Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
10 C 168/2026-16
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Špokovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení částky 77 269,24 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 26 640 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Pro částku 50 629,24 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 935,25 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 085,73 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 32 129,38 Kč od 22.10.2025 do zaplacení a úrok ve výši 12 % ročně z částky 32 129,38 Kč od 22.10.2025 do zaplacení, se žaloba žalobkyně zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 26 640 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.II. Pro částku 50 629,24 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 935,25 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 085,73 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 32 129,38 Kč od 22.10.2025 do zaplacení a úrok ve výši 12 % ročně z částky 32 129,38 Kč od 22.10.2025 do zaplacení, se žaloba žalobkyně zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 77 269,24 Kč spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku II. tohoto rozsudku, když tyto částky měla žalovaná dlužit na základě smluv o spotřebitelském úvěru č. hodnota (smlouva č. hodnota) ze dne 3.12.2023 a č. hodnota (smlouva č. hodnota) ze dne 6.3.2024, uzavřených mezi ní a právní předchůdkyní žalobkyně – společností právnická osoba (dále i jen banka), dle které poskytla banka v hotovosti, po přezkoumání úvěruschopnosti žalované zhodnocením informací získaných od žalované, peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a 15 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit vyčerpané prostředky společně s poplatky, a to v měsíčních splátkách. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně, ze smlouvy č. hodnota zaplatila 7 200 Kč a ze smlouvy č. hodnota zaplatila 1 160 Kč, zbytek dosud neuhradila. Žalobkyně po žalované požaduje vrácení jistin ve výši 17 600 Kč a 14 529,38 Kč, včetně úroků a zákonných úroků z prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.10.2025, uzavřené mezi bankou a žalobkyní, došlo s účinností ke dni 21.10.2025 k převedení všech výše uvedených pohledávek na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud ve věci usneseními ze dne 21.7.2026 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř. ) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno, přičemž však se žalovaná k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě.
4. Listinami označenými jako Žádosti o spotřebitelský úvěr s daty 3.12.2023 a 6.3.2024 včetně listin nazvaných Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne 3.12.2023 a č. hodnota ze dne 6.3.2024, má soud v řízení za prokázáno, že se v těchto listinách jsou upraveny podmínky pro poskytnutí úvěru žalované ve výši 20 000 Kč a 15 000 Kč včetně úpravy úroků, splácení, přičemž v obou listinách žalovaná prohlásila, že předmětné částky převzala v hotovosti. Listino u označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek datovanou dnem 21.10.2025, seznamem postupovaných pohledávek a konečně oznámením o postoupení pohledávek vzal soud za prokázané, že se společnost právnická osoba písemně dohodla se žalobkyní na tom, že postupuje žalobkyni své pohledávky vzniklé ze smluv o půjčkách za svými dlužníky specifikované v seznamu pohledávek, a to za dohodnutou úplatu, včetně pohledávky za žalovanou a žalobkyně tyto pohledávky se vším příslušenstvím a právy s nimi spojenými přijala. Předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 16.1.2026 včetně podacího lístku, má soud v řízení za prokázáno, že zástupce žalobkyně vyzývala žalovanou o úhradu dlužných částek.
5. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že dle písemných úvěrových smluv převzala žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně částky 20 000 Kč a 15 000 Kč, na tyto zaplatila 7 200 Kč a 1 160 Kč, nic dalšího nezaplatila. Úvěruschopnost žalované si banka neověřovala. Předmětné pohledávky vůči žalované byly postoupeny se vším příslušenstvím a právy spojenými na žalobkyni a toto postoupení bylo žalované oznámeno.
6. Podle § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech bez prokázání a doložení těchto údajů, což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015(zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
9. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smluv s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětných spotřebitelských smluv o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu.
10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb. ) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 2991 odst. 1 ,2 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb. ) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. S ohledem na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částky 20 000 Kč a 15 000 Kč, jsou strany povinny si pouze vypořádat svůj vzájemný vztah v režimu § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalované částku 20 000 Kč a 15 000 Kč, přitom žalovaná zaplatila 7 200 Kč a 1 160 Kč, žalovaná se tak na úkor žalobkyně obohatila o částku celkem 26 640 Kč, proto bylo v této části žalobě vyhověno. Pro další žalovaná plnění byla tedy žaloba pro neplatnost zamítnuta. Ve vztahu k příslušenství soud vycházel z ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. , kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V tomto případě určuje splatnost nesplacené jistiny soud, poněvadž nedošlo k dohodě mezi účastníky. V tomto směru lze odkázat na rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 3675/2021 . Vzhledem k tomu, že lhůta ke splatnosti žalované částky byla určena soudem do tří dnů od právní moci rozsudku, tedy až tímto rozhodnutím, žalovaný se nemohl dostat v době vydání tohoto rozsudku do prodlení s plněním dluhu. Vzhledem k uvedenému tedy soud žalobu ve vztahu k úrokům z prodlení zamítl.
13. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu , podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném řízení byla úspěšnější žalovaná, které však podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedené ve výroku III.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.