Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2334/26

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Milanem Hulmákem o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Zuzany Labudové, Ph.D., zastoupené Mgr. et Mgr. Pavlou Špondr Večl, advokátkou, sídlem Voršilská 130/10, Praha 1, proti výroku IV rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. dubna 2026 č. j. -904, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Městské části Praha 8, sídlem Zenklova 1/35, Praha 8, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného výroku rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") s tvrzením, že jím bylo porušeno její právo na soudní ochranu podle d.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že městský soud v napadeném výroku rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního a druhého stupně tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na jejich náhradu.

3. Podle stěžovatelky je takové rozhodnutí nespravedlivé. Přestože soudy rozhodly částečně o zadostiučinění v její prospěch, nepřiznaly jí žádnou náhradu nákladů řízení. Takový postup je v rozporu s řadou nálezů Ústavního soudu, např. ze dne 29. 10. 2024

sp. zn.

.

4. Předtím, než Ústavní soud přistoupil k posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti, zabýval se naplněním procesních předpokladů. Dospěl přitom k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

5. Stěžovatelka k ústavní stížnosti přiložila dovolání, které podala ve věci samé. Ústavní soud v projednávané věci z databáze infoSoud.cz zjistil, že proti napadenému rozhodnutí bylo skutečně podáno dovolání. Ostatně stěžovatelka v bodě 8 a 9 stížnosti zmiňuje, že ústavní stížnost podává pouze z procesní opatrnosti.

6. Podle , o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (). V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost představuje tedy krajní prostředek k ochraně práva nastupující až tehdy, když náprava před ostatními orgány veřejné moci již není možná.

7. Podle , , platí, že zruší-li dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu, vrátí mu věc k dalšímu řízení, přičemž takto může zrušit rovněž rozhodnutí soudu prvního stupně. Dovolací soud zruší též další rozhodnutí vydaná v řízení v prvním stupni nebo v odvolacím řízení, která jsou na zrušovaném rozhodnutí závislá. Závislý výrok je takový, který při zrušení nebo změně napadeného výroku nemůže sám o sobě obstát. Takovým závislým výrokem na rozhodnutí o věci samé je nákladový výrok. Pokud by Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí, otevřel by tím prostor k tomu, aby se soudy opětovně zabývaly i náklady řízení a aby v rámci rozhodování o nich přihlédly k námitkám uplatněným v ústavní stížnosti.

8. Z výše uvedeného vyplývá, že pokud je podáno dovolání k Nejvyššímu soudu, Ústavní soud nemůže přezkoumávat ústavnost tzv. nákladových výroků. Nejenže by nerespektoval subsidiaritu ústavní stížnosti k jiným zákonným procesním prostředkům k ochraně práva, ale také by tím, byť jen nepřímo, předjímal i výsledek řízení o dovolání, což mu nepřísluší (srov. např. usnesení ze dne 10. 12. 2024

sp. zn.

, bod 10, ze dne 25. 7. 2024

sp. zn.

, bod 7, ze dne 6. 5. 2026

sp. zn.

).

9. Ústavní soud pro úplnost uvádí, že odmítnutím stávající ústavní stížnosti pro její nepřípustnost stěžovatelce zůstává možnost domáhat se ústavní stížností ochrany svých práv, bude-li po vyčerpání všech zákonných procesních prostředků mít stále za to, že k tomu má důvody (např. usnesení ze dne 22. 7. 2026

sp. zn.

, bod 14).

10. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh nepřípustný [ ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 25. srpna 2026

Milan Hulmák v. r.

soudce zpravodaj