Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
10 C 149/2026-37
Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Ondřejem Moravcem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 50 398,01 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 30 000 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 20 398,01 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 50 398,01 Kč od 20. 6. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 504 Kč. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. č. účtu, variabilní symbol var. symbol, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 30 000 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 20 398,01 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 50 398,01 Kč od 20. 6. 2024 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 504 Kč. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 50 398,01 Kč s příslušenstvím jako postoupené pohledávky z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi společností právnická osoba., IČO IČO (dále jen „původní věřitelka“), a žalovaným dne 20. 3. 2024. Na základě této smlouvy vyplatila původní věřitelka na bankovní účet žalovaného č. č. účtu téhož dne úvěr ve výši 30 000 Kč a poskytla jej na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal tuto částku splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 20 398,01 Kč do 19. 6. 2024. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou úvěru, a ačkoli byl opakovaně upomínán, neuhradil ničeho. Žalobkyně získala pohledávku postoupením a předžalobní upomínku odeslala žalovanému dne 30. 12. 2025. Ke zkoumání majetkových poměrů žalovaného před sjednáním úvěru nebylo tvrzeno ničeho (kromě lustrací ve veřejně dostupných databázích), žalobkyně sama v návrhu operovala s možností posouzení nároku z titulu bezdůvodného obohacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaný zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například, že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. II. ÚS 1308/10). O probíhajícím řízení byl nadto informován e-mailem, telefonicky se s ním spojit nepodařilo.
3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaný byl vyzván k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.
4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Původní věřitelka s žalovaným si dne 20. 3. 2024 prostředky dálkové komunikace potvrdili Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno (č.l. 8-11), na základě ní obdržel žalovaný na svůj bankovní účet č. č. účtu pod VS var. symbol částku 30 000 Kč (č.l. 15), za což se zavázal uhradit poplatek ve výši 20 398,01 Kč (RPSN 3 901,26 %) se splatností celého úvěru do 19. 6. 2024. Smlouvou ze dne 17. 12. 2025 postoupila původní věřitelka pohledávku za žalovaným žalobkyni (č.l. 16-23), což žalovanému oznámila dopisem ze dne 27. 12. 2025 (č.l. 24), odeslaným dne 30. 12. 2025 spolu s předžalobní výzvou žalobkyně (č.l. 24v, 25).
5. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí smluvních stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).
6. Úvěrovou smlouvu však soud shledal absolutně neplatnou, neboť žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka před poskytnutím financí žalovanému jakkoli ověřovala jeho úvěruschopnost (k jeho majetkovým poměrům netvrdila ani nedokládala ničeho, provedení tvrzených lustrací neprokázala) ve smyslu § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Nadto by byla úvěrová smlouva s odkazem na § 547, § 580 a § 588 věty první o. z., podle kterých soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, neplatná i pro nepřiměřenost sjednaného příslušenství, které více než třistanásobně překračuje běžnou míru RPSN bankovních úvěrů pohybující se okolo 10 %.
7. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Je prokázáno, že původní věřitelka poskytla žalovanému na jeho bankovní účet 30 000 Kč; podle tvrzení žalobkyně, z něhož soud pro nečinnost žalovaného vychází, žalovaný nevrátil ničeho ani původní věřitelce, ani žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena. Žalovaný se tedy na úkor původní věřitelky (dnes žalobkyně) bezdůvodně obohatil uvedenou částkou, kterou je povinen vrátit. V této části soud žalobě vyhověl (výrok I tohoto rozsudku).
8. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství, ve zbytku proto soud žalobu zamítl, a to i pro požadovaný úrok z prodlení (výrok II tohoto rozsudku), neboť podle § 87 odst. 1 poslední věty zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. K tomu Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. spisová značka, vyložil (a zdejší soud se s ním ztotožňuje), že „spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text 'v době přiměřené jeho možnostem' míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“ Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze vnímat jako další soukromoprávní sankci poskytovatelů lichvářských úvěrů (vedle sankce absolutní neplatnosti) spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k obecnému pravidlu podle § 1958 odst. 2 o. z. (viz již výše citovaný rozsudek sp. zn. spisová značka). Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (podpůrně podle § 160 o. s. ř.), kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vzhledem k tomu, že o skutečných současných poměrech žalovaného není soudu nic známo.
9. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně byla úspěšná se svým návrhem pouze částečně, a to v rozsahu méně než 50 % požadovaného plnění (je nutno vycházet i ze žalobkyní nárokovaného příslušenství zkapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí, které by činilo 15 407 Kč). Z hlediska úspěšnosti ve věci by tedy měl mít právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení žalovaný, tomu však vzhledem k jeho nečinnosti žádné náklady nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků (výrok III tohoto rozsudku).
10. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve smyslu položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků 2 520 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 2 016 Kč. Povinností žalobkyně je tudíž doplatit soudní poplatek ve výši 504 Kč (výrok IV tohoto rozsudku). V případě, že tato částka nebude ve stanovené lhůtě uhrazena, předá soud věc nejdříve po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení příslušnému celnímu úřadu k vymáhání.
11. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži.
Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.