to, že soud v rozhodnutí nesprávně posoudil skutkový stav, protože jeho závěry nejsou v souladu s důkazy a fakty uvedenými v soudním spise, jinými slovy, že se soud dopustil procesního pochybení v hodnocení důkazů nebo při zjišťování skutkových okolností případu, může být uvedená skutečnost důvodem pro podání opravného prostředku. K nápravě případných skutkových či procesních vad rozhodnutí však žádost o informace neslouží. Mimo to má žadatel coby účastník shora uvedeného řízení podle občanského soudní řádu právo nahlížet do soudního spisu, s výjimkou protokolu o hlasování, a činit si z něho výpisy a opisy, a rovněž má právo navrhnout, aby odůvodnění rozsudku bylo opraveno, pokud má za to, že jeho odůvodnění nemá podklad ve zjištění skutkového stavu.

23. Rovněž toto rozhodnutí žalobce napadl odvoláním, jež pak žalovaný zamítl svým rozhodnutím ze dne 5. 11. 2025, č. j. MSP-826/2025-OSV-OSV/4. V odůvodnění tohoto rozhodnutí uvedl, že orgán prvního stupně ve svém druhém rozhodnutí rozhodoval nikoli podle ust. § 11 odst. 4 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím, jak tomu bylo v rozhodnutí původním, ale podle ust. § 2 odst. 4 téhož zákona. Tento posun v právním základu rozhodnutí je zcela zásadní pro posouzení správnosti postupu orgánu prvního stupně. Zatímco ust. § 11 odst. 4 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím upravuje výjimku z poskytování informací v případě rozhodovací činnosti soudů, a tedy vyžaduje provedení tzv. materiálního testu, ust. § 2 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím se vztahuje na žádosti, které směřují k názorům, budoucím rozhodnutím nebo vytváření nových informací. V těchto případech se materiální test neuplatní, neboť se nejedná o informaci ve smyslu zákona vůbec.

24. Povinný subjekt tedy správně identifikoval, že žádost žadatele nesměřuje k poskytnutí existující informace, ale k dodatečnému vysvětlení rozhodnutí soudce nad rámec jeho odůvodnění, tedy k vytvoření nové informace. Takový požadavek není informací ve smyslu zákona o svobodném přístupu k informacím, jak vyplývá nejen z výše uvedeného ustanovení, ale i z nálezu Ústavního soudu sp. zn. , který výslovně uvádí, že soudce není povinen poskytovat dodatečné vysvětlení svého rozhodnutí. Povinný subjekt se tedy v novém rozhodnutí neuchýlil k formální výmluvě, jak tvrdí žadatel, ale naopak věcně správně vyhodnotil, že žádost nesměřuje k lokalizaci existujícího dokumentu, ale k dovysvětlení skutkového závěru, jehož podklad není v rámci působnosti povinného subjektu dohledatelný.

25. Městský soud v Praze posoudil věc takto:

26. Žalobce především namítal svévoli a extrémní rozpor s předchozím rozhodnutím žalovaného, maje za to, že během necelého měsíce vydal v téže věci dvě zcela protichůdná rozhodnutí, přičemž ve svém prvním rozhodnutí ze dne 13. 10. 2025 postup povinného subjektu označil za nezákonný a nepřezkoumatelný, v napadeném rozhodnutí najednou tentýž postup a téměř identickou argumentaci povinného subjektu označil za zákonný a správný. Žalovaný nijak nevysvětlil a neodůvodnil tuto diametrální změnu svého právního názoru.

27. Tato námitka není důvodná.

28. Žalovaný v rozhodnutí ze dne 13. 10. 2025 dospěl k závěru, že rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 3 o odmítnutí žádosti ze dne 11. 9. 2025 je nezákonné, nepřezkoumatelné a neúplné, ovšem tento závěr žalovaného vycházel z toho, jak bylo koncipováno ono rozhodnutí povinného subjektu, jmenovitě po právní stránce.

29. Obvodní soud pro Prahu 3 žádost o informace odmítl s odkazem na ust. § 11 odst. 4 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím. Podle této normy Povinné subjekty dále neposkytnou informace o rozhodovací činnosti soudů, s výjimkou rozsudků.

30. Žalovaný konstatoval, že měla-li by tato právní kvalifikace obstát, je nutné, aby byla podložena konkrétními úvahami, zda by poskytnutí požadované informace mohlo ohrozit právě tyto chráněné hodnoty; povinný subjekt však tuto materiální rovinu zcela pominul.

31. Obvodní soud pro Prahu 3 v dalším řízení žádost o informace znovu posoudil, a za nezměněného skutkového stavu rozhodl, že na věc je nutno aplikovat jinou normu zákona o svobodném přístupu k informacím, než je původně použitý § 11 odst. 4 písm. b). Takový postup je při rozhodování v prvním stupni možný a přípustný. Pokud pak žalobce i proti novému rozhodnutí (ze dne 24. 10. 2025) podal odvolání, žalovaný přezkoumával toto nové rozhodnutí, a to jak po stránce správnosti a úplnosti skutkových zjištění, tak i po stránce právní kvalifikace.

32. Jestliže v novém rozhodnutí povinný subjekt věc posoudil podle jiné právní normy, je pravděpodobné, že o věci uvážil jinak a že jeho závěry tedy nemusí trpět takovými vadami, jak tomu byl v původním rozhodnutí. Tak se v nyní rozhodované věci i stalo.

33. Povinný subjekt dospěl k závěru, že žádost o informace je třeba odmítnout s odkazem na ust. § 2 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím, podle kterého Povinnost poskytovat informace se netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací.

34. Onou novou informací by podle povinného subjektu byla stanoviska k odůvodnění rozhodnutí jednotlivých soudců v rámci soudního řízení; taková stanoviska však povinný subjekt není oprávněn podávat. Okolnosti a důvody rozhodnutí soudu jsou vtěleny do konečného rozhodnutí ve věci a jeho odůvodnění. Zpochybňovat správnost rozhodnutí či procesní postupy soud lze jen cestou opravných prostředků.

35. Městský soud tedy konstatuje, že nové rozhodnutí povinného subjektu bylo založeno na jiném právním hodnocení věci, a proto jeho přezkum ze strany žalovaného skončil s jiným závěrem, než tomu bylo u rozhodnutí původního.

36. Druhá žalobní námitka tvrdila, že žalobce ve svém odvolání argumentoval, že odkaz povinného subjektu na nahlížení do spisu je zlomyslný a manipulativní, protože důvodem žádosti je právě fakt, že požadovaná informace (zdroj tvrzení soudu) se ve spisu nenachází. Žalovaný tuto klíčovou námitku v napadeném rozhodnuti zcela ignoroval a pouze formálně se ztotožnil s argumentaci povinného subjektu a zopakoval jeho manipulativní argumentaci.

37. Tato námitka není důvodná, neboť žalovaný se k této části odvolání vyjádřil v odstavci 25 napadeného rozhodnutí – viz strana 6 shora. Vypořádání této námitky shledal městský soud dostatečně srozumitelným a především věcně správným, neboť náležitě odkazuje žalobce na opravné prostředky v rámci občanského soudního řízení. Nespatřuje tedy tuto část argumentace žalovaného ani formalistickou, ani manipulativní (zde ostatně žalobce v žalobě nijak nevyložil, v jakém smyslu by manipulativní měla být).

38. Konečně žalobce namítal, že žalovaný potvrdil nesprávný právní názor povinného subjektu, že žalobcova žádost je žádostí o "názor" nebo "vytvoření nové informace" podle § 2 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím. To je účelová dezinterpretace, neboť žádost se od začátku domáhá lokalizace existující informace - tedy označeni konkrétního dopisu, strany nebo dokumentu ve spisu. Otázka "Odkud pochází informace?" není žádosti o právní názor, ale legitimním požadavkem na identifikaci zdroje, který je nezbytným předpokladem transparentnosti a kontrolovatelnosti soudního rozhodování.

39. Ani tuto námitku soud neshledal důvodnou.

40. Jak vyloženo výše, není v pravomoci soudu v postavení povinného subjektu podle zákona o svobodném přístupu k informacím kontrolovat a hodnotit odůvodnění rozhodnutí jednotlivých soudců v rámci soudního řízení. K tomu slouží řádné, resp. mimořádné opravné prostředky, jež příslušný procesní předpis stanoví. Jestliže tedy měl žalobce za to, že v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ve věci sp. zn. použil příslušný soudce konstatování (zde ohledně žalobcova zdravotního stavu), pro které ve spise neexistoval žádný materiální podklad, resp. vůbec nebylo zřejmé, kde soudce takovou informaci získal, bylo na místě řešit tuto situaci uplatněním opravného prostředku, tedy odvolání. Skutečnost, že závěry rozsudku v konkrétní věci vycházejí z podkladu, který není ve spise nijak zadokumentován, samozřejmě může znamenat vážnou vadu takového rozsudku, která může vést k jeho zrušení nadřízeným soudem.

41. Žalovaný tedy v napadeném rozhodnutí správně konstatoval, že k nápravě tvrzené vady rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 měl žalobce uplatnit opravné prostředky. K tomu městský soud konstatuje, že při jednání dne 29. 7. 2026 žalobce uvedl, že právě takový opravný prostředek podal a že rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 byl v důsledku toho zrušen.

42. Nezbývá tedy než uzavřít, že žalovaný postupoval v souladu se zákonem, jestliže odvolání žalobce proti rozhodnutí povinného subjektu ze dne 24. 10. 2025 zamítl, když aproboval správnost odmítnutí žádosti o informace podle ust. § 2 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím. K tomu městský soud konstatuje, že vytvářením nových informací by v projednávané věci bylo právě to, pokud by obvodní soud v pozici povinného subjektu měl zjišťovat, jak a proč se v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ve věci sp. zn. objevila předmětná tvrzení o žalobcově zdravotním stavu.

IV.

Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

43. Jelikož městský soud shledal, že žádná z žalobních námitek nebyla důvodná, žalobu podle ust. zamítl.

44. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn podle ust. § 60 odst. 1sřs, když žalobce úspěch ve věci neměl a žalovanému žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 29. července 2026

JUDr. Slavomír Novák v.r.

předseda senátu

Shodu s prvopisem provedla S. K.