Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 124/2026-21
Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní Mgr. Milenou Rejchovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení částky 23 970 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15 000 Kč od 23. 10. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, kde se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení
- dalších 6 000 Kč,
- zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6 000 Kč za období od 4. 4. 2025 do zaplacení,
- zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 000 Kč za období od 4. 4. 2025 do 22. 10. 2025,
- částky 2 970 Kč.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na účelně vynaložených nákladech řízení částku 590,16 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15 000 Kč od 23. 10. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, kde se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení- dalších 6 000 Kč,- zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6 000 Kč za období od 4. 4. 2025 do zaplacení,- zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 000 Kč za období od 4. 4. 2025 do 22. 10. 2025,- částky 2 970 Kč.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na účelně vynaložených nákladech řízení částku 590,16 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 27. 2. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 23 970 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 29. 11. 2024, prostřednictvím webové stránky www.Anonymizováno.cz, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, poté co s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Smlouvou o spotřebitelském úvěru se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit sjednaný smluvní úrok ve výši 40 % p.m. z jistiny, a to v pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy za předchozí období. Jistinu byl žalovaný oprávněn splatit kdykoli po dobu trvání smlouvy, a to zcela či zčásti. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, v důsledku čehož došlo ke dni 3. 4. 2025 k zesplatnění úvěru a žalovanému vznikla povinnost zaplatit nesplacenou jistinu ve výši 15 000 Kč a dále smluvní úrok ve výši 6 000 Kč. Dále žalovanému vznikla povinnost zaplatit v souladu s čl. 4.2 písm. c) smlouvy též smluvní pokutu za prodlení v celkové výši 2 970 Kč a zákonné úroky z prodlení. Žalobkyně soudu navrhla, aby v případě, že by soud neměl její nárok za prokázaný, jej posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.
2. Žalovaný se k žalobě, přes poučení a výzvu soudu, nevyjádřil.
3. Soud věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), ve spojení s ust. § 101 odst. 4 o.s.ř.
4. Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:
5. Z výpisů z běžného účtu evidovaného pod iban IBAN, vedeného na jméno žalovaného bylo zjištěno, že za období od 28. 6. 2024 do 29. 11. 2024 na tento účet byly připisovány různé platby od jiných fyzických osob v nižší částkách, zejm. do 2 000 Kč, dále pravidelné platby označené jako „salary/výplata“ od spol. právnická osoba, průměrně okolo 23 000 Kč. Dále se jednalo o vratky plateb kartou od Anonymizováno.cz a Anonymizováno Anonymizováno. Současně bylo z výpisů zjištěno, že si žalovaný v předmětném období opakovaně opatřoval finanční prostředky od dalších poskytovatelů úvěrů či zápůjček, zejména od společností právnická osoba., právnická osoba. a právnická osoba. Výdaje z uvedeného účtu byly tvořeny nejrůznějšími platbami, s tím, že opakovaně zasílal žalovaný drobné finanční částky Anonymizováno Anonymizováno.
6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota soud zjistil, že dne 29. 11. 2024 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o spotřebitelském (revolvingovém) úvěru na dobu určitou, do doby úplného splacení jistiny, s úvěrovým limitem 15 000 Kč. Smlouva stanovila úrokovou sazbu na 40 % p.m. (měsíčně), s tím, že žalovaný se zavázal splácet úrok přirostlý za uplynulé období, vždy k 29. dni v měsíci. Jistinu mohl žalovaný dle smlouvy splatit zcela či z části kdykoliv za trvání smlouvy. Smlouvou byla stanovena roční procentní sazba nákladů (dále jen RPSN) ve výši 5 503,32 %, pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru si strany sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky s níž je žalovaný v prodlení. Z předmětné smlouvy bylo dále zjištěno, že žalovaný sdělil žalobkyni číslo svého účtu – č. účtu.
7. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že dne 29. 11. 2024 byla žalovanému vyplacena částka 15 000 Kč na bankovní účet číslo č. účtu. Transakce byla provedena pod variabilním symbolem var. symbol a byla zpracována téhož dne.
8. Z oznámení o zesplatnění o spotřebitelského úvěru č. hodnota bylo zjištěno, žalobkyně přistoupila k předčasnému zesplatnění úvěru č. hodnota, ke dni 31. 3. 2025, a vyzvala žalovaného k úhradě celkové částky 44 052 Kč, do tří dnů od doručení dopisu.
9. Předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván k úhradě částky 48 014,77 Kč představující dluh z uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru a částky 6 720 Kč jako náhrady nákladů právního zastoupení, a to do tří dnů na účet žalobce. Současně byl upozorněn na možnost zahájení soudního řízení a následného vymáhání pohledávky v exekučním řízení.
10. Soud neprovedl další důkazy navržené žalobkyní, neboť skutečnosti, k jejichž prokázání směřovaly, byly již spolehlivě prokázány provedenými důkazy.
11. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru dne 29. 11. 2024 částku 15 000 Kč na účet č. č. účtu vedený na jméno žalovaného. Uvedenou smlouvou se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 40 % p.m. (měsíčně) z nesplacené jistiny, dále smlouva obsahovala ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z částky s níž je žalovaný v prodlení, RPSN bylo stanoveno na 5 503,32 %. Žalovaný se dostal se splácením úvěru do prodlení což vedlo k předčasnému zesplatnění celé dlužné částky ve výši 44 052 Kč, a to ke dni 31. 3. 2025. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, v níž byl urgován k úhradě částky celkem ve výši 54 734,77 Kč, a to do tří dnů od doručení dopisu, ovšem ani k této výzvě žalovaný ničeho neplnil. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný na dluh něčeho plnil.
12. Na základě provedeného dokazování a po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná pouze z části, a to pokud jde o právo žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2993 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o.z.). Smlouva o spotřebitelském úvěru nebyla uzavřena platně pro její rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 576 , § 577 a § 588 o.z. Při posouzení smlouvy s uvedenými ustanoveními soud vycházel z ujednání o výši úplaty za poskytnutí úvěru, podle něhož byl žalovaný povinen hradit smluvní úrok ve výši 40 % p.m. (měsíčně) z nesplacené části jistiny. Takto stanovený úrok v ročním přepočtu odpovídá cca 480 % ročně. Dále soud zohlednil údaj o výši RPSN, jenž byl zanesen přímo ve smlouvě, a jehož výše dosahovala 5 503,22 %. Taková ujednání nelze posuzovat jinak než jako zcela zjevně nemravná a zbytečně zatěžující pro spotřebitele, když je obecně známo, že odměna za poskytnutí peněz spotřebitelům (domácnostem) dlouhodobě činila v době poskytnutí úvěru u banky cca 6 až 10 % ročně, dle údajů ČNB. Podle ustálené judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu ČR je v rozporu s dobrými mravy zpravidla sjednaná výše úroků, která podstatně přesahuje obvyklou úrokovou míru v době jejich sjednání, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009 sp. zn. I. ÚS 523/07 , uveřejněný v jeho sbírce nálezů a usnesení pod č. 113/2009 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , v nichž byla shledána neplatnost, a proto nemravnost sjednaných úroků ve výši již i jen 60 % ročně.) Současně má soud za to, že se jedná o taková ujednání (výše úroku a RPSN), která byla pro žalobkyni při uzavírání smlouvy nepochybně podstatná, a tedy i určující pro rozhodnutí o poskytnutí úvěru. Nelze tedy dospět k závěru, že by smlouva mohla obstát i bez této části. S ohledem na uvedené soud uzavřel, že smlouva je neplatná ex tunc (od počátku) jako celek, a to absolutně, ve smyslu § 588 o.z. K takovéto neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti.
13. Nad rámec uvedeného soud konstatuje, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ). Žalobkyně neprokázala, že toto posouzení založila na nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích o příjmech, výdajích, majetkových poměrech, existujících závazcích a dosavadním způsobu plnění dluhů žalovaného. Z výpisů z účtu žalovaného vyplývá, že žalovaný sice dosahoval nízkého pravidelného příjmu od společnosti právnická osoba v průměrné výši přibližně 23 000 Kč měsíčně, kdy podle označení plateb lze mít za to, že šlo o příjem ze závislé činnosti. Ovšem z týchž listin současně vyplývá, že žalovaný v rozhodném období opakovaně čerpal úvěry od více poskytovatelů (právnická osoba., právnická osoba. a právnická osoba), což svědčí o jeho zvýšené zadluženosti. Tato okolnost měla žalobkyni vést k důkladnému ověření rozsahu jeho stávajících závazků a skutečné schopnosti hradit splátky dalšího úvěru. Při zohlednění výše pravidelného příjmu žalovaného a jeho dalších úvěrových závazků nelze uzavřít, že by při poskytnutí úvěru nebyly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti tento úvěr řádně splácet. Žalobkyně přitom nepředložila jiné důkazy, z nichž by bylo patrné, jaké konkrétní údaje při posuzování úvěruschopnosti žalovaného zjistila a jak je vyhodnotila. Soud proto uzavírá, že žalobkyně neprokázala splnění povinnosti podle § 86 ZoSÚ. Důsledkem poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ je neplatnost smlouvy, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (§ 87 odst. 1 téhož zákona). Tento závěr je v souladu i s rozsudkem Soudního dvora ve věci C-679/18, (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020.
14. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný přijal z titulu ex tunc neplatné smlouvy peněžní prostředky celkem ve výši 15 000 Kč, které představují částku poskytnutou žalobkyní dne 29. 11. 2024 jako čerpanou tranši úvěru. Žalovaný na tento závazek žalobkyni ničeho neuhradil. Práva a povinnosti mezi účastníky soud, jak je již výše uvedeno, posoudil podle zásad pro vypořádání bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně žalovaného podle § 2993 o.z., dle nějž platí, že „plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.“ Žalovanému proto vznikla povinnost vrátit žalobkyni toliko poskytnutou jistinu v dosud neuhrazeném rozsahu, tj. částku 15 000 Kč. Soud proto žalovaného zavázal k zaplacení částky 15 000 Kč, odpovídající rozsahu bezdůvodného obohacení spolu se zákonným úrokem z prodlení z uvedené částky od 23. 10. 2025, když soud vycházel z okamžiku, kdy byla žalovanému doručena předžalobní výzva za pomoci domněnky doby dojití dle § 573 o.z., dle níž platí, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Předžalobní výzva byla žalobkyní odeslána 19. 10. 2025 a žalovanému došla, dle § 573 o.z., dne 22. 10. 2025. Vzhledem k tomu, že žalovaný k výzvě ničeho neplnil dostal se 23. 10. 2026 do prodlení. Žalobkyně tak má vůči žalovanému právo na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z. od stanoveného data prodlení. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
15. Výrokem II. pak soud žalobu s odkazem na absolutní neplatnost smlouvy ve zbytku zamítl. Jestliže byla smlouva o úvěru neplatná, nebyly mezi účastníky platně sjednány platby úroků (částka 6 000 Kč), ani smluvních pokut (částka 2 970 Kč).
16. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Úspěch žalobkyně činí 62 % a úspěch žalovaného 38 %, rozdíl v míře úspěchu pak činí 24 %. S ohledem na uvedené náleží žalobkyni náhrada nákladů v rozsahu 24 %.
17. Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 959 Kč a náklady na právní zastoupení advokátkou. Při posouzení výše odměny advokátky soud postupoval dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, když je soudu z úřední činnosti známo, že žalobkyně se opakovaně domáhá svých nároků ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž používá ustálený vzor návrhu na zahájení řízení, který upravuje pouze v jednotlivostech pro účel konkrétního řízení. Odměna advokátky činí dle § 14b odst. 1 bod 2 . vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu 400 Kč za úkon. Advokátka učinila celkem 3 úkony právní služby (převzetí věci, výzva k plnění a sepis žaloby) za které jí náleží odměna ve výši celkem 1 200 Kč. Ke každému úkonu právní služby náleží advokátce náhrada hotových výdajů v paušální částce po 100 Kč za úkon, dle § 14b odst. 6 písm. a) citované vyhlášky, tj. celkem 300 Kč. Náklady žalobkyně na zastoupení advokátkou činí celkem 1 500 Kč, spolu se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 959 Kč, pak náklady žalobkyně dosahují celkem 2 459 Kč. Soud uložil žalovanému uhradit náklady k rukám advokátky dle § 149 odst. 1 os.ř., a to v rozsahu 24 % z posledně uvedené částky, tedy částku 590,16 Kč.
18. Lhůty k plnění výroků I. a III. soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Hradci Králové, prostřednictvím Okresního soudu v Hradci Králové. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.