Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 C 54/2025-105

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Holčákovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o 262 391,86 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 262 391,86 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 578,70 Kč od 1. 7. 2025 do 7. 7. 2025 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 262 391,86 Kč od 8. 7. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 75 329 Kč v měsíčních splátkách po 2 000 Kč splatných vždy do 15. dne v měsíci pod ztrátou výhody splátek při prodlení s úhradou kterékoliv splátky, a to s účinností od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 262 391,86 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 578,70 Kč od 1. 7. 2025 do 7. 7. 2025 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 262 391,86 Kč od 8. 7. 2025 do zaplacení, se zamítá.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 75 329 Kč v měsíčních splátkách po 2 000 Kč splatných vždy do 15. dne v měsíci pod ztrátou výhody splátek při prodlení s úhradou kterékoliv splátky, a to s účinností od právní moci tohoto rozsudku.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

I. Žaloba a její doplnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 262 391,86 Kč s příslušenstvím. Požadovala kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 578,70 Kč za dobu od 1. 7. 2025 do 7. 7. 2025 a dále zákonný úrok z prodlení z částky 262 391,86 Kč od 8. 7. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně.

2. Nárok odůvodnila tvrzením, že dne 27. 6. 2022 uzavřela se žalovaným úvěrovou smlouvu č. hodnota. Na jejím základě měla žalovanému poskytnout úvěr ve výši 319 018 Kč. Žalovaný se měl zavázat úvěr splácet v 93 měsíčních splátkách po 7 277 Kč. Podle žalobkyně žalovaný na úvěr zaplatil celkem 243 689 Kč.

3. Žalobkyně uvedla, že žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel. Proto úvěr ke dni 16. 6. 2025 zesplatnila a vyzvala žalovaného ke splacení celého dluhu. Žalovanou částku vyčíslila jako součet neuhrazené jistiny, poplatků, pojistného, nákladů na vymáhání a smluvní pokuty.

právnická osoba posouzení úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru prověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Tvrdila, že vycházela z údajů získaných od žalovaného, z registrů a databází, z výpočtu maximálního limitu splátky a z kreditního skóre. Podle žalobkyně zákon nestanoví jediný závazný postup posouzení úvěruschopnosti a umožňuje využít i statistické a automatizované modely.

5. V doplnění žaloby žalobkyně reagovala na námitky žalovaného. Setrvala na tom, že úvěruschopnost posoudila řádně. Uvedla, že podle jejího výpočtu činil zůstatek maximálního limitu splátky žalovaného 15 603 Kč a zůstatek maximálního limitu splátky domácnosti 4 254 Kč. Dále uvedla, že provedla lustraci žalovaného v registrech NRKI, CEE a ISIR. Podle žalobkyně byl žalovaný v registru NRKI nalezen s pozitivním vyhodnocením a v registrech CEE a ISIR nalezen nebyl.

6. Žalobkyně také zdůraznila, že poskytnutý úvěr měl sloužit ke konsolidaci existujících závazků žalovaného. Podle žalobkyně měla konsolidace snížit splátkové zatížení žalovaného a zabránit dalšímu nárůstu jeho dluhů. Tvrdila, že žalovaný nebyl v době žádosti o úvěr v prodlení s žádnou splátkou a že jeho platební morálka byla na vysoké úrovni.

7. Žalobkyně dále namítala, že žalovaný úvěr splácel téměř tři roky. Z této skutečnosti dovozovala, že byl schopen úvěr splácet a že případná pozdější změna jeho poměrů nemohla být důsledkem nedostatečného prověření úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy.

II. Vyjádření žalovaného

8. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Ve vyjádření uvedl, že nárok neuznává v rozsahu, v jakém jej žalobkyně uplatnila. Tvrdil, že nárok žalobkyně nemá být posuzován jako nárok ze smlouvy o úvěru, ale pouze jako nárok na vypořádání bezdůvodného obohacení. Důvodem má být absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, zejména pro nesplnění povinnosti žalobkyně posoudit s odbornou péčí jeho úvěruschopnost.

9. Žalovaný namítal, že žalobkyně jeho úvěruschopnost neposoudila řádně. Uvedl, že smlouva byla uzavřena na dálku a že dokládal pouze své příjmy. Přestože jeho příjem činil 54 000 Kč, žalobkyně nezohlednila celkovou situaci domácnosti. Žalovaný uvedl, že žil s manželkou a třemi dětmi, hradil hypoteční úvěr a další úvěry a hospodaření domácnosti bylo již v době uzavření smlouvy velmi napjaté.

10. Podle žalovaného měla žalobkyně zkoumat nejen příjmy, ale také skutečné a konkrétní výdaje domácnosti. Namítal, že žalobkyně neověřila jeho výdaje, nezkoumala náklady na bydlení, splátky dalších úvěrů, běžné životní náklady ani vyživovací povinnost. Podle žalovaného si žalobkyně nevyžádala ani výpisy z běžného účtu, ze kterých by mohla zjistit, zda měsíční hospodaření domácnosti končilo kladným zůstatkem.

11. V doplnění vyjádření ze dne 28. 4. 2026 žalovaný předložil výpisy z bankovního účtu za období březen až květen 2022. Tvrdil, že přes tento účet probíhaly příjmy i výdaje celé domácnosti. Podle žalovaného z těchto výpisů vyplývá, že hospodaření domácnosti před uzavřením sporné smlouvy končilo záporně nebo jen s nepatrným přebytkem a domácnost neměla volné prostředky na další navýšení úvěrových splátek.

12. Žalovaný dále uvedl, že se na bilanci domácnosti podílelo čerpání jiných spotřebitelských úvěrů, včetně jiného úvěru od žalobkyně. Poukázal také na výpadek příjmů z důvodu podezřelý výraz a ošetřování člena rodiny, na vysoké splátky dalších úvěrů a na běžné náklady domácnosti spojené s provozem domácnosti a péčí o tři děti.

13. Žalovaný tvrdil, že v době uzavření sporné smlouvy měl již více úvěrových závazků, včetně úvěru u žalobkyně, spotřebitelských úvěrů, hypotečního úvěru a úvěru ze stavebního spoření. Podle žalovaného žalobkyně těmito informacemi disponovala. Žalovaný dovozoval, že celkové zadlužení domácnosti bylo v řádech několika milionů korun a měsíční splátky v řádech desetitisíců korun. Podle něj muselo být profesionálnímu poskytovateli úvěru zřejmé, že se domácnost nachází v dluhové spirále.

14. Žalovaný také namítal, že úvěr od žalobkyně jeho situaci neřešil, ale pouze oddaloval kolaps financování domácnosti. Uvedl, že splátky sporného úvěru hradil jen proto, že domácnost čerpala další spotřebitelské úvěry, z nichž byly placeny dřívější závazky. To podle žalovaného potvrzuje, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela z formálního a nedostatečného hodnocení, které neodpovídalo jeho skutečné finanční situaci.

15. Žalovaný rovněž zpochybňoval platnost uzavření smlouvy prostřednictvím elektronické komunikace na dálku. Tvrdil, že žalobkyně neprokázala, že smlouvu v předloženém znění skutečně uzavřel právě on a že ji platně podepsal prostřednictvím SMS kódu. Současně však uvedl, že si je vědom toho, že úvěr čerpal.

16. Žalovaný navrhl, aby soud žalobkyni přiznal pouze poskytnutou jistinu úvěru po odečtení částek, které již zaplatil. Uvedl, že od žalobkyně čerpal 319 018 Kč a zaplatil 243 689 Kč, zbývá proto uhradit pouze 75 329 Kč.

17. K úrokům z prodlení žalovaný namítal, že nejde o nárok ze smlouvy, ale o nárok z bezdůvodného obohacení podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle žalovaného může prodlení nastat až tehdy, kdy bude určeno, kdy a jak má zbývající jistinu uhradit v době přiměřené jeho možnostem.

18. Žalovaný rovněž žádal, aby mu soud umožnil splácet případně přiznanou částku ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně. Uvedl, že vyšší částku si s ohledem na svou finanční a sociální situaci nemůže dovolit. Tvrdil, že jednorázová úhrada by byla mimo jeho možnosti a vedla by k dalšímu zhoršení jeho situace.

19. Ke svým aktuálním majetkovým poměrům žalovaný uvedl, že žije ve společné domácnosti s manželkou a třemi dětmi. Uvedl, že pracuje v hlavním pracovním poměru u společnosti právnická osoba a vedle toho okrajově podniká v oboru údržby motorových vozidel; příjmy z této činnosti podle něj slouží k úhradě rodinných závazků. K majetku uvedl podíl na domě v adresa zatížený hypotékou, osobní automobil jméno FO, užívání vozidla Hyundai Tucson na leasing a vybavení určené k opravám a údržbě vozidel. Dále tvrdil, že rodina má více úvěrových závazků, jejichž celková měsíční splátková zátěž aktuálně činí 38 706 Kč. Uvedl, že vedle splátek hradí pouze základní životní potřeby rodiny a že jeho hospodaření nyní končí alespoň vyrovnaně. Popsal, že se rodina v minulosti dostala do výrazně deficitního hospodaření vlivem dalšího úvěrování, následně navázala spolupráci s dluhovou poradnou a postupně nastavila splátkové kalendáře tak, aby mohla své závazky dále hradit.

III. Skutková zjištění

20. Ze smlouvy o účelovém a revolvingovém úvěru č. hodnota soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 27. 6. 2022 smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 319 018 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit celkem částku 633 984 Kč. Měsíční splátka činila 7 277 Kč, roční úroková sazba 19,84 % a RPSN 21,8 %. Smlouva dále uvádí, že žalovaný je ženatý, má tři vyživované děti, bydlí ve vlastním domě nebo bytě, jeho čistý měsíční příjem činí 54 000 Kč a příjem ostatních členů domácnosti činí 23 000 Kč.

21. Z přílohy č. hodnota ke smlouvě soud zjistil, že část poskytnuté částky měla sloužit k úhradě dřívějších závazků žalovaného. Na závazek vůči Hello bank! připadala částka 56 186 Kč, na závazek vůči COFIDIS s.r.o. částka 28 509 Kč a na závazek vůči žalobkyni ze smlouvy č. hodnota částka 174 323 Kč. adresa 000 Kč měla žalobkyně vyplatit na bankovní účet žalovaného.

22. Z karty klienta soud zjistil, že žalobkyně při schválení úvěru vycházela z čistého měsíčního příjmu žalovaného 54 000 Kč, z příjmu ostatních členů domácnosti 23 000 Kč a z měsíčních výdajů domácnosti uvedených v žádosti ve výši 36 000 Kč.

23. Z karty klienta soud dále zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila žalovaného v Nebankovním registru klientských informací, v insolvenčním rejstříku a v centrální evidenci exekucí. Současně ověřila platnost jeho občanského průkazu. Insolvenční rejstřík žalovaného neevidoval. Z přehledu nevyplývá, že by žalobkyně z těchto kontrol zjistila probíhající insolvenční řízení nebo exekuční řízení žalovaného.

24. Z úvěrové zprávy z Nebankovního registru klientských informací soud zjistil, že žalovaný měl před uzavřením smlouvy více úvěrových závazků. Zpráva u splátkových úvěrů evidovala pět dosud trvajících smluv. Součet jejich měsíčních splátek činil 33 892 Kč a celková zbývající částka k úhradě činila 3 907 007 Kč.

25. Z téže úvěrové zprávy soud zjistil, že mezi závazky žalovaného byly zejména dva hypoteční úvěry, spotřebitelský úvěr, úvěr ze stavebního spoření, závazek vůči žalobkyni a revolvingový úvěr u jiného věřitele. Zpráva zachycovala také další žádosti žalovaného o úvěr z období před uzavřením smlouvy, včetně žádostí odmítnutých nebo odvolaných.

26. Z úvěrové zprávy soud dále zjistil, že zpráva neevidovala aktuální dluh žalovaného po splatnosti. Současně z ní vyplýval vysoký objem již existujících závazků žalovaného a měsíční splátková zátěž v řádu desítek tisíc korun.

27. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 16. 6. 2025 a z podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky ze smlouvy č. hodnota ve výši 275 233,26 Kč, a to nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy. Podle podacího archu žalobkyně tuto výzvu odeslala žalovanému dne 17. 6. 2025 doporučeně na jeho adresu uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku.

28. Z předžalobní výzvy ze dne 19. 6. 2025 a z podacího archu soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dluhu ze smlouvy č. hodnota ve výši 275 656,54 Kč nejpozději do 26. 6. 2025, případně k dohodě o smíru a úhradě dluhu ve splátkách. Ve výzvě uvedl, že pokud žalovaný dluh neuhradí ani se nedohodne na smírném řešení, žalobkyně zahájí soudní řízení bez další výzvy. Z podacího archu soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně odeslal žalovanému zásilku dne 20. 6. 2025 na jeho adresu uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku.

29. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. hodnota soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 18. 2. 2022 smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 40 000 Kč a prvním čerpáním ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal čerpané peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s úrokem a dalšími sjednanými platbami. Tato smlouva byla následně uvedena v příloze č. hodnota ke smlouvě č. hodnota jako dřívější závazek žalovaného vůči žalobkyni, u něhož příloha uváděla částku 174 323 Kč určenou k úhradě z nově poskytnutého úvěru.

30. Z metodiky posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti používá kreditní skóre, statistický model, výpočet nejvyšší měsíční splátky a údaje z registrů. Metodika uvádí, že žalobkyně při tomto posouzení pracuje zejména s příjmy, životním minimem, náklady na bydlení, splátkami dalších závazků a údaji sdělenými klientem.

31. Z výpisů z účtu žalovaného za březen až květen 2022 soud zjistil, že účet č. č. účtu vedla právnická osoba na jméno žalovaného. V březnu 2022 na účet přišlo 152 592 Kč a odešlo 153 921,10 Kč, v dubnu 2022 přišlo 106 744,53 Kč a odešlo 113 099,21 Kč a v květnu 2022 přišlo 81 487,37 Kč a odešlo 83 950,47 Kč. Výpisy současně zachycují příchozí platby ze mzdy, dávky podezřelý výraz pojištění nebo ošetřovného a pravidelné odchozí platby na běžné výdaje domácnosti a na splácení úvěrových závazků.

32. Z výpisů z účtu žalovaného za březen až květen 2022 soud zjistil, že na účet žalovaného v březnu 2022 opakovaně přicházely platby od žalobkyně s variabilním symbolem var. symbol, jednotlivě v částkách od 1 000 Kč do 49 200 Kč. Výpisy dále zachycují pravidelné odchozí platby na hypotéku ve výši 22 000 Kč měsíčně a na úvěry označené „Úvěr Buřinka“ ve výši 1 750 Kč, 1 759 Kč a 1 475 Kč. Dále z nich vyplývají odchozí platby na účet č. účtu, mimo jiné dne 25. 4. 2022 ve výši 4 020 Kč s variabilním symbolem var. symbol, a příchozí platba od COFIDIS s.r.o. dne 4. 5. 2022 ve výši 233,37 Kč.

33. Z výpisů z běžného účtu žalovaného u Raiffeisenbank, č. účtu 1043046732, za období červenec 2025 až březen 2026 soud zjistil, že účet vykazoval po celé sledované období záporný zůstatek. Za období červenec až září 2025 činily příjmy 75 848,93 Kč a výdaje 74 812,08 Kč, konečný zůstatek byl -3 963,15 Kč. Za období říjen až prosinec 2025 činily příjmy 87 647,17 Kč a výdaje 88 684,02 Kč, konečný zůstatek byl -5 000 Kč. Za období leden až březen 2026 činily příjmy i výdaje shodně 59 572,54 Kč a konečný zůstatek byl -5 000 Kč. Výpisy dále zachycují pravidelné platby na hypoteční úvěry, odchozí platby označené jako splátka auta a evidenci menších pohledávek banky po splatnosti, které ke konci sledovaných období činily přibližně 500 Kč.

34. Z výpisů z účtu žalovaného u právnická osoba, č. účtu č. účtu, za duben 2026 soud zjistil, že účet měl na počátku období zůstatek 219,50 Kč a na konci období zůstatek 188,20 Kč; disponibilní zůstatek činil 173,20 Kč. Na účet dne 7. 4. 2026 přišla mzda od zaměstnavatele právnická osoba ve výši 84 314 Kč. Výpisy současně zachycují odchozí platby na závazky žalovaného, zejména platbu na hypotéku dne 10. 4. 2026 ve výši 22 000 Kč, platby označené jako úvěr Buřinka ve výši 1 759 Kč a 1 475 Kč, inkaso anuity ve výši 5 000 Kč, úhradu ceny za pojištění ve výši 250 Kč a další platby související s běžným provozem domácnosti. Výpis dále uvádí šest neprovedených inkas k úvěru č. hodnota-1050008398 v částkách 1 200 Kč, 1 200 Kč, 1 475 Kč, 1 200 Kč, 1 200 Kč a 1 200 Kč.

IV. Posouzení okresním soudem

35. Soud nejprve posoudil právní povahu vztahu účastníků. Podle , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

36. Podle , ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

37. Z posuzované smlouvy vyplývá, že žalobkyně měla žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 319 018 Kč a žalovaný měl žalobkyni vrátit celkem 633 984 Kč v měsíčních splátkách po 7 277 Kč. Obsah vztahu proto odpovídá smlouvě o úvěru podle .

38. Na tento vztah dopadá zákon o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně vystupovala jako podnikatel a profesionální poskytovatel spotřebitelských úvěrů. Žalovaný vystupoval jako fyzická osoba mimo rámec podnikatelské činnosti. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžitý úvěr, který měl žalovaný splácet ve splátkách. Šlo proto o spotřebitelský úvěr a o smlouvu mezi poskytovatelem a spotřebitelem. Soud proto věc posoudil podle zákona o spotřebitelském úvěru.

39. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (zvýrazněno soudem).

40. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

41. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (zvýrazněno soudem).

42. Pokud jde o samotnou povinnost žalobkyně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, jejím účelem není jen ochrana spotřebitele před jeho vlastním neuváženým rozhodnutím. Spotřebitel obvykle nemá stejné odborné znalosti jako poskytovatel úvěru. Nemusí správně vyhodnotit, jak nový závazek zatíží jeho domácnost. Zákon proto ukládá profesionálnímu poskytovateli, aby před poskytnutím úvěru ověřil, zda spotřebitel zvládne úvěr splácet z pravidelných příjmů a po odečtení skutečných výdajů.

43. Tato povinnost chrání také poskytovatele úvěru. Řádné posouzení snižuje riziko, že poskytovatel poskytne úvěr osobě, která jej nebude schopna splácet. Poskytovatel tím chrání vlastní majetek, snižuje riziko nedobytných pohledávek a předchází sporům o platnost smlouvy.

44. Povinnost posoudit úvěruschopnost má rovněž společenský význam. Pokud poskytovatelé poskytují úvěry spotřebitelům bez reálného ověření jejich schopnosti splácet, přenášejí důsledky nezodpovědného úvěrování nejen na konkrétního spotřebitele a jeho rodinu, ale také na ostatní věřitele, soudy, exekuční systém a sociální systém. Předlužení spotřebitelů vede k řetězení dalších závazků, k prodlení, exekucím, insolvencím a ke snižování schopnosti spotřebitelů hradit běžné životní potřeby. Zákonná povinnost podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru má těmto důsledkům předcházet. Posouzení úvěruschopnosti proto nemá jen formální význam. Má poskytovateli umožnit kvalifikovaně rozhodnout, zda úvěr poskytne, v jaké výši, s jakou splátkou a za jakých podmínek. Pokud z dostupných informací plynou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet, poskytovatel nesmí úvěr poskytnout.

45. Tento závěr odpovídá judikatuře vrcholných soudů. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , zdůraznil, že poskytovatel úvěru musí přesvědčivě zkoumat, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. spisová značka, vyložil, že součástí odborné péče poskytovatele je obezřetnost, která jej vede k tomu, aby se nespokojil jen s údaji tvrzenými žadatelem, ale aby požadoval jejich doložení a prověření. V rozsudku ze dne 13. 8. 2024, č. j. spisová značka, dále zdůraznil, že posouzení úvěruschopnosti podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru musí stát na nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích. Poskytovatel se nemůže spokojit jen s normativními částkami nebo neověřenými údaji, pokud má k dispozici okolnosti vyvolávající pochybnosti o skutečné finanční situaci spotřebitele.

46. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. spisová značka, dovodil, že při neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost nemá poskytovatel nárok na sjednané úroky a poplatky. Nárok na zákonný úrok z prodlení mu vznikne až tehdy, kdy se spotřebitel dostane do prodlení s vrácením zbývající části jistiny podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru; výzva věřitele sama o sobě prodlení nezakládá.

47. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně v této věci povinnost podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnila. Žalobkyně sice doložila, že před uzavřením smlouvy pracovala s údaji o rodinném stavu žalovaného, počtu vyživovaných dětí, příjmech domácnosti, výdajích uvedených v žádosti a údaji z registrů. Z karty klienta vyplývá, že žalobkyně evidovala čistý měsíční příjem žalovaného 54 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 23 000 Kč a měsíční výdaje domácnosti 36 000 Kč. Karta klienta však neobsahuje rozpis jednotlivých výdajů domácnosti.

48. Žalobkyně dále doložila, že žalovaného prověřila v registrech a evidencích. Z těchto listin plyne, že žalobkyně získala údaje z Nebankovního registru klientských informací, ověřila občanský průkaz žalovaného, nezjistila žalovaného v insolvenčním rejstříku a nezjistila překážku z centrální evidence exekucí. Samotná absence insolvence nebo exekuce však ještě nevypovídá o tom, zda žalovaný zvládne další měsíční splátku ve výši 7 277 Kč.

49. Rozhodující význam má úvěrová zpráva z Nebankovního registru klientských informací. Z ní žalobkyně zjistila, že žalovaný měl již před uzavřením smlouvy více úvěrových závazků. Zpráva u splátkových úvěrů evidovala pět dosud trvajících smluv. Součet jejich měsíčních splátek činil 33 892 Kč a celková zbývající částka k úhradě činila 3 907 007 Kč. Mezi závazky byly mimo jiné hypoteční úvěry, spotřebitelský úvěr, úvěr ze stavebního spoření, závazek vůči žalobkyni a revolvingový úvěr.

50. Tyto údaje měly žalobkyni vést k dalšímu prověření skutečné platební schopnosti žalovaného. Nešlo o okrajovou informaci. Žalovaný žádal o úvěr ve výši 319 018 Kč s měsíční splátkou 7 277 Kč v situaci, kdy již podle registru hradil splátky v řádu desítek tisíc korun. Žalobkyně proto nemohla postavit závěr o schopnosti žalovaného splácet jen na deklarovaných příjmech, deklarovaných výdajích, výsledku registrů a svém scoringovém modelu.

51. Soud nepřehlédl argument žalobkyně, že úvěr měl konsolidační účel. Z přílohy smlouvy skutečně vyplývá, že část nového úvěru měla sloužit k úhradě dřívějších závazků žalovaného, a to závazku vůči Hello bank!, závazku vůči COFIDIS s.r.o. a závazku vůči žalobkyni ze smlouvy č. hodnota. Zbývajících 60 000 Kč měla žalobkyně vyplatit žalovanému na účet.

52. Konsolidační účel však žalobkyni nezbavil povinnosti ověřit reálnou bilanci příjmů a výdajů domácnosti. Právě konsolidace více závazků obvykle ukazuje na vyšší zadlužení spotřebitele. Poskytovatel proto musí zjistit, zda konsolidace skutečně sníží zatížení domácnosti a zda po ní spotřebiteli zůstane dostatek prostředků na běžný život i na splácení nového úvěru.

53. Žalobkyně rovněž namítala, že zákon nestanoví jediný závazný způsob posouzení úvěruschopnosti a že může využít statistický model. Soud tento obecný závěr nezpochybňuje. Poskytovatel může použít scoring a interní modely. Tyto nástroje však nemohou nahradit konkrétní posouzení příjmů, výdajů a závazků konkrétního spotřebitele. Zákon výslovně požaduje porovnání příjmů a výdajů a zohlednění dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele.

54. Žalobkyně dále poukazovala na to, že žalovaný úvěr po určitou dobu splácel. Tato skutečnost sama o sobě neprokazuje, že žalobkyně před uzavřením smlouvy splnila zákonnou povinnost. Povinnost podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se posuzuje k okamžiku před poskytnutím úvěru. Pozdější splácení může mít význam jen podpůrný. Nemůže nahradit chybějící předchozí prověření skutečné finanční situace spotřebitele.

55. Naopak výpisy z účtu žalovaného za březen až květen 2022 potvrzují, že hospodaření domácnosti bylo před uzavřením smlouvy napjaté. V březnu 2022 na účet přišlo 152 592 Kč a odešlo 153 921,10 Kč. V dubnu 2022 přišlo 106 744,53 Kč a odešlo 113 099,21 Kč. V květnu 2022 přišlo 81 487,37 Kč a odešlo 83 950,47 Kč. Výpisy současně zachycují příchozí platby od úvěrových společností a odchozí platby na úvěrové závazky.

56. Ze spisu nevyplývá, že by žalobkyně měla tyto výpisy před uzavřením smlouvy k dispozici. To však jde k její tíži. Měla-li žalobkyně z registru informaci o vysokém objemu závazků a vysokých měsíčních splátkách, měla si vyžádat další podklady. Mohla požadovat výpisy z účtu, doložení pravidelných výdajů, vysvětlení jednotlivých úvěrů a reálný přehled hospodaření domácnosti.

57. Žalobkyně u jednání na dotaz soudu uvedla, že nad rámec provedených důkazů nemá žádné další informace o tom, jak úvěruschopnost žalovaného zkoumala. Neoznačila ani další důkazy, jimiž by prokázala, že hodnotila skutečnou bilanci příjmů a výdajů domácnosti žalovaného.

58. Soud proto uzavřel, že žalobkyně neprokázala důkladné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně sice využila registry, deklarované údaje a interní model. Neprokázala však, že ověřila skutečnou strukturu pravidelných výdajů domácnosti, skutečný dopad již existujících závazků do rozpočtu žalovaného a reálnou schopnost žalovaného hradit další splátku 7 277 Kč. Z výsledku takového posouzení proto nemohl plynout závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.

59. Smlouva je proto podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu. Žalobkyně nemá nárok na sjednané úroky, poplatky, pojistné, smluvní pokuty, náklady na vymáhání ani na úrok z prodlení odvozený od smluvního zesplatnění.

60. Soud nepovažoval za nutné samostatně řešit námitku žalovaného, že smlouvu neuzavřel platně prostřednictvím elektronické komunikace. I kdyby soud vyšel z toho, že smlouva vznikla, žalobkyně neprokázala splnění povinnosti podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Tato otázka proto nemohla změnit výsledek řízení.

61. Důsledkem neplatnosti smlouvy je, že žalobkyně nemá právo na plnění, která odvozuje z neplatné smlouvy. Nemá proto nárok na sjednané úroky, poplatky, pojistné, smluvní pokutu, náklady na vymáhání ani na úrok z prodlení odvozený od smluvního zesplatnění.

62. Neplatnost smlouvy však neznamená, že žalovaný není povinen vrátit žalobkyni peněžní prostředky, které od ní skutečně obdržel a dosud nevrátil. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel i při neplatnosti smlouvy povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Tato povinnost nevyplývá z neplatné smlouvy, ale přímo ze zákona.

63. V řízení nebylo mezi účastníky sporné, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 4. 7. 2022 částku 319 018 Kč. Stejně tak nebylo sporné, že žalovaný žalobkyni dosud zaplatil částku 243 689 Kč. Nevrácená část poskytnuté jistiny proto činí 75 329 Kč. Soud proto samostatným výrokem uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni vrátit. Neučinil tak jako plnění z neplatné smlouvy ani jako vyhovění smluvnímu nároku ze zesplatněného úvěru, ale jako zákonný následek neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

64. Soud dále posoudil, v jaké době má žalovaný tuto částku vrátit. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru určí soud dobu odpovídající možnostem spotřebitele podle jeho příjmů a podle jeho celkových sociálních a majetkových poměrů. Soud proto hodnotil nejen výši nevrácené jistiny, ale také aktuální rodinnou, příjmovou a majetkovou situaci žalovaného.

65. Žalovaný navrhl, aby mu soud umožnil zaplatit zbývající jistinu ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně. Žalovaný uvedl, že žije ve společné domácnosti s manželkou a třemi dětmi. Dále uvedl, že rodina má více úvěrových závazků a že její aktuální měsíční splátková zátěž činí 38 706 Kč. Poukázal také na to, že rodina po spolupráci s dluhovou poradnou nastavila splátkové kalendáře tak, aby mohla své závazky dále hradit, a že vedle splátek hradí již jen základní životní potřeby.

66. Tvrzení žalovaného odpovídají předloženým výpisům z účtů. Z výpisů z účtu žalovaného u Raiffeisenbank, č. účtu 1043046732, soud zjistil, že účet vykazoval po celé sledované období záporný zůstatek. Z výpisů z účtu žalovaného u právnická osoba, č. účtu č. účtu, soud zjistil, že žalovaný hospodaří s velmi nízkými zůstatky. Za duben 2026 činil počáteční zůstatek 219,50 Kč a konečný zůstatek 188,20 Kč. Výpis současně zachycuje pravidelné platby na hypotéku, úvěr Buřinka, anuitu, pojištění a další platby související s provozem domácnosti.

67. Soud z těchto zjištění dovodil, že žalovaný má pravidelný příjem a je schopen zbývající jistinu postupně hradit. Současně však jeho domácnost nese vysokou splátkovou zátěž a nemá významnější finanční rezervu. Jednorázová povinnost zaplatit částku 75 329 Kč by proto neodpovídala aktuálním možnostem žalovaného. Mohla by ohrozit schopnost jeho domácnosti hradit běžné životní potřeby a současně plnit již existující splátkové závazky.

68. Splátky po 2 000 Kč měsíčně soud považoval za přiměřené. Tato částka odpovídá návrhu žalovaného, vychází z jeho doložených poměrů a zároveň nepředstavuje pouze symbolické plnění. Při této výši splátek žalovaný uhradí částku 75 329 Kč přibližně za 38 měsíců. Taková doba není vzhledem k výši nevrácené jistiny nepřiměřeně dlouhá a současně respektuje ochranný účel § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

69. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 75 329 Kč ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně. Zároveň stanovil ztrátu výhody splátek pro případ prodlení s úhradou kterékoli splátky. Tím soud vyvážil ochranu žalovaného jako spotřebitele s právem žalobkyně na vrácení skutečně poskytnutých peněžních prostředků. Splátkový režim chrání žalovaného jen tehdy, pokud bude uloženou povinnost řádně plnit.

70. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle , podle něhož soud při částečném úspěchu účastníků náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

71. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky 262 391,86 Kč s příslušenstvím. Soud žalobkyni nevyhověl v uplatněném smluvním nároku ze zesplatněné úvěrové smlouvy, tedy zejména v nároku na smluvní úroky, poplatky, pojistné, smluvní pokutu, náklady na vymáhání a požadovaný úrok z prodlení. Vedle toho však žalovanému uložil povinnost vrátit žalobkyni částku 75 329 Kč jako nevrácenou část poskytnuté jistiny podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

72. Úspěch účastníků proto soud hodnotil podle skutečného výsledku řízení. Žalobkyně neuspěla se smluvním nárokem, na němž žalobu vystavěla, a neuspěla ani s příslušenstvím a sankčními položkami. Žalovaný naopak uspěl se zásadní obranou, že smlouva nemůže založit žalobkyni právo na smluvní plnění pro porušení povinnosti posoudit jeho úvěruschopnost. Neúspěšný byl jen potud, že mu zákon ukládá vrátit dosud nevrácenou část skutečně poskytnuté jistiny.

73. Za této situace soud uzavřel, že poměr úspěchu a neúspěchu účastníků odůvodňuje postup podle a vyslovení, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Tento závěr odpovídá i tomu, že žalobkyně nebyla v řízení převážně úspěšná a u žalovaného soud neshledal účelně vynaložené náklady, které by mu měl vůči žalobkyni přiznat.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-sever.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.