Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 177/2025-101

Potvrdené rozhodnutím 39 Co 99/2026-123
„Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Andrey Borovičkové, Ph.D. a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci žalobců: a) [[Jméno žalobce A]], narozený [[Datum narození žalobce A]] bytem [[Adresa žalobce A]] b) [[Jméno žalobce B]], narozená [[Datum narození žalobce B]] bytem [[Adresa žalobce A]] oba zastoupeni advokátem [[Jméno advokáta]] sídlem [[Adresa advokáta]] proti žalované: [[Orgán veřejné moci]], IČO [[IČO orgánu veřejné moci]] sídlem [[Adresa orgánu veřejné moci]] za níž jedná [[Jméno žalované]] sídlem [[Adresa žalované]] o zaplacení 255 916 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobců proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. prosince 2025, č. j. 10 C 177/2025–101 takto: I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje. II. Žalobci a) a b) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku."

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Kučerou ve věci

žalobců: 1. Jméno žalobce A, narozený Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A anonymizováno Adresa žalobce A

2. Jméno žalobce B, narozená Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A anonymizováno Adresa žalobce A

oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta anonymizováno

proti

žalované: Anonymizováno za níž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované

o zaplacení 2x 127 958 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Zamítá se žaloba žalobce č. hodnota) na zaplacení částky 127 958 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 127 958 Kč od datum do zaplacení.

II. Zamítá se žaloba žalobkyně č. hodnota) na zaplacení částky 127 958 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 127 958 Kč od datum do zaplacení.

III. Žalobce č. hodnota) je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 450 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně č. hodnota) je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 450 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Zamítá se žaloba žalobce č. , hodnota, ) na zaplacení částky 127 958 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 127 958 Kč od , datum, do zaplacení.II. Zamítá se žaloba žalobkyně č. , hodnota, ) na zaplacení částky 127 958 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 127 958 Kč od , datum, do zaplacení.III. Žalobce č. , hodnota, ) je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 450 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.IV. Žalobkyně č. , hodnota, ) je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 450 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobci se domáhali, aby žalované byla uložena povinnosti zaplatit každému ze žalobců částku 127 958 Kč s příslušenstvím z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce civilního řízení vedeného u Městského soudu v anonymizováno pod sp. zn. anonymizováno. Žalobu odůvodnili tím, že dne datum podala žalobkyně společnost právnická osoba, IČO IČO, s tehdejším sídlem adresa anonymizováno (jež zanikla výmazem z obchodního rejstříku dne datum, přičemž v soudním řízení došlo k procesnímu nástupnictví na straně žalobkyně nejprve na společnost právnická osoba, IČO IČO, se sídlem adresa, a následně na aktuální žalobkyni společnost právnická osoba, IČO IČO, se sídlem adresa, proti žalované společnosti právnická osoba, IČO IČO, s tehdejším sídlem adresa anonymizováno (jež zanikla výmazem z obchodního rejstříku dne datum, přičemž procesními nástupci byli mimo jiné žalobci), k Městskému soudu v anonymizováno žalobu o určení vlastnického práva k budově č. p. Anonymizováno, bytový dům, stojící na pozemcích p. č. Anonymizováno a jednotky č. Anonymizováno, a dále až č. Anonymizováno (tedy i jednotky č. Anonymizováno) v této budově se nacházející, vše v k. ú. adresa, obci anonymizovánoadresa anonymizovánoadresa, a domáhala se určení, že žalobkyně a žalovaná jsou spoluvlastníci těchto nemovitostí, kdy velikost jejich spoluvlastnických poměrů odpovídá poměru, v jakém je z vlastních zdrojů vytvořili. Městský soud v anonymizováno zahájil o žalobě řízení vedené pod sp. zn. anonymizováno. Žalobci mají ve svém výlučném vlastnictví a společném jmění manželů jednotku č. Anonymizováno, způsob využití byt, vymezenou v budově č. p. adresa, byt. dům, to vše v k. ú. adresa, obci anonymizovánoadresa anonymizovánoadresa, na základě smlouvy kupní o převodu vlastnictví jednotky ze dne datum, kdy právní účinky vkladu jejich vlastnického práva nastaly dne datum. jméno FO žádost žalobkyně byla v katastru nemovitostí u jednotky zapsaná poznámka o podané žalobě dne datum a poznámka spornosti dne datum s účinností ke dni datum. Žalobci jsou přesvědčení, že měli být účastníky předmětného soudního řízení ode dne nabytí vlastnického práva k jednotce. Společnost právnická osoba od tohoto data nebyla pasivně věcně legitimovaná ve vztahu k jednotce a žaloba byla ve vztahu k jednotce vadná a neprojednatelná. Ve způsobu, jakým Městský soud v anonymizováno vedl předmětné soudní řízení, lze spatřovat nesprávný úřední postup a vícero pochybení na straně Městského soudu v anonymizováno, jež vyústily ve vydávání opravných usnesení a rušení usnesení Městského soudu v anonymizováno odvolacím soudem, a ve výsledku ve zcela nepřiměřené průtahy celého řízení. Ač pro žalobce předmětné soudní řízení dne datum skončilo, Městský soud v anonymizováno v dané věci stále meritorně nerozhodl. Městský soud v anonymizováno dodnes ani nezahájil dokazování, neboť na jednání dne datum toliko usnesením rozhodl o procesním nástupnictví u dvou žalovaných osob, o kterých opomenul rozhodnout dříve, a následně odročil jednání na neurčito za účelem doručení usnesení o záměně účastníkům na straně žalovaných. Žalobci uvádí, že se soudním řízením o určení vlastnictví k nemovitosti dostali do právní nejistoty, kdy nebylo postaveno na jisto, zda mají předmětnou bytovou jednotku v hodnotě několika milionů korun českých ve svém vlastnictví, či nikoliv (ač oni sami se znalostí obsahu soudního spisu měli nedůvodnost a šikanóznost žaloby za očividnou, právní nejistota veřejnosti, včetně potenciálních zájemců o jednotku, vidící poznámku spornosti zapsanou v katastru nemovitostí byla značná). V uvedené věci je zcela zjevné, že Městský soud v anonymizováno nevydal rozhodnutí ve lhůtě přiměřené, když nevydal žádné meritorní rozhodnutí za dobu 14 let. Současně je také vhodné poukázat na mnohá rozhodnutí Nejvyššího soudu, kde tento uvedl, v souladu s rozhodovací praxí Evropského soudu, že porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je nesprávným úředním postupem, samo o sobě zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla způsobena dotčeným osobám imateriální újma, za kterou jim náleží přiměřené zadostiučinění. jméno FO základě výše uvedeného je nesporné, že žalobci mají nárok na přiměřené zadostiučinění nemajetkové újmy, která byla způsobena při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem. Náhradu v požadované výši žalobci vyčíslují v souladu se stále aktuální judikaturou Nejvyššího soudu a v souladu s principy odškodňování, jež jsou v obdobných případech aplikovány Evropským soudem pro lidská práva a zejména stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. . S ohledem na tyto skutečnosti mají žalobci za to, že by měla být stanovena základní částka zadostiučinění za jeden rok řízení ve výši 20 000 Kč. Žalobci zároveň navrhli zvýšení celkové částky s ohledem na postup soudu během řízení, dále s ohledem na složitost řízení, kdy řízení nebylo skutkově ani právně složité, dále vzhledem ke skutečnosti, že žalobci svým jednáním nikterak nepřispěli k průtahům v řízení, naopak to byli oni, kdo dvakrát urgoval postup v řízení o určení vlastnictví žádostmi o nařízení jednání a také s ohledem na význam předmětu řízení, neboť předmět řízení pro ně měl značný význam, a to zejména s ohledem na vysokou hodnotu jednotky, která je v hodnotě několika milionů korun českých. S přihlédnutím ke všem konkrétním okolnostem případu žalobci navrhli základní částku za jeden rok řízení zvýšit o 40 %. Každý ze žalobců tak nárokoval celkem částku ve výši 149 333 Kč (tj. 5 let x 28 000 Kč + 9 333 Kč za 4 měsíce šestého roku). Žalovaná však každému ze žalobců poskytla pouze částku 21 375 Kč. Žalobci tuto částku považovali za nedostačující, a to i s odkazem na inflaci.

2. Žalovaná nárok žalobců neuznala. Zrekapitulovala průběh řízení a zopakovala své stanovisko, které poskytla již ve fázi předběžného uplatnění nároku, že celkovou délku řízení je nutné posuzovat v době, kdy byli žalobci účastníky samotného řízení, tedy od datum do datum, tj. 1 rok a 7 měsíců. Uvedenou délku lze hodnotit jako nepřiměřenou a představovala tak nesprávný úřední postup. Žalovaná při stanovení odškodnění vycházela z částky 15 000 Kč za rok trvání řízení s odkazem na stanovisko Nejvyššího soudu s tím, že z důvodu složitosti věci základní částku snížila o 5 %. Význam řízení hodnotila jako standardní. Základní částku dále snížila z titulu sdílené újmy. Žalovaná tedy poskytla každému ze žalobců finanční zadostiučinění ve výši 21 375 Kč. Tuto formu kompenzace považuje žalovaná za dostačující.

3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, vzal za svá skutková zjištění i nesporná tvrzení účastníků a takto zjistil a vzal za prokázané níže uvedené skutečnosti:

4. Žalobci uplatnili u žalované dne datum svůj nárok na peněžité zadostiučinění ve výši 149 333 Kč (nesporná tvrzení účastníků, stanovisko žalované z datum). Dne datum vyhotovila žalovaná ve věci stanovisko, v němž s odkazem na rekapitulaci posuzovaného řízení a relevantní tuzemskou i zahraniční judikaturu konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení a tím k porušení práva žalobců na projednání jejich věci v přiměřené lhůtě. Dále pak žalovaná uvedla, že poskytnutí finančního zadostiučinění ve výši 21 375 Kč představuje odpovídající formu odškodnění. Ve zbytku byl proto uplatněný nárok žalobců shledán nedůvodným (stanovisko žalované ze dne datum).

5. Ze spisu vedeného Městským soudem v anonymizováno pod sp. zn. anonymizováno soud zjistil následující: právnická osoba

6. Ze spisu vedeného Krajským soudem v anonymizováno pod sp. zn. KSBR 54 insolvenční spisová značka soud zjistil následující: datum

7. Z návrhu na zápis poznámky spornosti ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně (v řízení vedeném u Městského soudu v anonymizováno pod sp. zn. anonymizováno) podala ke Katastrálnímu úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště anonymizováno adresa návrh na zápis poznámek spornosti, a to mj. k bytové jednotce č. Anonymizováno.

8. Z výpisu z katastru nemovitostí LV Anonymizováno pro obec anonymizovánoadresa anonymizováno adresa, k. ú. adresa, právnická osoba pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště anonymizováno adresa a zřízeních vedených pod sp. zn. Anonymizováno bylo zjištěno, že vlastnické právo k bytové jednotce č. Anonymizováno svědčí žalobcům, a to na základě kupní smlouvy ze dne datum s právními účinky vkladu ke dni datum. U jednotky byla zapsaná poznámka o podané žalobě dne datum a poznámka spornosti dne datum s právními účinky vkladu ke dni datum.

9. Soud vyzval žalobce podle ustanovení a 3 , , dále jen „“, aby doplnili relevantní skutková tvrzení ke skutečnosti, jakým konkrétním způsobem byli žalobci omezeni poznámkou spornosti v katastru nemovitostí a k požadovaným skutkovým tvrzením označili důkazy. Současně byli poučeni, že pokud zůstanou procesně nečinní či pokud řádně nenavrhnou důkazy, případně svá tvrzení neprokáží, může to pro ně znamenat neúspěch ve sporu. Právní zástupce žalobců v reakci na výzvu soudu uvedl, že nemá k dispozici žádné další důkazy, a tudíž je bezpředmětné, aby se k věci vyjadřoval.

10. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující – z tohoto důvodu tak soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel.

11. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení:

Podle ustanovení (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

Podle ustanovení § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

Podle ustanovení , b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

Podle ustanovení § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

Podle ustanovení zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně .

Podle ustanovení § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 citovaného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

Podle ustanovení § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ustanovení odst. 3 citovaného § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

Ustanovení § 15 odst. 2 citovaného zákona pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

12. V řízení bylo prokázáno, že žalobci svůj nárok u žalované předběžně uplatnili ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

13. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

14. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, neboť pro rozhodnutí v této věci není stanovena zákonem žádná lhůta ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk. Pro toto řízení není obecně stanovena ani žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen „ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. ). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. , je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. ).

16. V posuzovaném řízení bylo mezi účastníky především sporu o tom, jak vymezit ve vztahu k žalobcům počátek a konec období, za nějž jim mohla vznikat případná újma, a mohli by tedy za takové období požadovat odškodnění. Zdejší soud má přitom ve shodě se žalovanou za to, že počátek řízení ve vztahu k žalobcům je nutno posuzovat nikoliv od podání žaloby, nýbrž až od jejich vstupu do řízení. Jak vyplývá z obsahu spisu, žaloba byla dne datum podána žalobcem právnická osoba proti žalované společnosti právnická osoba Až usnesením, které nabylo právní moci dne datum pak do řízení vstoupili zdejší žalobci jako žalovaní, a to na návrh žalobce s tím, že v mezidobí od podání žaloby došlo ke změně vlastníků předmětných bytových jednotek. Ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, jednoznačně vyplývá, že „při úvaze o celkové délce řízení je nutno přihlížet i k té jeho části, v níž jako účastník vystupoval právní předchůdce osoby, která vstoupila do řízení jako jeho dědic a která se nyní domáhá poskytnutí přiměřeného zadostiučinění… poněkud jiný je případ osob, které přistoupily do řízení vlastním jménem. Z rozsudku senátu druhé sekce ESLP ze ne datum, ve věci Klepetář proti České republice, stížnost č. 19621/02, odst. 35 a 36, vyplývá, že ESLP vzal v potaz jen tu dobu řízení, která počala okamžikem, kdy stěžovatel přistoupil vlastním jménem do již probíhajícího řízení, nikoliv tedy od chvíle, kdy řízení jako takové bylo zahájeno podáním žaloby.“ Nejvyšší soud tak jasně vymezil pravidla pro určení počátku řízení ve vztahu k osobám, které do řízení vstoupili až po podání žaloby, a to rozličně v případě dědiců od případu osob, jež do řízení vstoupili vlastním jménem na základě jiných právních skutečností.

17. Po zjištěném skutkovém stavu věci vyšel soud z toho, že řízení trvalo od pravomocného vstupu žalobců do řízení dne datum do pravomocného zastavení řízení dne datum. Řízení tedy trvalo 1 roky a 7 měsíců.

18. Soud tedy hodnotil, zda délka 1 roky a 7 měsíců je nepřiměřená, přičemž dospěl k závěru, že tato délka nepřesáhla rámec přiměřené doby trvání řízení.

19. Posuzovaný spor vykazoval vyšší míru složitosti, a to jak skutkovou, tak právní (hmotněprávní, tak i procesněprávní), když se jednalo o spor o určení spoluvlastnického práva, soud musel opakovaně ve značném množství reagovat na částečná zpětvzetí žaloby, přičemž ve věci musel jednat s velkým počtem účastníků na straně žalované. V průběhu řízení rozhodoval i odvolací soud.

20. Posuzované řízení, jak vyplývá ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, nelze typově zařadit mezi ta, která mají zvýšený význam pro účastníky, jako jsou řízení trestní, vazební či řízení o osobnostních nebo pracovněprávních nárocích. Předmětem řízení bylo sice určení spoluvlastnictví k bytovým jednotkám, nejednalo se však o spory bezprostředně související s výkonem bytové potřeby žalobců a žalobci nebyly po celou dobu nijak omezeni v nakládání s bytovou jednotkou. Ohledně tvrzení, že poznámka spornosti byla zapsána v katastru nemovitostí nezákonně, soud uvádí, že předmětem tohoto řízení byl nesprávný úřední postup, a to nepřiměřenou délkou řízení, kdy žalobci ani netvrdili, že by se nemajetkové újmy domáhali z jiného titulu, a to právě například nezákonným rozhodnutím o poznámce spornosti. K zápisu poznámky spornosti navíc došlo v roce 2016, tedy před tím, než se žalobci stali účastníky samotného řízení, přičemž soud nedospěl k závěru, že by samotný zápis poznámky spornosti v katastru přispěl ke zvýšení významu předmětu řízení pro žalobce, když ani žalobci na výzvu soudu dle žádným způsobem nereagovali, tedy aby doplnili relevantní skutková tvrzení ke skutečnosti, jakým konkrétním způsobem byli žalobci omezeni poznámkou spornosti v katastru nemovitostí a k požadovaným skutkovým tvrzením označili důkazy.

21. Co se týče kritéria jednání poškozeného, žalobci se na délce řízení negativně nepodíleli, ale ani urychlení řízení neurgovali, resp. netvrdili, že by na průtahy v řízení podali stížnost či podali návrh na určení lhůty. Po dobu účasti žalobců v řízení byl sice podán návrh na nařízení ústního jednání, přičemž v časném nenařízení jednání ze strany soudu pak lze spatřovat jistý průtah, tento průtah však s ohledem na postup v řízení neměl žádný vliv na celkovou délku řízení vůči žalobcům, vůči kterým řízení následně skončilo pro zpětvzetí žaloby zastavením řízení.

22. Pokud jde o postup městského a odvolacího soudu, musí zdejší soud konstatovat, že tyto postupovaly bez průtahů a úkony činily v přiměřených lhůtách. Jak soud uvedl výše, lze spatřovat až přílišnou liknavost Městského soudu v anonymizováno při nenařízení ústního jednání ve věci. V mezidobí však bylo rozhodováno o vstupu dalších účastníků do řízení a změně žaloby.

23. Vzhledem k výše popsaným kritériím, tedy ke složitosti věci, významu řízení pro žalobce a postupu soudů, soud vyhodnotil celkovou dobu řízení jako přiměřenou, přičemž z tohoto důvodu se tak nezabýval ani námitkou žalobců o nutnosti navýšit odškodnění, mimo jiné i s ohledem na inflaci. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. a II. rozsudku a žalobu v celém rozsahu zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč, přičemž tyto náklady rozdělil k úhradě poměrně mezi oba žalobce, neboť žalovaná vystupovala v řízení současně proti oběma žalobcům. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s ustanovením za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý z úkonů dle uvedené vyhlášky (vyjádření k žalobě, příprava na jednání a účast u jednání).

25. Uloženou povinnost k náhradě nákladů řízení jsou žalobci povinni splnit ve lhůtě, které byla určena podle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání k Městskému soudu v Praze do patnácti dnů od jeho doručení prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se domáhat nuceného splnění povinnosti návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.