Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 C 74/2026-32

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Klimentem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

pro zaplacení částky 29 649 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 500 Kč, kterou je oprávněn uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 100 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci, a to pod ztrátou výhody splátek, přičemž první splátka je splatná k 20. dni v měsíci následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co částky 12 149 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 29 649 Kč od 4. 9. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 594,96 Kč, které je oprávněn uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 100 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci k rukám zástupce žalobkyně, a to pod ztrátou výhody splátek, přičemž první splátka je splatná k 20. dni v měsíci následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 500 Kč, kterou je oprávněn uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 100 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci, a to pod ztrátou výhody splátek, přičemž první splátka je splatná k 20. dni v měsíci následujícím po právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se co částky 12 149 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 29 649 Kč od 4. 9. 2025 do zaplacení, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 594,96 Kč, které je oprávněn uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 100 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci k rukám zástupce žalobkyně, a to pod ztrátou výhody splátek, přičemž první splátka je splatná k 20. dni v měsíci následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 29 649 Kč spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 12. 2024 mezi společností právnická osoba jako původním věřitelem a postupitelem a společností právnická osoba., jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne 4. 5. 2025 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému revolvingový úvěr ve výši 22 000 Kč, a to na dobu neurčitou, přičemž žalovaný byl povinen hradit měsíční minimální splátky, jejichž výše, odvislá od výše vyčerpané částky, mu měla být sdělována prostřednictvím emailu či zákaznického účtu. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu věřitele na bankovní účet žalovaného č. účtu pod variabilním symbolem var. symbol. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, dostal se však do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, žalobkyně proto využila svého práva a celý úvěr ke dni 3. 9. 2025 zesplatnila. Přes zaslanou výzvu žalovaný do dnešního dne ničeho neuhradil.

2. Žalovaný k věci uvedl, že úvěru mu poskytnut byl v částce 22 000 Kč. Smlouvu ale shledává neplatnou, protože ji uzavřel v tíživé situaci, a tak akceptoval velmi nevýhodné podmínky. RPSN ve výši 311,40% je nemravná. Věřitel nesplnil povinnost, když nedostatečně zkoumal jeho úvěruschopnost. Navrhl, aby mohl uhradit dlužnou jistinu ve splátkách po 1 200 Kč. Na žalovanou částku přitom již uhradil 4 500 Kč.

3. Soud ve věci prováděl dokazování listinnými důkazy předloženými žalobkyní a učinil z nich jednotlivá skutková zjištění, a z těch pak učinil následující závěr o skutkovém stavu s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, uzavřela se žalovaným elektronicky, prostřednictvím webové stránky Anonymizováno, Smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku ve výši 22 000 Kč s možností opakovaného čerpání, a to na dobu neurčitou, žalovaný se právní předchůdkyni žalobkyně zavázal úvěr splácet v pravidelných minimálních měsíčních splátkách, jejichž výši určovala každý měsíc žalobkyně podle výše čerpaného úvěru, zároveň se zavázal hradit žalobkyni zápůjční úrokovou sazbu ve výši 150 % ročně. Právní předchůdkyní žalobkyně byla žalovanému na jím označený bankovní účet č. č. účtu poukázána dne 4. 5. 2025 platba v celkové výši 22 000 Kč (žalovaný učinil nesporným) Žalovaný nehradil pravidelnou minimální měsíční splátku řádně a včas. Pohledávka za žalovanou byla následně na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 postoupena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 16. 10. 2025 (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi společností právnická osoba, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem dne 12. 12. 2024, včetně seznamu postupovaných pohledávek a dalších příloh, oznámením o postoupení pohledávky). Upomínkou před podáním žaloby ze dne 16. 10. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě svého dluhu, avšak bez úspěchu. Z potvrzení o provedení platby soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni na jí v žalobě deklarovaný účet pod VS var. symbol celkem částku 4 500 Kč (úhrada 2 × 1 500 Kč k 16. 1. 2026; úhrady po 300 Kč k 24. 11. 2025, 29. 12. 2025, 26. 2. 2026, 25. 3. 2026 a 29. 4. 2026).

4. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

5. Podle , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

6. Podle , (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Po provedeném dokazování dospěl soud v rámci právního hodnocení k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně, co do jistiny, nikoliv v části požadovaného příslušenství.

9. Obecné soudy by dle aktuální judikatury Ústavního soudu měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. , dostupný z www.nalus.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tak vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Navíc k závěru, že vnitrostátní soud je zásadně povinen zkoumat z úřední povinnosti dodržování povinností věřitele vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů provádějících článek 8 a čl. 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice o spotřebitelském úvěru“), když článek 8 ve spojení s článkem 23 směrnice o spotřebitelském úvěru brání vnitrostátní právní úpravě sankce za porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, která požaduje, aby se spotřebitel aktivně dovolával příslušného porušení povinnosti (spotřebitel je povinen neplatnost úvěrové smlouvy namítnout, a to ve tříleté promlčecí době), dospěl i Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ve věci C-679/18 (rozsudek dostupný na www.curia.europa.eu). Pokud pak jde o samotné posouzení úvěruschopnosti, tak jak uzavřel Nejvyšší soud, věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (zde je sice míněn , tyto závěry však jsou aplikovatelné i na ), tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu, dostupný z www.nsoud.cz). Ke stejným závěrům pak dospěl i soudní dvůr 5 Evropské Unie ze dne [datum] ve věci C-449/13 (rozhodnutí dostupné z www.curia.europa.eu), který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a dále tak, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. S ohledem na výše uvedené závěry judikatury tedy je pro řádné prověření úvěruschopnosti nezbytné, aby prohlášení dlužníka bylo podepřeno i doklady, není však nezbytné kompletní podložení jednotlivých položek.

10. V daném řízení žalobkyně tvrdila, že její předchůdkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného, žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, avšak k těmto svým tvrzením žalobkyně nenavrhla a nepředložila odpovídající důkazy. Ze strany žalující dokonce ani nebylo poskytnuto žádné tvrzení ohledně výdajové stránky žalovaného. Za této situace tedy dospěl soud k závěru, že v daném případě žalobkyně neprokázala, že by její předchůdkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného při uzavření smlouvy o úvěru, neboť netvrdila, ani neprokázala, že by měla dostatečné informace o pravidelných měsíčních příjmech a výdajích žalovaného na bydlení, dopravu, příp. jiných pravidelných výdajích, a tyto věrohodným způsobem i ověřila (předložení odpovídajících dokladů žalobkyně ani netvrdila). Smlouva o úvěru je tedy v návaznosti na ust. , 2 z. č. (o spotřebitelském úvěru) dle ustanovení o. z. neplatná, a to pro rozpor se zákonem, a tento rozpor je tak zjevný, že k této neplatnosti je soud dle ustanovení o. z. povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

11. Nároky z neplatné smlouvy o úvěru je pak třeba vypořádat dle ustanovení z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení , plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně tedy má nárok na uhrazení zůstatku původní jistiny, nikoliv však nákladů spojených s uplatněním pohledávky, jak žalobkyně také požaduje, když tento požadavek je s ohledem na výše uvedené nedůvodným.

12. Soud s ohledem na skutečnosti uvedené výše, zavázal žalovaného výrokem I. tohoto rozsudku k úhradě dlužné jistiny úvěru ponížené o částečné úhrady, tj. částky 17 500 Kč. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na smluvní úrok ve výši 7 649 Kč a částku 4 500 Kč, a v tomto rozsahu byla žaloba výrokem II. tohoto rozsudku zamítnuta.

13. Pokud jde o požadavek žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení, pak zde bylo soudem rozhodnuto tak, že nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení nebyl žalobkyni přiznán a v této části byla žaloba zamítnuta (výrok II. tohoto rozsudku). Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána, proto ji určil soud. Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle , rozhodl soud tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

14. Neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 z. s. ú. má dále za následek, že povinnost úvěrované žalované vrátit peníze z takové smlouvy není vázána na výzvu úvěrující žalobkyně. Tato povinnost žalovaného je podmíněna případnou dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Proto není žalovaný v prodlení s plněním dluhu 17 500 Kč, a žalobkyně proto nemá nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. z této přiznané částky. Proto soud žalobu zamítl co do uplatněného nároku na zákonný úrok z prodlení.

15. Vzhledem k tomu, že v dané věci splatnost účastníky dohodnuta nebyla, určil jí soud, jak je uvedeno výše ve splátkách ve výši 1 100 Kč měsíčně. Vzal v potaz postoj žalovaného k řízení, i k dluhu samotnému, jehož litoval, a jeho sociální situaci, ochotu dlužnou částku uhradit. Výše příjmu žalovaného rozložení plateb odůvodňuje. Žalovaný momentálně vyšší příjem ze zaměstnání nepobírá – toliko částku 3 360 Kč. Pracuje toliko brigádně. Ačkoliv se jedná o okolnosti, které je možno z větší části přičítat právě žalovanému, nepochybně to snižuje jeho objektivní možnost k úhradě v jedné platbě či vyšších splátkách. Soud výši splátek stanovil na jedné straně s ohledem na reálné možnosti žalovaného předmětný dluh splácet a na straně druhé přihlédl k výši dlužné částky. V daném případě je třeba zohlednit především to, že zákon o spotřebitelském úvěru určuje za zákonných podmínek (nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti dlužníka) určit lhůtu plnění podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran spolu s přihlédnutím k dalším okolnostem. Soud má v daném případě za to, že žalovaný není schopen zaplatit celou částku najednou, své povinnosti však bude schopen dostát v případě možnosti uhradit dluh po částech. Vymezená částka není vůči celkové výši dluhu disproporční, umožní žalovanému, bude-li splátky řádně dodržovat, vyhnout se exekuci, ovšem aniž by toto neúměrně znevýhodnilo žalující stranu. Při rozhodování o výši splátek tudíž soud vzal na zřetel nejen situaci žalovaného, nýbrž i zájem žalující, aby žalovaný svůj dluh splnil v rozumné době. Pakliže bude částka vyšší, žalovaný nebude schopen hradit dluhy dalších věřitelů. V konečném důsledku může svoji situaci řešit jiným způsobem, a je těžko představitelné, že žalobkyni bude uhrazena vyšší částka. Pohledávka bude uhrazena cca do jednoho a čtvrt roku, což žalující stranu existenčně neohrozí a těžko by ji v případě nedobrovolného plnění vymohla dříve. Ve výroku uvedená výše splátek se jeví přiměřená výši plnění přisouzenému a především výdělkovým a majetkovým možnostem žalovaného. Soud tedy určil, že žalovaný je povinen zaplatit zůstatek jistiny spotřebitelského úvěru ve splátkách po 1 100 Kč měsíčně, počínaje následujícím měsícem po právní moci rozsudku. Znamená to, že nejpozději rok a půl po právním moci rozsudku soudu měly by být peníze (po dvou a půl letech od jejich poskytnutí žalovanému) žalobkyni vráceny.

16. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 594,96 Kč, přičemž tato částka představuje 18,04 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59,02 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 40,98 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 483 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 29 649 Kč sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle a. t., z částky 400 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle a. t. a z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Náhrada nákladů je dle splatná k rukám advokáta, který zastupoval účastníka, jemuž byla přiznána náhrada nákladů řízení.

17. Soud aplikoval § 14b AT, neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobce opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobcem podávané návrhy v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů ze smluv o zápůjčce mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalobce vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u něj ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Tuto individualizaci je třeba učinit u každého návrhu. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci § 14b AT, pak by ustanovení § 14b AT postrádalo jakýkoliv smysl, neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo být nikdy použito, což tvůrce předpisu jistě nezamýšlel. Takový výklad by byl proti smyslu právní úpravy, což je nepřípustné (srov. analog. ). Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit AT.

18. I úhradu nákladů řízení umožnil soud žalovanému učinit ve splátkách s tím, že na důvodnost takového postupu je možno odkázat výše.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává k Okresnímu soudu v Liberci, písemně nebo v elektronické podobě podepsané způsobem, se kterým zvláštní právní předpis spojuje účinky vlastnoručního podpisu. O odvolání bude rozhodovat Krajský soud v Ústí nad Labem.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.