Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 A 29/2026 - 17

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci

žalobce: I. Y. U. A., narozený dne X

bytem X

zastoupený advokátem JUDr. Matějem Šedivým

sídlem Václavské náměstí 21, 110 00 Praha 1

proti

žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie

sídlem Olšanská 2176/2, P.O. Box 78, 130 51 Praha 3

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 7. 2026 č.j. CPR-18480-3/ČJ-2026-930310-V243

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí ze dne 13. 7. 2026, č.j. CPR-18480-3/ČJ-2026-930310-V243 (dále jen „napadené rozhodnutí”) Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie (dále jen „žalovaný“), jímž bylo podle ust. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) zamítnuto odvolání žalobce a bylo potvrzeno rozhodnutí ze dne 11. 4. 2026, č.j. KRPA-120704-13/ČJ-2026-000022-TAXI (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) vydané Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie hl. m. Prahy, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „správní orgán I. stupně“).

2. Prvostupňovým rozhodnutím bylo žalobci uloženo podle ust. , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) správní vyhoštění a byla stanovena doba jednoho roku, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace (dále jen „členské státy EU a smluvní státy“), a jejíž počátek byl stanoven podle zákona o pobytu cizinců ode dne, kdy cizinec vycestuje z území členských států EU a smluvních států. Současně byla dle ust. zákona o pobytu cizinců stanovena doba k vycestování žalobce, a to v délce 20 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Bylo rozhodnuto, že podle ust. zákona o pobytu cizinců nebyly shledány důvody znemožňující vycestování a vycestování cizince je možné.

II. Obsah žaloby

3. Žalobce uvedl, že byl řešen pro podezření z výkonu nelegální práce. Namítal, že ačkoliv policejní orgán proti němu shromáždil podkladový materiál založený výhradně na procesně nepoužitelných podkladech (jednalo se o úřední záznamy, k tomu viz rozhodnutí NSS ze dne 9. 10. 2010, č.j. -73), tak to byl sám žalobce, který se svým doznáním usvědčil, neboť při výslechu popsal parametry neoprávněného zaměstnání. Žalobce tedy významně přispěl ke zjištění skutečného stavu věci, a to nejen ve vztahu k vlastní osobě, ale i ve vztahu ke společnosti, která jej neoprávněně zaměstnávala a měla tak z jeho jednání největší prospěch, kdy tento důkaz je využitelný i pro navazující řízení vedené Oblastním inspektorátem práce.

4. Uvedl, že vedle jeho součinnosti je třeba vyzdvihnout i jeho sebereflexi, kterou demonstruje jeho procesní postup, jakož i skutečnost, že vůči němu nejsou evidována jiná provinění a v minulosti mu správní vyhoštění nikdy nebylo uloženo. Rovněž deklaroval záměr reflektovat rozhodnutí správního orgánu. S ohledem na to se domníval, že napadené rozhodnutí porušuje požadavky § 174a zákona o pobytu cizinců, neboť je nepřiměřeně přísné. Navrhl, aby byl zvolen postup pro něj příznivější, tedy aby mu byla uložena povinnost opustit území, nebo opatření nepřesahující 6 měsíců. Uložení správního vyhoštění na dobu 1 roku považoval za nepřiměřeně přísné.

5. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla žalovanému vrácena k novému projednání a rozhodnutí.

III. Vyjádření žalovaného

6. Žalovaný měl za to, že protiprávní jednání žalobce bylo správním orgánem I. stupně řádně zjištěno, doloženo spisovým materiálem a řádně odůvodněno. Nebyla zjištěna taková procesní pochybení, která by způsobovala nezákonnost vedeného řízení, potažmo pak výsledného rozhodnutí. Odkázal na odůvodnění obou správních rozhodnutí.

7. Ve svém postupu neshledal pochybení a navrhl zamítnutí žaloby.

IV. Hodnocení věci Městským soudem v Praze

8. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu žalobcem uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán ( věta první ), a vycházel při tom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( ). Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

9. Městský soud v Praze o věci samé rozhodl bez nařízení jednání, neboť žalobce i žalovaný souhlasili s projednáním a rozhodnutím dané věci bez nařízení jednání ( ).

10. Podle ust. § 119 odst. 1 písm. c) bodu 1 zákona o pobytu cizinců, policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států až na 3 roky, je-li cizinec na území zaměstnán bez platného oprávnění k pobytu nebo povolení k zaměstnání, ačkoli je toto povolení podmínkou výkonu zaměstnání, na území provozuje dani podléhající výdělečnou činnost bez oprávnění podle zvláštního právního předpisu nebo bez povolení k zaměstnání cizince zaměstnal nebo takové zaměstnání cizinci zprostředkoval.

11. Ze správního spisu soud zjistil, že prvostupňovým rozhodnutím bylo žalobci uloženo správní vyhoštění podle ust. § 119 odst. 1 písm. c) bodu 1 zákona o pobytu cizinců, které naplnil tím, že nejméně od 5. 1. 2026 do 8. 3. 2026 a dále od 6. 4. 2026 do 10. 4. 2026 byl zaměstnán a vykonával pracovní činnost řidiče taxislužby u společnosti PRIMORA s.r.o., IČO: 23717572, bez platného povolení k zaměstnání. Žalobce měl vydanou zaměstnaneckou kartu na práci u jiného zaměstnavatele, kdy si sice zažádal o změnu, ale řízení bylo přerušeno. Naplnění této skutkové podstaty žalobce v žalobě nezpochybňoval, pouze uvedl, že podkladový materiál shromážděný správním orgánem I. stupně byl založený výhradně na procesně nepoužitelných podkladech (úředních záznamech). Tuto námitku žalobce však soud nepovažuje za důvodnou. Správní orgán I. stupně při prokázání naplnění shora uvedené skutkové podstaty vyšel z informací zjištěných v evidencích, z fotodokumentace aplikace BOLT z místa předmětné kontroly, z dohody o pracovní činnosti předložené žalobcem, z průkazu řidiče taxislužby žalobce, vedení žalobce v aplikaci UBER jako řidiče a z jeho profilu v této aplikaci (platformě) jako řidiče taxislužby, ve která je uvedena i společnost PRIMORA s.r.o. jako dopravce, dále vycházel i z výslechu žalobce. Žalovaný se pak v napadeném rozhodnutí vyjádřil k obdobné námitce, kdy uvedl, že správní orgán I. stupně vyšel ze shora uvedených podkladů i z výslechu žalobce. Spisový materiál pak obsahoval pouze úřední záznam z kontroly provedené dne 10. 4. 2026, přičemž správní orgán I. stupně jej nepovažoval za důkazní prostředek, tento byl sepsán před zahájením správního řízení, sloužil pouze jako podpůrný dokument a informace vedoucí k zahájení správního řízení. Poukázal i na povinnost účastníka řízení uvést při svém výslechu pravdivou výpověď (§ 169j zákona o pobytu cizinců).

12. Soud se s uvedeným vyhodnocením žalovaného ztotožňuje, správní orgán I. stupně úřední záznam jako podklad pro rozhodnutí nepoužil, vyšel z řady jiných listinných a dalších podkladů, které byly doplněny i výpovědí žalobce. Správní orgán I. stupně (i žalovaný) nicméně přičetl ve prospěch cizince, že se správním orgánem spolupracoval a ke všem skutkům se doznal.

13. Žalobce v žalobě nesouhlasí s délkou správního vyhoštění, kterou považuje za nepřiměřenou a neadekvátní okolnostem případu.

14. Soud konstatuje, že ve správním řízení žalobce neuvedl důvody, pro které by bylo možné shledat rozhodnutí o správním vyhoštění nepřiměřeným. Žalobce do protokolu uvedl, že je ženatý, má čtyři děti, dále má rodiče, celá jeho rodina žije v U., bydlí tam v rodinném domě rodičů, žalobce do ČR přicestoval kvůli práci, v ČR má pouze bratra, má zde auto, se kterým jezdí jeho bratr, jinak žalobce v ČR nemá žádné vazby, je zdravý, v domovském státě mu nic nehrozí a nemá překážku ve vycestování, má tam zázemí, je dospělý a soběstačný, navíc v zemi původu pobýval od 7. 3. 2026 do 4. 4. 2026. Správní orgány tyto okolnosti při hodnocení přiměřenosti zvážily. Nebyl zde tudíž prostor pro postup dle ust. § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců, ani pro překvalifikování řízení o správním vyhoštění na řízení o povinnosti opustit území dle ust. § 50a zákona o pobytu cizinců. Jsou-li naplněny podmínky § 119 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, musí správní orgán uložit správní vyhoštění, v této otázce nemá prostor pro správní uvážení.

15. K hodnocení přiměřenosti délky doby, po kterou nelze umožnit vstup na území členských států EU a smluvních států, je třeba konstatovat, že je na uvážení správního orgánu, jak dlouhou dobu, s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu, pro správní vyhoštění v rámci zákonného rozpětí stanoví. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 7. 12. 2016, č. j. -41, uvedl, že: „Otázka stanovení doby, po kterou není umožněn cizinci vstup na území, je plně v diskreční pravomoci správního orgánu. Závisí-li rozhodnutí správního orgánu na správním uvážení, soudy ve správním soudnictví přezkoumávají pouze to, zda správní orgán při svém rozhodování nepřekročil meze správního uvážení, tj. „samotné správní rozhodnutí podléhá přezkumu soudu pouze v tom směru, zda nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem, zda je v souladu s pravidly logického usuzování a zda premisy takového úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem.“ Úkolem soudu tedy není nahradit správní orgán v jeho kompetenci ani nahradit správní uvážení uvážením soudním (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003, č. j. -46).

16. Soud shledal, že správní orgány při úvaze o délce doby, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států EU a smluvních států, objektivně zohlednily všechny relevantní okolnosti svědčící v jeho prospěch i neprospěch, vyšly z kritérií stanovených v ust. § 174a zákona o pobytu cizinců, posoudily druh a závažnost protiprávního jednání žalobce. Z hlediska závažnosti přihlédly k délce neoprávněné činnosti a k tomu, že žalobce byl zcela vědomě zaměstnán bez povolení k zaměstnání, ke konci května 2025 ukončil zaměstnání dělníka v oblasti výstavby budov a finanční prostředky dále získával jako řidič taxi vědomě bez potřebného povolení, neboť o jeho žádosti o změnu účelu dlouhodobého pobytu na podnikání nebylo rozhodnuto, kdyby nedošlo k jeho odhalení při kontrolní akci policie, pokračoval by ve svém jednání i nadále, měl si zjistit, za jakých podmínek může v ČR pracovat. Ve prospěch žalobce přičetly to, že po celou dobu řízení se správními orgány spolupracoval a doznal se k protiprávnímu jednání, dále se jednalo o první doložené porušení právních předpisů. Žalovaný tak považoval dobu jednoho roku za zcela adekvátní zohledňující závažnost protiprávního jednání žalobce a shora uvedené okolnosti ve prospěch i v neprospěch žalobce, tato doba též odpovídá obdobným případům.

17. K žalobním námitkám tedy soud uvádí, že správní orgány přihlédly k tomu, že se žalobce doznal a jedná se o první zjištěné porušení právních předpisů. Otázka využitelnosti výpovědi žalobce v případných jiných správních řízeních (např. vůči společnosti, pro kterou pracoval bez povolení), není v současném řízení, kde je řešeno pouze správní vyhoštění žalobce, rozhodná. Ze správního spisu nijak nevyplývá, že by žalobce nad svým jednáním projevil sebereflexi, avšak ani kdyby tomu tak bylo, nemohlo by to mít vliv na stanovení délky doby, po kterou nelze žalobci umožnit vstup, neboť v této souvislosti nestanoví jako kritérium vnitřní subjektivní vztah žalobce k protiprávnímu jednání. Není ani rozhodné, pokud žalobce uvedl, že dobrovolně vycestuje. Správní vyhoštění není sankcí a odpovědnost je zde objektivní.

18. Závěrem je třeba uvést, že ani ekonomické potíže cizince zásadně nejsou důvodem pro to, aby rozhodnutí o správním vyhoštění nemohlo být uloženo, viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 6. 2019, č. j. – 39.

19. Soud má po zhodnocení výše uvedených skutečností za to, že uložení správního vyhoštění a doby, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států Evropské unie a smluvních států, v délce jednoho roku je zcela adekvátní a zohledňující všechny individuální okolnosti na straně žalobce. Toto opatření nijak nevybočuje z obvyklé praxe správních orgánů, jedná se o opatření v rámci dolní poloviny možné zákonné sazby, soud tuto dobu nepovažuje za nepřiměřenou či excesivní. K tomu lze pro srovnání poukázat například na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 16. 2. 2021, č. j. – 53 (kdy bylo cizince uděleno správní vyhoštění v délce jednoho roku za jeden den výkonu práce bez patřičného povolení), nebo rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2022, č. j. – 37 (cizinci bylo uděleno správní vyhoštění v délce dvanácti měsíců za sedmidenní výkon nelegální práce) nebo ze dne 15. 4. 2024 č.j. -16 (cizinci bylo uloženo správní vyhoštění v délce jednoho roku za výkon nelegální práce po dobu asi šesti měsíců).

20. S ohledem na shora uvedené soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji dle zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení jeho účastníků soud rozhodl podle Žalobce ve věci neměl úspěch, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalovanému žádné náklady řízení nad rámec úřední činnosti nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Praha 14. srpna 2026

Mgr. Kateřina Peroutková v. r.

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje P. V.