Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Ad 6/2026 - 68

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Ludmilou Sandnerovou ve věci

žalobce: Ing. T. V., narozený dne X,

bytem X,

proti

žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí,

sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2,

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 5. 2026, č. j. MPSV-2026/118491-925,

takto:

I. Žalobci se neustanovuje zástupce.

II. Žaloba se zamítá.

III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“ či „soud“) se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 5. 2026, č. j. MPSV-2026/118491-925 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky pro hlavní město Prahu ze dne 8. 1. 2025 č. j. 2988/2025/AAD, kterým bylo ve věci opětovného posouzení nároku na příspěvek na péči a jeho výše rozhodnuto poskytovat příspěvek na péči ve výši 880 Kč měsíčně od února 2025 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“).

2. Žalobce byl v minulosti shledán jako osoba závislá na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni III. Z důvodu konce platnosti přechozího posouzení Úřadu práce ČR zahájil dne 23. 8. 2023 správní řízení ve věci opětovného posouzení nároku na příspěvek na péči a jeho výše. Z posouzení stupně závislosti posudkovým lékařem Institutu posuzovaní zdravotního stavu ze dne 5. 12. 2023 vyplynulo, že žalobce je osobou, která se podle považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I (lehká závislost). Dle tohoto posudku byly za nezvládané považovány základní životní potřeby mobilita, osobní aktivity a péče o domácnost. Prvostupňové rozhodnutí Úřadu práce ČR žalobce napadl odvoláním. V rámci odvolacího řízení si žalovaný vyžádal posudek od Posudkové komise MPSV (dále též „posudková komise“ či „PK MPSV“), která v posudku ze dne 14. 5. 2025, ev. č. SZ/2025/371-BR-28 (dále jen „posudek ze 14. 5. 2024“), dospěla k závěru, že žalobce od data 4. 9. 2023 i k datu vydání prvostupňového rozhodnutí nebyl schopen zvládat čtyři základní životní potřeby (stupeň I – lehká závislost), a to mobilitu, péči o zdraví, osobní aktivity a péči o domácnost. Žalovaný vydal rozhodnutí ze dne 4. 6. 2025, č. j. MPSV-2025/122490-925, které však zrušil městský soud rozsudkem ze dne 25. 11. 2025, č. j. -55. V dalším řízení si žalovaný vyžádal doplňující posudek, který posudková komise vydala dne 4. 3. 2026 pod ev. č. SZ/2026/168-BR (dále jen „doplňující posudek“). Žalovaný následně vydal žalobou nyní napadené rozhodnutí.

II. Žaloba

3. V prvním žalobním bodu žalobce namítá, že napadené rozhodnutí nerespektuje závěry vyslovené městským soudem v rozsudku ze dne 25. 11. 2025, č. j. -55. V tomto rozsudku soud žalovanému uložil, aby si vyžádal od posudkové komise doplnění odůvodnění posudku ze 14. 5. 2024, v němž „se Posudková komise MPSV řádně bude věnovat změně zdravotního stavu žalobce, jednotlivým kritériím vyhlášky a dopadům na zvládání základních životních potřeb. Pokud bude ke zvládání základní životní potřeby nezbytné využití pomůcek, tak Posudková komise MPSV konkrétně uvede, jaké facilitační pomůcky může žalobce používat ke zvládání základních životních potřeb. V návaznosti na doplnění posudku Posudkové komise MPSV žalovaný provede jeho kritické zhodnocení a v novém rozhodnutí zváží, zda posudek Posudkové komise MPSV v souladu se shora uvedenou judikaturou splňuje požadavky na úplnost, přesvědčivost a zda se náležitě vypořádává se všemi relevantními skutečnostmi a s námitkami a tvrzeními žalobce.“.

4. Žalobce je přesvědčen, že ani doplňující posudek nelze považovat za úplné, objektivní, přesvědčivé a srozumitelné posouzení stupně závislosti žalobce. Posudková komise pouze vyjmenovala zdravotnické podklady, aniž by z posudku bylo zřejmé, které konkrétní skutkové závěry z jednotlivých lékařských zpráv dovodila. Doplňující posudek nepopisuje vliv jednotlivých onemocnění ani jejich kumulativní dopad na schopnost zvládat základní životní potřeby a nezabývá se vývojem zdravotního stavu od předchozího posouzení.

5. Současně žalobce namítá, že se žalovaný řádně nevypořádal s jeho námitkami týkajícími se adaptace na zdravotní postižení. Adaptaci žalovaný dovodil z toho, že žalobce řídí motorové vozidlo, byl zaměstnán u žalovaného a absolvoval vysokoškolské vzdělání.

6. Vlastnictví řidičského oprávnění ani řízení motorového vozidla nepředstavují posudkové kritérium žádné základní životní potřeby a tento údaj se u žadatelů o příspěvek na péči běžně nezjišťuje. Nadto řídí pouze na krátkých a známých trasách, při delších cestách je spolujezdcem. I pokud by řízení bylo posuzováno v rámci životní potřeby mobility, žalobce je nevykonává běžným standardem. Má řidičské oprávnění omezené na vozidlo s automatickou převodovkou a zvláštní individuální úpravou spočívající v ručním ovládání brzdy a plynu, přemostění signalizace změny směru jízdy a kuličce na volantu. Tyto úpravy i pořízení vozidla byly financovány s využitím dávek, nyní příspěvku na zvláštní pomůcku – motorové vozidlo. Nejde tedy o běžný facilitátor. Státní podpora má sama o sobě sloužit k integraci osoby se zdravotním postižením do společnosti.

7. Schopnost pracovat a vzdělávat se náleží do životní potřeby osobní aktivity, kterou žalobce podle napadeného rozhodnutí nezvládá. Jeho vzdělávání od prvního ročníku základní školy až po státní zkoušku na vysoké škole probíhalo s úpravami odpovídajícími zdravotnímu stavu a specifickým poruchám učení, zejména pomalejšímu pracovnímu tempu, poruše motoriky a nečitelnému písmu. Žalobce upozorňuje, že vzdělávání se hodnotí zásadně jen u osob, jichž se tato aktivita aktuálně týká, a to i podle metodických pokynů pro posuzování zdravotního stavu.

8. Ve druhém žalobním bodu žalobce namítá, že žalovaný nezjistil skutečný stav věci tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, ve smyslu . Posouzení potřeb stravování, oblékání a obouvání a tělesné hygieny žalobce pokládá za nedostatečné.

9. Žalobce namítá, že facilitační pomůcky byly uvedeny souhrnně, bez zohlednění konkrétních možností a omezení žalobce.

10. Ve vztahu k posouzení životní potřeby oblékání žalobce uvádí, že vzhledem k bilaterálnímu zborcení nožní klenby a lymfatickým otokům, které chůze v obuvi otoky zhoršuje, potřebuje pevnou obuv. Žalobce si nemůže zavázat tkaničky, aniž by se ohnul nebo posadil. Rozvázaná tkanička přitom zvyšuje riziko pádu a poranění, přičemž žalobce se i podle sociálního šetření sám ze země nezvedne. Doporučené boty na suchý zip nepovažuje za vhodné, neboť neposkytují potřebnou pevnost a mohou vést k podvrtnutí či zánětu šlach v důsledku nesprávného zatěžování svalů. Dále žalobce upozorňuje, že si sice dokáže vytáhnout kalhoty, avšak pouze tehdy, jsou-li již navlečeny na nohou a sesunuty ke kotníkům, například při použití toalety. V ostatních případech mu kalhoty obléká pečující osoba nebo zdravotní sestra domácí péče. Navlékač nemůže používat pro omezenou pohyblivost kloubů a spasticitu. Doporučené kalhoty na gumu mu působí bolestivé otlaky.

11. Pokud jde o stravování, žalobce poukazuje na to, že má obtíže při nalévání nápojů, porcování stravy a vykosťování masa.

12. Dále žalobce namítá, že při hodnocení schopností v oblasti tělesné hygieny nebyl zohledněn jeho spasmus prstů na nohou ani stav po pohybu v obuvi, kdy je žalobce pro zvýšenou námahu zpocený, trpí silnými bolestmi, neudrží rovnováhu, podlamují se mu kolena a padá. Tento stav podle něj nelze kompenzovat madlem, ale vyžaduje pomoc a dohled jiné osoby.

III. Vyjádření žalovaného

13. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Nesouhlasí s tím, že doplňující posudek trpí stejnými vadami jako posudek ze 14. 5. 2025.

14. Smyslem doplňujícího posudku bylo především odstranit nedostatky vytčené městským soudem, tedy zejména vysvětlit, proč při nyní provedeném posouzení nejsou některé dříve hodnocené základní životní potřeby nadále považovány za nezvládané. Posudková komise tento požadavek splnila. U sporných základních životních potřeb samostatně rozvedla posudkové úvahy, vymezila rozhodné aktivity dle prováděcí vyhlášky a vysvětlila, proč u žalobce nebyly shledány takové funkční poruchy, které by vedly k závěru o jejich nezvládání. Žalovaný zdůrazňuje, že při posuzování závislosti se nehodnotí pouze existence diagnózy nebo samotné zdravotní postižení, ale konkrétní funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat jednotlivé základní životní potřeby. Přihlíží se také k zachovaným schopnostem posuzované osoby, k běžně dostupným pomůckám, úpravám prostředí, k výsledku rehabilitace a rovněž k adaptaci na zdravotní postižení. Posudková komise tedy nebyla povinna prokazovat zlepšení zdravotního stavu v klinickém smyslu, ale byla povinna vysvětlit, proč při správné aplikaci zákonných a podzákonných kritérií zdravotní stav žalobce neodůvodňuje závěr o nezvládání dalších základních životních potřeb.

15. Pokud jde o námitku, že posudková komise pouze obecně uvedla adaptaci žalobce na zdravotní postižení, aniž by ji blíže vysvětlila, žalovaný upozorňuje, že PK MPSV tuto úvahu spojila s konkrétními skutečnostmi vyplývajícími ze spisové dokumentace, zejména se schopností žalobce absolvovat vysokoškolské studium, vykonávat zaměstnání, řídit motorové vozidlo a fungovat v běžných životních situacích. Tyto okolnosti samy o sobě nenahrazují medicínské hodnocení, představují však významné indicie o jeho zachovaných praktických, organizačních a adaptačních schopnostech. Právě v tomto smyslu PK MPSV pojem adaptace použila. Doplňující posudek nově a samostatně rozvedl úvahy ke sporným základním životním potřebám, tedy ke stravování, oblékání a obouvání a tělesné hygieně. U každé z nich PK MPSV popsala, jaké konkrétní aktivity tvoří obsah dané základní životní potřeby, jaké funkční poruchy by zpravidla odůvodňovaly závěr o jejím nezvládání a proč tyto poruchy nebyly u žalobce v rozhodné intenzitě prokázány. Současně uvedla, jaké běžně dostupné pomůcky, úpravy prostředí a facilitátory lze při hodnocení zohlednit. Tím odstranila právě ten nedostatek, který byl předchozímu posudku vytýkán, tedy absenci konkrétního vysvětlení, proč jsou některé základní životní potřeby nyní hodnoceny odlišně. Žalovaný proto dospěl k závěru, že doplňující posudek představuje úplný a přezkoumatelný podklad pro rozhodnutí ve věci a že námitka žalobce proti jeho použitelnosti není důvodná.

IV. Posouzení věci soudem

16. V prvé řadě soud rozhodoval o návrhu žalobce na ustanovení zástupce. Byť žalobce doložil své osobní a majetkové poměry a v projednávané věci je ze zákona osvobozen od soudních poplatků, soud došel k závěru, že nebyla splněna další podmínka pro ustanovení zástupce podle , (dále jen „“), a sice nezbytnost tohoto opatření k ochraně jeho práv. Žalobce byl zastoupen již ve správním řízení, jakož i v předchozím soudním řízení v téže věci, v němž soud napadené správní rozhodnutí zrušil, a nyní podaná žaloba je řádně a srozumitelně zpracována. Obsahuje zákonem požadované náležitosti a uvedená argumentace je natolik kvalitní, že umožňovala soudu věc meritorně posoudit. Ustanovení zástupce proto soud nepovažoval za nezbytné ani účelné, naopak by vedlo k prodloužení řízení, ačkoli žalobce požadoval přednostní projednání věci.

17. Ve věci samé soud rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s takovým projednáním věci výslovně souhlasili a bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů, k nimž měli účastníci možnost se vyjádřit nebo které jsou jim známy ( ). Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán, a podle skutkového a právního stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí ( a 2 ). Po seznámení se správním spisem a zhodnocení jeho obsahu soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

18. Soud rozhodoval na základě následující právní úpravy v rozhodném znění:

19. Podle , o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) příspěvek na péči (dále jen „příspěvek“) se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby. Tímto příspěvkem se stát podílí na zajištění sociálních služeb nebo jiných forem pomoci podle tohoto zákona při zvládání základních životních potřeb osob. Náklady na příspěvek se hradí ze státního rozpočtu.

20. Podle § 7 odst. 2 zákona o sociálních službách nárok na příspěvek má osoba uvedená v § 4 odst. 1, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm závislosti podle § 8, pokud jí tuto pomoc poskytuje osoba blízká nebo asistent sociální péče uvedený v § 83 nebo poskytovatel sociálních služeb, který je zapsán v registru poskytovatelů sociálních služeb podle § 85 odst. 1, zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc nebo dětský domov, anebo speciální lůžkové zdravotnické zařízení hospicového typu; nárok na příspěvek má tato osoba i po dobu, po kterou je jí podle zvláštního právního předpisu poskytována zdravotní péče v průběhu hospitalizace.

21. Podle § 8 odst. 2 zákona o sociálních službách osoba starší 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve

a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby,

b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb,

c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb,

d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat devět nebo deset základních životních potřeb,

a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby.

22. Při posuzování stupně závislosti je hodnocena schopnost zvládat zákonem předem vymezené základní životní potřeby v oblasti mobility, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesné hygieny, výkonu fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost ( zákona o sociálních službách. Závěr o zvládnutí těchto jednotlivých životních potřeb je podmíněný zvládnutím úkonů uvedených příloze 1 , kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách (dále též „“).

23. Podle ust. schopnost osoby zvládat základní životní potřeby pro účely stanovení stupně závislosti se hodnotí v přirozeném sociálním prostředí a s ohledem na věk fyzické osoby.

24. Podle § 1 odst. 3 vyhlášky při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby se hodnotí

a) tělesné struktury a

b) tělesné funkce duševní, mentální, smyslové, oběhové, dechové, hematologické, imunologické, endokrinologické, metabolické, zažívací, vylučovací, neuromuskuloskeletální, včetně hrubé a jemné motoriky, a funkce hlasu, řeči a kůže,

a to ve vztahu k rozsahu a tíži poruchy funkčních schopností.

25. Pro účely posuzování stupně závislosti vychází Úřad práce ČR, krajská pobočka pro hlavní město Prahu z posudku Institutu posuzování zdravotního stavu ( zákona o sociálních službách), v odvolacím řízení pak Ministerstvo práce a sociálních věcí vychází z posudku posudkové komise ( zákona o sociálních službách a , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení).

26. Stupně závislosti se hodnotí podle počtu základních životních potřeb, které daná osoba není schopna bez cizí pomoci zvládat, od zařazení do konkrétního stupně závislosti se pak odvíjí i výše poskytovaného příspěvku na péči, což je specifikováno v ust. § 11 zákona o sociálních službách.

27. Soud připomíná, že ve věci již jednou rozhodoval a rozsudkem ze dne 25. 11. 2025, č. j. -55, zrušil předchozí rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Soud v tomto rozsudku vyslovil, že hlavní nedostatek posudku ze 14. 5. 2025 spočívá v absenci odůvodnění změny stupně žalobcovy závislosti na pomoci jiné fyzické osoby. Žalovaný pak tento neúplný posudek nekriticky převzal. Soud žalovanému uložil, aby si od posudkové komise vyžádal doplnění odůvodnění posudku ze 14. 5. 2024, v němž se posudková komise bude věnovat změně zdravotního stavu žalobce, jednotlivým kritériím vyhlášky a dopadům na zvládání základních životních potřeb a případně konkrétně uvede, jaké facilitační pomůcky může žalobce používat ke zvládání základních životních potřeb. Žalovaný byl dále zavázán, aby provedl kritické zhodnocení posudku, zejm. s ohledem jeho na úplnost a přesvědčivost. V nyní projednávané věci se tak soud zaměřil v prvé řadě na to, zda žalovaný respektoval závazný právní názor soudu a dostál uloženým povinnostem. Tato otázka je zároveň předmětem prvního žalobního bodu.

28. Ze správního spisu soud zjistil, že posudková komise v doplňujícím rozhodnutí uvedla:

„K základním životním potřebám, které PK neuznala oproti předchozímu posouzení sdělujeme následující:

Stravování:

U posuzovaného muže nebyla zjištěna anatomická nebo funkční ztráta obou HKK nebo anatomická ztráta podstatných částí obou HKK s nemožností využít protézu k uchopení věcí, ztráta úchopové schopnosti obou rukou, praktická a úplná nevidomost obou očí či těžké duševní poruchy, spojené se sociální dezintegrací, kdy jsou narušeny stravovací stereotypy. Samotný údaj o používání 2 FH nebo invalidního vozíku nepodmiňuje neschopnost naservírovat stravu. Předpokladem k tomu však je zejména zachovaná funkce obou HKK (včetně rukou) a přiměřené duševní kompetence. Posuzovaný muž s použitím facilitátorů je schopen vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, nalít nápoj, rozdělit stravu na menší kousky a naservírovat ji, najíst se a napít, dodržovat stanovený dietní režim, konzumovat stravu v obvyklém denním režimu a přemístit nápoj a stravu na místo konzumace. Doporučené facilitátory: používání krájených potravin /chléb, sýr, šunka, salám../, sestěhováni nábytku, tak aby kuchyňská linka a stůl /místo konzumace/ byly blízko u sebe, servírovací stolek či invalidní vozík k převozu stravy

Oblékání/obouvání:

U posuzovaného muže nebyla prokázána anatomická nebo funkční ztráta obou HKK, anatomická ztráta podstatných částí obou HKK nebo anatomická či funkční ztráta DKK, těžké funkční postižení páteře s celkovým ztuhnutím a omezením exkurzí hrudníku, praktická a úplná nevidomost obou očí či těžká duševní porucha spojená se sociální dezintegrací, kdy jsou narušeny stravovací stereotypy. Posuzovaná osoba je schopna vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem, rozeznat rub a líc oblečení a správně je vrstvit, oblékat se a obouvat se, svlékat se a zouvat se a manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem. Možné facilitátory: dlouhá lžíce na nazouvání pevné obuvi, nazouváky ponožek a kalhot, volný oděv /mikiny, trika/ přes hlavu, kalhoty na gumu v pase, suché zipy na oblečení i obuvi... dle sociálního šetření zvládne oblékání a obouvání i bez některých těchto facilitátorů.

Tělesná hygiena:

U posuzovaného muže nebyla prokázána anatomická nebo funkční ztráta dominantní HK nebo podstatné omezení funkce obou HKK různé etiologie, anatomická či funkční ztráta jedné nebo obou DKK nebo jejich podstatné funkční omezení. Dále k této neschopnosti může vést praktická a úplná nevidomost obou očí a různá těžká psychická postižení s těžce narušenými stereotypy v oblasti tělesné hygieny, což u posuzovaného muže není dokladováno. Posuzovaná osoba je schopna měnit pozice svého těla, přemísťovat se ze sedu do stoje nebo přesedávat z místa na místo, má zachovanou schopnost úchopu a přidržování se, dosáhne na potřebné věci (baterie, mýdlo, šampon). Posuzovaný muž je schopen použít hygienické zařízení, dodržovat tělesnou hygienu, mýt si a osušovat si jednotlivé části těla, provádět celkovou hygienu, česat se, provádět ústní hygienu a holit se. Za neschopnost zvládání tělesné hygieny se nepovažuje preventivní přítomnost druhé osoby z důvodu posílení jistoty a vyloučení případného rizika pádu. Facilitátory: protiskluzové podložky, madla, bezbariérové prostředí, protiskluzové podložky, sedák u umývadla a ve sprchovém koutě, kartáče k mytí obtížně dostupných partií /např. záda, DKK/, elektrický zubní kartáček.

Stran předchozího posouzení došlo u posuzované; osoby k adaptaci na svá postižení. Posouzení v minulosti bylo proklientskě. O tom svědčí i to, že posuzovaný muž byl schopen při svém postižení vystudovat vysokou školu (Vysoká škola finanční a správní, s.r.o., bakalářské a magisterské studium v letech 2011-2016), stal se aktivním řidičem byl zaměstnán jako ministerský rada při MPSV (05/2016-05/2019), pracoval krátkodobě jako operátor zákaznické linky (11/2019-12/2019). Dále dle vyšetření z neurologické ambulance ze dne 28.3.2024 byl studentem právnické fakulty UK, (počátek studia či jeho ukončení není PK známo).“.

29. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí vypořádal s odvolacími námitkami obdobným způsobem, jakým argumentoval ve výše shrnutém vyjádření k žalobě. Uzavřel, že posudková komise odstranila nedostatek, který byl posudku ze 14. 5. 2025 vytýkán, tedy absenci konkrétního vysvětlení, proč jsou některé základní životní potřeby nyní hodnoceny odlišně. Doplňující posudek shledal úplným a přezkoumatelným podkladem pro rozhodnutí ve věci.

30. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí dále vypořádal s odvolacími námitkami ohledně posouzení zdravotního stavu žalobce. Konstatoval, že pro účely posouzení stupně závislosti osoby na pomoci jiné fyzické osoby mohou zdravotní stav posuzovat jen kvalifikovaní odborníci, což bylo v projednávané věci splněno. Při posuzování zdravotního stavu ve věci příspěvku na péči vycházejí posudkoví lékaři z lékařských zpráv, posudků vypracovaných odbornými lékaři a ze sociálního šetření. Nehodnotí se pouze základní diagnóza, ale především její dopad na funkční postižení posuzované osoby. Pokud subjektivně uváděné skutečnosti nejsou podepřeny medicínskými objektivně zjištěnými fakty, nemohou být akceptovány. Nesouhlas žalobce se závěry správních orgánů tedy bez konkrétní argumentační opory nemůže založit nezákonnost správních rozhodnutí.

31. Soud se neztotožnil s názorem žalobce, že doplňující posudek nevedl k nápravě vad předchozího rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 6. 2025, č. j. MPSV-2025/122490-925. Posudková komise v doplňujícím posudku u každé ze sporných životních potřeb (u nichž byl žalobce v minulosti shledán schopným), tj. stravování, oblékání a obouvání a tělesné hygieny, jednotlivě uvedla, jaké funkční schopnosti žalobce považuje za zachované, které skutečnosti rozhodné pro závěr o nezvládání dané potřeby u něj neshledala a z jakých důvodů uzavřela, že žalobce tyto potřeby s využitím zachovaných schopností a vhodných facilitačních prostředků zvládá. Současně konkrétně označila pomůcky a úpravy prostředí, jež mohou žalobci při jejich zvládání pomoci. Tím dostála požadavkům nastoleným soudem v rozsudku č. j. -55.

32. Žalobci lze přisvědčit, že posudková komise nevysvětlila rozdíl oproti předchozímu hodnocení změnou zdravotního stavu žalobce. Uvedla však jiný, z hlediska posuzování stupně závislosti taktéž relevantní důvod svého odlišného závěru, a sice adaptaci žalobce na jeho zdravotní postižení, tedy využití jeho zachovaných funkčních schopností a kompetencí. Závěr o adaptaci posudková komise podpořila údaji o žalobcově studiu, zaměstnání a řízení motorového vozidla. Tyto okolnosti neposuzovala jako samostatná zákonná kritéria jednotlivých životních potřeb, nýbrž jako podpůrné indicie, že žalobce je schopen využívat zachovaný potenciál a přizpůsobovat způsob výkonu činností svému zdravotnímu stavu. Námitka žalobce, že jeho řidičské oprávnění je omezeno a že užívá zvlášť upravené vozidlo, proto nemůže sama o sobě závěry posudku zpochybnit. Posudková komise z této skutečnosti bezprostředně nedovozovala, že žalobce zvládá některou konkrétní životní potřebu, nýbrž ji hodnotila pouze v rámci celkové úvahy o adaptaci. Obdobně nelze z údajů o dosaženém vzdělání či dřívějším zaměstnání dovozovat samostatný závěr o zvládání životní potřeby osobní aktivity. Jejich význam spočívá toliko v dokreslení posudkového závěru o zachovaných schopnostech žalobce.

33. Pokud jde o doplnění facilitačních pomůcek, posudková komise uvedla konkrétní opatření, díky nimž je žalobce schopen úkony, které dané životní potřeby zahrnují, zvládat. U stravování navrhla využití předem krájených potravin, servírovacího stolku či invalidního vozíku a úpravu uspořádání domácnosti. U oblékání a obouvání uvedla mimo jiné dlouhou lžíci k nazouvání pevné obuvi, navlékače, oděv usnadňující oblékání a zapínání na suchý zip. U hygieny označila pomůcky snižující riziko pádu a usnadňující hygienické úkony.

34. Žalovaný se pak v napadeném rozhodnutí neomezil na citaci závěrů posudkové komise. Výslovně se zabýval obsahem obou posudků, poukázal na doplnění hodnocení jednotlivých potřeb, na uvedení facilitačních pomůcek i na vysvětlení odlišného závěru oproti předchozímu posouzení. Posudek tedy podrobil požadovanému kritickému hodnocení.

35. Soud uzavírá, že posudková komise nedostatky vytknuté rozsudkem č. j. -55 odstranila a napadené rozhodnutí vychází z úplného, srozumitelného a přesvědčivého podkladu. První žalobní bod proto není důvodný.

36. Ve vztahu k druhému žalobnímu bodu soud ve správním spise ověřil, že dne 25. 9. 2023 bylo s žalobcem a pečující osobou provedeno sociální šetření pro účely řízení o příspěvku na péči. Dne 5. 12. 2023 vyhotovil posudkový lékař Institutu posuzovaní zdravotního stavu posouzení stupně závislosti, jež vycházelo ze zdravotnické dokumentace ošetřujícího lékaře MUDr. U., odborných nálezů dalších lékařů a dalších lékařských zpráv od roku 2019. Žalobce podal proti tomuto posouzení stupně závislosti námitky, avšak Institut posuzovaní zdravotního stavu na svých závěrech setrval. V rámci odvolacího řízení vycházela posudková komise MPSV ze spisu prvostupňového správního orgánu včetně lékařských nálezů a k doplnění si vyžádala zdravotní dokumentaci praktické lékařky. K doplňujícímu posudku podal žalobce vyjádření ze dne 29. 4. 2026, ve kterém toliko namítal, že toto doplnění je stále nedostatečné, neboť nevysvětluje, jak se zlepšil zdravotní stav žalobce.

37. Námitkami, které byly uplatněny až nyní v žalobě, žalobce především polemizuje se skutkovými a medicínskými závěry posudkové komise, zejména s hodnocením jeho pohybových možností, bolestí, spasticity, otoků a rizika pádů. Svá subjektivní tvrzení žalobce nepodložil důkazy, např. lékařskými zprávami, které by závěry posudkové komise zpochybnily.

38. Soud připomíná, že při rozhodování o příspěvku na péči je zásadním a rozhodujícím důkazem posudek závislosti osoby. Při rozhodování ve věci příspěvku na péči správní orgán neposuzuje věcnou správnost posudku, resp. sám nepřehodnocuje lékařské závěry, neboť k tomu nemá potřebné odborné znalosti (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 2. 2010, č. j. -59, či ze dne 22. 10. 2009, č. j. -104). Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2009, č. j. -53, je při hodnocení posudku stěžejní, že „posudková komise MPSV je při posuzování stupně závislosti […] povinna vycházet ve smyslu § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách ze zdravotního stavu osoby doloženého nálezem ošetřujícího lékaře, z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře. Na takový posudek jako svou podstatou rozhodující důkaz je třeba klást požadavek úplnosti a přesvědčivosti. To v posuzované věci platí především pro řízení před žalovaným správním orgánem, jako orgánem odvolacím, pro jehož řízení a rozhodnutí byl posudek vyžádán. Obdobně je pak třeba posuzovat požadavky na tento posudek kladené v případném soudním přezkumném řízení.“

39. Úkolem soudu tedy nyní je především ověřit, zda posudek poskytuje úplný, jednoznačný a přesvědčivý podklad pro rozhodnutí. Pokud jde o posudek ze 14. 5. 2025, soud již v rozsudku č. j. -55, bodu 27, konstatoval, že s výjimkou nedostatečného objasnění změny posudkového závěru se jedná o řádný posudek, dokonce nadstandardně kvalitně zpracovaný, a pokud by se jednalo o posudek osoby, které v minulosti nebyl příspěvek na péči přiznán, bylo by jej možné považovat za souladný s judikaturou Nejvyššího správního soudu. V nyní posuzované věci neshledal soud důvod se od tohoto dílčího závěru odchýlit. Posudková komise řádně hodnotila veškerá kritéria uvedená ve vyhlášce, přesvědčivě a srozumitelně vysvětlila, jakým způsobem žalobce zvládá či nezvládá jednotlivé životní potřeby, případně za využití jakých facilitátorů je schopen je zvládat. Veškeré tyto skutečnosti hodnotila v souladu s , tedy s ohledem na věk osoby a v přirozeném sociálním prostředí, které je žalobci a jeho zdravotnímu stavu uzpůsobeno.

40. Jak již soud vyslovil ve vztahu k prvnímu žalobnímu bodu, vady vytčené posudku ze 14. 5. 2025 posudková komise doplňujícím posudkem napravila. U jednotlivých sporných životních potřeb vysvětlila, z jakých funkčních předpokladů vycházela, proč neshledala naplnění kritérií pro nezvládání těchto potřeb a jaké prostředky mohou žalobci umožnit jejich výkon v přijatelném standardu. Závěr o zvládání daných potřeb přitom nevycházel z pouhého abstraktního výčtu pomůcek, ale z posouzení zachovaných funkcí žalobce ve vztahu ke konkrétním dílčím činnostem.

41. Žalobcem nyní konkrétně vznášené subjektivní výhrady soud při hodnocení úplnosti a přesvědčivosti doplňujícího posudku nemohl vzít v úvahu, neboť ve vyjádření k doplňujícímu posudku v rámci odvolacího řízení je žalobce neuváděl. Žalobce přitom měl možnost se s posudkem ve správním řízení seznámit a uplatnit vůči němu konkrétní námitky, případně předložit podklady podporující jeho tvrzení o funkčních omezeních. Pro účely posouzení úplnosti a přesvědčivosti posudku proto soud vycházel především z podkladů a námitek, které byly posudkové komisi v rozhodné době k dispozici. Nově uplatněná žalobní tvrzení sama o sobě posudek nezpochybňují, nejsou-li objektivizována zdravotnickou dokumentací či jinými relevantními důkazy vztahujícími se k rozhodnému období (srov. rozsudek NSS ze dne 25. 3. 2022, č. j. -26, bod 25).

42. Soud uzavírá, že napadené rozhodnutí má oporu ve spise, jehož součástí je dostatečné množství potřebných podkladů odpovídající kvality. Druhý žalobní bod není důvodný.

V. Závěr a náklady řízení

43. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí, konstatoval jeho přezkoumatelnost a došel k závěru, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v souladu s obsahem správního spisu, zejména s posudkem ze 14. 5. 2025 a doplňkovým posudkem PK MPSV, které svým obsahem a kvalitou odpovídají požadavkům judikatury správních soudů. Žalobní námitky tak soud neshledal důvodnými a žalobu zamítl.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v ust. , , a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Praha 1. září 2026

JUDr. Ludmila Sandnerová v. r.

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje M. H., DiS.