Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
51 A 16/2026 - 31.pdf
PDF · 0 B
No categories available
51 A 16/2026 - 31
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a soudců Mgr. Kateřiny Bednaříkové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věci
žalobce: J. V.
bytem
proti
žalovanému: město Humpolec
sídlem Horní nám. 300, 396 01 Humpolec
o žalobě proti nezákonnému zásahu žalovaného spočívajícímu v nezaslání elektronických kopií dokumentů do datové schránky žalobce na základě žádosti žalobce ze dne 19. 5. 2026
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobce brojí proti postupu žalovaného, spočívajícímu v nezaslání elektronických kopií dokumentů ze spisu do jeho datové schránky, přestože o jejich zaslání žádal. Tyto dokumenty se dle žalobce týkají postupu žalovaného podle § 19d zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), v souvislosti s odtažením a následnou ekologickou likvidací automobilu Volvo V40, RZ: X, který byl v jeho vlastnictví.
2. Podáním ze dne 19. 5. 2026 vyzval žalovaného, aby mu požadované dokumenty společně s doručenkami zaslal a aby mu umožnil nahlédnout do spisu. Žalovaný v reakci na tuto výzvu dokumenty neodeslal, nýbrž žalobce odkázal na osobní nahlédnutí do spisu, což žalobce ze zdravotních důvodů vyloučil. Ani podání stížnosti proti postupu žalovaného u Krajského úřadu Kraje Vysočina k nápravě nevedlo.
3. Dle žalobce je postup žalovaného v přímém rozporu s § 38 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) a dále se základními zásadami činnosti správních orgánů podle § 4 odst. 1 a § 6 odst. 2 správního řádu.
4. Žalobce také odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu, přičemž tvrdí, že postup obce při odstraňování vozidla podle zákona o pozemních komunikacích představuje výkon veřejné moci a autoritativní zásah do vlastnického práva chráněného čl. 11 Listiny základních práv a svobod, byť obec vystupuje jako vlastník komunikace. Žalovaný proto podle žalobce musí respektovat procesní práva dotčené osoby.
5. Na základě tohoto se žalobce u krajského soudu domáhá prohlášení nezákonnosti zásahu žalovaného spočívajícího v nezaslání v žalobě vyjmenovaných listin do jeho datové schránky a požaduje, aby krajský soud uložil žalovanému povinnost mu ve stanovené lhůtě tyto listiny do datové schránky zaslat.
II. Vyjádření žalovaného k žalobě, replika žalobce
6. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 5. 8. 2026 uvádí, že § 38 odst. 4 správního řádu zakládá osobě oprávněné nahlížet do spisu pouze právo na pořízení kopií spisu nebo jeho části, nikoli na jejich zaslání poštou či do datové schránky (srov. závěr č. 169 Poradního sboru Ministerstva vnitra ke správnímu řádu a správnímu trestání ze dne 31. 5. 2019, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 7. 2024, č. j. 32 A 3/2023-20). Žalovaný neshledává ve svém postupu vad. Přípisem ze dne 15. 6. 2026, č. j. JMH/38456/2026/HAN, žalobce vyrozuměl, že disponuje požadovanými listinami a odkázal žalobce na nahlédnutí do spisu.
7. Podle žalovaného nebyly naplněny pojmové znaky nezákonného zásahu ve smyslu § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Žalovaný je toho názoru, že vůči žalobci neučinil faktický úkon ani jiný zásah bezprostředně se dotýkající jeho veřejných subjektivních práv. Jednalo se pouze o zaujetí právního stanoviska k rozsahu oprávnění podle § 38 správního řádu a sdělení žalobci, že jeho žádosti nevyhoví. S odkazem na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu žalovaný zdůraznil, že zásahová žaloba neslouží k přezkumu procesních úkonů správního orgánu v rámci správního řízení. Zákonnost procesního postupu lze následně přezkoumat v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. s. ř. s.
8. Žalovaný proto navrhl odmítnutí žaloby podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť napadené jednání zjevně nemůže představovat nezákonný zásah. Jde podle něj toliko o procesní postup upravující vedení správního řízení, takže žalobě chybí přijatelné tvrzení nezákonného zásahu. Současně namítl nedostatek své pasivní věcné legitimace. Nebudou-li podmínky pro odmítnutí žaloby splněny, navrhl také její zamítnutí jako nedůvodné.
9. Žalobce ve své replice ze dne 9. 8. 2026 setrval na podané žalobě. Doplnil, že postup žalovaného je především nutné hodnotit v souhrnu a v celkovém kontextu případu. Podle žalobce bylo odepření přístupu k dokumentům, které měly být podkladem pro zásah do jeho vlastnického práva účelové.
10. Žalobce dále uvádí, že je nepřiměřené odmítnout elektronické zaslání dokumentů, kterými úřad disponuje, nemůže-li se žalobce ze zdravotních důvodů a na doporučení policie dostavit osobně. Tím mu žalovaný znemožnil přístup k podkladům potřebným k posouzení zákonnosti likvidace jeho majetku a k účinné právní ochraně. To žalobce hodnotí jako trvající faktický zásah, nikoli pouze jako vyjádření právního stanoviska žalovaného.
11. Žalobce v této souvislosti upozorňuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu vztahující se k dálkovému poskytování kopií v případech, kdy je osobní účast zmařena nebo nepřiměřeně zatěžující a správní orgán disponuje digitálními dokumenty.
III. Posouzení věci krajským soudem
12. Krajský soud posoudil podanou žalobu; vycházel přitom ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozhodnutí (§ 87 odst. 1 věta první s. ř. s.).
13. Krajský soud rozhodl bez jednání, neboť účastníci řízení nařízení ústního jednání nepožadovali (§ 51 s. ř. s.).
14. Žaloba není důvodná.
15. Jak vyplývá ze správního spisu, postupem dle § 19d zákona o pozemních komunikacích došlo k odtahu a likvidaci žalobcova vozidla. Žalobce následně podáním ze dne 19. 5. 2026 vyzval žalovaného, aby mu dokumenty, které se týkají postupu podle § 19d odst. 1 zákona o pozemních komunikacích a také dokumenty ohledně ekologické likvidace vozidla společně s doručenkami zaslal. Žalobce rovněž požádal o nahlédnutí do spisu. Na to žalovaný reagoval přípisem ze dne 15. 6. 2026, č. j. JMH/38456/2026/HAN, kde žalobci sdělil, že u příslušných písemností eviduje jejich doručenky a odkázal žalobce na osobní nahlížení do spisu, při němž si může pořídit kopie požadovaných dokumentů.
16. Dle § 82 s. ř. s. platí, že každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. Dle § 85 s. ř. s. dále platí, že žaloba je nepřípustná, lze-li se ochrany nebo nápravy domáhat jinými právními prostředky; to neplatí v případě, domáhá-li se žalobce pouze určení, že zásah byl nezákonný.
17. Jak plyne z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 2. 2025, č. j. 9 As 219/2024-46, Nejvyšší správní soud nazírá na činnost vlastníka pozemní komunikace v kontextu § 19b zákona o pozemních komunikacích jako na činnost jednostranně zasahující do právní sféry vlastníka (provozovatele) vozidla, tedy jako na určitý výkon veřejné správy. Takovýto závěr je přenositelný i na nynější věc, neboť také při postupu podle § 19d zákona o pozemních komunikacích vlastník komunikace vykonává zákonem svěřené jednostranné oprávnění zasahující do právní sféry vlastníka nebo provozovatele cizího vozidla.
18. Žaloba je ve smyslu § 85 s. ř. s. přípustná. Krajský soud neshledal jiný právní prostředek, jehož vyčerpání by žalobci umožnilo domoci se ochrany proti právě tvrzenému zásahu spočívajícímu v nezaslání dokumentů do jeho datové schránky. Stížnost podle § 175 správního řádu takovým prostředkem není, přičemž žalobce ji nadto bezvýsledně uplatnil.
19. Žalobce v této věci napadá faktické nezaslání dokumentů do jeho datové schránky. Právě ve znemožnění přístupu k podkladům pak žalobce shledává zkrácení na svých právech, jelikož nemůže posoudit zákonnost likvidace jeho majetku a účinně se mu bránit. Krajský soud se neztotožnil s názorem žalovaného, že v jeho případě se jedná o pouhé zaujetí právního názoru, nebo že se jedná o dílčí úkon v rámci správního řízení. Takové správní řízení není vlastníkem pozemní komunikace v návaznosti na § 19d zákona o pozemních komunikacích vedeno; není zde žádné formalizované rozhodnutí, které by bylo následně možné napadnout žalobou ve správním soudnictví, a v řízení o této žalobě pak namítat procesní pochybení v postupu žalovaného. Účelem zásahové žaloby je naopak poskytnout ochranu právě v těch případech, kdy žalobu proti rozhodnutí využít nelze. Současně není pochyb o tom, že žalovanému svědčí pasivní legitimace. Dle žalobního tvrzení je to právě město Humpolec, které odmítlo žalobci jím požadované dokumenty zaslat a je tedy ve smyslu § 83 s. ř. s. žalovaným, což plně koresponduje s obsahem předloženého spisového materiálu.
20. Podle § 38 odst. 4 správního řádu platí, že s právem nahlížet do spisu je spojeno právo činit si výpisy a právo na to, aby správní orgán pořídil kopie spisu nebo jeho části.
21. Aniž by bylo nutné se více zabývat charakterem postupu dle § 19d zákona o pozemních komunikacích či povahou souvisejícího spisového materiálu, dospěl krajský soud k závěru, že § 38 odst. 4 správního řádu, o který žalobce svoji argumentaci primárně opírá, neobsahuje povinnost zasílat kopie listin ze spisového materiálu. Již z tohoto důvodu nemůže být argumentace žalobce důvodná.
22. Jak uvedl v minulosti již Nejvyšší správní soud, „s právem nahlížet do spisu je spojeno právo činit si výpisy a právo na to, aby správní orgán pořídil kopie spisu nebo jeho části, nikoliv však právo, aby správní orgán kopie účastníku řízení zasílal“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2011, č. j. 5 As 16/2011-106; obdobně srov. i rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2020, č. j. 3 As 124/2018-61, ze dne 21. 8. 2019, č. j. 2 As 272/2018-37, ze dne 18. 8. 2023, č. j. 5 As 46/2022-33, ze dne 10. 1. 2024, č. j. 6 As 50/2023-35, a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 17. 1. 2017, č. j. 29 Af 1/2015-228). Ustanovení § 38 správního řádu oporu pro závěry žalobce neposkytuje, a to ani ve spojení se základními zásadami činnosti správních orgánů (§ 2 až § 8 správního řádu).
23. Žalobci není objektivně znemožněna realizace jeho zákonných či ústavních práv; takové znemožnění uplatňování práv v návaznosti na namítaný postup žalovaného nebylo zjištěno. Za tohoto stavu nelze mít za to, že postup žalovaného v mezích účinné právní úpravy by mohl vést k nezákonnosti tak, jak žalobce namítá, a to ani při zohlednění principů dobré správy. Takovému náhledu okolnosti této věci nesvědčí, přičemž je nutné připomenout, že žalovaný žalobce o dalším postupu vyrozuměl. Žalobce ke svým tvrzením o zdravotních obtížích nic konkrétněji neuvádí a v rámci své žádosti ze dne 19. 5. 2026 žalobce nežádal pouze zaslání vybraných listin, ale i umožnění nahlížení do spisového materiálu. To je žalovaný dle svých vyjádření připraven žalobci umožnit. Obecné a nedoložené tvrzení o zdravotních obtížích nemůže vést krajský soud k závěru, že by zde byla povinnost žalovaného poskytnout žalobci dokumentaci způsobem, který zákon jinak neukládá.
24. Krajský soud dodává, že žalobce se obecně dovolává blíže nespecifikované judikatury správních soudů, avšak jediný konkrétně odkazovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 162/2020-37 se v databázi Nejvyššího správního soudu dostupné na www.nssoud.cz nenalézá.
25. Krajský soud proto uzavírá, že žalobci bez dalšího svědčí právo na seznámení se s dokumentací, která se vztahovala k postupu žalovaného podle § 19d zákona o pozemních komunikacích, nikoli však právo na to, aby mu žalovaný požadované dokumenty zaslal do datové schránky. Žalovaný neodepřel žalobci možnost seznámit se s dokumentací tím, že jej odkázal na osobní nahlédnutí do spisu a možnost pořídit si při tom kopie. Nevyhověním požadavku na jejich zaslání žalovaný nezkrátil žalobce na jeho veřejných subjektivních právech.
IV. Závěr a náklady řízení
26. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 87 odst. 3 s. ř. s. zamítl.
27. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
České Budějovice 8. září 2026
Mgr. et Mgr. Bc. Petr Jiřík v. r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: J. M.