Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

49 A 21/2026 - 77

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem Martinem Bobákem ve věci

žalobce: X, narozený X

státní příslušnost X

pobytem X

zastoupený advokátem Mgr. Petrem Václavkem

sídlem X

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra

sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného z 29. 5. 2026, čj. OAM-29763-18/DP-2025,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a podání stran

1. Jádrem sporu je otázka, zda žalovaný nemusel žalobce seznámit s utajovanou informací, na jejíž základě zamítl jeho žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání. Soud také řešil kolizi mezi hodnotou spočívající v ochraně před bezpečnostními riziky, které vyvolává pobyt žalobce v ČR na jedné straně a na straně druhé zásahem do žalobcova rodinného a soukromého života v důsledku neudělení pobytového titulu v ČR.

2. Žalobce původně přicestoval do ČR v roce 2018. Od roku 2020 pobýval na území ČR na základě povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie (EU). Občanem EU byla současná manželka jeho otce. Žalobce poté pobýval na území ČR v rámci tzv. fikce pobytu udělené dle , o pobytu cizinců na území České republiky (zákona o pobytu cizinců), neboť 29. 6. 2025 podal žádost o ukončení svého přechodného pobytu na území a ve lhůtě 60 dnů si podal žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání. Během řízení o žádosti se žalobce oženil s občankou ČR, což žalovanému doložil. Následně žalovaný rozhodnutím uvedeným v záhlaví (napadené rozhodnutí) zamítl žádost žalobce o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání. Postupoval dle ve spojení s a dále ve spojení s zákona o pobytu cizinců ve znění účinném do 30. 9. 2025, neboť dle žalovaného existovalo důvodné nebezpečí, že by žalobce při dlouhodobém pobytu na území mohl ohrozit bezpečnost státu. Žalovaný si pro účely napadeného rozhodnutí opatřil písemnou informaci, kterou vytvořila zpravodajská služba. Z této informace zjistil konkrétní údaje jak ohledně soukromého života žalobce, tak stran jeho pracovního prostředí, dále také informace o jeho vazbách na radikální islamistická hnutí a rovněž o tom, jakého konkrétního jednání se žalobce v minulosti dopustil. Informace také popisovala dlouhodobý a nenáhodný monitoring žalobcových aktivit a stálé napojení na osoby v radikálním islamistickém hnutí. Dále zachycovala údaje o jeho dlouhodobém a systematicky negativním přístupu k mimoislámskému světu. Již jen proto bylo u žalobce možné předpokládat potencialitu ohrožení bezpečnosti státu. Na uvedeném závěru nic nezměnilo ani to, že se žalobce v únoru 2026 oženil s občankou ČR. Zásah do rodinného života musel ustoupit ochraně bezpečnosti ČR před rizikem, které představuje přítomnost žalobce na území.

3. Žalobce se proti napadenému rozhodnutí bránil žalobou. V ní uplatnil následující výtky:

a. Žalobci se nedostálo požadavků vyplývajících z práva na spravedlivý proces, jelikož mu žalovaný neumožnil, aby se účinně a efektivně bránil proti skutečnostem vyplývajícím z utajovaných informací a závěrům, které na jejich základě žalovaný učinil.

b. Utajované podklady nesplňují požadavky na věrohodnost, přesvědčivost, ověřitelnost a relevanci ve vztahu k závěrům, které z nich učinil žalovaný, tj. neposkytují dostatečně přesný a spolehlivý skutkový základ pro posouzení věci.

c. Žalovaný nesprávně vyložil § 9 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců, což vedlo k tomu, že nedostatečně a nesprávně odůvodnil závěr o důvodném nebezpečí, že by žalobce mohl při svém pobytu v ČR ohrozit bezpečnost státu. Žalobce se během svého pobytu na území ČR nedopustil trestné činnosti. Nesouhlasí s tím, že by podporoval radikální islamistická hnutí, extremismus nebo jakýmkoli způsobem ohrožoval či mohl ohrozit bezpečnost ČR. Od roku 2018 zde trvale pobývá, usiluje o integraci do české společnosti a do X vycestoval naposledy pouze krátkodobě v roce 2024 z důvodu úmrtí své babičky. V zemi původu již nemá žádné příbuzné, jeho matka zemřela v roce 2011 (což doložil úmrtním listem). K těmto skutečnostem ho měl žalovaný vyslechnout.

d. Žalovaný v rozporu s , ( ), nezjistil veškeré okolnosti soukromého a rodinného života, které jsou významné pro objasnění dopadů napadeného rozhodnutí na život žalobce a jeho rodiny.

e. Napadené rozhodnutí nepřiměřeným způsobem zasahuje do jeho soukromého a rodinného života. Na území ČR pobývá jeho otec a jeho dva bratři. Matka žalobce zemřela v roce 2011. Manželka X, občanka ČR, je těhotná. Navíc v těhotenství trpí zdravotními problémy (tyto skutečnosti žalobce doložil kopií oddacího listu, těhotenského průkazu manželky a lékařskou zprávou). Za dobu pobytu v ČR se žalobce do značné míry integroval do české společnosti, vybudoval si zde rozsáhlé ekonomické, společenské i rodinné vazby a osvojil si český jazyk na velmi dobré úrovni.

f. Žalovaný nerespektoval žalobcovo právo na život a dále právo nebýt vystaven mučení, krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení, jelikož v X probíhá válečný konflikt. Tím porušil zákaz navrácení, tzv. non-refoulement.

4. Žalovaný ve vyjádření z 1. 7. 2026 navrhl, aby soud zamítl žalobu. V řízení řádně vyvažoval procesní práva žalobce s požadavkem na zachování utajených informací. V dostatečně konkrétní rovině žalobci sdělil, čeho se týkaly utajované informace (vazby na radikální islamistická hnutí, a to v rozsahu, který představuje riziko možného ohrožení bezpečnosti státu). Ani v odůvodnění napadeného rozhodnutí nelze sdělit celý obsah utajované informace, jinak by byl účel utajení zmařen. Nemusel se výslovně zabývat otázkou, do jaké míry lze žalobce seznámit s utajovanými dokumenty.

5. Jde-li o výtku mířící na nesprávný výklad a aplikaci zákona o pobytu cizinců, žalovaný odkázal na ústavního , o bezpečnosti České republiky. Žalovaný upřesnil, že utajovaná informace obsahovala údaje nejen o minulém chování, ale také o stálém napojení žalobce na radikální islamistické hnutí. Nešlo tedy především o minulé aktivity, jak naznačoval žalobce. Utajovaná informace popsala dlouhodobý a systematický negativní přístup žalobce k mimoislámskému světu s vazbami na radikální hnutí a jejich ideologickou podporu. Přitom postačovalo, aby žalobce mohl ohrozit bezpečnost státu. Dikci zákona o pobytu cizinců nelze vykládat tak, že cizinec musí bezpečnost státu přímo ohrožovat.

6. K námitce, že napadené rozhodnutí je nepřiměřené z hlediska soukromého a rodinného života, žalovaný uvedl, že žalobce inicioval návrhové řízení a bylo především na něm, aby tvrdil a prokazoval důvody, pro které bylo třeba vyhovět jeho žádosti.

7. V replice z 27. 7. 2026 žalobce zopakoval, že žalovaný není vázán vyjádřením původce utajované informace a je povinen sám zvážit, zda účastníka řízení nelze seznámit s utajovanými podklady alespoň v omezeném rozsahu nebo v modifikované podobě. Již jen proto žalovaný ve správním řízení nedostatečně vyvažoval procesní omezení. Jelikož se bezpečnostní složky již v minulosti žalobce dotazovaly na rizikové kontakty, žalobce se domnívá, že pokud by se utajovaná informace měla týkat téhož, není zde důvod trvat na jejím plném utajení. Žalobce zopakoval, že i v tomto typu řízení je třeba sdělit podstatu utajovaných informací. Žalovaný si měl sám lépe zjistit skutkový stav věci. Žalobce nově doložil vyjádření těhotné manželky, lékařskou zprávu potvrzující její hospitalizaci a zdravotní potíže v těhotenství, kopii lékařské zprávy její matky, která potvrzuje potíže matky, v jejichž důsledku tato nemůže nahradit péči žalobce. Doložil rovněž nájemní smlouvu a potvrzení o úhradě nájemného, jimiž prokazuje, že svou manželku podporuje nejen psychicky, ale i finančně.

8. Konečně podáním z 28. 7. 2026 žalobce doložil své osobní prohlášení, včetně jeho překladu do češtiny. V něm zdůraznil, že do ČR přicestoval v roce 2018 jako mladý člověk na začátku svého života. V roce 2020 zde začal studovat, posléze se zaměřil na práci a od roku 2022 provozuje vlastní restauraci. Nyní před soudem stojí jako manžel občanky ČR, jako otec, který očekává narození dítěte. Jediné, co si přeje, je pokračovat v dosavadním běžném životě. V roce 2021 se ho bezpečnostní orgány dotazovaly na jeho minulost a na to, zda udržuje kontakty v zemi původu. Plně s nimi spolupracoval, pravdivě jim sdělil, že s některými z nich komunikuje přes aplikaci WhatsApp. V chatové skupině mluví o každodenním životě a hrají online hry. Do ČR přišel, aby zde žil v míru, daleko od násilí a konfliktů, které ovlivnily X. Dále uvedl, že pokud někdy vyjádřil smutek nebo soucit v souvislosti s tragickými událostmi, které se odehrály na různých místech světa, vždy šlo výhradně o projev soucitu s nevinnými civilisty. Nikdy nepodporoval ozbrojené organizace či skupiny, násilí či extremistické ideologie. V ČR a v Evropě se spřátelil s lidmi různých národností, kultur, náboženství a přesvědčení. Vždy ke všem lidem přistupoval s respektem, porozuměním a důstojností. V ČR se integroval, žije zde čestný život, respektuje zákony a pozitivně přispívá do společnosti, v níž žije. Rozdělení rodiny nebo pokračování nejistoty ohledně společné budoucnosti má pro celou rodinu závažné osobní a rodinné důsledky.

II. Právní posouzení

9. Žaloba je včasná. Podala ji osoba k tomu oprávněná. Podkladem napadeného rozhodnutí byly utajované informace. Proto soud nebyl, pokud jde o jejich hodnocení a přezkum, vázán uplatněnými žalobními body (srov. rozsudek NSS z 9. 4. 2009, čj. ‑63, č. 1951/2009 Sb. NSS). Ve zbylém rozsahu soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je jinak vázán [ věta první , )]. Soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného ( ). Námitky, které mířily na posouzení přiměřenosti zásahu do soukromého a rodinného života, řešil zejména v té kvalitě, v jaké je žalobce vznášel v průběhu správního řízení. Jde-li o nové skutečnosti, které žalobce uplatnil až v podané žalobě, ačkoli je mohl vznést již během správního řízení (zejm. těhotenství manželky), ty soud nepominul. Avšak z níže vyložených důvodů na ně nahlížel optikou žalobcovy následné žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU za účelem společného soužití. V tomto typu řízení žalovaný stejně musel řešit výtky stran zásahu do soukromého a rodinného života žalobce toliko na základě uplatněných námitek či v rozsahu zřejmém na první pohled (srov. bod 72 níže).

10. Soud dále uvádí, že si pro účely posouzení žaloby vyžádal dokumenty obsahující utajované informace, z nichž žalovaný vycházel v napadeném rozhodnutí. Tyto dokumenty jsou v souladu s procesními pravidly uchovávány mimo správní spis. Soud do nich opakovaně nahlédl ve dnech 13. 7. a 28. 7. 2026, tzn. jak před rozhodnutím o návrhu na přiznání odkladného účinku, tak před jednáním ve věci.

11. Žaloba není důvodná.

Jednání

12. Již během jednání soud poučil strany sporu, že předmětem tohoto případu je neudělení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání jako osoba samostatně výdělečně činná. Současně nelze odhlédnout od toho, že žalobce účelem, pro který žádal o povolení k dlouhodobému pobytu, vymezil rozsah klíčových otázek, které žalovaný musel v tomto řízení zkoumat. Nelze také pominout, že mezi žalobcem a žalovaným není sporu o tom, že žalobce po doručení napadeného rozhodnutí dne 9. 6. 2026 podal další žádost, a to žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie za účelem společného soužití s těhotnou manželkou. S ohledem na řízení o této další žádosti žalobce, jež je – na rozdíl od nynějšího předmětu řízení – úzce spjata s rodinnou situací žalobce, soud nebude v detailech řešit všechny aspekty námitek, které žalobce vznesl v tomto řízení. Vzhledem ke specifické skutkové situaci tedy mají výtky ohledně zásahu do rodinného a soukromého života žalobce vč. eventuálního porušení zákazu non-refoulement, místo v řízení o povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU za účelem společného soužití.

13. U jednání žalobce zdůraznil stěžejní momenty své žalobní argumentace. Zejména měl za to, že žalovaný nerespektoval jeho právo na spravedlivý proces, jelikož na jeho žádost o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání je třeba nahlížet jako na „nárokový“ pobytový titul. Žalobce je rodinným příslušníkem občana ČR.

14. Žalovaný setrval na závěrech napadeného rozhodnutí. Odkázal také na vyjádření k žalobě. Na pobytový titul, o který žádal žalobce, není právní nárok. Uvedl, že dobrovolně, aniž to vyžadoval zákon, posuzoval přiměřenost dopadů rozhodnutí do rodinného a soukromého života.

15. Soud u jednání stranám sporu, zástupci, tlumočníkovi i přítomné veřejnosti sdělil, že v této věci bude v obecné rovině řešit také podstatný obsah, který vyplývá z utajovaných informací ohledně žalobce. Jakkoli soud u jednání nespecifikoval údaje, které seznal z utajované informace, přítomné osoby poučil o povinnosti zachovávat mlčenlivost o všech sděleních týkajících se utajovaných skutečností.

16. Soud neprováděl dokazování vlastní utajovanou informací (např. jejím čtením), ale u jednání sdělil její podstatný obsah [rozsudek Nejvyššího správního soudu (NSS) 26. 4. 2024, čj. , bod 24], a to přibližně v té samé podrobnosti, v níž ho s tímto obsahem seznámil i žalovaný v napadeném rozhodnutí. Přitom neshledal, že by sdělením podstatného obsahu utajovaných informací u jednání vyvolal podstatné, a tedy nikoli marginální bezpečnostní riziko. S podstatným obsahem utajovaných informací totiž žalobce seznamoval již žalovaný (záznamem do spisu z 9. 3. 2026, napadeným rozhodnutím, a konečně mu další dodatkové informace vyjevil také ve vyjádření k žalobě). V této kauze žalovaný předložil soudu vlastní utajovanou informaci, z níž čerpal žalovaný, a dále průvodní dopis k této informaci, jehož součástí nejsou žádné relevantní informace směrem k osobě žalobce. Z utajované informace, jíž žalovaný přidělil čj. D 164/2025-OAM, soud vyčetl informace o konkrétních aktivitách žalobce v dávnější i nedávné minulosti, ale i k jeho aktivitám, kontaktům a postojím v současnosti, a to jak v osobní, tak v pracovní rovině. Zpravodajské služby jeho aktivity průběžně sledují (nejde toliko o výběr informací z minulosti). Utajovaná informace poukázala na radikální postoje, které žalobce dlouhodobě zastává. Tato informace nepochází z veřejných zdrojů, ale jde o cíleně shromážděná data k osobě žalobce. Jsou individualizována k jeho osobě.

17. Dále soud u jednání provedl k důkazu podstatný obsah prohlášení (doručené soudu 27. 7. 2026), v němž manželka žalobce popisovala průběh jejich partnerského soužití a zakládání společné rodiny. Zde se vyjádřila i k osobnosti a vlastnostem žalobce. Vyjádřila také obavu nad rozdělením rodiny.

18. Z propouštěcí zprávy z nemocnice z X vyplývá, že manželka žalobce byla od X do X hospitalizována na gynekologicko-porodnické klinice v 31. týdnu těhotenství pro bolesti a tlaky v podbřišku. Po léčbě se při propuštění cítila dobře, neměla bolesti.

19. Z lékařské zprávy z X vyplynulo, že matka žalobcovy manželky podstoupila X.

20. Z výpisu o členech rodiny (familiární výpis) z X z 19. 12. 2024 vyplynulo, že matka žalobce zemřela X.

21. Ze žalobcem předložených potvrzení o úhradách plyne, že za cca poslední půlrok žalobce hradil nájemné na účet pronajímatele bytu, v němž dle nájemní smlouvy (založené ve správním spise), bydlí spolu s manželkou. Soud pro pořádek uvádí, že také oddací list žalobce založil do správního spisu.

22. Jelikož žalobce u jednání netrval na provedení průkazky těhotné, lékařské zprávy z 12. 6. 2026, vlastním prohlášení žalobce (nahrazeno účastnickým výslechem žalobce) ani na článcích Amnesty International z 8. 4. 2026 a z 29. 4. 2026 (bezpečnostní situace v Libanonu je mezi stranami nesporná), soud tyto důkazní prostředky neprováděl.

23. Soud dále vyslechl svědky. Jako první vyslechl manželku žalobce, která velmi aktivně popsala, jak se s žalobcem seznámili a vedli partnerský život (v zásadě shodně jako v jejím prohlášení). Žalobce jí pomohl při zdravotních komplikacích i při ztrátě zaměstnání. Žalobce je dle ní aktivní, pracovitý, srdečný a chápavý. Finančně táhne jejich domácnost. Zdůrazňovala žalobcovy povahové vlastnosti i to, že nikdy nikoho neutlačoval, neměl konflikty, nevyjadřoval se politicky proti ČR či EU. Ona to dobře ví, protože mají „spolu sociální sítě“. Manželka žalobce nikdy neseznala, že by žalobce udržoval kontakty na lidi s radikálními postoji. On se s lidmi jen kamarádí, má hodně kamarádů, s nimiž společně tráví čas. Obávala se, že v případě, že žalobce bude muset vycestovat, nebude schopna uživit rodinu. Nemůže spoléhat na pomoc svých rodičů. Její matka má zdravotní potíže a má jít na operaci. K dotazu žalovaného manželka žalobce uvedla, že arabsky po té době něco rozumí, ale s žalobcem mluví česky. Žalobce by dle ní mohl zlepšit češtinu. Manželka žalobce má dobrý vztah i s rodinou žalobce.

24. Jako další svědek vypovídal otec žalobce, který za pomoci tlumočníka sdělil, že se oženil s Češkou, s níž žije přes deset let. Z X, který dlouhá léta sužuje válečný konflikt, odešel. Pak do ČR přivezl i své děti z předcházejícího manželství. Nechtěl, aby zažívali to, co on. Syn dělá všechno v souladu se zákony. Dle něj neohrožuje bezpečnost ČR. Rodina nemá na X vazby. Od roku 2024 tam necestují. K dotazu soudu vypověděl, že žalobce měl v X více kamarádů. Zde má menší skupinku, s nimiž se potkává. O podrobnostech žalobcova života v X ani v ČR nesdělil další podrobnosti.

25. Manželka otce žalobce, kterou soud také vyslechl, sdělila, že žalobce poprvé potkala v roce 2014, během její návštěvy v X. Do roku 2015 vedla s otcem žalobce „vztah na dálku“. Žalobce tehdy studoval. V X nepanovala jednoduchá situace, ale v rodině se nikdy nemluvilo o politice. Nezaznamenala žádné náboženské názory. Žalobce nenavštěvuje mešitu ani jiné obdobné „zařízení“. V ČR se dle ní dobře integroval, tráví čas s kamarády.

26. V rámci účastnického výslechu žalobce sdělil, že respektuje tuzemské zákony, váží si tradice. Práce bezpečnostních složek je i pro něj důležitá, jelikož si cení bezpečnostní situace, v níž v ČR žije. V roce 2015 studoval na střední škole (obdoba českého gymnázia), kde měl jen úzký okruh přátel. V X je silné sektářství. V sedmnácti letech přiletěl do ČR. Nejdřív zde studoval. První týdny byly pro něj těžké. Citově byl navázaný na babičku a dědu. Vrátil se za nimi a chvíli s nimi pak i pobýval. V roce 2021 se zpravodajské složky tázaly žalobce na jeho kontakty v X. Tehdy s nimi spolupracoval, upřímně jim sdělil, že není politicky založen. Žalobci je líto, co se děje. V X žil od dětství v konfliktním prostředí. Pokud někdy odsoudil nějaké násilí, tak to není politická otázka, ale humánní. Z jeho strany to je toliko lítost bez politické perspektivy. Tvrdil, že má i kamarády z Izraele. V chatovací aplikaci WhatsApp byl členem skupiny z jeho školy, kde jeho bývalí spolužáci posílali zprávy o situaci z X. Sledoval to, jelikož jeho bratr studoval v X a žalobce se o něj bál. Členy whatsappové skupiny důvěrně neznal, nemohl se vyjádřit k tomu, o koho jde a co dělají. Ve skupině přehlížel radikální příspěvky. On extremizmus ani radikalizmus nepodpořil. K dotazu jeho zástupkyně uvedl, že v březnu 2026 tuto whatsappovou skupinu opustil. Jeho bratr byl v pořádku a více ho politický aktivizmus nezajímal. K přímému dotazu soudu, zda byl součástí radikální či extremistické skupiny neodpověděl rychlým a jednoznačným záporem. Místo toho vysvětloval propojení se spolužáky a složitou situaci v Libanonu. U této části výpovědi ztrácel také oční kontakt se soudem. Žalobce požadoval, aby žalovaný i soud posoudily jeho jednání za celou dobu pobytu v ČR. Soud pak ještě ověřil, že žalobce v základní rovině rozumí česky a mluví „lámanou“ češtinou.

Práce s utajovanými podklady

27. Správní soudy (podrobněji viz dále), Ústavní soud (např. nález z 19. 10. 2021, sp. zn. ), Soudní dvůr Evropské unie (SDEU; rozsudek velkého senátu z 4. 6. 2013, věc C-300/11, ZZ proti Secretary of State for the Home Department) či Evropský soud pro lidská práva (ESLP; rozsudky velkého senátu z 19. 9. 2017, Regner proti České republice, stížnost č. 35289/11, či z 15. 10. 2020, Muhammad a Muhammad proti Rumunsku, stížnost č. 80982/12) všechny již řešily procesní omezení účastníka řízení, jemuž jsou utajované informace legitimně znepřístupněny. Došly ke shodným závěrům, že znepřístupnění utajovaných podkladů rozhodnutí musí být určitým způsobem vyvážené tak, aby tato omezení byla ve výsledku přiměřená sledovaným účelům, tj. ochraně bezpečnosti státu a dalším ústavně aprobovaným zájmům. Stěžejní otázkou pro vyřešení tohoto sporu, a to právem účastníka „nenárokového řízení“ na seznámení se s podstatou utajované informace, se zabýval NSS v rozsudku z 7. 2. 2022, čj. -47, č. 4328/2022 Sb. NSS. Jeho závěry plně dopadají i na nynější kauzu.

28. Možnost seznámit se s podklady upravuje , podle kterého platí, že nestanovíli zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Toto pravidlo patří mezi zákonné záruky ústavně chráněných principů spravedlivého procesu.

29. Jednou z výjimek z tohoto pravidla, o kterou jde v této věci, je situace, kdy podkladem rozhodnutí jsou písemnosti a záznamy, které jsou za podmínek v uchovávány odděleně mimo spis. V takovém případě se dle může účastník, o jehož právním nároku se v řízení rozhoduje, s těmito podklady seznámit pouze v podobě, která nezmaří účel jejich utajení; neníli to možné, sdělí se takovému účastníkovi alespoň v obecné rovině, jaké skutečnosti z těchto podkladů vyplývají. Správní orgán si předtím, než účastníkovi umožní seznámit se s podklady podle předchozí věty, vyžádá vyjádření orgánu, který tyto podklady poskytl. Nerozhodujeli se v řízení o právním nároku účastníka, není takový účastník oprávněn seznámit se s podklady rozhodnutí, které jsou za podmínek v uchovávány odděleně mimo spis (zvýraznění doplnil soud).

30. Podle se odděleně mimo spis uchovávají písemnosti nebo záznamy obsahující utajované informace, které byly správnímu orgánu poskytnuty Policií České republiky nebo zpravodajskými službami. Zákon rovněž stanoví, že na písemnosti nebo záznamy uchovávané odděleně mimo spis se nepoužijí ustanovení o nahlížení do spisu.

31. Ustanovení zákona o pobytu cizinců sice představuje dílčí zvláštní úpravu oproti obecné úpravě (mj. specifika odůvodňování rozhodnutí, založeného na utajovaných informacích v cizineckých věcech). Nevylučuje však, že by se v řízeních dle tohoto zákona měl použít obecný . Právě tohoto ustanovení se žalobce dovolává a tvrdí, že měl být alespoň v limitované podobě seznámen s podklady rozhodnutí – utajovanými informacemi. Namítá, že žalovaný mu neumožnil seznámit se alespoň v obecné míře s podstatou utajovaných informací, čímž mu zásadně znemožnil uplatňovat jeho procesní práva.

32. Soud k této námitce předesílá, že zákona o pobytu cizinců sice představuje dílčí zvláštní úpravu oproti obecné úpravě , dle rozsudku ovšem nevylučuje použití , kterého se žalobce v souvislosti s námitkou nedostatečného seznámení s podklady pro rozhodnutí dovolává.

33. v rozlišuje mezi těmi účastníky, o jejichž právním nároku se v řízení rozhoduje, a účastníky jinými (tedy takovými, o jejichž právním nároku se v řízení nerozhoduje). Prvně uvedení účastníci s právním nárokem mají procesní právo seznámit se s utajovanými podklady, jeli to možné, a to v podobě, která nezmaří účel jejich utajení. Naproti tomu jiní účastníci, tj. účastníci bez právního nároku na konkrétní výsledek řízení, vůbec nemají procesní právo seznámit se s utajovanými podklady rozhodnutí.

34. Již na tomto místě soud uvádí, že žalobce nemá právní nárok na udělení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání. Tento pobytový titul, jak správně připomněl žalovaný, nespadá mezi tzv. nároková řízení. Subjektivní nárok nelze dovodit ani z vnitrostátního práva, ani z práva EU. Ustanovení § 46 odst. 7 zákona o pobytu cizinců toliko stanoví, jaké konkrétní podklady má předložit žadatel o udělení tohoto pobytového oprávnění. Neříká, že by po předložení těchto podkladů vznikal nárok na udělení tohoto pobytového titulu (srov. obdobně výklad NSS v rozsudku k zaměstnanecké kartě). Pokud by zákonodárce mínil povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání jako nárokový pobytový titul, jistě by § 46 odst. 7 nebo jiné ustanovení formuloval jinak (např. ministerstvo vydá povolení pokud, žadatel předloží…). Nárokovost tohoto pobytového titulu nevyplývá ani z práva EU, které tento konkrétní pobytový titul ani nepředpokládá. Směrnice 2004/38/ES Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS. Zvláštní vydání v českém jazyce: Kapitola 05 Svazek 005. s. 46-61.

sice pracuje s právem rodinných příslušníků občanů EU svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, ta ovšem v žádném ustanovení nepožaduje, aby rodinný příslušník občana EU měl dle vnitrostátního práva nárok na vydání konkrétního typu pobytového oprávnění za účelem podnikání na území členského státu EU. Přestože je za stávající situace třeba na žalobce nahlížet jako na rodinného příslušníka občana EU, neznamená to, že žalovaný musel vyhovět právě jeho žádosti o povolení dlouhodobého pobytu za účelem podnikání. Jakkoli žalobce tvrdí opak, žádný takový požadavek z práva EU neplyne (nejde o stejnou situaci jako v rozsudku NSS z 8. 3. 2023, čj. , kde šlo o nárokový „evropský“ pobytový titul). Žalobce nepoukázal na jediné konkrétní ustanovení práva EU ani judikaturu SDEU, které by svědčily o opaku. Navzdory tomu, že žalobce pobýval na území ČR již od roku 2018 (na jiný pobytový titul), nelze na jeho nynější žádost nahlížet jinak než předpokládá zákon. Z ústavního principu svrchovanosti plyne možnost státu regulovat migraci a rozhodovat o tom, kteří cizinci vstoupí a setrvají na jeho území, případně za jakých podmínek tak mohou učinit.

35. Protože žalobce neměl právní nárok na pozitivní rozhodnutí, tedy na vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání, neměl procesní právo seznámit se s utajovanými podklady, a to ani v té (omezené) podobě, která nezmaří účel jejich utajení ( ).

36. Z právě uvedeného ovšem neplyne, že by žalobce neměl alespoň v obecné rovině právo na sdělení, jaké skutečnosti z utajovaných podkladů vyplývají. Poslední věta totiž jen říká, že nerozhoduje‑li se v řízení o právním nároku účastníka, není takový účastník oprávněn seznámit se s podklady rozhodnutí. Poslední věta se však nijak nedotýká práva účastníka na to, aby mu správní orgán sdělil alespoň v obecné rovině, jaké skutečnosti z těchto podkladů vyplývají. Soud zdůrazňuje, že povinnost správního orgánu dle míří na sdělení nějakých „skutečností“, byť v obecné rovině, nikoli jen na sdělení předběžného právního hodnocení.

37. V záznamu do spisu z 9. 3. 2026 žalovaný uvedl, že dle § 169m odst. 1 zákona o pobytu cizinců je podkladem rozhodnutí také písemnost uchovávána odděleně mimo spis, a to pod značkou D164/2025-OAM. Tato písemná informace se vztahuje k osobě žalobce. Žalovanému ji poskytla zpravodajská služba. V utajované informaci, s níž žalovaný nemohl žalobce seznámit v jakékoliv podobě, její původce o žalobci uvedl, že z „důvodu jeho zaznamenaných vazeb do radikálních islamistických hnutí a ideologické podpory těchto hnutí, existuje důvodné nebezpečí, že by jeho pobyt na území“ mohl ohrozit bezpečnost státu.

38. Soud nezastírá, že toto sdělení mohlo být ještě o něco konkrétnější a přesnější. To ovšem nic nemění na tom, že podstatu důvodů obsažených v utajovaných informacích, byť v obecné rovině, žalobce z právě uvedeného záznamu musel seznat (stejně viz rozsudek NSS z 24. 10. 2024, čj. -67, bod 22). Žalovaný v dostatečné míře podrobnosti, byť jen v obrysech, žalobci sdělil, čeho se utajované informace týkají a k čemu bude přihlížet při rozhodování o jeho žádosti. Nejde o žádné obecné fráze, které by bylo možné univerzálně použít v jakémkoliv případě. Žalobce musel již na základě tohoto záznamu seznat, o co jde. Nejde o případ, že by naprostá obecnost sdělení vylučovala praktickou „obhajobu“ zájmů žalobce v řízení. Žalobce se proti takto sděleným podkladům rozhodnutí mohl skutkově i právně vymezit, což ostatně i učinil. V návaznosti na napadené rozhodnutí, které dále precizovalo to, v čem spočívají utajované informace k osobě žalobce, pak žalobce v žalobě vystavěl podrobnou polemiku se závěry žalovaného. V průběhu řízení o žalobě se – za použití svědeckých výpovědí – snažil zvrátit zjištění o jeho napojení na radikální islamistické prostředí.

39. Dle soudu žalovaný již v záznamu z 9. 3. 2026 dostatečně zvážil míru podrobnosti seznámení žalobce s „podstatnými důvody“, a to tak, aby zachoval jeho šanci na efektivní obranu a zároveň neohrozil utajené informace, které jsou hodnotou samy o sobě, před jejich vyzrazením. Skutkové obrysy, které žalobce musel seznat ze záznamu z 9. 3. 2026, dostály požadavkům . V této rovině žalovaný neporušil žalobcovo právo na spravedlivý proces. Míra podrobnosti sdělené podstaty důvodů dle soudu splňuje také požadavky rozsudků Muhammad a Muhammad proti Rumunsku či Regner proti České republice. Ostatně i ESLP uznal, že utajení jistých informací za účelem mj. předcházení bezpečnostních hrozeb představuje legitimní omezení práva na spravedlivý proces. Současně žalovaný (a nyní i soud) poskytli žalobci dostatečné záruky, aby byl chráněn před svévolí. Vyvážení omezených procesních práv pak zajišťuje správní soud, jelikož při přezkumu závěrů žalovaného založených na utajované informaci není striktně vázán žalobními body.

40. V tomto směru tedy není důvodná ani námitka, že se žalovaný neměl řídit názorem původce utajované informace, který požadoval, aby žalovaný s jejím obsahem žalobce neseznámil. Jakkoli soud v obecné rovině souhlasí s tím, že správní orgán není bez dalšího vázán vyjádřením původce utajované informace (dle judikatury si správní orgán v případě pochybností vyžádá jeho stanovisko), v posuzovaném případě – s ohledem na obsah utajovaných informací – nevyvstala potřeba, aby se žalovaný jakkoli odchyloval od požadavku původce utajovaných informací. Podle charakteru utajovaných informací žalovaný a zřejmě ani původce informací nemohli předem odhadnout, zda by si žalobce – v rámci sdělení podstatného obsahu utajované informace – na základě eventuálního zpřístupnění části utajované informace, nemohl spojit určité osoby a události. To by bez dalšího mohlo ohrozit ochranu zdrojů utajovaných informací. S ohledem na výše uvedené právní závěry se žalovaný nemusel v napadeném rozhodnutí detailně věnovat ani tomu, zda žalobce mohl seznámit s utajovanými podklady alespoň v omezeném rozsahu či v modifikované podobě. V rozsudku z 28. 3. 2024, čj. , bod 40, jehož závěrů se žalobce dovolával, NSS řešil nárokový pobytový titul. Jde tedy o úplně jinou situaci, než je ta, kterou žalovaný řešil nyní.

41. Jde-li pak o vlastní obsah napadeného rozhodnutí, žalobce namítal, že mu na jeho s. 2 a 3 sdělil rozporuplné informace. Nejdřív žalovaný poukázal na dřívější či minulé vazby žalobce na subjekty napojené na radikální islamistická hnutí, aniž objasnil, o jak dávnou minulost se má jednat, tzn. zda jde o kontakty či vazby navázané v Libanonu nebo za pobytu v ČR. Na základě toho pak dovozoval, že žalobce může ohrozit bezpečnost státu i v budoucnosti. Soud s právě uvedeným nesouhlasí. Žalobce prezentuje jeden z možných výkladů jednotlivých sdělení uvedených v napadeném rozhodnutí, aniž ho četl jako celek. Nadto nelze pominout, že žalovaný i ve vyjádření k žalobě dovysvětlil, že utajovaná informace zachytává jednání žalobce a jeho kontakty v minulosti, ale také v současnosti. Žalobce sice odkázal na rozsudek z 23. 5. 2022, čj. -48, bod 17, avšak ani v tomto rozsudku NSS neshledal, že by v tehdy posuzovaném případě žalovaný nesdělil žalobkyni podstatu důvodů obsažených v utajované informaci. NSS tehdy toliko vyslovil, že podstatu důvodů, kterou tehdy žalovaný sdělil žalobkyni, mohl více specifikovat.

42. Na právě uvedeném nic nemění ani aktuální situace žalobce, jeho rodinný vztah k občance ČR apod. To, jak konkrétní podstatu důvodů z utajovaných podkladů žalovaný sdělí, nezávisí na jiných a mimoběžných okolnostech, jakou je např. kvalita žalobcova soukromého a rodinného života v ČR. Nadto, pokud se žalobce v žalobě domáhal upřesnění, „zda jsou předmětem zájmu zpravodajských služeb jeho kontakty v soukromé či pracovní rovině, případně jaké osobní jednání je vytýkáno žalobci“, pak na tuto otázku lze najít odpověď jak v napadeném rozhodnutí, tak ve vyjádření žalovaného k žalobě.

Důvodné nebezpečí, že by žalobce mohl ohrozit bezpečnost státu

43. Žalobce vytýká žalovanému, že jednak nedostatečně zjistil skutkový stav, jednak na základě zjištěných skutečností nesprávně vyložil neurčité právní pojmy obsažené v § 9 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců. Vycházel z utajovaných podkladů, které nesplňují podmínky věrohodnosti, přesvědčivosti, ověřitelnosti a relevance ve vztahu k žalobci. Žalovaný si neopatřil dostatek podkladů. Nevyslechl žalobce, jakkoli právě výslech mohl vyvrátit podezření, která vyplývala z utajované informace. Z tohoto pohledu mohl výslech být klíčovým pro hodnocení aktuálního chování žalobce a aktuálního hodnocení ohrožení bezpečnosti státu. Žalobce tvrdí, že žalovaný nezohlednil individuální okolnosti žalobcovy věci.

44. Ani tento komplex námitek není důvodný.

45. Předně k zjišťování skutkového stavu, zejména ke kvalitě sporných utajovaných informací.

46. Soud předesílá, že podklady poskytované zpravodajskými službami nemohou být „pouze vyjádřením názoru jejich zpracovatele, bez patřičného skutkového podkladu zachyceného ve spise a soudem ověřitelného. Žalovaný i správní soudy musí mít možnost zhodnotit věrohodnost a přesvědčivost zpravodajské informace a její relevanci ve vztahu k bezpečnostnímu řízení“ (usnesení rozšířeného senátu NSS z 1. 3. 2016, čj. , č. 3667/2018 Sb. NSS, bod 32). Tyto informace by měly obsahovat popis zdroje získaných informací a způsobu jejich získání, včetně popisu okolností a důvodů, pro které má policejní nebo zpravodajská služba uvedené informace za věrohodné. Smyslem a účelem soudní kontroly rozhodování na základě utajovaných informací je především zajistit, aby k tomu byly používány pouze informace skutečné a věrohodné, ne vyfabulované. Tyto informace musí poskytovat dostatečně přesný a spolehlivý skutkový základ pro právní posouzení věci (srov. i rozsudek NSS z 12. 3. 2020, čj. , bod 22).

47. V obecné rovině soud opakuje, že při přezkumu správního rozhodnutí, jehož podkladem byla utajovaná informace, z úřední povinnosti vyvažuje procesní omezení, jímž čelil účastník řízení. Soud se proto přímo s utajovanou informací musí seznámit. Musí ověřit hlediska věrohodnosti, přesvědčivosti a relevance takové informace ve vztahu k závěrům, které z ní správní orgán vyvodil; úkolem správního soudu však není přezkoumávat pravdivost takových informací (usnesení rozšířeného senátu ).

48. Judikatura již vymezila nutné charakteristiky utajovaných informací, které by měly obsahovat popis zdroje získaných informací a způsobu jejich získání, včetně popisu okolností a důvodů, pro které má policejní nebo zpravodajská služba uvedené informace za věrohodné. Smyslem a účelem soudní kontroly rozhodování, které je založeno na utajovaných informacích, je především zajistit, aby k tomu byly používány pouze informace skutečné a věrohodné a aby tyto informace poskytovaly dostatečně přesný a spolehlivý skutkový základ pro právní posouzení věci.

49. Otázka věrohodnosti a přesvědčivosti utajovaných informací je v rámci soudního přezkumu klíčová právě proto, že sám účastník řízení nemůže jejich obsahu jakkoliv oponovat, například namítat, že uváděné skutečnosti se nestaly nebo probíhaly jinak. Soud je tak postaven do situace, v níž nahrazuje jinak běžné kontradiktorní schéma soudního řízení, avšak o skutečnostech obsažených v utajované informaci sám nemá rovněž dostatečné povědomí (dokonce je má nižší než žalobce a původce utajované informace), přičemž ale v rámci soudního přezkumu musí aprobovat věrohodnost a relevanci těchto skutečností (rozsudek z 31. 8. 2023, čj. , č. 4518/2023 Sb. NSS).

50. V tomto případě byly stěžejním podkladem napadeného rozhodnutí utajované informace, které žalovanému dodaly zpravodajské služby. Soud se s tímto podkladovým materiálem seznámil a žalobci také opakovaně (nad rámec sdělení žalovaného) sdělil podstatný obsah a vlastnosti utajovaných informací (viz již shora).

51. V nynější věci sporné informace splňují minimální standardy, kterých bylo třeba dosáhnout, aby s nimi žalovaný mohl pracovat. Soud si dovedl představit podrobnější podklady k minulým aktivitám a kontaktům žalobce i k názorům, které žalobce v současnosti prezentuje. Žalovaný mohl doložit obrazovou dokumentaci či záznamy, které by přímo zachycovaly žalobcovo jednání. Skutečnost, že tak neučinil, ovšem neznamená, že podkladová informace je neověřitelná, postrádá prvek celistvosti či že je dokonce nepoužitelná. Nejde o pouhé vyjádření názoru zpracovatele utajované informace bez patřičného skutkového základu. Za rozhodující soud považoval to, že jím shlédnutá utajovaná informace neměla svůj původ v jediném zdroji, ale pocházela hned z několika zdrojů. Obsahovala řadu relevantních a individualizovaných zjištění k osobě žalobce, která v průběhu delšího časového horizontu potvrzovala, jaké názory žalobce dlouhodobě zastává, jaké kontakty udržuje a i to, že mu nejsou cizí aktivity přímo ohrožující bezpečnost státu. Utajovaná informace jasně poukazovala na jeho přímé a bezprostřední napojení na radikální islamistická hnutí v minulosti a minimálně na jejich ideologickou podporu v současnosti. To se týká jak jeho osobní, tak nyní i pracovní sféry. Podkladová informace rozhodně není založena na jednotlivém pochybení, které by bylo možné interpretovat jako omyl či nepřesnost v práci zpravodajských složek. Ty se osobě žalobce věnují již delší období a sledují jeho aktivity v ČR. Přitom nic z toho, co zjistily, nevyvrátilo jejich předcházející zjištění stran žalobce. Z tohoto pohledu soud zhodnotil informaci jako přesvědčivý důkaz o bezpečnostním riziku, které může představovat další žalobcův pobyt na území ČR.

52. I pokud by snad mělo platit, že žalobce již nyní není přímo navázán na radikální islamistické hnutí (v průběhu soudního řízení tvrdil, že již není ani jen členem whatsappové skupiny se svými bývalými spolužáky v Libanonu), soud, stejně jako žalovaný, na základě početných střípků o chování žalobce v posledních letech nemohl vyloučit, že žalobce setrvává v extrémistickém podhoubí. Z utajované informace není patrné, že by se žalobce zcela „odpojil“ od své minulosti. Naopak poznatky o jeho současném vyjadřování a o kontaktech, které si dle utajované informace udržoval ještě v roce 2025, svědčí o přetrvávajících zájmech, světonázorech a konexích, které se příčí bezpečnostním zájmům ČR. S ohledem na to, že zpravodajské služby již několik let sledují žalobcovy aktivity, neobstojí námitka, že utajovaná informace se spisovou značkou z roku 2025 není aktuálním podkladem pro rozhodnutí o žádosti, kterou žalobce podal na podzim 2025 a o níž žalovaný rozhodl v květnu 2026. Žalobcovo tvrzení o tom, že ani fakticky, ani na sociálních sítích nevykazuje náboženskou aktivitu, sice potvrdili soudem vyslechnutí svědkové. To však nevylučuje, že žalobce mohl tyto aktivity skrytě vykonávat, aniž si jich svědci všimli. Svědci jejich výpověďmi o bezproblémovém, nekonfliktním a sekulárním jednání žalobce, nevyvrátily konkrétní obavy, které vyplynuly ze zjištění zpravodajských služeb. Sám žalobce je ostatně potvrdil svou neobratně formulovanou žalobní námitkou. Uvedl totiž, že poté, co se oženil s občankou ČR, v pozitivním směru změnil své chování, postoje i hodnoty, resp. že nyní má zájem na zabezpečení rodiny a její život ve stabilním prostředí. Pokud by tato námitka porovnávající jeho předešlé a současné postoje vycházela z pravdivých skutečností, pak by také mělo platit, že žalobce před svou „metamorfózou“ v integrovaného cizince skutečně zastával radikální postoje či se účastnil islamistických hnutí, jak zjistil žalovaný. Ani žalovaný, ani soud ovšem neuvěřili tvrzení o náhlé změně postojů a hodnot žalobce.

53. Není přitom pravda, že by žalovaný založil své rozhodnutí toliko na tom, že žalobce měl dřívější vazby na subjekty napojené na radikální islamistická hnutí a jeho nespecifikované jednání v minulosti (s. 3 napadeného rozhodnutí). Nejde tedy o situaci, kterou řešil Krajský soud v Praze v rozsudku z 2. 3. 2023, čj. -64. Zpravodajské služby nevedou „složku“ na žalobce pouze kvůli jednání jiných osob, s nimiž byl či je žalobce v kontaktu. Naopak jak potvrdil i žalovaný ve vyjádření k žalobě, zpravodajské služby vysledovaly u žalobce přímý kontakt či účast na hnutí, jehož činnost rozhodně neprospívá bezpečnosti státu.

54. V obecné rovině soud souhlasí s žalovaným, že v řízení o žádosti o udělení pobytového oprávnění postačí nižší intenzita a závažnost ohrožení bezpečnosti státu (přísněji hodnocené skutečnosti) oproti tomu, jak ty samé skutečnosti hodnotí správní orgán v řízení o správním vyhoštění. Správní vyhoštění se přímo pojí k ukončení pobytu cizince na území. Správní orgány tedy musí postupovat přiměřeně zdrženlivě. Naproti tomu, v řízení o žádosti o udělení jednoho z „vyšších“ typů pobytových oprávnění na území (zde dlouhodobý pobyt za účelem podnikání), se nepřikazuje cizinci, aby opustil území ČR. Žalovaný ve výroku napadeného rozhodnutí toliko vyslovil, že žalobci neuděluje povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání. Přesto má soud za to, že ani v řízení o žádosti o udělení pobytového titulu nemůže žalovaný mechanicky „přísněji“ posuzovat okolnosti zakládající hrozbu pro bezpečnost státu. V každém řízení má žalovaný povinnost zjištěné okolnosti hodnotit individuálně, vzhledem ke všem zjištěným skutečnostem a chráněným zájmům. Dle mínění soudu žalovaný tomuto požadavku dostál.

55. Na právě uvedeném nic nemění ani skutečnost, že žalobce na území ČR pobývá již od roku 2018 a nejedná se o jeho první žádost o pobytové oprávnění. Jakkoli jsou důsledky zamítnutí této jeho žádosti pro něj nepochybně závažnější než je tomu u cizince, který poprvé žádá o pobytový titul (např. u cizince, který ze země původu žádá o vydání zaměstnanecké karty), skutečnosti zjištěné z utajovaných informací nelze z této perspektivy jakkoli relativizovat. Právě naopak. Vyplynulo-li z utajované informace, že žalobce na území ČR pobývá již od roku 2018, a přesto se za tuto notnou dobu nedokázal smysluplně „vzdálit“ od politicko-náboženského konfliktu v jeho vlasti, pak zjištění o jeho stálém napojení na radikální islamistická hnutí a ideologická podpora těchto hnutí v ČR nutně vede k závěru, že žalobce může ohrozit bezpečnost státu.

56. Žalobce se dále obával, že stejným způsobem bude žalovaný posuzovat i jeho eventuální žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU, jak naznačil na s. 6 napadeného rozhodnutí. Soud nepovažuje právě označené tvrzení žalovaného za šťastné. V tomto řízení rozhodně nebylo jeho úkolem posuzovat žádost o jiný typ pobytového oprávnění, kterou žalobce do data vydání napadeného rozhodnutí ani nepodal. S ohledem na to, že mezi účastníky je nesporné, že žalobce v návaznosti na negativní napadené rozhodnutí podal žádost o přechodný pobyt rodinného příslušníka občana EU, soud upozorňuje, že bude na příslušném správním orgánu, aby jím zjištěné skutečnosti opět bedlivě zhodnotil, a to také z pohledu účelu tohoto pobytového oprávnění. Soud uzavírá, že z povahy věci se tvrzení žalovaného o postupu v jiném řízení nemůže vztahovat k rozhodujícím důvodům, pro které vydal nyní napadené rozhodnutí. Již jen proto nemůže jít o vadu, nadto ne takovou, která by mohla založit nezákonnost napadeného rozhodnutí.

57. Jde-li o tu část odůvodnění na s. 8 napadeného rozhodnutí, v níž žalovaný uvedl, že v důsledku zamítnutí nynější žádosti bude žalobce muset z území ČR vycestovat, pak ta se týkala toho, že žalobce v důsledku právní moci napadeného rozhodnutí pozbyl dobrodiní fikce oprávněného pobytu dle § 87 zákona o pobytu cizinců. Tomuto dílčímu závěru nelze nic vytknout. Žalovaný pak v následujícím textu plynule navázal detailnějším odůvodněním, v němž posuzoval, zda by vycestováním žalobce nedošlo k nepřiměřenému zásahu do soukromého a rodinného života (k tomu podrobněji viz další část tohoto rozsudku). Na této technice odůvodnění soud neshledal žádné vady.

58. Soud nepominul, že v průběhu řízení se žalobce stal rodinným příslušníkem občana EU [§ 15 odst. 1 písm. a) a odst. 2 zákona o pobytu cizinců]. Soud také ví, že svobodu pohybu a pobytu rodinného příslušníka občana EU na území členských států EU lze omezit pouze tehdy, představuje-li jeho osobní chování podle čl. 27 odst. 2 směrnice 2004/38/ES skutečné, dostatečně závažné a aktuální ohrožení některého ze základních zájmů společnosti. K výkladu čl. 27 odst. 2 směrnice 2004/38/ES přitom žalobce odkázal na judikaturu, dle níž je třeba pečlivě vyhodnotit veškeré individuální skutečnosti každého případu. Odůvodnění založená na generální prevenci a nesouvisející s danou osobou jsou nepřípustná. Jak ovšem soud uvedl již shora, nynější věc se týká nenárokového pobytového titulu (dlouhodobý pobyt za účelem podnikání), který nemá obraz v právu EU a nijak se nevztahuje k hodnotám, které reguluje směrnice 2004/38/ES. Již jen proto nelze v tomto typu řízení na žalobce nahlížet jako na rodinného příslušníka občana EU spolu se všemi právy, jež takové osobě dle práva EU náleží. Takového posouzení se žalobci bezpochyby dostane v řízení o jeho následné žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU za účelem společného soužití.

59. Právě uvedené úvahy předurčují výklad a aplikaci § 9 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců. Dle tohoto ustanovení platí, že policie odepře cizinci vstup na území, jestliže je důvodné nebezpečí, že by cizinec mohl při svém pobytu na území ohrozit bezpečnost státu, závažným způsobem narušit veřejný pořádek nebo ohrozit mezinárodní vztahy České republiky.

60. Soud se inspiroval již cit. rozsudkem , část III.B, v němž NSS řešil zamítnutí žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie. Z právě uvedeného rozsudku plyne, že žalovaný při výkladu neurčitých právních pojmů nemůže vyzradit obsah utajované informace. Již jen proto musí jeho výklad zůstat přiměřeně obecný. Postačovalo, pokud žalovaný na s. 3 napadeného rozhodnutí uvedl, že napojení žalobce na radikální islamistická hnutí může reálně ohrozit svrchovanost ČR, jejich demokratických základů, životů a zdraví jejích obyvatel. Vazby žalobce na taková hnutí jsou v rozporu s bezpečnostními zájmy ČR, jelikož žalobce by při dlouhodobém pobytu na území mohl ohrozit bezpečnost státu.

61. Rovněž soud přihlédl k požadavkům judikatury NSS a Soudního dvora EU, které NSS v rozsudku podrobně vyložil. Současně si je ovšem vědom, že v nynější věci nejde o výklad práva EU, jak tomu bylo v rozsudku . V posuzovaném případě totiž soud neřeší nárokový „evropský“ pobytový titul, ale vnitrostátní nenárokové pobytové oprávnění, které v důsledku obdobné právní regulace v relevantních částech takřka kopíruje důvody obsažené v čl. 27 odst. 1 směrnice 2004/38/ES či § 87e odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců, jak je vykládal rozsudek . Jakkoli soud odlišil nyní posuzovanou situaci od rozsudku , v souladu se zásadou zachování bezrozpornosti právního řádu nahlíží na rozhodný pojem hrozby pro bezpečnost státu restriktivně. Na rozdíl od rozsudku v nynějším případě platí, že žalovaný k výkladu „vnitrostátního“ pojmu bezpečnosti státu mohl šáhnout i po ústavním , o bezpečnosti České republiky.

62. Veřejná bezpečnost je obecně vykládána tak, že zahrnuje vnitřní i vnější bezpečnost ve smyslu zachování celistvosti území členského státu a jeho institucí. Nebezpečí pro bezpečnost státu směřuje buď přímo proti ČR (hlava IX ), nebo proti jiným chráněným zájmům v takovém rozsahu, z důvodů nebo způsobem, že může představovat ohrožení bezpečnosti ČR. Trestná činnost (byť opakovaná) spočívající v přečinech proti majetku nepředstavuje nebezpečí pro bezpečnost státu (rozsudek NSS z 9. 2. 2017, čj. , č. 3596/2017 Sb. NSS, body 19 a 25). Na toto pojetí „bezpečnosti státu“ NSS navázal i později, když zdůraznil, že zvlášť závažný zločin spadající do kategorie obecné kriminality sám o sobě nepředstavuje nebezpečí pro bezpečnost státu (rozsudek z 23. 4. 2020, čj. , č. 4084/2020 Sb. NSS, body 61 a 62).

63. Dle soudu žalovaný v nynějším případě přesvědčivě odůvodnil, proč se bezpečnostní riziko při pobytu žalobce na území ČR jeví skutečně důvodným, tedy že nejde toliko o domnělé bezpečnostní riziko s mizivou mírou pravděpodobnosti, resp. že s ohledem na dlouhodobost aktivit a názorů žalobce se jedná o riziko, které má také budoucí potenciál. Jak již soud uvedl výše, utajovaná informace nevychází jen z popisu jednání žalobce v minulosti, ale řeší i budoucí rizika, byť ta z povahy věci musí být založena jen na určité míře pravděpodobnosti. Z informace jednoznačně vyplývá, proč žalobce představuje reálné ohrožení svrchovanosti ČR, jejích demokratických základů, životů a zdraví obyvatel, resp. proč by vyhovění jeho žádosti odporovalo bezpečnostním zájmům ČR. Jednání žalobce a skutkové okolnosti popsané v utajované informaci žalovaný kvalifikoval jako náboženskou radikalizaci žalobce. Nadto nelze pominout ani další okolnost, na kterou poukázal žalovaný, a to, že zpravodajské služby evidují utajované informace také k bratrovi žalobce (s nímž žalobce úzce spolupracoval), jemuž policie již vydala výjezdní příkaz z ČR. Tyto skutečnosti lze dle soudu nepochybně – i při úzkém výkladu – podřadit pod pojem „důvodné nebezpečí, že by cizinec mohl ohrozit bezpečnost státu“ ve smyslu § 9 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců. Výklad pojmu „bezpečnost státu“ provedený žalovaným v napadeném rozhodnutí a založený na vnitrostátních právních předpisech bere podle mínění zdejšího soudu v úvahu smysl a účel relevantní právní úpravy. Proto má soud za to, že žalovaný v projednávané věci nepochybil při výkladu ani aplikaci pojmu „ohrožení bezpečnosti státu“.

64. Obsah utajovaných informací poskytuje jednoznačnou oporu pro nevyhovění žádosti podle zákona o pobytu cizinců. Žalovaný plně respektoval smysl a účel § 46 odst. 1 ve spojení s § 56 odst. 1 písm. g) a ve spojení s § 9 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců. Tato ustanovení aplikoval na konkrétní skutkové okolnosti. Zjištěné skutkové okolnosti ve svém souhrnu postačují k závěru, že pobyt žalobce na území ČR může ohrozit její bezpečnost. V této rovině jde z povahy věci o právem předpokládaný preventivní či preemptivní zásah státu proti individualizované hrozbě na hodnotě bezpečnosti státu. Nejde o žádnou generální prevenci, jak v souvislosti s úvahami žalovaného o bezpečnostní politice polemizoval žalobce. Žalovaný náležitě vysvětlil i to, proč nemohou být relevantní dílčí námitky žalobce, jeho pobytová historie, právní bezúhonnost či to, že v mezičase si v ČR založil rodinu atp. Tyto skutečnosti ve svém souhrnu nejsou způsobilé vyloučit existenci důvodného nebezpečí ohrožení bezpečnosti státu ve smyslu § 9 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců. Na uvedeném nic nemění ani výpovědi svědků či účastnická výpověď žalobce. Jak soud již uvedl, žalobce mohl po dlouhou dobu své kontakty udržovat a činnosti vykonávat skrytě, aniž jeho postoje a aktivity seznaly osoby jemu blízké. Jde-li o sdělení jeho manželky, s ohledem na to, že sama sdělila, že arabsky dobře nerozumí, nelze vyloučit, že tu kterou závadovou aktivitu žalobce, byť jí i byla přítomna, ani nebyla schopna rozpoznat.

65. Jde-li o námitku, že žalovaný měl žalobce vyslechnout, ani tato není důvodná. Ve vybraných situacích může „účastnický výslech“ jistě vnést více světla do řešeného případu. Může pomoct odhalit nesrovnalosti v podkladech, resp. zpřehlednit skutkovou situaci tak, aby správní orgán při hodnocení důkazů vycházel ze skutečného stavu věci. Žalovaný jistě mohl žalobce vyslechnout. To, že tak neučinil, ovšem nečiní jeho rozhodnutí nezákonným. Ani poté, co soud žalobce sám iniciativně vyslechl, neseznal, že by výslech žalobce již ve správním řízení byl nezbytný pro posouzení nynější kauzy (pozn. soudu: ostatně v tomto směru nic zvláštního nevyplynulo ani z účastnického výslechu, který posléze realizoval soud). Dle soudu žalovaný neporušil žalobcova procesní práva, pokud ho během správního řízení nevyslechl. Žalobce mohl vše podstatné uvést do procesních (písemných) podání, nikoli se v soudním řízení dovolávat vady spočívající v tom, že mu žalovaný neposkytl součinnost (pozn. soudu: žalobce se zřejmě domnívá, že součinnost měla spočívat v provedení jeho výslechu). S ohledem na poměrně jednoznačný obsah utajovaných informací, které potvrzovaly nejen charakter aktivit, kontaktů a světonázorů žalobce, ale také jejich stálost v průběhu delšího období, žalovaný nepotřeboval žalobcovo osobní vysvětlení k těmto aktivitám. Výslechem žalobce by zřejmě nebylo možné vyvrátit zjištění o napojení žalobce na radikální prostředí. Žalovaný by patrně nezměnil jádro závěrů napadeného rozhodnutí, ani pokud by se žalobce u hypotetického výslechu ke všemu, co zaznamenávají utajované dokumenty „doznal“, a tvrdil by akutní obrat v jeho hodnotovém směřování v důsledku založení rodiny. Náhlá změna po tak dlouhé době by jen stěží byla uvěřitelná.

Nepřiměřenost zásahu do rodinného a soukromého života žalobce a non-refoulement

66. Žalobce namítl, že žalovaný v rozporu se zásadou materiální pravdy nezjistil všechny podstatné okolnosti pro posouzení přiměřenosti zásahu do soukromého a rodinného života. Nedostatečně se zabýval tím, že se žalobce oženil s občankou ČR, osobními vazbami a citovým poutem mezi manželi, jejich vzájemnou emoční i finanční závislostí a možnostmi vedení rodinného života v jiné zemi. Nezjistil ani to, že manželka žalobce je těhotná, ani že má v souvislosti s těhotenstvím zdravotní komplikace, které jí znemožňují vycestovat. Již jen proto potřebuje osobní přítomnost žalobce. Žalovaný selhal již v prvním kroku poměřování mezi protichůdnými zájmy (bezpečnost státu a právo na rodinný a soukromý život), jelikož nedostatečně a nesprávně vymezil újmu, která v důsledku napadeného rozhodnutí hrozí žalobci a jeho rodinným příslušníkům.

67. Dále žalobce považoval za příliš povrchní úvahu žalovaného, že jeho odjezdem nedojde k zásahu do života jeho otce a bratrů, jelikož s nimi nesdílí společnou domácnost a tito na něm nejsou finančně závislí ani nevyžadují jeho pomoc. Napadené rozhodnutí se totiž bezpochyby dotýká všech rodinných příslušníků žalobce pobývajících v ČR, jelikož žalobce zde přicestoval před téměř 8 lety (v roce 2018) a od té doby sdílel společnou domácnost se svým otcem, jeho manželkou a bratry. To, že v mezidobí žalobce založil vlastní rodinu, neznamená, že by zpřetrhal osobní a rodinné vazby k otci či bratrům, obzvlášť pojilo-li je v minulosti společné podnikání.

68. Žalovaný na s. 8 napadeného rozhodnutí uvedl, že žalobce bude v důsledku zamítnutí jeho žádosti muset vycestovat z ČR do země původu. Současně ale konstatoval, že správní orgány neuložily žalobci správní vyhoštění. Dle žalobce nereflektoval žalovaný, že ho vycestováním do Libanonu vystavuje ohrožení na životě a zdraví, jelikož v Libanonu probíhá válečný konflikt a i civilní obyvatelstvo sužují četné útoky. To činí dopad napadeného rozhodnutí a dobu odloučení od rodinných příslušníků nepředvídatelnými.

69. S ohledem na válečný konflikt v Libanonu tam žalobce nemůže vést soukromý a rodinný život se svou manželkou. Manželka by ho tam nemohla ani navštěvovat. I pokud v tomto řízení nepatřila mezi primární otázky zásada zákazu non-refoulement, žalovaný nemůže válečný konflikt a nemožnost návratu přehlédnout při úvahách o tom, kde a s kým by mohl po vydání napadeného rozhodnutí vést soukromý a rodinný život. V Libanonu žalobce nemůže pobývat u své matky (srov. s. 9 napadeného rozhodnutí), jelikož ona zemřela v roce 2011, což žalobce prokazoval připojenou kopií úmrtního listu s překladem do českého jazyka. Pokud by přitom žalovaný vedl správní řízení tak, aby byl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, jak vyžaduje , zejména provedl výslech žalobce, tuto skutečnost by bezpochyby zjistil.

70. Žalovaný ve vyjádření z 1. 7. 2026 připomněl, že v návrhovém řízení má žalobce tvrdit veškeré rozhodné skutečnosti. Žalobce ovšem zůstal pasivní. V rámci řízení ani ve vyjádření k podkladům rozhodnutí neuvedl skutečnosti, které nyní tvrdí v žalobě. Nepopsal žádné vazby či závislosti, ať již zdravotní, emoční či finanční, na základě nichž by žalovaný mohl podrobněji zkoumat vztah k manželce či k členům rodiny. Z Cizineckého informačního systému žalovaný zjistil, že na území ČR žije manželka žalobce, která je občankou ČR. Manželství uzavřeli v průběhu řízení o nynější žádosti žalobce (5. 2. 2026). Z ničeho nevyplývalo, že by nešlo o dosud bezdětné manželství. Očekávání potomka žalobce oznámil až v podané žalobě, tedy nikoli v průběhu správního řízení, jakkoli měl k tomu dostatečný prostor. Žalobce se věnuje aktivitám popsaným v utajované informaci dlouhodobě, nejedná se o jednorázovou či ojedinělou aktivitu. Právě proto žalovaný neumožnil žalobci pobývat v ČR na základě povolení k dlouhodobému pobytu. Nezakázal však žalobci další pobyt na území. Může zde pobývat např. na základě krátkodobého víza, pokud splní podmínky pro jeho vydání, a navštěvovat manželku a dítě, až se narodí. Ani judikatura ESLP nezaručuje cizinci právo na konkrétní typ pobytového oprávnění. Žalovaný měl za to, že žalobcův případ není natolik výjimečný, že by mu ve smyslu judikatury náležela volba státu, v němž si přeje vést rodinný život s manželkou, která mu zanedlouho porodí dítě. Žalovaný naopak vycházel z toho, že žalobce se oženil v době, kdy v ČR pobýval toliko na základě fikce pobytu dle § 87f odst. 5 zákona o pobytu cizinců. Musel si přitom být vědom, že manželku a své budoucí dítě vystavuje dosti nejisté situaci v otázce společného soužití na území ČR.

71. Žalobce nemohl klást k tíži žalovaného, že vycházel z předpokladu, že matka žalobce stále žije. Do tiskopisu žádosti žalobce uvedl údaje o matce, tedy její jméno, bydliště i to, že pracuje „v domácnosti“. Neozřejmil, že zemřela. Ani skutečnost, že matka žalobce již nežije ovšem nic nemění na přiměřenosti napadeného rozhodnutí stran zásahu do soukromého a rodinného života. Nestabilní situací v Libanonu se žalovaný dostatečně zabýval na s. 9 napadeného rozhodnutí.

72. Soud k výše uvedenému uvádí, že u rozhodnutí o neudělení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání z důvodů dle § 56 odst. 1 písm. g) a § 9 odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců tento zákon nepředpokládá posuzování přiměřenosti. Judikatura NSS u těchto typů rozhodnutí dovodila, že správní orgány jsou povinny hodnotit přiměřenost toliko ke konkrétní námitce účastníka řízení, případně je-li nepřiměřenost zřejmá na první pohled (např. rozsudky NSS z 31. 3. 2022, čj. -33, bod 10, z 10. 8. 2023, čj. -33, bod 16, či z 14. 8. 2024, čj. -49, bod 22). Tak tomu je i v nynější kauze. Žalovaný nepřehlídl „nepřiměřenostní“ výtku. Naopak se s ohledem na odlišný předmět řízení poměrně podrobně zabýval dopady rozhodnutí do rodinného a soukromého života žalobce a jeho rodinných příslušníků.

73. Na tomto místě soud opětovně zdůrazňuje, že žalobu proti neudělení dlouhodobého pobytu za účelem podnikání posuzuje za zvláštní situace, v níž žalobce podal žádost o udělení povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie za účelem společného soužití. Primárním účelem nynějšího rozhodnutí nebylo soužití s jinou osobou (šlo ryze o účel podnikání), a tedy za stávající situace nelze stejně bedlivě zkoumat dopady napadeného rozhodnutí do rodinného a soukromého života žalobce. Ne ve stejné míře detailu, jaká je potřebná při posuzování žalobcovy žádosti o udělení povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie za účelem společného soužití. Lapidárně řečeno, pobyt žalobce v ČR za účelem podnikání moc nesouvisí s jeho rodinným a soukromým životem. Naopak jeho pozdější žádost za účelem společného soužití se přímo a bezprostředně týká tohoto jeho rodinného života. Za těchto specifických okolností – kdy žalovaný v řízení k tomu určeném teprve podrobně poměří rodinný a soukromý život s hodnotou ochrany společnosti před hrozbou, kterou žalobce představuje – soud v nynějším řízení uchopil shora uvedené žalobní námitky toliko v obecné rovině.

74. Jde-li o námitku, že žalovaný sám z vlastní iniciativy nezjistil veškeré významné okolnosti žalobcova soukromého a rodinného života, tato je nedůvodná. Soud si je vědom toho, že správní orgán nese odpovědnost za řádné zjištění skutkového stavu. To ovšem neznamená, že vždy a bezvýjimečně musí zjistit veškeré dílčí okolnosti, které žalobce netvrdil a které nejsou patrny ani jen z veřejných registrů a informačních systémů, s nimiž žalovaný jinak pracoval (např. rozsudek NSS z 11. 11. 2022, čj. -43). Žalobce předložil žalovanému oddací list z 10. 2. 2026 (manželství uzavřeno již 5. 2. 2026) až 4. 3. 2026, tj. až cca měsíc poté, co se oženil s občankou ČR. Dle soudu žalobce již tehdy měl či musel vědět, že jeho manželka je těhotná. K potvrzení těhotenství pak žalobce ostatně v řízení před soudem předložil také těhotenskou průkazku jeho manželky vedenou od 6. 2. 2026. Jeho manželka dle tam zaznamenaných údajů absolvovala další návštěvu na gynekologii ještě na konci X, tzn. vše před 4. 3. 2026, tj. přede dnem, kdy žalobce toliko oznámil žalovanému, že se oženil. Navzdory tomu, že žalobce již během správního řízení zastupoval právní profesionál, ani 5. 4. 2026, v den vyjádření se k podkladům rozhodnutí, žalobce nesdělil nic k jeho aktuální rodinné situaci, resp. k těhotenství jeho manželky a jejím zdravotním potížím. Na konci dubna 2026 pak správnímu orgánu přeposlal toliko nájemní smlouvu platnou do konce srpna 2026, dle níž si spolu s manželkou v Praze pronajímá byt. Následně žalovaný již jen vydal napadené rozhodnutí (29. 5. 2026). Za těchto okolností nelze přičíst na vrub žalovaného, že před vydáním napadeného rozhodnutí nezjistil a nezohlednil, že žalobcova manželka je těhotná. Zásadu materiální pravdy, a to ani v rámci žalobcem citovaného rozsudku NSS z 28. 2. 2022, čj. -34, bod 15, nelze vykládat tak, že v tomto typu řízení (v němž se přiměřenost posuzuje toliko k námitce) za zjištění podstatných okolností případu odpovídá jen a pouze žalovaný.

75. Naopak dle soudu bylo odpovědností žalobce, který měl nad žalovaným informační převahu, aby o tak významné okolností (které se nyní dovolává) žalovaného sám včas informoval. Žalobce tak pohříchu neučinil. Žalovaný tedy nemohl těhotenství jeho manželky ani její zdravotní komplikace nijak zohlednit. Z pohledu soudu žalovaný – za tehdejší situace – nemusel ani detailně zjišťovat, jaké mají novomanželé mezi sebou osobní vazby či citové pouto. S ohledem na nedostatečné tvrzení ze strany žalobce (zastoupeného právním profesionálem) postačovalo, pokud žalovaný – vzhledem k předmětu řízení – posoudil délku trvání manželského svazku a zohlednil, že žalobce a jeho manželka se vzali v době, kdy žalobce v ČR pobýval na základě fikce pobytu. Žalobce nemohl „nachytat“ žalovaného na tom, že mu sám zatajil, že jeho manželka byla v době předcházející vydání napadeného rozhodnutí v druhé polovině těhotenství (k datu podání žaloby, tj. X, žalobce tvrdil, že byla v. týdnu těhotenství). Stejně tak žalovaný neměl důvod pochybovat o tom, že matka žalobce, která žila v X, nežije. Jednak žalobce v žádosti uvedl, že jeho matka pracuje „v domácnosti“ a uvedl i adresu jejího bydliště v X, jednak žalovaný neměl řádný nástroj, jak ověřit toto pro nynější spor ne zcela významné tvrzení o matce žalobce. Žalobce až v návaznosti na napadené rozhodnutí tvrdil a dokládal, že jeho matka zemřela již v roce X.

76. Výtka, že žalovaný nesprávně a nedostatečně vymezil újmu hrozící žalobci a jeho rodinným příslušníkům, není důvodná.

77. Žalovaný nepochybil ani při vlastním posouzení přiměřenosti dopadů napadeného rozhodnutí do rodinného a soukromého života. Jde-li o údaje z utajovaných informací, žalovaný správně poukázal na typovou společenskou nebezpečnost jednání, kterého se po léta dopouštěl žalobce a na hrozby, které se k jeho osobě vážou. Na druhé straně s hodnotou ochrany bezpečnosti státu pečlivě poměřoval jemu známe aspekty rodinného a soukromého života žalobce. Soud k tomu dodává, že žalobce sice tvrdil, že v důsledku napadeného rozhodnutí bude muset vycestovat z ČR, avšak tento předpoklad závisí na výsledku jiného řízení (řízení o žalobcově žádosti o udělení povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie za účelem společného soužití). Po dobu právě uvedeného řízení, jež do nynějšího rozsudku nebylo pravomocně ukončeno, totiž žalobce může pobývat na území ČR. Přímý a bezprostřední zásah do rodinného a soukromého života tedy nyní – v důsledku napadeného rozhodnutí – žalobci nehrozí, a to s ohledem na to, že žalobce stále čeká na výsledek jiného paralelního řízení, jehož předmět se váže právě k jeho nové rodinné situaci (manželství a rodičovství). Již jen proto je nadbytečné v tomto řízení řešit ohrožení žalobce či jeho rodiny na zdraví a životě, pro případ, že by se relokovali do X, kde panuje – oproti státům EU – nejistější bezpečnostní situace. V důsledku právě uvedeného není přiléhavé v nynějším řízení – které se týká pobytového oprávnění za účelem podnikání – řešit nepředvídatelnou dobu odloučení žalobce od jeho rodinných příslušníků. Tzn. soud nemá vhodný nástroj, aby z perspektivy pobytu žalobce v ČR za účelem podnikání nyní poměřoval možnost žalobce a jeho manželky vést rodinný život v X či eventualitu, že by ho jeho manželka a dítě (které se má teprve narodit) v X navštěvovaly.

78. Jakékoli úvahy stran druhé věty d a z něj plynoucího zákazu nutit občana ČR (manželku žalobce, resp. dosud nenarozené dítě) k opuštění vlasti, či k Smlouvy o fungování EU jsou prozatím předčasné. K těmto úvahám, které zohlední žalovaný při rozhodování o žalobcově žádosti o udělení přechodného pobytu rodinného příslušníka občana EU za účelem společného soužití, srov. již cit. rozsudek , část III.G.

79. V tomto typu řízení za stávajících okolností nemají místo námitky dovolávající se zásady nonrefoulement, notabene pokud žalovaný vede další řízení o žádosti žalobce o vydání „přiléhavějšího“ typu pobytového oprávnění za účelem společného soužití s občanem EU. Čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, d a y základních práv Evropské unie, resp. námitky spočívající v porušení žalobcova práva na život a práva nebýt vystaven mučení, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení podle a 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod bude možné úplně posoudit toliko v rámci dalšího (shora odkazovaného) řízení.

80. Jde-li o vazby žalobce k jeho výchozí rodině (otec, otcova manželka, bratr,…) pak nelze přehlédnout, že žalobce je zletilý, osamostatnil se od rodiny jeho otce i od bratra. Jakkoli nepřítomnost žalobce na území ČR může tyto osoby zasáhnout, ani zdaleka nejde o tak významný aspekt rodinného života, jak je tomu např. u odloučení manželů či rodičů nezletilých dětí. Žalobce ani jen netvrdil, že by pečoval o svého otce. Žalobce s otcem již nesdílí společnou domácnost. Jde-li o poukaz žalobce na to, že nezpřetrhal vazby se svou původní rodinou (např. tím, že ho v minulosti pojilo společné podnikání s bratrem), pak ani tento aspekt nepřeváží nad ochranou společnosti z důvodu hrozby na bezpečnosti státu, kterou by zakládal žalobcův dlouhodobý pobyt v ČR. Stejně tak ani délka žalobcova pobytu v ČR není nijak mimořádně dlouhá či dramatická. Žalobce dle vlastních slov až do svých 17 let pobýval v X, studoval zde. Až poté, v roce 2018, tzn. cca 7 let po smrti své matky, se přesídlil do ČR. U soudu žalobce využil služeb tlumočníka. Soud u jednání ověřil, že žalobce po necelých osmi letech pobytu v ČR rozumí češtině na základní úrovni, dorozumí se zde, ale hovoří spíše „lámanou řečí“. Ani z tohoto zjištění nelze usuzovat, že se žalobce v ČR za tuto dobu plně integroval.

81. Soud neříká, že ochrana před hrozbami narušujícími bezpečnost státu vždy převáží nad zájmem na zachování rodinného a soukromého života cizince a jemu blízkých osob. Pro tento případ, tj. v rovině přezkumu rozhodnutí o žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání, však platí, že žalobce si zásah do soukromého a rodinného života způsobil sám vlastním jednáním. Ani manželství s občankou ČR (v průběhu správního řízení), ani skutečnost, že se žalobci a jeho manželce má narodit potomek (po vyhlášení rozsudku) nemůže nyní tento závěr bryskně změnit.

III. Závěr a náklady řízení

82. Soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji dle zamítl.

83. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn Žalobce ve věci neměl úspěch a žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Žádný ze svědků nepožadoval svědečné ani náhradu hotových výdajů.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u NSS, který o ní též rozhoduje. Kasační stížnost by svým významem měla podstatně přesahovat vlastní zájmy stěžovatele ( ).

Praha, 3. srpna 2026

Martin Bobák v. r.

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje K. Š.