Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 141/2026-35
Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Škodovou ve věci
žalobce: Anonymizováno Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného
pro 12 490 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 12 290 Kč s úrokem z prodlení ve výši 18,14 Kč a ve výši 12 % od 25. 6. 2025 do zaplacení a na nákladech řízení k rukám Jméno advokáta částku 2 815 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení částky 200 Kč se smluvním úrokem ve výši 1 107,32 Kč a ve výši 21,90 % z částky 12 290 Kč od 25. 6. 2025 do zaplacení se zamítá.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 12 290 Kč s úrokem z prodlení ve výši 18,14 Kč a ve výši 12 % od 25. 6. 2025 do zaplacení a na nákladech řízení k rukám , Jméno advokáta, částku 2 815 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba o zaplacení částky 200 Kč se smluvním úrokem ve výši 1 107,32 Kč a ve výši 21,90 % z částky 12 290 Kč od 25. 6. 2025 do zaplacení se zamítá.
Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 12 490 Kč s příslušenstvím představující dluh žalovaného vzniklý v důsledku porušování povinností vyplývajících mu ze smlouvy o úvěru č. Anonymizováno uzavřené dne 16. 1. 2025.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřilAnonymizováno
Soud ve věci rozhodoval v souladu s § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, žalovaný se k výzvě soudu učiněné dle § 101 odst. 4 o.s.ř. k uvedenému postupu nevyjádřil, žalobce souhlasil.
Z výpisu transakcí a z vyúčtování soud zjistil, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 12 290 Kč dne 16. 1. 2025. Z dopisu ze dne 27. 6. 2025 vyplývá, že tímto byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky. Z obsahu sdělení žalobce vyplývá, že věřitel ověřoval úvěruschopnost žalovaného ze sdělení a informací poskytnutých klientem a lustrací z veřejně dostupných databází
Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. spisová značka povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele.
Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
Z obsahu předložených listin a po právním posouzení věci dospěl soud k následujícím závěrům: žalobce poskytl žalovanému částku 12 290 Kč, kterou žalovaný včas nevrátil, a tudíž se bezdůvodně obohatil, když smlouva o úvěru je v důsledku neprokázání důkladného posouzení úvěruschopnosti žalovaného v souladu s právní úpravou výše neplatná. Z uvedeného vyplývá, že žalovaný žalobci dluží sumu 12 290 Kč, a proto soud uložil žalovanému povinnost ji zaplatit, a to dle § 1908 odst. 2 o.z., který říká, že dlužník musí dluh splnit na svůj náklad a nebezpečí řádně a včas. Pokud žalobce požadoval více (poplatky 200 Kč, smluvní úrok), byla v této části žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
Poněvadž je žalovaný od 24. 6. 2025 v prodlení se zaplacením jistiny, uložil mu soud též povinnost žalobci zaplatit podle § 1970 občanského zákoníku úroky z prodlení od 1. dne prodlení ve výši stanovené v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o.s.ř. , podle kterého přiznal právo na náhradu nákladů řízení žalobci, neboť byl ve sporu neúspěšný v poměrně nepatrné části. Náklady řízení žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč, odměnou advokáta, jenž jej v řízení zastupoval, ve výši 1 200 Kč za tři úkony právní pomoci stanovenou podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. , třemi režijními paušály (za převzetí zastoupení a sepis upomínky a žaloby) po 100 Kč stanovenými podle § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. , a 21 % daní z přidané hodnoty počítané z odměny a režijních paušálů, neboť zástupce žalobce je plátcem této daně. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o.s.ř.
O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věty první o.s.ř. , přičemž neshledal podmínky pro umožnění žalovanému zaplatit žalobci dluh a náklady řízení ve splátkách či v delší než třídenní lhůtě běžící od právní moci rozhodnutí soudu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím soudu podepsaného.
Nebude-li dobrovolně splněna povinnost, lze navrhnout výkon rozhodnutí či nařízení exekuce.