Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

34 A 6/2026 - 27

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph.D. ve věci

žalobce: P. M.

bytem X

zast. advokátem Mgr. Jiřím Mikundou

sídlem Štefánikova 244, Kopřivnice

proti

žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje

sídlem Žerotínovo náměstí 449/3, 601 82 Brno

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 12. 2025, č. j. JMK 177234/2025, sp. zn. S-JMK 87275/2025/OD/Kš,

takto:

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 12. 2025, č. j. JMK 177234/2025, sp. zn. S-JMK 87275/2025/OD/Kš, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 21 404 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce, advokáta Mgr. Jiřího Mikundy.

O d ů v o d n ě n í:

[OBRÁZEK]I. Vymezení věci a napadené rozhodnutí

1. Žalovaný rozhodnutím ze dne 16. 12. 2025, č. j. JMK 177234/2025, sp. zn. S-JMK 87275/2025/OD/Kš („napadené rozhodnutí“) zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Brna, odboru přestupků v dopravě, ze dne 21. 2. 2025, č. j. OPD-82093/25-59 („prvostupňové rozhodnutí“).

2. Správní orgán prvního stupně uznal žalobce vinným ze dvou přestupků provozovatele vozidla podle , o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů („zákon o silničním provozu“). Žalobce měl jako provozovatel vozidla FIAT, v prvním případě označeného registrační značkou X, ve druhém identifikovaného VIN, nezajistit dodržení pravidel silničního provozu. Skutky měly spočívat v neoprávněném stání v režimu rezidentního parkování na ulici Podnásepní v Brně dne 7. 2. 2024 v 03:36 hodin a dne 20. 3. 2024 v 17:29 hodin. Jednání řidiče mělo vykazovat znaky přestupku podle zákona o silničním provozu, neboť nebyla respektována dopravní značka IP 13c.

3. Za oba přestupky byla žalobci uložena pokuta 2 500 Kč a povinnost nahradit náklady správního řízení paušální částkou 2 500 Kč. Žalovaný shledal splnění předpokladů subsidiární odpovědnosti provozovatele vozidla, včetně závěru, že byly učiněny nezbytné kroky ke zjištění řidiče. Proti napadenému rozhodnutí se žalobce brání žalobou.

II. Obsah žaloby

4. Žalobce předně uvedl, že vozidlo fakticky neužíval, neboť jej dne 24. 3. 2022 prodal I. Š. za částku 40 000 Kč. Kupujícímu udělil plnou moc k provedení změny zápisu v registru vozidel, avšak kupující slíbený převod neprovedl. V důsledku toho zůstal žalobce v evidenci zapsán jako provozovatel vozidla a následně mu byly doručovány výzvy a pokuty za přestupky páchané jeho dalšími uživateli. Žalobce tvrdil, že při každém takovém řízení dokládal kupní smlouvu a další podklady osvědčující prodej vozidla, správní orgány však uzavíraly, že jím označené osoby jsou nekontaktní, a odpovědnost následně přičítaly žalobci jako evidovanému provozovateli.

5. Podle žalobce z řízení vedeného Městským úřadem Židlochovice vyplynulo, že I. Š. vozidlo dále prodal N. B., nar. X, s adresou X. Žalobce dovozoval, že právě tento muž vozidlo v rozhodné době užíval a řídil. Tento závěr opíral o časovou souvislost dalšího prodeje vozidla s nárůstem přestupků a s jejich opakovaným pácháním právě v Brně, zejména v ulici Podnásepní. Uvedl, že rozhodnutí Městského úřadu Židlochovice založil do správního spisu.

6. Žalobce dále popsal vlastní snahu o dohledání I. Š. a N. B. Tvrdil, že je opakovaně kontaktoval písemně, avšak bez úspěchu, přičemž do spisu založil i vrácené zásilky. U N. B. zjistil, že jeho evidovaná adresa představuje pouze úřední adresu Magistrátu města Brna. Žalobce se proto pokoušel jeho skutečný pobyt zjistit osobně v ulici Podnásepní a jejím okolí, kde mělo vozidlo opakovaně stát. Oslovoval podle svého tvrzení místní obyvatele a správce či vrátné ubytoven nacházejících se v okolí, avšak bez výsledku. Z výpisů z centrální evidence exekucí měl dále zjistit, že I. Š. i N. B. čelí více exekučním řízením. Prostřednictvím advokáta se proto obrátil též na exekutora s podnětem, aby vozidlo zajistil a zpeněžil, ani tento postup však podle žalobce nevedl k odstranění vozidla z provozu. Žalobce dále tvrdil, že z vozidla demontoval registrační tabulky. Dne 18. 3. 2024 pak vozidlo bylo trvale vyřazeno z evidence motorových vozidel.

7. Za první žalobní bod žalobce označil nedostatečné zjišťování skutečného pachatele přestupků. Namítal, že správním orgánům označil konkrétního řidiče a předložil podklady nasvědčující tomu, že N. B. je skutečně existující a dosažitelnou osobou. Správní orgán prvního stupně se však podle žalobce spokojil se zasláním předvolání na B. úřední adresu, tedy na adresu magistrátu, a poté, co si jmenovaný zásilku nepřevzal, zahájil řízení proti žalobci jako provozovateli vozidla. Takový postup žalobce pokládal za ryze formální a nedostatečný z hlediska podmínek § 125f odst. 5 zákona o silničním provozu.

8. Žalobce uváděl, že správní orgány mohly k vypátrání N. B. využít zejména součinnost Městské policie Brno, Policie České republiky, správců domů a ubytoven v místě opakovaného stání vozidla, případně dalších odborů magistrátu či jiných orgánů veřejné správy. Podle žalobce mohly tyto orgány disponovat informacemi o skutečném pobytu jmenovaného nebo jej kontaktovat při vyřizování jeho jiných záležitostí. Žalobce zdůraznil, že se nejednalo o požadavek na provedení nepřiměřeně rozsáhlého pátrání, ale o běžné úkony, které správní orgány vůbec neprovedly, ačkoli je v průběhu řízení navrhoval.

9. V této souvislosti žalobce poukázal i na jiné řízení vedené žalovaným pod sp. zn. S-JMK 65764/2024/OD/Kš, v němž měl žalovaný ve srovnatelné situaci zrušit rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a řízení zastavit. Podle žalobce žalovaný v této věci vyšel z toho, že samotné zaslání předvolání označenému řidiči, na které tento nereagoval, nepředstavuje provedení nezbytných kroků ke zjištění pachatele. Žalobce proto namítal nejednotnost rozhodovací praxe žalovaného.

10. Druhým žalobním bodem žalobce zpochybnil svou odpovědnost za přestupek ze dne 20. 3. 2024. Vozidlo totiž bylo již dne 18. 3. 2024 trvale vyřazeno z evidence. Žalobce zastával názor, že od tohoto okamžiku vozidlo nemělo provozovatele ve smyslu právní úpravy odpovědnosti provozovatele vozidla, a přestupky spáchané po vyřazení proto nemohly být přičítány jemu. Vytkl správním orgánům, že se s touto námitkou věcně nevypořádaly a pouze obecně odkázaly na zápis provozovatele v registru vozidel, aniž zohlednily, že vozidlo již bylo z registru trvale vyřazeno. Současně zpochybnil, jak správní orgán zjistil, že vozidlo dne 20. 3. 2024 užilo registrační značku X, jestliže ji žalobce již předtím demontoval a při vyřazení vozidla odevzdal.

11. Konečně žalobce namítal nepřiměřenost uložené sankce. Zdůraznil, že po prodeji vozidla opakovaně označoval skutečného uživatele vozidla, pokoušel se jej vypátrat a činil kroky ke znemožnění dalšího provozu vozidla. Pokud by byla jeho odpovědnost shledána, měla mu být podle jeho názoru uložena toliko co nejnižší, případně symbolická sankce. Žalobce rovněž uváděl, že navrhoval spojení souběžně vedených přestupkových řízení, aby mu byla uložena jediná sankce a jediné náklady řízení; správní orgány však podle něj nevysvětlily, proč tomuto návrhu nevyhověly.

12. Žalobce proto navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení.

13. Žalobce dále v podání ze dne 16. 3. 2026 navrhl připojení označených správních spisů Magistrátu města Brna a žalovaného, včetně souvisejícího spisu S-JMK 65764/2024/OD/Kš. Navrhl provést důkaz zejména v nich založenými rozhodnutími, podáními, kupní smlouvou, rozhodnutím Městského úřadu Židlochovice, doklady o komunikaci s označenými osobami, výpisy z centrální evidence exekucí a dokladem o vyřazení vozidla z evidence. Také doplnil odkazy na konkrétní judikáty správních soudů.

III. Vyjádření žalovaného

14. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. K námitce nedostatečného zjišťování skutečného řidiče žalovaný uvedl, že správní orgán prvního stupně se osobou označenou žalobcem zabýval a učinil kroky směřující k jejímu zjištění. Tato osoba měla trvalý pobyt evidován na adrese ohlašovny, což podle žalovaného samo o sobě významně ztěžovalo její dosažitelnost. Správní orgán vycházel z dostupných evidenčních údajů a učinil úkon směřující ke zjištění pachatele. Podle žalovaného je správní orgán povinen provést reálně dostupné a účelné kroky, nikoliv suplovat činnost orgánů činných v trestním řízení nebo provádět rozsáhlé pátrání po osobě označené provozovatelem vozidla.

15. Žalovaný zdůraznil, že za situace, kdy označená osoba nebyla dosažitelná a její skutečný pobyt se nepodařilo zjistit, byly splněny podmínky pro projednání věci jako přestupku provozovatele vozidla. Správní orgán podle něj nebyl povinen provádět místní šetření v okolí místa, kde vozidlo stálo, ani žádat Policii České republiky o pátrání po označeném řidiči. Za neúčelné označil i případné ukládání pořádkové pokuty označené osobě, pokud by tento postup u zjevně nekontaktní osoby nemohl vést k podání vysvětlení.

16. K žalobcem namítané nejednotnosti rozhodovací praxe žalovaný uvedl, že každý případ je nutné posuzovat individuálně podle jeho konkrétních skutkových okolností. V žalobcem uváděné jiné věci měla být označená osoba reálně dosažitelná a správnímu orgánu se jí podařilo doručit písemnost do vlastních rukou, což podle žalovaného odůvodňovalo další procesní postup. V nynější věci však byla osoba označená žalobcem vedena na adrese ohlašovny, což žalovaný pokládal za okolnost svědčící o její faktické nedosažitelnosti.

17. K tvrzení žalobce, že vozidlo prodal a že mu kupující slíbil zajistit změnu zápisu v registru vozidel, žalovaný uvedl, že pojem provozovatele vozidla je založen na evidenčním principu. Pro účely odpovědnosti za přestupek provozovatele je proto rozhodné, kdo byl jako provozovatel zapsán v registru silničních vozidel v době spáchání přestupku, nikoliv vlastnické poměry k vozidlu podle soukromého práva. Žalovaný uvedl, že žalobce byl ke dni 20. 3. 2024 stále v registru veden jako provozovatel vozidla, což vyplývá z výpisu z registru.

18. Nesplnění povinnosti kupujícího či zmocněnce podat žádost o změnu údajů v registru nemůže podle žalovaného žalobce zprostit odpovědnosti za přestupek spáchaný vozidlem, které de iure nadále provozoval. Žalovaný zdůraznil, že právní úprava zohledňuje situaci, kdy provozovatel před porušením pravidel provozu podá žádost o zápis změny provozovatele; v takovém případě za správní delikt neodpovídá. O takový případ však podle žalovaného nešlo, neboť žádost o změnu provozovatele vozidla podána nebyla. Žalovaný též uvedl, že samotný registr nemůže bez řádného řízení a doložení zákonem stanovených náležitostí údaje o vozidle změnit; jako možný postup zmínil žalobu na určení vlastnictví vozidla, na jejímž základě by mohlo dojít ke změně zápisu v registru.

19. K námitce trvalého vyřazení vozidla z provozu žalovaný uvedl, že tato skutečnost nemá na odpovědnost žalobce za přestupek provozovatele vliv. Podle jeho názoru je podstatné, kdo byl jako provozovatel veden v registru silničních vozidel v okamžiku spáchání přestupku. Žalovaný setrval na tom, že žalobce byl i dne 20. 3. 2024 jako provozovatel vozidla v registru evidován.

20. K námitce, že žalobce před druhým skutkem odmontoval registrační značky, žalovaný uvedl, že identifikace vozidla nebyla založena na registrační značce, ale na VIN zjištěném z pořízené fotodokumentace. Z těchto podkladů mělo být jednoznačně prokázáno, že šlo o vozidlo žalobce. Případné užívání vozidla bez registračních značek proto podle žalovaného nemělo vliv ani na jeho identifikaci, ani na odpovědnost provozovatele.

21. Konečně žalovaný neshledal důvodnou ani námitku nepřiměřenosti sankce. Uvedl, že správní orgán prvního stupně ukládal sankci v mezích zákona a přihlédl k povaze přestupků, jejich společenské škodlivosti, způsobu spáchání, následkům i dalším okolnostem. Výši sankce pokládal za přiměřenou, neboť byla uložena při spodní hranici zákonného rozpětí a podle správního orgánu mohla naplnit preventivní a represivní účel trestu.

22. K námitce, že správní orgány nespojily více přestupkových řízení, žalovaný uvedl, že pro vedení společného řízení nebyly splněny zákonné podmínky. Podle žalovaného lze ve společném řízení projednat pouze přestupky vztahující se k věcem odloženým nebo k věcem, v nichž bylo řízení zastaveno, a to ve lhůtě jednoho měsíce od odložení nebo zastavení první z nich; tyto předpoklady v dané věci splněny nebyly.

IV. Posouzení věci krajským soudem

23. Při splnění podmínek řízení soud přezkoumal napadené rozhodnutí v souladu s , 2 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), v mezích žalobních bodů, včetně řízení předcházejícího jeho vydání, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

24. Soud rozhodoval bez nařízení jednání, neboť pro tento postup byly splněny zákonem stanovené podmínky ( ); účastníci řízení s takovým postupem výslovně souhlasili a soud nepovažoval konání jednání za nezbytné.

25. Žaloba je důvodná.

Východiska soudního přezkumu

26. Podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu se provozovatel vozidla dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 10 odst. 3 nezajistí, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla silničního provozu.

27. Podle § 125f odst. 5 téhož zákona může obecní úřad obce s rozšířenou působností tento přestupek projednat jen tehdy, učinil-li nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku řidiče a věc odložil proto, že nezjistil skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě, popřípadě řízení proti řidiči zastavil proto, že mu nebylo spáchání skutku prokázáno.

28. Odpovědnost provozovatele vozidla je subsidiární k odpovědnosti řidiče. Podmínka „nezbytných kroků“ proto neznamená bezbřehé pátrání po řidiči, současně však nepřipouští, aby správní orgán na zjišťování řidiče rezignoval při první obtíži. Rozsah potřebného šetření se posuzuje podle konkrétních okolností, zejména podle kvality identifikačních a kontaktních údajů, věrohodnosti tvrzení provozovatele, výsledku doručování a konkrétních indicií o případném obstrukčním postupu.

29. Nejvyšší správní soud opakovaně vyslovil, že označí-li provozovatel konkrétní osobu dostatečnými identifikačními údaji a uvede-li věrohodné okolnosti, pro které mohla vozidlo řídit, jediné bezvýsledné obeslání této osoby zpravidla nepostačuje. Správní orgán musí podle okolností zvážit a provést další smysluplný a zákonný úkon; může jím být například opakovaný pokus o kontaktování osoby nebo ověření dalšího použitelného kontaktního údaje. Naopak při nedostatečných nebo smyšlených údajích, popřípadě při konkrétně zjištěných okolnostech svědčících o zneužití práva, nelze po správním orgánu požadovat rozsáhlé a neúčelné pátrání (srov. rozsudky NSS ze dne 9. 10. 2019, č. j. -22, ze dne 13. 1. 2020, č. j. -21, ze dne 19. 5. 2021, č. j. -20, a ze dne 5. 11. 2021, č. j. -26).

30. Závěr o dostatečnosti učiněných kroků, stejně jako případný závěr o obstrukčním charakteru označení řidiče, musí vycházet z konkrétních skutkových zjištění a musí být přezkoumatelně odůvodněn. Má-li správní orgán vycházet z poznatků z jiné úřední činnosti nebo jiného správního spisu, musí zdroj těchto poznatků konkrétně označit tak, aby se k nim účastník mohl vyjádřit (srov. rozsudek NSS ze dne 25. 7. 2018, č. j. -19). Předvedení označené osoby nelze pokládat za automatický následek neúspěšného doručení; jde o výjimečný procesní prostředek, jehož použití předpokládá splnění zákonných podmínek a přiměřenost v konkrétní věci.

Nezbytné kroky ke zjištění řidiče

31. Ze správního spisu plyne, že žalobce před odložením věcí označil za řidiče N. B. jménem, příjmením, datem narození a adresou Magistrátu města Brna. Současně správnímu orgánu sdělil, že vozidlo prodal I. Š., který nezajistil změnu zápisu v registru silničních vozidel, že se jej žalobci nepodařilo dohledat a že žalobce neví, jak tuto situaci vyřešit. Správní orgán následně ověřil údaje o B. v registru obyvatel a zaslal mu výzvu k podání vysvětlení na adresu ohlašovny. Zásilka byla uložena, avšak adresát si ji v úložní době nevyzvedl.

32. Soud souhlasí se žalovaným, že z adresy ohlašovny, na níž se označená osoba fakticky nezdržuje, samo o sobě neplyne povinnost správního orgánu opakovat doručení na tutéž adresu, zahájit policejní pátrání nebo provádět místní šetření. Před odložením věcí žalobce nedoložil konkrétní y osvědčující navazující převod vozidla ze Š. na B.; kupní smlouvu, výpisy z evidence exekucí a podrobnější popis své snahy předložil až po zahájení řízení o přestupku provozovatele. Tyto okolnosti samy o sobě neprokazují, že B. v rozhodné době vozidlo řídil.

33. Nynější věc však nelze posuzovat izolovaně. Ze správních spisů a z rozhodnutí žalovaného ve věci vedené pod sp. zn. S-JMK 65764/2024/OD/Kš vyplývá, že žalovanému byly z jeho vlastní úřední činnosti známy okolnosti prodeje vozidla, dlouhodobého nezajištění změny zápisu v registru, opakovaného výskytu téhož vozidla v přestupkových řízeních a opakovaného označování týchž osob žalobcem. Žalovaný měl dále před svým rozhodnutím k dispozici žalobcova pozdější podání, v nichž žalobce podrobně popsal okolnosti užívání vozidla, svou snahu zjistit jeho skutečného uživatele a navrhoval další postup správních orgánů. Žalobce také v odvolání označil konkrétní přestupková řízení, jež s ním jsou v obdobných věcech jako s provozovatelem vozidla vedena (sp. zn. OPD-82093/25-SIT/V, OPD-53319/24-BUM/V) a pro případ, že řidič zjištěn nebude, navrhl jejich spojení ke společnému projednání.

34. Uvedené poznatky samy o sobě neprokazují, že B. byl řidičem při nyní projednávaných skutcích. Zpochybňují však závěr, že šlo pouze o nahodilé nebo zjevně obstrukční označení osoby bez jakékoliv vazby k vozidlu. Žalovaný proto nemohl setrvat jen u obecného konstatování, že další postup by byl neúčelný. Musel konkrétně vyhodnotit, které skutečnosti mu byly známy z vlastních předchozích řízení, jaký význam mají pro věrohodnost žalobcova tvrzení a zda existoval alespoň další přiměřený zákonný úkon, který by mohl přispět k objasnění věci.

35. Soud tím žalovanému neukládá, aby využil Policii České republiky, Městskou policii Brno, správce nemovitostí nebo jiné orgány veřejné moci. Žalovaný však musí přezkoumatelně uvést, proč s ohledem na jemu známé konkrétní okolnosti takový postup, který žalobce v odvolání výslovně navrhoval, nepřicházel v úvahu, popřípadě proč by žádný další dostupný úkon nemohl vést ke zjištění pachatele. Žalobcovo původní pochybení při nezajištění změny zápisu provozovatele v registru vozidel je významné pro jeho postavení evidovaného provozovatele, nemůže však samo o sobě nahradit splnění podmínky nezbytných kroků podle § 125f odst. 5 zákona o silničním provozu.

36. Napadené rozhodnutí takové individualizované vyhodnocení neobsahuje. Vychází převážně z obecné úvahy o neúčelnosti dalšího pátrání, aniž přesně zohledňuje žalovanému známý opakovaný a skutkově související kontext. Závěr o splnění podmínek § 125f odst. 5 zákona o silničním provozu proto není dostatečně odůvodněn. Správní orgán prvního stupně tak nemohl za tohoto stavu přistoupit k projednání přestupku provozovatele vozidla a žalovaný tuto vadu svým rozhodnutím neodstranil.

Další žalobní námitky

37. Vzhledem k uvedenému důvodu pro zrušení obou správních rozhodnutí soud ostatní žalobní námitky věcně nehodnotil v rozsahu, který by předjímal výsledek dalšího řízení. Uvádí pouze následující obecná východiska.

38. Pojem provozovatele vozidla je v § 2 písm. b) zákona o silničním provozu spojen se zápisem v registru silničních vozidel. Pro odpovědnost podle § 125f téhož zákona je proto zásadně rozhodný evidenční stav, nikoliv samotný soukromoprávní převod vlastnictví. Samotný prodej vozidla odpovědnost evidovaného provozovatele bez dalšího nevylučuje (srov. rozsudek NSS ze dne 23. 7. 2019, č. j. -41, č. 3917/2019 Sb. NSS). A tuto odpovědnost nevylučuje ani úkon spočívající ve vyřazení vozidla z provozu dle § 12 zákona o silničním provozu.

39. Zákon současně upravuje liberační důvod spočívající v tom, že provozovatel před porušením povinnosti řidiče nebo pravidel provozu podal žádost o zápis změny provozovatele vozidla v registru silničních vozidel, jíž bylo následně vyhověno. V nynější věci žalobce netvrdil ani neprokázal, že by takovou žádost před rozhodnými skutky podal.

40. K námitce nevedení společného řízení pak soud uvádí, že žalobce v odvolání výslovně označil řízení vedená pod sp. zn. OPD-82093/25-SIT/V a OPD-53319/24-BUM/V a navrhl jejich spojení s nynější věcí. Žalovaný se s tímto konkrétním návrhem nevypořádal dostatečně. Uvedl pouze, že podmínky § 125g odst. 5 zákona o silničním provozu nebyly splněny, aniž označil, které věci posuzoval, kdy byly v jednotlivých věcech odloženy věci přestupku řidiče nebo zastavena řízení o nich a jak se tato data vztahují k jednoměsíční lhůtě stanovené tímto ustanovením.

41. Takové odůvodnění neumožňuje ověřit, zda žalovaný vycházel ze správných skutkových předpokladů a zda řádně posoudil návrh žalobce na společné řízení. Soud tím nepředjímá, že podmínky společného řízení skutečně byly splněny; jejich existenci musí žalovaný zjistit a přezkoumatelně vyhodnotit. Nutno dodat, že samotné nevedení společného řízení bez dalšího nezakládá vadu vedoucí ke zrušení rozhodnutí, pokud je respektována absorpční zásada. V nynější věci však žalovaný neuvedl konkrétní skutkové úvahy, které jej vedly k závěru, že společné řízení vést nelze (srov. rozsudek NSS ze dne 12. 3. 2020, č. j. -32).

42. Soud neprováděl další žalobcem navržené důkazy ze souvisejících správních spisů, neboť pro závěr o předčasném odložení věci přestupku řidiče nebyly potřebné. K rozsahu nezbytných kroků vycházel ze správního spisu v této věci a z obsahu rozhodnutí S-JMK 65764/2024/OD/Kš předloženého žalobcem.

V. Závěr a náklady řízení

43. Soud z uvedených důvodů napadené rozhodnutí zrušil ( ). a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení ( ).

44. Žalovaný je v dalším řízení vázán právním názorem soudu. Před případným pokračováním řízení o přestupku provozovatele musí přezkoumatelně vyhodnotit, zda byly učiněny nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku řidiče. Bude-li považovat další navrhovaný úkon za právně nepřípustný nebo neúčelný, musí k tomu uvést právní a skutkové důvody. Bude-li pak případně správní orgán v řízení o přestupku provozovatele pokračovat, musí napravit rovněž vadu spočívající v nepřezkoumatelnosti závěru o nevedení společného řízení ve věcech, na něž žalobce v odvolání odkazoval.

45. O náhradě nákladů soud rozhodl podle Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto mu vůči žalovanému náleží náhrada důvodně vynaložených nákladů řízení. Ty tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč, dále náklady za zastoupení advokátem za tři úkony právní služby ve věcech projednávaných podle po 4 620 Kč (převzetí věci, sepis žaloby, další podání ve věci samé) a tři režijní paušály po 450 Kč, celkem tedy 18 210 Kč podle , , a d), vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb. K tomu je nutno přičíst částku odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad hotových výdajů, jejímž je zástupce žalobce plátcem, tedy 3 194 Kč. Celkem náklady řízení činí 21 404 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Brno 13. srpna 2026

Lenka Bahýľová v. r.

samosoudkyně