Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 113/2026-72

Okresní soud Praha-východ rozhodl soudkyní Mgr. Petrou Vráblikovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o 17 948 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 548,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6 548,10 Kč od 21. 5. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 399,90 od 21. 5. 2025 do 23. 10. 2025, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 399,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 11 399,90 Kč od 24. 10. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na náhradě nákladů částku 506 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 548,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6 548,10 Kč od 21. 5. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 399,90 od 21. 5. 2025 do 23. 10. 2025, zamítá.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 399,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 11 399,90 Kč od 24. 10. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na náhradě nákladů částku 506 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 948 Kč s příslušenstvím z titulu úvěrové smlouvy uzavřené dne 10. 2. 2025 mezi žalovaným a společností právnická osoba, IČ: IČO, adresa (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v původní výši 12 000 Kč, který měl vrátit do 20. 5. 2025. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024. Žalovaný byl o zaplacení upomínán, avšak na dluh nic neuhradil. Žalobkyně tak po žalovaném požadovala k zaplacení částku celkem 17 948 Kč představující nevrácenou jistinu úvěru 12 000 Kč a smluvní úrok 5 978 Kč. Žalovaný úvěr v termínu sjednané splatnosti, ani později, nevrátil.

2. Žalobkyně v průběhu řízení na základě výzvy soudu doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě výsledků lustrací ve veřejně přístupných databázích: CNCB, CBCB, ISIR, CEE, SOLUS, BRKI, NRKI.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Na základě provedených listinných důkazů vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum prostřednictvím webové stránky Anonymizováno a prostředků elektronické komunikace smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 12 000 Kč, s úrokem 279,83 % ročně a žalovaný se zavázal úvěr splácet měsíční minimální splátkou ve výši 5 % výše jistiny + úrok přirostlý za předchozích 30 dnů každý 30. den ode dne načerpání úvěru do úplného splacení v maximálně 12 měsíčních splátkách (důkaz: úvěrová smlouva dne datum). Právní předchůdkyně žalobkyně převedla dne 10. 2. 2025 částku 12 000 Kč na bankovní účet č. č. účtu, jehož vlastníkem je žalovaný (důkaz: potvrzení o provedení transakce dne datum). Právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu 17 479 Kč výzvou ze dne 20. 5. 2025 (důkaz: – poslední možnost dohody na úhradě ze dne datum včetně podacího lístku prokazujícího odeslání výzvy žalovanému). Z přehledu plateb k úvěru poskytnutému žalovanému je zřejmé, že žalovaný uhradil dne 9. 2. 2025 částku 0,10 Kč a dne 13. 3. 2025 částku 600 Kč (důkaz: potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. hodnota). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum ve znění dodatku č. hodnota ze dne datum, uzavřené na dobu určitou od datum do datum, pohledávku za žalovaným ve výši 17 948 Kč a žalovaného o tom informovala (důkazy: smlouva na opakovaném postoupení pohledávek ze dne datum včetně dodatku č. hodnota a seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu výzvou odeslanou dne datum (důkazy: výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne datum včetně potvrzení o odeslání zásilky dne datum).

5. Z dalších provedených listinných důkazů soud nezjistil relevantní skutečnosti pro právní posouzení věci, a proto z nich při svém rozhodnutí nevycházel.

6. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyla tvrzena, tedy ani prokázána.

7. Po právní stránce soud věc posuzoval podle , , ve znění pozdějších změn, (dále jen „o. z.“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je s ohledem na dobu, kdy se dostal žalovaný do prodlení s úhradou dlužné částky, , podle jehož platí, že výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

10. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Podle § 1880 odst. 1 o. z. nabývá postoupením pohledávky postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená.

12. V daném případě je třeba uzavřenou smlouvu posoudit s ohledem na její spotřebitelský charakter rovněž podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „“).

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 1. 2024, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Ohledně povinnosti posouzení úvěruschopnosti se podává např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , který lze dle názoru soudu použít i při výkladu , že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně (jeho ) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J. : a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

16. Soud na základě provedených důkazů dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru řádně posoudila schopnost žalovaného úvěr splatit. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného srovnáním jeho příjmů a výdajů a lustrací ve veřejných databázích CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI, CNCB, CBCB, avšak tato tvrzení o zkoumání příjmů a výdajů žalovaného nedoložila žádným konkrétním důkazem (např. pracovní smlouvou, nájemní smlouvou, vyúčtováním služeb spojených s bydlením apod.), nepředložila soudu ani konkrétní výstupy lustrací z veřejně dostupných databází. Žalobkyně se nedostavila k nařízenému jednání a soud ji nemohl poučit, že neunáší břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve smyslu a 3 , , ve znění pozdějších změn (dále jen „“). Žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a proto je uzavřená úvěrová smlouva neplatná podle zákona o spotřebitelském úvěru. K neplatnosti smlouvy z tohoto důvodu je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (viz rozsudek Evropského soudního dvora C679/18 ze dne 5. 3. 2020).

17. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému částku 12 000 Kč, přičemž se jedná o plnění z neplatné smlouvy o úvěru, a proto soud uzavřel, že se žalovaný bezdůvodně obohatil na úkor právní předchůdkyně žalobkyně o částku ve výši 12 000 Kč, přičemž na dluh dosud uhradil dne 9. 2. 2025 částku 0,10 Kč a dne 13. 3. 2025 částku 600 Kč. Žalobkyně prokázala svoji aktivní legitimaci smlouvou o postoupení pohledávek (podle § 1879 o. z. a § 1880 o. z.), tudíž je žalovaný povinen vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 11 399,90 Kč žalobkyni (podle o. z.), což ani přes písemnou výzvu dosud neučinil. Žalovaný je v prodlení s peněžitým plněním, proto soud žalobkyni přiznal rovněž nárok na úrok z prodlení (podle o. z.) z částky 11 399,90 Kč, a to v zákonné výši podle , v platném znění, počínaje uplynutím 3 dnů ode dne, kdy žalovanému zaslala výzvu k plnění, tj. od 24. 10. 2025, (výrok II.). Ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky 6 548,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6 548,10 Kč od 21. 5. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 399,90 Kč od 21. 5. 2025 do 23. 10. 2025, soud žalobu zamítl (výrok I.).

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle , , ve znění pozdějších změn (dále jen „“), podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Úspěch účastníka v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného úroku z prodlení. (K tomu např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. ). Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 11 399,90 Kč s úrokem z prodlení 11,5 % ročně od 24. 10. 2025 do zaplacení, zatímco žalovaný byl úspěšný ohledně částky 6 548,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6 548,10 Kč od 21. 5. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 399,90 od 21. 5. 2025 do 23. 10. 2025, tedy úspěch žalobkyně je dán z 61 % uplatněného nároku a úspěch žalovaného činí 39 %. Soud proto přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu poměrného úspěchu ve věci, který činí 22 %. Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna podle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 15 945 Kč ve výši 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) a tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč podle a. t. S ohledem na shora uvedené soud přiznal žalobkyni 22 % celkových nákladů řízení ve výši 2 300 Kč, tedy částku 506 Kč (výrok III.).

19. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu a paušální náhradu hotových výdajů za úkon právní služby – vyjádření ze dne datum, kterým doplnila tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, neboť tato tvrzení měla a mohla být součástí samotné žaloby. Žalobkyně se věnuje vymáhání pohledávek ze spotřebitelských úvěrů dlouhodobě a je jí nepochybně známo, že se soudy zabývají otázkou zkoumání úvěruschopnosti, týká-li se uplatněný nárok spotřebitelského úvěru. Pokud tedy tato tvrzení doplňuje až v průběhu řízení, ačkoliv mají být součástí žaloby, jedná se o neúčelné navyšování nákladů řízení, a za takový úkon nelze odměnu a paušální náhradu hotových výdajů přiznat.

20. Lhůtu k plnění dluhu i nákladů řízení soud ponechal obecnou třídenní podle věta první , neboť žalovaný byl v řízení nečinný a soud neměl možnost zjistit, v jaké době je schopen dluh uhradit.

21. Při vyhlašování rozsudku se soud dopustil zjevné nesprávnosti, když ve výroku II. tohoto rozsudku vyhlásil: „…s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 399,90 Kč od 24. 10. 2025 do zaplacení …“, ačkoliv správně mělo být vyhlášeno: „…s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 11 399,90 Kč od 24. 10. 2025 do zaplacení …“. Soud zjevnou nesprávnost opravil podle opravným usnesením, které učinil součástí tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ.