Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

35 Co 292/2025-304

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Marka a soudců Mgr. Ondřeje Plška a Mgr. Jana Uhlíře ve věci žalobce Jméno žalobce, nar. Datum narození žalobce, bytem Adresa žalobce, zastoupené advokátem Jméno advokáta A, sídlem Adresa advokáta A, proti žalovanému Jméno žalovaného, nar. Datum narození žalovaného, bytem Adresa žalovaného, zastoupenému advokátem Jméno advokáta B, sídlem Adresa advokáta B, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Liberci č. j. -273 ze dne 18. 6. 2025, takto:

takto:

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku V o nákladech řízení potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku V o nákladech řízení potvrzuje.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud zrušil rovnodílné spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. č. hodnota s domem č. p. Anonymizováno a pozemku parc. č. hodnota v katastrálním území adresa a účastníky vypořádal tak, že pozemky přikázal do výlučného vlastnictví žalobce za náhradu ve výši 3 667 500 Kč (výroky I, II a III). Zároveň (výrokem V) rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění nákladového výroku uvedl, že rozhodoval podle „zásady úspěchu ve věci“, přičemž dospěl k závěru, že sice byl žalobce úspěšný s požadavkem na zrušení spoluvlastnictví a přikázání nemovitostí do jeho vlastnictví, žalovanému přiznaná náhrada však byla „mnohem vyšší“, než částka žalobcem navrhovaná. Žalovanému pak podle okresního soudu nelze vytýkat, že by svým postupem v řízení záměrně spor prodlužoval. Žalovaný pouze bránil své právo a soud se sám „přesvědčil, že situace v místě nebyla jednoduchá“. Jsou proto podle okresního soudu pro rozhodnutí o nákladech řízení použitelné závěry přijaté v rozhodnutí Ústavního soudu .

2. Výlučně proti nákladovému výroku se včas odvolal žalobce. V odvolání namítá, že soud prvního stupně nesprávně posoudil jeho procesní úspěch, když dospěl k závěru, že žalobě nebylo fakticky vyhověno. Žalobce připomíná, že v původním rozsudku ze dne 10. 11. 2023 (odvolacím soudem zrušeném) tentýž soud žalobci náklady přiznal. Žalobce vytýká okresnímu soudu zejména v tom, že nevzal v úvahu, že žalobce již v původním návrhu připustil možnost stanovení vyššího vypořádacího podílu soudem. Změny žalobního návrhu byly důsledkem obstrukčního jednání žalovaného, nikoliv neúspěchu žalobce. Výše vypořádacího podílu totiž odpovídá aktuální hodnotě nemovitosti, jejíž cena se v průběhu téměř pětiletého řízení výrazně zvýšila. Soud rovněž nesprávně hodnotil závěry místního šetření, když dovodil, že žalovaný nejednal obstrukčně. Při ohledání se podle žalobce naopak ukázalo nepravdivým tvrzení žalovaného, že přístup do nemovitosti je možný z obou stran, což dokládá, že žalovaný dlouhodobě bránil efektivnímu řešení věci. Obstrukční jednání žalovaného je prokázáno i tím, že neumožnil geodetické zaměření potřebné k rozdělení nemovitosti. Argumentace soudu opírající se o nález Ústavního soudu podle žalobce není přiléhavá, neboť v dané věci nedošlo ke smíru a žalobci vznikly náklady výhradně v důsledku zneužívání procesních práv žalovaným. Naopak lze aplikovat závěry nálezu , podle něhož je možné uložit účastníku řízení, jenž se choval obstrukčně, povinnost nahradit náklady protistrany. Žalobce je přesvědčen, že ačkoliv jde o tzv. iudicium duplex, v tomto případě nese plnou odpovědnost za délku a náklady řízení žalovaný. Ten opakovaně bránil vypořádání spoluvlastnictví a způsobil tak nejen nárůst nákladů řízení, ale i růst hodnoty nemovitosti, kterou bylo třeba vypořádat za výrazně vyšší cenu. Žalobce proto navrhuje, aby odvolací soud změnil výrok o náhradě nákladů řízení tak, že žalovanému uloží zaplatit na náhradě nákladů 507 782 Kč.

3. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném nákladovém výroku bez nařízení jednání [ , („“)] a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

právnická osoba daném případě, kdy původnímu požadavku žalobce na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků tak, že nemovitosti budou přikázány do výlučného vlastnictví žalobce za náhradu ve výši 2 000 000 Kč (jak vyjádřeno v žalobě podané u soudu 18. 1. 2021), bylo meritorním rozhodnutím vyhověno pouze částečně, uplatní se pravidlo uvedené v , podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

5. Při aplikaci tohoto ustanovení v poměrech řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví se převládající soudní praxe kloní k závěru, že až na výjimky účastníci právo na náhradu nákladů řízení nemají. Převážil postupně názor (opírající se zejména o judikaturu Ústavního soudu reprezentovanou nálezy z 12. 12. 2019, z 30. 9. 2021, z 10. 11. 2020 či ze dne 5. 4. 2022), podle kterého - rozhoduje-li soud o způsobu vypořádání spoluvlastnictví či vypořádání společného jmění - je na procesní úspěch jednotlivých účastníků, majících v řízení s povahou iudicii duplicis totožné postavení žalobce i žalovaného, třeba pohlížet jako na částečný resp. stejný a zásadně nepřiznat náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků podle , ledaže konkrétní okolnosti věci výjimečně odůvodňují postup podle Mezi takové výjimečné okolnosti řadí judikatura situaci, kdy některý z účastníků řízení (obvykle žalovaný) postupuje v řízení obstrukčně a tímto svým jednáním zasahuje do práva druhého účastníka na to, aby soud rozhodl v přiměřené době (viz již zmiňované rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 5. 4. 2022).

6. Naznačená výjimečná situace však ve zkoumaném řízení nenastala. Podává se z obsahu spisu, že na žalobu požadující přikázání nemovitostí do výlučného vlastnictví žalobce za náhradu ve výši 2 000 000 Kč (vycházející z žalobcem opatřeného vyjádření „realitní agentury“) reagoval žalovaný v soudem vymezené lhůtě zcela přiměřeným požadavkem, aby za tutéž náhradu (2 mil. Kč) byly nemovitosti byly přikázány do jeho výlučného vlastnictví. Byl to pak žalobce, kdo počínaje jednáním okresního soudu datum (na rozdíl od žalovaného, který trval na přikázání nedělených nemovitostí) v řízení preferoval vypořádání spoluvlastnictví rozdělením budovy na bytové jednotky, a to i po vydání usnesení odvolacího soudu č. j. -197 ze dne 27. 6. 2024, kterým byl jako nepřezkoumatelný zrušen rozsudek okresního soudu, jímž mělo být spoluvlastnictví vypořádáno žalobcem navrhovaným rozdělením budovy na bytové jednotky (viz podání žalobce z 28. 3. 2025, v němž se „in eventum“ vrátil i k původnímu požadavku na přikázání nemovitostí, a to za náhradu 2 250 000 Kč s poukazem na upravený odhad realitní agentury). Po jednání 2. 4. 2025, při němž se žalovaný nadále bránil rozdělení nemovitostí, byl (z iniciativy soudu) usnesením z 2. 4. 2025 v řízení ustanoven znalec, který v posudku z 22. 5. 2025 určil obvyklou cenu předmětných nemovitostí na 7 335 000 Kč. Žalobce v návaznosti na posudek navrhl v podání z 11. 6. 2025 vypořádání spoluvlastnictví přikázáním nemovitostí za náhradu ve výši 3 667 500 Kč. Žalovaný s takovým vypořádáním projevil souhlas při jednání 18. 6. 2025, kdy také byl (po pokusu o smír zmařeném pro neshodu účastníků o nákladech) vyhlášen napadený rozsudek.

7. Ze shora uvedeného plyne, že postup žalovaného v řízení nevykazoval prvky zneužívání práva, či obstrukčního chování, nýbrž byl zcela adekvátní a ve výsledku i převážně úspěšnou obranou jeho práv. Protože se nepodávají ani jiné okolnosti, které by byly důvodem pro odklon od naznačeného pravidla rozhodování o nákladech řízení s povahou iudicii duplicis, lze uzavřít, že rozhodl okresní sodu správně, když napadeným nákladovým výrokem vyslovil, že právo na náhradu nákladů nemá žádný z účastníků. Byl proto tento výrok odvolacím soudem dle potvrzen.

8. S přihlédnutím k petitu odvolání je třeba na žalobce nahlížet jako v odvolacím řízení zcela neúspěšného. Žalovaný, který by dle mohl mít nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení, však žádné náklady v této fázi řízení nevynaložil. Proto bylo rozhodnuto, že právo na náhradu nákladů řízení odvolacího nemá žádný z účastníků.

Poučení:

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustné odvolání ani dovolání.